10 A 177/2014 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně K.V., bytem X, zastoupené JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, proti žalované Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice, Branišovská 1645/31a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, takto :

Výrok

I. Rozhodnutí rektora Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinn a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně JUDr. Evy Ondřejové, LL.M.

Odůvodnění

Rektor žalované na základě podání žalobkyně nazvané „Odvolání a žádost o přezkoumání diplomové práce“ ze dne 28. 8. 2014, doručené dne 29. 8. 2014, přezkoumal výsledek obhajoby diplomové práce s názvem „Osvojování jazyků v primárním vzdělávání“, obhajované na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v magisterském studijním programu M7503 Učitelství pro základní školy, oboru 7503T047 Učitelství pro 1. stupeň základních škol. Rektor žalované rozhodnutím ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14 (dále jen „napadené rozhodnutí“), řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o výsledku obhajoby diplomové práce podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil a stížnost žalobkyně na postup hodnotící komise při obhajobě podanou ve smyslu § 175 odst. 1 správního řádu zamítl. Rektor žalované dále rozhodl o tom, že podle § 95 odst. 1 správního řádu neshledal důvod pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty ze dne 29. 8. 2014, č. j. 03/0963/14, o ukončení studia žalobkyně. Proti rozhodnutí rektora žalované podala žalobkyně dne 28. 11. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvádí, že dne 29. 10. 2014 jí bylo doručeno napadené rozhodnutí a též rozhodnutí rektora ze dne 29. 10. 2014, ve kterých bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty žalované ze dne 29. 8. 2014, č. j. 03/0963/14, o ukončení studia žalobkyně. Žalobkyni bylo též sděleno, že rektor neshledal důvod pro zahájení přezkumného řízení a rektor též zamítl její žádost o mimořádný rektorský termín. Žalobkyně uvedla, že byla studentkou Pedagogické fakulty od roku 2007. Její studium bylo prodlouženo z důvodu narození dcery, ovšem pouze o nezbytnou dobu. I při rodičovské dovolené na studium navázala. Od roku 2011 byla žalobkyně zaměstnána jako pedagožka na Základní škole Pod Marjánkou, Praha 6 s rozšířenou výukou anglického jazyka. Proto si i tuto oblast zvolila jako téma své diplomové práce. Žalobkyně odevzdala diplomovou práci dne 17. 12. 2013 a přihlásila se k obhajobě na únor 2014. Z tohoto termínu se řádně odhlásila. Na druhý možný květnový termín se přihlásila dne 23. 3. 2014 a odevzdala i druhý díl práce včetně přílohy. Na první řádný termín obhajoby diplomové práce dne 27. 5. 2014 se žalobkyně ze zdravotních důvodů nedostavila. Avšak byla telefonicky omluvena svojí matkou. K opravnému termínu se přihlásila dne 10. 6. 2014, který proběhl dne 25. 8. 2014. Na tento termín se žalobkyně dostavila a byla ohodnocena výsledkem „nevyhověla“. S odkazem na nesplnění požadavku podle čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity (dále jen „Studijní a zkušební řád“) rektor ve svém rozhodnutí potvrdil ukončení studia žalobkyně, neboť neobhájila diplomovou práci. Žádost o mimořádný rektorský termín, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že ve skutečnosti využila pouze jeden termín, rektor zamítl s tím, že mimořádný rektorský termín Studijní a zkušební řád neuvádí, avšak ani nevylučuje. Dále žalobkyně konstatuje, že posudek vedoucí práce Mgr. L.H., Ph.D. ze dne 14. 5. 2014 hodnotí diplomovou práci stupněm „nevyhověla“, a to především z důvodu nesplnění cíle diplomové práce a z důvodů formálních nedostatků. Rovněž posudek oponentky doc. PhDr. A.H., Ph.D. ze dne 7. 7. 2014 klasifikuje práci žalobkyně stupněm „nevyhověla“, a to z důvodu nesplnění vytyčených cílů a nevyhovující struktury. Pro externí posudek, který byl zadán rektorátem, byla vybrána doc. PhDr. M.P., M.A., Ph.D., která v posudku ze dne 27. 10. 2014 poukázala na nesplnění cílů vymezených v zadání práce. Žalobkyně však v žalobě uvádí své přesvědčení, že cíl zadání splnila. Dokládá to i posudkem své diplomové práce, který dne 25. 11. 2014 zpracoval na žádost žalobkyně doc. Ing. Z.F., Dr.Sc. Žalobkyně dále předložila posudek diplomové práce zpracovaný na její žádost doc. Ing. L.D., CSc. dne 7. 12. 2014. Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na rozpor v hodnocení diplomové práce ze strany zaměstnanců žalované a ze strany recenzentů oslovených žalobkyní, navrhuje, aby krajský soud vyžádal znalecký posudek k prokázání, zda diplomová práce v odevzdané podobě splňuje požadavky kladené na diplomové práce. Žalobkyně je toho názoru, že nebyly splněny zákonné důvody pro ukončení jejího studia, neboť diplomovou práci neobhájila pouze v jednom termínu. Diplomová práce byla hodnocena jako nevyhovující zcela ze subjektivních důvodů a žalobkyně neměla možnost obhájit záměr své práce. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud zrušil rozhodnutí rektora žalované ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, a rozhodnutí č. j. 03/0963/14 ze dne 29. 8. 2014 a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí trpí vadami řízení podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí je dle názoru žalobkyně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí je v rozporu se spisem. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaná uvedla, že se žalobkyně nedostavila dne 21. 5. 2014 k obhajobě své diplomové práce; na tento termín byla přihlášena v systému STAG. Žalobkyně se neomluvila v souladu s čl. 12 odst. 6 Studijního a zkušebního řádu, a proto byl první termín obhajoby diplomové práce hodnocen známkou „nevyhověla“. Telefonická omluva matky, které se žalobkyně v žalobě dovolává, zůstává dle žalované v rovině neprokázaného tvrzení. I kdyby byla omluva skutečně realizována telefonicky a jinou osobou, bylo by třeba existenci a vážnost důvodů neúčasti nejen tvrdit ale i prokázat (např. potvrzením lékaře). Žalobkyně však existenci a vážnost důvodů své neúčasti na prvním termínu obhajoby diplomové práce konané dne 21. 5. 2014 dosud žalované nejen netvrdila, ale ani neprokázala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybňuje závěry posudků vedoucí diplomové práce a oponentky, nechala žalovaná zpracovat externí posudek, a to doc. P. z Masarykovy univerzity, který však pro žalobkyni taktéž vyzněl negativně. Výtky externího posudku jsou totožné s těmi, které formulovala již vedoucí diplomové práce a oponentka. Z toho lze usuzovat, že vedoucí práce Mgr. H. i oponentka zpracovaly své posudky objektivně a bez osobních předsudků vůči žalobkyni. Žalobkyně své tvrzení o podjatosti zaměstnankyň fakulty taktéž neopírá o nic jiného než o obsah posudků. Žalovaná nechala zpracovat externí posudek právě proto, aby byly rozptýleny obavy žalobkyně z podjatosti zaměstnankyň fakulty. Žalovaná dále uvedla, že důvodem ukončení studia žalobkyně nebyl obsah posudků, nýbrž výsledek obhajoby její diplomové práce. Hodnocení komise pro obhajobu diplomové práce však soudnímu přezkumu nepodléhá. Žalovaná setrvala na svém názoru, že procedura obhajoby diplomové práce byla fakultou zachována, což vyplývá z protokolu o státní závěrečné zkoušce. Rozhodnutí děkana o ukončení studia bylo jediným a logickým důsledkem toho, že žalobkyně u obhajoby diplomové práce v druhém termínu neuspěla. K žádosti žalobkyně o mimořádný rektorský termín pro obhajobu diplomové práce žalovaná konstatovala, že Studijní a zkušební řád rektorovi neumožňuje udělit studentovi privilegium v podobě dalšího pokusu ke složení studijní povinnosti. Takovou pravomoc nepřiznává ani jiný vnitřní předpis žalované ani zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Dne 22. 4. 2015 podala žalobkyně do soudního spisu sdělení, v němž uvedla, že vystudovala pedagogické studium, má veškeré zápočty, zkoušky i státní závěrečné zkoušky. Jediné, co jí chybí k magisterskému diplomu, je obhájení diplomové práce. Diplomovou práci jí žalovaná bohužel neuznala, a proto neměla možnost ji obhájit. Žalobkyně je v současnosti zaměstnána jako družinářka na Základní škole v Roztokách u Prahy. Má nižší platové zařazení a vysokoškolský diplom jí velice chybí. Uvádí, že je ochotná svou diplomovou práci přepracovat, příp. je ochotna zpracovat i úplně novou diplomovou práci podle úplně nového zadání. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Ve spisu je založen Zápis o státní závěrečné zkoušce magisterského studia. V něm je k průběhu obhajoby diplomové práce uvedeno, že první termín v květnu 2014 propadá. Je zde rukou psaná poznámka, že pokud se žalobkyně do pěti dnů od termínu obhajoby neomluví, termín propadá (s datem 27. 5. 2014). Dále je zde založen záznam o průběhu obhajoby diplomové práce dne 25. 8. 2014, v němž je uvedeno, že žalobkyně byla seznámena s hlavními námitkami vedoucí práce a oponentky. Žalobkyně dostala možnost se k nim vyjádřit. Po poradě komise konstatovala, že práce nevyhovuje požadavkům kladeným na podobné práce a obhajobu diplomové práce klasifikovala stupněm „nevyhověla“. V zápisu o státní závěrečné zkoušce je založen posudek diplomové práce ze dne 7. 5. 2014 recenzentky Mgr. J.B. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Dále je zde založen posudek diplomové práce ze dne 14. 5. 2014 vedoucí diplomové práce Mgr. L.H., Ph.D. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Dále se v zápisu nachází posudek diplomové práce ze dne 7. 7. 2014 recenzentky doc. PhDr. A.H., Ph.D. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Klasifikace diplomové práce a její obhajoba dne 25. 8. 2014 byla hodnocena stupněm „nevyhověla“. Zkoušku z předmětu Český jazyk a literatura s didaktikou složila žalobkyně dne 29. 5. 2012 „dobře“, zkoušku z předmětu Matematika s didaktikou složila žalobkyně dne 11. 2. 2013 „dobře“ a zkoušku z předmětu Pedagogika a psychologie složila žalobkyně dne 23. 5. 2012 „velmi dobře“. Celkový výsledek státní závěrečné zkoušky byl dne 25. 8. 2014 hodnocen jako „nevyhověla“ a celkový výsledek studia jako „neabsolvovala“. Dne 29. 8. 2014 bylo rektoru žalované doručeno podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 nazvané „Odvolání a žádost o přezkoumání diplomové práce“. V něm žalobkyně uvedla, že sekretářka fakulty zřejmě ztratila přílohovou část její diplomové práce. Tvrzení komise, že žalobkyně nedodala svůj výzkum, není tedy pravdivé. Žalobkyně poukázala na to, že má hotové celé vysokoškolské studium včetně státních závěrečných zkoušek. Chybí jí pouze obhajoba diplomové práce, které věnovala dva roky. Na svou práci je hrdá a rozhodně se nejedná o plagiát. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením komise stupněm „nevyhovuje“. Žalobkyně se domnívá, že se jedná o podjatost členů komise vůči její osobě a její práci. Žalobkyně podle zákona o vysokých školách podává včasné odvolání a žádost o přezkoumání a žádá, aby její trojdílnou práci někdo vzdělaný a nezaujatý přečetl. Žalobkyně pak snáší řadu argumentů pro to, aby byla její diplomová práce uznána. Děkan Pedagogické fakulty žalované vydal dne 29. 8. 2014 pod č. j. 03/0963/14 rozhodnutí o ukončení studia žalobkyně, neboť nesplnila požadavek stanovený v čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního a zkušebního řádu. Podle přiložené doručenky bylo toto rozhodnutí žalobkyni oznámeno dne 11. 9. 2014. Přípisem ze dne 1. 9. 2014 postoupil rektor žalované podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 děkanovi Pedagogické fakulty s pokynem k přezkoumání žádosti žalobkyně. Tento přípis i s přílohou bylo děkanovi doručeno dne 1. 9. 2014. Ve spise je dále založeno prohlášené předsedkyně komise pro státní závěrečnou zkoušku doc. H. k okolnostem, které předcházely obhajobu a k průběhu obhajoby diplomové práce žalobkyně v roce 2014. Přípisem ze dne 29. 9. 2014, č. j. 01/0385/14, informoval rektor žalované žalobkyni, že se její žádostí intenzivně zabývá a přešetřuje všechny okolnosti týkající se věcného obsahu a formálních náležitostí diplomové práce, obsahu posudků i průběhu obhajoby samotné. Součástí postupu přešetřování žádosti je i externí posouzení diplomové práce. Dne 23. 10. 2014 zaslala zástupkyně žalobkyně přípis rektorovi žalované, v němž uvedla, že v zastoupení žalobkyně, která podala odvolání proti rozhodnutí děkana ze dne 29. 8. 2014 o ukončení studia a žádost o přezkum diplomové práce, žádá o mimořádný rektorský termín k obhajobě diplomové práce. Zástupkyně žalobkyně poukázala na závažné dopady postupu žalované do sféry žalobkyně, neboť jí bylo ukončeno pětileté úspěšné studium bez získání diplomu a z toho důvodu ztratila zaměstnání na základní škole v Praze pro nemožnost pracovat dále jako pedagog. Ve spise se nachází externí posudek k diplomové práci žalobkyně, který byl zpracován dne 27. 10. 2014 doc. PhDr. M.P., M.A., Ph.D. s návrhem na hodnocení „nevyhověla“. Dne 27. 10. 2014 vydal rektor rozhodnutí č. j. 01/0385/14, ve kterém rozhodl o podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014. V tomto rozhodnutí rektor uvedl, že přešetřil průběh, okolnosti a výsledky obhajoby diplomové práce v řádném a opravném termínu. Za účelem rozptýlení pochybností o objektivitě a podjatosti vedoucí diplomové práce a oponentky byl zadán externí oponentský posudek diplomové práce. Rektor dále šetřil záznamy o průběhu a výsledcích státní závěrečné zkoušky i záznamy o průběhu a výsledcích studia, znění e-mailové komunikace žalobkyně s vedoucí diplomové práce, s vedoucí oddělení katedry a se studijní referentkou. V hodnocení diplomové práce rektor žádné pochybení neshledal. Rektor v napadeném rozhodnutí shrnul, že k prvnímu termínu obhajoby diplomové práce na počátek února 2014 se žalobkyně přihlásila v prosinci 2013 a řádně se odhlásila dne 2. 1. 2014. Dne 23. 3. 2014 se žalobkyně podruhé přihlásila k řádnému termínu obhajoby na termín plánovaný koncem května 2014. Odevzdala tištěnou diplomovou práci. Na přihlášený termín obhajoby dne 27. 5. 2014 se žalobkyně nedostavila, z termínu se neodhlásila a ani se do pěti dnů neomluvila. Z toho důvodu byl výsledek obhajoby diplomové práce hodnocen stupněm „nevyhověla“ (čl. 12 odst. 6 Studijního a zkušebního řádu). K opravnému termínu se žalobkyně přihlásila dne 10. 6. 2014. Termín byl plánován na konec srpna 2014. Na výzvu doc. H. ze dne 4. 7. 2014 vložila žalobkyně do STAGu dne 7. 7. 2014 stejnou práci jako předložila na předchozí termín obhajoby. Opravného termínu se žalobkyně zúčastnila dne 25. 8. 2014 a na základě hodnocení diplomové práce vedoucí práce i oponentkou a průběhu obhajoby byla obhajoba hodnocena stupněm „nevyhověla“. Rektor zhodnotil, že po prvním předložení diplomové práce v řádném a posléze řádně odhlášeném termínu doporučila vedoucí práce žalobkyni přepracování práce. Po druhém předložení diplomové práce byly vyhotoveny posudky vedoucí a oponentky, přičemž obě navrhovaly hodnocení „nevyhověla“. Při opravném termínu obhajoby setrvala vedoucí práce na svém hodnocení „nevyhověla“ a nová oponentka navrhla v posudku taktéž hodnocení „nevyhověla“. Podle zhodnocení rektora se komise pro obhajobu diplomových prací nedopustila žádného pochybení a o celkové klasifikaci rozhodla oprávněně. Rektor dále prověřil, že příloha diplomové práce nebyla ztracena. Rektor přílohu zhodnotil jako neprovázanou s textem diplomové práce a uvedl, že ji nelze pozitivně hodnotit jako validní datový podklad pro výzkumnou část diplomové práce. Při zobecnění posudků jejich hlavními výtkami jsou, že práce nenaplňuje zadané cíle, nesleduje myšlenkovou linku zadání a neodpovídá strukturou ani obsahem požadavkům na diplomovou práci. Rektor odmítl tvrzení žalobkyně o podjatosti pracovníků fakulty vůči její osobě a její práci. Naopak ze všech prověřovaných dokumentů spíše dovodil nápomocnou vstřícnost a péči v situacích, kdy žalobkyni hrozilo nebezpečí z prodlení (např. upozornění na nutnost vložení práce do STAGu). Předmětem šetření rektora nebyla klasifikace obhajoby, nýbrž přezkum zákonnosti postupů před obhajobou a při obhajobě. Rektor neshledal žádné pochybení ze strany žalované v proceduře zkoušky. Ostatně i externí posudek vyzněl pro žalobkyni negativně. Z toho lze dovodit, že komise o celkové klasifikaci rozhodla oprávněně. Obhajoba diplomové práce v řádném a opravném termínu proběhla v souladu se zněním § 53 zákona o vysokých školách a čl. 30 Studijního a zkušebního řádu. Celkové hodnocení obhajoby diplomové práce ze dne 25. 8. 2014 zůstává v platnosti. Závěrem se rektor vypořádal s odvoláním žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 proti rozhodnutí děkana o ukončení studia. Postupoval přitom podle § 95 odst. 1 správního řádu a při předběžném posouzení shledal, že děkan nepochybil a ukončil studium žalobkyně v souladu se zákonem a vnitřními předpisy oprávněně. Proto rektor neshledal důvod pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana o ukončení studia žalobkyně s odůvodněním, že žalobkyně neobhájila diplomovou práci ani v opravném termínu ani v časovém limitu podle čl. 30 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu. Děkan studium žalobkyně oprávněně ukončil a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, rektor rozhodl dále o tom, že žádost žalobkyně o mimořádný rektorský termín zamítá, neboť jí nemůže vyhovět. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Žaloba je důvodná. Podle obsahu napadeného rozhodnutí vyhodnotil rektor podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 jako odvolání žalobkyně proti výsledku obhajoby diplomové práce, jako stížnost na postup hodnotící komise při obhajobě a jako odvolání proti rozhodnutí děkana o ukončení studia, o nichž přijal tři odlišné a ne zcela sourodé závěry. V úvodu napadeného rozhodnutí se uvádí, že rektor rozhodoval podle § 68 odst. 4, věty třetí zákona o vysokých školách, tzn. že rozhodoval v řízení o žádosti o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle § 68 odst. 3 téhož zákona. Následně však jednotlivými výroky rektor rozhodl tak, že odvolání žalobkyně proti výsledku obhajoby diplomové práce vyhodnotil jako zjevně právně nepřípustnou žádost a řízení o ní podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu zastavil. Stížnost na postup hodnotící komise podle § 175 správního řádu zamítl a konečně ve věci „odvolání“ proti rozhodnutí děkana o ukončení studia neshledal podle § 95 odst. 1 správního řádu důvod pro zahájení řízení o jeho přezkoumání. V napadeném rozhodnutí nejsou uvedeny žádné úvahy, které vedly rektora k tomu, aby jedno podání žalobkyně posoudil jako tři návrhy, a tedy aby s jedním podáním naložil třemi odlišnými procesními způsoby. Rektor o jednom podání žalobkyně rozhodl tak, že jej zčásti shledal zjevně právně nepřípustným, zčásti jej zamítl a zčásti neshledal důvody, aby o něm zahajoval řízení o přezkoumání. Ovšem z rozhodnutí rektora není dostatečně zřejmé, té které části podání žalobkyně se užitý procesní postup týká. Obsah napadeného rozhodnutí není strukturován tak, aby bylo možno jednotlivé výroky rozhodnutí spojit s konkrétní částí odůvodnění napadeného rozhodnutí a tam vyslovenými skutkovými a právními závěry. Výjimkou je pasáž o neshledání důvodů pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana o ukončení studia; ta je samostatně oddělena. Ovšem výroky o zastavení řízení pro zjevnou právní nepřípustnost žádosti [§ 66 odst. 1 písm. b) správního řádu] a o zamítnutí stížnosti (§ 175 správního řádu) jsou odůvodněny souhrnně tak, že není zřejmé, proč rektor s podáním žalobkyně takto nakládal a proč skutková tvrzení žalobkyně a vlastní skutková zjištění rozčlenil a vyvodil z nich tyto procesní závěry, a to i v souvislosti s tím, že v záhlaví napadeného rozhodnutí rektor předeslal, že rozhodoval podle § 68 odst. 4, věty třetí zákona o vysokých školách. V tom shledává krajský soud závažný rozpor. Rozhodnutí rektora tak vzbuzuje pochybnosti o jeho přezkoumatelnosti, neboť jeho výroky ve spojení se záhlavím bez bližšího odůvodnění v textu působí rozporně a nesmyslně. Způsob, jakým rektor žalované s podáním žalobkyně naložil je z pohledu krajského soudu nesrozumitelný a brání přezkoumání skutkových a právních závěrů žalované. Z toho důvodu byl krajský soud nucen rozhodnutí žalované zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle názoru krajského soudu je třeba podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 posoudit jako žádost o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách. Ostatně mimo jiné i tak rektor zřejmě s podáním žalobkyně nakládal, když v závěrečné části napadeného rozhodnutí neshledal důvod pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia. Veškeré námitky žalobkyně měly být přezkoumány v rámci řízení o řádném opravném prostředku a nebylo vůbec na místě obsah podání žalobkyně podřazovat pod různé procesní instituty, jak učinil rektor žalované. V rámci přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia měl rektor (aniž by o tom vydával zvlášť jakýkoliv výrok) přezkoumat námitky do průběhu obhajoby, do posudků, do výsledku obhajoby i celkového výsledku studia i námitky o podjatosti zaměstnankyň fakulty. Rektor sice ve svém rozhodnutí všechny tyto skutečnosti a námitky hodnotil, avšak v nesprávném procesním režimu a vydal rozhodnutí, jehož výroky jsou vzájemně rozporné a způsobují nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku. Žalobkyně doručila dne 29. 8. 2014 rektorovi žalované své podání nazvané „Odvolání a žádost o přezkoumání diplomové práce“. Rektor toto podání postoupil dne 1. 9. 2014 děkanovi Pedagogické fakulty, aby jej prošetřil a sdělil rektorovi svá zjištění. Podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách platí, že student může do 30 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 3 doručeno, požádat o přezkoumání rozhodnutí; zmeškání této lhůty lze ze závažných důvodů prominout. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti pouze vyhovět a rozhodnutí změnit nebo zrušit, jinak ji předá k rozhodnutí rektorovi. Rektor změní nebo zruší rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem veřejné vysoké školy nebo její součásti. Rozhodnutí o ukončení studia ze dne 29. 8. 2014 bylo vydáno podle § 56 odst. 1 písm. b) a § 68 odst. 3 písm. g) zákona o vysokých školách, tudíž ve vztahu k němu náleží studentovi právo požádat o přezkoumání rozhodnutí. Podle § 68 odst. 1, věty první zákona o vysokých školách platí, že na rozhodování o právech a povinnostech studenta se nevztahují obecné předpisy o správním řízení. Podle § 105 odst. 1 téhož zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Nejvyšší správní soud zaujal k užití obecných předpisů o správním řízení na rozhodování o právech a povinnostech studenta následující právní názor: „Ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, je nutno zúženě vykládat tak, že obecné předpisy o správním řízení se nepoužijí jen na vlastní procesní úkony vysoké školy a studentů směřující k vydání rozhodnutí o právech a povinnostech studentů (jde tedy v podstatě o vyloučení zejména ustanovení o průběhu řízení v prvním stupni a dokazování), jinak se i zde subsidiárně uplatní úprava správního řádu (…)“. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 6 As 191/2014 – 22, publikovaný pod č. 3147/2015 Sb. NSS). Na řízení o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách se tak při nedostatečné svébytné úpravě subsidiárně užijí ustanovení správního řádu o odvolacím řízení jakožto ustanovení o řádném opravném prostředku. Podle § 83 odst. 1, věty poslední platí, že bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. Žalobkyně žádost o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia doručila rektorovi dne 29. 8. 2014 (k poštovní přepravě předáno dne 28. 8. 2014). Rektor postoupil toto podání děkanovi fakulty a tomu bylo doručeno dne 1. 9. 2014. Podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách se žádost o přezkoumání podává u orgánu, který rozhodnutí vydal. Dne 1. 9. 2014 byla tedy žádost o přezkoumání rozhodnutí doručena příslušnému orgánu, a to děkanovi Pedagogické fakulty. Rozhodnutí o ukončení studia ze dne 29. 8. 2014 pak bylo žalobkyni doručeno dne 11. 9. 2014. Žádost o přezkoumání rozhodnutí o ukončení studia byla tedy nesporně podána dříve, než bylo rozhodnutí žalobkyni formálně oznámeno, nicméně s ohledem na § 83 odst. 1 správního řádu je třeba mít za to, že žádost o přezkoumání byla podána prvního dne zákonné třicetidenní lhůty k podání tohoto řádného opravného prostředku. V této souvislosti nelze též odhlédnout od toho, že celkový výsledek studia „neabsolvovala“ byl žalobkyni sdělen již dne 25. 8. 2014 při poslední části její státní závěrečné zkoušky a tudíž věděla, že dané rozhodnutí děkana o ukončení studia bude v nejbližší době vydáno. I s ohledem na to, že poté, co bylo žalobkyni doručeno dne 11. 9. 2014 rozhodnutí o ukončení studia, nepodala do spisu ještě zvlášť žádost o přezkoumání rozhodnutí, lze dovodit, že byla v dobré víře o tom, že již svůj opravný prostředek podala a že se o něm vede řízení. Nepřijetí podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 jakožto opravného prostředku proti rozhodnutí o ukončení studia by bylo podle názoru krajského soudu krajně formalistické a v rozporu s § 83 odst. 1, věty poslední správního řádu, jak bylo popsáno shora. Je skutečností, že podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 podle svého označení a obsahu vzbuzuje pochybnosti o tom, zda splňuje veškeré náležitosti žádosti o přezkoumání rozhodnutí jakožto řádného opravného prostředku. Podle subsidiárně užitého § 82 odst. 2 správního řádu musí žádost o přezkoumání rozhodnutí obsahovat údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje. Ostatní náležitosti podání žalobkyně splňovalo, především z něj bylo patrné, že je nespokojena s neobhájením diplomové práce, což má za následek, že její pětileté studium není ukončené, ač složila ostatní části státní závěrečné zkoušky. K tomu, aby byl odstraněn nedostatek náležitostí podání žalobkyně, měl rektor žalované zvolit procesní postup podle § 37 odst. 3 správního řádu a pomoci žalobkyni nedostatky podání odstranit nebo ji vyzvat k jejich odstranění ve stanovené přiměřené lhůtě. Ovšem naprosto zásadní pochybení rektora žalované spatřuje krajský soud v užití § 95 správního řádu na řízení o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách. Žádost o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách je nutno chápat jako řádný opravný prostředek (blížíce se svou povahou institutu odvolání podle správního řádu), tzn. že již podáním žádosti o přezkoumání je zahájeno řízení o opravném prostředku. S žádostí o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách nelze nakládat jako s mimořádným opravným prostředkem a aplikovat na něj právní úpravu přezkumného řízení podle § 94 a násl. správního řádu. Rektor žalované rozhodně nemohl (v případě, že považoval podání žalobkyně za opravný prostředek proti rozhodnutí o ukončení studia) na něj aplikovat § 95 odst. 1 správního řádu a konstatovat, že „neshledal důvod pro zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty“ o ukončení studia. V úvodu svého rozhodnutí rektor žalované uvádí, že rozhodoval podle § 68 odst. 4, věty třetí zákona o vysokých školách. Z toho se dá dovodit, že měl v úmyslu rozhodovat v řízení o žádosti o přezkoumání rozhodnutí vydaného podle § 68 odst. 3 téhož zákona. Následně pak s podáním žalobkyně ovšem nenakládal jako s řádným opravným prostředkem, když jej posoudil jako zjevně právně nepřípustné a dále aplikoval ustanovení o přezkumném řízení. Žádost o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách je přípustným opravným prostředkem, a proto o ní nelze vůbec uvažovat jako o žádosti zjevně právně nepřípustné (k tomu viz níže). Dále pak krajský soud konstatuje, že pokud rektor žalované hodlal posoudit z úřední povinnosti, zda zde nejsou dány důvody pro zahájení přezkumného řízení z moci úřední podle § 95 správního řádu, tj. zda v daném případě nelze užít prostředky dozorčího práva, měl tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí zcela jednoznačně specifikovat a především si ujasnit pojmosloví, aby nedocházelo k případné záměně pojmů „řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana“ a „přezkumné řízení“, které nelze směšovat, neboť oba tyto pojmy vycházejí z naprosto odlišných právních úprav a mají odlišný procesní režim. Krajský soud je přesvědčen, že opravný prostředek, který je dle platné právní úpravy přípustný, nikdy nelze považovat za „zjevně právně nepřípustnou žádost“ ve smyslu § 45 odst. 3 správního řádu. Tato právní úprava totiž dopadá na řízení o žádosti v prvním stupni. Pokud se však projednává opravný prostředek, je nutno s ním naložit podle předpokládané právní úpravy (např. § 90 správního řádu nebo § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách). Pokud by měl krajský soud hodnotit postup rektora, který řízení o „odvolání“ žalobkyně zastavil jako řízení o zjevně právně nepřípustné žádosti poté, co v řízení proběhlo poměrně rozsáhlé zjišťování a byl i zadán externí posudek diplomové práce, pak by mu opět nezbylo než konstatovat, že tímto způsobem nebylo lze postupovat, i kdyby rektor žalované považoval podání žalobkyně za žádost (nikoliv opravný prostředek). „Zjevná právní nepřípustnost“ představuje neurčitý právní pojem, který je nutno vykládat restriktivním způsobem. Podle ustanovení § 45 odst. 3 správního řádu totiž takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení o ní zastaví. Nejvyšší správní soud k této problematice konstatoval, že „z důvodu ochrany práv účastníků řízení je proto možno k tomuto způsobu rozhodnutí přikročit jen tehdy, jestliže je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět. To znamená, že tato nepřípustnost musí být patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. Komentář ke správnímu řádu (J. Vedral: Správní řád – komentář, Polygon, 2006, str. 315 a násl.) jako příklady zjevné právní nepřípustnosti uvádí např. situaci, kdy o přiznání oprávnění vázaného na dosažení určitého věku žádá osoba, která této hranice nedosáhla, příp. žádost o přiznání určitého oprávnění, které může získat toliko právnická osoba, podá osoba fyzická.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007 – 55, publikovaný pod č. 1633/2008 Sb. NSS). Použití postupu podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu tak bylo ze strany rektora žalované naprosto nepřípadné. Rovněž vyhodnocení podání žalobkyně zčásti jako stížnost podle § 175 správního řádu se krajskému soudu jeví jako nesmyslné. Podávání stížností studenty totiž řeší autonomně Statut Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (dostupný na www.jcu.cz), v jehož čl. 17 odst. 4 se uvádí, že student má právo podávat žádosti, podněty a stížnosti rektorovi. Rektor do 30 dnů od doručení rozhodne o způsobu vyřízení a studenta o svém rozhodnutí písemně vyrozumí. Krajský soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí a řízení o něm je zmatečné, neboť rektor žalované si v řízení neujasnil povahu podání, o kterém rozhoduje, nevysvětlil aplikaci procesních ustanovení a vydal rozhodnutí s rozpornými a nejasnými výroky. Jeho rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. V dalším řízení odstraní žalovaná vady náležitostí podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 (označení rozhodnutí, proti kterému opravný prostředek směřuje) a podání projedná jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o ukončení studia žalobkyně v režimu řízení podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách. V tomto řízení vypořádá všechny námitky žalobkyně a jediným výrokem rozhodne o opravném prostředku, a to v souladu s dikcí § 68 odst. 4, věty třetí a čtvrté zákona o vysokých školách. Žalobkyně bude moci v novém řízení o opravném prostředku uplatnit své důkazní návrhy a tvrzení (např. dva posudky diplomové práce předložené v řízení před soudem). Z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nemohl krajský soud věc posoudit po věcné stránce, a proto ani neprováděl důkazy předložené žalobkyní v řízení před soudem (diplomová práce – tři části, příloha k diplomové práci, posudek diplomové práce doc. F., posudek diplomové práce doc. D.). I návrh žalobkyně na zadání znaleckého posudku z tohoto důvodu zamítl. Pokud jde o další rozhodnutí rektora žalované ze dne 29. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, kterým rektor zamítl žádost žalobkyně o mimořádný rektorský termín obhajoby diplomové práce, tak tím se krajský soud samostatně nezabýval, neboť ač se o něm žalobkyně ve své žalobě zmiňovala, v návrhu výroku rozsudku se domáhala pouze přezkoumání a zrušení rozhodnutí ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14. S ohledem na konstatovanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí jej krajský soud zrušil bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je v dalším řízení vázána závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokátky. Na soudní poplatek žalobkyně vynaložila částku 3000 Kč. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně nepředložila podle § 14a citované vyhlášky osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, nepřistoupil zdejší soud ke zvýšení odměny o částku odpovídající této dani podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkem tak náklady řízení představují částku 9800 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

Poučení