10 A 145/2013 - 55

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Z. R., zast. Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem v Písku, Přátelství 1960, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství Policie Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 26, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25.9.2013 č.j. ŘKŘ- 3225/2013, takto:

Výrok

Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 25.9.2013 č.j. ŘKŘ-3225/2013 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 23.11.2013 doručena žaloba směřující proti rozhodnutí Policie ČR, Krajskému ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne ze dne 25.9.2013 č.j. ŘKŘ-3225/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. KRPC-81516-2/ČJ-2010-0200OP ze dne 27.1.2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu, tedy o zpětné doplacení výkonu služby přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce 2007, 2008 a 2009. Napadeným rozhodnutím bylo dále zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje pro vnější službu č. NŘVS-88/2013 ze dne 13.6.2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas v rozsahu 94 hodin odsloužených v kalendářním roce 2010, vč. zákonem stanovených úroků z prodlení a doplatek mzdy (platu) za řádnou dovolenou roku 2010, o které požádal dne 9.5.2013. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nevypořádání veškeré argumentace a návrhů žalobce. Žalovaná nerespektuje závazný názor správních soudů vyjádřený v rozhodnutí krajského soudu ze dne 20.8.2010 č.j. 10A 34/2010- 28 a ze dne 25.1.2013 č.j. 10A 14/2012-65, záměrně překrucuje a pomíjí známé skutečnosti a rozhoduje v naprostém rozporu s nimi. V žalobě se uvádí, že žalobci za roky 2007, 2008 a 2009 náleží odměna za nezaplacené přesčasové hodiny. Nezaplacené přesčasové hodiny by se pak měly promítnout do průměrného hodinového výdělku a v důsledku toho do výše odchodného. Obsahem žaloby je dále popis skutkového stavu dané věci, v jehož rámci je žalobcem poukazováno na obsah rozhodnutí krajského soudu ze dne 20.8.2010 č.j. 10A 34/2010-28 a rovněž na stanovisko senátu poradní komise ze dne 19.1.2010, které bylo následně promítnuto do rozhodnutí žalované ze dne 19.3.2010, v němž žalovaná konstatovala, že v roce 2008 a 2009 docházelo k plánování přesčasových hodin, přičemž nebylo dodrženo ust. § 52 a 53 služebního zákona, kdy v důsledku navýšení fondu pracovní doby došlo k přesunu všech hodin do hodin přesčasových. Žalobce dále poukázal na obsah rozhodnutí krajského soudu ze dne 25.1.2013 č.j. 10A 14/2012-65, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 24.11.2011, jež předcházelo žalobou napadenému rozhodnutí. Žalovaná se s danou problematikou opětovně nevypořádala, jestliže uvedla, že není a nikdy nebude schopna zjistit konkrétní důvod nařízení služby přesčas. Žalovaná svým postupem úmyslně zatěžuje řízení neoprávněnými průtahy. Žalovaná i přes názor krajského soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 20.8.2010 č.j. 10A 34/2010-28 nesprávně interpretuje výklad soudu tak, aby mohla žádost žalobce zamítnout, nerespektuje neočekávanost situací, pro které lze nařídit službu přesčas. Žalovaná vychází z názoru, že činnost operačního střediska, ve kterém byl žalobce zařazen, je důležitým zájmem služby a pro případ dovolených a snížených personálních stavů lze nařizovat výkon služby přesčas. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je odkazováno na přehledy naplánovaných fondů pracovní doby v jednotlivých měsících 2007 až 2010, v těchto přehledech jsou dále uvedeny doby nemocí, rehabilitací, školení a doby čerpání studijního volna policistů. Tento přehled je zavádějící, neboť zde nejsou uvedeny skutečně odpracované počty hodin a naplánované přesčasové práce. Rovněž zpětné vykazování přesčasů v systému EKIS WEB zkresluje vykazované hodiny práce přesčas. Žalovaná se se zřejmými rozdíly údajů v systému EKIS WEB nijak nevypořádala. Z výkazů a plánů služeb lze naopak vyčíst, že služba přesčas byla využívána k zajištění řádné služby, která postrádá jakékoliv známky výjimečnosti. Žalobce dále poukázal na nedostatečné personální obsazení operačního střediska Písek, kde nebyla pokryta služba v rozsahu 510 hodin v kalendářním roce. K jejímu zajištění bylo nutné příslušníkům nařídit službu přesčas v rozsahu 1020 hodin v kalendářním roce. Pokud žalovaná odkazuje na dovolené či léčebné pobyty příslušníků, pak tyto nelze označit za mimořádné či výjimečné situace opravňující k nařízení služby přesčas. Žalované musely být ozdravné pobyty či hlášené dovolené dopředu známy a musely být zapracovány do plánu služeb. Nejedná se o nenadálé situace, ale o známé události nutné k výkonu služby. Plánování přesčasových hodin nebylo omezeno na krátké časové období spojené s neurčitou či nepředvídatelnou událostí, ale šlo o trvalý stav trvající minimálně tři roky. Žalobce dále zmínil svědeckou výpověď V. M., z níž jednoznačně vyplývá, že služba přesčas byla nařizována z důvodu nedostatečného personálního obsazení operačního střediska Písek a k zajištění jeho běžné činnosti, aniž by v rozhodném období došlo k jakékoliv mimořádné situaci. S odkazem na ust. § 54 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb. je na žalované prokázat, že každá jednotlivá pracovní směna byla nařizována v souladu s tímto ustanovením. Práce přesčas přesahující 150 hodin byla nařizována v rozporu se zákonem. Žalovaná i přes rozhodnutí krajského soudu ve věci sp. zn. 10A 34/2010 a 10A 14/2012 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4Ads 11/2013 a 6Ads 9/2013 opět nedoložila důvod, pro který byly služby přesčas nařizovány, a tedy náležitě neodůvodnila, zda nařizování jednotlivých směn práce přesčas bylo v souladu s platnou právní úpravou. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kdy se žalovaná doposud nevypořádala s veškerými dosud zjištěnými skutečnostmi. Žalovaná nelogicky odděluje jednotlivé části spisu různými spisovými značkami, ačkoliv se týkají stejného odvolacího řízení. Žalovaná se rovněž nevypořádala s námitkou nedostatečného personálního obsazení. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost hodnocení svědeckých výpovědí žalovanou, která považuje svědka M. za nedůvěryhodného svědka, naproti tomu svědecké výpovědi svědků S., K., Ť. a V považuje za nestranné a objektivní. Žalovaná tak svědky hodnotí dle poměru k ní. Závěrem žalobce uvedl, že se žalovaná nezabývala každou konkrétní jeho službou přesčas. Je věcí žalované, že není schopna zdůvodnit každou jednotlivou službu přesčas. Žalobce navrhl zrušit žalobou napadené rozhodnutí a věc žalované vrátit k dalšímu řízení, neboť žalovaná opět nedoložila existenci výjimečnosti služby přesčas, kterou i přes rozhodnutí správních soudů v dané věci, staví na nesprávném právním názoru. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Z obsahu vyjádření je zřejmé, že žalovaná plně využila textaci žalobou napadeného rozhodnutí. Poukázáno je na rozhodnutí krajského soudu ze dne 25.1.2013 č.j. 10A 14/2012-65, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované předcházející nyní projednávané věci a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.5.2013 č.j. 4Ads 11/2013-41, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalované v obdobné věci. Žalovaná odkázala na nově zpracovaný přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku, zpracovaný v systému EKIS WEB, který dokládá, že v letech 2007 – 2010 docházelo k situacím předpokládaným zákonem. Přehled obsahuje údaje o skutečně naplánovaných a odsloužených hodinách v jednotlivých měsících, plánovací kalendář a dále přesčasové hodiny do a nad limit 150 hodin, pracovní neschopnosti a dovolené. Žalovaná v přehledu specifikovala žalobcem vykonávané služby přesčas za rok 2007 – 2010. Do spisového materiálu byl nově zařazen přehled – operační odbor přesčasy, představující celkový přehled ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v jednotlivých letech 2007 – 2010 za jednotlivá operační střediska v Jihočeském kraji. V projednávané věci nastala situace, kdy při využití přepočítacího období se hodiny nad fond služby převáděly do následujícího měsíce, a proto nebyly v tom daném konkrétním měsíci vykázány jako služby přesčas. Přesto se fakticky jednalo o službu přesčas, kterou musel žalobce vykonat, neboť docházelo k absenci některého příslušníka nebo několika příslušníků najednou. Žalovaná se dále zabývá pojmem „neočekávaná situace“, přičemž v této souvislosti konstatovala, že z rozboru výkonu služby žalobce v jednotlivých měsících je průkazně a nepochybně prokázáno, že k nárůstu hodin na fond pracovní doby, které následně byly označeny jako výkon služby přesčas, docházelo jedině z důvodů, které soud označil jako oprávněné pro nařízení služby přesčas. Žalovaná se ve vyjádření dále zabývá výpověďmi jednotlivých příslušníků Policie ČR. K údajům vloženým do systému EKIS WEB II „plánovači“ bylo uvedeno, že se jedná o veškerá důležitá data týkající se jednotlivých složek služebního příjmu všech policistů zařazených na daném pracovišti. Takto vložené informace jsou schváleny vedoucími pracovníky. Žalovaná v této souvislosti poukázala na vyjádření Ministerstva vnitra ČR k využívání systému EKIS WEB II, z něhož se podává, že nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována do tohoto systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. K námitce žalobce týkající se nedostatečného počtu příslušníků na operačním středisku žalovaná uvedla, že na operačním středisku v Písku byl naplněn systematizovaný početní stav. Žalovaná dospěla k závěru, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Žalobce v replice setrval na svém názoru, který podrobně vyjádřil v žalobě uplatněné proti napadenému rozhodnutí. Opětovně poukázal na jednání žalované, která neuznává pro ni závaznou judikaturu správních soudů. Dále se žalobce vyjádřil ke spisovému materiálu žalované, která úmyslně soudu nedodává a nezakládá celý správní spis, ale pouze jeho část, ač se i jeho zbývající nedodané části týkají projednávané věci. Žalovaná tímto postupem ignoruje ust. § 17 správního řádu, které jí ukládá povinnost vést jeden spis na jednu věc. Žalovaná se nikterak nevypořádala se skutečností, že ve věci jiného příslušníka sama konstatovala, že není schopna dohledat a doložit konkrétní důvody nařízení služby přesčas a tohoto ani nebude schopna. Žalobce zdůraznil, že žalovaná nerespektovala závazný právní názor obsažený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo předchozí rozhodnutí zrušeno. V dané věci byla nařizováním služby přesčas zajišťována pouze řádná služba. Služba přesčas se stala součástí běžné služby pravidlem. Tento postup je nesprávný. Služba přesčas je právními předpisy považována za službu výjimečnou. Odsloužená služba přesčas byla žalobci nařízena v rozporu s § 54 odst. 1 služebního zákona. Náhradu za nezákonně nařízenou službu přesčas je proto nutno započítat do služebního příjmu, a tedy i příjmu rozhodného pro výpočet odchodného. V této souvislosti žalobce opětovně poukázal na rozsáhlou judikaturu správních soudů k dané problematice. Závěrem žalobce navrhuje konstatovat nezákonnost zásahu žalované spočívající v nerespektování judikatury správních soudů v projednávané věci. Žalobce setrval na svém žalobním závěru a požaduje rozhodnutí žalované zrušit a věc žalované vrátit k dalšímu řízení. Věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku č.j. 10A 14/2012-65, kde konstatoval, že výklad důležitého zájmu služby ve smyslu ust. § 54 odst. 1 a § 201 odst. 1 zákona z mezí ust. § 54 odst. 1 zákona vybočil, jestliže nerespektuje výjimečnost služby přesčas a důležitý zájem služby spatřuje v nezbytném trvalém a dlouhodobém požadavku na zajištění nepřetržité činnost operačního střediska. Na okolnosti, že je tu předpoklad výjimečnosti služby přesčas nemění nic skutečnost, že policisté byli včas s rozsahem služebního zařazení i práce přesčas informováni. Soud dále žalované uložil povinnost v dalším řízení rozlišit přesčasovou práci žalobce naplánovanou v zájmu zajištění nepřetržitého provozu daného pracoviště při stanovené systemizaci a práci přesčas vyvolanou výjimečnou situací spočívající v nepřítomnosti policisty pro pracovní neschopnost, neboť v řízení vyplynulo, že v takovém případě mohl být žalobce zařazen i na službu mimo operační středisko. Prvně uvedený případ pak nelze hodnotit jako práci přesčas v důležitém zájmu služby. V druhém případě se jedná o situaci předpokládanou v § 54 odst. 1 služebního zákona. Teprve po tomto rozlišení práce přesčas vykonané žalobcem bude zřejmé, v jakém rozsahu mu přísluší náhrada za práci přesčas a jak se promítne i do jeho žádosti ohledně doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas. Shora uvedené rozhodnutí krajského soudu bylo potvrzeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaným pod č.j. 6Ads 23/2013-39, v němž Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem uzavřel, že odůvodnění rozhodnutí služebního funkcionáře postrádá rozhodný důvod pro v něm učiněný závěr o splnění podmínek pro nařizování služby přesčas žalobci v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce. Z rozhodnutí není zjistitelné, kdy konkrétně došlo ke vzniku neočekávané situace způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého z příslušníků a že následně na tuto neočekávaně vzniklou situaci byla žalobci nařízena práce přesčas. Z toho důvodu nelze postavit na jisto, zda ve vztahu k žalobci docházelo ze strany žalované nařizování služby přesčas v souladu s § 54 odst. 1 služebního zákona a nelze argumentačně vyvrátit tvrzení žalobce, že k nařizování služby přesčas docházelo v rozporu se zákonem, neboť byly dlouhodobě plánovány na IOS v Písku přesčasy, čímž byla řešena neuspokojivá personální situace u policie. Z obsahu správního spisu byly zjištěny následující rozhodné skutečnosti. Žalobce ukončil služební poměr k 31.5.2010. Žádostí ze dne 27.12.2010 se žalobce domáhal doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od tohoto příjmu za službu přesčas do rozsahu 150 hodin, jež mu byla nařízena v rozporu se zákonem, a to za rok 2007, 2008 a 2009. Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 12.3.2013 byl jmenován senát poradní komise ve věci projednání, posouzení a zpracování doporučení k odvolání žalobce proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru vydaného ředitelem pro řízení lidských zdrojů pod čj. KRPC-8156-2/ČJ-2010-0200OP. Dne 7.3.2013 bylo Ministerstvem vnitra ČR vydáno stanovisko k využívání modulu WEB systému EKIS II v působnosti Policie ČR. Aplikace umožňuje uživatelům vytvářet plán služby a následně jej modifikovat dle dané situace. Nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována v systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. Lze zpochybnit způsob výpočtu, stanovení postupu výpočtu je zcela v gesci odborného útvaru zaměstnavatele. K plánování služeb policistů pracujících na operačním středisku v Písku se vyjádřil svědek V. S., který uvedl, že v rámci služebních porad konaných vždy patnáctého dne v měsíci byla plánována služba na příští měsíc. Na základě informací získaných na těchto poradách byl svědkem zpracován plán služeb, a to vždy s dvoudenním odstupem při zohlednění na poradě vznesených požadavků. Při další práci s plánem se muselo zohledňovat, že systém EKIS WEB nepřipouštěl ve lhůtě 3 měsíců naplánovat služby, ale hlásil nepřípustnou operaci, když došlo k naplánování přesčasů. EKIS WEB byl nastaven tak, že nepřipouštěl zadávání přesčasů, tyto byly dodatečně řešeny prostřednictvím provádění změn. Vzhledem k těmto skutečnostem docházelo k rozdílům mezi údaji v plánovacích plachtách a v systému EKIS WEB, a to ve většině měsíců v roce. V průběhu měsíce docházelo v plánu služeb průběžně k provádění změn. Rozhodující pro výpočet příjmu byly údaje v systému EKIS WEB, přičemž tyto údaje zadával svědek. Mezi plánem služeb a údaji v systému EKIS WEB existovaly rozdíly, neboť systém neumožňoval pokrýt službou celý měsíc. Pracovní verze plánu byla pomocným materiálem, ve kterém se operativně uváděly změny a hlavním a rozhodujícím byl vždy systém EKIS WEB. Svědek nikdy policistům nenařídil službu přesčas, byl to plán na zajištění služby. Byl-li fond pracovní doby za 3 měsíce naplněn, EKIS WEB nedovolil další službu naplánovat. Přesčasy svědkem plánovány nebyly, musel zajistit nepřetržitý provoz s vědomím, že přesčasy vzniknou. Důvodem výkonu služby formou přesčasů bylo zajištění řádné služby, případné pracovní neschopnosti byly řešeny změnou plánu. K výkonu služby práce přesčas nad 150 hodin docházelo z důvodu zajištění nepřetržitého běžného výkonu služby. K vyrovnání služby přesčas docházelo z důvodu naplnění pracovní doby. Svědek M. K. k plánování služeb na operačním středisku v Písku sdělil, že žádná ze služeb v plánu služeb nebyla naplánována jako služba přesčas. Svědek J. Ť. uvedl, že z předloženého plánu služeb nevyplývá, že některá z plánovaných služeb byla nařízena jako služba přesčas. Z předložených materiálů svědek konstatoval, že vždy zajišťoval řádnou službu, aniž by věděl, že se jedná o službu přesčas. Kdy se ze služby stal přesčas, svědek neví. Pomocný plán služeb se v průběhu času měnil, o změnách v plánu svědek věděl. Ke změnám v systému EKIS WEB se nemůže vyjádřit, neboť o tom nic neví. V období roku 2009 – 2010 bylo obtížnější plánování služeb, neboť nastala odchodová vlna a na pracovišti v Písku byl nižší stav policistů. Svědek R. W. uvedl, že pro výpočet služebního příjmu jsou rozhodující údaje v systému EKIS WEB. V některých měsících během roku nebyl naplněn fond pracovní doby služby, v následném měsíci pak došlo ke srovnání. V závěru roku byly hodiny vloženy do limitu 150 hodin. Dle předloženého materiálu je zřejmé, že hodiny na konci roku byly vloženy do limitu 150 hodin. Ve spisu jsou dále založeny písemnosti o plánování a vykazování služeb, v operačním středisku Písek. Obsahem spisu je rovněž doporučení senátu poradní komise ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 9.9.2013, z něhož vyplývá, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Bylo nepochybně prokázáno, že ze strany žalované nedochází ke kabinetnímu nařizování služby přesčas. Rovněž odchodné bylo žalobci přiznáno v souladu se zákonem. Na základě uvedeného doporučení senátu bylo žalovanou dne 25.9.2013 vydáno napadené rozhodnutí č.j. ŘKŘ-3225/2013. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí poukázala na rozhodnutí krajského soudu ze dne 25.1.2013 č.j. 10A 14/2012-65, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované předcházející nyní projednávané věci a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.5.2013 č.j. 4Ads 11/2013-41, kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalované v obdobné věci. Žalovaná odkázala na nově zpracovaný přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku zpracovaných v systému EKIS WEB, který dokládá, že v letech 2007 – 2010 docházelo k situacím předpokládaným zákonem. Přehled obsahuje údaje o skutečně naplánovaných a odsloužených hodinách v jednotlivých měsících, plánovací kalendář a dále přesčasové hodiny do a nad limit 150 hodin, pracovní neschopnosti a dovolené. Žalovaná v přehledu specifikovala žalobcem vykonávané služby přesčas za rok 2007 – 2010. Do spisového materiálu byl nově zařazen přehled – operační odbor přesčasy, představující celkový přehled ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v jednotlivých letech 2007 – 2010 za jednotlivá operační střediska v Jihočeském kraji. V projednávané věci nastala situace, kdy při využití přepočítacího období se hodiny nad fond služby převáděly do následujícího měsíce, a proto nebyly v tom daném konkrétním měsíci vykázány jako služby přesčas. Přesto se fakticky jednalo o službu přesčas, kterou musel žalobce vykonat, neboť docházelo k absenci některého příslušníka nebo několika příslušníků najednou. Žalovaná se dále zabývá pojmem „neočekávaná situace“, přičemž v této souvislosti dále konstatovala, že z rozboru výkonu služby žalobce v jednotlivých měsících je průkazně a nepochybně prokázáno, že k nárůstu hodin na fond pracovní doby, které následně byly označeny jako výkon služby přesčas, docházelo jedině z důvodů, které soud označil jako oprávněné pro nařízení služby přesčas. Žalovaná se ve vyjádření dále zabývá výpověďmi jednotlivých příslušníků Policie ČR. K údajům vloženým do systému EKIS WEB II „plánovači“ žalované bylo uvedeno, že se jedná o veškerá důležitá data týkající se jednotlivých složek služebního příjmu všech policistů zařazených na daném pracovišti. Takto vložené informace jsou schváleny vedoucími pracovníky. Žalovaná v této souvislosti poukázala na vyjádření Ministerstva vnitra ČR k využívání systému EKIS WEB II, z něhož se podává, že nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována do tohoto systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. K námitce žalobce týkající se nedostatečného počtu příslušníků na operačním středisku žalovaná uvedla, že na operačním středisku v Písku byl naplněn systematizovaný početní stav. Žalovaná dospěla k závěru, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Danou problematikou se krajský soud zabýval již v rozhodnutí sp. zn. 10A 34/2010, jímž byla žalovaná zavázána respektovat platnou právní úpravu v souvislosti s nařízením služby přesčas. Soud zdůraznil, že na základě zákonných podmínek lze institut služby přesčas využít pouze v důležitém zájmu služby, za z toho vyplývajícího předpokladu výjimečnosti služby přesčas a odůvodnění přijetí tohoto opatření max. v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, popřípadě vyhlášení krizového stavu nebo jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu. Tento názor krajského soudu byl potvrzen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 6 Ads 151/2011. V daném případě krajský soud dospěl k závěru, že žalovanou doložený přepočet služebního příjmu není přezkoumatelný a nelze jím doložit správnost postupu. Rozhodnutí rovněž nevyhovělo z hlediska přezkoumatelnosti závaznému právnímu názoru vyslovenému ve shora uvedeném rozsudku krajského soudu, když z něho není přezkoumatelné doložení výjimečnosti služby přesčas žalobce. Naopak odůvodnění žalované, dle něhož není vyloučené, že přesčasové služby budou, z důvodu nemožnosti využití základní pracovní doby, známy předem, potvrzuje názor žalobce, že takto nařízené přesčasy byly v rozporu se zákonem. Rozpis odsloužených hodin jednotlivých pracovníků neprokazuje jednoznačně a nezpochybnitelně, že služba přesčas byla žalobci nařízena v souladu se zákonem. Soud uzavřel, že z rozhodnutí žalované není možné přezkoumat, zda žalobci byla nařizována služba přesčas v souladu se zákonem a nebylo tohoto institutu využíváno k jiným účelům a za jiných podmínek než připouští platná právní úprava. V souzené záležitosti soud rozhodoval již dříve v řízení vedeném pod sp. zn. 10A 14/2012, kdy původní rozhodnutí žalované zrušil pro vady procesní povahy, kdy se zřetelem k výkladu pojmu služby přesčas ve smyslu § 52 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též služební zákon), nebylo možno přezkoumat, zda práce přesčas byla nařízena za podmínek uvedených v označené právní normě. Soud zdůraznil, že povinnost nařízení služby přesčas je vždy třeba řádně odůvodnit. Soud žalované uložil povinnost v dalším řízení rozlišit přesčasovou práci žalobce naplánovanou v zájmu zajištění nepřetržitého provozu daného pracoviště při stanovené systemizaci a práci přesčas vyvolanou výjimečnou situací spočívající v nepřítomnosti policisty pro pracovní neschopnost, neboť v řízení vyplynulo, že v takovém případě mohl být žalobce zařazen i na službu mimo operační středisko. Prvně uvedený případ pak nelze hodnotit jako práci přesčas v důležitém zájmu služby. V druhém případě se jedná o situaci předpokládanou v § 54 odst. 1 služebního zákona. Teprve po tomto rozlišení práce přesčas vykonané žalobcem bude zřejmé, v jakém rozsahu mu přísluší náhrada za práci přesčas a jak se promítne i do jeho žádosti ohledně doplacení služebního příjmu a nároků odvíjejících se od služebního příjmu za službu přesčas. Právní názor krajského soudu vyjádřený v citovaném rozsudku byl následně potvrzen Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 6Ads 23/2013. Žalovaná byla vázána právním názorem soudu o výkladu pojmu služba přesčas ve smyslu § 54 služebního zákona. Žalobce spatřuje nesprávnost rozhodnutí v neproplacených přesčasových hodinách žalobce za roky 2007-2009, za něž mu náleží odměna. Tyto nezaplacené přesčasové hodiny by se pak měly promítnout do průměrného hodinového výdělku a v důsledku toho do výše odchodného. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, spočívající v nevypořádání veškeré argumentace a návrhů žalobce. Žalovaná nerespektuje závazný názor správních soudů vyjádřený v rozhodnutí krajského soud ze dne 20.8.2010 č.j. 10A 34/2010-28 a ze dne 25.1.2013 č.j. 10A 14/2012-65. Žalovaná záměrně překrucuje a pomíjí známé skutečnosti a rozhoduje v naprostém rozporu s nimi. Žalovaná i přes názor krajského soudu vyjádřený v rozhodnutí ze dne 20.8.2010 č.j. 10A 34/2010-28 nesprávně interpretuje výklad soudu tak, aby mohla žádost žalobce zamítnout. Nerespektuje neočekávanost situací, pro které lze nařídit službu přesčas. Žalovaná vychází z názoru, že činnost operačního střediska, ve kterém byl žalobce zařazen, je důležitým zájmem služby a pro případ dovolených a snížených personálních stavů lze nařizovat výkon služby přesčas. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je odkazováno na přehledy naplánovaných fondů pracovní doby v jednotlivých měsících 2007 až 2010, obsahem těchto přehledů jsou doby nemocí, rehabilitací, školení a doby čerpání studijního volna policistů. Tento přehled je zavádějící, neboť zde nejsou uvedeny skutečně odpracované počty hodin a naplánované přesčasové práce. Rovněž zpětné vykazování přesčasů v systému EKIS WEB zkresluje vykazované hodiny práce přesčas. Žalovaná se se zřejmými rozdíly údajů v systému EKIS WEB nijak nevypořádala. Z výkazů a plánů služeb lze naopak vyčíst, že služba přesčas byla využívána k zajištění řádné služby, která postrádá jakékoliv známky výjimečnosti. Základem podané žaloby jsou především tvrzená pochybení a nedostatky ve způsobu plánování, vykazování a proplácení služby vykonané žalobcem nad rámec základní doby služby. K tomu soud opakovaně uvádí, že služba přesčas je primárně upravena v ust. § 54 služebního zákona jako služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn (srov. § 52 služebního zákona, podle kterého činí základní doba služby příslušníka 37,5 hodiny týdně). Podle odst. 1 tohoto ustanovení ji lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby a nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce (a contrario z jiného důvodu a ve větším rozsahu – vyjma ustanovení § 54 odst. 2 služebního zákona - službu přesčas nařídit nelze). S tím služební zákon počítá i v souvislosti s úpravou výše služebního příjmu, jenž je podle ust. § 112 odst. 2 služebního zákona stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Co je důležitý zájem služby upravuje služební zákon v ustanovení § 201 odst. 1 jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Nad rozsah výše uvedených 150 přesčasových hodin v kalendářním roce lze podle ustanovení § 54 odst. 2 služebního zákona výkon služby přesčas nařídit pouze v případě vyhlášení krizového stavu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, a to po dobu krizového stavu, resp. po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu. Předpokladem nařízení služby přesčas je pak její výjimečnost. Ta může spočívat v neočekávané situaci způsobené například absencí některého z příslušníků. Důležitý zájem služby je správním uvážením, jehož kritéria jsou formulovaná v ust. § 201 služebního zákona. Důležitý zájem služby žalovaná spatřuje v zajištění základní činnosti daného útvaru. Důležitý zájem představuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů. Dlouhodobé využívání služby přesčas v důsledku nedostatečného personálního obsazení útvaru nelze považovat za fenomén, který vyloučí existenci důležitého zájmu služby. Tento právní názor není, se zřetelem k tomu co bylo uvedeno o výkladu § 54 odst.1 služebního zákona, správný. Žalovaná v napadeném rozhodnutí a stejně tak ve vyjádření k projednávané žalobě odkázala na přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku v letech 2007 – 2010 zpracovaných dodatečně ze systému EKIS WEB. K funkci systému EKIS WEB a ke způsobu zadávání údajů do tohoto systému se vyjádřil svědek V. S., který uvedl, že v rámci služebních porad konaných vždy patnáctého dne v měsíci byla plánována služba na příští měsíc. Na základě informací získaných na těchto poradách byl svědkem zpracován plán služeb, a to vždy s dvoudenním odstupem při zohlednění na poradě vznesených požadavků. Při další práci s plánem se muselo zohledňovat, že systém EKIS WEB nepřipouštěl ve lhůtě 3 měsíců naplánovat služby, ale hlásil nepřípustnou operaci, když došlo k naplánování přesčasů. EKIS WEB byl nastaven tak, že nepřipouštěl zadávání přesčasů, tyto byly dodatečně řešeny prostřednictvím provádění změn. Vzhledem k těmto skutečnostem docházelo k rozdílům mezi údaji v plánovacích plachtách a v systému EKIS WEB, a to ve většině měsíců v roce. V průběhu měsíce docházelo v plánu služeb průběžně k provádění změn. Rozhodující pro výpočet příjmu byly údaje v systému EKIS WEB, přičemž tyto údaje zadával svědek. Mezi plánem služeb a údaji v systému EKIS WEB existovaly rozdíly, neboť systém neumožňoval pokrýt službu celý měsíc. Přesčasy svědkem plánovány nebyly, musel zajistit nepřetržitý provoz s vědomím, že přesčasy vzniknou. Důvodem výkonu služby přesčasy bylo zajištění řádné služby, případné pracovní neschopnosti byly řešeny změnou plánu. K výkonu služby práce přesčas nad 150 hodin docházelo z důvodu zajištění nepřetržitého běžného výkonu služby. Obdobně se k plánovaným službám přesčas vyjádřili rovněž svědci M. K. a J. Ť., kteří uvedli, že z plánu služeb nevyplývalo, že by některá z plánovaných služeb byla nařízena jako služba přesčas. Příslušníci zajišťovali řádnou službu, aniž by věděli, že se jedná o službu přesčas. Svědek R. W. uvedl, že pro výpočet služebního příjmu jsou rozhodující údaje v systému EKIS WEB. V některých měsících během roku nebyl naplněn fond pracovní doby služby, v následném měsíci pak došlo ke srovnání. V závěru roku byly hodiny vloženy do limitu 150 hodin. Dle předloženého materiálu je zřejmé, že hodiny na konci roku byly vloženy do limitu 150 hodin. Z uvedených svědeckých výpovědí je zřejmé, že do systému EKIS WEB byly služby příslušníků operačního střediska Písek zadávány nesystematicky, mnohdy se lišily od skutečného plánu služeb. Příslušníci nebyli obeznámeni s tím, kdy jsou jimi vykonávány služby přesčas a kdy nikoli. Z výpovědí dokonce vyplývá, že vzhledem k nerovnoměrnému rozvržení pracovní doby docházelo k dorovnávání fondu pracovní doby služby prostřednictvím odsloužených hodin jednotlivých příslušníků a pokud po dorovnání těchto hodin vznikly nadbytečné hodiny, byly tyto převedeny jako hodiny odsloužené přesčas. Takový postup je zcela zjevně v rozporu s ust. § 54 odst. 1 služebního zákona, neboť z hodin, které byly automaticky převedeny po dorovnání fondu pracovní doby jako hodiny vykonané ve službě přesčas, nelze dovodit, že byly nařízeny v důležitém veřejném zájmu. Nelze tedy zpětně konstatovat důležitý zájem služby. Uvedený závěr lze podpořit též skutečností, že sami příslušníci neměli přehled o tom, které odsloužené hodiny jsou přesčasové a které nikoliv. Přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska Písek v letech 2007 – 2010, jakož i tabulky naplánovaných a skutečně odsloužených hodin žalobce, které byly až dodatečně vyhotoveny z dat získaných ze systému EKIS WEB nelze považovat za průkazné důkazy. Žalovaná přehled i tabulky zpracovala až dodatečně, přičemž z výpovědí svědků se podává, že údaje v systému EKIS WEB, z nichž žalovaná vychází, neodpovídají údajům na plánovacích listinách, podle kterých byla služba příslušníky operačního střediska Písek vykonávána. Údaje ze systému EKIS WEB tudíž nelze užít pro stanovení přesčasových hodin příslušníků, neboť tyto neodpovídají skutečnosti. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na předcházející rozhodnutí žalované ze dne 24.11.2011 č.j. ŘKŘ-2359/2011, v němž žalovaná uvedla, že „tak jak je koncipována právní úprava, není vyloučena situace, kdy služební funkcionář již předem ví, že úkol vyplývající z bezpečnostní situace nelze podřízenými příslušníky zvládnout toliko prostřednictvím využití její základní doby služby v týdnu, a tudíž dochází k nařízení služby přesčas s určitým časovým předstihem“. Toto vysvětlení žalované naopak potvrzuje názor žalobce, že k nařizování služby nedocházelo v souladu s ust. § 54 služebního zákona. Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí ze dne 5.6.2013 č.j. ŘKŘ-940/2013, jež bylo vydáno ve skutkově obdobné věci uvedla, že není schopna dostát požadavku krajského soudu jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat existenci důvodů, které vedly k nařizování služby přesčas ve smyslu ust. § 54 zákona o služebním poměru v každém jednotlivém případě u každého jednotlivého příslušníka. Žalovaná nemůže vyloučit, že v posuzovaném období byla služba vykonávána z důvodu momentálního nedostatečného personálního stavu příslušníků. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná postupem času vytváří přehledy či tabulky obsahující údaje, kterými je dodatečně vykreslována situace za období, za něž jsou policejními příslušníky požadovány doplatky za přesčasové hodiny. Uvedený postup žalované je zcela v rozporu se zákonem, když tato nejprve konstatovala, že není a nebude schopna doložit výjimečnost každou konkrétní nařízenou službu přesčas a poté dodatečně vypracovává tabulky a výkazy, z nichž se snaží každou jednotlivou službu přesčas zdůvodnit jako službu výjimečnou či mimořádnou ve smyslu ust. § 54 služebního zákona. Takový postup žalované je nutno považovat za zcela nepřípustný. Pokud žalovaná odkazuje na dodatečně vypracované přehledy nepřítomností příslušníků operačního střediska Písek, z jejichž důvodu musely být služby přesčas nařizovány, nelze než souhlasit s názorem žalobce, dle něhož v případě, kdy žalovaná odkazuje na dovolené či léčebné pobyty příslušníků, tyto nelze označit za mimořádné či výjimečné situace opravňující k nařízení služby přesčas. Žalované musely být ozdravné pobyty či hlášené dovolené dopředu známy a musely být zapracovány do plánu služeb. Nejedná se o nenadálé situace, ale o známé události nutné k výkonu služby. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná nevymezila konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobce v rozhodném období. Žalovaná tudíž byla povinna postupovat v intencích mnoha předcházejících a jí známých rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dle nichž, pokud žalovaná konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas nedohledá nebo zjistí, že ve světle judikatury správních soudů nepostačovaly pro nařízení služby přesčas, přizná žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v ust. § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. Jak již krajský soud uvedl v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 10A 34/2010, postup žalované nelze považovat za správný, jestliže nerespektuje výjimečnost služby přesčas a důležitý zájem služby spatřuje v nezbytném trvalém a dlouhodobém požadavku na zajištění nepřetržité činnosti operačního střediska. Žalovaná ani v nyní projednávaném rozhodnutí neuvedla konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobce. Nadto soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná v rámci dané problematiky využila všech dostupných prostředků obrany pro obhájení svého názoru, aniž však byla úspěšná. Proto její další rozhodnutí, které nerespektuje právní názor správních soudů, je v rozporu se zákonem. Tímto postupem žalovaná porušila zákon, a to i přes poučení, kterého se jí dostalo od Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobných případech (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23.5.2013, č. j. 4Ads 11/2013-41). Samo nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu přitom bez dalšího odůvodnění postačuje plně ke zrušení rozhodnutí. Soud proto opakovaně zdůrazňuje, že právní názor Nejvyššího správního soudu (krajského soudu) je závazný a žalovaná je povinna se jím řídit, a to i tehdy, pokud zastává názor, že právní posouzení soudem není správné, zvláště za situace, která nastala v souzené věci, kdy žádná nová skutková zjištění neučinila, neboť nově zařazený „přehled“, nelze za nové skutkové zjištění považovat, jedná se o písemnosti, které byly dodatečně pro souzenou věc vytvořeny bez jakékoliv vypovídací hodnoty. Přitom požadavek vázanosti právním názorem soudu v konkrétní věci vyplývá přímo ze zákona a je výrazem principu právní jistoty. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná opětovně nevymezila konkrétní důvody jednotlivých služeb přesčas, je povinna přiznat žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v ust. § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. S ohledem na výše uvedené shledal krajský soud žalobu důvodnou, proto napadené rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. Soud rozhodl bez nařízeného jednání, i přes nesouhlas žalobce vyjádřený v replice, neboť postupoval podle ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 9.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, náklady celkem 9.800 Kč.

Poučení