10 A 102/2014 - 35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce S. M., proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců, sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 8. 2014, č.j. MV-106145-3/SO-2012, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 22. 8. 2014 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 7. 8. 2014, č.j. MV-106145-3/SO-2012, kterým byl změněn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 8. 2012 č.j. OAM-24050-8/DP-2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl žalovanou změněn tak, že „Žádost se zamítá dle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území České republiky.“ (2) Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu jeho nesprávného doručení, pro které dosud nenabylo právní moci. Nesprávnost doručování žalobce zdůvodnil tím, že rozhodnutí bylo doručováno poštou, přestože zmocněnec žalobce má zřízenou datovou schránku. (3) Nezákonným bylo napadené rozhodnutí shledáno také z důvodu překročení a zneužití meze správního uvážení, neboť žalobce z důvodu hospitalizace a rekonvalescence na Ukrajině nemohl provozovat svou živnost na území České republiky a z tohoto důvodu došlo k jejímu přerušení. Žalobce po tuto dobu nebyl přihlášen k důchodovému pojištění. Správní orgán překročil meze správního uvážení, když dospěl k závěru, že žalobce vzhledem k tomu, že nebyl přihlášen k důchodovému pojištění na území ČR, neplnil podmínky vydaného živnostenského oprávnění, přerušil svou podnikatelskou činnost a neplnil tak účel svého povoleného pobytu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. (4) Obsahem předmětné žaloby byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku spolu s návrhem na vydání předběžného opatření v projednávané věci. O tomto návrhu bylo krajským soudem rozhodnuto prostřednictvím usnesení ze dne 17. 9. 2014 č.j. 10A 102/2014 - 18, kterým bylo řízení o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě a řízení o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření zastaveno, neboť žalobce ani přes výzvu soudu neuhradil soudní poplatky za tyto návrhy. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K námitce žalobce týkající se nesprávného doručování rozhodnutí žalovaná uvedla, že v případě, kdy by rozhodnutí nebylo žalobci doručeno, nemohlo by nabýt právní moci, a tudíž by jej nebylo lze napadnout správní žalobou. K nesouhlasu žalobce s tvrzením žalované, dle něhož se měl osobně dostavit na OSSZ Pelhřimov dne 2. 8. 2011, žalovaná uvedla, že z lékařské zprávy bylo zjištěno, že žalobce dne 29. 7. 2011 utrpěl zranění hlavy, otřes mozku a zlomeninu pravé klíční kosti, což mělo za následek jeho hospitalizaci v nemocnici na Ukrajině. Žalované se tudíž jeví nepravděpodobné, že by žalobce v takto závažné situaci ihned kontaktoval zmocněného zástupce, který by z území Ukrajiny dne 3. 8. 2011 doručil příslušnému pracovišti OSSZ Pelhřimov oznámení o pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti. (6) Žalobci byl povolen dlouhodobý pobyt na území ČR za účelem podnikání – OSVČ s platností od 5. 6. 2009, přičemž žalobce nebyl jako osoba samostatně výdělečně činná veden v období od 1. 12. 2009 do 11. 4. 2010 a dále v období od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2011. Žalobce byl povinen plnit účel pobytu, tedy podnikat jako OSVČ po celou dobu, po kterou mu byl dlouhodobý pobyt povolen, z čehož plyne povinnost být přihlášen u příslušné OSSZ v evidenci OSVČ a odvádět zálohy na pojistné a sociální zabezpečení. Skutečnost, že žalobce nevykonával samostatnou výdělečnou činnost na území ČR z důvodu dlouhodobého pobytu v zemi původu, jej neopravňovala k pozastavení výkonu své samostatné výdělečné činnosti, resp. odhlášení se u OSSZ Pelhřimov z plateb pojistného na sociální zabezpečení, neboť tímto krokem žalobce přestal plnit účel povoleného pobytu na území České republiky. III. Obsah správních spisů (7) Dne 1. 5. 2012 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Žádost byla žalobcem podána prostřednictvím zmocněnce A. Y., kterému byla udělena plná moc k podání žádosti v rozsahu práv a povinností podle zákona č. 326/1999 Sb. (8) Z potvrzení vydaného OSSZ Pelhřimov dne 11. 4. 2012 bylo zjištěno, že žalobce neměl ke dni 11. 4. 2012 evidován splatný nedoplatek na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. (9) Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce pořízeného dne 23. 4. 2012 bylo zjištěno, že žalobce podniká od 30. 6. 2009 v oblasti Výroby, obchodu a služeb neuvedených v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to s platností na dobu určitou do 20. 10. 2012. (10) Ze sdělení OSSZ Pelhřimov ze dne 5. 6. 2012 vyplývá, že žalobce je veden OSSZ Pelhřimov jako osoba samostatně výdělečně činná, a to od 1. 1. 2012. Předchozí evidence byla v období od 12. 10. 2009 do 30. 11. 2009 a od 12. 4. 2010 do 31. 7. 2011. Žalobce po celou dobu registrace odváděl platby na pojistné a důchodové pojištění OSVČ. (11) Vyrozuměním Ministerstva vnitra ČR ze dne 13. 7. 2012 byl žalobce vyzván k vyjádření se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Zásilka s vyrozuměním byla připravena k vyzvednutí dne 16. 7. 2012, přičemž vložena žalobci do schránky byla dne 30. 7. 2012. Z protokolu o seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí vyplývá, že žalobce této možnosti nevyužil, když uvedený protokol nebyl žalobcem podepsán. (12) Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 22. 8. 2012 č.j. OAM-24050-8/DP-2012 byla zamítnuta žádost žalobce dle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., neboť žalobce přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., kdy byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. (13) Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vyplývá, že správní orgán vycházel ze skutečnosti, dle níž bylo žalobci nejprve uděleno dlouhodobé vízum za účelem výkonu pozice – výkonný manažer v právnické osobě s platností od 24. 9. 2007 do 31. 5. 2008, které mu bylo prodlouženo do 31. 5. 2010. Dne 3. 6. 2009 podal žalobce žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ, které bylo žalobci vydáno s platností od 5. 6. 2009 do 31. 5. 2010, platnost tohoto povolení byla k žádosti žalobce prodloužena do 31. 5. 2012. Dne 2. 5. 2012 podal žalobce další žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Z vyúčtování záloh na pojistné a důchodové pojištění vyplývá, že se žalobce odhlásil u OSSZ Pelhřimov od srpna roku 2011 do prosince roku 2012. Žalobce byl tudíž u OSSZ přihlášen pouze v období od ledna do července roku 2011, tedy nebyl u OSSZ přihlášen nepřetržitě po dobu pěti měsíců. Žalobce byl veden v evidenci OSSZ Pelhřimov od 12. 10. 2009 do 30. 11. 2009, dále v období od 12. 4. 2010 do 31. 7. 2011 a od 1. 1. 2012 ke dni vydání rozhodnutí. Tímto jednáním žalobce naplnil důvod pro neudělení povolení k dlouhodobému pobytu pro závažnou překážku v dalším pobytu cizince na území ČR. (14) Jestliže se žalobce odhlásil u OSSZ Pelhřimov z důvodu přerušení nebo ukončení podnikatelské činnosti, přestal splňovat účel povoleného pobytu. V případě žalobce navíc nešlo o krátkodobé přerušení výkonu samostatné výdělečné činnosti, ale tuto činnost nevykonával celkem devět měsíců. Při odhlášení se u OSSZ si musel být žalobce vědom skutečnosti, že tímto přerušuje svou podnikatelskou činnost, tedy nepodniká a neplní tak účel povoleného pobytu. Tímto svým jednáním žalobce obchází právní předpisy České republiky, když neplní své povinnosti jako osoby samostatně výdělečně činné, tedy jestliže podniká a není přihlášen k odvodům na pojistné a sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a neodvádí pojistné na sociální zabezpečení. Pokud žalobce nepodniká, neplní tím účel povoleného dlouhodobého pobytu. Žalobce obcházením tuzemských právních předpisů porušil veřejný zájem na dodržování zákonů ČR. Žalobce přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu uvedenou v ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce nemá na území ČR rodinné příslušníky s povoleným pobytem, je tedy vyloučeno, že by toto rozhodnutí bylo nepřiměřeným zásahem do žalobcova rodinného života. (15) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 10. 9. 2012 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7. 8. 2014, č.j. MV-106145-3/SO-2012 tak, že jím byl změněn výrok prvostupňového rozhodnutí, který byl nahrazen výrokem „Žádost se zamítá dle ust. § 44a odst. 3 ve spojení s ust. § 35 odst. 3 ve spojení s ust. § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území České republiky.“ (16) Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná zcela ztotožnila se závěry prvostupňového správního orgánu. Žalovaná shledala tvrzení žalobce, dle něhož při pobytu mimo území EU není povinen platit pojistné na sociální zabezpečení, jako liché, neboť žádná taková skutečnost ze zákona o důchodovém pojištění nevyplývá. K osobní účasti žalobce u OSSZ Pelhřimov dne 2. 8. 2011 žalovaná uvedla, že tato vyplývá z podkladových materiálů správního orgánu prvního stupně. Z uvedených materiálů je zřejmé, že se žalobce dne 2. 8. 2011 osobně dostavil na OSSZ Pelhřimov za účelem oznámení pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti. Oznámení o ukončení výkonu samostatné výdělečné činnosti bylo žalobcem opatřeno vlastnoručním podpisem. (17) Žalovaná se dále ztotožnila s námitkou žalobce, dle které je období před květnem roku 2010 pro správní řízení o žádosti ze dne 2. 5. 2012 irelevantní, neboť toto období již bylo předmětem hodnocení správního orgánu prvního stupně v rámci předešlého prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Správní orgán prvního stupně byl oprávněn hodnotit pouze období posledního povoleného dlouhodobého pobytu v období od 1. 6. 2010 do 31. 5. 2012. (18) K námitce žalobce týkající se nedoručení vyrozumění o možnosti vyjádřit se k podkladům správního rozhodnutí před vydáním tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že vyrozumění o možnosti vyjádřit se k těmto podkladům bylo dne 16. 7. 2012 připraveno k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb a dne 26. 7. 2012 bylo žalobci doručeno v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. (19) K samotnému meritu věci bylo žalovanou uvedeno, že žalobce nebyl v období od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2011 veden v evidenci OSSZ Pelhřimov jako OSVČ a neplnil tedy účel povoleného dlouhodobého pobytu, tedy účel podnikání – OSVČ. Žalobce OSSZ oznámil pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti, čímž dal najevo, že nehodlá plnit účel povoleného pobytu, čehož si musel být vědom. Žalobce navíc obdobným způsobem postupoval i v letech minulých, kdy se odhlašoval z evidence OSSZ jako OSVČ, jeho argumentace dlouhodobé hospitalizace tudíž nemůže obstát a svědčí spíše o účelovosti jednání žalobce ve snaze vyhnout se povinnostem vyplývajícím z platných právních předpisů na území České republiky. IV. Právní názor soudu (20) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (21) Žalobce předně namítá nesprávné doručení žalobou napadeného rozhodnutí, které mělo být zmocněnému zástupci žalobce doručeno do datové schránky, namísto doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. (22) Z žalobou napadeného rozhodnutí bylo soudem zjištěno, že bylo doručováno zmocněnému zástupci žalobce – A. Y., který byl žalobcem zmocněn v řízení o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu, a to prostřednictvím plné moci ze dne 20. 8. 2012, která je součástí žalobcem podaného odvolání. (23) Podle ust. § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. (24) Podle ust. § 19 odst. 1 správního řádu písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti. (25) Podle ust. § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti 17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. (26) Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná doručovala napadené rozhodnutí v souladu se zákonem s ohledem na specialitu ust. § 20 odst. 1 správního řádu, když jej doručovala zmocněnému zástupci žalobce na adresu pro doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zmocněnému zástupci účastníka řízení lze doručovat na adresu pro doručování, přestože tato osoba má zřízenou datovou schránku. Zohlednit je třeba rovněž skutečnost, že žalobce a rovněž ani jeho zmocněný zástupce v průběhu celého správního řízení nepožádali o doručování písemností do datové schránky zmocněnce. (27) Správnost postupu žalované v případě doručování písemností ve správním řízení lze dovodit rovněž ze skutečnosti, že zmocněnec žalobce napadené rozhodnutí řádně převzal dne 18. 8. 2014, jak vyplývá z přiložené doručenky. Jeho seznámení s obsahem tohoto rozhodnutí lze potom dovodit i z podaného odvolání ze dne 5. 9. 2012 směřujícího proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. (28) K otázce pořadí prostředků doručování se vyjádřil například Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 23Cdo 2425/2011, v němž uvedl, že “Na jedné straně je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Pokud se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. Z platné právní úpravy přitom nevyplývá neúčinnost takového doručení. Uvedené závěry respektuje také ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č.j. 8 As 31/2001-88, jeho rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č.j. 1 As 90/2010-95, nebo jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2009, č.j. 1 Asv 148/2008-73) i odborná literatura k zákonu č. 300/2008 Sb. (srov. Macková, A., Štědroň, B., Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem. Praha. Wolters Kluwer ČR. 2009. str. 81 - 82). Taktéž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. IV ÚS 3807/11, dospěl k závěru, že nepovažuje doručení usnesení exekutora, které bylo doručeno prostřednictvím poštovního doručovatele, a mělo být primárně doručováno do datové schránky stěžovatele, za takové pochybení, které by mohlo mít za následek porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Podstatné je, že usnesení exekutora (obsahující poučení o možnosti podat odvolání) bylo stěžovateli doručeno, resp. stěžovatel si je osobně převzal a mohl se s ním tudíž seznámit.” (29) Námitka žalobce týkající se nesprávného doručení žalobou napadeného rozhodnutí tudíž nebyla s ohledem na shora uvedené shledána krajským soudem důvodnou. Zmocněný zástupce žalobce se s obsahem napadeného rozhodnutí prokazatelně seznámil, jak vyplývá z přiložené doručenky a z podaného odvolání. (30) Žalobce dále namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu překročení a zneužití správního uvážení, kterého se žalovaná dopustila tím, že učinila nesprávný závěr o neplnění účelu povoleného pobytu žalobce. Toho se měl žalobce dopustit tím, že dlouhodobě pobýval na Ukrajině, přičemž během této doby nebyl přihlášen k důchodovému pojištění na území ČR, neplnil podmínky vydaného živnostenského oprávnění, přerušil svou podnikatelskou činnost a neplnil tak účel svého povoleného pobytu. (31) Přechodný pobyt na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu upravuje ust. § 42 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též zákon o pobytu cizinců). Dle ust. § 42 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je žádost o povolení k dlouhodobému pobytu oprávněn podat cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů, hodlá na území přechodně pobývat po dobu delší než 6 měsíců a trvá-li stejný účel pobytu. (32) Podle ust. § 44a odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu opakovaně prodloužit, a to (a) na dobu stanovenou v § 44 odst. 5; (b) nejdéle na dobu stanovenou v § 44 odst. 4 písm. a), b), e) až h); (c) na dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo vydáno nositeli oprávnění ke sloučení rodiny, jde-li o dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44 odst. 4 písm. c); (d) na dobu 5 let, jde-li o dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44 odst. 4 písm. d); (e) nejdéle na dobu stanovenou v § 44 odst. 7, jde-li o modrou kartu. (33) Podle ust. § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců přijímá žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3 a 7 a § 47 vztahuje obdobně. Ustanovení § 47 odst. 2 se nevztahuje na oprávnění k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána. (34) Podle ust. § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37). (35) Podle ust. § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. (36) Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž živnostenské oprávnění žalobci vzniklo dne 30. 6. 2009 s dobou platnosti do 20. 10. 2012. Z registru osob samostatně výdělečně činných bylo dále zjištěno, že žalobce byl jako OSVČ registrován v období od 12. 10. 2009 do 30. 11. 2009, dále v období od 12. 4. 2010 do 31. 7. 2011 a od 1. 1. 2012 dosud. (37) Podle ust. § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též zákon o důchodovém pojištění) jsou důchodového pojištění při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny osoby samostatně výdělečně činné. (38) Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jsou pojištění účastny osoby samostatně výdělečně činné [§ 5 odst. 1 písm. e)], pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky. (39) Podle ust. § 10 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Podle odst. 5 účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo prvním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která nezakládá účast na pojištění, stala hlavní samostatná výdělečná činnost, nejdříve však dnem, v němž začala vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost; účast na pojištění nemůže přitom vzniknout přede dnem, od kterého je oprávněna samostatnou výdělečnou činnost vykonávat. (40) K zákonem stanoveným platbám na důchodové pojištění bylo ze správního spisu zjištěno, že tyto byly žalobcem odváděny za období, kdy vykonával samostatnou výdělečnou činnost, a to za období od 12. 10. 2009 do 30. 11. 2009, dále v období od 12. 4. 2010 do 31. 7. 2011 a od 1. 1. 2012 dosud. (41) Žalobci bylo v souladu s ust. § 30 a násl. zákona o pobytu cizinců uděleno vízum za účelem podnikání. Podnikání je soustavná činnost vykonávaná podnikatelem živnostenským nebo obdobným způsobem na vlastní účet a odpovědnost za účelem dosažení zisku (ust. § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona (ust. § 421 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). (42) Žalobci bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, přičemž žalobci vzniklo živnostenské oprávnění dne 30. 6. 2009 s dobou platnosti do 20. 10. 2012. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobce výkon samostatné výdělečné činnosti neprováděl po celou dobu svého pobytu na území České republiky, když tuto činnost opakovaně přerušoval, jak vyplývá z jeho žádostí o ukončení výkonu samostatné výdělečné činnosti. Samostatná výdělečná činnost tak byla žalobcem vykonávána za období od 12. 10. 2009 do 30. 11. 2009, dále v období od 12. 4. 2010 do 31. 7. 2011 a od 1. 1. 2012 dosud. Žalobce tudíž opakovaně porušil svou povinnost plnit účel, pro který mu byl dlouhodobý pobyt na území České republiky povolen. (43) Podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. (44) Žalobce během svého pobytu v České republice nevykonával podnikatelskou činnost soustavně, lze říci, že tuto činnost vykonával spíše nárazově navzdory skutečnosti, že právě podnikání bylo důvodem, pro který mu byl povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky. Z obsahu správního spisu vyplývá, že k přerušení výdělečné činnosti v případě žalobce nebylo krátkodobou záležitostí, nýbrž k němu došlo opakovaně, a to v délce necelých pěti měsíců (od 1. 12. 2009 do 11. 4. 2010) a v délce pěti měsíců (od 1. 8. 2011 do 31. 12. 2011. Uvedené mnohonásobné porušení účelu, pro který byl žalobci povolen dlouhodobý pobyt, vede k závěru, že opakované ukončování samostatné výdělečné činnosti žalobce nelze omluvit jím poukazovanou hospitalizací ve zdravotním zařízení na Ukrajině. Tento závěr nemůže zvrátit ani tvrzení žalobce, dle něhož za něj odhlášení samostatné výdělečné činnosti provedl jeho zmocněnec. Tato námitka je ve vztahu k opakovanému porušení účelu povolení dlouhodobého pobytu žalobce irelevantní. Žalobce byl povinen po celou dobu svého pobytu na území České republiky plnit účel, pro který mu byl pobyt na tomto území povolen, tedy vykonávat podnikatelskou činnost a na základě této činnosti odvádět též příslušné zákonem stanovené poplatky (např. důchodové pojištění). (45) Pokud žalobce tvrdí, že nemohl plnit účel pobytu, neboť nepobýval na území České republiky, pak je nutné dospět k závěru, že jej tato skutečnost neopravňovala k pozastavení samostatné výdělečné činnosti a k odhlášení se u OSSZ Pelhřimov z plateb pojistného na sociální zabezpečení. I v případě, kdy by žalobce území České republiky neopustil a samostatnou výdělečnou činnost pozastavil a odhlásil se z plateb pojistného na sociální zabezpečení, nelze toto jednání tolerovat, neboť by jím byl obcházen zákon, který jasně stanoví, že cizinec je povinen po celou dobu svého dlouhodobého pobytu plnit účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. (46) K plnění účelu, pro který byl povolen cizinci dlouhodobý pobyt, se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to například v rozhodnutí ze dne 19. 1. 2012 č.j. 9As 80/2011 – 69, v němž uvedl „ …aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro který byl stěžovateli pobyt povolen, tj. podnikatelská činnost, musela být v předmětném období alespoň převážně vykonávána, což není naplněno pouhým případným úsilím o její provozování. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011 - 81, dostupné na www.nssoud.cz, uvedl, že „u fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění je z jazykového výkladu ustanovení obch. zák. zřejmé, že podnikatelem se stane tehdy, kdy vedle získání příslušného oprávnění také fakticky vykonává určitou podnikatelskou činnost (definice živnostenského podnikání viz § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, která koresponduje s materiálním pojetím podnikání podle ust. § 2 odst. 1 obch. zák.). (…) Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouze formální zapsání se do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky na území České republiky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území České republiky musí být odůvodněn, např. dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem, a tyto činnosti musí být skutečně na území České republiky vykonávány.“. Tytéž závěry lze aplikovat i v projednávané věci. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovateli byl pobyt povolen na období od 20. 6. 2008 do 19. 6. 2010. Z toho stěžovatel na základě svého prohlášení na okresní správě sociálního zabezpečení samostatnou výdělečnou činnost od 28. 6. 2008 do 11. 5. 2010 přerušil či ukončil, tedy téměř na celou dobu trvání uděleného povolení k pobytu. Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že takřka po celou dobu, na kterou mu byl pobyt na území České republiky povolen, toliko pouze vyvíjel úsilí k faktickému plnění účelu pobytu, je nutno se ztotožnit se závěry žalovaného a městského soudu, dle nichž nenaplnil účel předchozího pobytu, což ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců představuje závažnou překážku pro prodloužení pobytu stěžovatele na území České republiky. Tuto úvahu doplňuje rovněž závěr učiněný městským soudem, který v souvislosti s konstatováním o naplnění účelu podnikání úsilím o získávání zakázek ve vztahu k projednávané věci uvedl, že období, v němž měl stěžovatel zakázky získávat, předcházelo odhlášení učiněné výslovně stěžovatelem, v němž uvedl, že ukončil či přerušil podnikání. Stěžovatel tak dle svého vyjádření vědomě na dobu, kterou vhledem k okolnostem nelze označit za přechodnou, přestal fakticky plnit účel, pro který mu byl pobyt na území České republiky povolen. Tvrzení stěžovatele, že v současné době již nejen formálně ale i fakticky podniká, nic nemění na zjištění správních orgánů prováděné ke dni vydání napadeného rozhodnutí, že neplnil účel, pro který mu byl předchozí pobyt povolen.“ V. Závěr, náklady řízení (47) S ohledem na shora uvedené skutečnosti nehledal krajský soud projednávanou žalobu důvodnou, neboť správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když v případě žalobce shledaly závažnou překážku pobytu žalobce na území České republiky. Závažná překážka spočívá v neplnění účelu, pro který byl žalobci povolen dlouhodobý pobyt. Toto jednání žalobce bylo v průběhu správního řízení prokázáno, a to především na základě listinných podkladů OSSZ Pelhřimov. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (48) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (49) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení