57 A 37/2019 - 67

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců JUDr. Veroniky Burianové a Mgr. Lukáše Pišvejce ve věci žalobce: S.T.K., narozený dne … státní příslušnost Pákistánská islámská republika bytem … zastoupený advokátkou Mgr. Gabrielou Kopuletou sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 5/101, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. 300831/2019-VO, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2019, č. j. 300831/2019-VO, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Gabriely Kopuleté, advokátky.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza.

II. Žaloba

2. V podané žalobě žalobce argumentoval tím, že se opakovaně a dlouhodobě obrací na Velvyslanectví České republiky Islámábádu (dále jen „zastupitelský úřad“) s žádostí o udělení schengenského víza rodinnému příslušníku občana EU, neboť je manželem české státní občanky, paní Z.K. Uvedl, že novou žádost podal dne 12. 10. 2018, mimo jiné i v reakce na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2018, č. j. 57 A 55/2017-88, které zrušilo rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ze dne 2. 4. 2017, č. j. 303763/2017-VO ve věci žádosti žalobce podané dne 1. 12. 2016 a věc mu vrátilo k dalšímu řízení. Při podání žádosti byl veden snahou prokázat, že jeho manželství stále trvá, prohlubuje se a není svazkem fiktivním. Žalobce namítal, že za účelem prokázání svých skutkových tvrzení zastupitelskému úřadu společně s žádostí předložil řadu listinných důkazů, které však zastupitelský úřad odmítl s konstatováním, že se nejedná o obligatorní přílohy podání. Z tohoto důvodu žalobce tyto listiny odeslal zastupitelskému úřadu dopisem datovaným dnem 19. 10. 2018. Zastupitelský úřad se poté k předloženým listinám vyjádřil tak, že předložené dokumenty nepředstavují nové poznatky, které by v rámci posuzování dřívějších žádostí nebyly vzaty v potaz, z čehož lze dovodit, že se nezměnily ani důvody, pro které dřívější žádosti o vízum byly zamítnuty; z listinných důkazů není možné dedukovat, že bude žalobce mít možnost následovat svou manželku do ČR; navíc zastupitelský úřad žalobci vytýkal, že k žádosti předložil jako důkaz oddací list ČR a oddací list Pákistánu, jejichž originály si okamžitě odnesl. S uvedenými závěry žalobce nesouhlasil a brojil proti nim ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, neboť způsob, jakým se zastupitelský úřad vypořádal s tvrzenými skutečnostmi a předkládanými důkazy, neodpovídá zákonným požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu.

3. Dále žalobce odmítal námitky zastupitelského úřadu ve vztahu k oddacímu listu, který dle názoru žalobce neprokazují úmysl uzavřít fiktivní manželství či dokonce úmysl dopustit se podvodného jednání. Tyto závěry zastupitelského úřadu jsou nepravdivé, nepodložené a neprokázané. Zastupitelský úřad postavil své závěry toliko na jediné analýze vyhotovené oslovenou „právnickou kanceláří“, aniž by však provedl i důkazy jiné, např. výpis z pákistánské advokátní komory k osobě advokáta, který žalobce s manželkou ve věci uzavření manželství zastupoval, popř. provedením jeho výslechu za účelem ověření okolností uzavření manželství. Navíc námitky ohledně oddacího listu podle žalobce ani nijak nesouvisí s reálností vztahu žalobce k jeho manželce. Zvláště pokud jsou dány do kontrastu se skutečností, že zastupitelský úřad se ve svém rozhodnutí nikterak nezabýval tím, že manželství stále trvá a vztah započatý již před téměř devíti lety se rozvíjí. Zastupitelský úřad nebere v úvahu společně strávený čas, společnou dennodenní komunikaci, společné plány, ani další okolnosti svědčící o reálnosti a fakticitě manželského svazku, ani zdravotní stav manželky, který je rovněž pro posouzení věci rozhodný.

4. Za nepodložené považoval žalobce závěry zastupitelského úřadu, které se týkaly počtu jeho žádostí o vízum. Dle zastupitelského úřadu jde o „zcela evidentní důkaz snahy dostat se za každou cenu do Evropy, která nesouvisí zdaleka s tím, že v ČR máte manželku“, a tyto opakované žádosti zastupitelský úřad hodnotí doslova jako „inspiraci k dalším cestám na Srí Lanku“. Žalobce k tomu uvedl, že mu nelze připisovat k tíži, že se řídil názorem krajského soudu, jakož i Ministerstva zahraničních věcí a ve snaze splnit svou povinnost tvrdit a prokázat to, že se jeho manželství rozvíjí, opětovně podal žádost o krátkodobé vízum.

5. Za postavené na subjektivních hlediscích poté žalobce považoval tvrzení zastupitelského úřadu, že žalobce chtěl v Pákistánu i nadále vystupovat jako svobodný, pakliže k vyhotovení pákistánského oddacího listu došlo až 16 měsíců po svatbě. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že důvod uzavření sňatku na Srí Lance nebyl dostatečně objasněn. Byl přesvědčen, že s manželkou není jediným párem, který se rozhodl uzavřít sňatek v exotice. Mnohé páry uzavírají manželství na netradičních místech, bez svatebních hostů, v intimitě apod. Pokud jde o výběr destinace (Srí Lanky), pak lokace byla zvolena kvůli manželce, která od sestry věděla, že je to místo pro ni vhodné. Manželka je na srílanské podmínky zvyklá, vyhovují jí a to je také důvod, pro který zde manželé tráví společné dovolené. Vždy jsou ubytováni u rodinné přítelkyně, která pro manželku žalobce zajistí takové podmínky, které jí umožní důstojně trávit čas se svým manželem mimo svůj domov, jenž je zcela přizpůsoben jejím potřebám. Proti tvrzení, že v minulosti manželce byla zamítnuta žádost o vízum do Pákistánu, se žalobce ohradil a považoval je za lživé.

6. Rovněž závěry zastupitelského úřadu, které se týkaly špatné fotokopie výplatní pásky za září 2018, považoval za subjektivní a nepodložené. V rámci řízení o předchozí žádosti zastupitelský úřad argumentoval tím, že „lze do jisté míry akceptovat, že žadatel doložil v předchozím řízení svůj příjem ve výši 35.472 PKR“, a „že průměrný plat v Pákistánu činí 30.724 PKR, s tím, že žadatel má mírně nadprůměrnou mzdu“. K obdobným závěrům dospívá zastupitelský úřad i v nyní posuzované žádosti, když uzavírá, že „uvedený příjem možná stačí na život v Pákistánu /…/, rozhodně však ne na dosažení podobné životní úrovně v ČR. Z uvedeného je zřejmé, že v Pákistánu nemáte velkého finančního zázemí a jste k cestě do Evropy motivován tímto“. K tomu žalobce uvedl, že ano, životní úroveň „pákistánskou“ a „českou“ nelze v žádném případě srovnávat. Pokud zastupitelský úřad situaci takto srovnává, pak by měl ovšem podle žalobce věc vyhodnotit i optikou možné integrace žalobce na trh práce v České republice. Přihlédnuto by pak mělo být k jeho vzdělání, gramotnosti i pracovním zkušenostem, z nichž lze naopak učinit závěr, že je schopen se pracovně v České republice integrovat, neboť má k tomu všechny předpoklady, a že nebude pro český sociální systém zátěží, ale naopak. Tuto námitku žalobce vznesl i při vědomí toho, že tato bude standardně vyhodnocena jako snaha získat právo nejen volného pohybu a pobytu, ale i svobodu zaměstnání.

7. Dále žalobce uvedl, že nespatřuje na rozdíl od zastupitelského úřadu žádné rozpory v jeho výpovědi ze dne 12. 10. 2018. Zastupitelskému úřadu žalobce popravdě odpověděl na otázku: na jak dlouho chce nyní jet do ČR, že „žádá o 90 dní“. Na tom není nic rozporného, neboť krátkodobé vízum nelze získat na delší dobu. To, že se chce v ČR ucházet o práci je také pravda. Jako muž cítí povinnost zajistit svou manželku, pomoci ji, obzvláště za situace, kdy jsou její výdělkové možnosti s ohledem na její postižení omezené.

8. V souvislosti se shora uvedeným žalobce poukazoval na názor krajského soudu, který ve svém zrušujícím rozsudku akcentoval závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015-40.

9. Žalobce pokračoval s tím, že dle jeho názoru zastupitelský úřad neprokázal, že žalobce s manželkou nemá v úmyslu vést společný manželský život. Zastupitelský úřad, přestože je detailně seznámen s případem, a je mu rovněž známa zpráva Veřejné ochránkyně práv ze dne 4. 4. 2018, sp. zn.: 2341/2017/VOP/BZ, č. j. KVOP-14904/2018, jakož i to, že se manželé každoročně schází na neutrálním území státu Srí Lanka, že se manželka opakovaně a neúspěšně pokoušela získat pákistánské vízum a jiné rozhodné okolnosti jako je zdravotní stav manželky, která je dlouhodobě upoutána na invalidní vozík a realizace rodinného života v domovské zemi žalobce či dlouhodobých dovolených v Asii je pro ni obtížná, nejen fyzicky, ale též psychicky, omezil se zastupitelský úřad toliko na hodnocení dokumentů ohledně uzavření manželství, aniž by provedl důkazy jiné. Například výslech manželky, zdravotní dokumentaci manželky, zprávy o zdravotní péči v Pákistánu a jiné. Se zdravotním stavem manželky se zastupitelský úřad vypořádal toliko konstatováním, že pro ni není cestování na Srí Lanku o nic jednodušší než do Karáčí v Pákistánu a dále tím, že žalobce má v Karáčí svou rodinu, která může jeho manželce poskytnout veškerou asistenci. Navíc pro cestování může využít asistenčních služeb a ubytovat se v hotelech, které mají bezbariérový přístup. Žalobce k tomu namítal, že pokud si zastupitelský úřad dal práci s vyhledáním bezbariérových hotelů, je s podivem, proč se se stejnou pečlivostí nezaměřil na vyhodnocení zdravotního stavu manželky, stupně její invalidity, dostupností lékařské a asistenční péče v Pákistánu, přestože mu to zrušující rozsudek krajského soudu uložil, resp. na toto pochybení zastupitelského úřadu při hodnocení důkazů poukázal.

10. Z odůvodnění zamítavého rozhodnutí je tak zřejmé, že zastupitelský úřad se zaměřil jen na skutečnosti odůvodňující jeho závěr, a nezjistil si rozhodné skutečnosti, v důsledku čehož dospěl k nepodloženým závěrům. S ohledem na výše uvedené tak měl žalobce za to, že při posuzování účelovosti manželství zastupitelský úřad neprokázal kumulativně jak úmysl obcházet zákon o pobytu cizinců k získání pobytového oprávnění, tak i úmysl nevést společný manželský život a neunesl tak své důkazní břemeno ve světle aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu. Pokud měl zastupitelský úřad pochybnosti, a tyto se mu nepodařilo jednoznačnými důkazy prokázat, bylo jeho úkolem učinit závěr, že se nejedná o účelové manželství, což však neučinil. Namísto toho své závěry založil na nepodložených domněnkách a nijak nezohlednil skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce a jeho manželky. Příkladem může být neformální uzavření sňatku, které je manželům vytýkáno bez zohlednění toho, že sňatek byl uzavírán na Srí Lance, s Evropankou, jejímž přáním mohlo být uzavření sňatku v duchu evropských tradic, tedy bez zvyklostí země svého budoucího manžela či okolnosti jiné, uváděné výše či v průběhu řízení o jednotlivých žádostech.

11. Shora tvrzenou nezákonnost spočívající dle názoru žalobce v nesprávném zjištění skutkového stavu a nedostatečném zhodnocení skutkových tvrzení a důkazů předložených žalobcem se nesnažil zhojit ani žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný správní orgán tak nedostál svým zákonným povinnostem, v důsledku čehož vydal nezákonné rozhodnutí. Dle názoru žalobce se žalovaný v kvalitě předepsané zákonem nevypořádal s námitkami žalobce uplatněnými v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, když de facto toliko bez dalšího převzal argumentaci zastupitelského úřadu. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nad rámec argumentace použité zastupitelským úřadem oponuje za prvé Sdělením Evropské komise Evropského parlamentu a Radě ze dne 2. 7. 2009 č. COM (2009). Přičemž žalobce byl přesvědčen, že žalovaný správní orgán si z předkládaného Sdělení vybral pouze tu část, která podporovala jeho závěry, aniž by se zabýval i částmi, které naopak svědčí ve prospěch žalobce a jeho manželky. Za druhé žalovaný argumentuje „nabídkou“ pomoci manželce žalobce formou součinnosti při jednání s pákistánským velvyslanectvím v Praze s cílem získat vstupní vízum do Pákistánu. Žalobce považoval tuto argumentaci za absurdní. Jak je žalovanému známo, po pěti letech trvajícího manželství obdrží manželka žalobce pákistánský občanský průkaz, který ji bude opravňovat ke vstupu do Pákistánu. Jak již však žalobce opakovaně argumentoval v průběhu jednotlivých řízení, manželčiny cesty do zahraničí nedoporučují její ošetřující lékaři. Manželka je zdravotně postižená, pobírá invalidní důchod, byt má vybaven a přizpůsoben svému postižení. Každá zahraniční cesta je však pro manželku riziková, neboť manželka žalobce se kromě jiného potýká se zdravotní komplikací v podobě alergie na antibiotika a každé potenciální nakažení infekcí by pro ni znamenalo ohrožení na životě.

12. Podáním ze dne 13. 3. 2019 žalobce doplnil svou žalobu. Uvedl v něm, že jedním z důvodů, pro které se žalovaný ztotožňuje se zamítavým rozhodnutím zastupitelského úřadu ohledně udělení krátkodobého víza, jsou domnělé „vady oddacího listu“ podložené zprávou renomované advokátní kanceláře, s čímž žalobce nesouhlasil. Dále žalobce konstatoval, že požádal advokátní kancelář Farhat Ullah se sídlem v Karachi, Sindh, Pákistán, o vypracování stanoviska k tvrzením žalovaného správního orgánu ohledně vad oddacího listu. Advokátní kancelář ve svém stanovisku ze dne 23. 2. 2019 poukazuje především na federální kodex „The Muslim Family Laws Ordinance, 1961“, který je platný a aplikovatelný na celém území Pákistánu, a dále na „The West Pakistan Family Courts Rules, 1965“. S ohledem na tyto právní předpisy dospěla advokátní kancelář k závěru, že neexistuje zákon, který by zakotvoval povinnost zaregistrovat sňatek uzavřený v zahraniční v místě ženichova bydliště. V rámci své argumentace pak v této souvislosti odkazuje na článek 6 West Pakistan Family Courts Rules, který připouští soudní jurisdikci podle bydliště nevěsty, a tedy i oprávnění právního zástupce manželky provést registraci manželství ve městě Lahora. Dále Advokátní kancelář uvedla, že neshledává jediný důvod pro zpochybňování „Nikahnama“. Vyhotovení Nikahnama a registrace manželství proběhla v souladu s článkem 11/1 a 12/2 West Pakistan Family Courts Rules. Advokátní kancelář konstatovala, že v islámských státech Nikahkhwan, osoby, které oddávají a vyhotovují Nikahnama, patří do tzv. skupiny Mosque/Maktaba, která provádí náboženské rituály v malých skupinách o dvou a více osobách. Je povolenou a je současně běžnou praxí, že osoba, která oddává, současně vyhotovuje i Nikahnama; jiná osoba však podává žádost o Registraci manželství u „Union Council“. Advokátní kancelář byla dále přesvědčena o tom, že registrace manželství je důkazem jeho platnosti. Ustanovení 23 „Family Court Act, 1964“ stanoví, že „rodinný soud nebude zpochybňovat platnost žádného sňatku registrovaného v souladu s ustanovením The Muslim Family Laws Ordinance, 1961, ani nebude připouštět důkazy u soudu o tomtéž.“ 13. Podle advokátní kanceláře je potvrzení o registraci manželství nezvratným důkazem o jeho platném uzavření. Jeho platnost nemůže být napadána na základě nepodložených předpokladů a domněnek. V této souvislosti lze odkázat na články 92 a 129(e) the Qanoon-e-Shahadat Order, 1984. Článek 92 stanoví, že „soud předpokládá pravost každého dokumentu, který se řídí zákonem platným pro všechny osoby, který je v souladu s formou vyžadovanou zákonem a vydaným oprávněnou osobou.“ 14. Podle žalobce je s ohledem na výše uvedené nutné se se závěry advokátní kanceláře zcela totožnit. Tvrzení žalovaného se zakládají toliko na nepodložených úvahách, navíc jednostranně zaměřených v neprospěch žalobce a jeho manželky, aniž by bylo přihlédnuto k tvrzením a důkazům hovořících ve prospěch žalobce.

15. Závěrem žalobce upozorňoval na stranu 4 napadeného, kde je uvedeno, že: „MZV ČR tedy žádá autora nového posouzení důvodů neudělení víza, aby jasně citoval ustanovení, kde se tvrdí, že manželství nemusí být uzavřeno v místě bydliště ženicha, resp. aby se vyjádřil k článku 11 odst. 1 a článku 12 odst. 2 předpisu West Pakistan Rules under Muslim Family Laws Ordinance, 1961“. Dle názoru žalobce tato výzva neměla být činěna v rámci rozhodnutí ve věci samé, ale tomuto měla předcházet. Pokud by tak zastupitelský úřad či žalovaný učinili, žalobce by na výzvu zareagoval konstatováním, že je třeba rozlišovat, zdali k uzavření manželství došlo na území Pákistánu, mezi jakými osobami či zda bylo manželství uzavřeno v zahraničí, navíc osobami různého státního občanství. Jak je zřejmé z obsahu spisu, manželství bylo uzavřeno na Srí Lance. Uzavření manželství bylo zapsáno do zvláštní matriky a žalobci a jeho manželce byl vystaven český oddací list. Teprve následně došlo k registraci manželství i v Pákistánu a to zcela v souladu s pákistánskými zákony, jak vyplývá z výše uvedeného.

16. Žalobce žádal, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

17. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že považuje podanou žalobu za nedůvodnou. Měl za to žalobce závěry a poznatky obsažené v napadeném rozhodnutí o neudělení víza dostatečně nevysvětluje a navíc zlehčuje. S ohledem na to, žalovaný považoval napadené rozhodnutí za souladné se zákonem a žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

18. Vzhledem k tomu, že soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., rozhodl o věci samé bez jednání.

19. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

V. Rozhodnutí soudu

20. Žaloba je důvodná.

21. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 12. 2. 2019. Žaloba byla podána dne 11. 3. 2019 a doplněna dne 13. 3. 2019 a je proto ve smyslu § 172 zákona o pobytu cizinců včasná. Lhůta k rozšíření žaloby o další žalobní body v souladu s § 72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uplynula až dne 14. 3. 2019. Soud se proto zabýval žalobními námitkami uvedenými jak v žalobě, tak i v doplnění žaloby ze dne 13. 3. 2019.

22. Soud vyšel při posouzení žaloby z následující právní úpravy.

23. Podle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že na řízení podle § 20 a podle § 180e zákona o pobytu cizinců se nevztahují ustanovení části druhé a třetí správního řádu.

24. Podle § 2 odst. 3 správního řádu platí, že správní orgán šetří oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

25. Podle § 2 odst. 4 správního řádu platí, že správní orgán dbá na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. 26. § 3 spr. řádu stanoví, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

27. Podle § 4 odst. 1 správního řádu je veřejná správa službou veřejnosti a každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. 28. § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců stanoví, že cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství. 29. § 20 odst. 5 písm. f) zákona o pobytu cizinců stanoví, že cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie a sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, se krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil podvodného jednání s cílem získat vízum k pobytu na území.

30. Podle § 180e odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je cizinec oprávněn požádat o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců musí žádost o nové posouzení důvodů obsahovat údaje o tom, kdo ji podává, a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, přičemž důvodem žádosti nemohou být skutečnosti, které cizinec nedoložil nebo neuvedl v žádosti o udělení víza nebo v souvislosti s odepřením vstupu na území. Podle § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců platí, že ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodů neudělení krátkodobého víza, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie a § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.

31. Vydávání krátkodobých víz je upraveno v přímo použitelném nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 13. 7. 2009, č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech (dále jen „vízový kodex“), doplněného o vnitrostátní úpravu v zákoně o pobytu cizinců.

32. Podle bodu 5 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. 4. 2004, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „Směrnice 2004/38/ES“), platí, že „Má-li být právo všech občanů Unie svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států vykonáváno v objektivně existujících podmínkách svobody a důstojnosti, je třeba je zaručit také jejich rodinným příslušníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost.“ 33. Podle bodu 28 preambule Směrnice 2004/38/ES platí, že „Členské státy by měly mít možnost přijmout potřebná opatření k ochraně před zneužíváním práv nebo podvody, a zejména před účelovými manželstvími nebo jakoukoliv jinou formou vztahů uzavíraných výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt.“ 34. Podle článku 35 Směrnice 2004/38/ES platí, že „Členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Veškerá taková opatření musí být přiměřená a spojená s procesními zárukami stanovenými v článcích 30 a 31.“ 35. Komise vydala Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě KOM/2009/0313, o pokynech pro lepší provádění a uplatňování směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, (dále jen „Sdělení KOM/2009/0313“). Toto sdělení má za cíl poskytnout členským státům pokyny, jak správně uplatňovat Směrnici 2004/38/ES a vysvětlit pojmy zneužití a účelové sňatky pro účely pravidel EU pro volný pohyb.

36. Podle čl. 2.1.

1. Sdělení KOM/2009/0313 platí, že „Sňatky platně uzavřené kdekoliv na světě musí být v zásadě uznávány pro účely uplatňování této směrnice“.

37. Článek 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 stanoví, že „Bod odůvodnění 28 definuje účelové sňatky pro účely směrnice jako sňatky uzavřené výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu podle směrnice, na které by jinak dotyčná osoba neměla nárok. Sňatek není možné považovat za účelový sňatek pouze z toho důvodu, že je spojen výhodou přistěhovalectví, nebo s jinou výhodou. Kvalita vztahu není pro použití článku 35 Sdělení relevantní. Opatření přijatá členským státem v boji proti účelovým sňatkům nemohou být taková, aby odrazovala občany EU a jejich rodinné příslušníky od toho, aby využívali svého práva volného pohybu, nebo nepřiměřeně zasahovala do jejich legitimních práv. Nesmí narušovat účinnost práva Společenství nebo diskriminovat na základě státní příslušnosti.“ Dále stanoví: „Při výkladu pojmu zneužití v souvislosti se směrnicí musí být věnována řádná pozornost postavení občana EU. V souladu se zásadou nadřazenosti práva Společenství musí být posouzení otázky, zda bylo právo Společenství zneužito, provedeno v rámci práva Společenství, a nikoliv s ohledem na vnitrostátní zákony upravující přistěhovalectví. Směrnice nebrání členským státům v tom, aby vyšetřovaly individuální případy, ve kterých existuje odůvodněné podezření ze zneužití. Právo Společenství nicméně zakazuje systematické kontroly. Členské státy mohou vycházet z předchozích analýz a zkušeností, které dokazují jasný vztah mezi prokázanými případy zneužití a určitými charakteristikami takovýchto případů. Aby se zamezilo vytváření zbytečných zátěží a překážek, je možné určit soubor indikativních kritérií, která poukazují na to, že je zneužití práv Společenství nepravděpodobné: - manžel, který je státním příslušníkem třetí země, by bez problémů získal právo pobytu sám nebo již legálně pobýval v členském státě občana EU předtím, - pár byl před sňatkem v dlouhodobém vztahu, - pár měl společné bydliště/domácnost po dlouhou dobu, - pár přijal vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (hypotéka na bydlení atd.), - manželství trvá dlouhou dobu. Členské státy mohou definovat soubor indikativních kritérií, které poukazují na to, že existuje možný úmysl zneužití práv přiznaných směrnicí výlučně za účelem obejít vnitrostátní právní předpisy upravující přistěhovalectví. Vnitrostátní orgány mohou zejména zohlednit následující faktory: - pár se před svatbou nikdy nesetkal, - pár se neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání nebo důležité osobní informace, které se jich týkají, - pár nemluví společným jazykem, kterému oba rozumí, - důkaz o peněžní částce nebo daru, které byly předány, aby byl sňatek uzavřen (s výjimkou peněž nebo darů, které byly předány jako věno v kulturách, kde je to běžnou praxí), - v minulosti jednoho nebo obou manželů existuje důkaz o předchozích účelových sňatcích nebo jiných formách zneužití a podvodu, jejichž účelem bylo nabytí práva pobytu, - rozvoj rodinného života pouze tehdy, kdy byl přijat příkaz k vyhoštění, - pár se rozvedl krátce potom, co státní dotyčný příslušník třetí země získal právo pobytu.“ 38. Dle článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 by měla být výše uvedená kritéria „považována za podněty pro zahájení vyšetřování, aniž by z nich bylo možné vyvozovat automatické závěry výsledků nebo dalšího šetření. Členské státy se nemohou spoléhat na jediné kritérium, ale je třeba věnovat řádnou pozornost všem okolnostem jednotlivého případu. Vyšetřování může zahrnovat oddělené rozhovory s každým z manželů.“ 39. V článku 4.

2. Sdělení KOM/2009/0313 je rovněž stanoveno, že „Důkazní břemeno nesou orgány členských států, které se snaží omezit práva podle této směrnice. Orgány musí být s to případ přesvědčivě doložit, přičemž musí respektovat všechny hmotněprávní záruky popsané v předchozích oddílech. V případě odvolání je úkolem vnitrostátních soudů ověřit, zda v jednotlivých případech došlo ke zneužití, přičemž důkaz o této skutečnosti musí být podán v souladu s vnitrostátními právními předpisy, za předpokladu, že tím není dotčena účinnost práva Společenství. Vyšetřování musí být prováděna v souladu se základními právy, zejména s články 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) a 12 (právo uzavřít manželství) EÚLP (články 7 a 9 Listiny EU). Probíhající vyšetřování případů, kdy existuje podezření z účelového sňatku, neopravňuje k odchylkám od práv rodinných příslušníků ze třetích zemí podle směrnice, jako je zákaz práce, zabavení cestovního pasu nebo nedodržení šestiměsíční lhůty od data podání žádosti, pokud jde vydání pobytové karty. Tato práva mohou být odňata kdykoliv jako důsledek následného vyšetřování.“ 40. Komise rovněž vydala Sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě KOM/2014/0604, Pomáhat vnitrostátním orgánům v boji proti zneužívání práva na volný pohyb (dále jen „Sdělení KOM/2014/0604“), jehož přílohou je Příručka pro řešení otázky údajných účelových sňatků mezi občany EU a státními příslušníky třetích zemí v kontextu práva EU o volném pohybu občanů EU (dále jen „Příručka pro řešení účelových sňatků“). Podle Sdělení KOM/2014/0604 pokyny, které Příručka pro řešení účelových sňatků poskytuje, jsou zaměřeny na účelové sňatky ve smyslu Směrnice 2004/38/ES a Sdělení KOM/2009/0313 jako sňatky uzavírané výlučně za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt podle uvedené směrnice, které by určitá osoba jinak neměla. Jejím účelem je pomoci vnitrostátním orgánům účinně řešit jednotlivé případy zneužívání v podobě účelových sňatků, aniž by byl ohrožen základní cíl, jímž je zaručovat a usnadňovat volný pohyb občanů EU a členů jejich rodin na základě unijního práva, kteří toto právo uplatňují v dobré víře. Evropská unie i její členské státy uznávají, že z hlediska odstranění překážek pro uplatňování základní svobody pohybu je důležité zajistit ochranu rodinného života. Nemožnost vést normální rodinný život v hostitelské zemi EU by závažným způsobem narušovala základní svobodu občanů EU. Příručka zdůrazňuje, že všechna opatření přijatá vnitrostátními orgány s cílem vyšetřit podezření na účelové sňatky a shromáždit důkazy, musí být v souladu s hlavními procesními zásadami, které ukládá vnitrostátní právo a právo EU. Vyšetřování sňatků může probíhat pouze tam, kde jsou důvodné pochybnosti o jejich pravosti. Přestože důvodné pochybnosti mohou být pro zahájení vyšetřování dostatečným důvodem, jakmile toto vyšetřování skončí závěrem, že jde o účelový sňatek, lze odepřít práva plynoucí z pravidel pro volný pohyb, pouze pokud tuto skutečnost vnitrostátní orgány náležitě doloží v souladu s příslušnými důkazními požadavky.Pokud jde o důkazní břemeno, doplňuje příručka dále pokyny Komise z roku 2009 ohledně jeho fungování v praxi. Upřesňuje zejména, že důkazní břemeno nesou vnitrostátní orgány, a sezdané páry nemohou být v zásadě nuceny dokládat, že jejich sňatek není účelový. Pokud však mají vnitrostátní orgány důvodné podezření, které je založeno na důkazech (jako jsou rozpory v informacích poskytnutých manželi), pokud jde o pravost konkrétního manželství, mohou pár požádat o další doklady či důkazy. Manželé mají povinnost s orgány spolupracovat a to by jim mělo být sděleno. Skutečnost, že manželé neposkytnou informace, u nichž lze předpokládat, že jsou skutečným manželům v přiměřené míře k dispozici, a které by podezření rozptýlily, nebo pokud se manželé rozhodnou vůbec důkazy v žádné podobě neposkytovat, nemůže zakládat jediný či rozhodující důvod k závěru, že jde o účelový sňatek. Orgány však mohou při posuzování povahy daného manželství k této skutečnosti stejně jako i k dalším relevantním okolnostem přihlížet.

41. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015 – 30 uvedl: „Jakkoliv tedy nelze obecně zpochybňovat význam pokynů pro lepší uplatňování a provádění směrnice 2004/38/ES, k čemuž shora citované Sdělení č. COM (2009) 313 final slouží, nelze pouze mechanicky z takových pokynů vyjít a použít jich nikoliv k lepšímu, nýbrž snadnějšímu výkladu daných pravidel, aniž by bylo současně přihlédnuto ke všem relevantním okolnostem konkrétního případu.“ Nejvyšší správní soud tedy již dříve odmítl slepé následování indikativních kritérií, a naopak požaduje, aby správní orgány posoudily všechny skutečnosti komplexně, přičemž v odůvodněných případech jim nic nebrání se od indikativních kritérií odchýlit a dospět navzdory jejich naplnění k závěru, že jde o manželství skutečné. Stejný požadavek je konečně možné vyčíst přímo z Příručky pro účelové sňatky, která jasně vymezuje, že naplnění indikativních kritérií skutečně pouze indikuje přítomnost určitých typických znaků účelových manželství, takže vznikají důvodné pochybnosti ohledně skutečného účelu manželství právě posuzovaného. Shodně s Příručkou však Nejvyšší správní soud uvedl, že naplnění indikativních kritérií není důvodem pro automatický závěr, že manželství bylo účelové (rozsudek ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015 - 40). Po rodinném příslušníkovi občana Evropské unie je možné požadovat pouze to, aby hodnověrně prokázal existenci této rodinné vazby, nemusí aktivně dokazovat skutečný záměr sledovaný uzavřením manželství. Zjištění, že jsou naplněna indikativní kritéria, má vést zastupitelský úřad k tomu, aby sám podnikl další kroky, které by jeho podezření potvrdily nebo vyvrátily. Zjištěné skutečnosti je třeba posuzovat v jejich souhrnu a důkladně zhodnotit také ty, které svědčí ve prospěch řádného úmyslu manželů. V opačném případě by bylo rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015 - 30).

42. Z popsané právní úpravy (jak vnitrostátní, tak evropské) a judikatury vyplývají pro posuzovaný případ následující právní východiska.

43. Zamítne-li zastupitelský úřad žádost rodinného příslušníka občana EU o udělení krátkodobého víza a tento cizinec požádá o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza, pak je ministerstvo zahraničních věcí povinno srovnat důvody neudělení krátkodobého víza uvedené zastupitelským úřadem v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie a v § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců a podle výsledku srovnání žádost zamítnout či jí vyhovět. Při posuzování důvodů pro neudělení víza je nutno vyjít ze zásad, že nemožnost vést normální rodinný život v hostitelské zemi EU je v rozporu s právem občana EU na ochranu rodinného života, že kvalita vztahu není relevantní, že opatření k odepření pobytového práva rodinného příslušníka občana EU musí být přiměřená a nesmí nepřiměřeně zasahovat do legitimních práv občanů EU a jejich rodinných příslušníků. Po rodinném příslušníkovi občana Evropské unie je možné (a to i v případě původně účelově uzavřeného sňatku) požadovat pouze to, aby hodnověrně prokázal existenci tvrzené rodinné vazby a plnění funkce manželství. Zjištěné skutečnosti je třeba posuzovat v jejich souhrnu a důkladně zhodnotit také ty, které svědčí ve prospěch řádného úmyslu manželů. Pokud takto není nepostupováno, jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

44. Z úřední činnosti soudu je mu známo, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 6. 2016, čj. 57 A 131/2015-65, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2016, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2015, čj. 306865/2015-KKM, kterým bylo podle § 180e odst. 6 zákona o pobytu cizinců posouzeno rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Islámábádu ze dne 28. 6. 2015, jímž nebylo žalobci uděleno krátkodobé vízum k žádosti ze dne 4. 3. 2015. Soud tehdy aproboval závěr žalovaného, že je rozhodnutí zastupitelského úřadu v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce uzavřel účelově manželství s občankou České republiky za účelem získat vízum k pobytu na území České republiky, resp. v souladu se Směrnicí 2004/38/ES za účelem získání práva na volný pohyb a pobyt v rámci Evropské unie.

45. Následně pak zdejší soud ve věci žalobce vydal rozsudek ze dne 10. dubna 2018, čj. 57 A 55/2017-88, který nabyl právní moci dne 4. června 2018, jímž zrušil tehdejší rozhodnutí žalovaného o nové posouzení důvod neudělení víza. Z tohoto rozsudku vyplývá, že v posuzovaném správním řízení o nové žádosti žalobce ze dne 1.12.2016 bylo nutno respektovat závěry učiněné předchozím pravomocným rozsudkem zdejšího soudu a posuzovat žádost podle nových tvrzení žalobce v žádosti a podle nových důkazů k těmto tvrzením předloženým, neboť účelovost uzavření manželství je třeba posuzovat nejen po celou dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího orgánu, jak uvádí Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31.8.2012, čj. 5 As 104/2011-102, ale pokud je v řízení před správními orgány prokázáno v řízení o následně podané žádosti, že manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani, když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo.

46. Soud se nejprve zabýval tím, zda je napadené rozhodnutí přezkoumatelné tak, aby mohlo být podrobeno věcnému a právnímu soudnímu přezkumu. Přezkum napadeného rozhodnutí žalovaného je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tj. že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Správní soudy opakovaně judikovaly, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006 - 63, č. 1112/2007 Sb. NSS), nevypořádá se se všemi námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008 - 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005, č. 689/2005 Sb. NSS).

47. Na postup při vyřizování žádosti o krátkodobé vízum dle § 20 zákona o pobytu cizinců a na postup při novém posouzení důvodů neudělení víza se nevztahují ustanovení části druhé a třetí správního řádu, včetně § 68 správního řádu stanovující základní náležitosti rozhodnutí správních orgánů. Přesto však musí rozhodnutí správního orgánu I. stupně o žádosti o udělení krátkodobého víza i rozhodnutí žalovaného o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza obsahovat dostatečně konkrétní právní i skutkové důvody, pro něž správní orgány krátkodobé vízum neudělily.

48. Otázka, zda odůvodnění rozhodnutí podle § 180e odst. 6 pobytového zákona musí splňovat požadavky dle § 68 odst. 3 správního řádu, byla již judikaturou jednoznačně vyřešena: Z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 31. 10. 2013, čj. 9 As 92/2013 – 41) plyne, že se na věc nemůže přímo uplatnit § 68 odst. 3 správního řádu, který systematicky spadá právě do části druhé správního řádu, neboť jeho užití je výslovně vyloučeno § 168 zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2011, čj. 5 Ans 5/2011 - 221, závěr, že povinnost správního orgánu sdělit neúspěšnému žadateli důvody neudělení víza odpovídá nárokům, které jsou na postup správního orgánu kladeny v souvislosti s povinností respektu k ústavou zaručeným právům a zákazem diskriminace a libovůle při výkonu zákonem svěřené působnosti. Neúspěšný žadatel má legitimní právní zájem na tom, aby mu byly důvody neudělení víza sděleny. Toto sdělení totiž může mít zásadní význam pro jeho další úvahy o tom, zda lze shledané nedostatky odstranit před případným podáním nové žádosti o udělení víza. Citované ustanovení je navíc třeba vykládat v tom směru, že cizinci musí být oznámeny nejen právní důvody neudělení víza, ale i konkrétní skutkové důvody a okolnosti, které vedly správní orgán k závěru, že je naplněn některý z důvodů pro neudělení víza. Tyto nároky na informaci o důvodech neudělení víza se uplatní i na informaci o výsledku nového posouzení důvodů neudělení víza, protože žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza představuje specifický opravný prostředek, na jehož základě žalovaný znovu posuzuje, zda byly v projednávané věci naplněny důvody pro neudělení víza (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013 – 39).

49. Soud je tedy toho názoru, že na rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza sice nelze klást nároky vyžadované § 68 odst. 3 a § 89 správního řádu, přesto je nezbytné, aby rozhodnutí, jímž se nově posuzují důvody neudělení tohoto víza, obsahovalo dostatečně konkrétní právní i skutkové důvody, pro něž ministerstvo rozhodlo tak, že se krátkodobé vízum neuděluje. Tyto kvalitativní požadavky na obsah rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza vyplývají z toho, že účelem rozhodnutí je sdělit účastníkovi, jaké konkrétní skutkové a právní důvody vedly k rozhodnutí, tak, aby účastník mohl zvážit soudní přezkum rozhodnutí či jiné následné procesní kroky, když jedině takový postup ze své podstaty umožňuje, aby bylo rozhodnutí vůbec přezkoumáno jako přezkoumatelné. Nedostatek důvodů rozhodnutí by fakticky vyloučil procesní obranu účastníka cestou soudního přezkumu, protože by nemohl formulovat konkrétní žalobní námitky proti rozhodnutí.

50. Soud je toho názoru, že i v rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza musí být žadateli sděleny konkrétní skutkové a právní důvody, které v daném případě udělení víza podle žalované vylučují. Se zřetelem k tomu, že žádost o nové posouzení důvodů je specifickým druhem opravného prostředku proti rozhodnutí o neudělení víza (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, čj. 1 Ans 9/2013 - 39), je současně třeba, aby se žalovaný při novém posouzení důvodů neudělení víza vypořádal i s námitkami, kterými žadatel v řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza brojí proti neudělení víza (k náležitostem odůvodnění rozhodnutí o neudělení víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza soud pro větší stručnost poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, čj. 45 A 102/2016 - 23, publ. pod č. 3755/2018 Sb. NSS, a tam citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu).

51. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, čj. 5 Azs 89/2015- 30, z něhož vyplývá, že „Nejvyšší správní soud proto souhlasí se závěry krajského soudu, že bylo povinností stěžovatele při rozhodování o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza vzít v úvahu i podklady žalobce k této žádosti připojené, včetně všech skutečností, jimiž se vymezil vůči rozhodnutí zastupitelského úřadu. Přinejmenším, pokud měl stěžovatel za to, že žalobcem uváděné skutečnosti nemohou být důvodem jeho žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců, jak namítá v kasační stížnosti, měl tuto skutečnost, včetně uvedení konkrétních právních a skutkových důvodů, z nichž to dovozuje, uvést. Tento požadavek jednoznačně plyne i z dříve citovaného bodu 4.

8. části III Příručky (jehož se dovolává i stěžovatel) i z článku 4.

9. části III Příručky. (…) Má-li být rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza žadateli oznámeno a plně odůvodněno, je nezbytné, aby konkrétní věcné i právní důvody stěžovatel v rozhodnutí uvedl, a to nikoliv jen parafrázováním toho, co dříve uvedl zastupitelský úřad, ale i vzhledem k tomu, co bylo důvodem, pro který žadatel podal žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. (…) Naopak vyloučení předložení podkladů, jimiž se žadatel brání negativnímu stanovisku zastupitelského úřadu vyslovenému v rozhodnutí o žádosti o udělení krátkodobého víza, by bylo popřením smyslu, pro nějž je institut žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza určen, tedy k opětovné úvaze o všech relevantních skutečnostech pro (ne)udělení krátkodobého víza. (…) Nelze ani přehlédnout, že zastupitelský úřad vycházel ve svém rozhodnutí o neudělení krátkodobého víza z informací, které čerpal z poznatků získaných při rozhodování o předchozí žádosti o udělení krátkodobého víza, které však nebyly součástí správního spisu, tedy správnost uvedení těchto skutečností ani nelze verifikovat.“ 52. Soud v posuzované věci předesílá, že žalovaný předložil k výzvě soudu kopii správního spisu, který neobsahoval spisový přehled, jeho strany nebyly očíslovány a žádná z listin vyhotovená v cizím jazyku a založená ve spisu nebyla opatřena překladem do českého jazyka.

53. Dne 12. 10. 2018 podal žalobce na Velvyslanectví České republiky v Islamábádu žádost o udělení krátkodobého víza. Součástí spisového materiálu je oddací list Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, ze dne 18. 9. 2014 o uzavření manželství dne 11. 6. 2014 žalobcem s českou občankou Z.K., rozenou Z., nar. dne … (dále jen „manželka“), dále pákinstánské potvrzení o registraci sňatku (Marriage Registration Certificate) ze dne 17. 10. 2015, potvrzení o odložení manželčiny žádosti o pákinstánskou identifikační kartu ze dne 13. 1. 2016 z důvodu nedostatečné délky manželství, špatně čitelné potvrzení o mzdě žalobce za září 2018, faktura za hotelový pobyt žalobce s manželkou na Srí Lance v době od 9. 9. 2017 do 29. 9. 2017 a od 16. 8. do 9. 9. 2018 včetně letenek a srílanských víz. Ze zprávy o šetření veřejné ochránkyně práv ze dne 4. 4. 2018 vyplývá, že veřejná ochránkyně práv dospěla po posouzení případu žalobcova manželství k závěru, že jejich manželství nebylo uzavřeno účelově, a i kdyby bylo, vztah dále trvá a manželství svou funkci nepochybně plní, když k tíži manželů nemůže být přihlíženo k tomu, že soužití je omezeno žalobcovou nemožností pobývat na území ČR. Ke zprávě bylo přiloženo prohlášení M.W., v němž potvrzuje autenticitu manželského svazku a vylučuje jeho účelovost, a prohlášení Ivy Pekárkové obdobného obsahu, v němž navíc potvrzuje, že manželka s žalobcem denně komunikuje přes skype a podrobně popisuje způsob jejich komunikace a sdílení. I.P. navíc doplnila, že často komunikuje s žalobcem již více let přes skype a při rozhovorech se vyskytují i rodinní příslušníci žalobce a že do věci zainteresovala i novináře dokumentující vztah žalobce s manželkou včetně jejich srílanské dovolené.

54. Součástí spisového materiálu je i záznam o pohovoru s žalobcem dne 12. 10. 2018, při němž žalobce uvedl, že od jeho poslední žádosti o udělení krátkodobého víza se nic nezměnilo, jen že v roce 2017 a 2018 navštívil s manželkou Srí Lanku. Při posledním pobytu v roce 2018 tam byli spolu téměř 4 týdny v hotelu na dovolené, oslavovali manželčiny narozeniny, cestovali. V roce 2017 byli spolu na dovolené na Srí Lance také 4 týdny, předtím i v roce 2016, když k uzavření sňatku došlo v roce 2014. Žalobce uvedl, že důvodem pro podání žádosti o vízum bylo, že ho v ČR manželka chce kvůli renovaci v jejím domě, chtějí strávit společně Vánoce, navštíví ho manželčina sestra, budou s manželkou s tím, že žalobce by chtěl v ČR pracovat v oboru IT. Žalobce uvedl, že dostane-li v ČR práci, zůstane tam, jinak se vrátí do své původní práce v Pákistánu. Žalobce dodal, že ho manželka potřebuje, protože je postižená, což znemožňuje její přestěhování do Pákistánu – manželka je sama a je důležité, aby byli spolu.

55. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vízum ze dne 11. 11. 2018 bylo odůvodněno tím, že žalobce se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců a podvodného jednání s cílem získat vízum. V rozhodnutí je uvedeno, že žalobce žádá o víza opakovaně, přičemž poslední žádost ze dne 1. 12. 2016 byla zamítnuta, toto rozhodnutí bylo správním soudem zrušeno, ale v následujícím řízení byla žádost opět zamítnuta rozhodnutím ze dne 3. 8. 2018, když k zamítnutí žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza došlo rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 9. 2018, č. j. 312237/2018-VO. V odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí víza ze dne 11. 11. 2018 se argumentuje tím, že jedinou novou skutečností oproti stavu ke dni zamítnutí poslední žádosti je uskutečnění společných dovolených v letech 2017 a 2018, když žalobcem předložené dokumenty nepředstavují nové poznatky, které by v posuzování dřívějších žádostí nebyly vzaty v potaz. Správní orgán uvedl, že manželství žalobce bylo uzavřeno účelově a rozvedl, proč k závěru o účelovosti manželství orgán dospěl: - podle českého matričního dokladu proběhl sňatek dne 11. 6. 2014 jak na Srí Lance, podle Nikah Nama (dále jen „NM“) a Marriage Registration Certificate (dále jen „MRC“) současně v Pákistánu v obci Lahore - popis žalobce na NM je možná na pokraji podvodného jednání - podpisy svědků sňatku na NMa je falešným svědectvím, které představuje závažné trestní jednání - podle pákistánského práva nelze uzavřít ani registrovat sňatek opětovně, aniž byl předchozí sňatek zrušen - registrace sňatku v Lahore odporuje čl. 11 odst. 1 a pravidlu 12 odst. 1 West Pakistan Rules Under Muslim Family Law Ordinance, 1961, protože nejde o obec v obvodě bydliště žalobce, jímž je Karáčí - uzavření sňatku na Srí Lance svědčí o tom, že snoubenci chtěli uzavřít sňatek co nejméně formálním způsobem, bez vědomí blízkých - zastupitelskému úřadu není jasné, proč snoubenci na místo Srí Lanky ke svatbě nemohli využít bezbariérový pákistánský hotel vzhledem k postižení manželky - datum uzavření manželství a jeho registrace mohou vyvolat problémy týkající se např. dědictví, zachování manželství, výživného a legitimity všech v manželství narozených dětí - v NM a MRC (dále jen „pákistánské matriční doklady“) je uvedeno manželčino příjmení K., které mohlo být nabyto až po uzavření manželství - jméno manželky v NM a v MRC se liší - podle NM snoubence oddala osoba odlišná než podle MRC, jejíž jméno je na MRC uvedeno chybně - adresa uzavření sňatku podle NM neobsahuje žádné číslo domu a podle NM jde i o bydliště manželky (kromě české adresy), přičemž české bydliště nebylo zahrnuto do MRC - podle Muslim Family Laws Order, 1961, má být v NM uvedena adresa bydliště snoubenců, a to i případně zahraniční, což nebylo splněno - neexistuje důkaz o plné moci, jíž manželka zmocnila advokáta k uzavření sňatku - podle Muslim Family Laws Order, 1961, má NM obsahovat jména dvou svědků jmenovaných advokátem nevěsty, což nebylo splněno - dva svědci uvedení v NM mají uvedeno bydliště tak, že je nelze dohledat - výběr srílanských svědků (obchodník, řidič) vzbuzují pochybnosti o pravosti a serióznosti sňatku - pákistánské matriční doklady uvádějí rozvedený stav nevěsty, aniž o tom byl předložen důkaz - nízká hodnota věna zpochybňuje vážnost uzavření sňatku - pákistánské matriční doklady neodráží skutečnou situaci s ohledem na jejich protichůdnost - pákistánské matriční doklady nejsou legální ani platné podle nařízení Muslim Family Law Ordinance, 1961, nebo směrnice West Pakistan Rules Under Muslim Family Law Ordinance, 1961 - právní společnost Butt & Wanchoo posoudila pákistánské matriční doklady - opakované žádosti o vízum a sňatek uzavřený teprve po zamítnutí první žádosti z roku 2013 prokazují snahu žalobce za každou cenu dostat se do Evropy, která zdaleka nesouvisí s manželkou - důvod, proč byl NM vyhotoven až 16 měsíců po svatbě nebyl vyjasněn, přetrvává podezření, že se žalobce snažil v Pákistánu nadále vystupovat jako svobodný, což prohlubuje podezření z účelového sňatku - pákistánská registrace u místně nepříslušného úřadu prokazuje, že se manželé snažili o maximální utajení sňatku a vzbuzuje pochybnosti o motivaci sňatku - žalobce lživě tvrdil, že manželce byla zamítnuta žádost o pákistánské vízum, když bylo zjištěno, že manželka nepředložila pozvání dvou pákistánských občanů, zřejmě z důvodu, že žalobce nechtěl, aby se o sňatku dozvěděl kdokoli další v Pákistánu, resp. rodina žalobce, aby si žalobce mohl po rozvodu vzít ženu ze svého okolí. Je zajímavé, že tehdy žalobce nespatřoval u postižené manželky problém v cestě do Pákistánu, ale nyní zdravotní situací argumentuje. - doklad o jediném měsíčním příjmu cca 10 599 Kč (61 264 PKR), který zahrnuje i bonusy za jiné období a je jen mírně nad pákistánským průměrem, není důkazem o takové výši příjmů v jiných měsících. Plat bez bonusů za září 2018 31 100 PKR nestačí na dosažení obdobné české životní úrovně jako v Pákistánu. Žalobce nemá v Pákistánu velkého finančního zázemí a je k cestě do Evropy takto motivován. Žalobci pákistánský příjem vystačuje jen těsně, protože před zářijovým příjmem činil zůstatek jeho účtu 65,07 PKR. - opakovaná zamítnutí žádostí o vízum žalobce evidentně přímo inspirovala k dalším cestám na Srí Lanku, které nejsou důkazem o úmyslu vést společný život - úmysl společně žít vyvrací způsob uzavření sňatku a nepředstavení manželky rodině a přátelům - žádost o vízum není inspirovaná deklarovaným zájmem o setkání s manželkou - pochybnosti a nesrovnalosti nebyly vykompenzovány délkou manželství - není důvod k ukončení manželství, pokud žalobce ještě udržuje naději, že vízum získá díky najmutí právníka nebo investicí do cest na Srí Lanku - rozpor ve výpovědi žalobce, kdy na jedné straně uvedl, že chce do ČR vycestovat na 90 dní, ale současně uvedl, že se zde chce ucházet o práci, což prokazuje záměr usídlit se dlouhodobě - jako důvod návštěvy žalobce uvedl mj. společné strávení Vánoc, třebaže je zřejmě jako muslim stejně neslaví - žalobcovy city k manželce nejsou upřímné a žalobce sňatek s ní nemyslí vážně.

56. Žalobce požádal žalovaného o nové posouzení důvodů neudělení víza s tím, že žalovaný napadeným rozhodnutím tuto žádost zamítl. Žádost byla obsáhle a velmi pečlivě odůvodněna, přičemž z jejího obsahu bylo zcela zřejmé, co (z rozhodnutí o zamítnutí víza) a jak žalobce vyvrací. Žalobce namítl nezákonnost rozhodnutí, nezjištění skutkového stavu, nepřezkoumatelnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zamítnutí víza, nenaplnění zákonných důvodů pro zamítnutí víza, zásah do svého práva jako rodinného příslušníka občana EU na pobyt dle Směrnice 2004/38/ES. Konkrétně žalobce uvedl, že žádost podal, protože manželství trvá, prohlubuje se a není fiktivním svazkem. Zastupitelský úřad předložené doklady nehodnotil, jen uvedl, že nejde o nové poznatky a že žalobce nepředložil důkaz o tom, že manželku bude moci následovat do ČR. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, že údajné rozpory ani vady v matričních dokladech neexistují, že počet žádostí o vízum nemůže být žalobci kladen k tíži, že je rozhodnutí postaveno na neprokázaných domněnkách, že rozpory v pohovoru žalobce nebyly, že zastupitelský úřad neprokázal kumulativní splnění podmínek úmyslu obcházet zákona a nevést společný manželský život. Soud považuje za nadbytečné dále konkrétněji popisovat obsah žádosti žalobce a odkazuje na ni s tím, že každá jednotlivá konkrétní námitka žalobce (a námitek nebylo málo) je relevantní, reaguje na argumentaci zastupitelského úřadu v rozhodnutí o zamítnutí víza, je právně i věcně odůvodněna a byla nepochybně způsobilá býti přezkoumána žalovanou.

57. Napadené rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že důvody podle § 20 odst. 5 písm. e) a f) zákona o pobytu cizinců pro neudělení víza jsou dány, protože žalobce během pohovoru sdělil, že se od poslední žádosti změnilo jen to, že v létě opětovně s manželkou navštívil Srí Lanku a manželka neúspěšně požádala o kartu POC. Proto je neudělení víza odůvodnitelné poznatky získanými během předchozích žádostí o vízum.

58. V napadeném rozhodnutí je uvedeno ve vztahu k účelovosti manželství, že: - z indikativních kritérií je naplněno částečně pouze jediné, a to že pár sice byl před sňatkem v dlouhodobém vztahu od roku 2010 do sňatku 2014, ale setkal se osobně až při sňatku a seznámil se během hraní online her, proto vztah není plnohodnotný - žalobce by nezískal bez problémů právo pobytu ani v zemích EU nepobýval - pár neměl ani společné bydliště ani domácnost a setkává se pouze při dovolených na Srí Lance - pár nepřijal společný dlouhodobý finanční ani právní závazek - vztah realizovaný pouze prostřednictvím internetu, byť i vizuálně, není plnohodnotný a opravdový - z online komunikace vyplývá, že si pár vyznává lásku, ale neřeší praktické otázky společného života - žalobce dostatečně nevysvětlil, proč byl sňatek uzavřen na Srí Lance – odůvodnění přáním manželky a jejím zdravotním stavem bylo nedostatečné, cestování manželky do Pákistánu, kde má žalobce zázemí, je co do náročnosti srovnatelné s cestou na Srí Lanku - v pákistánské kultuře je vyloučena svatba bez účasti rodiny - žalobce přes výzvu nepředložil doklad o svých příjmech - žalovaný akceptuje prokázanou výši žalobcova příjmu cca 8 500 Kč, který sice dosahuje mírně nadprůměrného pákistánského příjmu, ale vzhledem k poměru k ekonomické hladině ČR žalobce není dobře situovaným občanem a chtěl sňatkem získat právo pobytu v zemích EU a zlepšit si svou životní úroveň - NM trpí vadami zjištěnými z posudku právní kanceláře Butt and Wanchoo - žalobce protiprávně nenechal vyhotovit NM bezprostředně po svatbě, nýbrž až 16 měsíců po svatbě na Srí Lance a až po správním zjištění účelovosti manželství - žalobce uzavřel sňatek mimo Pákistán a nechal si teprve se značným časovým odstupem a v místě vzdáleném přes 1 200 km od svého bydliště zhotovit pakistánský oddací list, aby mohl v místě bydliště vystupovat jako svobodný muž - sňatkem chtěl žalobce získat právo pobytu v zemích EU, protože zvolil nejméně formální formu sňatku v rozporu se zvyky a tradicemi žalobcovy vlasti a je častou praxí, že muži z migračně rizikových zemní uzavírají sňatek s výrazně starší občankou EU a po získání práva pobytu dochází k rozvodu a tito muži se žení s ženou ze své rodné země - žalobce uváděl nepravdivé informace o tom, že rodiče manželky o svatbě věděli - manželka měla finanční problémy - žalobce nepředstavil manželku svým blízkým a neuspořádal svatební hostinu běžnou v pakistánských poměrech.

59. Ve vztahu k podvodnému jednání žalobce jde o následující vady NM podpořené stanoviskem právní kanceláře právní kanceláře Butt and Wanchoo, která má vyšší renomé než právník žalobce a její stanovisko je přezkoumatelné a podpořeno místním šetřením: - byl vydán místně nepříslušným úřadem podle čl. 11 odst. 1 a 12 odst. 2 West Pakistan Rules under Muslim Family Laws Ordinance, 1961 - uvádí uzavření sňatku v Pákistánu - obsahuje nepravdivé informace o osobě oddávajícího - svědci dle NM mají bydliště na 17 km dlouhé ulici, což znemožňuje ověření jejich bydliště - svědky srílanské svatby byli srílanský taxikář a další místní obyvatel - věno manželky bylo příliš nízké a manželství tak nebylo uzavřeno podle pakistánských tradic a nebylo tedy žalobcem míněno vážně - NM obsahuje podpis žalobce, což je závažnou nesrovnalostí na hranici podvodného jednání - v rozporu s pakistánským a muslimským právem žalobce muslimského vyznání uzavřel manželství s manželkou u bez vyznání - manželka mohla a může do Pákistánu cestovat a pobývat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se srovnatelným komfortem a v Pákistánu může manželce pomoci rodina žalobce - manželka přestala usilovat o pakistánské vízum poté, co jí bylo sděleno, že má zajistit pozvání dvou pakistánských občanů.

60. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit (rozhodnutí neobsahuje kromě jména žadatele žádné konkrétní identifikační údaje): - kdy byla zamítnutá žádost podána a čím byla odůvodněna - kdy bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza - čím bylo skutkově rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza odůvodněno - kdy a jak podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza - čím byla žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza odůvodněna - identifikace důvodů neudělení krátkodobého víza, o kterých rozhodl zastupitelský úřad - identifikace důvodů stanovených přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, resp. § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců - porovnání identifikovaných důvodů neudělení krátkodobého víza, o kterých rozhodl zastupitelský úřad, s identifikovanými důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie, resp. § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců - z jakých podkladů žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel - jakými úvahami se žalovaný řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů - jak se žalovaný vypořádal s návrhy a námitkami žalobce uvedenými v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza.

61. K posledně uvedenému je na místě dodat, že žalovaný ze všech námitek žalobce v žádosti, o nichž žalovaný rozhodoval, vypořádal jen námitku, že NM mohl být vydán jakýmkoli pakistánským úřadem, že pakistánský NM uvádí uzavření sňatku v týž den v Pákistánu a na Srí Lance a že ministerstvo ověřilo NM. Ostatní námitky žalobce zůstaly v napadeném rozhodnutí zcela bez reakce.

62. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pominul všechny doklady předložené žalobcem k žádosti o udělení víza a kromě skutečností uvedených v předchozím odstavci pominul i veškeré námitky žalobce v žádosti, o níž žalovaný rozhodoval. Žalovaný se v rozhodnutí věnuje irelevantním otázkám („Žadatel dosud stále dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu se rozhodl uzavřít manželství na Srí Lance a nikoli ve své rodné zemi.“). Je na místě uvést, že pro rozhodnutí správních orgánů bylo rozhodující vzhledem k rozhodnutí Velvyslanectví ČR v Islamábádu o zamítnutí předchozí žádosti žalobce o vízum ze dne 3. 8. 2018, zda a k jakým případným prokázaným změnám skutkového stavu došlo po dni 3. 8. 2018. Přesto žalovaný argumentuje irelevantními skutečnostmi, které vzhledem k rozhodné době popsané v předchozí větě, nemohou být pro rozhodnutí právně významná (výše věna při sňatku a všechny další okolnosti sňatku, zákaz sňatku žalobce s manželkou vzhledem k jejich vyznání podle pákistánského práva, výpovědi rodičů manželky v předchozích vízových řízeních, obsah pohovoru s žalobcem v letech 2014 a 2015, tehdejší majetkové poměry žalobce, hodnocení tehdejších majetkových poměrů s naprosto nepodloženým neodůvodněným závěrem „žadatel není dobře situovaným občanem a prostřednictvím sňatku s občankou EU/ČR chtěl získat právo volného pohybu a pobytu v zemích EU a tím si vylepšit svou životní úroveň“, obsah NM, místo registrace sňatku v Pákistánu, důvody neudělení pákistánského víza manželce). Žalovaný odkazuje na neidentifikovaná soudní rozhodnutí a obsahuje nesrozumitelné a ničím neodůvodněné závěry na úrovni domněnek („Žadatel záměrně uzavřel sňatek v zahraničí a nenechal si vystavit pákistánský oddací list, aby mohl v Pákistánu i nadále vystupovat jako svobodný muž.“ nebo “Je častou praxí, že mladí muži z migračně rizikových zemí uzavírají sňatek s občankou EU (často věkově starší) a po získání přechodného nebo trvalého pobytu dochází k rozvodu a následně se tito muži ožení s ženou ze své rodné země“. nebo „MZV ČR stále neobdrželo od žadatele vysvětlení, proč čtyři a půl roku od svatby nepředstavil svou manželkou své rodině, příbuzným, přátelům, spolupracovníkům či neuspořádal dodatečnou hostinu, jak je to běžné nejen v Pákistánu.“). Soud musí konstatovat, že některé z nepodložených domněnek uvedených v napadeném rozhodnutí v kontextu celého rozhodnutí působí až dehonestujícím způsobem.

63. Přesvědčivosti rozhodnutí nemohlo přispět, že napadené rozhodnutí je odůvodněno mj. i tím, že žalovaný v něm „žádá autora nového posouzení důvodů neudělení víza, aby jasně citoval ustanovení, kde se tvrdí, že manželství nemusí být uzavřeno v místě bydliště ženich, resp. aby se vyjádřil k čl. 11 odst. 1 a 12 odst. 2 předpisu West Pakistan Rules under Muslim Family Laws Ordinance, 1961“. Stejnou poznámku lze učinit i ve vztahu k otázkám, jež jsou součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Měl toto být důvod, pro který paní K. nepokračovala v procesu podávání žádosti o pákistánské vízum? Byl snad problém pro žadatele zajistit toto pozvání od dvou osob?“.

64. Soud shrnuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí nelze zjistit, proč byla žádost žalobce žalovaným zamítnuta. Proto soud podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. musel přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

65. Žalovaný v dalším řízení po zrušení napadeného rozhodnutí tímto rozsudkem o žádosti žalobce rozhodne a v rozhodnutí srozumitelně a logicky s odkazem na konkrétní identifikované podklady obsažené ve spise srovná důvody neudělení krátkodobého víza uvedené zastupitelským úřadem v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení víza s důvody stanovenými přímo použitelným právním předpisem Evropské unie a v § 20 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, a pokud shledá důvod pro zamítnutí žádosti, uvede, v jakém konkrétním (komisivním či omisivním) jednání žalobce žalovaný spatřuje důvody pro neudělení víza a tyto právně kvalifikuje podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, resp. zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v rozhodnutí vypořádá každou jednotlivou námitku žalobce uvedenou v žádosti o nové posouzení (nebo proti nim postaví vlastní ucelenou odůvodněnou argumentaci dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, čj. 6 As 153/2014-108). To vše však s tím, že prioritou rozhodování žalovaného musí být především respekt k právu manželky a žalobce na ochranu jejich rodinného života, který chtějí podle všeho realizovat na území ČR. Okolnosti uzavření sňatku a jeho registrace v Pákistánu jsou v těchto fázích řízení pro rozhodnutí žalovaného právně bezvýznamné (tyto byly řešeny a posouzeny v předchozích vízových řízeních). Úkolem žalovaného je zabývat se pouze a jedině tím, zda nově tvrzené a prokázané skutečnosti v řízení o vízum ze dne 12. 10. 2018 odůvodňují závěr, že manželství (byť i mohlo být uzavřeno účelově) se vyvíjí tak, že ho lze považovat za trvalý manželský svazek. Žalovaný neztratí z paměti, že sňatek (i pozdější vztah manželů, jejichž manželství bylo založeno účelovým sňatkem) není možné považovat za účelový sňatek (vztah) pouze z toho důvodu, že je spojen výhodou přistěhovalectví, nebo s jinou výhodou, a že není oprávněn zabývat se kvalitou vztahu. Pokud manželství plní svou funkci, není možné takové manželství považovat za účelově uzavřené, a to ani tehdy, když tomu tak od jeho úplného počátku nebylo. Jinými slovy, pokud by bylo prokázáno, že vztah mezi žalobcem a jeho manželkou je skutečným manželským vztahem, není důvodu pobytové oprávnění žalobci odepřít. Žalovaný neztratí ze zřetele ani to, že opatření k odepření pobytového práva rodinného příslušníka občana EU musí být přiměřená a nesmí nepřiměřeně zasahovat do legitimních práv občanů EU a jejich rodinných příslušníků. Je nutno vyjít z toho, že délka vztahu a manželství je skutečností, která přiměřenost zásahu do práva na rodinný život oslabuje. Vztah žalobce s manželkou trvá devět let, manželé jsou pět let, tráví spolu každoročně (2017, 2018) několik týdnů a je zcela na jejich vůli kde (mohou na Srí Lance, nemusí v domovské zemi žalobce, jak by mohlo ze správních rozhodnutí vyplývat). Žalovaný bude hodnotit zjištěné skutečnosti v jejich souhrnu a přihlédne, jak ke skutečnostem týkajícím se posouzení autenticitě partnerském svazku, tak i ke skutečnostem, které svědčí ve prospěch řádného úmyslu manželů. Jestliže chce stát rodinnému životu žalobce s manželkou na území ČR bránit, musí toto své rozhodnutí řádně odůvodnit a prokázat s tím, že náklady dokazování nese samozřejmě stát (to soud uvádí k listině čj. 1446-3/2018-ISLA ze dne 11. 12. 2018 spisu). Žalovaný neopomene ve své činnosti to, že je povinen postupovat podle výše citovaného § 4 odst. 1 správního řádu, a zajistí, aby spis umožňoval přezkum (spisový přehled, očíslované strany, překlady cizojazyčných listin).

66. Jak bylo výše uvedeno, úkolem soudu bylo ověřit, zda v jednotlivém případě došlo ke zneužití práva státu na omezení pobytového práva žalobce. Takový věcný přezkum nebyl možný, protože napadené rozhodnutí je odůvodněno zcela nesrozumitelně, nepřesvědčivě a tudíž nepřezkoumatelně. Žalovaný se nevypořádal logickým a přezkoumatelným způsobem s důkazy předloženými žalobcem, ani s námitkami žalobce obsaženými v žádosti, o níž žalovaný rozhodoval. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč žalovaný nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci žalobce, podpořenou konkrétními důkazy, jimiž vyvracel závěr zastupitelského úřadu.

67. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Zrušil proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem vysloveným soudem ve zrušujícím rozsudku.

68. Pokud jde o ostatní žalobní námitky (kromě nepřezkoumatelnosti), tyto nebylo možno z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí posoudit. Soud též z tohoto důvodu nepřihlížel k důkazním návrhům označeným žalobcem k důkazu v žalobě a jejím doplnění.

VII. Náklady řízení

69. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II tohoto rozsudku podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladu řízení v celkové výši 13 200 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 10 200 Kč, kterou tvoří odměna za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jejího doplnění podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu), tří paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč.