10 A 113/2012 - 117

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci navrhovatelů: A) Okrašlovací spolek Zdíkovska, se sídlem Zvíkov, B) JUDr. R.E., zastoupených advokátem, proti odpůrci: Jihočeský kraj České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje, takto:

Výrok

I. Návrh Okrašlovacího spolku Zdíkovska se odmítá.

II. Navrhovateli Okrašlovacímu spolku Zdíkovska se v r ací soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích k rukám jeho zástupce; poplatek bude vrácen ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh JUDr. R.E. na zrušení opatření obecné povahy - Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, vydané usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje se zrušuje v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů, včetně ploch a koridorů územní rezervy: a. SR/A – Lokalita ŠPIČÁK – vymezení územní rezervy pro možné budoucí využití pro sport a rekreaci, b. D/Q – Silniční napojení lokality Špičák – územní rezervy jsou vymezeny pro přeložky a homogenizace stávajících komunikací pro napojení sídla Otice a místa uvažovaného nástupního bodu pro lokalitu Špičák (záměr SR/A), záměr územní rezervy se větví a je dělen do 2 spojitých úseků, c. D/O – Železniční napojení Špičák – územní rezervy pro dílčí části Šumavských elektrických drah v úsecích Polečnice – Špičák (Otice) a Žlábek (Olšov) – Špičák (Otice). Koridor územní rezervy je dělen do dvou úseků spojujících se v Oticích, d. D83 – Propojení Klápa – Hraničník – plocha určená pro propojení české strany se stávajícím rakouským lyžařským areálem Hochficht, e. D/P – Železniční napojení Klápy – územní rezerva pro napojení dolního nástupního bodu propojení Klápa – Hraničník na systém Šumavských elektrických drah v úseku Nová Pec – Klápa. Koridor územní rezervy je vymezen v šíři 200 m, f. D65 – Silnice Nová Pec – Zadní Zvonková – přeložka Nové Pece a homogenizace navazujícího úseku Nová Pec – Zadní Zvonková na silnicích III/1631 a III/1634, děleno do 2 navazujících úseků, g. D16 – Šumavské elektrické dráhy – záměr lehké železnice systému tram-train (česky vlakotramvaj) kontinuálně vymezený v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridor pro novou železnici, šíře koridoru 200 m, h. NKOD 174 – nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích byl dne 20.11.2012 doručen návrh na zrušení části opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje, v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů, včetně ploch a koridorů územní rezervy: lokalita Špičák (plocha SR/A), silniční napojení lokality Špičák (koridor D/Q), železniční napojení Špičák (koridor D/O), propojení Klápa – Hraničník (záměr D83), železniční napojení Nová Pec – Klápa (koridor D/P), silnice Nová Pec – Zadní Zvonková (záměr D65), Šumavské elektrické dráhy (D16), nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen (NKOD 174). Navrhovatelé v žalobě namítají, že napadené Zásady územního rozvoje, které nabyly účinnosti dne 1.10.2011 nejsou v souladu se zákonem a nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem. Těmito nezákonnostmi došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí, na spravedlivý proces a také dojde k narušení sociálních vazeb v místní komunitě. Navrhovatelka B) tvrdí, že vydáním Zásad územního rozvoje došlo k zásahu do jejího vlastnického práva. Navrhovatel A) je občanským sdružením, jehož předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, se zaměřením na oblast Šumavy, zejména Lipenské oblasti. Navrhovatel A) tvrdí, že je nositelem práva na příznivé životní prostředí a to dle článku 9 odst. 3 tzv. Aarhuské úmluvy. V tomto ohledu odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, konkrétně na jeho rozhodnutí ze dne 8.3.2011 č. C-240/09. Z něho plyne, že Aarhuská úmluva je součástí unijního práva. Její čl. 9 odst. 3 není dosud proveden unijními předpisy, je tedy na členských státech, aby přijaly vlastní prováděcí úpravy na národní bázi. Ta má být vykládána tak, aby co nejvíce šetřila smysl a účel předmětného článku 9 odst.

3. Aktivní legitimace svědčí navrhovateli A) dle jeho názoru též dle článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy. Dle navrhovatele A) se jedná o činnost, která je regulována jednak unijním právem, jednak právem vnitrostátním. Z hlediska unijního práva je podstatné, že funkční využití konkrétních lokalit k realizaci záměrů napadených tímto návrhem jsou situovány do území, které je součástí soustavy NATURA 2000, regulované směrnicí Rady 92/43 EHS ze dne 21.5.1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Konkrétně se jedná o evropsky významnou lokalitu Šumava a také ptačí oblast Šumava (vyhlášenou nařízením vlády č. 681/2004 Sb.). Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace tetřívka obecného, tetřeva hlušce, čápa černého, chřástala polního, kulíška nejmenšího, sýce rousného, datla černého, jeřábka lesního a datlíka tříprstého. Z unijní právní úpravy vyplývá povinnost před provedením plánu provést odpovídající hodnocení podle článku 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Vnitrostátní právní úprava pak vyžaduje odpovídající posouzení napadeného opatření obecné povahy dle ustanovení § 45i odst. 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Posuzování je třeba provést postupem dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Posouzení však provedeno nezákonným způsobem. Podle ustanovení § 45i odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny orgán, který je příslušný ke schválení koncepce uvedené v § 45h, jej může schválit, jen pokud na základě stanoviska podle právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí taková koncepce nebo záměr nebude mít významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti a nebo za podmínek stanovených v odstavci 9, popř. v odstavci 10. V původním posouzení vlivu napadeného opatření obecné povahy byl významný negativní vliv identifikován, v následně nezákonně zpracovaném posouzení již nikoliv. Navrhovatel A) ohledně aktivní legitimace k podání návrhu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120 a dále odkazuje i na závěry a doporučení Výboru pro dodržování Aarhuské úmluvy ze dne 29.6.2012 k případu č. ACCC/C/2010/50. Výbor pro dodržování Aarhuské úmluvy doporučil, aby ČR přijala nezbytná právní, správní, administrativní a jiná opatření k zajištění práva jednotlivců z řad veřejnosti správním či soudním postupem napadnout akty v územním plánování, které nejsou v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva. Výbor již dříve rozhodl, že kritéria pro aktivní legitimaci nemohou být přísná, aby účinně znemožnila všem nebo téměř všem ekologickým organizacím nebo členům z řad veřejnosti napadnout nečinnost podle tohoto bodu. Navrhovatel dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.10.2010 č.j. 6 Ao 5/2010-43 ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2010 – Návštěvního řádu Národního parku Šumava, schváleného Správou Národního parku. Navrhovatel uplatnil v průběhu pořizování Zásad územního rozvoje připomínky k návrhu v zákonné lhůtě. Navrhovatelka B) poukazuje na skutečnost, že spoluvlastní nemovitost – rekreační objekt v Jestřábí, obec Černá v Pošumaví. Od roku 1972 navrhovatelka užívá uvedený rekreační objekt, v roce 1987 byl jí darován jejími rodiči do spoluvlastnictví se sourozenci. Předmětný objekt navrhovatelka od 70. let pravidelně užívá s dalšími členy rodiny. V roce 1996 – 1997 došlo k částečné rekonstrukci objektu, zásadní rekonstrukci však nemůže uskutečnit z důvodu vymezení koridoru Šumavské elektrické dráhy, který je součástí opatření obecné povahy jako koridor a plocha dopravy nadmístního významu – D16 – záměr lehké železnice systému TRAM-TRAIN vymezených v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridor pro novou železnici, kdy šíře koridoru činí 200 m. Koridor vede přímo přes nemovitost navrhovatelky B). Navrhovatelka B) tvrdí, že byla opatřením obecné povahy zkrácena na právu na spravedlivý proces, kdy bylo zasaženo do jejího vlastnického práva k předmětnému objektu. S ohledem na skutečnost, že záměr Šumavské elektrické dráhy je v Zásadách územního rozvoje označen jako veřejně prospěšná stavba, hrozí navrhovatelce, že může být zbavena svých vlastnických práv k nemovitosti nebo k jejich částem nebo může být omezena např. zřízením věcného břemene. Vymezení koridoru pro realizaci záměru je spojeno i s hrozbou demolice nemovitosti. Napadeným opatřením obecné povahy byla zkrácena na svém právu na příznivé životní prostředí. Navrhovatelka B) poukazuje na ochranu vlastnického práva, na článek 11 Listiny základních práv a svobod, kdy podle odstavce 4 tohoto článku je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. V souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120. Navrhovatelka B) má za to, že pro vymezení koridoru D16 nebyly splněny podmínky, za nichž lze zásahy do práv vlastníků dotčených nemovitostí prostřednictvím regulace územně plánovací dokumentace označit za vyhovující principu proporcionality. Projekt představuje masivní zásah do vlastnických práv k nemovitostem v částech obce Černá v Pošumaví. Vlastníkům nemovitostí hrozí vyvlastnění, přičemž samotným vymezením koridoru navrhovatelka je zkrácena na svém právu s nemovitostí nakládat a rozvíjet ji podle svých představ (nemožnost provedení plánované rekonstrukce). Došlo i k poklesu tržní ceny objektu v důsledku vymezení koridoru D16. Navrhovatelé uvádí tyto konkrétní důvody pro zrušení napadeného opatření obecné povahy. Navrhovatelé namítají, že zastupitelstvo nerozhodlo dle § 17 odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném v době, kdy bylo zahájeno pořizování ÚP VÚC JČK, které stanovilo, že o pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení. Zastupitelstvo dne 27.11.2001 schválilo svým usnesením č. 81/2001/ZK Program rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje, kdy jeho součástí byl Akční plán obnovy a rozvoje Jihočeského kraje na rok 2003. V rámci strategických cílů se v tomto dokumentu zmiňovala i potřeba pořízení územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, to však nelze dle navrhovatelů považovat za rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace ve smyslu § 17 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatelé namítají nezákonnou aplikaci § 187 odst. 6 stavebního zákona. Postup odpůrce při rozhodování o pořízení územně plánovací dokumentace neodpovídá tomuto zákonnému ustanovení. Zadání územního plánu velkého územního celku svým členěním a náležitostmi nesplňuje požadavky shora uvedeného zákonného ustanovení. Schválené zadání územního plánu nebylo proto možno považovat za schválené zadání Zásad územního rozvoje. Část problémů, které územní plán velkého územního celku Jihočeského kraje požadovalo řešit, nespadá svým rozsahem a významem do okruhu problémů, které mají být řešeny Zásadami územního rozvoje kraje. Zadání např. nevyžadovalo řešit území Vojenského újezdu Boletice, což je v rozporu s požadavky nového stavebního zákona a napadené OOP přitom výslovně řeší i toto území a umisťuje do něj některé napadané záměry. Část problémů, pro které bylo vyžadováno variantní řešení bylo prověřeno a dohodnuto již v rámci zpracování původního konceptu a bylo proto od jejich dalšího zpracování a prověření upuštěno. U složitých strategických dokumentů typu zadání Zásad územního rozvoje nelze od sebe oddělovat předepsanou formu a obsah. Navrhovatelé poukazují na to, že ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona je přechodným ustanovením, které mohl odpůrce využít jen při splnění jak obsahových tak formálních požadavků nové právní úpravy ve vztahu k zadání územního plánu. Namísto toho, aby bylo za této situace podle § 187 odst. 4 stavebního zákona pořízeno a schváleno zadání ZÚR, splňující požadavky platné právní úpravy, zpracoval pořizovatel tzv. upřesňující pokyn k zadání ÚP VÚC JČK, které zastupitelstvo pouze vzalo na vědomí svým usnesením ze dne 17.4.2007. Tento upřesňující pokyn na věcném obsahu návrhu zadání vůbec nic nezměnil. Proto nebyl naplněn požadavek § 187 odst. 6 stavebního zákona. V rozporu s požadavky platného stavebního zákona nebylo zpracováno a schváleno zadání Zásad územního rozvoje, a to ani postupem podle § 186 odst. 4 stavebního zákona ani za podmínek podle odst. 6 citovaného ustanovení. Tím bylo znemožněno navrhovatelům ovlivnit celou jednu procesní fázi, a to pořízení a schválení zadání dle požadavků nového stavebního zákona. Tím došlo k poškození veřejných subjektivních práv navrhovatelů. Navrhovatelé namítají, že vyhodnocení vlivu Zásad územního rozvoje na soustavu NATURA 2000 je v rozporu s právními předpisy. Bylo vypracováno naturové hodnocení v květnu 2008 společností AMEC s.r.o., které vyhodnocuje vliv koncepce jako významně negativní na předmět ochrany dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Dne 3.10.2008 vydala Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava stanovisko k návrhu napadeného opatření. Toto stanovisko je nesouhlasné a to z důvodů významných negativních vlivů záměrů. V rámci dohodovacího řízení se nepodařilo vzniklé rozpory odstranit, proto na konci května 2010 na základě dohodovacího řízení Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství k řešení rozporů ohledně návrhu Zásad územního rozvoje byla uzavřena dohoda o narovnání rozporů. Následně bylo zpracováno nové naturové hodnocení v srpnu 2010, které zpracovala společnost EIA servis s.r.o. Ovšem toto hodnocení je dle navrhovatelů stiženo celou řadou nezákonností. Naturové hodnocení neobsahuje vyhodnocení záměru SR16 z důvodů přesunutí do územní rezervy. Ministerstvo životního prostředí v rozhodnutí ze dne 4.4.2011 uvedlo, že územní studie slouží jako podklad pro zpracování územně plánovací dokumentace a nepodléhá žádnému připomínkování a schvalovacímu procesu, a tudíž ani posuzování. Zpracovatel naturového hodnocení se v říjnu 2010 pokusil napravit nezákonnost zpracováním tzv. „Doplnění hodnocení územních rezerv“. Tento doplněk navrhovatelé považují za nedostatečný, kdy klíčové záměry, přesunuté do územní rezervy byly označeny v původním naturovém hodnocení z roku 2008 s významným negativním vlivem, doplněk hodnotí symbolem „?“, tedy nehodnotitelné. Kumulativní vlivy těchto záměrů Doplnění hodnocení územních rezerv neposuzuje vůbec. Navrhovatelé dále namítají, že naturové hodnocení se neodůvodněně odchyluje od naturového hodnocení z roku 2008, kdy v hodnocení z roku 2010 je tendenčně hodnocen vliv jako mírně negativní nebo nehodnotitelný. Tento posun není řádně zdůvodněn. Proto mají za to, že vyhodnocení kumulativních vlivů inkriminovaných záměrů je v naturovém hodnocení z roku 2010 nedostatečné. V naturovém hodnocení z roku 2010 rovněž není popsán a hodnocen kumulativní vliv záměrů, u nichž předchozí naturové hodnocení z roku 2008 predikovalo významný negativní vliv. Naturové hodnocení tedy nedostatečně vyhodnocuje kumulativní vlivy. Rovněž nebyly posouzeny ani reálné územní a další alternativy záměrů, které mohou mít negativní dopady na území NATURA 2000. Příkladem je chybějící posouzení územní i dopravní alternativy koridoru D16 pro záměr Šumavské elektrické dráhy. K tomuto pochybení došlo i přesto, že na nedostatky upozorňovaly dotčené orgány. Navrhovatelé namítají rozpor se stanoviskem dotčeného orgánu – Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice. Vydání napadeného opatření obecné povahy je v rozporu s hmotně právními předpisy, zejména se jedná o rozpor se zákonem o zajišťování obrany ČR. Dále je namítán i rozpor s cíli a úkoly územního plánování, rozpor s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, nebyly zpracovány varianty řešení napadeného OOP. Rovněž je dán rozpor s § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen tento účel nesplňuje, neboť nezajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, nepůsobí příznivě na okolní méně stabilní části krajiny a nevytváří základy pro mnohostranné využívání krajiny. Dále je namítán rozpor vymezení koridoru D16 se zákonem o drahách, neboť tento typ dráhy – pobřežní tramvaj neměl v době vydání Zásad územního rozvoje a ani v současné době nemá oporu v zákoně. Zákon o drahách nemá pro takový typ dráhy žádné zařazení, čehož si byl odpůrce nepochybně vědom. Záměr Šumavské elektrické dráhy neodpovídá žádné z kategorií železničních či jiných drah ve smyslu zákona o drahách. Jeho realizace by vyžadovala další uvedené legislativní změny, záměr dráhy tedy nevyhovuje požadavkům platné legislativy, proto nemůže být vymezen v Zásadách územního rozvoje jako záměr veřejné dopravní infrastruktury a tím méně pak jako veřejně prospěšná stavba. Navrhovatelé proto navrhují zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydané usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje a to tak, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Odpůrce navrhl, aby návrh proti navrhovateli A) byl odmítnut, neboť nemá Okrašlovací spolek Zdíkovska aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a to s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Ao 9/2011-71 ze dne 31.1.2012. Navrhovatelka B) JUDr. Růžena Eliášová je aktivně legitimována pouze k podání návrhu na zrušení části Zásad územního rozvoje týkající se koridoru D16, ohledně dalších záměrů není navrhovatelka B) nositelkou hmotných práv. V souvislosti s tím odpůrce uvedl, že navrhovatelka B) v rámci projednání Zásad územního rozvoje neuplatnila námitku k vymezení koridoru D16 a nehájila tak svá práva v procesu projednání Zásad územního rozvoje. Koridor ŠED je sice veden přes její pozemek, ovšem šířka koridoru je vymezena tak, aby ji bylo možno zpřesnit v rámci nového územního plánu Černá v Pošumaví tak, aby nedošlo k demolici objektů. Rozsah zásahu nelze s ohledem na měřítko Zásad územního rozvoje před zpřesněním v územním plánu Černá v Pošumaví předjímat. Odpůrce má za to, že úvaha o potřebě vymezení regionální dráhy v oblasti Lipenska byla ve věci koridoru D16 učiněna v mezích zákona, variantní možnosti řešení byly před vymezením koridoru řádně prověřeny a projednány se všemi dotčenými obcemi. Zásady územního rozvoje byly vydány zákonem stanoveným způsobem, v souladu s příslušnými právními předpisy, byly i posouzeny z hlediska svého vlivu na životní prostředí a systém NATURA 2000. Koridor D16 byl vymezen na podkladě dříve zpracovaných studií, které řešily trasu variantně. Návrh trasy je vymezen v souladu s článkem 69 Politiky územního rozvoje ČR 2008, není v rozporu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění ani se zásadou proporcionality. Železniční doprava je považována za ekologický způsob dopravy, proto je pro danou lokalitu vhodnější než jiné typy dopravy. V případě, že navrhovatelka B) je nadána aktivní legitimací k podání návrhu na zrušení dalších záměrů, důvody návrhu důvodné nejsou. Z ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. nevyplývá, že o pořízení územního plánu musí být rozhodnuto samostatným usnesením Zastupitelstva kraje. Ze strany odpůrce bylo správně aplikováno ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje nebylo rovněž zpracováno v rozporu s předpisy. Vyhodnocení vlivů ZUR na soustavu NATURA 2000 bylo zpracováno oprávněnou osobou a to v souladu s příslušnými předpisy. K hodnocení územních rezerv odpůrce odkázal na informaci Ministerstva životního prostředí ze dne 8.7.2010, kde bylo konstatováno, že Usnesení vlády ČR č. 368 lze obecně aplikovat na problematiku územních rezerv, a to zejména v souvislosti s posouzením vlivu územních rezerv na životní prostředí a území NATURA 2000. Z tohoto sdělení pak bylo vycházeno při hodnocení územích rezerv. Návrh Zásad územního rozvoje byl upraven, hodnocení upraveného návrhu se pak zcela logicky muselo odlišovat od hodnocení vlivů návrhu pro společné jednání. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí obsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů souvisejících záměrů vymezených v Zásadách územního rozvoje, na životní prostředí a systém NATURA 2000. Hodnocení bylo provedeno komplexně a zabývalo se vlivy jednotlivých záměrů na všechny složky životního prostředí. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí není v rozporu s právními předpisy. Rovněž není důvodná výhrada navrhovatelů ohledně rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu – Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice. Zásady územního rozvoje byly zpracovány v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Varianty řešení se zpracovávají u záměrů, kde je to potřebné, v návrhu pro společné jednání s dotčenými orgány, v této etapě pořízení Zásad, pak také byly některé návrhy zpracovány ve variantách. Variantní řešení byla posuzována a následně po dohodě při společném jednání byla vybrána výsledná varianta. Účelem koridoru D16 je propojení jednotlivých center rekreace a zvýšení potenciálu území pro rekreační využití krajiny. Takový způsob dopravy je šetrnější než automobilová doprava. Záměr Šumavské elektrické dráhy není v rozporu s platným zněním zákona č. 266/1994 Sb. odpovídá dráze speciální i v současném znění zákona. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu sedmého hlavy druhé soudního řádu správního a dospěl k tomuto závěru: Soud poznamenává, že vzhledem k novelizaci procesního postupu řízení o zrušení opatření obecné povahy přezkoumává Zásady územního rozvoje se zřetelem k důvodům uplatněným v návrhu ve smyslu § 101b odst. 2 s.ř.s. Řízení je tudíž ovládáno dispoziční zásadou a vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Řízení je ovládáno dispoziční zásadou, proto soud postupuje při projednávání návrhu podle uplatněných žalobních bodů. Krajský soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky, za nichž může ve věci jednat. Zabýval se proto nejprve aktivní procesní legitimací navrhovatelů. Navrhovatel A) je občanským sdružením založeným podle zákona č. 83/1990 Sb. se zaměřením činnosti především na ochranu přírody a krajiny. Jedná se o právnickou osobu, která je nositelem hmotných i procesních práv, odlišných od práv fyzických osob, které jsou jejími členy. Aktivní legitimace je upravena v ustanovení § 101a odst. 1 – 3 s.ř.s.. V daném případě navrhovatel A) odvozuje aktivní legitimaci podle ustanovení § 101a) odst. 1 s.ř.s. Z tohoto ustanovení vyplývá, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. K otázce aktivní legitimace občanských sdružení se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 21.7.2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120, které bylo publikovano pod č. 1910/2009 takto: „navrhovatel tedy musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření obecné povahy či procedura vedoucího k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost dotýká jeho právní sféry…). Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení…). V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace…). Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti, ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územním plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.“ Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel A) podmínky pro aktivní legitimaci nesplňuje. Oprávnění občanských sdružení zabývajících se ochranou přírody a krajiny je ve vnitrostátním právu vymezeno pouze v § 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, případně v § 23 odst. 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Z uvedených ustanovení plyne, že občanská sdružení mohou být účastníky správních řízení tam, kde mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, tudíž mohou případně podávat žaloby podle části třetí, hlavy druhé s.ř.s. s žalobní legitimací dle § 65 odst. 2 s.ř.s. Ze stavebního zákona, ze zákona na ochranu přírody a krajiny, zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, soudního řádu správního či z jiného právního předpisu však nelze dovodit oprávnění občanského sdružení podat návrh na zrušení opatření obecné povahy. Občanská sdružení, která jsou zaměřena na ochranu přírody a krajiny, nemají žádná hmotná práva, která by mohla být přijatým územním plánem přímo dotčena, ani jim jiný zvláštní právní předpis nepřiznává v procesu přijímání územního plánu či jeho změny nějaké speciální postavení. Občanská sdružení zde mohou pouze podávat připomínky bez nároku na jejich vypořádání v rozhodnutí o námitkách s výjimkou případů uvedených v § 23 stavebního zákona. O takový případ však nejde. Takto bylo i judikováno Nejvyšším správním soudem, např. v usnesení NSS č.j. 3Ao 3/2011-41 ze dne 25.5.2011 a v usnesení č.j. 2Ao 9/2011-71 ze dne 31.1.2012, které se přímo zabývalo návrhem Okrašlovacího spolku Zdíkovska. Nedůvodná je i argumentace navrhovatele A), který dovozuje aktivní legitimaci na základě Aarhuské úmluvy. Územní plán je koncepcí ve smyslu článku 7 Aarhuské úmluvy, právo na přístup k soudu, jež by se mohlo k článku 7 vztahovat, pak upravuje článek 9 odst. 3 Úmluvy. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 8.3.2011 ve věci C 240 /09 však nemá uvedený článek v právu unie přímý účinek. Právo na přístup k soudu při přezkumu územních plánů tak zůstává výhradně věcí příslušné vnitrostátní úpravy (srov. usnesení č.j. 2Ao 9/2011-71). Soud poznamenává, že občanská sdružení nejsou nadána hmotnými právy, a proto nemohou být jakkoliv zkrácena, proto navrhovatel A) není aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy. Zcela nedůvodná je výhrada navrhovatele A), že byl zkrácen na právu na spravedlivý proces, neboť mu byla dána možnost aktivně se účastnit projednání opatření obecné povahy, mohl uplatnit a rovněž z části i uplatnil své připomínky k napadeným záměrům. Jeho připomínky se týkaly záměru SR/A – lokalita Špičák, D/O a D/P, záměru Šumavských elektrických drah, záměru D65- koridoru dopravní infrastruktury Nová Pec – Zadní Zvonková a D83 Propojení Klápa – Hraničník, respektive hodnocení vlivů těchto záměrů na systém NATURA 2000 a životní prostředí. Zcela nedůvodně je i navrhovatelem A) odkazováno na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 21.7.2009 č.j. 1Ao 1/2009-120, neboť z tohoto rozhodnutí vyplývá, že navrhovateli nesvědčí aktivní legitimace, neboť namítat procesní pochybení při procesu přijímání územního plánu může pouze ten, u něhož je myslitelné, aby byl dotčen i na relevantních právech hmotných. Taková práva ovšem navrhovatel A) v daném případě nemá. Pokud se jedná o právo na příznivé životní prostředí zakotvené v článku 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tak uvedený článek se na právnické osoby nevztahuje (viz. usnesení ze dne 6.1.1998 sp. zn. I. ÚS 282/97 Sb., usnesení Ústavního soudu ze dne 10.7.2008 sp. zn. III. ÚS 3118/07). Z důvodů shora uvedených soud proto uzavřel, že navrhovatel A) aktivně legitimován k podání předmětného návrhu není. Proto soud návrh navrhovatele A) odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s., neboť návrh na zrušení opatření obecné povahy byl podán osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Podle § 10 odst. 3 zákona o poplatcích soud vrátil navrhovateli A) soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč, neboť dle uvedeného ustanovení byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednání odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Poplatek bude navrhovateli A) dle § 10a odst. 1 uvedeného zákona vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Pokud jde o navrhovatelku B) soud zjistil, že je vlastníkem rekreačního objektu na č. parc. 363/5, budovy č. 363/10 v Jestřábí. V roce 1996 až 1997 došlo k částečné rekonstrukci předmětného objektu, přičemž navrhovatelka B) tvrdí, že plánovanou zásadní rekonstrukci na objektu nemůže uskutečnit z důvodu vymezení koridoru ŠED v OOP. Z judikatury Nejvyššího správního soudu – z rozsudku č.j. 7Ao 7/2010-133 ze dne 27.1.2011 vyplývá, že aktivně legitimován může být pouze ten, kdo má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno, když tento vztah může být pouze vztahem vlastnickým, a to z toho důvodu, že právo nějak nakládat s určitou věcí je vždy odvozeno od vlastnického práva k této věci – buď právo nakládat s věcí je přímo součástí vlastnického práva nebo vyplývá z omezení vlastnického práva jiných osob k dotčené věci a nebo jde o právo relativní poskytnuté tím, kdo je oprávněn přímo či zprostředkovaně věcí disponovat. Nacházejí-li se nemovitosti navrhovatelky B) v obci Černá v Pošumaví, není navrhovatelka osobou, která je s výjimkou záměru ŠED v této obci nadána vlastnickým právem k nějaké části území dotčeného ostatními záměry, a to ať již ve formě vlastnického práva k pozemku, stavbě nebo bytu u záměrů uvedených v návrhu. Navrhovatelka B) nemůže být tedy zkrácena na svých právech vymezením záměrů SR/A lokalita Špičák, D/Q silniční napojení lokality Špičák, D/Q železniční napojení lokality Špičák, D83 (propojení Klápa – Hraničník, D/P železniční propojení Nová Pec – Klápa, D65 (silnice Nová Pec – Zadní Zvonková a NRBK 174 (nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen). Ze správního spisu soud zjistil, že navrhovatelka B) v rámci projednání Zásad územního rozvoje neuplatnila námitku k vymezení koridoru D16. Koridor Šumavské elektrické dráhy je veden přes její pozemek, šířka koridoru představuje 200 m, přičemž je vymezena tak, aby jí bylo možnost upřesnit v rámci nového územního plánu Černá v Pošumaví, aby se předešlo demolici objektů, tedy aby zásah do vlastnických práv byl minimalizován na nezbytný nutný rozsah. Rozsah zásahu nelze ze Zásad územního rozvoje před zpřesněním v územním plánu Černá v Pošumaví předjímat. Teprve po zpřesnění koridoru v územním plánu obce bude možno velkou část pozemků dotčených koridorem ŠED využít k původně stanovenému účelu. Z uvedeného plyne, že navrhovatelka B) není aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v části týkající se záměru SR/A lokalita Špičák, D/Q silniční napojení lokality Špičák, D/O železniční napojení lokality Špičák, D83 Propojení Klápa – Hraničník, D/P železniční napojení Nová Pec – Klápa, D65 silnice Nová Pec – Zadní Zvonková a NRBK 174 nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen, neboť v případě těchto záměrů není nositelkou hmotných práv, jestliže je vlastnicí nemovitosti v Jestřábí. Navrhovatelka B) je proto aktivně legitimována pouze k podání návrhu na zrušení části Zásad územního rozvoje týkající se koridoru D16, který je vymezen z části na pozemcích, které jsou v jejím spoluvlastnictví. Námitka ohledně narušení sociálních vazeb v místní komunitě je zcela obecná, není odůvodněno, čeho se narušení sociálních vazeb týká, proto uvedenou výhradu nelze přezkoumat. Zcela nedůvodná je námitka ohledně nesprávné aplikace § 17 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976, neboť z tohoto ustanovení nevyplývá, že o pořízení opatření obecné povahy musí být rozhodnuto samostatným usnesením zastupitelstva kraje jako orgánu, který je příslušný k jejímu schválení. Neopodstatněná je tedy výhrada, že zákon pro tento případ vyžadoval vydání samostatného rozhodnutí, aby bylo zřejmé, kdy byl proces pořizování územně plánovací dokumentace zahájen. Z ustanovení § 17 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že o pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení. Z uvedeného plyne, že ve smyslu tohoto ustanovení není třeba, aby zastupitelstvo vydalo samostatné rozhodnutí o pořízení územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, jehož zadání, schválené usnesením zastupitelstva bylo následně převzato jako zadání napadeného opatření obecné povahy. Toto ustanovení formu zvláštního rozhodnutí nevyžaduje, je postačující pokud zastupitelstvo svoji vůli pořídit územně plánovací dokumentaci vyjádřilo v rámci jiného úkonu. Nedošlo proto k porušení zákona v případě, že rozhodnutí o pořízení napadeného opatření obecné povahy bylo součástí Programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva, v němž je pořízení územně plánovací dokumentace vymezeno jako jeden z cílů opatření III. II. I. VIII. vytvořením rámce pro správu rozvoj infrastruktury na území kraje. Zcela nepřípadně je v souvislosti s tím poukazováno v návrhu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.3.2008 č.j. 2Ao 1/2008-51, neboť v tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud předmětnou otázkou přímo nezabýval, pouze bylo konstatováno, že v rámci procesu pořizování územně plánovací dokumentace je mimo jiné třeba rozhodnout o pořízení územního plánu (a dále o zadání územního plánu, schválení pokynů k zapracování do návrhu územního plánu, vydání územního plánu či zamítnutí návrhu na jeho vydání); shodný závěr byl učiněn rovněž v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4Aos 1/2012-105 ze dne 31.1.2013. Nedůvodná je i výhrada ohledně nezákonné aplikace ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona. Podle § 187 odst. 6 stavebního zákona ve znění účinném do 31.12.2012, „schválené zadání územního plánu velkého územního celku a zpracovaný návrh územního plánu velkého územního celku, které splňují požadavky tohoto zákona na zásady územního rozvoje, se považují za schválené zadání zásad územního rozvoje a návrh zásad územního rozvoje“. Podle § 187 odst. 4 stavebního zákona „při pořízení prvních zásad územního rozvoje zpracuje krajský úřad jejich zadání, které obsahuje hlavní cíle a požadavky na jejich řešení“. Mezi účastníky je tedy na sporu, zda lze aplikovat ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona. Z písemností odpůrce vyplývá, že zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, schválené usnesením zastupitelstva splňuje požadavky stavebního zákona na zadání Zásad územního rozvoje, přičemž nedošlo k porušení zákona jestliže odpůrce uvedený úkon považoval za zadání napadeného opatření obecné povahy a jako takové je převzal do procesu jeho pořizování, přičemž za účelem odstranění případných aplikačních potíží byl Krajským úřadem – Jihočeského kraje jako pořizovatelem vydán upřesňující pokyn ke schválenému zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, který byl vzat na vědomí usnesením zastupitelstva ze dne 17.4.2007. Zadání napadeného opatření obecné povahy tak splňuje požadavky stavebního zákona na zásady územního rozvoje, neboť dle § 184 odst. 4 stavebního zákona obsahuje hlavní cíle a požadavky na jejich řešení, přičemž vzhledem k tomu, že v zákoně je úprava obsahu zadání zásad územního rozvoje formulována toliko velmi obecně, bylo na odpůrci, aby stanovil konkrétní obsah zadání s přihlédnutím ke konkrétním požadavkům a podmínkám na udržitelný rozvoj území v daném kraji (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2013 č.j. 4Aos 1/2012-105). Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu byl učiněn závěr, že uvedenému požadavku odpůrce v návaznosti na záměr Šumavských elektrických drah, jehož vymezení v napadeném opatření obecné povahy je předmětem přezkumu, v nyní projednávané věci zcela dostál, a to s odkazem na kapitolu k oddíl k 1 bod 70.4.(s. 13), ve kterém jsou zakotveny požadavky na Zásady územního rozvoje. Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo dne 14.9.2004 návrh zadání územního plánu velkého územního celku. Tímto svým opatřením vyjádřilo, že míní pořídit územní plán a tento jeho postup není nikterak v rozporu s § 17 odst. 2 dříve platného stavebního zákona. Jestliže v době účinnosti nyní platného stavebního zákona byl vypracován koncept územního plánu, bylo zapotřebí zabývat se tím, zda lze aplikovat ustanovení § 187 odst. 6 stav. zák. V návrhu se neuvádí, v jakém ohledu je spatřována rozdílnost obsahu zadání územního plánu, podle kterého byl v době přijetí nového stavebního zákona vypracován koncept v porovnání s novou právní úpravou. Na soudu není, obsahové rozdílnosti vyhledával. Na sporu mezi účastníky není, že zadání územního plánu a Zásad se se zřetelem ke změně právní úpravy liší po formální stránce. Pro věc je podstatné, že o pořízení návrhu zadání územního plánu a následně o zadání Zásad územního rozvoje rozhodlo zastupitelstvo Jihočeského kraje, které je nadáno pravomocí Zásady územního rozvoje vydat. Schválení návrhu zadání územního plánu je proto zapotřebí nahlížet jako na úkon, jímž bylo projednání Zásad zahájeno. Tím, že zastupitelstvo v roce 2007 vzalo na vědomí upřesňující pokyn k zadání územního plánu tak, aby odpovídal návrhu Zásad, jednoznačně využilo svou pravomoc k tomu, aby bylo pokračováno v přijímání územně plánovací dokumentace týkající se Jihočeského kraje. Soud proto uzavřel, že zadání, které obsahuje cíle a požadavky na jejich řešení neodporuje předpisům, jichž se navrhovatelé dovolávají a postup zvolený zastupitelstvem kraje při zadání nejprve územního plánu a následně Zásad se nikterak nedotýká subjektivních práv navrhovatelů. Ze správního spisu vyplývá, že v roce 2001 byl schválen program rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje a dne 14.9.2004 zastupitelstvo svým usnesením schválilo návrh zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje. Stalo se tak na 35. zasedání zastupitelstva Jihočeského kraje. Z podkladů obsažených v předloženém spise je pak patrné, že byl projednáván koncept územně plánovací dokumentace velkého územního celku Jihočeského kraje. Byl-li odpůrce podle dříve platného stavebního zákona příslušný ke schválení takové územně plánovací dokumentace, pak se zřetelem k dalším opatřením činěným v zájmu vypracování konceptu řešení nelze dovodit, že došlo k porušení § 17 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., jestliže byl schválen návrh zadání takové dokumentace. Usnesení zastupitelstva nelze vyložit jinak, než tak že schválením zadání bylo zastupitelstvo srozuměno s tím, že bude pořizována územně plánovací dokumentace velkého územního celku. Od 1.1.2007 nabyl účinnosti nový stavební zákon publikovaný pod č. 183/2006 Sb. Ten ve svém ustanovení § 187 odst. 6 předpokládá, že schválené zadání územního plánu velkého územního celku a zpracovaný návrh územního plánu velkého územního celku, které splňují požadavky nově účinného stavebního zákona na Zásady územního rozvoje se považují za schválené zadání Zásad územního rozvoje a návrh Zásad územního rozvoje se zadáním územního plánu byl navrhovatel Obec Černá v Pošumaví seznámen stejně jako dotčené orgány, sousední kraje a ministerstvo. Z písemností založenými ve spise je doloženo, že označené subjekty byly o zadání informovány, o čemž svědčí např. výhrady ministerstva životního prostředí či Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, Svazek lipenských obcí uplatnil připomínky ke konceptu v roce 2006, přičemž z těchto připomínek je patrno, že se Šumavskou elektrickou dráhou je obcemi z tohoto Svazku pro další rozvoj obcí počítáno. Zadání územního plánu a zadání Zásad územního rozvoje se liší po formální stránce, to je dáno rozdílnou právní úpravou prováděcích předpisů. Zadání územního plánu bylo vydáno za účinnosti vyhl. č. 135/2001 Sb., kdežto vydání Zásad územního rozvoje upravuje vyhl. č. 500/2006 Sb. Pro věc je podstatné, že návrh zadání svým obsahem odpovídá návrhu Zásad ve smyslu § 37 odst. 1 a § 184 odst. 4 stav. zákona. Soud nesdílí názor, že vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí neobsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů koridoru a dalších záměrů na životním prostředí, že vyhodnocení vlivů ZÚR na životní prostředí je v rozporu s právními předpisy. V části vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí o vyhodnocení sekundárních a kumulativních vlivů bylo řádně a konkrétně reagováno na záměr s využitím ploch v daném prostoru ve vztahu k životnímu prostředí. Posuzují se jak pozitivní tak negativní vlivy. Bod 191 se pak vztahuje k dopravě a o problematických vlivech dopravy byla rovněž učiněna úvaha. Z obsahu vyhodnocení i podkladů opatřených pro projednání a schválení Zásad je zřejmé, že především orgány ochrany přírody v průběhu vyhotovování návrhu brojily proti kumulaci vlivů vyvolanou nově navrženými plochami pro sport a rekreaci. To je zřejmé ze sdělení ministerstva životního prostředí a Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava datované dne 3.10.2008. Po dohodovacím řízení došlo k přepracování návrhu a vyhodnocení vlivů Zásad na životní prostředí se vztahuje k právě tomuto přepracovanému návrhu. To vyplývá z bodu 192, ve kterém se zabýval únosnou kapacitou prostředí, právě pro nesouhlas označených orgánů došlo k redukci ploch pro sport a rekreaci, což se ve svém důsledku projevilo v redukci ploch pro příjezdové komunikace k těmto areálům, kdy v označeném bodu vyhodnocení se uvádí napojení Šumavské elektrické dráhy železniční na Špičák a na Smrčinu. Drážní koridor, kterého se týká projednávaný návrh, nachází se na levém břehu Lipna, který je hodnocen pod bodem 193, kde se uvádí, že vzdálenosti a klesající rozloha pro sport a rekreaci minimalizují riziko kumulativních a synergických vlivů. Mimo jiné došlo i k redukci koridorů pro železnice, nejen pro tento důvod se riziko negativních sekundárních, synergických a kumulativních vlivů označuje jako malé. V závěru hodnocení vlivů upraveného návrhu Zásad je uvedeno, že návrh nevykazuje tak závažné vlivy na životní prostředí, které by mohly být důvodem pro jeho neschválení. Z hlediska vlivů na životní prostředí jsou označeny plochy a koridory, které zasahují do prvního a druhého pásma zóny Národního parku nebo Chráněné krajinné oblasti Šumava. Mezi ně je zařazen i úsek Šumavské elektrické dráhy, který se dotýká druhé zóny chráněné krajinné oblasti, ohledně kterého je odkazováno na dohodu o narovnání rozporů, které bude řešeno a limitováno z hlediska využití území a ochrany životního prostředí regulačním plánem. K úpravě návrhu Zásad došlo m.j. pro rozsah ploch pro sport a rekreaci, které vyžadovaly zřízení dopravního připojení. Tím, že došlo k redukci ploch pro sport, byly omezeny i koridory Šumavské elektrické dráhy např. mezi Novou Pecí a Klápou. Z obsahu bodu 193 pak lze vysledovat, že bylo hodnoceno využití ploch na levém břehu Lipna, kdy žádné závažné sekundární, synergické a kumulativní vlivy zjištěny nebyly, což se projevuje v závěru hodnocení. Okolnost, že ve vyhodnocení se neuvádí větvení skupinového vodovodu v lokalitě Jestřábí v obci Černá v Pošumaví ještě neznamená, že zřízení vodovodu bylo zcela pominuto. Obec Černá v Pošumaví nachází se na levém břehu Lipna v rozvojovém území, kdy je tu předpoklad zásobení kvalitní pitnou vodou nejen obyvatelstva, ale i dalších osob, které využívají sportovní či rekreační zařízení v dané oblasti. Umístění vodovodu žádný negativní vliv na životní prostředí nemá, jestliže není ve vyhodnocení uvedeno. Pouze se jako problematický jeví vodovod v úseku Hamr – Suchdol nad Lužnicí – Nová Ves nad Lužnicí – České Velenice. Kdyby tomu tak bylo u skupinového vodovodu Lipensko, byl by nepochybně do tohoto výčtu zahrnut. Z přehledu hodnocení jednotlivých ploch v tabulce rozvojové oblasti a rozvojové osy, specifické oblasti je m.j. hodnocena Šumavská elektrická dráha. Při hodnocení bylo vzato v úvahu celkem osm kritérií, přičemž tři z nich jsou vyznačeny v hodnotě -2. Celkové hodnocení těchto kritérií činí hodnotu -1, což odpovídá potenciálně negativním vlivům. Z tohoto přehledu nelze dovozovat, že výsledné hodnocení je dáno tím, že nebyly zohledněny kumulativní a synergické vlivy v důsledku realizace jednotlivých záměrů. Na hodnocení je zapotřebí nahlížet jako na jeden celek, ze kterého je zřejmé, že hodnotitel se spolupůsobením daného koridoru na životní prostředí zabýval. Ze závěru bodu 193 pak plyne, že byla vzata v úvahu i existence stávajících vlivů. Je-li riziko sekundárních, synergických a kumulativních vlivů hodnoceno jako malé, a to je výslovně v hodnocení uvedeno, nelze dovodit, že taková informace v podkladech pro Zásady chybí. Z mapových podkladů je patrné, že navrhovaný koridor je situován na levém břehu Lipna, ten je hodnocen jako rozvojový, zatímco pravý břeh plní funkci ochrany přírody. Z hlediska ochrany životního prostředí a rizika kumulativních vlivů je uvedeno příznivé hodnocení. Jsou-li tudíž v tomto bodu uvedeny ostatní plochy a koridory na levém břehu, pak je tím zapotřebí rozumět i koridor pro Šumavskou elektrickou dráhu. Hodnotitel se vlivem zřízení koridoru zabýval, rovněž z hlediska obsahu je závěr hodnotitele převzatý do Zásad dostatečný. Z bodu 191 vyhodnocení je zřejmé, že v plochách SR20, SR21 došlo k výrazné redukci ploch pro sport, což se zcela nepochybně projevuje v hodnocení negativního kumulativního či synergického vlivu. Negativní působení ploch pro sport na faunu, floru, ekosystém a krajinu se proto výrazně omezil, což se projevilo i tím, že upravený návrh Zásad neobsahoval dopravní koridory pro silnice na Špičák či k lyžařskému areálu v Horní Plané, železniční napojení se mělo týkat rovněž lyžařských areálů na Špičáku a Smrčině. Tomu odpovídá hodnocení v bodu 193 o zásadní redukci ploch pro sport a rekreaci a koridorů pro příjezdové silnice a železnice. Vlivem koridoru pro železnici na levém břehu Lipna se tudíž hodnotitel zabýval a nečinil tak pouze formálně. S železničním koridorem na levém břehu Lipna je uvažováno a nelze proto dovodit, že tohoto železničního koridoru se hodnocení nedotýká a mělo by proto postrádat objektivitu. Po dohodovacím řízení byl právě se zřetelem k tomu, co bylo dohodnuto vydán pokyn k úpravě návrhu Zásad a tento návrh byl v srpnu 2010 podroben vyhodnocení vlivů Zásad na životní prostředí. Vyhodnocení vlivů záměru na území NATURA 2000 bylo odpůrci rovněž k dispozici a hodnotiteli byla existence záměru dané železniční tratě známa, což je zřejmé z bodu 79. Naturové hodnocení bylo předmětem posouzení ministerstvem životního prostředí, které je závadným neshledalo. K výhradě k přístupu odpůrce k naturovému hodnocení Šumavských elektrických drah soud poukazuje na to, že záměr byl právě se zřetelem i k naturovému hodnocení z roku 2008 po dohodovacím řízení výrazně upraven, kdy byly zredukovány plochy pro sport a současně též dopravní koridory, což se vztahuje i na Šumavskou elektrickou dráhu, která měla k těmto nově vytvářeným sportovním plochám vést. Taková trať se předpokládala např. v úseku Nová Pec – Klápa. K úpravě koridoru mezi Frymburkem a Černou v Pošumaví došlo na základě požadavků na ochranu přírody a krajiny, kdy návrh Zásad byl upraven tak, aby se koridor vůbec nedotýkal první zóny chráněné krajinné oblasti a nezasahoval do přírodní památky Velké Bahno. Protože požadavkům orgánů působících na úseku ochrany přírody a krajiny bylo vyhověno a trať byla v uvedeném smyslu upravena, nebylo zapotřebí se šířeji železničním koridorem na levém břehu Lipna zabývat. Zásahem koridoru do chráněné krajinné oblasti a přírodní památky Velké Bahno se zhotovitel návrhu Zásad zabýval a se zřetelem k požadavkům ministerstva životního prostředí a Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava dal pokyn projektantovi k úpravě návrhu. Dopady koridoru na v návrhu vyjmenované lokality, rovněž synergické a kumulativní vlivy koridoru na tyto lokality, byly vyhodnoceny. Soud proto uzavřel, že vymezení koridoru pro Šumavské elektrické dráhy na levém břehu Lipna mezi obcemi Lipno nad Vltavou a Černá v Pošumaví předcházelo posouzení kumulativních a synergických vlivů s jinými záměry, v tomto ohledu měl odpůrce pro přijetí Zásad dostatek podkladů. K bodu o chybějícím posouzení alternativ záměru Šumavské elektrické dráhy soud především uvádí, že z žalobcem citovaných právních předpisů nevyplývá povinnost pro pořizovatele Zásad vyhotovit ke každému z uvažovaných záměrů alternativní řešení. Odůvodnění vybrané varianty přichází v úvahu tehdy, bylo-li nabízeno několik způsobů vyřešení dané plochy. V souzené věci jedná se o vymezení plochy pro železniční koridor mezi obcemi Rybník a Černá v Pošumaví přes obce Lipno nad Vltavou a městys Frymburk. Železniční trať v současné době vede přes obec Frymburk, obec Černá v Pošumaví je napojena na železniční trať vedoucí dále do Horní Plané. Mezi Rybníkem, Lipnem nad Vltavou, Frymburkem a Černou v Pošumaví železniční spojení není. Přijatým záměrem je prodloužení regionální dráhy z Rybníka do Černé v Pošumaví. K prodloužení dráhy byla pořízena studie, která byla s jednotlivými obcemi, a tudíž i s navrhovatelkou Obcí Černá v Pošumaví projednávána. Bylo tak učiněno v závěru roku 2007 a pak následně v listopadu roku 2008. Při vyhotovení studie bylo jednáno se všemi obcemi, kterých se zřízení železniční trati dotýká, jakož i se Správou národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Je doloženo projednání záměru s ministerstvem dopravy. Dílčí návrhy řešení byly všem označeným subjektům předkládány. Obec Černá v Pošumaví neměla k navržené trase žádné připomínky, nesouhlasila však se záměrem soukromých investorů v Dolní Vltavici, který m.j. požadoval, aby trať vedla mimo zástavbu v Jestřábí. Ze záznamu z jednání dne 23.9.2008 na Obecním úřadě v Černé v Pošumaví vyplývá, že k trase železnice vedené Jestřábím byla navržena alternativní trasa mimo zástavbu, daleko od pobřežní promenády. V červnu 2010 byla vyhotovena územní studie Šumava, ve které je m.j. uvažováno i s trasou železnice Šumavské elektrické dráhy mezi Lipnem nad Vltavou a Černou v Pošumaví. Při vypracování studie bylo vycházeno z vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a hodnocení NATURA 2000. Tato studie účast na řešení problémů v území spatřuje při účasti územního plánování m.j. ve zlepšení dostupnosti alespoň v hlavních směrech do center, zejména hromadnou dopravou. K vymezení koridoru měly výhrady ministerstvo životního prostřední a Správa národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava v tom smyslu, aby koridor procházel mimo první zónu chráněné krajinné oblasti a došlo k vyloučení přírodní památky Velké Bahno. Další námitky týkající se dráhy souvisely s tratěmi mimo projednávanou část mezi obcemi Lipno nad Vltavou a Černá v Pošumaví. Z těchto podkladů je zřejmé, že vedení trasy koridoru byla věnována dostatečná péče tak, aby bylo vyhověno především požadavkům kladeným na ochranu přírody a krajiny. Byla- li vyhotovena studie ohledně prodloužení regionální dráhy z Rybníka do Černé v Pošumaví dané stavby, vyhotovováním podkladů pro Zásady se zabývala územní studie Šumavy, vyjádřily se dotčené orgány, pak nelze dovodit, že bylo povinností odpůrce vyhotovovat další variantu trasy pro daný železniční koridor. Z označených podkladů nevyplývá, že by tu byla jakákoliv výhrada proti propojení obcí na levém břehu Lipna železniční dopravou, připomínky se vztahovaly k lokalitám chráněným předpisy o ochraně přírody a krajiny. S variantou propojení obcí autobusovými linkami nebylo uvažováno, kromě toho z podkladů založených ve spise je zřejmé, že takové propojení existuje. Rozvoji dopravní infrastruktury v rekreační oblasti Šumavy je věnována územní studie Šumavy z roku 2010, která byla jedním z podkladů pro Zásady územního rozvoje. Ta se zabývá dopravní obslužností regionu jak s využitím železniční tak silniční dopravy. Obslužnost daného prostoru byla tudíž posuzována na základě dostatečných podkladů a na soudu není, aby činil úsudek o tom, jsou- li vhodnější jiné varianty dopravního řešení. Na soudu je bránit pouze před excesy, avšak žádné takové vybočení shledáno nebylo. Textová část Zásad na str. 58 se netýká jen dané části železničního koridoru, ale vztahuje se ke všem dopravním koridorům jak železničním tak silničním v rámci celého kraje. Jde o požadavky na územně plánovací dokumentaci, přičemž ty nevztahují se na veškeré dopravní komunikace, ale pouze na některé, užívá-li se v odůvodnění obrat „v odůvodněných případech“. Nejde tu proto o rozpor s judikaturou, které se navrhovatelé dovolávají. Úpravou trasy tak, aby byly respektovány požadavky ministerstva životního prostředí a Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava byly dodrženy zákonné požadavky předpisů o ochraně přírody a krajiny. Takový postup byl naopak povinností pořizovatele Zásad. Úpravou trasy nelze rozumět její variantu, avšak jak již bylo uvedeno, z žádného předpisu nevyplývá, že každé řešení ploch v území musí být řešeno variantně. K výhradě navrhovatelky B), že naturové hodnocení neobsahuje vyhodnocení záměru SR16 z důvodu přesunutí do územní rezervy soud poznamenává, že záměrem SR16 lokalita Špičák nemůže být ve své právní sféře tímto záměrem dotčena. Navrhovatelem může být v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části zásadně jen taková osoba, která má přímý nebo nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno. V daném případě však tomu u navrhovatelky B) tak není, jestliže vlastní pozemek v Jestřábí. K výhradě, že naturové hodnocení se neodůvodněně odchyluje od naturového hodnocení z roku 2008 soud uvádí, že návrh Zásad územního rozvoje byl po společném jednání na základě vypořádání stanovisek dotčených orgánů a výsledků řešení rozporů upravován, přičemž hodnocení upraveného návrhu se pak odlišovalo od hodnocení vlivů návrhu pro společné jednání. V případě vymezení záměru D16, ke kterému je navrhovatelka B) aktivně legitimována ze spisu vyplývá, že trasa ŠED byla na základě dohody se Správou národního parku CHKO Šumava na levém břehu Lipenského jezera trasa upravena v oblasti severozápadně od obce Frymburk, byla dána do souběhu se stávající silnicí, v oblasti poloostrova se záměrem SR20 u Dolní Vltavice, část trati byla vypuštěna a dále byla dle podrobného biologického hodnocení upravena trasa v oblasti Jestřábí. Část původně navržené trasy Šumavské elektrické dráhy byla po společném jednání převedena na základě požadavků Správy CHKO a Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí z návrhových koridorů do koridorů územních rezerv, další část byla vypuštěna zcela. Veškeré úpravy byly prováděny právě s ohledem na ochranu životního prostředí a vyloučení možných kumulativních a synergických účinků Zásad územního rozvoje na životní prostředí. V rámci návrhu územně plánovací dokumentace se vždy vychází z hlediska vlivů navrhované plochy nejen z plošného vymezení, ale i z jejího popisu a stanovených regulativů. Jestliže plocha územní rezervy je po úpravě provedené na základě dohod s dotčenými orgány hodnocena odlišně, popř. není hodnocena vůbec, neznamená to nezákonnost hodnocení plochy na systém NATURA 2000. K námitce, že naturové hodnocení nedostatečně vyhodnocuje kumulativní vlivy soud uvádí, že uvedená výhrada není důvodná, a to z následujících důvodů: Ze spisové dokumentace vyplývá, že vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů záměrů upravených v napadeném opatření obecné povahy bylo provedeno v bodech 188 – 194 vyhodnocení SEA, které byly následně převzaty do oddílu B-vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na udržitelný rozvoj území, bodů 253 – 259 odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. V bodě 255 odůvodnění je uvedeno, že „pozitivní sekundární, synergické a kumulativní vlivy především na hlukovou situaci, kvalitu ovzduší a veřejné zdraví přinese výstavba nových silnic a železnic“ sem lze řadit i výstavbu Šumavských elektrických drah. Lze očekávat přesun dopravních zátěží mimo zastavěná území obcí a měst a v případě nastavení vhodných pravidel i přesun části dopravních zátěží ze silnic na železnice. V bodě 256 byl rovněž vysloven další pozitivní vliv a to, že rozvoj dopravy a podnikatelských aktivit v navrhovaných plochách a koridorech by měl přinést v případě promyšlené výstavby nové pracovní příležitosti v dopravně dostupných lokalitách a tím i zprostředkovaně pozitivní vlivy v oblasti spokojeného života lidí. Rovněž v bodě 257 se poukazuje, že „negativní sekundární, synergické a kumulativní vlivy lze očekávat v případě realizace většího počtu záměrů v určitém území, kdy dojde k překročení tzv. únosné kapacity prostředí“. Vyhodnocení sekundárních a synergických a kumulativních vlivů na životní prostředí odpůrce vyhodnotil tak, že „z uvedených údajů je zřejmé, že v oblasti Lipenska došlo oproti původnímu návrhu napadeného opatření obecné povahy k zásadní redukci ploch pro sport a rekreaci a koridorů pro příjezdové silnice a železnice a nárůst ubytovacích kapacit díky realizaci známých záměrů bude relativně nízký. Riziko negativních sekundárních, synergických a kumulativních vlivů je proto malé. Z toho je zřejmo, že odpůrce dostál požadavkům zákona týkajícím se zhodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru Šumavských elektrických drah na životní prostředí. Vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů záměrů obsažených v napadeném opatření obecné povahy na životní prostředí byl věnován vlastní pododdíl vyhodnocení SEA, který byl následně převzat do odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Z vyhodnocení jsou zřejmé metody, na základě kterých odpůrce provedl a následně v návaznosti na vymezení jednotlivých záměrů analyzoval jednak jejich pozitivní a jednak negativní synergické a kumulativní vlivy. V hodnocení vlivů navrhovaných ploch a koridorů na jednotlivé složky životního prostředí (příloha č. 1 vyhodnocení SEA) odpůrce řádným způsobem zjistil a popsal stav životního prostředí a jeho jednotlivých složek s tím, že u každé složky vyhodnotil vliv konkrétního záměru zařazením do jednoho z pěti stupňů sedmikvantitativní stupnice. Při vymezení stupnice přitom vycházel z metodiky posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí z května 2004, která byla aprobována ministerstvem. Srozumitelný popis použitých metod je obsažen v bodech 270 – 273 odůvodnění. Takový závěr byl učiněn v Nejvyšším správním soudem v rozsudku č.j. 4 Aos 1/2012-105. Do vlastního vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů odpůrce zahrnul zjištění a popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být, ať již pozitivně nebo negativně ovlivněny, jakož i identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů a jejich posouzení. V návaznosti na výstavbu nových silnic a železnic, kam lze řadit i výstavbu záměru Šumavských elektrických drah, byly identifikovány pozitivní synergické a kumulativní vlivy, a to především co do hlukové situace, kvality ovzduší a veřejného zdraví, jakož i v návaznosti na očekávaný přesun dopravních zátěží mimo zastavěná území. Mimo to byl zjištěn a popsán možný pozitivní vliv, a to nové pracovní příležitosti v dopravně dostupných lokalitách. Stejně byly zjištěny negativní sekundární, synergické a kumulativní vlivy, které by bylo lze očekávat v případě realizace většího počtu záměrů a překročení únosné hranice. Odpůrce konkretizoval, že toto nebezpečí hrozí především v případě realizace záměrů v oblasti turistického ruchu, a to zejména v atraktivní oblasti Lipenska. Odpůrce tedy dostál své povinnosti, neboť zhodnotil řádně stávající i předpokládané synergické a kumulativní vlivy záměru Šumavských elektrických drah na životní prostředí a to co do vlivu na jednotlivé složky životního prostředí a i včetně vzájemných vztahů mezi nimi. Odpůrce porovnal a zhodnotil zjištěné nebo předpokládané kladné a záporné vlivy podle jednotlivých variant řešení a popsal použité metody, jakož i navrhovaná opatření pro předcházení, snížení nebo kompenzaci zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí. Ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů nelze trvat na tom, aby byly zapracovány veškeré záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu. Soud proto uzavřel, že odpůrce dostál požadavkům zákona co do hodnocení hromadných a skupinových vlivů kombinace záměru Šumavských elektrických drah a dalších záměrů vymezených v napadeném opatření obecné povahy. Soud neshledal pochybení ve skutkových zjištěních, tedy současného stavu životního prostředí k řešeném území a charakteristik, které by mohly být kumulativními a synergickými vlivy významně ovlivněny, vytypoval rovněž konkrétní lokality, v nichž by mohly kumulativní a synergické vlivy vznikat a působit. Řádně rovněž zohlednil a zhodnotil kumulativní a synergické vlivy při posuzování variant řešení, kdy z vyhodnocení se především podává, že oproti původnímu návrhu napadeného opatření obecné povahy upřednostnil variantu podstatné redukce ploch pro sport a rekreaci; tuto masivní redukci lze hodnotit rovněž jako základní kompenzační opatření, které zabrání vzniku nebo minimalizuje působení kumulativních a synergických vlivů. Vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů záměru Šumavských elektrických drah je třeba hodnotit jako dostatečné i přesto, že záměr D16 Šumavské elektrické dráhy nebyl ve vyhodnocení výslovně zmíněn. Předmětem důkladného vyhodnocení hromadných a skupinových vlivů totiž byly záměry navazující či nacházející se v blízkosti jeho koridoru jako záměry, u nichž je riziko kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí z povahy věci významné. V kontextu vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů záměrů nacházejících se v témže území jako koridor Šumavských elektrických drah bylo možno dovodit, že kumulativní a synergické vlivy záměru ŠED v kombinaci zejména se záměry SR21 a SR22 jsou natolik omezené, že odpůrce nepochybil pokud tyto zvlášť nevyhodnotil. Je třeba přihlédnout k tomu, že záměr Šumavských elektrických drah představuje lehkou železnici – vlakotramvaj, která má zasahovat do krajiny v podstatě menší míře, než jak by tomu bylo v případě klasické železnice. Soud proto uzavřel, že posouzení vlivů napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí bylo provedeno v souladu se zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, kterým je do českého práva aplikována směrnice EP a Rady 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí a stavebním zákonem. Vyhodnocení vlivu Zásad územního rozvoje na životní prostředí bylo vypracováno autorizovanou osobou, dokumentace vyhodnocení vlivu na systém NATURA 2000 byla zpracována jinou autorizovanou osobou RNDr. V. B., přičemž zpracování obou dokumentací bylo zastřešeno EIA Servisem s.r.o. Navrhovatelka se tedy mýlí, jestliže uvádí, že obě hodnocení byla zpracována stejným subjektem. Posouzení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí zpracované v srpnu 2010 nezohledňuje hodnocení územních rezerv, toto hodnocení měl však orgán příslušný ke zpracování stanoviska k dispozici, stanovisko bylo tímto orgánem vydáno se závěrem bez významného negativního vlivu. Při pořízení Zásad územního rozvoje byly některé návrhy zpracovány ve variantách, tato variantní řešení byla posouzena z hlediska vlivu na životní prostředí a systém NATURA 2000 a na základě tohoto posouzení a dohod s dotčenými orgány byla po společném jednání vybrána výsledná varianta. V případě, kdy nebylo variantní řešení zpracováno, byla vždy posouzena nulová varianta. Výběr varianty byl proveden na základě výsledků projednání návrhu Zásad s dotčenými orgány a k veřejnému projednání již bylo předloženo invariantní řešení dané lokality. Takový postup není v rozporu s ustanovením § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neboť v tomto ustanovení není stanoveno, jaké varianty mají být zpracovány a následně vyhodnoceny. Skutečnost, že nebyla posouzena varianta záměru D16 je irelevantní, jestliže pro prověření variant řešení byly pořízeny studie A1/12/6 – Studie prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví – I. etapa, A1/12/7 – Studie prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví – II. etapa a územní studie Šumava. V případě, že byla pro vymezení záměru zpracována studie, která záměr řešila variantně, vybraná varianta byla dále prověřena v územní studii Šumava a v návrhu Zásad územního rozvoje byly na základě požadavků orgánů ochrany přírody a krajiny provedeny pouze dílčí úpravy trasy s ohledem na ochranu přírody a krajiny, je požadavek na další prověřování variant nedůvodný. Trasa podél komunikace byla prověřována v rámci studie A1/12/6. S touto trasou vyjádřila nesouhlas obec Černá v Pošumaví. Z požadavků dotčených orgánů a z dohod o způsobu vypořádání těchto stanovisek ani nevyplývá požadavek na variantní řešení koridoru D16. V textu dohody o vypořádání stanoviska Správy NP a CHKO Šumava ze dne 16.11.2008 jsou zcela konkrétní požadavky na úpravu trasy, které byly projektantem zaneseny do dokumentace. Trasa byla severozápadně od Frymburka dle požadavku Správy NP a CHKO Šumava přimknuta ke komunikaci, v oblasti Jestřábí byla upravena dle biologického hodnocení RNDr. V. Podmínky Ministerstva životního prostředí stanovené ve stanovisku ze dne 20.6.2011 určují obecně platné obecné podmínky pro zpřesnění všech záměrů vymezených v Zásadách územního rozvoje. Stanovené podmínky se však nevztahují pouze ke koridoru Šumavských elektrických drah. Při zpracování Zásad územního rozvoje není možné postihnout veškeré aspekty záměru, proto Ministerstvo životního prostředí stanovilo požadavek prověřit v odůvodněných případech variantní řešení koridoru dopravní infrastruktury, které jsou závazné pro zpřesnění záměrů ze Zásad územního rozvoje v územních plánech obcí. Soud poznamenává, že rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 4 Aos 1/2012- 105, který se zabýval koridorem Šumavských elektrických drah dospěl k závěru, že odpůrce co do vymezení alternativ záměru Šumavských elektrických drah dostál požadavkům zákonů a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, z nichž neplyne obecná povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v napadeném opatření obecné povahy ve variantách, resp. předložit posouzení jeho vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh, tedy návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost mohla být stanovena jednak některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, jednak mohla vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování napadeného opatření obecné povahy. V daném případě se jednalo o alternativu trasy koridoru Šumavských elektrických drah kolem silnice č. II/163, a to namísto vedení přes poloostrov kolem Blíženského lesa jako regionálního biocentra a přes lokalitu Jestřábí. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že obě alternativy byly v rámci napadeného opatření obecné povahy řádně zváženy a výběr varianty přes poloostrov byl dostatečně zdůvodněn. K výhradě navrhovatelky JUDr. E. ohledně rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu – Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice ohledně realizace záměrů lokalita Špičák (původně SR16, následně SR/A), silniční napojení Špičák (původně D60, následně D/Q), železniční napojení Špičák (původně D68, následně D/O), která je umístěna na území vojenského výcvikového prostoru Boletice soud uvádí, že podmínka aktivní legitimace k podání této námitky na straně navrhovatelky není splněna. V souvislosti s tím, soud poznamenává, že územní plánování lze chápat jako zásah do majetkových práv, zejména do práva vlastnického. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka B) jako vlastnice pozemku v Jestřábí nemá přímý a nezprostředkovaný vztah k realizaci záměrů lokalita Špičák, silniční napojení Špičák, železniční napojení Špičák, která je umístěna na území vojenského výcvikového prostoru Boletice, není pak aktivně legitimována k uvedené námitce. Poloha navrhovatelčina majetku a jí napadených záměrů je patrna z mapových podkladů. Z těchto bylo vycházeno při úsudku o možnosti dotčení navrhovatelky na subjektivních právech. Ze stejných důvodů není navrhovatelka B) oprávněna k podání námitky ohledně vydání napadeného opatření obecné povahy, které dle jejího tvrzení je v rozporu se zákonem o zajišťování občany ČR, který se rovněž týká území Vojenského újezdu Boletice, jestliže její pozemek se nenachází na území vojenského újezdu, ale v Jestřábí. Soud se proto rovněž nezabýval její další námitkou, uvedenou pod bodem III.B bod 2.3.4, která se netýká Šumavských elektrických drah, ale jiných záměrů – lokality Špičák, silniční napojení Špičák, železniční napojení Špičák a nadregionálního biokoridoru Vltavská niva – Dívčí Kámen. Nedůvodná je námitka navrhovatelky ohledně rozporu vymezení koridoru D16 se zákonem o drahách. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o drahách je jednou z kategorií železničních drah „speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení „o zařazení železniční dráhy do příslušné kategorie dráhy a o změnách tohoto zařazení rozhoduje Drážní správní úřad.“ Uvedená námitka navrhovatelky je zcela předčasná, neboť o zařazení záměru Šumavských elektrických drah do konkrétní kategorie bude případně rozhodovat teprve příslušný Drážní správní úřad v rámci správního řízení podle zákona o drahách. Záměr Šumavských elektrických drah bude možno uvést do provozu teprve poté a za podmínky, že bude provozovateli dráhy uděleno příslušné úřadní povolení. Realizace záměru a uvedení Šumavské elektrické dráhy do provozu tedy bude možné pouze tehdy, pokud bude záměr v souladu se zákonem o drahách a navazující právní úpravou. Přitom bude rozhodný právní stav v době vedení řízení. Posuzování plného souladu se zákonem o drahách v situaci, kdy předmětná dráha byla zakotvená toliko v podobě záměru v územně plánovací dokumentaci je proto nutno hodnotit jako předčasné a námitku jako nedůvodnou (srov. rozsudek NSS 4Aos 1/2012-105). Soud poznamenává, že má-li být záměr realizován, pak tato realizace bude možná, jestliže záměr bude zcela v souladu se zákonem, přičemž pro řízení před drážním správním úřadem bude irelevantní, jakým způsobem byl záměr dráhy zakotven v napadeném opatření obecné povahy. Krajský soud z důvodů uvedených shora uzavřel, že odpůrce nezatížil napadené opatření obecné povahy nezákonností tím, že by vycházel z neúplných či nesprávných podkladů. Odpůrce v napadeném opatření obecné povahy postupoval při vymezování záměru v Zásadách územního rozvoje předepsaným způsobem, zejména zohlednil současnou zátěž území, v němž se nachází záměr Šumavských elektrických drah, včetně kumulace jeho vlivů a přijetí přiměřených kompenzačních opatření. Nejsou tedy dány důvody pro zrušení Zásad územního rozvoje, jak je navrhováno. Jednotlivé uplatněné body návrhu nejsou důvodné, vymezení plochy pro daný koridor není v rozporu s cíli a úkoly územního plánování a zásadami činnosti správních orgánů. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud návrh navrhovatelky B) podle § 101d) odst. 1 s.ř.s. zamítl. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.

Poučení