57 A 55/2017 - 88

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: S.T.K., narozený …, státní příslušnost Pakistán, bytem …, zastoupeného Mgr. Petrem Barochem, zaměstnancem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5/101, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2017, čj. 303763/2017- VO, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2017, čj. 303763/2017-VO, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce podal dne 1.12.2016 na Velvyslanectví České republiky v Islámábádu v Pákistánu (dále jen „zastupitelský úřad“) žádost (vedena pod číslem ISLA 2016 12 01 0005) o udělení krátkodobého víza k pobytu na území České republiky s odůvodněním, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, České republiky, neboť je manželem české státní občanky paní Z.K., narozené … Zastupitelský úřad žalobci krátkodobé vízum neudělil a své rozhodnutí ze dne 16.1.2017 (dále jen „rozhodnutí zastupitelského úřadu“) odůvodnil ustanovením § 20 odst. 5 písmeno e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době podání žádosti (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) tak, že se žalobce dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území tím, že účelově uzavřel manželství s českou státní občankou. Žalovaný posuzoval v souladu s § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí zastupitelského úřadu a rozhodnutím ze dne 2.4.2017, čj. 303763/2017-VO (dále jen „napadené rozhodnutí“) shledal, že je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. II. Důvody žaloby Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasil. Tvrdil, že byl v předcházejícím správním řízení i napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech a že jsou rozhodnutí zastupitelského úřadu i napadené rozhodnutí v rozporu s platným právem, že napadené rozhodnutí nikterak nereflektuje smysl a účel jednotlivých ustanovení zákona o pobytu cizinců a především obsahuje nepravdivé a zcela zkreslující informace, na kterých je následně založen výrok rozhodnutí. Žalobce, státní příslušník Pákistánu, uzavřel po delším vztahu (v současné době je žalobce se svou ženou ve vztahu již více než 6 let) sňatek s paní Z.K., občankou České republiky, a to konkrétně v červnu 2014 na Srí Lance. Manželé se snaží opakovaně, již několik let, získat krátkodobé vízum, aby mohl být jejich rodinný život realizován na území České republiky, a to nejen z důvodu touhy po společném soužití, ale rovněž z důvodu zdravotního postižení manželky žalobce, která je trvale omezena v pohybu a pohybuje se pouze pomocí invalidního vozíku. Z těchto důvodů potřebuje nutně asistenci při zařizování byť i základních potřeb, kterou jí z důvodu opakovaného zamítání žádostí nemůže poskytnout žalobce. Žádost je podávána rovněž kvůli bezpečnostní situaci v Pákistánu. Žalovaný shledal rozhodní zastupitelského úřadu v souladu s § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, který uvádí taxativně důvody, na základě kterých může být zamítnuto vízum cizinci, resp. cizinci, který je zároveň rodinným příslušníkem občana EU (ČR), a opírá svoji argumentaci konkrétně o písmeno e) „se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství”. Přestože na udělení krátkodobého víza obecně není právní nárok, u rodinných příslušníků občanů Evropské unie je tato zásada prolomena. Tato kategorie cizinců má nárok na vstup na území členského státu a také právo na obdržení vstupního víza, což bylo potvrzeno i judikaturou Soudního dvora Evropské unie, například v rozhodnutí C-503/03, Komise v. Španělsko, odst.

42. Právo na udělení víza vyplývá zejména z článku 5 a 6 Směrnice 2004/38/ES. Nicméně tyto závěry správní orgán nevzal ve svém rozhodnutí nikterak v potaz. Ze strany žalobce se jedná o opakovanou žádost, neboť získání krátkodobého víza je pro společné soužití a rodinný život žalobce a jeho manželky zcela zásadní. Žalobci a jeho manželce znemožňuje postup správních orgánů plánovat společnou budoucnost a je jim odepíráno právo na řádný rodinný život. Žalovaný se nezabývá skutečností, že přes opětovná tvrzení o fingovaném manželství a jeho účelovosti, manželství stále trvá a vztah započatý již před více než šesti lety se rozvíjí. Žalovaný nebere v úvahu společně strávený čas, společnou dennodenní komunikaci, společné plánování ani shodné výpovědi obou manželů při prováděných pohovorech. Naopak některé závěry napadeného rozhodnutí jsou postaveny na zcela nepravdivých, případně zkreslených, informacích. K jednotlivým závěrům napadeného rozhodnutí žalobce uvedl: Žalovaný vychází ze zcela nepravdivých informací. Především na straně 3 napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí: „Manželství bylo uzavřeno v červnu 2014. Od té doby se však pár nesetkal, ačkoliv k setkání mohlo dojít v některé třetí zemi, např. stejně jako v prvním případě na Srí Lance.“ Tento závěr je zcela nepravdivý. V srpnu roku 2016 byl žalobce se svou manželkou na dovolené právě na Srí Lance a i v letošním roce se na stejné místo chystají znovu. K oběma skutečnostem žalobce uvedl, že je dokládá v přílohách, a doložil je rovněž správnímu orgánu. Žalovaný přesto uvádí lživou informaci, čímž se dopouští porušení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť přijaté řešení není v souladu s veřejným zájmem a rozhodnutí neodpovídá okolnostem daného případu. Pro žalobce a jeho manželku je možnost společného soužití přednostní a případnou možnost alespoň krátkého shledání během dovolené řeší až v momentě, kdy jim státní orgány cestu společného soužití zamezují. K informacím o předchozí dovolené žalobce dodal, že jej původně měla manželka navštívit v Karáčí, jenomže po dvou měsících čekání na vízum si zařídili téměř měsíční pobyt právě na Srí Lance. Žalovaný dále opírá napadené rozhodnutí o argumenty, že pár nemá společnou domácnost, právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností, že manželství netrvá dlouhou dobu a že sňatek byt uzavřen na Srí Lance, aniž by se pár před tím kdykoliv osobně potkal. K tomu žalobce uvedl, že ačkoli právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností nemají, vzhledem k tomu, že nežijí ve společné domácnosti, neznamená to, že jejich vztah není plnohodnotný nebo že společnou domácnost neplánují. Už na pohovoru uvedli, že si plánují postavit bezbariérový dům či pořídit si psa. Ačkoli se pár nesetkával osobně, tedy fyzicky, byli v kontaktu každý den (přes Skype) a sdíleli společný život, jak to jenom bylo možné v jejich situaci. Nadto není pravdou, že manželství netrvá dlouhou dobu. Pokud jde o finanční situaci žalobce, ke které správní orgán uvádí, že „žadatelovy příjmy jsou nízké a žadatel nemá jasnou ekonomickou perspektivu ve své zemi, což jej motivovalo k uzavření manželství s občankou EU s cílem získat právo volného pohybu a pobytu v zemích Evropské unie“, i v tomto případě vychází správní orgán z nepravdivých a zkreslených informací. Správní orgán na jedné straně přepočítává žalobcův plat do českých korun, ale zároveň příjem žalobce nikterak neporovnává s ekonomickou situací v zemi původu žalobce a s průměrným příjmem v Pákistánu. Dochází tak k jasnému zkreslení výše příjmů, když tato informace je zcela vytržena ze širšího kontextu. Žalobce má ukončené magisterské studium v oboru elektroniky a momentálně studuje další magisterský program, učí se a pořádá kurzy ve svém oboru. Plat žalobce je plně dostačující k pokrytí všech potřeb v Pákistánu, a to včetně zaopatření rodičů, s nimiž žije. V Pákistánu patří žalobcův plat dokonce mezi nadstandardní příjem. Právě i díky tomuto platu si žalovaný může dovolit odjíždět na dlouhé dovolené na Srí Lanku, aby alespoň zde mohl trávit čas se svou právoplatnou partnerkou. Přepočet na CZK bez jakéhokoliv porovnání se situací v Pákistánu je tak ze strany správního orgánu porušením § 3 správního řádu, neboť žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu). Nadto žalobce uvedl, že hodnocení imigračního potenciálu žadatele na základě poznatků o jeho sociálním a ekonomickém zázemí by bylo rozhodně relevantní v případě posuzování „obyčejné“ žádosti o turistické vízum. V případě rodinných příslušníků občanů České republiky, kdy se fakticky jedná o uplatňování práva na rodinný život prostřednictvím umožnění soužití manželů na území Evropské unie, jsou však tyto skutečnosti naprosto irelevantní (viz zpráva veřejného ochránce práv o šetření ze dne 29.6.2012, sp.zn. 6312/2011/VOP/PN). Dokument Nikah Nama je platný oddací list v Pákistánu, ověřený a legalizovaný Ministerstvem zahraničních věcí Pákistánu, na jehož základě byl sňatek zaregistrován do národní databáze NADRA. Vzhledem k tomu, že žalobce chtěl odcestovat za svou ženou do České republiky, byl Srílanský oddací list ověřen na České ambasádě v Dillí a následně předložen českým úřadům, které vyhotovily český oddací list (bez kterého by žalobce nemohl o vízum požádat). Následně byl na základě českého oddacího listu vyhotoven právě dokument Nikah Nama. Tento nemohl být vystaven na základě Srílanského oddacího listu, protože jeho originál zakládá Zvláštní matrika v Brně do archivu. Nikah Nama byl vystaven v Lahore z toho důvodu, že právní kancelář, která zastupovala manželku žalobce, sídlí tamtéž. Veškerá procedura tak proběhla správně, avšak správní orgán zakládá svůj názor o neplatnosti dokumentu a jeho registrace pouze na tvrzení, že sňatek nebyl „dle vyjádření místní právní kanceláře“ v Pákistánu řádně registrován. A to bez ohledu na fakt, že se naopak právní zástupci žalobce a jeho manželky od počátku starali o řádný a legální průběh celého procesu. Nikah Nama je ověřen a legalizován Ministerstvem zahraničních věcí Pákistánu, jak je možné seznat i z razítka na tomto dokumentu, a registrace sňatku v NADRA je bez platného Nikah Nama nemožná. Žalobce nesouhlasil s žalovaným, který pouze uvedl, že sňatek nebyl, dle vyjádření místní právní kanceláře, v Pákistánu registrován podle Muslim Family Laws Ordinance, 1961. Úkolem správního orgánu je postupovat v souladu s právními předpisy a na jejich základě rozhodovat, přičemž tato rozhodnutí musí obsahovat řádná odůvodnění, z jakého důvodu bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. Je zcela nepřijatelné, aby správní orgán v odůvodnění místo právní argumentace pouze odkázal na to, že dle nejmenované právní kanceláře má pravdu. Tím jednak porušuje veškeré základní rozhodovací zásady správního práva a jednak znemožňuje druhé straně protiargumentaci, neboť sám žádnou právní argumentaci nenabízí a pouze odkazuje na názor nespecifikované právní kanceláře o neplatnosti předložených dokumentů. Tímto postupem porušil žalovaný mimo jiné § 2 odst. 4 správního řádu, neboť správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, ale rovněž i § 3, dle kterého správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Pouze odkazem na nespecifikovaný názor nejmenované právní kanceláře jednoznačně důvodné pochybnosti vznikají. Žalobci rovněž nebylo zřejmé, z jakého důvodu uvádí žalovaný, že „žadatel v roce 2013 žádal o krátkodobé vízum na základě pozvání, tato žádost však byla zamítnuta.“ Žalobce skutečně v roce 2013 žádal na základě pozvání o krátkodobé vízum. Osobou, která žalobce zvala, byla právě jeho současná manželka, tehdejší přítelkyně, avšak tato žádost byla rovněž zamítnuta. Vyvozovat z takového faktu jakýkoliv jiný závěr než, že se žalobce a jeho manželka již delší dobu pokouší o společné soužití, je tak zcela absurdní. I v tomto případě bylo cílem žalobce a jeho manželky, v té době přítelkyně, zajistit si legální cestou možnost setkání. Žalobce nikdy jindy o jakékoliv vízum do žádné další země nežádal. Pokud by jediným cílem žalobce skutečně bylo pouze opustit zemi původu, mohl toto řešit např. přes svou sestru, která je již od roku 2013 v USA se svým manželem. Stejně absurdně působí i závěr o tom, že pár nemá společné bydliště. V kontextu uvedeného je zcela zřejmé, že přesně o toto, ale i o další plánování budoucnosti, se oba snaží, ovšem právě z důvodu napadeného rozhodnutí a rozhodnutí předešlých jim to není umožněno. Dále žalovaný uvádí, že dle jeho názoru „vztah mezi dvěma lidmi, který se realizuje pouze prostřednictvím internetu nelze označit za plnohodnotný a opravdový.“ Žalobce se pokouší právě o to, aby jeho vztah nebyl odkázán na komunikaci prostřednictvím internetu. I přes opakovaná zamítání žádostí je se svou manželkou v každodenním kontaktu, několikrát denně si volají a neustále si spolu povídají o veškerých svých aktivitách i pocitech. Vztah je založen na lásce a vzájemném respektu a ve výsledku se, i kvůli překážkám s legálním získáním pobytu a zdravotnímu stavu žalobcovy manželky, stále prohlubuje. K tomu přispívají i společně prožité dovolené. Žalobce doložil správnímu orgánu několik důkazních materiálů prokazujících, jakým způsobem a jak často probíhá jeho komunikace s manželkou a je schopen v jakoukoliv denní dobu zcela jasně sdělit, co v té době dělá jeho manželka a jaké pocity prožívá, přičemž to samé o něm je schopna sdělit i ona. Což je skutečnost, kterou ztěžka mohou tvrdit páry, které spolu žijí několik let. Rovněž další závěry žalovaného vycházejí z nepravdivých informací. Na str. 4 napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že „žadatel ve snaze získat vízum v roce 2013 účelově tvrdil, že se musí vrátit do Pákistánu a pečovat o své rodiče.“ Skutečnost, že oba manželé chtějí realizovat společné soužití a budovat plány do budoucna, neznamená, že žadatel po případném získání víza okamžitě bez návratu opustí svou zemi původu. Cílem žalobce je především získat možnost stýkat se častěji se svou právoplatnou manželkou, nikoliv opustit na dobro své rodiče. Není tedy pravdou, že by účelově tvrdil, že musí pečovat o své příbuzné, když toto chce skutečně činit a nepovažuje tuto skutečnost v rozporu s možností realizovat společné soužití se svou manželkou. Naopak jako účelovou viděl žalobce argumentaci žalovaného, který ignoruje shodné odpovědi na jednotlivé otázky při výpovědích a naopak dává některé útržky z pohovorů do zcela jiného kontextu, než v jakém byly vysloveny. Správní orgány obou stupňů opakovaně porovnávají výpovědi z předchozích řízení s výpověďmi současnými bez jakéhokoliv přihlédnutí k tomu, že se v průběhu řízení mohla jakkoliv změnit, a také změnila, rodinná situace žalobce a jeho manželky i její zdravotní stav, a to i přesto, že tuto skutečnost uvedl žalobce již v žádosti o nové posouzení skutečností. Správní orgány tak činí v rozporu s čl. 21 odst. 9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009, dle kterého: „Předchozí zamítnutí žádosti o udělení víza nevede automaticky k zamítnutí nové žádosti. Nová žádost se posuzuje na základě všech informací, které jsou k dispozici.“ Správní orgán nikterak nepřihlédl ke zdravotnímu stavu manželky žalobce, která je v mnoha případech odkázána na pomoc druhých (viz např. i článek v celostátních médiích), a žalobce jí tuto pomoc nemůže poskytnout, a to i z toho důvodu, že v novém pohovoru uvedl, že by se rád přestěhoval za ní, v čemž správní orgán znovu spatřuje rozpor. Žalobce uvedl, že opakuje argumentaci, kterou použil již v žádosti o nové posouzení skutečností, neboť k ní žalovaný nepřihlédl a nevyjadřuje se k ní. Přesto, že žalobce i jeho manželka při pohovorech uvedli, že by si jednou přáli vychovávat spolu vlastní dítě, případně diskutovat o možnosti adopce, zastupitelský úřad v rozhodnutí uvedl, že pár nemá vyjasněné plány, neboť manželka tvrdí, že rodinu neplánují a o adopci neuvažují. Takový závěr považoval žalobce vůči své ženě za neuctivý a především nepravdivý. Ani v tomto bodu nedošlo mezi ním a jeho ženou k žádnému rozporu. K otázce plánování rodiny došlo v době, kdy byla manželka žadatele propuštěna z nemocnice po zákroku, kvůli podezření z rakoviny děložního čípku. Tato skutečnost byla zastupitelskému úřadu doložena při podání žádosti. Právě z uvedeného zdravotního důvodu manželka v pohovoru uvedla, že děti momentálně neplánuje vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (viz přiložená dokumentace). Myšlenky na dítě byly v závažné zdravotní situaci druhořadé, což však neznamená, že je manželka neměla. Manželka měla určité gynekologické potíže a následně musela podstoupit konizaci děložního čípku. S tímto souvisí i její vlastní výpověď v pohovoru s cizineckou policií, že děti v současné době neplánuje kvůli jejím zdravotnímu stavu. Vzhledem k tomu, že správní orgány obou stupňů v žádném ze svých rozhodnutí ke zdravotnímu stavu manželky žalobce nepřihlédly, dochází i v této otázce k dezinterpretaci výpovědí. I žalovaný setrvává na tvrzení, že v otázce plánování budoucnosti a dětí se mezi žalobcem a jeho manželkou nachází rozpory. Vytrhává však výpovědi z jejich kontextu a porovnává dvě odlišné situace z jiných období bez ohledu na přihlédnutí ke změnám. Rovněž fakt, že žadatel s manželkou na pohovoru shodně uvedli, že plánují postavit bezbariérový dům a pořídit si psa nebral správní orgán na zřetel a uzavřel otázku společných plánů s tím, že nejsou vyjasněné. Žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 10A 17/2012, dle kterého: „Za situace „tvrzení proti tvrzení“ se ovšem nemohou správní orgány bez dalšího přiklonit k jedné z verzí, aniž by své úvahy podepřely dalším dokazováním nebo úvahami.“ Správní orgán však žádné důkazy nenabízí, když pouze nesprávně interpretuje jednotlivé výpovědi žalobce a jeho manželky, uvádí nepravdivé informace a místo právní argumentace odkazuje na názor nejmenované právní kanceláře. Citované rozhodnutí soudu zcela jasně uvádí, že v případě, kdy oba manželé shodně uvádí řadu skutečností, je toto třeba brát jako značné oslabení předpokladu, že by se jednalo o manželství uzavřené účelově. V daném případě manželé shodně odpověděli na všechny kladené otázky. Jak je zřejmé z žádosti o nové posouzení skutečností, ale i z přepisu výpovědí, oba manželé samozřejmě neodpověděli na otázky slovo od slova stejným způsobem, ovšem samotná odpověď je vždy shodná. Napadené rozhodnutí tak nemá oporu ve správním spise [§ 76 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaný, resp. zastupitelský úřad, unesl důkazní břemeno a prokázal, že sňatek žalobce byl skutečně uzavřen účelově, tedy výhradně za účelem pobytu. Obě rozhodnutí stojí na domněnkách obecného rázu, které nejsou podpořeny žádnými důkazy. Účelovost manželství žalovaný odůvodňuje vágními výrazy a domněnkami, nikoliv důvodnou argumentací. Dle žalobce je rovněž důležité poukázat na to, že žalobce před tím nežádal o mezinárodní ochranu v České republice nebo v jiné zemi Evropské unie, nepobýval nepravidelně na území Evropské unie, v minulosti neuzavřel manželství, které by bylo charakterizováno jako účelové a rovněž v jeho rodině se nevyskytuje případ, že by někdo uzavřel takovýto druh manželství. Vzhledem k tomu, že je žalobce finančně zabezpečený, nelze předpokládat, že by uzavřel manželství z důvodu špatné finanční situace. I ve zprávě veřejné ochránkyně práv se uvádí, že: „Městský soud v Praze vedle kritiky přehnaného zdůrazňování významu rozporů objevujících se ve výpovědích manželů poukázal také na skutečnost, že správní orgány v daném případě nezohlednily to, že žalobce i jeho manželka uvedli ve svých výpovědích řadu shodných skutečností, což „značně oslabuje“ předpoklad, že by se jednalo o manželství uzavřené účelově.“ K tomuto závěru došel i žalobce. Vzhledem k tomu, že nebylo uděleno krátkodobé vízum rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, došlo i k porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který uvádí: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence." Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že „jde o jednu z forem účelově uzavřeného manželství“. Dle žalobce si je třeba v souvislosti s materiální stránkou věci uvědomit, že zastupitelský úřad je povinen rozhodnout o žádosti ve velmi krátké lhůtě, tedy ve lhůtě nedostačující z hlediska posouzení natolik komplexní otázky, jako je možná účelovost uzavření manželství. Z hlediska praxe prokazování účelových manželství musí být proto přihlédnuto k závěru Městského soudu v Praze uvedenému v rozsudku ze dne 19.3.2013, čj. 7 A 55/2011- 63, dle něhož je „důkazní materiál obsahující pouze výpovědi obou manželů natolik nedostatečný, že jen těžko může odůvodnit jakýkoliv závěr o účelovosti či neúčelovosti manželství“. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že při rozhodování vycházel z poznatků zastupitelského úřadu zjištěných šetřením v rámci vízového řízení, které bylo vedeno s cílem zjistit, zda ze strany žadatele nedošlo k účelově uzavřenému manželství. V té souvislosti odkázal na Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Pomáhat vnitrostátním orgánům v boji proti zneužívání práva na volný pohyb: Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU /* COM/2014/0604 final */ ze dne 26.9.2014. Během vízového řízení byly provedeny pohovory s žadatelem, jeho manželkou a rodiči manželky žadatele. Získané informace však musely být hodnoceny v kontextu s poznatky získanými během řízení o předchozí žádosti, která byla zamítnuta, a žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.8.2015, čj. 306865/2015-KKM, byla rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30.6.2016, čj. 57 A 131/2015-65, zamítnuta. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný odkázal na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (dále jen „Směrnice 2004/38/ES“), která v článku 35 přiznává členským státům oprávnění přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například i v případě účelových sňatků. Pákistánská islámská republika je silně migračně rizikovou zemí. V posledních letech je zaznamenáván stoupající trend nelegální migrace mladých lidí do zemí EU, resp. zemí schengenského prostoru. Jedním z fenoménů typickým pro Pákistán, který má přímou spojitost s nelegální migrací do zemí schengenského prostoru, jsou účelové sňatky uzavírané mezi tamějšími mladými muži a občankami zemí EU. Správní orgány obou stupňů se v souladu s Příručkou pro řešení účelových sňatků zabývaly všemi okolnostmi daného případu. Avšak hlavním nástrojem odhalování tzv. podvodných sňatků jsou tam uvedená indikativní kritéria, jejichž zpochybňování by znamenalo rezignaci na oprávnění státních orgánů odhalovat účelově uzavíraná manželství. V daném případě důkazní materiál neobsahoval pouze výpovědi obou manželů, ale také výpovědi rodičů manželky, kteří jasně vyslovili názor, že sňatek byl ze strany žadatele uzavřen účelově a vyjádřili pochybnosti nad financování cesty na Srí Lanku. Důkazní materiál rovněž obsahoval zprávu místní právní kanceláře, ze které vyplývá, že sňatek je částečně neplatný. K námitkám žalobce žalovaný uvedl: Skutečnosti neodpovídá tvrzení, že je pár ve vztahu již 6 let, neboť těžko lze hovořit o plnohodnotném vztahu, jestliže se žadatel osobně setkal s paní Z.K. až u příležitosti svatby v roce 2014. Žalovaný odmítl tvrzení, že správní orgány vycházely ze zcela nepravdivých informací, neboť nevzaly v úvahu, že pár se opětovně setkal na Srí Lance v roce 2016. Doklad o tomto pobytu není součástí vízového spisu. Žadatel se o tomto pobytu nezmínil během pohovoru dne 1.12.2016. Tato informace není obsažena ani v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza ze dne 7.2.2017. Žalobce uvádí stejně jako během předchozího soudního řízení nepravdivou informaci, že jej jeho manželka měla původně navštívit v Karáčí, jenomže po dvou měsících čekání na vízum si s manželem zařídili téměř měsíční pobyt právě na Srí Lance. K tomu žalovaný uvedl, že stejně jako v případě předchozí žaloby sděluje, že zaslal diplomatickou nótu Velvyslanectví Pákistánské islámské republiky v Praze s dotazem, zda paní K. žádala na velvyslanectví o vízum. Velvyslanectví Pákistánské islámské republiky ve své odpovědi sdělilo, že podle záznamů velvyslanectví od ledna 2013 paní Z.K. o pákistánské vízum nežádala. Dle žalovaného se žadatel poskytováním nepravdivých informací opakovaně dopouští podvodného jednání ve smyslu bodu 4.1.

1. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES. Žalovaný odmítl tvrzení, že poznatky o sociálním a ekonomickém zázemí žadatele jsou irelevantní. Jestliže Příručka pro řešení účelových sňatků obsahuje jako jedno z indikativních kritérií to, že by žadatel sám získal právo pobytu nebo již legálně pobýval v EU, pak v důsledku skutečnosti, že by žadatel toto právo sám pravděpodobně nezískal právě z důvodu nedostatečného ekonomického zázemí, jsou tyto poznatky i v rámci posuzování žádosti rodinného příslušníka občana EU/ČR relevantní. K tvrzení žalobce, že pokud by jediným jeho cílem mělo být pouze opustit zemi původu, mohl toto řešit např. přes svou sestru, která je již od roku 2013 v USA se svým manželem, žalovaný uvedl, že správní orgány obou stupňů ve svých rozhodnutích nikdy netvrdily, že cílem žadatele je pouhé opuštění území Pákistánu. Podle hodnocení žalovaného je cílem žalobce prostřednictvím sňatku s občankou EU/ČR získat právo volného pohybu a pobytu v zemích EU. Zkušenosti správních orgánů dokládají, že občané z migračně rizikových zemí, kteří volí nelegální migraci ve formě účelově uzavřeného manželství, většinou předstírají své city až do okamžiku získání přechodného pobytu, případně trvalého pobytu, a až poté dochází k rozvodům. IV. Replika žalobce Dle žalobce žalovaný ve vyjádření k žalobě pouze zopakoval jednotlivé odstavce napadeného rozhodnutí bez ohledu na to, že tyto již jsou v žalobě rozporovány. Konstatování, že z těchto skutečností správní orgán vycházel, sice může vytvářet dojem, že napadené rozhodnutí je dostatečně podloženo, ovšem pokud jsou všechny uvedené body žalobou rozporovány, nemá jejich pouhé zopakování žádný význam. Ze strany žalovaného tak znovu dochází k zopakování nepravdivých informací. Vyjádření ke skutkovému stavu Správní orgán znovu přepočítává žalobcův plat na českou měnu, ale zároveň příjem žalobce neporovnává s ekonomickou situací a s průměrným příjmem v Pákistánu. Žalobce prokázal, že má ukončené magisterské studium v oboru elektroniky a studuje další magisterský program, učí se a pořádá kurzy ve svém oboru. Je tedy vysokoškolsky vzdělaný a pohybuje se v oblasti IT informatiky. Plat žalobce patří v Pákistánu mezi průměrné či spíše nadprůměrné a je plně dostačující k pokrytí všech potřeb žalobce i jeho rodičů, s nimiž žalobce žije a díky tomuto platu si může dovolit trávit dovolené na Srí Lance, aby mohl alespoň zde být se svojí právoplatnou partnerkou. Organizace spojených národů ve výzkumu z roku 2012, který se týkal právě porovnávání výše průměrné mzdy, uvedla Pákistán na samém konci tabulky s průměrnou mzdou ve výši cca 5.579,40 Kč. V současné době je minimální mzda v Pákistánu stanovena v přepočtu (za použití kurzu ke dni 7.9.2017, kdy 1 PKR je 0,2094 Kč) na cca 2.931,60 Kč. Přepočet na CZK bez jakéhokoliv porovnání se situací v Pákistánu je tak ze strany správního orgánu porušením § 3 a § 2 odst. 4 správního řádu. Obdobně jako v žalobě se žalobce vyjádřil k předloženému pákistánskému oddacímu listu Nikah Nama. K argumentaci žalovaného, že v daném případě nejde o plnohodnotný a opravdový vztah, když se pár seznámil přes internet a téměř veškerá jejich komunikace probíhá prostřednictvím sociálních sítí, žalobce uvedl, že toto nepovažuje v dnešní době za nikterak výjimečné, s manželkou se dennodenně vidí, telefonují a píší si, řeší společnou budoucnost a plánují společné dovolené a vědí o sobě vše, co spolu pár může sdílet. Internetová komunikace s sebou nese velké množství překážek a dává vztahu určité hranice, přičemž další hranice ustanovuje i zdravotní stav žalobcovy manželky. Právě proto se však pár pokouší tyto hranice překonat a bourat žádostmi o vízum, případně společnou dovolenou. Přesto se žalobce dostal do situace, kdy je správním orgánem natlačen k tomu, že se svou manželkou může komunikovat pouze prostřednictvím sociálních sítí, neboť neobdržel od českých správních orgánů vízum, ale zároveň je mu stejným správním orgánem vytýkáno, že vztah není opravdový, neboť komunikace mezi ním a jeho ženou probíhá pouze prostřednictvím internetu. Neudělení víza je pro něj zásadní překážkou k realizaci rodinného života. Přesto se pokouší s manželkou stýkat alespoň na dovolených na Srí Lance. Za nepravdivou označil informaci, že se pár od svatby v roce 2014 nesetkal, neboť opakovaně prokazuje, že na Srí Lance s manželkou strávili mnoho času v srpnu 2016 a nachází se zde i v současné době. Výpovědi obou manželů obsahují shodná tvrzení týkající se jejich budoucnosti, a to např. o tom, že si chtějí postavit bezbariérový dům, pořídit si psa a oba přemýšlejí i o dětech. K uzavření sňatku na Srí Lance došlo poté, co zastupitelský úřad v roce 2013 zamítl žalobcovu první žádost o vízum a následně zastupitelský úřad Pákistánu v Praze nedůvodně protahoval vyřízení víza žalobcovy manželky do Pákistánu. Prostor tamní turistické destinace je bezproblémový a minimálně bariérový pro osobu pohybující se pomocí invalidního vozíku. V bytě žalobce není možnost volného pohybu jeho manželky, a to včetně např. přístupu do koupelny, pohybu brání i úzké dveřní zárubně, dům je bez výtahu a samotný byt je v patře. Manželé dlouhou dobu vybírali lokalitu a hotel, kde se bude moci manželka pohybovat bez cizí pomoci, aby alespoň základní potřeby byla schopna vykonávat sama. Samozřejmě, že roli hrála i atraktivita místa, což je i důvodem, proč se pár na místo opakovaně vrací. Pokud jde o výpověď otce žalobce, který dle napadeného rozhodnutí nevěděl o svatbě žalobce, byl otec žalobce kontaktován cizí osobou s tím, zda je jeho syn (žalobce) doma. Otcova odpověď byla, že jeho syn doma není, vrátí se až za hodinu a on odmítá s cizí osobou probírat rodinné záležitosti. Výsledkem je vyfabulovaný závěr, že žalobce nebydlí v uváděném místě bydliště a jeho otec neví o svatbě vlastního syna. Takovéto jednání je, krom porušení základních pravidel morálky a slušného chování, rovněž v porušením § 2 odst. 4, § 3 a § 4 odst. 1 správního řádu. Otec žalobce i rodiče jeho manželky jsou připraveni k danému případu vypovídat a doplnit jakékoliv potřebné údaje. Není však pravdou to, co správní orgán uvádí v napadeném rozhodnutí. Žalobce zopakoval, že oba manželé chtějí realizovat společné soužití a budovat plány do budoucna, což neznamená, že žalobce po případném získání víza bez návratu opustí zemi původu. Cílem žalobce je především získat možnost stýkat se častěji se svou právoplatnou manželkou, nikoliv opustit nadobro své rodiče. Není tedy pravdou, že by žadatel účelově tvrdil, že musí pečovat o své příbuzné, když toto chce skutečně činit a nepovažuje tuto skutečnost v rozporu s možností realizovat společné soužití s manželkou. Za účelovou označil žalobce argumentaci žalovaného, který zcela ignoroval shodné odpovědi na jednotlivé otázky a naopak dává některé útržky z pohovorů do zcela jiného kontextu, než v jakém byly vysloveny. Správní orgány opakovaně porovnávají výpovědi z předchozích řízení s výpověďmi současnými bez jakéhokoliv přihlédnutí k tomu, že se v průběhu řízení změnila situace, a to i přesto, že tuto skutečnost uvedl žalovaný již v žádosti o nové posouzení skutečností. Nejabsurdněji tento postup žalovaného vyzní v otázce plánování pořízení dětí a jejich výchovy. Žalobce k tomu zopakoval svoji argumentaci z žaloby s tím, že správní orgány nepřihlédly ke zdravotnímu stavu manželky žalobce, proto dochází i v této otázce k dezinterpretaci výpovědí a k vytrhávání výpovědí z jejich kontextu, k porovnání dvou odlišných situací z jiných období bez ohledu na přihlédnutí ke změnám. Plány žalobce a jeho manželky týkající se případného pořízení potomků se ve všech fázích zcela shodovaly. Řešili spolu manželčino onemocnění a případné alternativní možnosti, což oba uvedli v pohovorech. Ačkoli žalovaný uvádí, že jednotlivé informace musí hodnotit v kontextu poznatků získaných během předchozí žádosti o vízum, toto nečiní. Porovnává útržky jednotlivých výpovědí provedených v rozdílných časových obdobích, a to bez ohledu na jejich kontext, jak je zřejmé např. z výpovědí týkajících se plánování společné rodiny. Napadené rozhodnutí tak vychází z informací, skutečností a výpovědí, které buďto nemají pravdivý základ nebo jsou zcela vytrženy z kontextu. Takovéto jednání je v rozporu se základními zásadami, na kterých je správní právo postaveno. Správní orgán nepostupuje ani v souladu s § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Žalobce proto nesouhlasil se závěrem žalovaného, že zastupitelský úřad i žalovaný vydali řádně odůvodněné rozhodnutí a unesli důkazní břemeno. Vyjádření k právnímu posouzení žalovaným Úkolem správního orgánu je posoudit jednotlivosti konkrétního případu a na základě konkrétních poznání a skutečností dospět k rozhodnutí. Správní orgán se však místo toho pouští na úroveň paušalizace a stereotypizace, když uvádí obecné informace o jiných případech a na základě nich vyvozuje závěr o žádosti žalobce. Není možné, aby správní orgán rozhodoval o konkrétní žádosti na základě toho, že „v posledních letech je zaznamenáván stoupající trend nelegální migrace mladých lidí do zemí EU, resp. zemí schengenského prostoru. Jedním z fenoménů typickým pro Pákistán, který má přímou spojitost s nelegální migrací do zemí schengenského prostoru, jsou účelové sňatky uzavírané tamnějšími mladými muži a občankami zemí EU." Správní orgán však i celé své vyjádření uzavírá s tím, že „Zkušenosti správních orgánů dokládají, že občané z migračně rizikových zemí, kteří volí nelegální migraci ve formě účelově uzavřeného manželství, většinou předstírají své city až do okamžiku získání přechodného pobytu ve smyslu § 87b případně trvalého pobytu podle § 87h zákona o pobytu cizinců a až poté dochází k rozvodům.“ Žalobce považoval za velmi urážlivé, že správní orgán České republiky ve vyjádření ke konkrétnímu případu takto paušalizuje a nahlíží na jeho žádost skrz jiné případy pouze s tím, že se nějaký jev děje, tudíž se stejného jednání dopustil i sám žalobce. Toto pochybení nezmírňuje ani skutečnost, že správní orgán takové vyjádření dává jen „do souvislosti“. Ať už správní orgán uvádí informace s jakýmkoliv účelem, ve vztahu ke konkrétní žádosti nemají tyto žádnou váhu. Žalobce považoval za nepřijatelný způsob, jakým popisuje správní orgán právní stav věci a namítal porušení § 2 odst. 4 správního řádu, když přijaté řešení neodpovídá okolnostem daného případu a § 2 odst. 2 správního řádu, neboť správní orgán nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Správní orgán považuje délku trvání vztahu za irelevantní pro dané rozhodnutí, neboť se dle jeho názoru nejedná o plnohodnotný vztah. Tím však popírá indikátory uváděné v Příručce pro řešení účelových sňatků, které sám k rozhodnutí využívá. Jedním z indikátorů poukazujících, že je nepravděpodobné, že by došlo ke zneužití práva uzavřením účelového sňatku je právě skutečnost, že manželství trvá dlouhou dobu. Správní orgán se však nezabýval tím, zda lze již více než 3 roky trvající manželství a 6 let trvající vztah považovat za „dlouhou dobu“ dle uvedeného indikátoru, neboť dle jeho názoru nelze tak jako tak vztah považovat za plnohodnotný. Tímto postupem správní orgán popírá samotný účel jednotlivých indikátorů, když právě tyto slouží k rozhodnutí o tom, zda je sňatek uzavřen účelově, či nikoliv. A dále tak nepřímo tvrdí, že jedinou zásadní otázkou je, zda je možné vztah, který je právě kvůli rozhodnutím správních orgánů odkázán na internetovou komunikaci, považovat za plnohodnotný. Není pravdou, že by správní orgán nevěděl o tom, že se pár setkává na Srí Lance. Žalobce i jeho manželka opětovně dokládají správnímu orgánu ve všech fázích řízení veškeré doklady o svých cestách, vždyť je to ostatně jen ku prospěchu jejich věci. Žalobce i jeho manželka v průběhu pohovorů vždy uváděli, že se chystají na společnou dovolenou na Srí Lance a žalobce sám po dovolené v roce 2016 rovněž nabízel správnímu orgánu doklady prokazující společně strávený čas v této destinaci. Posuzujícím úředníkem mu však bylo řečeno, že veškeré potřebné doklady má z předchozích pohovorů a tyto doklady si nepřevzal. I tímto jednáním tak došlo k porušení základních ustanovení správního řádu, a to zvláště, pokud je následně žalobci vytýkáno, že doklady nepředložil. Správní orgán měl po celou dobu řízení k dispozici rovněž cestovní pas žalobce, kde lze z razítek jednoznačně vyčíst, že žalobce opakovaně v tvrzených termínech cestoval na Srí Lanku. Podkladů pro rozhodnutí tak měl správní orgán dostatek a dochází tak k porušení § 3 správního řádu a § 50 odst. 3, 4 správního řádu, neboť správní orgán nezohlednil skutečnosti hovořící ve prospěch žalobce a nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. V žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza žalobce neargumentoval informací o cestách na Srí Lanku, neboť do té doby správní orgán nikterak nezpochybňoval, že by se manželé vídali na Srí Lance opakovaně. Oba manželé měli za to, že tuto skutečnost už dostatečně prokázali. Vzhledem k tomu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zpochybňuje i zcela prokázané skutečnosti, které do té doby manželům nevytýkal, rozhodli se doklady o společných cestách předložit i k žalobě. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného týkajícím se pokusů manželky žalovaného získat vízum na cestu do Karáčí. Manželka žalobce žádala poprvé o vízum již na začátku roku 2014 a to prostřednictvím cestovní kanceláře Jedu.cz. Žádost se zastupitelským úřadem Pákistánu vyřizoval P.T., avšak zastupitelský úřad řízení protahoval a nikdy ve věci nerozhodl. Uvedené dokládal žalobce přiloženou emailovou konverzací se jmenovanou osobou a emailem potvrzujícím zabukování letenky do Karáčí manželkou žalobce. Žalobcova manželka se znovu pokusila získat vízum v roce 2016, avšak po hodinách sezení na ambasádě a hodinách sezení před ambasádou v autě poslali zaměstnanci zastupitelského úřadu manželku domů s tvrzením, že ji budou kontaktovat, což se však nikdy nestalo. Na veškeré dotazy odpovídali pouze tvrzením, že ji musí vidět velvyslanec, a to až v termínu, kdy bude mít čas. Vzhledem k tomu, že zcela zásadní pro oba partnery je se co nejčastěji vídat, rozhodli se opět volit cestu společné dovolené a odjeli spolu na Srí Lanku. Veškeré předložené doklady, včetně samotné žádosti mají stále zaměstnanci na ambasádě. K dokreslení žalobce uvedl, že manželka vedla na zastupitelském úřadu pohovor s panem S.M., kterému byly předány veškeré doklady. Uvedené skutečnosti může potvrdit syn žalobcovy manželky, který ji na ambasádu vezl a byl se situací obeznámen. Jako důkaz žalobce předložil emailovou komunikaci se zastupitelským úřadem Pákistánu a ofocený vyplněný formulář s tím, že jsou schopni doložit i další fotografie přímo ze zastupitelského úřadu. Žalobce závěrem uvedl, že má veškeré doklady od všech tvrzených skutečností a jakoukoliv přednesenou skutečnost může kdykoliv doložit Žalobcova manželka nadto ve své věci kontaktovala veřejnou ochránkyni práv a rozhodla se rovněž jít cestou medializace svého případu prostřednictvím kontaktovaného dokumentárního štábu, neboť považuje jednání správních orgánů v její věci za zcela bezprecedentní, urážlivé a především protizákonné. V. Jednání soudu Vyjádření manželky žalobce Soud v daném soudním řízení nejednal s manželkou žalobce jako s osobou zúčastněnou na řízení, neboť ta při jednání soudu do protokolu ve smyslu § 34 odst. 1 s.ř.s. uvedla, že neuplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení. Vyjádření zástupce žalobce O věci samé rozhodl soud po provedeném jednání. Při jednání zopakoval zástupce žalobce svoji argumentaci z žaloby a z repliky a uvedl, že zastupitelský úřad a žalovaný neunesli důkazní břemeno, neprokázali, že výlučným účelem uzavření sňatku žalobce s paní Z.K. (K…) bylo získat oprávnění k pobytu v České republice. Zástupce žalobce odkázal na soudu předloženou zprávu Veřejné ochránkyně práv, která jednotlivé žalobní body podporuje. Uvedl, že si je žalobce vědom, že k uzavírání účelových manželství skutečně dochází, ale protože ze strany žalovaného dochází k zásadnímu zásahu do práva na rodinný život, musí být takové rozhodnutí vydáno bez jakýchkoliv pochybností, což se v daném případě nestalo. Vyjádření žalovaného Žalovaný zopakoval argumentaci z odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že předmětem tohoto soudního řízení by měly být skutečnosti a poznatky, které byly zjištěny během řízení o poslední žádosti o vízum a nikoliv předchozí poznatky, které žalobce v žalobě napadá a opakovaně s nimi polemizuje, čímž vlastně polemizuje s předchozím rozsudkem zdejšího krajského soudu. Zastupitelský úřad položil žadateli při podání žádosti dvě otázky a ve svém rozhodnutí se vypořádal s odpověďmi na tyto otázky, zhodnotil předložené doklady o zaměstnání a sociálním zázemí žadatele a konstatoval, že i přes předložení dokladu o zaměstnání se nemění nic na skutečnosti, že žadatel nemá stálé ekonomické postavení, že má nízký plat i na pakistánské poměry a že tedy lze předpokládat, že účelem sňatku bylo právě získat právo volného pobytu a pohybu v zemích EU, aby si vylepšil ekonomickou situaci. Zastupitelský úřad vycházel z jednoho z indikativních kritérií, kterým je, že by žadatel bez problémů získal právo pobytu bez toho, aby uzavřel sňatek. Je zřejmé, že dle žadatelem prokázaného ekonomického zázemí by žadatel vízum nezískal, což potvrzuje skutečnost, že v roce 2013 byla jeho žádost o krátkodobé vízum zamítnuta, proto zastupitelský úřad přihlížel i k tomuto ekonomickému zázemí. K oddacímu listu NIKAH NAMA žalovaný uvedl, že je na základě analýzy, kterou nechal provést zastupitelský úřad v pákistánské právní kanceláři tento oddací list podle pakistánského práva neplatný. Jednak byl vydán nepříslušným místním orgánem a jsou v něm obsaženy nepravdivé informace ohledně svědků. I tato skutečnost podpořila dřívější vyjádření, že žadatel záměrně nezvolil sňatek ve své rodné zemi, ale sňatek na Srí Lance, což je země, která je všeobecně považována za zemi, kde k těmto účelovým sňatkům dochází. Zastupitelský úřad se s těmito novými poznatky vypořádal a následně byla podána žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza. Žalovaný se v rámci § 180e odst. 6 ZPC zabýval těmito informacemi poskytnutými v novém řízení a dospěl k závěru, že neměly zásadní vliv na to, aby zastupitelský úřad přehodnotil své rozhodnutí. Pouze pro úplnost zopakoval žalovaný své předchozí poznatky, které už byly předmětem soudního přezkumu a byly shledány prokázanými. V žalobě se žadatel neustále vrací k poznatkům z předchozího řízení, které by neměly být předmětem tohoto soudního řízení, jehož předmětem by měly být nové skutečnosti, které žadatel uvedl při podání své poslední žádosti. Uvádí-li žalobce, že zastupitelský úřad nevzal v úvahu, že s manželkou strávili dovolenou na Srí Lance v roce 2016 a 2017, tak tyto skutečnosti nebyly zastupitelskému úřadu známy. Žadatel tuto skutečnost k výzvě, aby uvedl, co je nového, měl uvést, jestliže ji považuje za tak klíčovou. Neuvedl ji ani v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, kde měl uvést, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí či nezákonnost postupu. Žadatel tuto skutečnost neuvedl, to znamená, že tato skutečnost nebyla správním orgánům v době jejich rozhodování známa. Příslušné předpisy EU připouštějí možnost změny rozhodnutí v případě, že vyjdou dodatečně najevo tzv. indikativní kritéria, kterými je problematika účelových sňatků prokazována, a může to vést i ke změně rozhodnutí. Za nejsilnější argument v tomto případě je považováno narození dítěte. V daném případě jsou zde dvě skutečnosti, které nebyly správním orgánům v době rozhodování známy. Pokud tyto skutečnosti žadatel uvede ve své příští žádosti o vízum a prokáže, že k tomu skutečně došlo, budou muset nepochybně správní orgány tuto skutečnost vzít v úvahu. Nelze předjímat, zda tato skutečnost bude mít vliv při posuzování indikativních kritérií a dojde ke změně rozhodnutí. Zastupitelský úřad i žalovaný vycházely z poznatků zmíněných v poslední žádosti. V reakci na repliku žalovaný uvedl, že není v rozporu se zákonem, jak namítá žalobce, když zastupitelský úřad uvádí obecné zkušenosti s chováním žadatelů, kteří účelově uzavírají manželství a předstírají své city a v okamžiku udělení přechodného nebo trvalého pobytu dochází k rozvodům. Uvádí-li žalobce v replice, že narůstá počet případů, kdy soudy konstatovaly, že správní orgány břemeno neunesly, stoupá i počet rozhodnutí soudů, kde je konstatováno, že správní orgány důkazní břemeno unesly (Krajský soud v Ostravě sp.zn. 22A 3/2015, 22A 81/2015, Městský soud v Praze 6A 230/2015, Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích 52A 106/2016, Nejvyšší správní soud 7Azs 326/2017). VI. Posouzení věci krajským soudem Z čeho soud vycházel Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Žaloba je důvodná. Právní hodnocení A. Podle § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců: „Rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho manžel“. Podle odst. 3 citovaného ustanovení: „Ustanovení tohoto zákona týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky.“ Podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců: „Rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území hodlá cestovat společně s tímto občanem Evropské unie nebo cestovat za tímto občanem, který již na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství.“ Podle § 20 odst. 1 zákona o pobytu cizinců: „Podmínky udělování krátkodobého víza, důvody jeho neudělení, podmínky prodloužení doby pobytu na krátkodobé vízum a důvody zrušení jeho platnosti stanoví přímo použitelný právní předpis Evropských společenství. O důvodech neudělení krátkodobého víza nebo zrušení jeho platnosti je cizinec informován na jednotném formuláři.“ Podle § 180e odst. 6 věty prvé zákona o pobytu cizinců: „Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, zrušení platnosti krátkodobého víza nebo prohlášení krátkodobého víza za neplatné, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie.“ Přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009, o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), (dále jen „vízový kodex“). Podle bodu 28 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29.4.2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „Směrnice 2004/38/ES“): „Členské státy by měly mít možnost přijmout potřebná opatření k ochraně před zneužíváním práv nebo podvody, a zejména před účelovými manželstvími nebo jakoukoliv jinou formou vztahů uzavíraných výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt. Podle článku 35 Směrnice 2004/38/ES: „Členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Veškerá taková opatření musí být přiměřená a spojená s procesními zárukami stanovenými v článcích 30 a 31.“ Komise vydala Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě KOM/2009/0313, o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, (dále jen „Sdělení KOM/2009/0313“). Toto sdělení má za cíl poskytnout členským státům pokyny, jak správně uplatňovat Směrnici 2004/38/ES a vysvětlit pojmy zneužití a účelové sňatky pro účely pravidel EU pro volný pohyb. Podle čl. 2.1.

1. Sdělení KOM/2009/0313: „Sňatky platně uzavřené kdekoliv na světě musí být v zásadě uznávány pro účely uplatňování této směrnice. Nucené sňatky, ve kterých jsou jedna nebo obě strany nuceny uzavřít sňatek bez svého souhlasu nebo proti své vůli, nepožívají ochrany mezinárodního práva nebo práva Společenství. Je třeba odlišovat nucené sňatky od předem domluvených sňatků, kdy obě strany zcela a svobodně souhlasí s uzavřením sňatku, přestože má ve výběru partnera či partnerky hlavní úlohu třetí strana, a od účelových sňatků definovaných v oddílu 4.2 níže“. Článek 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 stanoví: „Bod odůvodnění 28 definuje účelové sňatky pro účely směrnice jako sňatky uzavřené výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu podle směrnice, na které by jinak dotyčná osoba neměla nárok. Sňatek není možné považovat za účelový sňatek pouze z toho důvodu, že je spojen výhodou přistěhovalectví, nebo s jinou výhodou. Kvalita vztahu není pro použití článku 35 Sdělení relevantní.“ Jmenovaný článek rovněž stanoví: „Opatření přijatá členským státem v boji proti účelovým sňatkům nemohou být taková, aby odrazovala občany EU a jejich rodinné příslušníky od toho, aby využívali svého práva volného pohybu, nebo nepřiměřeně zasahovala do jejich legitimních práv. Nesmí narušovat účinnost práva Společenství nebo diskriminovat na základě státní příslušnosti.“ Dále stanoví: „Při výkladu pojmu zneužití v souvislosti se směrnicí musí být věnována řádná pozornost postavení občana EU. V souladu se zásadou nadřazenosti práva Společenství musí být posouzení otázky, zda bylo právo Společenství zneužito, provedeno v rámci práva Společenství, a nikoliv s ohledem na vnitrostátní zákony upravující přistěhovalectví. Směrnice nebrání členským státům v tom, aby vyšetřovaly individuální případy, ve kterých existuje odůvodněné podezření ze zneužití. Právo Společenství nicméně zakazuje systematické kontroly. Členské státy mohou vycházet z předchozích analýz a zkušeností, které dokazují jasný vztah mezi prokázanými případy zneužití a určitými charakteristikami takovýchto případů.“ Podle článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313: „Aby se zamezilo vytváření zbytečných zátěží a překážek, je možné určit soubor indikativních kritérií, která poukazují na to, že je zneužití práv Společenství nepravděpodobné: - manžel, který je státním příslušníkem třetí země, by bez problémů získal právo pobytu sám nebo již legálně pobýval v členském státě občana EU předtím, - pár byl před sňatkem v dlouhodobém vztahu, - pár měl společné bydliště/domácnost po dlouhou dobu, - pár přijal vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (hypotéka na bydlení atd.), - manželství trvá dlouhou dobu.“ Podle téhož článku: „Členské státy mohou definovat soubor indikativních kritérií, které poukazují na to, že existuje možný úmysl zneužití práv přiznaných směrnicí výlučně za účelem obejít vnitrostátní právní předpisy upravující přistěhovalectví. Vnitrostátní orgány mohou zejména zohlednit následující faktory: - pár se před svatbou nikdy nesetkal, - pár se neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání nebo důležité osobní informace, které se jich týkají, - pár nemluví společným jazykem, kterému oba rozumí, - důkaz o peněžní částce nebo daru, které byly předány, aby byl sňatek uzavřen (s výjimkou peněž nebo darů, které byly předány jako věno v kulturách, kde je to běžnou praxí), - v minulosti jednoho nebo obou manželů existuje důkaz o předchozích účelových sňatcích nebo jiných formách zneužití a podvodu, jejichž účelem bylo nabytí práva pobytu, - rozvoj rodinné života pouze tehdy, kdy byl přijat příkaz k vyhoštění, - pár se rozvedl krátce potom, co státní dotyčný příslušník třetí země získal právo pobytu.“ Dle článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 by měla být výše uvedená kritéria „považována za podněty pro zahájení vyšetřování, aniž by z nich bylo možné vyvozovat automatické závěry výsledků nebo dalšího šetření. Členské státy se nemohou spoléhat na jediné kritérium, ale je třeba věnovat řádnou pozornost všem okolnostem jednotlivého případu. Vyšetřování může zahrnovat oddělené rozhovory s každým z manželů.“ V článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 je rovněž stanoveno: „Důkazní břemeno nesou orgány členských států, které se snaží omezit práva podle této směrnice. Orgány musí být s to případ přesvědčivě doložit, přičemž musí respektovat všechny hmotněprávní záruky popsané v předchozích oddílech. V případě odvolání je úkolem vnitrostátních soudů ověřit, zda v jednotlivých případech došlo ke zneužití, přičemž důkaz o této skutečnosti musí být podán v souladu s vnitrostátními právními předpisy, za předpokladu, že tím není dotčena účinnost práva Společenství.“ Dále je v tomto článku stanoveno: „Vyšetřování musí být prováděna v souladu se základními právy, zejména s články 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) a 12 (právo uzavřít manželství) EÚLP (články 7 a 9 Listiny EU). Probíhající vyšetřování případů, kdy existuje podezření z účelového sňatku, neopravňuje k odchylkám od práv rodinných příslušníků ze třetích zemí podle směrnice, jako je zákaz práce, zabavení cestovního pasu nebo nedodržení šestiměsíční lhůty od data podání žádosti, pokud jde vydání pobytové karty. Tato práva mohou být odňata kdykoliv jako důsledek následného vyšetřování.“ Komise rovněž vydala Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě KOM/2014/0604, Pomáhat vnitrostátním orgánům v boji proti zneužívání práva na volný pohyb (dále jen „Sdělení KOM/2014/0604“), jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU (dále jen „Příručka pro řešení účelových sňatků“). Podle Sdělení KOM/2014/0604 pokyny, které Příručka pro řešení účelových sňatků poskytuje, jsou zaměřeny na účelové sňatky ve smyslu Směrnice 2004/38/ES a Sdělení KOM/2009/0313 jako sňatky uzavírané výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt podle uvedené směrnice, které by určitá osoba jinak neměla. Jejím účelem je pomoci vnitrostátním orgánům účinně řešit jednotlivé případy zneužívání v podobě účelových sňatků, aniž by byl ohrožen základní cíl, jímž je zaručovat a usnadňovat volný pohyb občanů EU a členů jejich rodin na základě unijního práva, kteří toto právo uplatňují v dobré víře. Z údajů předložených členskými státy o nedávno odhalených účelových sňatcích mezi státními příslušníky třetích zemí a občany uplatňujícími své právo na volný pohyb v rámci EU vyplývá, že tento jev existuje, ale významně se v jednotlivých členských státech liší. Právní rámec na unijní a mezinárodní úrovni, v souladu s nímž by vnitrostátní orgány měly postupovat při boji se zneužíváním, sestává z pravidel EU pro volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků, práv a záruk zakotvených v listině základních práv Evropské unie a dalších souvisejících nástrojů mezinárodního práva, jako je Evropská úmluva o lidských právech. Příručka není ani právě závazná ani vyčerpávající. Touto příručkou není dotčeno stávající unijní právo ani jeho budoucí vývoj. Není jí dotčen ani případný závazný výklad unijního práva ze strany Soudního dvora. Na podkladě uvedeného právního rámce byla posuzována předchozí žádost žalobce ze dne 4.3.2015 a rozhodnutí o ní a měla být posuzována i žádost žalobce ze dne 1.12.2016, o které bylo rozhodnuto žalobou napadenými rozhodnutími zastupitelského úřadu a žalovaného. B. Rozsudkem zdejšího krajského soudu ze dne 30.6.2016, čj. 57 A 131/2015-65, který nabyl právní moci dne 27.8.2016 (dále jen „předchozí rozhodnutí krajského soudu“), byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.8.2015, čj. 306865/2015- KKM, kterým bylo podle § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců posouzeno rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Islámábádu ze dne 28.6.2015, jímž nebylo žalobci uděleno krátkodobé vízum k žádosti ze dne 4.3.2015. Žalovaný dospěl k závěru, že je rozhodnutí zastupitelského úřadu v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) ZPC, neboť žalobce uzavřel účelově manželství s občankou České republiky za účelem získat vízum k pobytu na území České republiky, resp. v souladu se Směrnicí 2004/38/ES za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt v rámci Evropské unie. Zastupitelský úřad při svém rozhodnutí vycházel z podkladů předložených žalobcem (fotokopie oddacího listu vydaného v České republice, kopie původního oddacího listu ze Srí Lanky, ověřené fotokopie anglického překladu původního srílanského oddacího listu, emailové korespondence, dopisu manželky z března 2013, ze seznamu délky hovorů na Skypu, fotografií pobytu na Srí Lance, rozsudku o rozvodu manželky a jejího bývalého manžela pana K., z kopie diplomu žalobce z University of Karachi, ze zdravotní zprávy manželky a kopie pasu a občanského průkazu manželky). Vycházel rovněž ze závěrů šetření okolností uzavření sňatku (z pohovorů s žalobcem a manželkou ze dne 5.11.2014 a 4.3.2015 a pohovorů s rodiči manželky) a ze zprávy z šetření pákistánské právní kanceláře v místě bydliště žalobce. Ve správním řízení bylo pověřenou právní kanceláří v Pákistánu učiněno šetření v místě bydliště žalobce. Na základě prohlášení otce žalobce a sousedů bylo zjištěno, že se žalobce na adrese svého trvalého bydliště prakticky nevyskytuje. Soud konstatoval, že žalobce s manželkou se ve svých výpovědích na určitých skutečnostech shodli (že se seznámili v roce 2010; že se poprvé viděli při jejich svatbě v červnu 2014 na Srí Lance; na základních charakteristikách jako je jejich rodinný stav, počet sourozenců, povolání apod.; na obecných plánech po získání víza). Avšak na mnoha skutečnostech se neshodli (neznají navzájem svoji přesnou finanční situaci; neshodli se ohledně případného založení rodiny; o informacích o registraci sňatku v Pákistánu; o informování nejbližší rodiny o chystaném sňatku). Z obsahu správního spisu vyplývalo, že žalobce v průběhu řízení uváděl o svých majetkových poměrech rozporuplné informace (například při pohovoru 5.11.2014 uvedl výši úspor 2-3 miliony rupií a při pohovoru dne 4.3.2015 uvedl výši úspor 200.000 až 300.000 rupií) a své finanční poměry nijak nedokládal. Ve správním spise se nenacházel pákistánský oddací list Nikah Nama ani jeho registrace v pákistánské databázi NADRA. Žalobce s manželkou splňovali několik indikativních kritérií stanovených v článku 4.2 Sdělení KOM/2009/0313 poukazujících na existenci možného úmyslu zneužití práv ze Směrnice 2004/38/ES za účelem získání pobytu (pár se před svatbou nikdy nesetkal; pár se neshoduje ohledně důležitých osobních informací, jako je jejich finanční situace). Manželský pár, který se před svatbou nikdy neviděl a je od svatby v kontaktu jen přes internet, neshodne se na základních otázkách spojených s budoucím manželským životem, nevede společnou domácnost či nemá dlouhodobější společný závazek, nebyl posouzen jako trvalý svazek naplňující hlavní účel manželství. Článek 4.2 Sdělení KOM/2009/0313 stanoví jako jedno z indikativních kritérií skutečnost, zda by žadatel, který je státním příslušníkem třetí země, bez problémů získal právo pobytu sám nebo již předtím legálně pobýval v členském státě občana EU. Poznatky o ekonomickém a sociálním zázemí žadatele (včetně výše jeho příjmu) soud posoudil jako relevantní, ač měl žalobce opačný názor s tím, že se v jeho případě jedná o žádost rodinného příslušníka občana Evropské unie. Pokud by žadatel nezískal vízum na základě nedostatečného ekonomického zázemí a nesplnil tak uvedené indikativní kritérium, jsou poznatky o jeho sociálním a ekonomickém zázemí relevantní i v rámci posuzování žádosti o vízum rodinného příslušníka občana Evropské unie. Na základě uvedených skutečností a v souladu s indikativními kritérii uvedenými v článku 4.2 Sdělení KOM/2009/0313 a v Příručce pro řešení účelových sňatků dospěl soud shodně s žalovaným k závěru, že sňatek žalobce a jeho manželky byl účelově uzavřený, a to za účelem získání práva pobytu žalobce na území České republiky, resp. Evropské unie. Předchozí rozsudek krajského soudu je v právní moci, jak je výše uvedeno. C. V předchozím rozhodnutí vycházely správní orgány z rozporů ve výpovědích žalobce a jeho manželky a jednalo se o rozpory zásadního charakteru, jak je zřejmé z rekapitulace předchozího rozhodování o žádosti ze dne 4.3.2015. Sňatek uzavřený státním občanem Pákistánu na Srí Lance proběhl tak, jak dle poznatků správních orgánů účelově probíhá mezi občany Evropské unie a příslušníky Pákistánu. Byl uzavřen při první dovolené, po známosti, která byla pouze internetového charakteru, a nebylo prokázáno, že by vztah mezi manžely pokračoval jinak, než opět pouze internetovou komunikací. V předchozím rozsudku se krajský soud vyjádřil i k nutnosti posuzovat uzavřené manželství podle vnitrostátní právní úpravy. Vycházel z definice účelu manželství, jak je uvedena v § 655 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož je manželství trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Občanský zákoník dále v § 690 hovoří o uspokojování potřeb rodiny, v § 691 a § 692 o rozhodování o záležitostech rodiny, obstarávání záležitostí rodiny. Dle občanského zákoníku musí vztah mezi manžely obsahově splňovat naprosto zásadní kritéria, aby mohl být považován za skutečné a nikoli jen účelově uzavřené manželství. V předchozím řízení bylo prokázáno, že manželství žalobce nelze za takové považovat a v souladu s citovanými právními předpisy Evropské unie a vnitrostátními právními předpisy byl učiněn jednoznačný závěr, že se v daném případě jedná o účelově uzavřené manželství. Prokázat, že manželství nebylo uzavřeno účelově, je jednodušší v případě, kdy vznikne bezprostřední partnerský vztah, resp. manželství, např. v případě, kdy je občan Evropské unie na delší dobu na pracovní cestě ve třetí zemi, kde naváže vztah, který jako takový funguje, a pak je na správních orgánech, aby prokázaly, že je takový vztah pouze formální, resp. manželství, že bylo uzavřeno účelově. V případě žalobce takový vztah nevznikl. Manželé nikdy neuspokojovali společně své potřeby (manželka žalobce se setkala s žalobcem pouze k uzavření sňatku). Žalobce v předchozí žalobě hovořil a v této žalobě znovu hovoří o tom, že manželé očekávají, že plnohodnotný manželský vztah se všemi atributy mezi nimi vznikne teprve po té, co budou bydlet na území České republiky. Žalobce značnou část žalobních námitek směřuje do znovupřezkoumávání toho, co už v předchozím soudním řízení přezkoumáno bylo. K tomu soud uvádí, že není možné v tomto soudním řízení zpochybňovat závěry soudu, které už byly jasně vyjádřeny v předchozím soudním řízení. Ve správním řízení o žádosti žalobce ze dne 1.12.2016 bylo nutno respektovat závěry učiněné předchozím pravomocným rozsudkem zdejšího krajského soudu a posuzovat žádost podle nových tvrzení žalobce v žádosti a podle nových důkazů k těmto tvrzením předloženým, neboť účelovost uzavření manželství je třeba posuzovat nejen po celou dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího orgánu, jak uvádí Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31.8.2012, čj. 5 As 104/2011-102 (zde citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz), ale pokud je v řízení před správními orgány prokázáno v řízení o následně podané žádosti, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani, když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo. Důkazní břemeno nesou orgány členských států, které se snaží omezit práva manželky žadatele, jako občanky Evropské unie, a žadatele, jako jejího rodinného příslušníka, daná jim Směrnicí 2004/38/ES (viz článek 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313). Již v předchozím rozsudku krajský soud konstatoval, že může ve vztahu mezi manžely dojít ke změně naposledy správními orgány a soudem posuzovaných skutečností a že žalobce k tomu může příslušné důkazy předložit ke své nové žádosti. V řízení o nové žádosti ze dne 1.12.2016 bylo na žalobci, aby tvrdil oproti žádosti ze dne 4.3.2015 konkrétní skutečnosti, které představují změnu či posun ve vztahu mezi manžely, aby tyto popsal a současně jejich existenci ve správním řízení prokázal. Ve správním řízení bylo nutno tvrdit a prokázat, že vztah mezi žalobcem a jeho manželkou je skutečným vztahem mezi manžely srovnatelným se vztahem mezi manžely občanů Evropské unie na území Evropské unie, vztahem, který by obstál při posuzování indikativními kritérii ve smyslu článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313. K žádosti ze dne 1.12.2016 (podané na vyplněném tiskopisu v anglickém jazyce) žalobce v záznamu o pohovoru z téhož dne na otázku, zda chce uvést něco na podporu své žádosti, uvedl, že ve spojení s jeho předešlými žádostmi poskytuje nyní následující informace/dokumenty: „1) potvrzení o zaměstnání v SUPARCO“ (toto potvrzení soud ve správním spise nenalezl). „2) Nikah Nama a potvrzení o sňatku od NADRA“ Ve správním spise jsou založeny kopie několika listin, ve kterých soud rozeznal pákistánský oddací list Nikah Nama, potvrzení o registraci sňatku v pákistánské databázi NADRA (mezi účastníky o jeho předložení není sporu a soud se domnívá, že se jedná o listinu v levé části v anglickém jazyce a v pravé části v nečitelném rukopisu v jazyce pro soud neznámém, opatřené razítkem „02 NOV 2015“ a kulatým razítkem „Ministry of Foreign Affairs, office Lahora“. „3) Důkaz o placení daní“ (tento důkaz soud ve správním spise nenalezl). „4) Důkaz o mé trvalé adrese“ uvedené v úvodu rozsudku (mezi účastníky není sporu, že žalobce tento důkaz předložil, soud jej však ve správním spise nenalezl). „5) Důkaz, že můj současný plat je kolem 50 000 PKR (včetně soukromých vyučování)“, (rovněž tento důkaz soud ve správním spise nenalezl). K tomu je nutno uvést, je-li proti rozhodnutí žalovaného podána žaloba a správní spis je předložen soudu, měly by být listiny, které žadatel nad rámec původní žádosti k nyní podávané žádosti předložil a které posuzuje správní orgán, přeloženy do českého jazyka, který je u českého soudu jednacím jazykem, případně ve správním spise přehledně označeno, která listina je která, aby se soud mohl ve správním spise lépe orientovat. V záznamu o pohovoru s žalobcem ze dne 1.12.2016 je dále uvedeno, že žalobce na otázku, zda údaje a informace, jež uvedl na zastupitelském úřadu v rámci pohovoru k předchozí žádosti o vízum, jsou správné, zda odpovídají současné situaci, uvedl: „Ne, bylo tam několik informací, které byly zaznamenány chybně. Můj plat je 35 000 PKR nebo více (od SUPARCO) a 15 000 ze soukromého vyučování. Před tím, než jsem začal pracovat u SUPARCO (v době podání předešlých žádostí o víza) můj plat byl stále 50 000 PKR a zdrojem těchto peněz bylo soukromé vyučování a výuka v Skilltech Institute. Nebylo přihlíženo k mé domácí adrese, kterou jsem dříve poskytl.“ Nic dalšího žalobce k žádosti neuvedl. Další skutečnosti uvádí žalobce až v žalobě, např. o společném pobytu o dovolené na Srí Lance v roce 2016 a 2017. Tuto skutečnost žalobce nesdělil zastupitelskému úřadu a v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza toliko zmínil, že se „správní orgán ve svém rozhodnutí nikterak nezabývá skutečností, že naše manželství stále trvá a rozvíjí se. Strávili jsme s manžeklkou několik týdnů na společné dovolené, snažíme se získat společně strávený čas každoročně … .“ Bylo na žalobci, aby ve správním řízení uváděl zcela konkrétně, jak se dle jeho slov manželství rozvíjí a k tomuto tvrzení předložil i zcela konkrétní důkazy. Je bez významu pro rozhodnutí ve správním řízení, když žalobce takové skutečnosti tvrdí až v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Při posouzení napadeného rozhodnutí soud vycházel z úvahy, že žalobce určité nové skutečnosti tvrdil, a to ohledně svých majetkových poměrů a že doložil pákistánský oddací list Nikah Nama vydaný na základě oddacího listu vydaného v České republice, který byl vydán na základě srí lanského oddacího listu. Doložil rovněž potvrzení o registraci pákistánského oddacího listu v tamní databázi NADRA. S těmito novými skutečnostmi a k tomu předloženými důkazy byl zastupitelský úřad, resp. žalovaný, povinen se vypořádat, a to tak, aby ve smyslu § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byly zřejmé úvahy, kterými se správní orgány obou stupňů řídily při hodnocení žalobcem uváděných nových skutečností a při hodnocení důkazů k nim předložených a zejména, aby byly zřejmé úvahy o tom, jaký mají tyto skutečnosti význam pro závěr podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, že žalobci nebude uděleno krátkodobé vízum, neboť se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území tím, že účelově uzavřel manželství s českou státní občankou. Způsob, jakým se zastupitelský úřad a následně žalovaný vypořádali s těmito novými skutečnostmi a důkazy, však uvedeným zákonným ustanovením neodpovídá. Zastupitelský úřad ve svém rozhodnutí nazvaném „ZAMÍTNUTÍ ŽÁDOSTI O UDĚLENÍ VÍZA RODINNÉMU PŘÍSLUŠNÍKU OBČANA EU“ odůvodnil svůj závěr, že se žalobce dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území, tím, že zopakoval důkazy, které byly žalobcem k žádosti ze dne 1.12.2016 předloženy a vyjmenoval tyto důkazy, jak jsou uvedeny výše. Zopakoval dosavadní rozpory zjištěné za dobu od podání první žádosti dne 19.12.2013 tak, jak již byly soudem posuzovány v předchozím soudním řízení (první osobní setkání v roce 2014 před uzavřením sňatku na Srí Lance; sňatek neproběhl v souladu s pákistánskými zákony; pokud ke svatbě došlo mimo území Pákistánu, bylo povinností žalobce bezprostředně po sňatku předložit matriční doklad Nikah Nama Form II, což neučinil; kdo začas jako první mluvit o svatbě; informování rodičů obou manželů o svatbě; vyjádření ohledně péče o rodiče žalobce v Pákistánu versus plány na postavení bezbariérového domu v České republice; důvody pro uzavření sňatku na Srí Lance; plánování dětí či úvahy o adopci; dle paralelního pohovoru nemají manželé společné zájmy a zájmy druhého ve volném čase neznají; kdo zajišťoval hotel na Srí Lance; dosavadní jiné vztahy obou manželů; nutnost registrace sňatku v Pákistánu; otázky náboženství; znalost německého jazyka žalobcem; otázka finančního zajištění žalobce). K nově předkládaným důkazům zastupitelský úřad uvedl, že předložený pákistánský oddací list Nikah Nama a jeho registrace neproběhly v Pákistánu dle platných zákonů Muslim Family Laws Ordinance, 1961. Tyto dokumenty byly vyhotoveny a zaregistrovány na jiném úřadě, než který je k tomu místně příslušný a obsahují nepravdivé informace. K předloženému dokladu o příjmu zastupiteský úřad uvedl: „Dne 1.12.2016 jste doložil doklad o měsíční výplatě ve Vašem zaměstnání v Pakistan Space and Upper Atmospher Research Commission ve výši 35,472 PKR (cca 8 500 Kč), doklad o Vašich financích ze soukromého vyučování ve výši Vámi uváděných 15 000 PKR (cca 3 500 Kč)jste ale nedoložil.“ Z uvedené argumentace nejsou zřejmé ve smyslu 68 odst. 3 správního řádu úvahy zastupitelského úřadu o tom, proč hodnotí žalobcem předložené důkazy tak, jak je uvedeno, není zřejmé, jaký vliv má toto nepřesvědčivé hodnocení předložených důkazů na závěr učiněný podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Obdobného pochybení se dopustil i žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud byla předložena listina týkající se majetkových poměrů žalobce, za situace, že se k této listině vyčerpávajícím způsobem nevyjádřil zastupitelský úřad, neobstojí hodnocení žalovaného, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomuto důkazu uvedl: „Co se týče dokladu o zaměstnání, předložený dokument dokládající plat ve výši cca 8 500 Kč, nic nemění na závěru, že žadatel se snaží u občanky EU vzbudit dojem, že je dobře situovaným občanem. Žadatel nedoložil doklad o tvrzeném výdělku za soukromé doučování ve výši cca 3 500 Kč. Žadatelovy příjmy jsou nízké a žadatel nemá jasnou ekonomickou perspektivu ve své zemi, což jej motivovalo k uzavření manželství s občankou EU s cílem získat právo volného pohybu a pobytu v zemích Evropské unie.“ Z tohoto odůvodnění není zřejmé, kde žalovaný čerpal podklad pro uvedený kategorický závěr, není zde např. žádné porovnání pákistánské průměrné mzdy se mzdou žalobcem prokazovanou. Není zde podklad pro závěr učiněný žalovaným, že „žadatel nemá jasnou ekonomickou perspektivu ve své zemi“. Není zde uvedeno, jaký má tato skutečnost vliv na prokázání uzavření účelového manželství či z jakého důvodu neprokazuje existenci nikoliv formálního vztahu mezi manžely. K předložení dosud nehodnoceného dokumentu Nikah Nama a k zápisu v databázi NADRA žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl: „Co se týče dokumentu Nikah Nama. Pákistánský oddací list (Nikah Nama) … a jeho registrace (Marriage Registration Certificate) nejsou v Pákistánu platné a nebyly vydány na základě srílanského oddacího listu. Sňatek byl rovněž zaregistrován na jiném úřadě, než který je k tomu územně příslušný. Sňatek tak nebyl, dle vyjádření místní právní kanceláře, v Pákistánu registrován podle Muslim Family Laws Ordinance, 1961.“ Žalovaný zopakoval, že měl žalobce „povinnost vyhotovit a předložit matriční doklad Nikah Nama Form II bezprostředně po svatbě, toto však (pravděpodobně záměrně) neučinil. Dokument byl pořízen více než 16 měsíců po svatbě na Srí Lance.“ Žalovaný z toho dovozuje skutečnosti, které jdou výrazně v neprospěch žalobce, aniž by odůvodnil, z jakých podkladů vycházel při hodnocení těchto důkazů, aby tak mohlo být posouzeno, zda i tato skutečnost prokazuje formálnost vztahu mezi manžely. Žalobce pouze obecně vychází z vyjádření pákistánské právní kanceláře, ale tyto listiny zde nejsou popsány a není uvedeno, v čem spočívá neplatnost předloženého oddacího listu Nikah Nama, není uvedeno, jaký vliv má na posouzení potvrzení o registraci v databázi NADRA skutečnost, že bylo vydáno místně nepříslušným subjektem, resp., jaké potvrzení by odpovídalo tomu, aby mohl být sňatek řádně registrován. Je-li rozporován soulad těchto listin s platným právem v Pákistánu, měly být uvedeny příslušné právní normy, případně jejich obsah. Problém spočívá i v tom, že uvedené listiny nejsou přeloženy do českého jazyka, jak již bylo uvedeno. Žalovaný se opírá o vyjádření místní právní kanceláře, jako o podklad, který použil v neprospěch žalobce, ale současně zcela ignoruje vyjádření jiné právní kanceláře ve prospěch pravosti předložených listin (také v angličtině) předložené žalobcem. Pokud žalobce předložil vyjádření právního zástupce k pravosti pákistánského oddacího listu, nemůže být tato listina ignorována. Musí být uvedeno, proč tento důkaz nebyl proveden, eventuálně proč skutečnosti v něm uvedené, a jaké konkrétní skutečnosti, jsou ve vztahu k jakému tvrzení důvodné či nedůvodné a proč. V žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza zmínil žalobce znovu, že se manželé snaží „realizovat svůj rodinný život na území České republiky, a to nejen z důvodu zdravotního postižení manželky žalobce, ale i kvůli bezpečnostní situaci v Pákistánu. Má manželka je bohužel trvale omezena v pohybu a pohybuje se pouze pomocí invalidního vozíku. Z těchto důvodů potřebuje nutně asistenci při zařizování základních potřeb, kterou jí z důvodu zamítátní žádostí nemohu poskytnout.“ K otázce zdravotního stavu manželky žalobce se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval vůbec, a to ani, pokud jde o jeho vliv na posouzení žádosti. Žalovaný část napadeného rozhodnutí, kde hodnotil uvedeným způsobem nové důkazy předložené žalobcem, uzavřel s tím, že: „Na základě výše uvedeného platí stejné poznatky, které odůvodňují předchozí zamítavé rozhodnutí o žádosti o vízum.“ Následně žalovaný zopakoval v obecných rysech dosavadní argumentaci ze správních řízení o předchozích dvou žádostech. Soud proto činí závěr, že je napadené rozhodnutí v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, žalovaný nové důkazy v řízení o žádosti ze dne 1.12.2016 nehodnotil tak, aby z tohoto hodnocení bylo zřejmé, na základě jakých podkladů činí své závěry o nich. S tím pak souvisí následná nemožnost posouzení, zda nově předložené důkazy mají vliv na dříve učiněný závěr vycházející z § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, že byl sňatek žalobce a jeho manželky uzavřen účelově, aby žalobce získal možnost volného pohybu na území Evropské unie. Ze strany správních orgánů musí být všechny v žádosti nově uváděné skutečnosti řádně posouzeny. Musí být zřejmé, na základě jakých podkladů a veden jakými úvahami je správní orgán posoudil způsobem v rozhodnutí uvedeným. Rozhodnutí musí být koncipováno tak, aby bylo možné do budoucna sledovat, jak se vztah mezi manžely vyvíjí, což je podstatné v případě podání další žádosti, nebo zda naopak jsou zde ještě silnější argumenty pro to, proč je nutno tento vztah považovat za čistě formální. K uvedenému soud cituje z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9.12.2015, čj. 4 Azs 228/2015-40, kde je uvedeno: „Při posuzování účelovosti manželství [zde při hodnocení toho, zda se cizinec stal rodinným příslušníkem občana EU dle § 15a odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] je nutné prokázat kumulativně jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život. Neexistence společné domácnosti je zde možnou indicií, nikoli však jednoznačnou oporou pro takový závěr. Důkazní břemeno ohledně uvedených skutečností nese správní orgán a v případě pochybností je nutno učinit závěr, že se nejedná o účelové manželství.“ Důkazy Soud neprovedl žalobcem v žalobě a při jednání soudu navrhovanými důkazy: výslechem manželky žalobce, emailovou korespondencí prokazující snahu o získání víza do Pákistánu v roce 2016, emailovou komunikací se zástupcem k prokázání snahy manželky žalobce získat vízum do Pákistánu, doklady o dovolené na Srí Lance a doklady ke zdravotnímu stavu manželky žalobce, neboť jejich provedení shledal nadbytečným vzhledem k rozhodným a právně významným zjištěním o podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soudu byla předložena Zpráva o šetření Veřejné ochránkyně práv ve věci neudělení krátkodobého víza ze dne 4.4.2017 (dále jen „zpráva“) týkající se manželky žalobce (stěžovatelky), která se na Veřejnou ochránkyni práv obrátila v dubnu 2017. Její podnět se týkal opakovaného zamítání žádostí o udělení krátkodobého víza jejímu manželovi (žalobci). Dle tvrzení stěžovatelky správní orgány od roku 2013 do současnosti ve svých zamítavých rozhodnutích argumentují tím, že sňatek stěžovatelky s (žalobcem) je účelový, uzavřený pouze s cílem získat pro (žalobce) oprávnění k pobytu v České republice. Dle stěžovatelky není tento závěr ničím odůvodněn. Veřejná ochránkyně práv v rámci šetření o této stížnosti zjistila, že Zastupitelský úřad České republiky v Islámábádu pochybil, když zamítl žádost manžela stěžovatelky o vízum z důvodu obcházení zákona účelovým uzavřením manželství. Ministerstvo zahraničních věcí poté pochybilo tím, že žádost o nové posouzení důvodů pro neudělení víza zamítlo. Ke zprávě je připojeno vyjádření bývalé poslankyně Parlamentu České republiky M.W. a vyjádření spisovatelky I.P. znějící ve prospěch stěžovatelky. Soud veden respektem k institutu Veřejné ochránkyně práv se s obsahem uvedené zprávy seznámil a dospěl k závěru, že se zpráva opírá o výkladové stanovisko, kterým argumentují obě strany, jak je uvedeno i v tomto rozsudku. Obsah a skutečnosti, ze kterých vychází Veřejná ochránkyně práv, nevychází z údajů, které jsou součástí nyní soudem posuzovaného spisového materiálu, ale vychází z jednoho rozhovoru, který byl učiněn na Ministerstvu zahraničních věcí a z vyjádření manželky žalobce. Soud však v dané právní věci, jak již bylo uvedeno, vycházel podle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a podle § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumával napadený výrok rozhodnutí žalovaného v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů. Závěr Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Zrušil proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku. VII. Náklady řízení Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleželo podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil. Žalobce se tohoto práva výslovně vzdal, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení