10 A 17/2012 - 60

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. Z. A., právně zastoupeného JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem České Budějovice, U Černé věže 304/9, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011, č.j. OREG 45427/2011/mouckova, za účasti M. H., bytem D. X, S., L. H., bytem X a Ing. K. A., bytem P. X – K., V. S. X, takto:

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu čj. OREG 45427/2011/mouckova z 12.12.2011 ve výroku I. a rozhodnutí Městského úřadu Strakonice odboru – stavební úřad čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem ze dne 25.7.2011 ve výroku I. – III. se pro vady řízení z r u š u j í a věc se vrací správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu čj. OREG 45427/2011/mouckova z 12.12.2011 ve výroku II. se odmítá. Žalovaný je povi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 900,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 27.2.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011, č.j. OREG 45427/2011/mouckova, kterým bylo pod výrokem označeným I. zamítnuto jeho odvolání i odvolání Ing. K. A. proti výroku I. – III. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad čj. MUST/032079//2011/SÚ/rem ze dne 25.7.2011 a toto rozhodnutí potvrzeno a ve výroku II. zamítnuto odvolání žalobce a Ing. K. A. proti výroku IV. – VI. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem ze dne 25.7.2011 pro opožděnost. (2) Žalobce namítal, že spolu s manželkou podal návrh u Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad na umístění stavby venkovní bazén, solární kolektory a návrh na vydání stavebního povolení v průběhu roku 2010. I přes tyto skutečnosti bylo stavebníkům H. povoleno umístění stavby, jakož i povolena stavba bezprostředně související a podmiňující bydlení a napojení na stávající inženýrské sítě s využitím garáž, sklad dřeva, domácí pracovna, terasa a hobby dílna, která zastiňuje solární kolektory žalobce a jeho manželky a způsobuje jim tak škodu. Správní orgány rozhodovaly v rozporu s § 2 správního řádu, jakož i § 56 téhož zákona. Nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem. Naopak byl to žalobce, který si nechal vypracovat znalecké posudky a doložil tak správním orgánům, že povolením stavby dojde k zastínění solárních kolektorů v průběhu několika měsíců roku. Žalobci vznikla škoda minimálně ve výši 200 000,- Kč. K tomu se žalobce dovolával judikatury Nejvyššího správního soudu, podle kterého musí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 93 téhož zákona být rozhodnutí správních orgánů odůvodněna a z nich pak zřejmý vztah mezi skutkovým zjištěním a hodnocením na straně jedné a právním hodnocením na straně druhé. Tímto způsobem správní orgány nepostupovaly. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Žalovaný uvedl, že z podání Ing. K. A. se dozvěděl o skutečnosti, že odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu bylo učiněno včas, v této souvislosti shledal okolnosti mající vliv na výrok rozhodnutí žalovaného II. a tudíž důvod pro obnovu odvolacího řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. V obnoveném řízení bylo vydáno žalovaným rozhodnutí dne 6.4.2012 čj. OREG 9608/2012/ivmo, kterým zrušil výroky IV. – VI. rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25.7.2011 čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem, kterým byla povolena stavba bezprostředně související a podmiňující bydlení na pozemcích p.č. st. X, p.č. X, p.č. X, p.č. X a p.č. st. X v k.ú. D. u S. a stanoveny podmínky pro provedení dané stavby a rozhodnuto o námitkách účastníků stavebního řízení a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. S ohledem na výsledek obnoveného odvolacího řízení neshledává žalovaný důvodný návrh žalobce, aby soud rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu zrušil včetně jeho výroku II. K důvodům žaloby žalovaný uvedl, že žalobce podal žádost o umístění stavby venkovního bazénu a solárních kolektorů a žádost o stavební povolení stavebních úprav stodoly dne 19.1.2010, tedy zhruba o měsíc a půl později než stavebník V. H.. V tento den, tedy 19.1.2010 se konalo veřejné ústní jednání ve věci projednání žádosti V. H., kdy žalobce byl účastníkem územního řízení a veřejného ústního jednání se zúčastnil a byl seznámen s předmětným záměrem. K odvolacím námitkám se žalovaný podrobně vyjádřil na straně 6 a 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí . Rovněž k námitce týkající se porušení § 2 a § 56 správního řádu žalovaný uvedl, že žalobce sice předložil vyjádření Technického a zkušebního ústavu stavebního Praha ze dne 9.12.2010, je v něm však uvedeno, že zastínění slunečního kolektoru a okolního pozemku nepřekračuje míru přiměřenou poměrům, a tudíž nebylo třeba doplňovat spisový materiál o další důkazní prostředky. V řízení nenastaly podmínky pro postup podle § 56 správního řádu. Správní orgán není povinen provést všechny důkazy navržené účastníky řízení. Žalovaný poukázal na koncentrační zásadu stanovenou v § 89 odst. 1 stavebního zákona a upozornil na to, že chtěl-li žalobce uplatnit své námitky ohledně snížení účinnosti slunečních kolektorů, měl tyto námitky sám podložit znaleckým posudkem ve stanovené lhůtě. Z toho důvodu případné závěry vyvozované žalobcem ze znaleckých posudků, které předkládá soudu jako důkaz pro své tvrzení, nemohou z tohoto důvodu obstát. V ostatním odkázal žalovaný na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. III. Vyjádření zúčastněných osob (4) Do řízení se přihlásili jako osoby zúčastněné na řízení M. H., L. H. a Ing. K. A.. Zúčastněné osoby se k žalobě žalobce nevyjádřili. IV. Obsah správních spisů (5) Ze správních spisů, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Městskému úřadu ve Strakonicích, odboru – stavební úřad byla dne 7.12.2009 podána V. H. žádost o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území ve znění pozdějších předpisů, žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby bezprostředně související a podmiňující bydlení na pozemcích p.č. st. X, p.č. X, p.č. X, p.č. X a st. p.č. X v k.ú. D. u S. a žádost o vydání stavebního povolení stavby na tuto stavbu. Stavebník požádal i o sloučení územního a stavebního řízení. Dne 9.12.2009 stavební úřad oznámil zahájení společného řízení o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a územního a stavebního řízení všem účastníkům řízení, jakož i dotčeným orgánům a určil, že námitky a stanoviska k územnímu a stavebnímu řízení mohou uplatnit nejpozději při veřejném ústním jednání, které bylo stanoveno na 19.1.2010. Městský úřad Strakonice, odbor – stavební úřad vydal dne 24.2.2010 rozhodnutí čj. MUST/004893/2010/SÚ/rem, kdy ve výroku I. povolil výjimku z ustanovení § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., pro stavbu „bezprostředně související a podmiňující bydlení – s využitím - garáž, sklad dřeva, domácí pracovna, terasa a hobby dílna“ na pozemcích p.č. st. X, p.č. X, p.č. X a p.č. st. X v k.ú. D. u S., výrokem II. umístil stavbu, výrokem III. stanovil podmínky pro umístění stavby, výrokem IV. povolil požadovanou stavbu, výrokem V. stanovil podmínky pro její provedení a výrokem VI. rozhodl o námitkách účastníků řízení. Krajský úřad – Jihočeského kraje, který rozhodl na základě odvolání Ing. Z. A. a Ing. K. A. dne 7.7.2010 pod čj. OREG 23386/2010/ivmo zrušil výroky II. – VI. rozhodnutí stavebního úřadu čj. MUST/004893/2010/SÚ/rem ze dne 24.2.2010 a věc vrátil k novému projednání orgánu prvého stupně. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí, které se týkalo povolení výjimky z § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 odvolání zamítl a rozhodnutí v této části potvrdil. (7) Stavební úřad, poté co byla žadateli o vydání příslušných rozhodnutí doplněna projektová dokumentace, stanovil pro účastníky řízení lhůtu 10 dnů pro seznámení s nově shromážděnými podklady. Dne 6.10.2010 stavební úřad obdržel námitky uplatněné Ing. Z. A. a Ing. K. A.. Dne 19.10.2010 vydal Stavební úřad ve Strakonicích rozhodnutí čj. MUST/050888/2010/SÚ/rem, kterým umístil předmětnou stavbu, stanovil podmínky pro její umístění a rozhodl o námitkách účastníků územního řízení, dále stavbu povolil, stanovil podmínky pro její provedení a rozhodl o námitkách účastníků stavebního řízení. Dne 27.10.2010 vydal stavební úřad usnesení, kterým územní a stavební řízení z moci úřední spojil, a to s odkazem na § 78 odst. 1 stavebního zákona ve spojení s ustanovením § 140 odst. 4 správního řádu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Městského úřadu ve Strakonicích, stavebního úřadu ze dne 19.10.2010 bylo podáno společně Ing. Z. A. a Ing. K. A.. Krajský úřad – Jihočeského kraje o odvolání rozhodl dne 25.3.2011 tak, že rozhodnutí Stavebního úřadu ve Strakonicích ze dne 19.10.2010 č.j. MUST/050888/2010/SÚ/rem zrušil a věc vrátil k novému projednání. Stavební úřad byl zavázán vyvarovat se zjištěných pochybení, především v novém řízení byl upozorněn na skutečnost, že je povinen oznámit pokračování spojeného územního a stavebního řízení a postupovat v souladu s § 87 odst. 1 a § 112 odst. 1 stavebního zákona. (8) Stavební úřad oznámil opatřením ze dne 5.5.2011 pokračování spojeného územního a stavebního řízení účastníkům řízení. S ohledem na závazný právní názor nadřízeného orgánu byl prvostupňový orgán povinen postupovat podle § 87 popř. § 112 stavebního zákona a nařídit veřejné ústní jednání. K projednání žádosti stavebníků k umístění stavby a provedení předmětné stavby, stavební úřad nařídil ústní jednání spojené s veřejným projednáním na Stavebním úřadě ve Strakonicích na den 14.6.2011. Dne 14.6.2011 obdržel stavební úřad žádost žalobce, aby bylo zrušeno veřejné ústní jednání stanovené na den 14.6.2011, neboť stavebník nevyvěsil informace o svém záměru, že požádal o vydání územního rozhodnutí na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo na pozemku a dále žalobce upozornil na to, že mu nebylo oznámeno pokračování společného územního a stavebního řízení a neobdržel pozvání k veřejnému ústnímu jednání nejméně 10 dnů před konáním veřejného projednání. Stavební úřad žádosti nevyhověl, neboť dovodil, že zásilka, ačkoli byla přijata dne 10.6.2011 byla doručována způsobem uvedeným v § 85 odst. 2 stavebního zákona a stavební úřad neshledal nové projednání věci v rozporu s právními předpisy. Ve věci bylo vydáno rozhodnutí dne 25.7.2011 pod čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem. Městský úřad Strakonice rozhodl ve výroku I. tak, že vydal rozhodnutí o umístění stavby bezprostředně související a podmiňující bydlení a napojení stavby na stávající inženýrské sítě, ve výroku II. stanovil podmínky pro umístění stavby, ve výroku III. rozhodl o námitkách účastníků územního řízení tak, že je zamítl. Ve výroku IV. vydal stavební úřad stavební povolení na předmětnou stavbu, ve výroku V. stanovil podmínky pro provedení stavby a ve výroku VI. zamítl námitky účastníků stavebního řízení. O odvolání žalobce a Ing. K. A. rozhodl žalovaný správní orgán dne 12.12.2011 pod čj. OREG 45427/2011/mouckova tak, že výrokem I. zamítl odvolání proti výrokům I. – III. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad ze dne 25.7.2011 čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem a v této části toto rozhodnutí potvrdil ve výroku II., odvolání proti výrokům IV. – VI. téhož rozhodnutí jako opožděné zamítl. Krajský úřad – Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje územního plánování stavebního řádu a investic rozhodl dne 9.2.2012 pod čj. OREG 3089/2012/mouckova, které nabylo právní moci dne 7.3.2012 tak, že se nařizuje obnova řízení, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto v rámci rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje územního plánování stavebního řádu a investic čj. OREG 45427/2011/mouckova ze dne 12.12.2011, a to z moci úřední, neboť vyšly najevo ve vztahu k výroku II. tohoto rozhodnutí dříve neznámé skutečnosti. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že těmito novými skutečnostmi je závěr o tom, že odvolání žalobce a Ing. K. A. proti rozhodnutí ze dne 12.12.2011 čj. OREG 45427/2011/mouckova bylo podáno včas. Krajský úřad – Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje územního plánování stavebního řádu a investic rozhodl dne 6.4.2012 pod č.j. OREG 9608/2012/ivmo, které nabylo právní moci dne 20.4.2012 podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu tak, že se výrok IV. – VI. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem ze dne 25.7.2011 ruší a věc se vrací k novému projednání. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se odvolací orgán mylně domníval, že odvolání bylo na podatelnu správního orgánu doručeno osobně a nikoliv prostřednictvím České pošty, přitom k podáním došlým poštou je ze strany správního orgánu nezbytné připojit obálku, aby bylo možné zjistit přesné datum, kdy bylo podání odevzdáno na poštu. Z listiny předložené Ing. K. A., kterou byla úředně ověřená kopie podacího lístku, bylo zjištěno, že odvolání bylo podáno včas. Z toho byl správním orgánem učiněn závěr, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti, které měly vliv na výrok II. rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2011 a byly tím naplněny důvody pro obnovu řízení podle § 101 odst. 1 písm. a) správního řádu z moci úřední. Správní orgán shledal i veřejný zájem na novém řízení, neboť účastníci nemohli řádně využít svá procesní práva, přestože odvolání podali včas a odvolací orgán je jako opožděné zamítl. Při přezkoumávání odvolání žalovaný orgán zjistil, že prvoinstanční orgán se dopustil vad, které měly vliv na výrok rozhodnutí, který nebyl v souladu s právními předpisy. Především se jednalo o to, že stavební úřad nepostupoval podle dikce stavebního zákona, ani podle právního názoru krajského úřadu uvedeného v rozhodnutí ze dne 25.3.2011. Tam totiž krajský úřad stavební úřad upozorňoval na to, že vzhledem ke spojení územního a stavebního řízení musí být ze strany stavebního úřadu uplatněna koncentrační zásada ve smyslu § 112 odst. 1 stavebního zákona. Stavební úřad oznámil účastníkům řízení i dotčeným orgánům pokračování zahájeného spojeného územního stavebního řízení v souladu s § 87 odst. 1 a § 112 odst. 2 stavebního zákona a umožnil účastníkům řízení vznést a podat námitky ve lhůtě, kterou stanovil k datu konání veřejného ústního jednání na den 14.6.2010. Nedodržel však zákonnou lhůtu stanovenou v § 112 odst. 1 stavebního zákona, neboť nebylo žalobci oznámení o konání veřejného ústního zasedání oznámeno v souladu s citovaným ustanovením stavebního zákona. Žalobce se tudíž nemohl jednání zúčastnit a neměl ani dostatek času k vypracování námitek. V důsledku tohoto pochybení stavebního úřadu byl zkrácen na procesních právech. Přestože stavební úřad mohl napravit toto pochybení tím, že by stanovil nový termín konání veřejného ústního zasedání, tak neučinil. V. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla částečně důvodná. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení bez nařízeného jednání pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a pro nepřezkoumatelnost. (10) Žalobce v žalobě tvrdil, že byl zkrácen na svých právech, především vadami řízení a v jejich důsledku došlo k vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem. Poukázal na to, že ohledně výroku IV. – VI. žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný správní orgán v době podání žaloby zahájil řízení o obnově. Ohledně postupu žalovaného, kterým věcně posoudil návrh stavebníka H., žalobce poukázal na to, že byl v rozporu s § 2 a 56 správního řádu, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem. Přitom žalobce sám doložil zastínění jeho solárních kolektorů znaleckým posudkem. K tomu však správní orgány nepřihlédly. Žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které musí být z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu podle § 68 odst. 3 a § 93 správního řádu zřejmý vztah mezi skutkovým zjištěním a jeho hodnocením na straně jedné a právním hodnocením takto zjištěného skutkového stavu na druhé straně. Žalovaný tímto způsobem nepostupoval. Proto žalobce požadoval zrušení obou rozhodnutí správních orgánů. (11) V dané věci nelze odhlédnout od skutečnosti, že po podání žaloby dne (27.2.2012) nastala změna v postoji žalovaného ve vztahu k přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nařídil obnovu řízení ve vztahu ke svému rozhodnutí ze dne 12.12.2011 čj. OREG 45427/2011/mouckova (rozhodnutí nabylo právní moci 7.3.2012), neboť rozhodnutím ze dne 6.4.2012 čj. OREG 9608/2012/ivmo, které nabylo právní moci dne 20.4.2012 postupem podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil výrok IV. – VI. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice odboru – stavební úřad čj. MUST/032079/2011/SÚ/rem a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Z tohoto důvodu soud žalobu proti rozhodnutí Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování stavebního řádu a investic ve výroku II. odmítl. Stalo se tak podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť v rozhodnutí žalovaného správního orgánu ve výroku II. bylo dotčeno postupem žalovaného v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku a v důsledku toho došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu ve výroku IV. – VI. tak, jak žalobce požadoval. Pro věc jsou důležité úvahy správního orgánu, které jej vedly k vydání tohoto rozhodnutí, neboť tyto úvahy mají nepochybně přímou návaznost na posouzení důvodnosti žaloby žalobce ve vztahu k nedotčeným výrokům jak žalovaného správního orgánu, tak potažmo prvostupňového správního orgánu. Žalovaný správní orgán totiž dospěl k závěru v rámci nařízené obnovy řízení, že žalobce byl v důsledku pochybení stavebního úřadu zkrácen na svých procesních právech. To bylo důvodem k tomu, že prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu ve vztahu k výroku označeném IV. – VI. zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Zkrácení na právech žalobce správní orgán shledal ve skutečnosti, že po dvojím zrušení předchozích rozhodnutí prvostupňového orgánu sice stavební úřad nařídil veřejné ústní jednání ve věci spojeného územního a stavebního řízení na den 14.6.2011, to však nebylo oznámeno žalobci v souladu s ustanovením § 112 odst. 1 stavebního zákona nejméně 10 dnů předem, tudíž žalobce se nedozvěděl o termínu ústního jednání s dostatečným předstihem a nemohl se jednání zúčastnit, ani neměl dostatek času k vypracování námitek. Žalovaný poznamenal, že stavební úřad mohl napravit toto své pochybení tím, že by svolal veřejné ústní jednání v novém termínu tak, aby lhůta byla zachována. Stejně tak žalovaný označil jako chybnou správní úvahu stavebního úřadu ohledně posuzování žádosti podle data podání, neboť podle právní úpravy stanovené správním řádem se řídí rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí. Tomu také odpovídá judikatura Nejvyššího správního soudu. (12) Žalovaný správní orgán tedy posoudil důvody uvedené žalobcem a Ing. Kateřinou Antošovou v odvolání proti výrokům IV. – VI. rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 25.7.2011, jako opodstatněné, shledal vady řízení, v důsledku kterých byl žalobce zkrácen na svých právech a z toho důvodu prvostupňové rozhodnutí ve výrocích IV. – VI. zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení. Zcela stejné námitky však žalobce vznesl i proti postupu stavebního úřadu při vydání prvostupňového rozhodnutí ve výrocích I. – III., když je třeba zdůraznit, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno ve společném územním a stavebním řízení vedeném podle § 87 a násl. a § 112 a násl. stavebního zákona. V odvolání byly vzneseny námitky, které se týkaly nového projednání záměru stavebníka, jinými slovy pokračování územního a stavebního řízení v roce 2011, a v té souvislosti postupu stavebního úřadu. V odvolání bylo namítáno, že nové projednání, jak územního řízení, tak stavebního řízení nebylo provedeno v souladu se správním řádem, kdy bylo žalobci i jeho manželce doručováno na staré adresy, což mělo za následek informaci o zásilkách stavebního úřadu získanou se značným zpožděním. V té souvislosti bylo namítáno, že nebylo vyhověno žádosti odvolatelů na svolání nového veřejného ústního jednání, neboť s ohledem na opožděné doručení informace o datu původně nařízeného veřejného ústního jednání se jim nedostávalo času k vypracování připomínek. Stavební úřad ve vztahu k územnímu řízení v žalobou napadeném rozhodnutí tyto námitky vůbec neřešil. Těmito námitkami formulovanými v odvolání se žalované rozhodnutí nezabývalo. Z toho důvodu je žalobou napadené rozhodnutí ve vztahu k této odvolací námitce zcela nepřezkoumatelné. Přitom, jak bylo výše poukázáno z tohoto samého důvodu, žalovaný správní orgán přistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu ve vztahu ke stavebnímu řízení. Takovým postupem bylo zasaženo do základních zásad správního řízení negativním způsobem. (13) Především došlo k porušení zásady předvídatelnosti správního rozhodování a s ním spojenou problematikou ustálené správní praxe. V této souvislosti lze odkázat na judikát NSS, kupříkladu rozsudek ze dne 30.7.2009 čj. 7 As 32/2009-69. Postup, který v dané situaci nastal, kdy v rámci námitek vznesených v územním řízení bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto, aniž se těmito důvody žalovaný správní orgán zabýval a navazujícím postupem, kdy z těch samých důvodů v řízení o mimořádném opravném prostředku došlo ke zrušení další části žalobou napadeného rozhodnutí, byla tato zásada porušena. Tento způsob vyřízení shodných odvolacích námitek ve vztahu k zpochybňovanému prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu představuje opak ústavně zakotveného principu zákazu libovůle a neodůvodněného nerovného zacházení. Povinností správního orgánu je totiž posuzovat obdobné případy stejným způsobem. V dané věci došlo k porušení těchto zásad správního řízení. Navíc je třeba poukázat na to, že ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona stanoví povinnost oznámit zahájení územního řízení a projednání žádosti na veřejném ústním zasedání, jehož konání musí být oznámeno nejméně 15 dnů předem. Došel-li správní orgán k závěru, že došlo k porušení § 112 odst. 1, kde je ve vztahu ke stavebnímu řízení stanovena lhůta 10 dnů pro účastníky řízení, aby se mohli seznámit s věcí a připravit námitky, případně připomínky k řízení, tím spíše pak u lhůty 15 dnů, je porušení ze strany stavebního úřadu více než zřejmé. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit vyjádření žalovaného správního orgánu k žalobním bodům, ve kterém zmiňuje, že veřejné ústní jednání nařízené k projednání žádosti V. H. o umístění předmětné stavby se konalo dne 19.1.2010. V této souvislosti žalovaný poznamenal, že žalobce byl účastníkem územního řízení, veřejného ústního jednání se zúčastnil a byl seznámen s předmětným záměrem. Tato argumentace nemůže obstát především s ohledem na důkazy, které jsou v dané věci shromážděny a na předchozí průběh správního řízení. Toto ústní jednání sice proběhlo, avšak poté bylo dne 24.2.2010 vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo dne 7.7.2010 rozhodnutím žalovaného správního orgánu zrušeno, kromě výroku I. o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb. Následující rozhodnutí vydané dne 19.10.2010 bylo rozhodnutím žalovaného dne 25.3.2011 znovu zrušeno, kdy žalovaný správní orgán vyslovil závazný právní názor a zavázal stavební úřad vyvarovat se pochybení, která byla zjištěna v předchozím řízení. Z toho důvodu znovu prvostupňový orgán oznámil dne 5.5.2011 pokračování spojeného územního a stavebního řízení a bylo stanoveno datum veřejného ústního jednání na den 14.6.2010. V oznámení je jednoznačně uvedeno, že oznámení se týká spojeného územního a stavebního řízení ve smyslu § 87 odst. 1 a § 112 odst. 1 stavebního zákona. Proto nelze odkazovat, tak jak učinil žalovaný, na splnění povinnosti ve vztahu k územnímu řízení a na datum veřejného ústního jednání dne 19.1.2010, když poté, co bylo rozhodnutí stavebního úřadu 2x zrušeno a byl vysloven závazný právní názor krajského úřadu a oznámeno pokračování společného územního a stavebního řízení, aby ve vztahu ke stavebnímu řízení došlo k porušení povinnosti úřadu informovat ve lhůtě stanovené stavebním zákonem účastníky řízení a ve vztahu k územnímu řízení takové porušení shledáno nebylo. Taková povinnost nemohla být dne 19.1.2010 splněna, neboť po zrušení rozhodnutí, které vzešlo z tohoto ústního jednání muselo ve smyslu závazného právního názoru odvolacího orgánu proběhnout nové společné územní a stavební řízení. Soud proto uzavřel z těchto důvodů, že žalobou napadené rozhodnutí je v tomto směru ve výroku I. – III. nepřezkoumatelné, neboť se touto skutečností nezabývalo. (14) Nadto dlužno k postupu žalovaného, kterým změnil hodnocení ve vztahu k posouzení včasnosti podání odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí stavebního úřadu, a v té souvislosti nařídil obnovu řízení a v rámci obnovy řízení zrušil výroky IV. – VI. prvostupňového rozhodnutí, že tento procesní postup neodpovídal zákonu. Nicméně toto hodnocení soud podává orbitr dictum, neboť takové námitky nebyly součástí žaloby. Institut obnovy řízení slouží k zajištění práva v situaci, kdy bylo již o věci dříve rozhodováno, avšak na základě nesprávně či nedostatečně zjištěného skutkového stavu, popřípadě pokud proces trpěl některými podstatnými vadami. Obnova řízení se tímto liší od jiných mimořádných opravných prostředků sloužících k nápravě a odstranění vad pravomocných rozhodnutí, když v obnově řízení správní orgán, který původně byl ve věci činný, neměl objektivně v době svého rozhodování k dispozici všechny existující skutečnosti či důkazy, popřípadě vycházel z důkazů nezákonných nebo jiného posouzení předběžné otázky. Pokud vyšly najevo nové závažné skutečnosti, po právní moci rozhodnutí je třeba aplikovat tento institut. Jinými slovy řečeno, obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je na rozdíl od úpravy dalšího mimořádného prostředku tzv. přezkumného řízení, dle § 94 správního řádu určena k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních vad slouží právě institut přezkumného řízení. Důvody obnovy řízení jsou ve správním řádu stanoveny taxativně. Obnovu řízení lze povolit pouze za splnění zákonem stanovených podmínek a způsobem, který zákon stanoví. V konkrétní záležitosti nebyla označena žádná nová skutečnost, pouze byly doloženy doklady, v nichž bylo odvozeno včasné podání odvolání, což bylo povinností správního orgánu učinit již při posuzování včasnosti podaného odvolání. Jednalo se o procesní pochybení žalovaného, kdy neověřil datum a způsob podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a bez dalšího označil odvolání za opožděné. Nejednalo se tedy o zjištění nových skutečností, které by bylo třeba posoudit v obnoveném řízení a nově zhodnotit jako důkaz. Nejednalo se tedy o situaci, kdy v proběhlém řízení o opravném prostředku žalobce nebylo z určitých důvodů možné správně zjistit skutkový stav. Nejednalo se o situaci, kdy vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti či důkazy, které existovaly v době řízení a účastník je bez své viny nemohl uplatnit. Jednalo se o pochybení správního orgánu, který posuzoval včasnost podání řádného opravného prostředku a datum jeho faktického podání neověřil a nepostavil najisto. Soud připomíná ustálený význam institutu obnovy řízení, že musí se jednat o okolnosti, které nově vypovídají o skutkové stránce věci, neboť k tomu směřuje smysl a účel tohoto ustanovení. Jak však bylo výše uvedeno, takové námitky nebyly v žalobě uplatněny, v době podání žaloby nebylo o obnově řízení rozhodnuto, a soud proto chybný procesní postup napravit ani z úřední povinnosti nemůže. Podstatný pro souzenou věc je důsledek, který použitím mimořádného opravného prostředku nastal, tedy zrušení chybného prvostupňového rozhodnutí. (15) Další žalobní námitkou ohledně neprovedení důkazu znaleckým posudkem za situace, že žalobce sám si nechal vypracovat znalecké posudky, kterými hodlal správnímu orgánu doložit, že povolením stavby dojde k zastínění solárních kolektorů se soud s ohledem na výše vyslovené závěry, nezabýval. V dalším řízení bude zapotřebí, aby prvostupňový orgán především respektoval závazný názor žalovaného vyslovený v rozhodnutí ze dne 25.3.2011 na straně 8, kde pro prvostupňový orgán byla zdůrazněna povinnost oznámit pokračování spojeného územního a stavebního řízení podle § 87 odst. 1 a § 112 odst. 1 stavebního zákona ve věci nařídit veřejné ústní jednání k projednání záměru v územním řízení, které může být v případě, že to bude stavební úřad považovat za účelné, spojeno s ohledáním na místě. Poté, co bude nařízeno veřejné ústní jednání, musí žadatelé splnit svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 87 odst. 2 stavebního zákona, to znamená, musí být vyvěšena informace o jejich záměru, že podali žádost o vydání územního rozhodnutí, a to namístě určeném stavebním úřadem nebo na vhodném veřejně přístupném místě u stavby nebo pozemku, na nichž má záměr být uskutečněn. Informace musí být vyvěšena do doby konání veřejného ústního jednání. Při posuzování záměrů žadatelů je povinností stavebního úřadu posoudit všechna kritéria, jak dle ustanovení § 90 stavebního zákona týkající se umístění stavby, tak i ustanovení § 111 stavebního zákona týkající se realizace předmětné stavby. Poučení o odvolání je nutné uvést proti jednotlivým výrokům ke každému zvlášť. V. Závěr, náklady řízení (16) Soud v dané věci uzavřel, že rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání se s odvolacími námitkami a při jeho vydání došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. a rozhodnutí zrušil bez nařízeného jednání. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě částečně úspěšný s ohledem na jím vyslovené žalobní námitky, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku nákladů řízení představujících zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, náklady zastoupení advokáta za 2 úkony právní pomoci po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) celkem náklady 7 800,- Kč, z nichž činí 3 900,- Kč. Osobám zúčastněným na řízení právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť tyto osoby mají nárok na náhradu jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud v dané věci uložil (§ 60 odst. 5 s.ř.s.). Osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost neuložil.

Poučení