10 A 101/2014 - 24

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce VITACREDIT s.r.o., IČ 286 14 488, sídlem v Olomouci, Selské nám. 9/43, zast. JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, proti žalované České obchodní inspekci, sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 7. 2014 č.j. ČOI 67823/14/O100/2000/14/Ad/Št, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 4. 7. 2014 č.j. ČOI 67823/14/O100/2000/14/Ad/Št se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povi n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 19. 8. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 4. 7. 2014 č.j. ČOI 67823/14/O100/2000/14/Ad/Št, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského a Vysočiny ze dne 27. 5. 2014 č.j. ČOI 58036/14/2000/P0351/SÚ/ha, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč pro porušení ust. § 4 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle správních orgánů se žalobce dopustil správního deliktu dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nesprávném vypořádání odvolacích námitek žalobce a v nesprávné interpretaci právních předpisů. Žalovaná chybně dovodila odpovědnost žalobce za správní delikt, neboť měla být v souladu s ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru dovozena na straně toho, kdo nabízí spotřebitelský úvěr nebo kdo jej zprostředkovává reklamou. V daném případě je nutné dovodit smluvní odpovědnost společnosti Netinvest, s.r.o., vzniklou prostřednictvím Smlouvy o spolupráci ze dne 10. 9. 2010, na jejímž základě se tato společnost stala provozovatelem webových stránek s reklamními prvky podporujícími kampaň žalobce. Žalobce poukázal na nesprávnost závěrů správních orgánů, které na jednu stranu dovozují odpovědnost žalobce ze samotné Smlouvy o spolupráci mezi žalobcem a společností Netinvest, s.r.o., přičemž na straně druhé je správními orgány tvrzeno, že toto smluvní ujednání nemá na odpovědnost žalobce vliv, neboť se jedná o odpovědnost veřejnoprávní. Ustanovení § 4 zákona o spotřebitelském úvěru nezakládá absolutní odpovědnost žalobce za každou reklamu na jím poskytovaný úvěr bez ohledu na to, zda je reklama prezentována s jeho souhlasem či nikoliv. Naopak dle zákona je odpovědnou osobou ten, kdo reklamou úvěr nabízí, anebo kdo reklamou nabízí zprostředkování takového úvěru. Není možné, aby žalobce byl odpovědný za každý reklamní leták či webovou prezentaci některého ze svých smluvních partnerů. Není v možnostech žalobce, aby takovou činnost obchodních zástupců kontroloval, a nemůže proto být dovozena ani odpovědnost za takovou reklamu. Smlouva o spolupráci ze dne 10. 9. 2010, podoba webových stránek a samotná činnost společnosti Netinvest, s.r.o. vykazují znaky smlouvy o zprostředkování. Žalobce uvedené společnosti poskytl možnost užít na jeho webových stránkách určité prvky tak, aby služby mohly být identifikovány jako služby poskytované žalobcem. Společnost Netinvest, s.r.o. je tudíž odpovědná za veškeré údaje obsažené na předmětných webových stránkách. Žalobce není odpovědnou osobou za daný správní delikt, jestliže není zadavatelem, zpracovatelem ani šiřitelem reklamy ve smyslu ust. § 1 odst. 4 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Žalobce dále namítá, že pokud by měla být jeho odpovědnost dána výkladem Smlouvy o spolupráci, pak správní orgány pochybily, když nedostatečně zkoumaly, jaké reklamní prvky byly žalobcem společnosti Netinvest, s.r.o. poskytnuty a naopak, jaké informace byly touto společností na web vloženy. Závěrem žalobce namítá procesní pochybení, jehož se správní orgány dopustily, když se nevypořádaly s jeho námitkou, dle níž „Otisk webových stránek“, který je důkazním prostředkem v daném řízení, neodpovídá faktickému stavu webových stránek, jež se zobrazuje spotřebiteli. Prvostupňový správní orgán pochybil, když žalobci neumožnil vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti navrhl žalobce napadené rozhodnutí zrušit a společně s ním též rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaná navrhla projednávanou žalobu zamítnout, a to s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K porušení ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru prokazatelně došlo a za toto protiprávní jednání je odpovědný žalobce, který je poskytovatelem úvěrů. K žalobním námitkám žalovaná dále odkázala na obsah správního spisu, z něhož je skutkový stav dané věci dostatečně patrný. Žalovaná má za prokázané, že žalobce je poskytovatelem úvěrů, které nabízí prostřednictvím reklamy na internetových stránkách. Pokud žalobce tvrdí, že není zadavatelem, zpracovatelem ani šiřitelem reklamy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, pak toto tvrzení žalovaná považuje za irelevantní, jelikož žalobce je poskytovatelem úvěru, musel tak údaje o jednotlivých typech úvěrů společnosti Netinvest, s.r.o. zadat. Žalobce umožnil správním orgánům přístup do svého programu a zpřístupnil jim veškeré prvky, které společnosti Netinvest, s.r.o. poskytl pro účely jejich umístění na web, tyto skutečnosti však žalovaná nepovažovala za relevantní a z tohoto důvodu se k nim nijak nevyjádřila. Žalobce jako poskytovatel úvěrů musel společnosti Netinvest, s.r.o. dát informace o jednotlivých typech úvěrů, nikoliv sama tato společnost, která dané úvěry neposkytuje. K autentičnosti otisku webových stránek žalovaná uvedla, že přílohou oznámení o zahájení kontroly ze dne 13. 11. 2013 je otisk příslušné webové stránky ke dni 22. 10. 2013, jenž je důkazem v posuzovaném případě. Tento otisk splňuje veškeré judikaturou dovozené náležitosti a byla tedy dodržena autentičnost tohoto důkazu. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Oznámením ze dne 13. 11. 2013 byla zahájena kontrola žalobce, a to ve věci jeho nabídky spotřebitelského úvěru na internetových stránkách www.bezvahypoteka.cz. Na těchto stránkách byla ke dni 22. 10. 2013 uvedena nabídka spotřebitelského úvěru „Americká hypotéka“, jejíž detaily jsou dále vyobrazeny prostřednictvím vytištěné verze těchto webových stránek ke dni 22. 10. 2013. Dne 15. 11. 2013 obdržel správní orgán prvního stupně námitky žalobce, jejichž prostřednictvím žalobce uvádí, že není provozovatelem předmětných webových stránek, když tímto provozovatelem je společnost Netinvest, s.r.o., která odpovídá za obsah těchto webových stránek. Žalobce tudíž za obsah těchto stránek neodpovídá a nenese odpovědnost za případné protiprávní jednání jiné osoby. Součástí těchto námitek je dále Smlouva o spolupráci ze dne 10. 9. 2010, z jejíhož obsahu se v bodu I. písm. A) odst. 4. podává, že se společnost Netinvest, s.r.o. zavazuje umístit na své webové stránky reklamní prvky poskytnuté žalobcem za účelem podpory jeho kampaní. Z práv a povinností smluvních stran obsažených v bodu I. písm. B) odst. 1 vyplývá, že společnost Netinvest, s.r.o. nesmí umístit reklamní prvky ze systému žalobce na stránky s obsahem odporujícím právním předpisům České republiky, z odst. 2 potom dále vyplývá, že poskytnuté reklamní prvky mohou být dále užívány jen v nezměněné formě, kdy změna je možná pouze na základě dohody se žalobcem. Dle odst. 4 je žalobce oprávněn kdykoliv změnit podobu a obsah reklamních prvků umístěných na webových stránkách společnosti Netinvest, s.r.o. Žalobce je dále oprávněn kdykoliv pozastavit nebo omezit zobrazování reklamních prvků. Z bodu I. písm. d) odst. 12 vyplývá ujednání, že společnost Netinvest, s.r.o. nese výlučnou odpovědnost za vývoj, údržbu a provoz webových stránek a veškeré materiály umístěné na svých webových stránkách, zejména jejich případnou protiprávnost či urážlivost. Žalobce v těchto záležitostech odmítá veškerou odpovědnost. Dle odst. 13 se společnost Netinvest, s.r.o. zavazuje nahradit žalobci škodu v případě jakýchkoliv uplatnění nároků na náhradu škody. Uvedené námitky žalobce byly rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 13. 1. 2014 zamítnuty s tím, že se v daném případě jedná o odpovědnost objektivní a za porušení zákona o spotřebitelském úvěru tudíž nese odpovědnost kontrolovaná osoba. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2014 byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč za spáchání správního deliktu, kterého se žalobce dopustil tím, že jako věřitel v rozporu s ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel reklamou na internetových stránkách www.bezvahypoteka.cz, provozovaných společností Netinvest, s.r.o., spotřebitelský úvěr Americká hypotéka bez toho, že by reklama obsahovala jasným, výstižným a zřetelným způsobem reprezentativní příklad úvěru s povinnými informacemi dle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, jakými jsou RPSN, výše jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem, ačkoliv smluvní odpovědnost dle Smlouvy o spolupráci uzavřené dne 10. 9. 2010 nese žalobce, nikoliv třetí osoba. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový správní orgán konstatoval, že ze Smlouvy o spolupráci uzavřené mezi žalobcem a společností Netinvest, s.r.o. vyplývá, že za obsah reklamy umístěné na internetových stránkách společnosti Netinvest, s.r.o. nese odpovědnost výhradně žalobce, ledaže by se provozovatel těchto webových stránek se žalobcem dohodl na jeho změně. Reklama spotřebitelského úvěru neobsahovala zákonem předepsané náležitosti. Správním orgánem prvního stupně bylo dále konstatováno, že smluvní odpovědnost za vývoj, údržbu a provoz předmětných webových stránek s předmětem správního řízení nesouvisí. Smluvní odpovědnost za veškeré materiály umístěné na webových stránkách, zejména za jejich případnou protiprávnost s odmítnutím veškeré odpovědnosti žalobce, je nutné posuzovat v kontextu celé smlouvy. Zásadním shledal správní orgán konstatování, že žalobce si se společností Netinvest, s.r.o. v obecných ustanoveních sjednal, že tato společnost umístí na své webové stránky reklamní prvky poskytnuté žalobcem s tím, že tyto reklamní prvky mohou být používány jen v nezměněné formě a jejich změna je možná pouze po dohodě se žalobcem. Ve vztahu k tomuto smluvnímu ujednání byla správním orgánem shledána vnitřní rozpornost, která však nemá vliv na žalobcovu veřejnoprávní odpovědnost, kterou nelze eliminovat tímto soukromoprávním ujednáním. Ve vztahu k výši uložené pokuty bylo vycházeno ze závažnosti deliktu a dále ze skutečnosti, že ze strany žalobce se jednalo o nikoliv přímý úmysl. Na druhou stranu byl správním orgánem zohledněn počet návštěvníků předmětných webových stránek. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, ve kterém je žalobcem namítána nesprávná interpretace Smlouvy o spolupráci uzavřené mezi ním a provozovatelem internetových stránek. Na základě této smlouvy je zřejmé, že za obsah webových stránek neodpovídá žalobce, nýbrž provozovatel těchto stránek. Žalobce dále vyjádřil pochybnost o autentičnosti Otisku webových stránek, který byl správním orgánem použit jako důkaz ve správním řízení. Tento otisk není přesným vyobrazením webových stránek, neboť při vzniku tohoto otisku dochází k deformaci jejich obsahu. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 4. 7. 2014 č.j. ČOI 67823/14/O100/2000/14/Ad/Št, jímž bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalovaná neshledala námitku týkající se odpovědnosti za daný správní delikt důvodnou. Z příslušných internetových stránek vyplývá, že poskytovatelem úvěrů je žalobce, který je zároveň věřitelem ve smyslu ust. § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Povinností žalobce je dodržovat zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobce je tudíž osobou nesoucí veřejnoprávní odpovědnost za splnění povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Smluvní ujednání s provozovatelem internetových stránek soukromoprávního charakteru nezbavuje žalobce veřejnoprávní odpovědnosti. K žalobcem namítanému nepochopení fungování provozu daných internetových stránek uvedla žalovaná, že souhlasí s tvrzením žalobce, dle něhož za obsah umístěných prvků na dané internetové stránce nese odpovědnost provozovatel těchto stránek, tato skutečnost však žalobce nezbavuje odpovědnosti za předmětný správní delikt, neboť se jedná o odpovědnost veřejnoprávní. Skutečnost, že webové stránky jsou provozovány jiným subjektem, nemá vliv na odpovědnost žalobce za daný správní delikt. Z obsahu smlouvy uzavřené mezi žalobcem a provozovatelem webových stránek vyplývá, že žalobce má možnost po tomto provozovateli následně požadovat náhradu škody. Žalobce tudíž, byť je nositelem veřejnoprávní odpovědnosti za daný přestupek, má dle uvedeného soukromoprávního ujednání možnost požadovat po provozovateli stránek náhradu škody. Žalovaná dále vyjádřila pochybnost o žalobcově jednání, kterým by zcela volně nechal provozovatele webových stránek zveřejňovat libovolné údaje o jednotlivých typech úvěrů. Žalobcovu přílohu v podobě otisku příslušného přístupu provozovatele internetových stránek do programu provozovaného žalobcem, kde jsou zveřejněné prvky, které byly žalobcem provozovateli stránek zpřístupněny ke zveřejnění na těchto stránkách, neshledal správní orgán jako relevantní podklad pro vyvinění žalobce ze správního deliktu. V rámci přezkumu odůvodněnosti vyměřené sankce bylo žalovanou poukázáno na nedbalostní charakter správního deliktu žalobce a rovněž na skutečnost, že žalobce v minulosti nebyl za spáchání správního deliktu trestán. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce, dle níž žalovaná nesprávně založila odpovědnost žalobce za správní delikt, kterého se měl dopustit porušením povinnosti, jež mu ukládá ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tohoto ustanovení musí reklama, jejímž prostřednictvím je nabízen či zprostředkováván spotřebitelský úvěr, obsahovat jasným, výstižným a zřetelným způsobem formou reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Žalobce však za tento správní delikt odpovědný není, neboť odpovědným subjektem je v daném případě společnost Netinvest, s.r.o., která provozuje internetové stránky, a která na základě Smlouvy o spolupráci nabízela spotřebitelský úvěr poskytovaný žalobcem. Odpovědnost tohoto subjektu žalobce dokládá poukazem na smluvní podmínky, z nichž je patrné ujednání žalobce a společnosti Netinvest, s.r.o. o její odpovědnosti za obsah daných internetových stránek. Charakter Smlouvy o spolupráci žalobce připodobnil ke smlouvě zprostředkovatelské, z čehož lze rovněž dovodit odpovědnost provozovatele internetových stránek za předmětný správní delikt. Dle ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že pokud je reklamou, jejíž součástí je jakýkoliv údaj o nákladech, nabízen spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování, musí být její součástí jasný, zřetelný a výstižný způsob formy reprezentativního příkladu informace uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Dle přílohy č. 1 musí být součástí této reklamy reprezentativní příklad obsahující (a) roční procentní sazbu nákladů, (b) výpůjční úrokovou sazbu, a to spolu s údaji o veškerých poplatcích, které jsou součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, (c) celkovou výši spotřebitelského úvěru, (d) výši jednotlivých splátek a celkovou částku splatnou spotřebitelem, (e) dobu trvání spotřebitelského úvěru, (f) v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za konkrétní zboží nebo službu jejich cenu a výši případné zálohy, (g) informaci o povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se spotřebitelským úvěrem, zejména pojištění, je-li uzavření takové smlouvy podmínkou pro získání spotřebitelského úvěru za nabízených podmínek a náklady na tuto službu nelze určit předem. Dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitel nebo zprostředkovatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost podle ust. § 4 tohoto zákona. S ohledem skutečnost, že se jedná o správní delikt, je tento deliktem veřejnoprávním. Tohoto deliktu se dopustí věřitel nebo zprostředkovatel tím, že nesplní povinnost uloženou mu v ust. § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, když v reklamě, jejímž prostřednictvím nabízí spotřebitelský úvěr nebo jeho zprostředkování, neuvede reprezentativní příklad s informacemi stanovenými přílohou č. 1 k tomuto zákonu. Z uvedeného je zřejmé, že odpovědnost za tento delikt vznikne věřiteli či zprostředkovateli bez ohledu na jakékoliv soukromoprávní ujednání. Pokud tedy žalobce dovozuje odpovědnost nikoliv svou, ale subjektu, který nabízel jeho produkty na internetových stránkách na základě Smlouvy o spolupráci, pak tento závěr nelze považovat za správný. Žalobce se nemůže zprostit odpovědnosti za tento delikt poukazem na soukromoprávní ujednání, na jehož základě společnost Netinvest, s.r.o. zprostředkovala žalobci reklamu na jím nabízené služby. V ustanovení § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se jasně podává, že odpovědným subjektem je věřitel, případně zprostředkovatel. Věřitelem je osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání [§ 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru]. Zprostředkovatelem je osoba, která není věřitelem a která v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání a za odměnu nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru nebo ji za věřitele jeho jménem přímo uzavírá. Pokud žalobce jako subjekt odpovědný za daný správní delikt označil společnost Netinvest, s.r.o., která je provozovatelem internetových stránek, pak tento závěr nelze s ohledem na citované zákonné ustanovení považovat za správný. Z dikce zákona nelze dovodit odpovědnost subjektu, který na základě smluvního ujednání se žalobcem zabezpečuje tomuto reklamu na jím nabízené služby a produkty. Pokud žalobce tuto odpovědnost dovozuje ze smluvního ujednání, pak ani v tomto případě nelze o odpovědnosti této třetí osoby uvažovat, neboť soukromoprávní ujednání nemá na odpovědnost žalobce, jako věřitele ve smyslu ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, žádný vliv. V daném případě je třeba vycházet ze znění zákona, které za odpovědný subjekt jasně označuje věřitele či zprostředkovatele. Žalobce se odpovědnost společnosti, zajišťující reklamu jeho službám, snaží dovodit rovněž připodobněním Smlouvy o spolupráci ke smlouvě zprostředkovatelské, z čehož by mělo vyplývat, že tento třetí subjekt je zprostředkovatelem. S tímto tvrzením se však krajský soud neztotožnil. Jak již bylo uvedeno shora, zprostředkovatel je negativně definován tím, že se nejedná o věřitele a jednak je definován pozitivně kumulací podmínek výkonu své činnosti, kterou vykonává (i) v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání a (ii) za odměnu, kdy nabízí spotřebiteli možnost uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru nebo ji přímo jménem věřitele uzavírá. Ze Smlouvy o spolupráci uzavřené mezi žalobcem (jako „Porovozovatelem“) a společností Netinvest, s.r.o. (jako „Partnerem“) dne 10. 9. 2010 vyplývá, že se společnost Netinvest, s.r.o. zavázala umístit na své webové stránky reklamní prvky poskytnuté žalobcem za účelem podpory kampaní žalobce. Žalobce se za tuto činnost zavázal této společnosti vyplatit provizi, a to za splnění podmínek ve smlouvě uvedených. Z obsahu této smlouvy se jasně podává, že se nejedná o smlouvu zprostředkovatelskou, nýbrž o tzv. smlouvu nepojmenovanou, jejímž předmětem je závazek třetí osoby vykonávat pro žalobce činnost spočívající v umisťování reklamních prvků žalobce na webové stránky. Dle ust. § 642 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření Smlouvy o spolupráci, se smlouvou o zprostředkování (uzavřenou mezi podnikateli) zprostředkovatel zavazuje, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). Z uvedeného vyplývá, že společnost Netinvest, s.r.o. nebyla v daném případě zprostředkovatelem, neboť z obsahu Smlouvy o spolupráci je zřejmé, že se zavázala toliko umožnit žalobci na internetových stránkách, které provozuje, umístit reklamu na jím poskytované služby – spotřebitelské úvěry. Za tímto účelem byly této společnosti žalobcem poskytnuty příslušné informace, které měly být společností na webových stránkách zveřejněny. Tato činnost nenaplňuje podstatné náležitosti zprostředkovatelské smlouvy a společnost Netinvest, s.r.o. nenaplňuje znaky zprostředkovatele dle zákona o spotřebitelském úvěru. Skutečnost, že obsahem smlouvy je odpovědnost třetí osoby za údaje umisťované na webové stránky, nezbavuje žalobce odpovědnosti za daný veřejnoprávní delikt. Je třeba zdůraznit, že je především věcí podnikatele, s kým vstupuje do svých podnikatelských vztahů a jakým způsobem tedy směřuje svou podnikatelskou činnost. Žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti za veřejnoprávní delikt odkazem na smluvní ujednání se třetí osobou. Z tohoto ujednání navíc nelze dospět k závěru, že tato třetí osoba by byla zprostředkovatelem ve smyslu ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud žalobce má za to, že ze strany společnosti Netinvest, s.r.o. došlo k porušení smluvních povinností založených Smlouvou o spolupráci, pak dle těchto smluvních ujednání má možnost domáhat se vůči této společnosti náhrady škody. Žalobce však není zbaven odpovědnosti za daný veřejnoprávní delikt, jež je mu kladen za vinu. Žalobce je věřitelem ve smyslu ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť je to právě on, kdo nabízí svůj spotřebitelský úvěr prostřednictvím reklamy, nikoliv společnost Netinvest, s.r.o., která pouze žalobci tuto reklamu na svých webových stránkách umožňuje. Skutečnost, že žalobce naplňuje znaky věřitele jako subjektu poskytujícího či nabízejícího spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti dokládá i výpis z obchodního rejstříku, který je součástí správního spisu. Naopak v případě společnosti Netinvest, s.r.o. lze z výpisu ze slovenského obchodního rejstříku seznat, že jedním z předmětů podnikání této společnosti jsou reklamní a marketingové služby. Je tak pouze v zájmu žalobce, aby kontroloval obsah reklamy, jejímž prostřednictvím své služby nabízí, neboť on je za tento obsah odpovědný bez ohledu na jakékoliv soukromoprávní ujednání, které má se třetí osobou. Žalobce je povinen zajistit, aby jím poskytovaný úvěr na internetových stránkách odpovídal požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru, a to i v případě, kdy pro reklamu spotřebitelského úvěru užije třetí osobu. Správní orgány nebyly povinny zkoumat obsah smluvního ujednání žalobce se třetí osobou, neboť toto ujednání nemá na odpovědnost žalobce za daný správní delikt žádný vliv. Pokud byl obsah tohoto soukromoprávního ujednání správními orgány zmíněn, pak především s ohledem na možnost žalobce domáhat se náhrady škody z titulu porušení smluvních povinností. Správními orgány však nebylo konstatováno, že by odpovědnost žalobce byla založena právě touto smlouvou. Z celého správního řízení se podává, že odpovědnost žalobce za správní delikt je založena zákonem, z něhož vyplývá, že žalobce je věřitelem poskytujícím či nabízejícím spotřebitelský úvěr a za toto jednání je odpovědný bez ohledu na jakékoliv smluvní ujednání. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí jednoznačně a výstižně uvedl, že „Smluvním ujednáním soukromého charakteru, navíc vnitřně rozporným v kontextu celé smlouvy, nelze eliminovat odpovědnost v rovině veřejného práva.“ Stejně tak žalovaná se v napadeném rozhodnutí jednoznačně vyjádřila v tom smyslu, že „Skutečnost, že webové stránky jsou ve správě jiné osoby. Nemá vliv na odpovědnost žalobce za předmětný správní delikt.“ Dále je žalobcem namítáno procesní pochybení, spočívající v nevypořádání námitky, dle níž „Otisk webových stránek“, který je důkazním prostředkem v daném řízení, neodpovídá faktickému stavu webových stránek, jež se zobrazuje spotřebiteli. Žalobce k tomuto poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž by mělo být základním požadavkem, aby se nezměnil obsah předmětných webových stránek. Tato námitka byla krajským soudem shledána jako důvodná, neboť žalovaná nikterak se nevypořádala s odvolací námitkou žalobce, že zaslaný Otisk webových stránek není přesným otiskem ve smyslu pořízení snímku obrazovky pomocí funkce printscreen, nýbrž se jedná o vytištění obsahu webových stránek, při kterém dochází k deformaci samotného obsahu a především může dojít k nepřesnému zobrazení právě implementovaných prvků. Tato odvolací námitka byla žalovanou vypořádána až prostřednictvím vyjádření k žalobě, kde bylo žalovanou uvedeno, že „Přílohou oznámení o zahájení kontroly ze dne 13. 11. 2013, které bylo doručeno žalobci téhož dne, je otisk webové stránky www.bezvahypoteka.cz/detaily ke dni 22. 10. 2013, jenž je důkazem v posuzovaném případě. Tento otisk je datován, splňuje tak požadavek uvedený ve výše jmenovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu. Oznámení o kontrole, jehož přílohou je předmětný otisk webové stránky, je podepsáno ředitelem České obchodní inspekce inspektorátu Jihočeského a Vysočiny, je tedy dodržena i autentičnost tohoto důkazu.“ Předmětná námitka uplatněná žalobcem v odvolacím řízení nebyla žalovanou v napadeném rozhodnutí vypořádána, když se takto stalo až ve vyjádření k žalobě. S ohledem na tuto skutečnost shledal krajský soud uvedenou žalobní námitku důvodnou, neboť takový postup žalované má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K tomuto závěru krajský soud dospěl i v kontextu judikatury Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud totiž ve své konstantní judikatuře opakovaně činí závěr, že je povinností odvolacího správního orgánu přezkoumat napadené rozhodnutí v kontextu všech odvolacích důvodů a vypořádat se s nimi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č. j. 7 Afs 116/2009 - 70). Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o odvolání se všemi odvolacími námitkami, zatíží tím své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Tuto vadu nelze zhojit vyvrácením odvolacích námitek ve vyjádření k žalobě, příp. v kasační stížnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 - 84, a ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 - 71). Pokud je žalobcem namítáno, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, pak s touto námitkou se krajský soud neztotožnil, a to s odkazem na sdělení správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 3. 2014 o zahájení správního řízení, jehož prostřednictvím byl žalobce vyzván k uplatnění práv dle ust. § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobci tudíž bylo umožněno uplatnit právo vyjádřit se k podkladům správního rozhodnutí ve smyslu ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že krajský soud shledal námitku žalobce, týkající se procesního pochybení, spočívajícího v nevypořádání odvolací námitky, kterou byla žalobcem rozporována autentičnost Otisku webových stránek, který ve správním řízení byl použit jako důkaz, důvodnou, nezbývalo soudu, než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí zrušit pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátit žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Krajský soud nepřistoupil k žalobcem navrhovanému zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve smyslu ust. § 78 odst. 3 s.ř.s., neboť k tomuto postupu nebyl shledán důvod. Jediným důvodem, který vedl ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, bylo nevypořádání žalobcovy námitky uplatněné v odvolacím řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 9.800 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, náklady celkem činí 9.800 Kč. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení