10 A 113/2012 - 326
Citované zákony (23)
- o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), 50/1976 Sb. — § 17 odst. 2
- České národní rady o ochraně přírody a krajiny, 114/1992 Sb. — § 4 odst. 1 § 45i § 45i odst. 2 § 45i odst. 8 § 79 odst. 3 písm. a
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 51 odst. 1 § 60 odst. 1 § 101b odst. 2 § 103 odst. 1
- o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), 183/2006 Sb. — § 17 odst. 2 § 18 § 18 odst. 1 § 19 § 19 odst. 2 § 36 § 36 odst. 1 § 36 odst. 4 § 37 odst. 1 § 37 odst. 2 § 40 odst. 2 písm. d § 187 odst. 4 +1 dalších
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové ve věci navrhovatelů: a) Okrašlovací spolek Zdíkovska sídlem Zdíkov 235 b) JUDr. R. E. bytem zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem sídlem Příběnická 1908, Tábor proti odpůrci: Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK-26 ze dne 13. 9. 2011, takto:
Výrok
I. Návrh navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje vydané usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK-26 ze dne 13. 9. 2011, v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů, včetně ploch a koridorů územní rezervy: - SR/A – Lokalita ŠPIČÁK – vymezení rezervy pro možné budoucí využití pro sport a rekreaci, - D/Q – Silniční napojení lokality Špičák – územní rezervy jsou vymezeny pro přeložky a homogenizace stávajících komunikací pro napojení sídla Otice a místa uvažovaného nástupního bodu pro lokalitu Špičák (záměr SR/A), záměr územní rezervy se větví a je dělen do 2 spojitých úseků, - D/O – Železniční napojení Špičák – územní rezervy pro dílčí části Šumavských elektrických drah v úsecích Polečnice – Špičák (Otice) a Žlábek (Olšov) – Špičák (Otice). Koridor územní rezervy je dělen do dvou úseků spojujících se v Oticích, - D83 – Propojení Klápa – Hraničník – plocha určená pro propojení české strany se stávajícím rakouským lyžařským areálem Hochficht, - D/P – Železniční napojení Klápy – územní rezerva pro napojení dolního nástupního bodu propojení Klápa – Hraničník na systém Šumavských elektrických drah v úseku Nová Pec – Klápa. Koridor územní rezervy je vymezen v šíři 200 m, - D65 – Silnice Nová Pec – Zadní Zvonková – přeložka Nové Pece a homogenizace navazujícího úseku Nová Pec – Zadní Zvonková na silnicích III/1631 a III/1634, děleno do 2 navazujících úseků, - D16 – Šumavské elektrické dráhy – záměr lehké železnice systému tram-train (česky vlakotramvaj) kontinuálně vymezený v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridor pro novou železnici, šíře koridoru 200 m - NKOD 174 – nadregionální biokoridor Vltavská niva - Dívčí kámen se zamítá.
II. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byl dne 20. 11. 2012 doručen návrh na zrušení části opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK-26 ze dne 19. 9. 2011, v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů, včetně ploch a koridorů územní rezervy: lokalita Špičák (plocha SR/A), silniční napojení lokality Špičák (koridor D/Q), železniční napojení Špičák (koridor D/O), propojení Klápa – Hraničník (záměr D83), železniční napojení Nová Pec – Klápa (koridor D/P), silnice Nová Pec – Zadní Zvonková (záměr D65), Šumavské elektrické dráhy (D16), nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen (NKOD 174).
2. Navrhovatelé namítají, že napadené Zásady územního rozvoje, které nabyly účinnosti dne 1. 10. 2011, nejsou v souladu se zákonem a nebyly vydány zákonem stanoveným způsobem. Těmito nezákonnostmi došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí, na spravedlivý proces a také dojde k narušení sociálních vazeb v místní komunitě. Navrhovatelka b) tvrdí, že vydáním Zásad územního rozvoje došlo k zásahu do jejího vlastnického práva.
3. Navrhovatel a) je občanským sdružením, jehož předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, se zaměřením na oblast Šumavy, zejména Lipenské oblasti. Navrhovatel a) tvrdí, že je nositelem práva na příznivé životní prostředí a to dle článku 9 odst. 3 tzv. Aarhuské úmluvy. V tomto ohledu odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, konkrétně na jeho rozhodnutí ze dne 8. 3. 2011 č. C-240/09. Z něho plyne, že Aarhuská úmluva je součástí unijního práva. Její čl. 9 odst. 3 není dosud proveden unijními předpisy, je tedy na členských státech, aby přijaly vlastní prováděcí úpravy na národní bázi. Ta má být vykládána tak, aby co nejvíce šetřila smysl a účel předmětného článku 9 odst.
3. Aktivní legitimace svědčí navrhovateli a) dle jeho názoru též dle článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy. Dle navrhovatele a) se jedná o činnost, která je regulována jednak unijním právem, jednak právem vnitrostátním. Z hlediska unijního práva je podstatné, že funkční využití konkrétních lokalit k realizaci záměrů napadených tímto návrhem jsou situovány do území, které je součástí soustavy NATURA 2000, regulované směrnicí Rady 92/43 EHS ze dne 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Konkrétně se jedná o evropsky významnou lokalitu Šumava a také ptačí oblast Šumava (vyhlášenou nařízením vlády č. 681/2004 Sb.). Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace tetřívka obecného, tetřeva hlušce, čápa černého, chřástala polního, kulíška nejmenšího, sýce rousného, datla černého, jeřábka lesního a datlíka tříprstého. Z unijní právní úpravy vyplývá povinnost před provedením plánu provést odpovídající hodnocení podle článku 6 odst. 3 směrnice o stanovištích. Vnitrostátní právní úprava pak vyžaduje odpovídající posouzení napadeného opatření obecné povahy dle ustanovení § 45i odst. 8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Posuzování je třeba provést postupem dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Posouzení však provedeno nezákonným způsobem. Podle ustanovení § 45i odst. 8 zákona o ochraně přírody a krajiny orgán, který je příslušný ke schválení koncepce uvedené v § 45h, jej může schválit, jen pokud na základě stanoviska podle právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí taková koncepce nebo záměr nebude mít významný negativní vliv na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a nebo za podmínek stanovených v odstavci 9, popř. v odstavci 10. V původním posouzení vlivu napadeného opatření obecné povahy byl významný negativní vliv identifikován, v následně nezákonně zpracovaném posouzení již nikoliv.
4. Navrhovatel a) ohledně aktivní legitimace k podání návrhu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120 a dále odkazuje i na závěry a doporučení Výboru pro dodržování Aarhuské úmluvy ze dne 29. 6. 2012 k případu č. ACCC/C/2010/50. Výbor pro dodržování Aarhuské úmluvy doporučil, aby ČR přijala nezbytná právní, správní, administrativní a jiná opatření k zajištění práva jednotlivců z řad veřejnosti správním či soudním postupem napadnout akty v územním plánování, které nejsou v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva. Výbor již dříve rozhodl, že kritéria pro aktivní legitimaci nemohou být přísná, aby účinně znemožnila všem nebo téměř všem ekologickým organizacím nebo členům z řad veřejnosti napadnout nečinnost podle tohoto bodu. Navrhovatel dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010 č.j. 6 Ao 5/2010-43 ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 2/2010 – Návštěvního řádu Národního parku Šumava, schváleného Správou národního parku. Navrhovatel uplatnil v průběhu pořizování Zásad územního rozvoje připomínky k návrhu v zákonné lhůtě.
5. Navrhovatelka b) poukazuje na skutečnost, že spoluvlastní nemovitost – rekreační objekt č. parc. 363/5, budovu č. 363/10 v Jestřábí, obec Černá v Pošumaví. Od roku 1972 navrhovatelka užívá uvedený rekreační objekt, v roce 1987 byl jí darován jejími rodiči do spoluvlastnictví se sourozenci. Předmětný objekt navrhovatelka od 70. let pravidelně užívá s dalšími členy rodiny. V roce 1996 – 1997 došlo k částečné rekonstrukci objektu, zásadní rekonstrukci však nemůže uskutečnit z důvodu vymezení koridoru Šumavské elektrické dráhy, který je součástí opatření obecné povahy jako koridor a plocha dopravy nadmístního významu – D16 – záměr lehké železnice systému TRAM-TRAIN vymezených v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridor pro novou železnici, kdy šíře koridoru činí 200 m. Koridor vede přímo přes nemovitost navrhovatelky b). Navrhovatelka b) tvrdí, že byla opatřením obecné povahy zkrácena na právu na spravedlivý proces, kdy bylo zasaženo do jejího vlastnického práva k předmětnému objektu. S ohledem na skutečnost, že záměr Šumavské elektrické dráhy je v Zásadách územního rozvoje označen jako veřejně prospěšná stavba, hrozí navrhovatelce, že může být zbavena svých vlastnických práv k nemovitosti nebo k jejich částem nebo může být omezena např. zřízením věcného břemene. Vymezení koridoru pro realizaci záměru je spojeno i s hrozbou demolice nemovitosti. Napadeným opatřením obecné povahy byla zkrácena na svém právu na příznivé životní prostředí.
6. Navrhovatelka b) poukazuje na ochranu vlastnického práva, na článek 11 Listiny základních práv a svobod, kdy podle odstavce 4 tohoto článku je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. V souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009 č.j. 1 Ao 1/2009-120. Navrhovatelka b) má za to, že pro vymezení koridoru D16 nebyly splněny podmínky, za nichž lze zásahy do práv vlastníků dotčených nemovitostí prostřednictvím regulace územně plánovací dokumentace označit za vyhovující principu proporcionality. Projekt představuje masivní zásah do vlastnických práv k nemovitostem v částech obce Černá v Pošumaví. Vlastníkům nemovitostí hrozí vyvlastnění, přičemž samotným vymezením koridoru navrhovatelka je zkrácena na svém právu s nemovitostí nakládat a rozvíjet ji podle svých představ (nemožnost provedení plánované rekonstrukce). Došlo i k poklesu tržní ceny objektu v důsledku vymezení koridoru D16.
7. Navrhovatelé uvádí tyto konkrétní důvody pro zrušení napadeného opatření obecné povahy.
8. Navrhovatelé namítají, že zastupitelstvo nerozhodlo dle § 17 odst. 2 stavebního zákona ve znění účinném v době, kdy bylo zahájeno pořizování ÚP VÚC JČK, které stanovilo, že o pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení. Zastupitelstvo dne 27. 11. 2001 schválilo svým usnesením č. 81/2001/ZK Program rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje, kdy jeho součástí byl Akční plán obnovy a rozvoje Jihočeského kraje na rok 2003. V rámci strategických cílů se v tomto dokumentu zmiňovala i potřeba pořízení územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, to však nelze dle navrhovatelů považovat za rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace ve smyslu § 17 odst. 2 stavebního zákona.
9. Navrhovatelé namítají nezákonnou aplikaci § 187 odst. 6 stavebního zákona. Postup odpůrce při rozhodování o pořízení územně plánovací dokumentace neodpovídá tomuto zákonnému ustanovení. Zadání územního plánu velkého územního celku svým členěním a náležitostmi nesplňuje požadavky shora uvedeného zákonného ustanovení. Schválené zadání územního plánu nebylo proto možno považovat za schválené zadání Zásad územního rozvoje. Část problémů, které územní plán velkého územního celku Jihočeského kraje požadovalo řešit, nespadá svým rozsahem a významem do okruhu problémů, které mají být řešeny Zásadami územního rozvoje kraje. Zadání např. nevyžadovalo řešit území Vojenského újezdu Boletice, což je v rozporu s požadavky nového stavebního zákona a napadené OOP přitom výslovně řeší i toto území a umisťuje do něj některé napadané záměry. Část problémů, pro které bylo vyžadováno variantní řešení, bylo prověřeno a dohodnuto již v rámci zpracování původního konceptu a bylo proto od jejich dalšího zpracování a prověření upuštěno. U složitých strategických dokumentů typu zadání Zásad územního rozvoje nelze od sebe oddělovat předepsanou formu a obsah. Navrhovatelé poukazují na to, že ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona je přechodným ustanovením, které mohl odpůrce využít jen při splnění jak obsahových tak formálních požadavků nové právní úpravy ve vztahu k zadání územního plánu. Namísto toho, aby bylo za této situace podle § 187 odst. 4 stavebního zákona pořízeno a schváleno zadání ZÚR, splňující požadavky platné právní úpravy, zpracoval pořizovatel tzv. upřesňující pokyn k zadání ÚP VÚC JČK, které zastupitelstvo pouze vzalo na vědomí svým usnesením ze dne 17. 4. 2007. Tento upřesňující pokyn na věcném obsahu návrhu zadání vůbec nic nezměnil. Proto nebyl naplněn požadavek § 187 odst. 6 stavebního zákona. V rozporu s požadavky platného stavebního zákona nebylo zpracováno a schváleno zadání Zásad územního rozvoje, a to ani postupem podle § 186 odst. 4 stavebního zákona ani za podmínek podle odst. 6 citovaného ustanovení. Tím bylo znemožněno navrhovatelům ovlivnit celou jednu procesní fázi, a to pořízení a schválení zadání dle požadavků nového stavebního zákona. Tím došlo k poškození veřejných subjektivních práv navrhovatelů. Navrhovatelé namítají, že vyhodnocení vlivu Zásad územního rozvoje na soustavu NATURA 2000 je v rozporu s právními předpisy. Bylo vypracováno naturové hodnocení v květnu 2008 společností AMEC s.r.o., které vyhodnocuje vliv koncepce jako významně negativní na předmět ochrany dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Dne 3. 10. 2008 vydala Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava stanovisko k návrhu napadeného opatření. Toto stanovisko je nesouhlasné a to z důvodů významných negativních vlivů záměrů. V rámci dohodovacího řízení se nepodařilo vzniklé rozpory odstranit, proto na konci května 2010 na základě dohodovacího řízení Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství k řešení rozporů ohledně návrhu Zásad územního rozvoje byla uzavřena dohoda o narovnání rozporů. Následně bylo zpracováno nové naturové hodnocení v srpnu 2010, které zpracovala společnost EIA servis s.r.o. Ovšem toto hodnocení je dle navrhovatelů stiženo celou řadou nezákonností. Naturové hodnocení neobsahuje vyhodnocení záměru SR16 z důvodů přesunutí do územní rezervy.
10. Ministerstvo životního prostředí v rozhodnutí ze dne 4. 4. 2011 uvedlo, že územní studie slouží jako podklad pro zpracování územně plánovací dokumentace a nepodléhá žádnému připomínkování a schvalovacímu procesu, a tudíž ani posuzování. Zpracovatel naturového hodnocení se v říjnu 2010 pokusil napravit nezákonnost zpracováním tzv. „Doplnění hodnocení územních rezerv“. Tento doplněk navrhovatelé považují za nedostatečný, kdy klíčové záměry, přesunuté do územní rezervy byly označeny v původním naturovém hodnocení z roku 2008 s významným negativním vlivem, doplněk hodnotí symbolem „?“, tedy nehodnotitelné. Kumulativní vlivy těchto záměrů Doplnění hodnocení územních rezerv neposuzuje vůbec.
11. Navrhovatelé dále namítají, že naturové hodnocení se neodůvodněně odchyluje od naturového hodnocení z roku 2008, kdy v hodnocení z roku 2010 je tendenčně hodnocen vliv jako mírně negativní nebo nehodnotitelný. Tento posun není řádně zdůvodněn. Proto mají za to, že vyhodnocení kumulativních vlivů inkriminovaných záměrů je v naturovém hodnocení z roku 2010 nedostatečné.
12. V naturovém hodnocení z roku 2010 rovněž není popsán a hodnocen kumulativní vliv záměrů, u nichž předchozí naturové hodnocení z roku 2008 predikovalo významný negativní vliv. Naturové hodnocení tedy nedostatečně vyhodnocuje kumulativní vlivy. Rovněž nebyly posouzeny ani reálné územní a další alternativy záměrů, které mohou mít negativní dopady na území NATURA 2000. Příkladem je chybějící posouzení územní i dopravní alternativy koridoru D16 pro záměr Šumavské elektrické dráhy. K tomuto pochybení došlo i přesto, že na nedostatky upozorňovaly dotčené orgány.
13. Navrhovatelé namítají rozpor se stanoviskem dotčeného orgánu – Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice. Vydání napadeného opatření obecné povahy je v rozporu s hmotně právními předpisy, zejména se jedná o rozpor se zákonem o zajišťování obrany ČR. Dále je namítán i rozpor s cíli a úkoly územního plánování, rozpor s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, nebyly zpracovány varianty řešení napadeného OOP. Rovněž je dán rozpor s § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen tento účel nesplňuje, neboť nezajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, nepůsobí příznivě na okolní méně stabilní části krajiny a nevytváří základy pro mnohostranné využívání krajiny.
14. Dále je namítán rozpor vymezení koridoru D16 se zákonem o drahách, neboť tento typ dráhy – pobřežní tramvaj neměl v době vydání Zásad územního rozvoje a ani v současné době nemá oporu v zákoně. Zákon o drahách nemá pro takový typ dráhy žádné zařazení, čehož si byl odpůrce nepochybně vědom. Záměr Šumavské elektrické dráhy neodpovídá žádné z kategorií železničních či jiných drah ve smyslu zákona o drahách. Jeho realizace by vyžadovala další uvedené legislativní změny, záměr dráhy tedy nevyhovuje požadavkům platné legislativy, proto nemůže být vymezen v Zásadách územního rozvoje jako záměr veřejné dopravní infrastruktury a tím méně pak jako veřejně prospěšná stavba.
15. Navrhovatelé proto navrhují zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydané usnesením Zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 13. 9. 2011 a to tak, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku.
16. Odpůrce navrhl, aby návrh proti navrhovateli a) byl odmítnut, neboť nemá Okrašlovací spolek Zdíkovska aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy a to s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Ao 9/2011-71 ze dne 31. 1. 2012. Navrhovatelka b) JUDr. R. E. je aktivně legitimována pouze k podání návrhu na zrušení části Zásad územního rozvoje týkající se koridoru D16, ohledně dalších záměrů není navrhovatelka b) nositelkou hmotných práv. V souvislosti s tím odpůrce uvedl, že navrhovatelka b) v rámci projednání Zásad územního rozvoje neuplatnila námitku k vymezení koridoru D16 a nehájila tak svá práva v procesu projednání Zásad územního rozvoje. Koridor ŠED je sice veden přes její pozemek, ovšem šířka koridoru je vymezena tak, aby ji bylo možno zpřesnit v rámci nového územního plánu Černá v Pošumaví tak, aby nedošlo k demolici objektů. Rozsah zásahu nelze s ohledem na měřítko Zásad územního rozvoje před zpřesněním v územním plánu Černá v Pošumaví předjímat. Odpůrce má za to, že úvaha o potřebě vymezení regionální dráhy v oblasti Lipenska byla ve věci koridoru D16 učiněna v mezích zákona, variantní možnosti řešení byly před vymezením koridoru řádně prověřeny a projednány se všemi dotčenými obcemi. Zásady územního rozvoje byly vydány zákonem stanoveným způsobem, v souladu s příslušnými právními předpisy, byly i posouzeny z hlediska svého vlivu na životní prostředí a systém NATURA 2000. Koridor D16 byl vymezen na podkladě dříve zpracovaných studií, které řešily trasu variantně. Návrh trasy je vymezen v souladu s článkem 69 Politiky územního rozvoje ČR 2008, není v rozporu s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., v platném znění ani se zásadou proporcionality. Železniční doprava je považována za ekologický způsob dopravy, proto je pro danou lokalitu vhodnější než jiné typy dopravy. V případě, že navrhovatelka b) je nadána aktivní legitimací k podání návrhu na zrušení dalších záměrů, důvody návrhu důvodné nejsou. Z ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. nevyplývá, že o pořízení územního plánu musí být rozhodnuto samostatným usnesením Zastupitelstva kraje. Ze strany odpůrce bylo správně aplikováno ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje nebylo rovněž zpracováno v rozporu s předpisy. Vyhodnocení vlivů ZUR na soustavu NATURA 2000 bylo zpracováno oprávněnou osobou a to v souladu s příslušnými předpisy. K hodnocení územních rezerv odpůrce odkázal na informaci Ministerstva životního prostředí ze dne 8. 7. 2010, kde bylo konstatováno, že Usnesení vlády ČR č. 368 lze obecně aplikovat na problematiku územních rezerv, a to zejména v souvislosti s posouzením vlivu územních rezerv na životní prostředí a území NATURA 2000. Z tohoto sdělení pak bylo vycházeno při hodnocení územích rezerv. Návrh Zásad územního rozvoje byl upraven, hodnocení upraveného návrhu se pak zcela logicky muselo odlišovat od hodnocení vlivů návrhu pro společné jednání. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí obsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů souvisejících záměrů vymezených v Zásadách územního rozvoje, na životní prostředí a systém NATURA 2000. Hodnocení bylo provedeno komplexně a zabývalo se vlivy jednotlivých záměrů na všechny složky životního prostředí. Vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí není v rozporu s právními předpisy. Rovněž není důvodná výhrada navrhovatelů ohledně rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu – Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice. Zásady územního rozvoje byly zpracovány v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Varianty řešení se zpracovávají u záměrů, kde je to potřebné, v návrhu pro společné jednání s dotčenými orgány, v této etapě pořízení Zásad, pak také byly některé návrhy zpracovány ve variantách. Variantní řešení byla posuzována a následně po dohodě při společném jednání byla vybrána výsledná varianta.
17. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem čj. 10 A 113/2012-117 ze dne 18. 2. 2013 výrokem I. návrh navrhovatele a) odmítl, výrokem III. návrh navrhovatelky b) zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že navrhovatel a) jako občanské sdružení není nadán hmotnými právy, proto nemůže být na nich zkrácen a nepřichází tak v úvahu aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy. Dále se proto věcně zabýval pouze návrhem navrhovatelky b), která je vlastníkem pozemku a rekreačního objektu v obci Černá v Pošumaví, přičemž zohlednil fakt, že navrhovatelka b) by mohla být zkrácena na svých právech v případě realizace Šumavské elektrické dráhy v obci, v důsledku něhož by mohla být ohrožena plánovaná zásadní rekonstrukce jejího rekreačního objektu. V obdobném dotčení jejich práv však nelze hovořit v případě dalších vymezených ploch a koridorů uvedených pod písm. a) až f) a h). K podání návrhu na zrušení této části opatření obecné povahy tak není navrhovatelka b) aktivně legitimována, neboť není nositelkou odpovídajících hmotných práv. Proto dovodil krajský soud nedostatek její aktivní legitimace, rovněž ve vztahu k námitce rozporu napadeného opatření obecné povahy se stanoviskem dotčeného orgánu (ministerstva obrany a vojenského újezdu Boletice) a se zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
18. Navrhovatel a) brojil kasační stížností proti výroku napadeného rozsudku, jímž byl jeho návrh odmítnut pro nedostatek aktivní legitimace, rovněž tak navrhovatelka b) napadla kasační stížností nezákonnost výroku III. napadeného rozsudku, jímž byl její návrh na zrušení části předmětného opatření obecné povahy zamítnut. Rovněž navrhovatelka b) brojila proti závěru krajského soudu o nedostatku její aktivní legitimace k podání části návrhu, tedy proti tomu, že se soud věcně zabýval pouze záměrem D16 – Šumavské elektrické dráhy – záměr lehké železnice systému TRAM – TRAIN kontinuálně vymezený v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridor pro novou železnici šíře koridoru 200 m. Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 2 Aos 2/2013 – 69 ze dne 18. 9. 2014 kasační stížnost zamítl.
19. Navrhovatelé v ústavní stížnosti navrhli zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014 č.j. 2 Aos 2/2013 - 69 z důvodu porušení jejich ústavně zaručených práv na soudní a jinou právní ochranu garantovaných ustanovením článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho také práva na příznivé životní prostředí, garantované ustanovením článku 35 odst. 1 Listiny a práva na ochranu vlastnictví dle článku 11 Listiny.
20. Nálezem IV. ÚS 3572/14 ze dne 13. 10. 2015 Ústavní soud vyslovil, že rozsudkem ze dne 18. 9. 2014 č.j. 2 Aos 2/2013 – 69 NSS porušil základní právo navrhovatelů na soudní a jinou právní ochranu garantované ustanovením článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil.
21. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 2 Aos 2/2013 – 69 se ztotožnil s krajským soudem v názoru, že navrhovatel a) nesplňuje podmínky pro přiznání aktivní legitimace podle § 101a) s.ř.s. Ohledně navrhovatelky b) Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu v tom, že navrhovatelce b) lze tuto legitimaci přiznat pouze ve vztahu k části g) návrhu, kterým jediným se také posléze krajský soud věcně zabýval. Kasační námitky vztahující se k této části rozsudku shledal Nejvyšší správní soud nedůvodnými, a proto kasační stížnost zamítl.
22. Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 2 Aos 2/2013 – 120 ze dne 16. 5. 2016 rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2013 č.j. 10 A 113/2012 – 117 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
23. Ústavní soud ve shora citovaném nálezu dovodil aktivní procesní legitimaci navrhovatele a) k podání návrhu s tím, že je nutné se dále zabývat jeho legitimací věcnou, tedy tím, zda skutečně do jeho práv (vymezených předmětem činnosti dle stanov) bylo napadenými částmi opatření obecné povahy zasaženo, případně stalo-li se tak v souladu s požadavky zákona. Tuto úvahu však musí provést krajský soud s tím, že úlohou Nejvyššího správního soudu je až případné zhodnocení zákonnosti těchto úvah.
24. Soud se zabýval aktivní legitimací navrhovatele a) k záměru a) SR/A-lokalita Špičák, b) D/Q – silniční napojení lokality Špičák, c) D/O – železniční napojení Špičák – územní rezervy pro dílčí části ŠED v úsecích Polečnice – Špičák (Otice) a Žlábek Olšov – Špičák (Otice), d) D83 – propojení Klápa – Hraničník, e) D/P – železniční napojení Klápy – územní rezerva pro napojení dolního nástupního bodu propojení Klápa – Hraničník na systém Šumavských elektrických drah úseku Nová Pec – Klápa, f) D/65 – silnice Nová Pec – Zadní Zvonková, přeložka Nové Pece a homogenizace navazujícího úseku Nová Pec – Zadní Zvonková, g) D16 – Šumavské elektrické dráhy, h) NKOD 174 nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen. Při posuzování aktivní legitimace soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015 č.j. IV. ÚS 3572/14, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že opatřením obecné povahy nebo jeho části mohou být dotčeny tři kategorie osob, když třetí z těchto osob charakterizoval ve smyslu Aarhuské úmluvy jako dotčenou veřejnost, pod kterou lze podřadit spolky. V bodu 35 uvedeného nálezu se uvádí, že podstatným kritériem pro dotčení na právech musí být místní vztah k lokalitě regulované opatřením obecné povahy. Pro aktivní legitimaci k podání návrhu tak může svědčit sídlo spolku na tomto území. Materiální legitimační důvody vycházející z předmětu činnosti spolku se odvozují od místního vztahu k napadenému opatření. Sdruží-li se fyzické osoby do spolku, jehož účelem je ochrana přírody a krajiny, pak právo na příznivé životní prostředí mohou uplatňovat právě prostřednictvím tohoto spolku. Těmto kritériím pak odpovídá navrhovatel Okrašlovací spolek Zdíkovska. Ze stanov spolku vyplývá, že se jedná o spolek s environmentálním zaměřením a jeho členové, fyzické osoby, se prostřednictvím spolku účastní správních řízení vztahujících se k NP a CHKO Šumava. Spolek sídlí v obci Zdíkov poblíž města Vimperk. Spolek se neangažuje výlučně v lokálních záležitostech, ale vystupuje jako účastník řízení, která se týkají šumavských lokalit situovaných v Národním parku a chráněné krajinné oblasti, ve kterých se jedná o ochranu přírody a krajiny. Výčet aktivit spolku odpovídá zjištěním vyplývajícím z několika věcí projednávaných soudem, a to např. v souvislosti s kůrovcovou kalamitou, ochranou tetřeva hlušce, projednávání Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, rovněž tak i její první aktualizace. Soud proto má za to, že navrhovatel a) je aktivně legitimován k podání návrhu, protože se zřetelem k aktivitám spolku souvisejících s ochranou přírody a krajiny v Národním parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava má spolek místní vztah k záměrům upraveným napadeným opatřením a fyzické osoby ve spolku mají právo na příznivé životní prostředí v prostoru Šumavy (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 A 181/2015 – 129).
25. K aktivní legitimaci navrhovatelky b) krajský soud v předchozím rozsudku dovodil, že navrhovatelka b) s výjimkou části záměru uvedeného pod písm. g) – výstavby koridoru ŠED, nemůže být zkrácena na svých hmotných právech. Aktivní legitimace byla jí tedy přiznána pouze v té části návrhu, která se týkala území nacházejícího se v blízkosti její nemovitosti s tím, že způsob využití území nacházející se ve vzdálenosti několika kilometrů od její nemovitosti nemůže mít žádný bezprostřední vliv na výkon jejích vlastních práv. Tento závěr krajského soudu byl potvrzen i Nejvyšším správním soudem v rozsudku zrušeném Ústavním soudem, neboť odpovídá ustálené judikatuře. Ústavní soud otázce posouzení rozsahu aktivní legitimace navrhovatelky b) vytkl soudu pochybení, že navrhovatelka b) je spoluvlastníkem staršího rekreačního objektu v oblasti Šumavy, ve kterém nemůže realizovat jeho plánovanou zásadní rekonstrukci, neboť se tento objekt nachází ve stavební uzávěře určené k ochraně koridoru plánované železnice. Odmítnutí věcného projednání argumentace navrhovatelky b) i v rozsahu ostatních bodů návrhu proto podle jeho názoru představovalo dotčení jejích subjektivních práv (bod 40 odůvodnění nálezu). Ústavní soud ovšem podotkl, že nepředjímá závěr, zda do subjektivních práv obou stěžovatelů vydáním Zásad územního rozvoje skutečně došlo s tím, že tato otázka musí být předmětem dalšího posuzování správními soudy.
26. Odpůrce nezpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelky b) jako vlastníka nemovitosti v osadě Jestřábí k podání návrhu na zrušení části Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje týkající se koridoru D16 - Šumavské elektrické dráhy. Odpůrci však není známo, že by navrhovatelka b) byla vlastníkem dalších nemovitostí v oblasti Šumavy a její vlastnické právo k takovým nemovitostem by zakládalo její aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení dalších v návrhu uvedených záměrů, přičemž navrhovatelka b) ani ve vyjádření po vrácení věci krajskému soudu v podání ze dne 15. 7. 2016 nedoložila, že by byla vlastníkem nějaké další nemovitosti, vyjma nemovitosti v osadě Jestřábí, jestliže v citovaném vyjádření uvedla obecně, že napadeným opatřením obecné povahy je zasahováno do jejího práva na spravedlivý proces, práva na příznivé životní prostředí a práva vlastnického a odkázala na svá tvrzení v návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
27. Z judikatury Nejvyššího správního soudu – z rozsudku č.j. 7Ao 7/2010-133 ze dne 27. 1. 2011 vyplývá, že aktivně legitimován může být pouze ten, kdo má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno, když tento vztah může být pouze vztahem vlastnickým, a to z toho důvodu, že právo nějak nakládat s určitou věcí je vždy odvozeno od vlastnického práva k této věci – buď právo nakládat s věcí je přímo součástí vlastnického práva nebo vyplývá z omezení vlastnického práva jiných osob k dotčené věci a nebo jde o právo relativní poskytnuté tím, kdo je oprávněn přímo či zprostředkovaně věcí disponovat. Nacházejí-li se nemovitosti navrhovatelky b) v obci Černá v Pošumaví, není navrhovatelka osobou, která je s výjimkou záměru ŠED v této obci nadána vlastnickým právem k nějaké části území dotčeného ostatními záměry, a to ať již ve formě vlastnického práva k pozemku, stavbě nebo bytu u záměrů uvedených v návrhu. Navrhovatelka b) nemůže být tedy zkrácena na svých právech vymezením záměrů SR/A lokalita Špičák, D/Q silniční napojení lokality Špičák, D/Q železniční napojení lokality Špičák, D83 (propojení Klápa – Hraničník, D/P železniční propojení Nová Pec – Klápa, D65 (silnice Nová Pec – Zadní Zvonková a NRBK 174 (nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen).
28. Soud má za prokázané, že navrhovatelka JUDr. R. E. vlastní nemovitost v obci Černá v Pošumaví, místní část Jestřábí, přičemž se jedná o lokalitu situovanou na břehu vodní nádrže v rozvojové části Šumavy. V prostoru, kde je nemovitost, probíhá ze záměrů uvedených v návrhu Šumavská elektrická dráha. Jestliže v těsné blízkosti koridoru dráhy vymezeném opatřením obecné povahy je situována nemovitost navrhovatelky b) pak tato stavba má přímý a nezprostředkovaný vztah k této části území, proto je navrhovatelka b) dotčena na svých právech a jen ohledně záměru D16 aktivně legitimována k podání návrhu. Další záměry označené v návrhu jsou ve vzdálenosti několika kilometrů od nemovitosti navrhovatelky, proto soud neshledal přímý vztah navrhovatelky b). Její tvrzení o zkrácení na právu na příznivé životní prostředí je zcela nepostačující pro závěr, že by byla navrhovatelka b) ohledně dalších záměrů umístěných na opačném břehu Lipna krácena na právu na příznivé životní prostředí se zřetelem k obecně pojaté argumentaci obsažené v návrhu, proto ve vztahu k těmto dalším záměrům není žalobkyně krácena na právech ve smyslu § 101a) odst. 1 s.ř.s. Soud proto uzavřel, že navrhovatelka b) je aktivně legitimována pouze k záměru D 16.
29. Ze správního spisu soud zjistil, že navrhovatelka b) v rámci projednání Zásad územního rozvoje neuplatnila námitku k vymezení koridoru D16. Koridor Šumavské elektrické dráhy je veden přes její pozemek, šířka koridoru představuje 200 m, přičemž je vymezena tak, aby jí bylo možnost upřesnit v rámci nového územního plánu Černá v Pošumaví, aby se předešlo demolici objektů, tedy aby zásah do vlastnických práv byl minimalizován na nezbytný nutný rozsah. Rozsah zásahu nelze ze Zásad územního rozvoje před zpřesněním v územním plánu Černá v Pošumaví předjímat. Teprve po zpřesnění koridoru v územním plánu obce bude možno velkou část pozemků dotčených koridorem ŠED využít k původně stanovenému účelu.
30. Soud poznamenává, že dle územního plánu Černá v Pošumaví byl záměr D 16 zpřesněn a v současné době se nachází ve vzdálenosti cca 250 m od pozemku navrhovatelky b). Tato okolnost však je zcela nerozhodná, jestliže předmětem tohoto řízení je návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 13. 9. 2011. Navrhovatelka b) je tedy aktivně legitimována ohledně záměru g) D16 Šumavské elektrické dráhy.
31. Soud zjistil, že navrhovatelka b) je vlastníkem pouze nemovitosti v obci Jestřábí nacházející se na pozemcích parc. čísla 363/5, 363/10 v k. ú. Černá v Pošumaví, přičemž tato nemovitost se zřetelem na její polohu dotýká se pouze lokality dotčené záměrem uvedeným pod písmenem g) návrhu. Z nálezu Ústavního soudu nevyplývá, jakou vazbu by měly mít záměry a) až f) a h) ohledně kterých nebyla navrhovatelce b) aktivní věcná legitimace přiznána. Soud poznamenává, že poté co byl Nejvyšším správním soudem zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2013 čj. 10 A 113/2012 – 117, navrhovatelé byli vyzváni, aby se po zrušení rozsudku zdejšího soudu s ohledem na obsah shora citovaného nálezu Ústavního soudu k věci vyjádřili, navrhovatelka b) ve vyjádření po vrácení věci krajskému soudu pouze obecně uvedla, že je zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, práva na příznivé životní prostředí a práva vlastnického a odkázala na svá tvrzení v návrhu za zrušení Zásad.
32. Z uvedeného soud uzavřel, že navrhovatelka b) není aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v části týkající se záměru SR/A lokalita Špičák, D/Q silniční napojení lokality Špičák, D/O železniční napojení lokality Špičák, D83 Propojení Klápa – Hraničník, D/P železniční napojení Nová Pec – Klápa, D65 silnice Nová Pec – Zadní Zvonková a NRBK 174 nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen, neboť v případě těchto záměrů není nositelkou hmotných práv, jestliže je vlastnicí nemovitosti v Jestřábí. Navrhovatelka b) je proto aktivně legitimována pouze k podání návrhu na zrušení části Zásad územního rozvoje týkající se koridoru D16, který je vymezen z části na pozemcích, které jsou v jejím spoluvlastnictví.
33. Pokud jde o otázku aktivní věcné legitimace navrhovatelky b) soud jí přiznává aktivní věcnou legitimaci pouze v té části návrhu, která se týkala území nacházejícího se v blízkosti její nemovitosti, neboť má za to, že zvolený způsob využití území, nacházející se ve vzdálenosti několika kilometrů od této nemovitosti, nemůže mít žádný bezprostřední vliv na výkon jejích vlastnických práv. Tento závěr pak koresponduje i se závěrem Nejvyššího správního soudu v rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74 (bod 46), dle něhož byl postup krajského soudu při posuzování aktivní legitimace navrhovatelky b) zcela v intencích nálezu Ústavního soudu, jestliže identifikoval nemovitosti žalobkyně nacházející se v řešených lokalitách a posoudil možnost dotčení vlastnických práv navrhovatelky b) k těmto nemovitostem z hlediska způsobu regulace zmiňovaných lokalit napadeným opatřením obecné povahy.
34. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č.j. 10 A 113/2012-245 ze dne 27. 2. 2017 návrh zamítl. Tento rozsudek byl napaden kasační stížností, přičemž Nejvyšší správní soud rozsudkem č.j. 3 As 80/2017-74 ze dne 9. 5. 2019 citovaný rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, kdy dospěl k závěru, že kasační námitky jsou nedůvodné s tím, že krajský soud se k řadě otázek nastolených v projednávané kasační stížnosti již v předcházejícím rozsudku autoritativně vyjádřil, a proto krajský soud v rámci nového projednání žaloby z těchto závěrů správně vycházel, přesto však byl Nejvyšším správním soudem rozsudek krajského soudu zrušen, a to pro existenci vady spočívající v nesprávném odmítnutí provedení důkazu znaleckým posudkem Mgr. E. V.. Krajskému soudu bylo uloženo, aby v dalším řízení bylo vycházeno z toho, že provedení tohoto důkazního prostředku jako důkazu z hlediska procesního nic nebrání, kdy úkolem krajského soudu je primárně posoudit potřebnost jeho provedení, zda je z hlediska obsahu způsobilý přispět k objasnění sporných skutečností, případně, zda je v kontextu dalších provedených důkazů a podkladů obsažených ve spise při provedení potřebné či naopak nadbytečné. V případě, že tento důkaz soud provede, pak jej vyhodnotí v kontextu ostatních zjištěných okolností, s tím, že totéž platí pro odborné vyjádření autorizovaného projektanta České komory architektů RNDr. Ing. H. ze dne 10. 10. 2011.
35. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu sedmého hlavy druhé soudního řádu správního a dospěl k tomuto závěru:
36. Soud poznamenává, že vzhledem k novelizaci procesního postupu řízení o zrušení opatření obecné povahy přezkoumává Zásady územního rozvoje se zřetelem k důvodům uplatněným v návrhu ve smyslu § 101b odst. 2 s.ř.s. Řízení je tudíž ovládáno dispoziční zásadou a vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Proto soud postupuje při projednávání návrhu podle uplatněných žalobních bodů.
37. Námitka ohledně narušení sociálních vazeb v místní komunitě je zcela obecná, není odůvodněno, čeho se narušení sociálních vazeb týká, proto uvedenou výhradu nelze přezkoumat.
38. Návrhový bod o absenci rozhodnutí o pořízení opatření obecné povahy nemá opodstatnění.
39. Soud nesdílí názor navrhovatelů o nesprávné aplikaci § 17 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976, neboť z tohoto ustanovení nevyplývá, že o pořízení opatření obecné povahy musí být rozhodnuto samostatným usnesením zastupitelstva kraje jako orgánu, který je příslušný k jejímu schválení. Neopodstatněná je tedy výhrada, že zákon pro tento případ vyžadoval vydání samostatného rozhodnutí, aby bylo zřejmé, kdy byl proces pořizování územně plánovací dokumentace zahájen.
40. Z ustanovení § 17 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že o pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení. Z uvedeného plyne, že ve smyslu tohoto ustanovení není třeba, aby zastupitelstvo vydalo samostatné rozhodnutí o pořízení územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, jehož zadání, schválené usnesením zastupitelstva ze dne 14. 9. 2004 č. 241/2004/ZK bylo následně převzato jako zadání napadeného opatření obecné povahy. Toto ustanovení formu zvláštního rozhodnutí nevyžaduje, je postačující pokud zastupitelstvo svoji vůli pořídit územně plánovací dokumentaci vyjádřilo v rámci jiného úkonu. Nedošlo proto k porušení zákona v případě, že rozhodnutí o pořízení napadeného opatření obecné povahy bylo součástí Programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 27. 11. 2001 č. 81/2001/ZK, v němž je pořízení územně plánovací dokumentace vymezeno jako jeden z cílů opatření III. II. I. VIII. vytvořením rámce pro správu, rozvoj infrastruktury na území kraje.
41. Zcela nepřípadně je v souvislosti s tím poukazováno v návrhu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008 č.j. 2Ao 1/2008-51, neboť v tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud předmětnou otázkou přímo nezabýval, pouze bylo konstatováno, že v rámci procesu pořizování územně plánovací dokumentace je mimo jiné třeba rozhodnout o pořízení územního plánu (a dále o zadání územního plánu, schválení pokynů k zapracování do návrhu územního plánu, vydání územního plánu či zamítnutí návrhu na jeho vydání); shodný závěr byl učiněn v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4Aos 1/2012-105 ze dne 31. 1. 2013.
42. Tvrzení, že dříve schválený návrh zadání ÚP VÚC JČK nebylo možné považovat za schválené zadání ZÚR JČK, jestliže dle dříve platného ustanovení § 17 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 mělo být nejprve samostatně rozhodnuto o pořízení územně plánovací dokumentace, což se nestalo, je proto zcela neopodstatněné.
43. Zcela identickou otázkou týkající se totožného opatření obecné povahy se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2013 č.j. 4 Aos 1/2012-105, ve kterém se Nejvyšší správní soud neztotožnil s tvrzením žalobců, že dle § 17 odst. 2 stavebního zákona bylo třeba, aby zastupitelstvo vydalo samostatné rozhodnutí o pořízení územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, jehož zadání, schválené usnesením zastupitelstva ze dne 14. 9. 2004 č. 241/2004/ZK bylo následně převzato jako zadání napadeného opatření obecné povahy. Dospěl k závěru, že uvedené ustanovení formu zvláštního rozhodnutí nevyžaduje a postačovalo, pokud zastupitelstvo svoji vůli pořídit územně plánovací dokumentaci vyjádřilo v rámci jiného úkonu. Není proto v rozporu se zákonem pokud bylo rozhodnuto o pořízení napadeného opatření obecné povahy v součásti Programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje, schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 27. 11. 2011, č. 81/2001/ZK, v němž je pořízení územně plánovací dokumentace kraje vymezeno jako jeden z cílů opatření III. II. I. VIII. Vytvoření rámce pro správu a rozvoj infrastruktury na území kraje, proto Nejvyšší správní soud přisvědčil odpůrci, že o pořízení napadeného opatření obecné povahy bylo rozhodnuto již v rámci programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 27. 11. 2001. Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 2 Aos 2/2013-120 učinil závěr, že nebyl shledán žádný důvod, aby se od tohoto vysloveného právního názoru jakkoli odchyloval s tím, že tento názor byl vysloven v návaznosti na již dříve existující judikaturu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009 č.j. 3 Ao 1/2007 – 210) a byl aplikován na zcela dostatečně zjištěný skutkový stav věci.
44. Mezi účastníky je na sporu, zda lze aplikovat ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona.
45. Podle § 187 odst. 6 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2012, „schválené zadání územního plánu velkého územního celku a zpracovaný návrh územního plánu velkého územního celku, které splňují požadavky tohoto zákona na Zásady územního rozvoje, se považují za schválené zadání Zásad územního rozvoje a návrh Zásad územního rozvoje“. Podle § 187 odst. 4 stavebního zákona „při pořízení prvních Zásad územního rozvoje zpracuje krajský úřad jejich zadání, které obsahuje hlavní cíle a požadavky na jejich řešení“.
46. Z písemností odpůrce vyplývá, že zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva ze dne 14. 9. 2004, č. 241/2004/ZK splňuje požadavky stavebního zákona na zadání Zásad územního rozvoje, proto nedošlo k porušení zákona, jestliže odpůrce uvedený úkon považoval za zadání napadeného opatření obecné povahy a jako takové je převzal do procesu jeho pořizování, přičemž za účelem odstranění případných aplikačních potíží byl Krajským úřadem – Jihočeského kraje jako pořizovatelem vydán upřesňující pokyn ke schválenému zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje, který byl vzat na vědomí usnesením zastupitelstva ze dne 17. 4. 2007. Zadání napadeného opatření obecné povahy tak splňuje požadavky stavebního zákona na Zásady územního rozvoje, neboť dle § 187 odst. 4 stavebního zákona obsahuje hlavní cíle a požadavky na jejich řešení, přičemž vzhledem k tomu, že v zákoně je úprava obsahu zadání Zásad územního rozvoje formulována toliko velmi obecně, bylo na odpůrci, aby stanovil konkrétní obsah zadání s přihlédnutím ke konkrétním požadavkům a podmínkám na udržitelný rozvoj území v daném kraji (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2013 č.j. 4Aos 1/2012-105).
47. Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo dne 14. 9. 2004 návrh zadání územního plánu velkého územního celku. Tímto svým opatřením vyjádřilo, že míní pořídit územní plán a tento jeho postup není nikterak v rozporu s § 17 odst. 2 dříve platného stavebního zákona. Jestliže v době účinnosti nyní platného stavebního zákona byl vypracován koncept územního plánu, bylo zapotřebí zabývat se tím, zda lze aplikovat ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona. V návrhu se neuvádí, v jakém ohledu je spatřována rozdílnost obsahu zadání územního plánu, podle kterého byl v době přijetí nového stavebního zákona vypracován koncept v porovnání s novou právní úpravou. Na soudu není, aby obsahové rozdílnosti vyhledával. Na sporu mezi účastníky není, že zadání územního plánu a Zásad se se zřetelem ke změně právní úpravy liší po formální stránce. Pro věc je podstatné, že o pořízení návrhu zadání územního plánu a následně o zadání Zásad územního rozvoje rozhodlo zastupitelstvo Jihočeského kraje, které je nadáno pravomocí Zásady územního rozvoje vydat. Schválení návrhu zadání územního plánu je proto zapotřebí nahlížet jako na úkon, jímž bylo projednání Zásad zahájeno.
48. Tím, že zastupitelstvo v roce 2007 vzalo na vědomí upřesňující pokyn k zadání územního plánu tak, aby odpovídal návrhu Zásad, jednoznačně využilo svou pravomoc k tomu, aby bylo pokračováno v přijímání územně plánovací dokumentace týkající se Jihočeského kraje. Soud proto uzavřel, že zadání, které obsahuje cíle a požadavky na jejich řešení neodporuje předpisům, jichž se navrhovatelé dovolávají a postup zvolený zastupitelstvem kraje při zadání nejprve územního plánu a následně Zásad se nikterak nedotýká subjektivních práv navrhovatelů.
49. Ze správního spisu vyplývá, že v roce 2001 byl schválen program rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje a dne 14. 9. 2004 zastupitelstvo svým usnesením schválilo návrh zadání územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje. Stalo se tak na 35. zasedání zastupitelstva Jihočeského kraje. Z podkladů obsažených v předloženém spise je pak patrné, že byl projednáván koncept územně plánovací dokumentace velkého územního celku Jihočeského kraje. Byl-li odpůrce podle dříve platného stavebního zákona příslušný ke schválení takové územně plánovací dokumentace, pak se zřetelem k dalším opatřením činěným v zájmu vypracování konceptu řešení nelze dovodit, že došlo k porušení § 17 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., jestliže byl schválen návrh zadání takové dokumentace. Usnesení zastupitelstva nelze vyložit jinak, než tak že schválením zadání bylo zastupitelstvo srozuměno s tím, že bude pořizována územně plánovací dokumentace velkého územního celku.
50. Od 1. 1. 2007 nabyl účinnosti nový stavební zákon publikovaný pod č. 183/2006 Sb. Ten ve svém ustanovení § 187 odst. 6 předpokládá, že schválené zadání územního plánu velkého územního celku a zpracovaný návrh územního plánu velkého územního celku, které splňují požadavky nově účinného stavebního zákona na Zásady územního rozvoje se považují za schválené zadání Zásad územního rozvoje a návrh Zásad územního rozvoje se zadáním územního plánu byl navrhovatel Obec Černá v Pošumaví seznámen stejně jako dotčené orgány, sousední kraje a ministerstvo. Z písemností založenými ve spise je doloženo, že označené subjekty byly o zadání informovány, o čemž svědčí např. výhrady ministerstva životního prostředí či NP a CHKO Šumava, Svazek lipenských obcí uplatnil připomínky ke konceptu v roce 2006, přičemž z těchto připomínek je patrno, že se Šumavskou elektrickou dráhou je obcemi z tohoto Svazku pro další rozvoj obcí počítáno.
51. Zadání územního plánu a zadání Zásad územního rozvoje se liší po formální stránce, to je dáno rozdílnou právní úpravou prováděcích předpisů. Zadání územního plánu bylo vydáno za účinnosti vyhlášky č. 135/2001 Sb., kdežto vydání Zásad územního rozvoje upravuje vyhláška č. 500/2006 Sb. Pro věc je podstatné, že návrh zadání svým obsahem odpovídá návrhu Zásad ve smyslu § 37 odst. 1 a § 187 odst. 4 stavebního zákona.
52. Navrhovatelé namítají, že část problémů, které ÚP VÚC JČK požadovalo řešit, nespadá svým rozsahem a významem do okruhu problémů, které mají být řešeny Zásadami územního rozvoje kraje a dále, že zadání ÚP VÚC JČK nevyžadovalo řešit území Vojenského újezdu Boletice, což je v rozporu s požadavky nového stavebního zákona, neboť napadené opatření obecné povahy přitom výslovně řeší i toto území a umisťuje do něj některé napadené záměry. V souvislosti s tím soud poznamenává, že Zásady územního rozvoje jsou zákonem výslovně určeny k řešení problémů a otázek nadmístního významu v plochách a koridorech jím vymezených (§ 36 stavebního zákona z roku 2006). Z § 187 odst. 4 stavebního zákona vyplývá, že úprava obsahu zadání Zásad územního rozvoje je formulována značně obecně, aniž by byla dále rozpracována prováděcím právním předpisem (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2012 č.j. 9 Ao 7/2011 – 595, zde byl učiněn závěr, že ve fázi, kdy je schvalováno zadání Zásad územního rozvoje, jde ještě o dokument značně obecný, který bude podrobněji konkretizován v rámci návrhu Zásad územního rozvoje, kdy je již možné uplatňovat i konkrétní námitky a připomínky. V daném případě součástí původního zadání ÚP VÚC JČK nebylo území zahrnující Vojenský újezd Boletice, což však nebylo v rozporu s tehdy platnou úpravou, přesto však nelze říci, že by zadání tuto lokalitu zcela pomíjelo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Aos 2/2013 – 76). Dle tohoto rozsudku úprava územního plánování (§ 36 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006) stanovila, že Zásady územního rozvoje musí být pořízeny pro celé území kraje, tedy i pro případné vojenské újezdy v nich se nacházející, proto bylo faktické rozšíření řešeného území ve schvalovaných Zásadách územního rozvoje logickým vyhověním pokynu zákona. Za situace, kdy by původní zadání územního plánu velkého územního celku takovou lokalitu zcela opomíjelo, bylo by zřejmě jen obtížně představitelné použít toto zadání jako schválené zadání Zásad územního rozvoje dle § 187 odst. 6 stavebního zákona. V daném případě dříve schválené zadání existenci vojenského újezdu reflektovalo, přestože samotné území výslovně neřešilo, bralo zřetel na vazby tohoto území k celkovému území Jihočeského kraje, s ohledem na povahu zadání Zásad územního rozvoje coby obecného dokumentu, stanovujícího spíše ideová východiska, která mají být následně rozpracována, je postup odpůrce udržitelný.
53. K další výhradě ohledně aplikovatelnosti ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006, tedy namítanému rozporu zadání ÚP VÚC JČK a schváleného opatření obecné povahy v otázce rozvojové osy Praha – České Budějovice – státní hranice je s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aos 2/2013 – 76 nutno uvést, že možný nesoulad mezi zmiňovanou rozvojovou osou, zahrnutou do zadání ÚP VÚC JČK a následně přijatou Politikou územního rozvoje ČR, kde byla vymezena rozvojová osa republikového významu OS 6 je nutno uvést, že tato argumentace je zcela neurčitá, neboť není zřejmé, v čem konkrétně má implicitně namítaný rozpor spočívat. Samotný fakt, že nadřazený akt územního plánování – Politika územního rozvoje, přijatý poté, co bylo schváleno zadání územního plánu velkého územního celku, neřeší určitou otázku nadregionálního významu zcela identicky, jak to předpokládalo zmiňované zadání, ještě bez dalšího nutně neimplikuje mezi oběma stupni územně plánovací dokumentace rozpor, tím méně pak rozpor, který by vyžadoval zpracování nového zadání územně plánovací dokumentace na úrovni kraje. Je tedy zřejmé, že předmětná dílčí námitka nebyla již v návrhu formulována natolik určitě, aby mohla být projednána. Tuto námitku tedy není možno meritorně projednat. Soud proto uzavřel, že odpůrce nepochybil, jestliže při procesu pořizování Zásad postupoval podle § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006.
54. Soud poznamenává, že Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 2 Aos 2/2013-76 ze dne 18. 9. 2014 aproboval názor krajského soudu o aplikovatelnosti ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006 v procesu přijímání nyní napadeného opatření obecné povahy. V souvislosti s tím bylo v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Aos 2/2013-76 upozorněno na argumentaci odpůrce, dle které z dohody o způsobu vypořádání stanoviska Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava k návrhu ZÚR JČK ze dne 12. 11. 2008 vyplývá, že nebyla uzavírána v rámci procesu zadávání ÚP VÚC JČK, ale až později v rámci společného jednání nad návrhem nyní posuzovaných Zásad územního rozvoje. Obsah této dohody je proto pro posouzení zákonnosti schváleného zadání irelevantní, když tento názor byl rovněž zaujat i v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 80/2017-74. V souvislosti s touto námitkou je pak soudem odkazováno na bod 52, 53, 54 a 55 rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74, ve kterém bylo Nejvyšším správním soudem reagováno na námitku, že zadání ÚP VÚC JČK nesplňovalo požadavky kladené stavebním zákonem z roku 2006 na zadání zásad územního rozvoje a nemohlo tedy ani po stránce obsahové sloužit jako zadání následně vydaného opatření obecné povahy.
55. K námitce, že zadání ÚP VÚC JČK nesplňuje požadavky kladené stavebním zákonem z roku 2006 na zadání Zásad územního rozvoje (§ 187 odst. 6 tohoto zákona) a nemohl tedy ani po stránce obsahové sloužit jako zadání následně vydaného opatření obecné povahy s tím, že původní zadání nekoresponduje s konečnou podobou schváleného opatření obecné povahy, soud uvádí, že otázka Vojenského újezdu Boletice nebyla součástí původního zadání, ovšem je součástí schváleného opatření obecné povahy. Podle navrhovatelů jestliže Zásady územního rozvoje zahrnují i určitou a to nikoli nevýznamnou lokalitu, se kterou nebylo ve schváleném návrhu zadání ÚP VÚC JČK počítáno, nemůže jít jen o upřesnění a přizpůsobení původního zadání obsahovým požadavkům stavebního zákona z roku 2006, ale jde o kvalitativní změnu původního zadání.
56. Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval výhradou k aplikovatelnosti ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006, tedy rozporem zadání ÚP VÚC JČK a schváleným opatřením obecné povahy v otázce rozvojové osy Praha – České Budějovice – státní hranice a konstatoval, že z hlediska věcného vypořádání této argumentace je nutno uvést, že možný nesoulad mezi zmiňovanou rozvojovou osou zahrnutou do zadání ÚP VÚC JČK a následně přijatou politikou územního rozvoje ČR, kde byla vymezena rozvojová osa republikového významu OS 6, je formulován zcela neurčitě, neboť není zřejmé, v čem konkrétně má rozpor spočívat. Samotný fakt, že nadřazený akt územního plánování – politika územního rozvoje, přijatý poté, co bylo schváleno zadání územního plánu velkého územního celku, neřeší určitou otázku nadregionálního významu zcela identicky, jak to předpokládalo zmiňované zadání, ještě bez dalšího nutně neimplikuje mezi oběma stupni územně plánovací dokumentace rozpor, tím méně pak rozpor, který by vyžadoval zpracování nového zadání územně plánovací dokumentace na úrovni kraje. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku uzavřel, že tato námitka nebyla formulována natolik určitě, aby mohla být soudem věcně projednána. Soud proto uzavřel, že odpůrce nepochybil, jestliže při procesu pořizování Zásad územního rozvoje JČK postupoval dle § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006.
57. Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval výhradou aplikovatelnosti ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006, tedy rozporem zadání ÚP VÚC JČK a schváleným opatřením obecné povahy v otázce rozvojové osy Praha – České Budějovice – státní hranice a konstatoval, že z hlediska věcného vypořádání této argumentace je nutno uvést, že možný nesoulad mezi zmiňovanou rozvojovou osou zahrnutou do zadání ÚP VÚC JČK a následně přijatou politikou územního rozvoje ČR, kde byla vymezena rozvojová osa republikového významu OS 6, je formulován zcela neurčitě, neboť není zřejmé, v čem konkrétně má rozpor spočívat. Samotný fakt, že nadřazený akt územního plánování – politika územního rozvoje, přijatý poté, co bylo schváleno zadání územního plánu velkého územního celku, neřeší určitou otázku nadregionálního významu zcela identicky, jak to předpokládalo zmiňované zadání, ještě bez dalšího nutně neimplikuje mezi oběma stupni územně plánovací dokumentace rozpor, tím méně pak rozpor, který by vyžadoval zpracování nového zadání územně plánovací dokumentace na úrovni kraje. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku uzavřel, že tato námitka nebyla formulována natolik určitě, aby mohla být soudem věcně projednána. Soud proto uzavřel, že odpůrce nepochybil, jestliže při procesu pořizování Zásad územního rozvoje JČK postupoval dle § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006.
58. Soud nesdílí názor, že vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí neobsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů koridoru a dalších záměrů na životním prostředí, že vyhodnocení vlivů ZÚR na životní prostředí je v rozporu s právními předpisy.
59. V části vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí o vyhodnocení sekundárních a kumulativních vlivů bylo řádně a konkrétně reagováno na záměr s využitím ploch v daném prostoru ve vztahu k životnímu prostředí. Posuzují se jak pozitivní tak negativní vlivy. Bod 191 se pak vztahuje k dopravě a o problematických vlivech dopravy byla rovněž učiněna úvaha. Z obsahu vyhodnocení i podkladů opatřených pro projednání a schválení Zásad je zřejmé, že především orgány ochrany přírody v průběhu vyhotovování návrhu brojily proti kumulaci vlivů vyvolanou nově navrženými plochami pro sport a rekreaci. To je zřejmé ze sdělení ministerstva životního prostředí a Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava datované dne 3. 10. 2008. Po dohodovacím řízení došlo k přepracování návrhu a vyhodnocení vlivů Zásad na životní prostředí se vztahuje k právě tomuto přepracovanému návrhu. To vyplývá z bodu 192, kterým se zabýval únosnou kapacitou prostředí, právě pro nesouhlas označených orgánů došlo k redukci ploch pro sport a rekreaci, což se ve svém důsledku projevilo v redukci ploch pro příjezdové komunikace k těmto areálům. V uvedeném bodu vyhodnocení se uvádí železniční napojení Šumavské elektrické dráhy na Špičák a na Smrčinu. Drážní koridor, kterého se týká projednávaný návrh, se nachází na levém břehu Lipna, který je hodnocen pod bodem 193, kde se uvádí, že vzdálenosti a klesající rozloha pro sport a rekreaci minimalizují riziko kumulativních a synergických vlivů. Mimo jiné došlo i k redukci koridorů pro železnice, nejen pro tento důvod se riziko negativních sekundárních, synergických a kumulativních vlivů označuje jako malé. V závěru hodnocení vlivů upraveného návrhu Zásad je uvedeno, že návrh nevykazuje tak závažné vlivy na životní prostředí, které by mohly být důvodem pro jeho neschválení. Z hlediska vlivů na životní prostředí jsou označeny plochy a koridory, které zasahují do prvního a druhého pásma zóny Národního parku nebo chráněné krajinné oblasti Šumava. Mezi ně je zařazen i úsek Šumavské elektrické dráhy, který se dotýká druhé zóny chráněné krajinné oblasti, ohledně kterého je odkazováno na dohodu o narovnání rozporů, které bude řešeno a limitováno z hlediska využití území a ochrany životního prostředí regulačním plánem.
60. K úpravě návrhu Zásad došlo mimo jiné pro rozsah ploch pro sport a rekreaci, které vyžadovaly zřízení dopravního připojení tím, že došlo k redukci ploch pro sport, byly omezeny i koridory Šumavské elektrické dráhy např. mezi Novou Pecí a Klápou. Z obsahu bodu 193 pak vyplývá, že bylo hodnoceno využití ploch na levém břehu Lipna, kdy žádné závažné sekundární, synergické a kumulativní vlivy zjištěny nebyly, což se projevuje v závěru hodnocení. Okolnost, že ve vyhodnocení se neuvádí větvení skupinového vodovodu v lokalitě Jestřábí v obci Černá v Pošumaví, ještě neznamená, že zřízení vodovodu bylo zcela pominuto. Obec Černá v Pošumaví se nachází na levém břehu Lipna v rozvojovém území, kdy je tu předpoklad zásobení kvalitní pitnou vodou nejen obyvatelstva, ale i dalších osob, které využívají sportovní či rekreační zařízení v dané oblasti. Umístění vodovodu žádný negativní vliv na životní prostředí nemá, jestliže není ve vyhodnocení uvedeno. Pouze se jako problematický jeví vodovod v úseku Hamr – Suchdol nad Lužnicí – Nová Ves nad Lužnicí – České Velenice. Kdyby tomu tak bylo u skupinového vodovodu Lipensko, byl by nepochybně do tohoto výčtu zahrnut.
61. Z přehledu hodnocení jednotlivých ploch v tabulce rozvojové oblasti a rozvojové osy, specifické oblasti je mimo jiné hodnocena Šumavská elektrická dráha. Při hodnocení bylo vzato v úvahu celkem osm kritérií, přičemž tři z nich jsou vyznačeny v hodnotě -2. Celkové hodnocení těchto kritérií činí hodnotu -1, což odpovídá potenciálně negativním vlivům. Z tohoto přehledu nelze dovozovat, že výsledné hodnocení je dáno tím, že nebyly zohledněny kumulativní a synergické vlivy v důsledku realizace jednotlivých záměrů.
62. Na hodnocení je zapotřebí nahlížet jako na jeden celek, ze kterého je zřejmé, že hodnotitel se spolupůsobením daného koridoru na životní prostředí zabýval. Ze závěru bodu 193 pak plyne, že byla vzata v úvahu i existence stávajících vlivů. Je-li riziko sekundárních, synergických a kumulativních vlivů hodnoceno jako malé, a to je výslovně v hodnocení uvedeno, nelze dovodit, že taková informace v podkladech pro Zásady chybí. Z mapových podkladů je patrné, že navrhovaný koridor je situován na levém břehu Lipna, ten je hodnocen jako rozvojový, zatímco pravý břeh plní funkci ochrany přírody. Z hlediska ochrany životního prostředí a rizika kumulativních vlivů je uvedeno příznivé hodnocení. Jsou-li tudíž v tomto bodu uvedeny ostatní plochy a koridory na levém břehu, pak je tím zapotřebí rozumět i koridor pro Šumavskou elektrickou dráhu. Hodnotitel se vlivem zřízení koridoru zabýval, rovněž z hlediska obsahu je závěr hodnotitele převzatý do Zásad dostatečný.
63. Z bodu 191 vyhodnocení je zřejmé, že v plochách SR20, SR21 došlo k výrazné redukci ploch pro sport, což se zcela nepochybně projevuje v hodnocení negativního kumulativního či synergického vlivu. Negativní působení ploch pro sport na faunu, floru, ekosystém a krajinu se proto výrazně omezil, což se projevilo i tím, že upravený návrh Zásad neobsahoval dopravní koridory pro silnice na Špičák či k lyžařskému areálu v Horní Plané, železniční napojení se mělo týkat rovněž lyžařských areálů na Špičáku a Smrčině. Tomu odpovídá hodnocení v bodu 193 o zásadní redukci ploch pro sport a rekreaci a koridorů pro příjezdové silnice a železnice. Vlivem koridoru pro železnici na levém břehu Lipna se tudíž hodnotitel zabýval a nečinil tak pouze formálně. S železničním koridorem na levém břehu Lipna je uvažováno a nelze proto dovodit, že tohoto železničního koridoru se hodnocení nedotýká a mělo by proto postrádat objektivitu. Po dohodovacím řízení byl právě se zřetelem k tomu, co bylo dohodnuto, vydán pokyn k úpravě návrhu Zásad a tento návrh byl v srpnu 2010 podroben vyhodnocení vlivů Zásad na životní prostředí.
64. Soud proto uzavřel, že vyhodnocení vlivů ZÚR bylo zpracováno v souladu s právními předpisy, negativní stanovisko Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti k vyhodnocení vlivu ZÚR na životní prostředí není relevantní, jestliže toto stanovisko bylo i v průběhu řízení vypořádáno, kdy došlo k dohodě ohledně vymezení jednotlivých záměrů v ZÚR a v té části, kde k dohodě nedošlo, byly rozpory řešeny na úrovni nadřízených orgánů pořizovatele a správy, postupem stanoveným správním řádem. Ministerstvo životního prostředí v závěru řízení akceptovalo koncepci a nebyl učiněn závěr, že by vyhodnocení bylo neúplné, jestliže nebylo postupováno vůči předkladateli dle § 10 f) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a nebyl vrácen návrh koncepce k doplnění (výjimka se týkala pouze problematiky NRBC 659 Smrčina, která byla následně vyřešena).
65. Soud poznamenává, že vyhodnocení vlivů ZÚR na životní prostředí bylo zpracováno autorizovanou osobou RNDr. Vojtěchem Vyhnálkem CSc., přičemž dokumentace vyhodnocení vlivů na systém NATURA 2000 byla zpracována jinou autorizovanou osobou, a to RNDr. V. B. a zpracování obou dokumentací zastřešoval EIA servis s. r. o., hodnocení vlivů na systém NATURA 2000 bylo subdodávkou. Naturové hodnocení bylo předmětem posouzení Ministerstvem životního prostředí, které je závadným neshledalo.
66. K výhradě ohledně přístupu odpůrce k naturovému hodnocení Šumavských elektrických drah soud poukazuje na to, že záměr byl právě se zřetelem i k naturovému hodnocení z roku 2008 po dohodovacím řízení výrazně upraven, kdy byly zredukovány plochy pro sport a současně též dopravní koridory, což se vztahuje i na Šumavskou elektrickou dráhu, která měla k těmto nově vytvářeným sportovním plochám vést. Taková trať se předpokládala např. v úseku Nová Pec – Klápa.
67. K úpravě koridoru mezi Frymburkem a Černou v Pošumaví došlo na základě požadavků na ochranu přírody a krajiny, kdy návrh Zásad byl upraven tak, aby se koridor vůbec nedotýkal první zóny chráněné krajinné oblasti a nezasahoval do přírodní památky Velké Bahno. Protože požadavkům orgánů působících na úseku ochrany přírody a krajiny bylo vyhověno a trať byla v uvedeném smyslu upravena, nebylo zapotřebí se šířeji železničním koridorem na levém břehu Lipna zabývat.
68. Zásahem koridoru do chráněné krajinné oblasti a přírodní památky Velké Bahno se zhotovitel návrhu Zásad zabýval a se zřetelem k požadavkům ministerstva životního prostředí a Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava dal pokyn projektantovi k úpravě návrhu. Dopady koridoru na v návrhu vyjmenované lokality, rovněž synergické a kumulativní vlivy koridoru na tyto lokality, byly vyhodnoceny.
69. Navrhovatelé namítají, že dotčený orgán ochrany přírody a krajiny nevyloučil významný negativní vliv koncepce na životní prostředí, proto bylo opatření obecné povahy podrobené naturovému hodnocení, přičemž hodnocení zpracované v květnu 2008 společností AMEC s.r.o. vyhodnocuje vliv koncepce jako významně negativní předmět ochrany dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Významný negativní vliv se týká záměrů lokalita Špičák, silniční napojení Špičák, propojení Klápa – Hraničník, železniční napojení Nová Pec – Klápa. Toto vyhodnocení vlivů je však v rozporu s právními předpisy. V souvislosti s tím navrhovatelé odkazují na § 18 odst. 1 stavebního zákona, § 19 odst. 2 stavebního zákona, § 40 odst. 2 písm. d) stavebního zákona a na judikaturu Nejvyššího správního soudu, a to zejména na rozsudek 9 Ao 1/2008-34, 6 Ao 6/2010- 103, 7 Ao 7/2010-133. Navrhovatelé mají za to, že vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje na životní prostředí, zejména jeho kapitola vyhodnocení sekundárních synergických a kumulativních vlivů (body 188 – 194), je zpracováno nedostatečně, neboť reálné vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů důsledků realizace záměrů vymezených v Zásadách územního rozvoje zcela chybí.
70. Krajský soud neshledal tuto námitku navrhovatelů důvodnou, a to z následujících důvodů.
71. Ze spisové dokumentace vyplývá, že vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů záměrů upravených v napadeném opatření obecné povahy je v bodech 188 – 194 vyhodnocení SEA, které byly následně převzaty do oddílu B – vyhodnocení vlivů Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na udržitelný rozvoj území, bodů 253 a 259 odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Konkrétně jsou v bodě 255 odůvodnění pojmenovány tak, že pozitivní, sekundární, synergické a kumulativní vlivy, především na hlukovou situaci, kvalitu ovzduší a veřejné zdraví, přinese výstavba nových silnic a železnic, kam lze řadit i výstavbu záměrů Šumavských elektrických drah. Lze tedy očekávat přesun dopravních zátěží mimo zastavěná území obcí a měst, v případě nastavení vhodných pravidel i přesun části dopravních zátěží ze silnic na železnice. V dalším bodě 256 je uveden další pozitivní vliv ohledně Šumavských elektrických drah jako lehké železnice systému tram-train, určené mimo jiné k povzbuzení cestovního ruchu.
72. V bodě 257 je uvedeno „že negativní sekundární, synergické a kumulativní vlivy lze očekávat v případě realizace většího počtu záměrů v určitém území, kdy dojde k překročení tzv. únosné kapacity prostředí. Toto nebezpečí hrozí především v případě realizace záměrů v oblasti turistického ruchu“. V bodě 257 je toto riziko analyzováno a byl učiněn závěr, že „v případě Jihočeského kraje je atraktivní oblastí s rizikem, překročení kritické hranice hustoty rekreační zástavby Šumava a především oblast Lipenska“.
73. V bodě 257 bylo odpůrcem dovozeno, že v důsledku úprav návrhu napadeného opatření obecné povahy došlo v oblasti Lipenska k celkové redukci ploch pro sport a rekreaci o 60 %, přičemž řada ploch a koridorů byla přesunuta do územních rezerv a u dalších byl takový přesun doporučen. Plocha SR 20 byla redukována o 86 % a plocha SR 21 o 59 %, přičemž oproti tomu plocha SR 22 vykazuje minimální nárůst 3 %. Plochy a koridory jsou až na výjimky lokalizovány na levý břeh nádrže Lipno a pravý břeh, který by měl zůstat co nejvíce přírodní, zůstává nedotčen. Toto je v souladu i s územní studií Lipno, která ve všech variantách vymezuje levý břeh Lipna jako rozvojový. Rozmístění ploch je z hlediska ochrany životního prostředí a rizika kumulativních vlivů tedy příznivé. Největší plocha SR 22 leží mimo chráněnou krajinnou oblast, plocha SR 21, která leží uvnitř chráněné krajinné oblasti, je menší o cca 3,3 km vzdálená od plochy SR 22. Další plocha SR 20 leží cca 3,8 km od plochy SR 21 a je řádově menší.
74. Ve vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů na životní prostředí v oblasti Lipenska oproti původnímu návrhu napadeného opatření obecné povahy došlo k zásadní redukci ploch pro sport a rekreaci a koridorů pro příjezdové silnice a železnice a nárůst ubytovacích kapacit díky realizaci záměrů bude relativně nízký. Riziko negativních sekundárních, synergických a kumulativních vlivů je proto malé.
75. Vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů je odpůrcem rovněž zdůvodněno v části odůvodnění, v níž je analyzován způsob zahrnutí požadavků obsažených ve stanovisku ministerstva do upraveného návrhu napadeného opatření obecné povahy, kde je konstatováno, že ministerstvo vydalo k původnímu návrhu stanovisko ze dne 3. 10. 2008, č.j. 71265/env/08 a následně byla mezi odpůrcem a ministerstvem uzavřena dohoda na způsobu vypořádání věcného stanoviska ze dne 19. 12. 2008. Problémy, ve kterých nedošlo k dohodě, byly vyřešeny v dohodě o narovnání rozporů ohledně napadeného opatření obecné povahy, která byla uzavřena mezi ministerstvem pro místní rozvoj, ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství ve dnech 26. – 28. 5. 2010.
76. Příloha č. 1 k vyhodnocení SEA obsahuje hodnocení vlivů navrhovaných ploch a koridorů na jednotlivé složky životního prostředí, přičemž u plochy a koridoru železniční dopravy D16 (Šumavské elektrické dráhy) v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví je vliv na obyvatelstvo hodnocen stupněm 1 (potenciálně pozitivní vliv), vliv na ovzduší a klima stupněm 1 (potenciálně pozitivní vliv), vliv na vodu stupněm 2 (potenciálně významný negativní vliv), vliv na půdu stupněm -2 (potenciálně významný negativní vliv), vliv na horninové prostředí stupněm -1 (potenciálně negativní vliv), vliv na biologickou rozmanitost, faunu a flóru stupněm -2 (potenciálně významný negativní vliv), vliv na krajinu stupněm -1 (potenciálně negativní vliv) a vliv na hmotné statky a kulturu stupněm 0 (bez vlivu), celkové hodnocení stupněm -1 (potenciálně negativní vliv). Jako střety a limity pro oblast životního prostředí je u záměru uvedeno záplavové území, chráněná oblast přirozené akumulace vod, ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně, chráněné ložiskové území, poddolované území, ložisko nerostných surovin, II. – IV. zóna Chráněné krajinné oblasti a nadregionální biokoridor. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 7/2011 – 526 vyplývá, že hodnocení SEA o posuzování kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí je podle bodu 5 přílohy ke stavebnímu zákonu z roku 2006 součástí hodnocení SEA. Obsah tohoto hodnocení musí zahrnovat alespoň popis vhodné metrologie, zjištění a popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být negativně ovlivněny, identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů, posouzení těchto vlivů, vymezení kompenzačních opatření a stanovení pravidel monitorování kumulativních a synergických vlivů.
77. Ze shora uvedeného vyplývá, že v daném případě byly řádně zhodnoceny kumulativní a synergické vlivy, a to co do všech šesti okruhů, jak jsou uvedeny ve shora citovaném rozsudku. Vyhodnocení sekundárních a synergických a kumulativních vlivů záměrů obsažených v napadeném opatření obecné povahy na životní prostředí byl věnován vlastní pododdíl SEA, který byl následně převzat i do odůvodnění opatření obecné povahy. Z vyhodnocení jsou pak zřejmé metody, na základě kterých bylo provedeno, přičemž odpůrce nejprve v obecné rovině a následně i v návaznosti na vymezení jednotlivých záměrů analyzoval jejich pozitivní i negativní synergické a kumulativní vlivy. Tyto dále rozdělil na vlivy jisté, očekávané či možné. Hodnocení vlivů navrhovaných ploch a koridorů na jednotlivé složky životního prostředí odpůrce zjistil a popsal stav životního prostředí a jeho jednotlivých složek s tím, že u každé složky vyhodnotil vliv konkrétního záměru zařazením do jednoho z pěti stupňů sedmikvantitativní stupnice. Při vymezení stupnice přitom vycházel z metodiky posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí z května 2004, která byla aprobována ministerstvem. Srozumitelný popis použitých metod je obsažen v bodech 270 – 273 odůvodnění. V rámci hodnocení pak byly identifikovány rovněž střety s limity pro oblasti životního prostředí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012-105 bod 68).
78. Do vyhodnocení sekundárních, synergických a kumulativních vlivů odpůrce zahrnul popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být ať už pozitivně, či negativně ovlivněny, jakož i identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů a jejich posouzení. V návaznosti na výstavbu nových silnic a železnic, byly uvedeny pozitivní synergické a kumulativní vlivy, a to především co do stávající hlukové situace, kvality ovzduší a veřejného zdraví, jakož i v návaznosti na očekávaný přesun dopravních zátěží mimo zastavěná území. Rovněž byl pak odpůrcem uveden i možný pozitivní vliv, a to nové pracovní příležitosti v dopravně dostupných lokalitách a tím i zprostředkované pozitivní vlivy v oblasti života lidí.
79. Odpůrce se rovněž i zabýval vymezením kompenzačních opatření, která mají vzniku či jen riziku kumulativních a synergických vlivů zabránit. Dokonce ze strany odpůrce došlo k přesunutí určitých ploch do územních rezerv, neboť odpůrce zejména sledoval záměr, aby rozmístění ploch bylo z hlediska ochrany životního prostředí a rizika kumulativních a synergických vlivů příznivé.
80. Soud proto uzavřel, že ze strany odpůrce došlo k řádnému vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů a správný je i závěr odpůrce, že dostatečné vzdálenosti a klesající rozloha ploch minimalizují riziko kumulativních a synergických vlivů s tím, že v navrhovaných plochách pro sport a rekreaci převažují takové, které nebudou ve větší míře zastavěny rekreačními objekty a příroda zde zůstane do značné míry zachována. Riziko negativních synergických a kumulativních vlivů proto oprávněně bylo vyhodnoceno jako malé. Nezákonnost napadeného opatření obecné povahy nelze spatřovat toliko v pochybení spočívající v tom, že v předmětné části odůvodnění nebyla vymezena zvláštní pravidla budoucího monitorování kumulativních a synergických vlivů. Potřeba takového monitoringu byla totiž jednak významně snížena masivní redukcí rizikových ploch v dotčeném území, přičemž odpůrce je povinen monitoring provádět v rámci komplexního systému sledování dopadů implementace napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí a veřejné zdraví, jak mu bylo uloženo ze strany ministerstva ve stanovisku k návrhu napadeného opatření obecné povahy v rámci části A podmínka č. 28.
81. Ze strany odpůrce byly rovněž dodrženy požadavky bodu 5, jakož i bodů 2, 3, 4, 6 a 7 přílohy ke stavebnímu zákonu, jestliže byly jím řádně zhodnoceny stávající i předpokládané synergické a kumulativní vlivy uvedených záměrů, a to co do vlivu na jednotlivé složky životního prostředí. Ze strany odpůrce došlo vždy k porovnání a zhodnocení zjištěných nebo předpokládaných kladných a záporných vlivů podle jednotlivých variant řešení. Odpůrce rovněž popsal použité metody, jakož i navrhovaná opatření pro předcházení snížení nebo kompenzaci zjištěných nebo předpokládaných závažných záporných vlivů na životní prostředí.
82. V souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012-105 (bod 73, kdy Nejvyšší správní soud dospěl k právnímu názoru, že nelze trvat na tom, aby ve vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů byly výslovně zapracovány veškeré záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje a jejich možné hromadné a skupinové vlivy na životní prostředí v kombinaci s každým dalším záměrem, který je v Zásadách územního rozvoje vymezen, nýbrž je dostačující, pokud dojde ke zhodnocení kumulativních a synergických vlivů pouze mezi záměry, kde relevantní vlivy tohoto druhu vůbec přicházejí v úvahu, a to buď s ohledem na povahu a rozsah záměrů k jejichž kombinaci dochází, nebo v důsledku zjištění učiněných v rámci řádně prováděného procesu pořizování Zásad územního rozvoje. Tento závěr odpovídá i bodu 5 přílohy stavebního zákona, který požaduje zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant Zásad územního rozvoje, a to včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných. Rovněž Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2012 č.j. 1 Ao 7/2011-526 učinil závěr, že ke kumulativním vlivům je naopak v zásadě nutno přihlédnout vždy tehdy, mohou-li být podle okolností v jednotlivém případě významné. Potřeba zkoumat a zohlednit kumulativní a synergické účinky více jednotlivých záměrů, které jako celek mohou mít významný vliv na životní prostředí, pak vyplývá i z judikatury Soudního dvora, jejíž obsáhlý rozbor byl proveden v bodě 71 citovaného rozsudku.
83. Krajský soud proto učinil závěr, že vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů je dostatečné, přestože Záměr D 16 (ŠED) nebyl ve vyhodnocení výslovně zmíněn, předmětem důkladného vyhodnocení hromadných a skupinových vlivů byly Záměry navazující či nacházející se v blízkosti jeho koridoru, konkrétně plochy pro sport a rekreaci (Lipenská nádrž – Dolní Vltavice) Frymburk, Lipno – Kramolín jako záměry, u nichž je riziko kumulativních a synergických vlivů na životní prostředí z povahy věci významné. Shodný závěr byl učiněn rovněž v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012-105 bod 75. Soud proto učinil závěr i s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 Ao 7/2011-526, že je nutno dbát minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace. Dle uvedené zásady soud toliko přezkoumává, zda vyhodnocení má zákonem požadované náležitosti, zda je srozumitelné a logicky konzistentní a zda bylo zohledněno v navazujících rozhodovacích procesech. Správní soudy totiž nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší. Odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří. Ze spisové dokumentace je zjevné, že do pořízení napadeného opatření obecné povahy bylo investováno nezměrné úsilí i značný objem finančních prostředků po dobu více než deseti let od vydání programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 27. 11. 2001 až po vydání napadeného opatření obecné povahy. Je proto na místě, aby správní soudy při přezkumu opatření obecné povahy tohoto typu postupovaly obzvlášť obezřetně.
84. Soud proto dospěl k závěru, že vyhodnocení vlivů napadeného opatření obecné povahy na životní prostředí obsahuje dostatečné posouzení kumulativních a synergických vlivů.
85. Zcela nedůvodně je namítáno, že vyhodnocení vlivu Zásad územního rozvoje na soustavu NATURA 2000 je v rozporu s právními předpisy s ohledem na nesouhlasné stanovisko Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava k opatření obecné povahy ze dne 3. 10. 2008. Jednotlivé body nesouhlasného stanoviska byly řádně projednány a vypořádány zčásti dohodou o způsobu vymezení jednotlivých záměrů v Zásadách územního rozvoje a zčásti byly rozpory řešeny na úrovni nařízených orgánů pořizovatele. Příslušný správní úřad – Ministerstvo životního prostředí v závěru řízení o vydání Zásad územního rozvoje předloženou koncepci akceptoval. Nebylo jím konstatováno, že vyhodnocení je neúplné či nesprávné, návrh koncepce nebyl vrácen k doplnění. Výjimkou byla pouze problematika NRBC 659 Smrčina, která se netýká návrhu na zrušení napadených záměrů.
86. Soud opětovně poznamenává, že rozdíly mezi vyhodnocením z května 2008 a vyhodnocením ze srpna 2010 jsou způsobeny změnou vymezení záměrů, ke kterému došlo na základě požadavků dotčených orgánů. Změny vymezení jednotlivých záměrů byly prováděny právě s ohledem na zmírnění vlivů záměrů na životní prostředí a systém NATURA 2000.
87. V návrhu se namítá, že naturové hodnocení neobsahuje vyhodnocení záměru SR16 (Lokalita Špičák) z důvodu přesunutí do územní rezervy, a to s odkazem na dílčí část textu rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 4. 2011 čj. 27866/NV/11 vypracovaného v rámci řízení o odebrání autorizace ke zpracování naturových hodnocení RNDr. B. Tento názor zpracovatele uvedeného rozhodnutí však nelze pokládat za závazný předpis. Soud má za to, že relevantním předpisem k této problematice je Usnesení vlády ČR č. 368, na které odkazuje informace Ministerstva životního prostředí, odboru posuzování vlivu na životní prostředí ze dne 8. 7. 2010 čj. 59822/ENV/10. Dle shora uvedeného usnesení vláda schválila návrh způsobu územní ochrany dané lokality formou územní rezervy do doby rozhodnutí o dalším postupu. Dle části III. Usnesení vlády nemůže v důsledku vymezení plochy územní rezervy dojít ke vzniku negativního vlivu na životní prostředí, ani na území NATURA 2000. Z toho vyplývá, že území rezerva sama není „rámcem pro budoucí povolení“ určitého záměru, ani nemůže zakládat významný vliv na území NATURA 2000, ale pouze zajišťuje ochranu území pro prověření možnosti jeho budoucího využití.
88. Ohledně hodnocení územních rezerv je nutno poukázat na informaci Ministerstva životního prostředí ze dne 8. 7. 2010 čj. 59822/ENV/10, dle které lze Usnesení vlády ČR č. 368 obecně aplikovat na problematiku územních rezerv v souvislosti s posouzením vlivů územních rezerv na životní prostředí a území NATURA 2000. Platnost a zákonnost uvedeného sdělení byla potvrzena rovněž i novelou zákona č. 183/2006 Sb., kdy principy této dohody byly převzaty do § 36 odst. 1 stavebního zákona. Záměr SR16 byl první aktualizací Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje ze Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje vypuštěn.
89. K naturovému hodnocení ze srpna 2010 je nutno uvést, že rozhodnutí ministerstva ze dne 4. 4. 2011 č.j. 27866/ENV/11, 937/630/11 bylo vydáno před vydáním stanoviska Ministerstva životního prostředí k návrhu Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, to bylo vydáno dne 20. 6. 2011, tedy znění shora uvedeného rozhodnutí bylo v té době MŽP již známo. Pokud by posouzení bylo zpracováno v rozporu s předpisy, nebylo by výše uvedené stanovisko k Zásadám územního rozvoje vydáno.
90. K výhradě, že naturové hodnocení se neodůvodněně odchyluje od naturového hodnocení z roku 2008 soud uvádí, že toto tvrzení žalobce je neopodstatněné, soud se zcela ztotožňuje se stanoviskem odpůrce. Původní návrh Zásad územního rozvoje byl v souvislosti s řešením vzniklých rozporů na základě kritických připomínek dotčených orgánů upraven, a proto obsahově doznal změn. Hodnocení upraveného návrhu se proto odlišuje od hodnocení vlivů návrhu pro společné jednání. Záměr D 65 ve fázi návrhu Zásad územního rozvoje byl řešen jako „dopravní koridor regionálního a nadmístního významu“. Ve vydaných Zásadách územního rozvoje je řešení komunikace omezeno pouze na …… „požadavek na zkapacitnění alespoň do parametrů umožňujících vyhnutí se proti sobě jedoucích autobusů nezbytných z hlediska bezpečnosti provozu“. Z těchto citovaných formulací vyplývá významně odlišný záměr a rozsah zásahu do předmětné lokality, a proto je i zcela odůvodněné odlišné hodnocení ve vydaných Zásadách územního rozvoje od naturového hodnocení z roku 2008.
91. Dle části III. usnesení vlády ČR č. 368 platí, že pokud autorizovaná osoba při posuzování vlivu územně-plánovací dokumentace upozorní na možné budoucí významné negativní vlivy účelu, pro který je územní rezerva navrhována, je nezbytné, aby územní rezerva byla vymezena v rozsahu, který zachovává možnost řešení bez negativního vlivu, nebo s nejmenším možným negativním vlivem na území NATURA 2000, případně umožní přijmout potřebná kompenzační opatření. Jak vyplývá z rozsudku č.j. 3 As 80/2017-83 pak vyhodnocení vlivu Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na území NATURA 2000 – doplnění hodnocení územních rezerv z října 2010, zpracované autorizovanou osobou RNDr. V. B., uvedené upozornění neobsahuje. To však dle rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74, bodu 58 není důkazem o opomenutí tohoto požadavku, neboť autorizovaná osoba dospěla v předmětném vyhodnocení k závěru, že žádná z územních rezerv nebyla vyhodnocena jako záměr s možným významně negativním vlivem na lokality soustavy NATURA 2000 (bod 101 vyhodnocení), proto dle bodu 58 nic tedy ve smyslu zmiňovaného usnesení vlády nebránilo tomu, aby předmětné záměry byly vymezeny ve formě územních rezerv. Navrhovatelé však v žalobě nekonkretizovali, v čem měl být tento postup chybný.
92. Tvrzení, že je nezákonně odkazováno na nehodnotitelnost z důvodu přesunutí záměru do územní rezervy, je neopodstatněné. Tento způsob ochrany dané lokality formou územní rezervy je plně v souladu s výše uvedeným Usnesením vlády č.
368. Dle části III. uvedeného Usnesení vlády nemůže v důsledku vymezení plochy územní rezervy dojít ke vzniku negativního vlivu na životní prostředí, ani na území NATURA 2000.
93. Soud poznamenává, že v návrhu územně plánovací dokumentace se vždy počítá s vlivy navrhované plochy nejen z hlediska plošného vymezení, ale i z jejího popisu a stanovených regulativů. Jestliže je plocha územní rezervy po úpravě provedené na podkladě dohod s dotčenými orgány státní správy hodnocena odlišně, popřípadě není-li hodnocena vůbec, nezakládá to nezákonnost. Soud proto uzavřel, že naturové hodnocení z roku 2000 nebylo provedeno v rozporu s právními předpisy a odpůrci proto nebránilo převzít jeho závěry do Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Soud opětovně poukazuje na to, že rozdíly mezi vyhodnocením z května 2008 a ze srpna 2010 byly způsobeny změnou vymezení záměrů, ke které došlo na základě požadavků a dohod s dotčenými orgány. Tyto změny pak byly provedeny s ohledem na zmírnění vlivů záměrů na životní prostředí a systém NATURA 2000. Ze Zásad územního rozvoje vyplývá, že komunikace u záměru D 65, v úseku Nová Pec – Zadní Zvonková, měla být rozšířena na dva běžné jízdní pruhy, což by umožňovalo obousměrný průjezd autobusů, ovšem na základě požadavku MŽP došlo ke změně, neboť by mohlo realizací záměru dojít k poškození zájmů chráněných zákonem o ochraně přírody a krajiny, a záměr proto nelze realizovat. Změněný záměr je takový, že se jedná pouze o úpravu stávající komunikace, budou odstraněny bezpečnostní závady na této komunikaci.
94. Rovněž ohledně záměru SR16 došlo na základě projednání s dotčenými orgány a dohody o řešení rozporů ke změně, kdy nyní není plocha (lyžařský areál, sportovně rekreační plocha pro potenciální lyžařský areál v lokalitě hřebenu Hvězda) určená pro výstavbu lyžařského areálu, její určení je nutno primárně prověřit územní studií a teprve na základě tohoto prověření bude určeno konečné využití. Rovněž původně navržený lyžařský areál SR17 Smrčina byl podstatně redukován, kdy došlo ke změně funkčního využití z plochy sportovně rekreační na koridor dopravní infrastruktury D83 pro umístění lanové dráhy.
95. Záměr D/O byl převeden z návrhu do územní rezervy a jeho trasa byla rovněž upravená. Záměry D/P, D/O, D/Q byly převedeny do územní rezervy, záměr D/Q byl na základě stanoviska MŽP k posuzování vlivů na životní prostředí rovněž převeden do územní rezervy. Pro záměry D/P, D/Q, D/O a SR/A byla stanovena podmínka zpracování územní studie. Trasa ŠED byla na základě dohody se Správou národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava na levém břehu Lipenského jezera upravena v oblasti severozápadně od obce Frymburk, kdy byla dána do souběhu se stávající silnicí, v oblasti poloostrova se záměrem SR20 u Dolní Vltavice byla část trati vypuštěna a dále byla dle biologického hodnocení upravena trasa v oblasti Jestřábí. Část původně navržené trasy ŠED byla po společném jednání převedena na základě požadavků Národního parku Šumava, Správy Chráněné krajinné oblasti Šumava a MŽP z návrhových koridorů do koridorů územních rezerv, další část byla vypuštěna celá. Tyto úpravy byly provedeny s ohledem na ochranu životního prostředí a vyloučení možných kumulativních a synergických účinků Zásad územního rozvoje na životní prostředí.
96. Ze spisového materiálu vyplývá, že byla rovněž zpracována územní studie Lipensko – odstranění disparit rozvoje území a nastartování rozvoje oblasti horního a dolního Lipenska, ze které vyplývá, že na celém území Šumavy dochází k úbytku obyvatelstva, kdy důvodem je špatná dopravní situace a neexistence nabídky zimní turistiky dostupné z jednotlivých míst ve vyhovujícím časovém limitu. Dle této studie je rozvoj proto potřeba situovat na levý břeh lipenské nádrže a na pravém břehu ponechat přírodní charakter území, do kterého lze situovat pouze záměry „měkké turistiky“ a nezbytné dopravní záměry, které budou sloužit k napojení oblasti směrem na Rakousko, kde jsou v návaznosti na státní hranice situovány areály pro zimní turistiku.
97. K námitce navrhovatelů ohledně chybějících variant soud uvádí, že varianty řešení se zpracovávají v návrhu pro společné jednání s dotčenými orgány, přičemž ze zákona neplyne povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v Zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost by mohla být stanovena dotčeným orgánem na úseku posuzování vlivů na životní prostředí nebo by mohla vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování Zásad územního rozvoje. K takové situaci v daném případě nedošlo. Variantní řešení nebylo v průběhu pořízení zásad požadováno, požadavek na variantní řešení nebyl uplatněn ani ze strany navrhovatelů v rámci uplatněných námitek. Navrhovatel a) v průběhu pořízení Zásad územního rozvoje uplatnil jen požadavky na vysvětlení některých skutečností v hodnocení vlivů, nikoli připomínky k věcnému vymezení záměrů, přičemž navrhovatelka b) se v průběhu pořízení Zásad územního rozvoje nevyjádřila vůbec. Soud proto uzavřel, že odpůrce při zpracování Zásad územního rozvoje zohlednil zájmy ochrany životního prostředí, kdy postupně upustil od veškerých záměrů nadmístního významu vymezujících velké plochy pro rekreaci, záměr SR/17, rovněž tak i záměr velkého lyžařského areálu na Smrčině SR16, který byl nahrazen koridorem pro umístění lanovky. Odpůrce řešil pouze nezbytné záměry dopravní a technické infrastruktury, které by zlepšily dopravní dostupnost.
98. Navrhovatelé namítají, že marným uplynutím lhůty zaniká požadavek na vydání regulačního plánu jako podmínky pro rozhodování. K této námitce soud uvádí, že toto ustanovení bylo doplněno do stavebního zákona až po vydání Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, a to pod bodem 5 přechodných ustanovení k novele stavebního zákona č. 350/2012 Sb., účinné od 1. 1. 2013. Proto nemohla být uvedená novela v době vydání Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje zohledněna.
99. Navrhovatelé soudu předložili znalecký posudek ze srpna 2016 k posouzení vlivů Zásad územního rozvoje na soustavu NATURA vypracovaný Mgr. E. V., znalkyní z oboru ochrana přírody specializace NATURA 2000, mapování biotopů a navrhování lokalit autorizovanou osobou ohledně hodnocení dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. Tento posudek byl vypracován na základě žádosti navrhovatelů, kdy pro hodnocení byly znalkyní předloženy Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, posouzení vlivu koncepce dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. z května 2008 a vyhodnocení Zásad územního rozvoje ze srpna 2010 včetně návrhu na zrušení části opatření obecné povahy ze dne 13. 9. 2011. Podkladem byla jednak metodika hodnocení významnosti vlivů při posuzování podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny a směrnice 79/409/EHS a směrnice 92/43/EHS. Předmětem posudku bylo, zda posouzení provedené RNDr. B. v roce 2010 je úplné a správné.
100. Obsahem znaleckého posudku Mgr. V. je posouzení správnosti naturového vyhodnocení vlivů ZÚR JČK na evropsky významnou lokalitu a ptačí oblast, které bylo na základě dohodovacího meziresortního řízení vypracováno RNDr. B. v roce 2010. Tento posudek směřuje ke zpochybnění věcné správnosti jednoho z relevantních podkladů napadeného opatření obecné povahy, proto Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74 uložil krajskému soudu, aby primárně posoudil potřebnost jeho provedení (zda je z hlediska obsahu způsobilý přispět k objasnění sporných skutečností, případně, zda je v kontextu dalších provedených důkazů a podkladů obsažených ve spisovém materiálu jeho provedení potřebné či naopak nadbytečné) s tím, že pokud tento důkaz provede, vyhodnotí jej v kontextu ostatních zjištěných okolností.
101. Soud se zejména zabýval tím, zda z hlediska obsahu se jedná o důkaz, který je způsobilý přispět k objasnění sporných skutečností a zejména, zda se jedná o posudek, který je přezkoumatelný.
102. K tomu soud poznamenává, že znalecký posudek je jedním z mnoha důkazních prostředků, přičemž znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz ovšem odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se pak znalec omezit ve svém posudku pouze na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl, a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.
103. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, a zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V daném případě je pak potřeba nejen hodnotit konečný výsledek, nýbrž celý proces utváření znaleckého důkazu a způsob stanovení závěrů znalce. Z toho vyplývá, že znalecký posudek musí být srozumitelný i pro laiky. Aby mohl soud hodnotit znalecký posudek, nesmí se znalec omezit jen na podání odborného závěru, ovšem musí být ze znaleckého posudku seznatelné, ze kterých zjištění znalec vycházel, jakou cestou k tomu dospěl a na základě jakých úvah. Soud má za to, že předmětný znalecký posudek není však způsobilý přispět k objasnění sporných skutečností, neboť jak vyplývá z obsahu posudku, znalec se omezil pouze na podání odborného závěru, takže z jeho posudku nemá soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vycházel a na základě jakých úvah k závěrům dospěl.
104. Soud proto neprovedl důkaz znaleckým posudkem, jestliže nebylo možno ověřit správnost jeho závěrů. V daném případě znalkyně pouze cituje stanovisko RNDr. B. v roce 2010 a následně je pak k jednotlivým bodům tohoto posouzení uvedeno stanovisko znalkyně k uvedenému bodu, ovšem ve znaleckém posudku není vysvětleno, jak k tomuto závěru dospěla, a které vstupní podklady byly použity. Není tedy řádně vyargumentován závěr. Obsah tohoto znaleckého posudku je tedy pouhým tvrzením znalkyně, jestliže nebylo řádně zdůvodněno, jak k těmto výsledkům dospěla. Rovněž tak v závěru znaleckého posudku na otázku, zda je posouzení provedené RNDr. B. v roce 2010 úplné a správné, znalkyně odpovídá, že v předloženém vyhodnocení RNDr. B. v roce 2010 je řada metodických a odborných pochybení, která vedla k nesprávným závěrům ohledně významnosti vlivů této koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Proto je konstatováno, že předložené vyhodnocení není úplné a správné. Z uvedeného je zřejmo, že i tato odpověď je zcela nepřezkoumatelná, jestliže je pouze obecně odkazováno na řadu metodických a odborných pochybení, která nejsou v předchozí pasáži uváděna, proto soud uvedený znalecký posudek jako důkaz, který by přispěl k objasnění sporných skutečností, a to s ohledem na jeho obsah, neprovedl. Provedení takového důkazu se jeví soudu i jako zcela nadbytečné s ohledem na to, že naturové hodnocení je zcela úplné a přezkoumatelné, proto odpůrci nic nebránilo v tom, převzít jeho závěry do opatření obecné povahy, tedy že hodnocení bylo provedeno v době vydání Zásad územního rozvoje dle platných metodik a předpisů.
105. Navrhovatelé dále namítají rozpor se stanoviskem Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice, neboť realizace záměru lokalita Špičák, silniční napojení Špičák, železniční napojení Špičák je umístěna na území Vojenského výcvikového prostoru Boletice, kdy Ministerstvo obrany prostřednictvím Vojenského újezdu Boletice namítá porušení zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky při vymezení těchto záměrů v rámci napadeného opatření obecné povahy.
106. K uvedené výhradě soud uvádí, že ze strany Vojenského újezdu Boletice byla uplatněna námitka vůči návrhu Zásad územního rozvoje, která byla řádně vypořádána, kdy rozhodnutí je součástí odůvodnění vydaných Zásad. Rozhodnutí o námitce nebylo ze strany Vojenského újezdu Boletice rozporováno. Soud má za to, že způsob rozhodnutí o námitce jiného subjektu nemůže mít dopad do práv navrhovatelů, proto podmínka aktivní legitimace k podání této námitky na straně navrhovatelů není splněna.
107. V souvislosti s tím soud uvádí, že územní plánování je nutno chápat jako zásah do majetkových práv, zejména do práva vlastnického a vzhledem k tomu, že navrhovatelka b) jako vlastnice pozemku v Jestřábí nemá přímý a nezprostředkovaný vztah k realizaci záměrů lokalita Špičák, silniční napojení Špičák, železniční napojení Špičák, která je umístěna na území Vojenského výcvikového prostoru Boletice, nemůže být ani aktivně legitimována k uvedené námitce.
108. Soud poznamenává, že Ministerstvo obrany uplatnilo k návrhu stanovisko, ve kterém bylo požadováno respektovat stávající vojenský areál a stanovisko Újezdního úřadu VÚ Boletice ze dne 15. 8. 2008. Toto stanovisko vojenské, ubytovací a stavební správy bylo řádně dohodnuto a vypořádáno, kdy Újezdní úřad Vojenského úřadu Boletice vydal k návrhu Zásad stanovisko, ve kterém uplatnil požadavky k záměrům: A3 – asanační práce provést na celém území, které by mělo být vyčleněno z Vojenského území Boletice, D61 – nesouhlas s navrženým koridorem, návrh napojení stávající komunikace Hořice na Šumavě – Černá v Pošumaví – Horní Planá – Hodňov, nebo Černá v Pošumaví – Hodňov, D68 – nesouhlas s napojením železnice ze zastávky Polečnice přes VÚ a požadavek na zachování ochranného pásma VÚ Boletice – 1 km. K Záměru SR16 Lyžařský areál Špičák stanovisko nebylo uplatněno.
109. Soud proto uzavřel, že navrhovatelé nejsou povoláni k podání námitky ohledně vydání napadeného opatření obecné povahy v rozporu se stanoviskem Ministerstva obrany a Vojenského újezdu Boletice, kteří ve svém stanovisku k napadeným záměrům požadovali respektovat stávající vojenský areál a stanovisko újezdního úřadu VÚ Boletice, neboť případným nevypořádáním těchto námitek nemohli být navrhovatelé dotčeni na svých právech. Daný dotčený orgán uplatnil své výhrady se zřetelem k zájmům, které chrání. To však nejsou zájmy na ochraně přírody a krajiny, které legitimují navrhující spolek k účastenství. Druhá navrhovatelka pak v tomto území žádné zájmy nemá, jak již soud prve uvedl.
110. Navrhovatelé dále namítají, že vydání napadeného opatření obecné povahy je v rozporu se zákonem o zajišťování obrany ČR, který se týká území Vojenského újezdu Boletice. V případě, že předmětem činnosti navrhovatele a), které je občanským sdružením, je ochrana životního prostředí přírody a krajiny se zaměřením na oblast Šumavy, zejména Lipenské oblasti není navrhovatel a) aktivně legitimován ani k této námitce. Rovněž aktivně legitimována k předmětné námitce není navrhovatelka b), jestliže její pozemek se nenachází na území Vojenského újezdu, ale v Jestřábí, proto navrhovatelka b) nemá přímý a bezprostřední vztah k realizaci shora uvedených záměrů, které se týkají Vojenského újezdu Boletice. Soud přesto poznamenává, že Zásady územního rozvoje respektují zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky ve znění pozdějších předpisů.
111. K výhradě navrhovatelů, že napadené opatření obecné povahy je v případě záměrů lokalita Špičák, původně SR16 následně SR/A, silniční napojení Špičák, železniční napojení Špičák v rozporu se zákonem o zajišťování obrany České republiky soud uvádí, že návrhem na zrušení byly napadené záměry, které se nacházely na území Vojenského újezdu Boletice, ze Zásad vypuštěny. Navrhovatelé mají za to, že Zásady územního rozvoje nejsou zpracovány v souladu s cíli a úkoly územního plánování uvedenými v § 18 a 19 stavebního zákona s tím, že odpůrce nevytváří předpoklady pro udržitelný rozvoj, když do „srdce“ Národního parku Šumava přivádí zátěž spočívající v tvrdé formě rekreace, a to vysokokapacitně lyžařské areály a s tím spojenou infrastrukturu a dále, že odpůrce nerespektuje požadavek obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů v území s tím, že tvrdé formy rekreace přinesou prospěch pouze několika zainteresovaným subjektům a dále, že odpůrce nevyhodnotil přínosy, problémy a rizika. Uvedená výhrada důvodná není, neboť Zásady umístění nových vysokokapacitních lyžařských areálů toto nepředpokládají, původně navrhovaný lyžařský areál Smrčina, který měl umožnit propojení lyžování na českém území s lyžařským areálem Hochficht, byl redukován na koridor dopravní infrastruktury D83 určený pro propojení prostoru bývalé Vojenské roty Klápa s vrcholem Hraničníku a tak zajištění rychlého přístupu k lyžařskému areálu Hochficht na rakouské straně Šumavy a vytvoření tak podmínek pro provoz ubytovacích zařízení na české straně. Další plánovaný lyžařský areál lokalita Špičák je vymezen pouze ve formě územní rezervy s požadavkem prověřit vymezenou lokalitu území územních studií, proto byl ze Zásad tento lyžařský areál vypuštěn. Konkrétní využití lokality Špičák bude tedy teprve prověřeno územní studií, nejedná se tedy v současné době o lyžařský areál, v současné době je využití této lokality možné jen pro pěší turistiku a cykloturistiku, případně běžecké lyžování. Soud k námitce uvedené pod bodem 2c (III.B) uvádí, že ze strany odpůrce došlo k vyhodnocení přínosů, problémů i rizik, neboť potřeba změn byla řádně prověřována a vyhodnocena ve zpracované územní studii Šumava a rovněž tak i v procesu projednání a pořízení Zásad územního rozvoje. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 80/2017-74 bod 68, dle něhož případný rozpor schváleného opatření obecné povahy se zákonem o zajišťování obrany České republiky nemůže atakovat sféru subjektivních práv navrhovatelů, což rezultuje v závěr o nedostatku jejich aktivní věcné legitimace k uplatnění této námitky. Proto pak bylo nadbytečné, aby krajský soud při rozhodování zohlednil fakt, že v mezidobí došlo k aktualizaci Zásad územního rozvoje k vypuštění rozporovaných záměrů. V souvislosti s touto námitkou soud odkazuje rovněž na bod 65 a 66 rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3 As 80/2017-74.
112. K výhradě navrhovatelů, že nebyly zpracovány varianty řešení, což je v rozporu s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny soud uvádí, že varianty řešení se zpracovávají v případě potřeby v návrhu pro společné jednání s dotčenými orgány (§ 37 odst. 2 stavebního zákona). V daném případě byly některé návrhy zpracovány ve variantách, kdy tyto varianty byly posuzovány z hlediska vlivu na životní prostředí a systém NATURA 2000 a následně po společném jednání byla vybrána výsledná varianta. V případě, kdy nebylo variantní řešení zpracováno, byla vždy posouzena nulová varianta. Výběr varianty byl vždy proveden na základě výsledků projednání návrhu Zásad s dotčenými orgány a k veřejnému projednání bylo předloženo invariantní řešení. Povinnost vypracovat varianty řešení může být stanovena některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, a nebo může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování Zásad územního rozvoje. V daném případě však variantní řešení požadováno nebylo (viz bod 71 rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74).
113. Navrhovatelé namítají, že koncept ÚP VÚC JČK byl odevzdán k projednání dne 29. 5. 2005, a nedošlo k dohodě s orgány ochrany životního prostředí. Namísto dohodovacího řízení ke konceptu ÚP VÚC JČK pořizovatel z taktických důvodů se rozhodl „počkat na nový zákon“ a využít možnosti dané jeho přechodným ustanovením v § 187 odst. 6 a vypracoval invariantní Záměr, který byl podroben posouzení vlivu na životní prostředí a naturovému posouzení, což je dle žalobce v rozporu s § 45i odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.
114. Uvedená výhrada není důvodná, jestliže se koncept řešení na základě nového stavebního zákona nepořizuje. Ze spisové dokumentace vyplývá, že se odpůrce snažil o konceptu územního plánu velkého územního celku s dotčenými orgány dohodnout, což se mu s ohledem na časovou náročnost nepodařilo (např. odpověď MŽP na žádost o vydání stanoviska SEA byla doručena odpůrci až dne 12. 2. 2007). Z uvedeného je patrno, že nebylo ze strany odpůrce vyčkáváno na nový zákon. Tvrzení navrhovatelů, že v rámci konceptu nedohodnuté záměry se shodují se záměry v návrhu Zásad územního rozvoje, s výjimkou NRBK 174 Vltavská niva – Dívčí kámen, je neopodstatněné. Pouze NRBK 174 je vymezen shodně v návrhu Zásad i konceptu, záměry SR/A, D/O a D/Q nejsou konceptem ÚP VÚP JČK řešeny vůbec, záměr D65 je veden částečně v jiné trase, s ohledem na požadavky dotčených orgánů bylo upraveno i vedení záměru D/P a D16.
115. Soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012-105, dle něhož „ze zákona neplyne obecná povinnost plánovat jednotlivé záměry obsažené v zásadách územního rozvoje ve variantách, tedy předložit k posouzení vlivů na životní prostředí vždy i variantní návrh obsahující variantní řešení jednotlivých ploch a koridorů. Taková povinnost může být stanovena jednak některým z dotčených orgánů na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, jednak může vyplynout z obsahu námitek uplatněných v rámci pořizování zásad územního rozvoje.
116. Soud poznamenává, že námitka nedostatečného zhodnocení variant záměru Šumavských elektrických drah byla posuzována v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012- 105, přičemž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru poté, co stěžovatelé poukázali na alternativu trasy koridoru Šumavských elektrických drah kolem silnice II/163 a to místo vedení přes poloostrov kolem Blíženského lesa jako regionálního biocentra a přes lokalitu Jestřábí a dospěl k závěru, že obě alternativy byly v rámci napadeného opatření obecné povahy řádně zváženy a výběr varianty přes poloostrov dostatečně zdůvodněn. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odpůrce varianty řešení záměru řádně zvážil a dostatečným a přesvědčivým způsobem zdůvodnil, proč byla zvolena varianta přes poloostrov a nikoliv kolem silnice.
117. Navrhovatelé dále poukazují na rozpor s § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny – nezákonné zúžení ÚSES. Podle citovaného ustanovení musí vymezení systému ekologické stability zajišťovat uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivě působit na okolní méně stabilní části krajiny a vytvořit základy pro mnohostranné využívání krajiny. Nadregionální biokoridor Vltavská niva – Dívčí kámen stanovený napadeným opatřením tento účel dle navrhovatelů nesplňuje, z důvodu ekonomických záměrů byl tento nadregionální biokoridor záměrně vymezen pouze na pravé straně Lipna a nepokrývá vodní hladinu Lipna. Proto navrhovatelé mají za to, že takto vymezený nadregionální biokoridor, coby prvek ÚSES, je v rozporu s § 4 odst. 1, neboť nezajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství, nepůsobí příznivě na okolní méně stabilní části krajiny a nevytváří základy pro mnohostranné využívání krajiny.
118. Podle navrhovatelů vymezený nadregionální biokoridor nezajišťuje uchování a reprodukci přírodního bohatství nepůsobí příznivě na okolní méně stabilní části krajiny a nevytváří základy pro mnohostranné využívání krajiny dle § 4 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále navrhují, aby soud přihlédl k odbornému vyjádření RNDr. Ing. H. ze dne 10. 10. 2011, kdy se jedná o odborné vyjádření autorizovaného projektanta ČKA k vymezení NRBK 174 Vltavská niva – Dívčí kámen na ploše Lipenské vodní nádrže zpracované RNDr. H. ze dne 10. 10. 2011, který se rovněž vyjadřoval k zásahu do koncepce ÚSES.
119. Soud se zabýval tímto odborným vyjádřením autorizovaného projektanta, které si vyžádal, neboť Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 3 As 80/2017-74 uložil krajskému soudu, aby posoudil rovněž potřebnost tohoto listinného důkazu, vztahuje-li se k hodnocení způsobu vymezení nadregionálního biokoridoru pojatého do napadeného opatření obecné povahy. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že se jedná o listinný důkaz, ve kterém je uveden názor zpracovatele, ovšem není v něm uveden postup, jak k tomuto závěru RNDr. Ing. M. H. dospěl. Jedná se dle obsahu o pouhé konstatování, aniž jsou uvedeny argumenty. Proto nelze uvedené stanovisko přezkoumat, jestliže v tomto listinném důkazu není uveden postup, který vedl zpracovatele k uvedeným závěrům, není tedy uvedeno, na základě čeho k těmto závěrům RNDr. Ing. M. H. dospěl. Soud se i ztotožnil se stanoviskem odpůrce, že se jedná pouze o názor jednoho projektanta územního systému ekologické stability. Proto soud tento listinný důkaz neprovedl, jestliže jeho obsah přezkoumat nelze. Provedení tohoto důkazu se soudu jeví jako zcela nadbytečné, a to i s ohledem na to, že vymezení nadregionálního biokoridoru NRBK 174 – Vltavská niva – Dívčí kámen na ploše Lipenské vodní nádrže došlo na základě právního aktu, který byl vydán orgánem veřejné moci a je obecně závazným předpisem. K vymezení nadregionálního systému ekologické stability je dle § 79 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny příslušné Ministerstvo životního prostředí České republiky. Ministerstvo životního prostředí provádí vymezení a hodnocení regionálního systému ekologické stability dle § 4 odst. 1 uvedeného zákona, přičemž ministerstvo životního prostředí v rámci pořizování Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje požadavek na jiné vymezení nadregionálního biokoridoru neuplatnilo. Ze stanoviska odpůrce vyplývá, že v průběhu pořizování Zásad byl uplatněn v oblasti Šumavy pouze požadavek na vymezení nadregionálního biocentra NRBC 619 Smrčina, kterému bylo vyhověno. Soud poznamenává, že v průběhu pořizování aktualizací Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje může pak dojít i k úpravě územního systému ekologické stability na území celého kraje, a to na základě zpracované dokumentace aktualizace plánu územního systému ekologické stability Jihočeského kraje, která byla zpracována v letech 2017 až 2019, kdy vymezení nadregionálního biokoridoru bylo upraveno. Vymezení nadregionálního biokoridoru NRBK 174 bylo tedy projednáno a dohodnuto s ministerstvem životního prostředí. Vymezení regionálního biokoridoru NRBK 174 nebylo v průběhu zpracování Zásad územního rozvoje připomínkováno.
120. K námitce rozporu záměru Šumavských elektrických drah se zákonem o drahách soud uvádí, že uvedená námitka opodstatněná není. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o drahách je jednou z kategorií železničních drah „speciální dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce“. Podle odstavce 2 téhož ustanovení „o zařazení železniční dráhy do příslušné kategorie dráhy a o změnách tohoto zařazení rozhoduje drážní správní úřad.“ Uvedená námitka je zcela předčasná, neboť o zařazení záměru Šumavských elektrických drah do konkrétní kategorie bude případně rozhodovat teprve příslušný drážní správní úřad v rámci správního řízení podle zákona o drahách. Záměr Šumavských elektrických drah bude možno uvést do provozu teprve poté a za podmínky, že bude provozovateli dráhy uděleno příslušné úřední povolení. Realizace záměru a uvedení Šumavské elektrické dráhy do provozu tedy bude možné pouze tehdy, pokud bude záměr v souladu se zákonem o drahách a navazující právní úpravou. Přitom bude rozhodný právní stav v době vedení řízení. Posuzování plného souladu se zákonem o drahách v situaci, kdy předmětná dráha byla zakotvená toliko v podobě záměru v územně plánovací dokumentaci je proto nutno hodnotit jako předčasné a námitku jako nedůvodnou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Aos 1/2012-105).
121. Soud poznamenává, že má-li být záměr realizován, pak tato realizace bude možná, jestliže záměr bude zcela v souladu se zákonem, přičemž pro řízení před drážním správním úřadem bude irelevantní, jakým způsobem byl záměr dráhy zakotven v napadeném opatření obecné povahy.
122. Krajský soud z důvodů uvedených shora uzavřel, že odpůrce nezatížil napadené opatření obecné povahy nezákonností tím, že by vycházel z neúplných či nesprávných podkladů. Odpůrce v napadeném opatření obecné povahy postupoval při vymezování záměrů v Zásadách územního rozvoje předepsaným způsobem, zejména zohlednil současnou zátěž území, včetně kumulace jejich vlivů a přijetí přiměřených kompenzačních opatření. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud návrh navrhovatelů podle § 101d) odst. 1 s.ř.s. zamítl. Zamítavý výrok zahrnuje též návrhové body, o kterých soud uvážil, že k nim nejsou navrhovatelé aktivně legitimováni, což vyplynulo při projednávání návrhu. Za takové situace je chybějící aktivní legitimace k takovým návrhovým bodům důvodem k zamítnutí návrhu. Pro důvody tvrzené v návrhu není napadené opatření vadné.
123. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
124. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci nevznikly v řízení náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (12)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.