10 A 184/2015 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně K.V., bytem X, zastoupené JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 1, Jungmannova 31, proti žalované Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice, Branišovská 1645/31a, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Plzeň, Kamenická 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 13. 8. 2015, č. j. 01/0274/15, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2015, č. j. 01/0274/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“) rektor žalované podle § 68 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých v Budějovicích ze dne 29. 8. 2014, č. j. 03/0963/14, a toto rozhodnutí potvrdil. Děkan Pedagogické fakulty rozhodnutím ze dne 29. 8. 2014, č. j. 03/0963/14, rozhodl podle § 56 odst. 1 písm. b) a § 68 odst. 3 písm. g) zákona o vysokých školách o ukončení studia žalobkyně na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve studijním programu Učitelství pro základní školy, ve studijním oboru Učitelství pro 1. stupeň základních škol, a to z důvodu, že žalobkyně nesplnila požadavek podle čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity (dále jen „Studijní řád“) tím, že neobhájila diplomovou práci. Proti rozhodnutí rektora žalované podala žalobkyně dne 12. 10. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobkyně v žalobě uvádí, že dne 13. 8. 2015 jí bylo doručeno napadené rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty žalované ze dne 29. 8. 2014, č. j. 03/0963/14, o ukončení jejího studia. Rozhodnutí rektora ze dne 13. 8. 2015 bylo vydáno poté, co Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 10 A 177/2014 – 34, zrušil předchozí rozhodnutí rektora ze dne 27. 10. 2014, č. j. 01/0385/14. Žalobkyně uvedla, že byla studentkou pedagogické fakulty od roku 2007. Její studium bylo prodlouženo z důvodu narození dcery, ovšem pouze o nezbytnou dobu. I při rodičovské dovolené na studium navázala. Od roku 2011 byla žalobkyně zaměstnána jako pedagožka na Základní škole Pod Marjánkou, Praha 6 s rozšířenou výukou anglického jazyka. Proto si i tuto oblast zvolila jako téma své diplomové práce. Poté, co jí bylo studium ukončeno, musela žalobkyně přejít na pozici družinářky. Žalobkyně uvedla, že odevzdala diplomovou práci dne 17. 12. 2013 a přihlásila se k obhajobě na únor 2014. Z tohoto termínu se řádně odhlásila. Na druhý možný květnový termín se přihlásila dne 23. 3. 2014 a odevzdala i druhý díl práce včetně přílohy. Na první řádný termín obhajoby diplomové práce dne 27. 5. 2014 se žalobkyně ze zdravotních důvodů nedostavila. Avšak byla telefonicky omluvena svojí matkou. K opravnému termínu se přihlásila dne 10. 6. 2014. Tento termín proběhl dne 25. 8. 2014. Na tento termín se žalobkyně dostavila a byla ohodnocena výsledkem „nevyhověla“. S odkazem na nesplnění požadavku podle čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního řádu rektor ve svém rozhodnutí potvrdil ukončení studia žalobkyně, neboť neobhájila diplomovou práci. Žádost o mimořádný rektorský termín, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že ve skutečnosti využila pouze jeden termín, rektor zamítl s tím, že mimořádný rektorský termín Studijní řád neuvádí, avšak ani nevylučuje. Žalobkyně je toho názoru, že nebyly splněny zákonné důvody pro ukončení jejího studia, neboť diplomovou práci neobhájila pouze v jednom termínu. Diplomová práce byla hodnocena jako nevyhovující zcela ze subjektivních důvodů a žalobkyně neměla možnost obhájit záměr své práce. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí trpí vadami podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí je dle názoru žalobkyně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů a skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí je v rozporu se spisem. Dále žalobkyně konstatuje, že posudek vedoucí práce Mgr. L.H., Ph.D. ze dne 14. 5. 2014 hodnotí diplomovou práci stupněm „nevyhověla“, a to především z důvodu nesplnění cíle diplomové práce a z důvodů formálních nedostatků. Rovněž posudek oponentky doc. PhDr. A.H., Ph.D. ze dne 7. 7. 2014 klasifikuje práci žalobkyně stupněm „nevyhověla“, a to z důvodu nesplnění vytyčených cílů a nevyhovující struktury. Pro externí posudek, který byl zadán rektorátem, byla vybrána doc. PhDr. M.P., M.A., Ph.D., která v posudku ze dne 27. 10. 2014 poukázala na nesplnění cílů vymezených v zadání práce. Žalobkyně však v žalobě uvádí své přesvědčení, že cíl zadání splnila. Dokládá to i posudky své diplomové práce, které zpracovali doc. Ing. Z.F., Dr.Sc. a doc. PhDr. A.H., Ph.D. (Jedná se o zřejmý omyl; žalobkyně měla nepochybně na mysli posudek doc. D., který také v žalobním řízení doložila – pozn. krajského soudu). Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na rozpor v hodnocení diplomové práce ze strany zaměstnanců žalované a ze strany recenzentů oslovených žalobkyní, navrhuje, aby krajský soud vyžádal znalecký posudek k prokázání, zda diplomová práce v odevzdané podobě splňuje požadavky kladené na diplomové práce. Dne 11. 11. 2015 doložila žalobkyně do spisu diplomovou práci I. a II. část, dotazníky – výzkum na základní škole, grafickou přílohu a posudek doc. F., Dr.Sc. a doc. D., Csc. Žalobkyně dále uvedla, že vystudovala pedagogickou fakulta, ale univerzita si usmyslela, že jí nevydá magisterský diplom. Žalobkyně uvedla, že vystudovala bez problémů. Babičky jí pět let hlídaly malou dceru. Žalobkyně má veškeré zkoušky a státnice. Diplomová práce je originální, přesto ji vysoká škola nechce uznat. Žalobkyně uvedla, že může klidně napsat jinou diplomovou práci na odlišné téma. Už tři roky pracuje jako učitelka prvního stupně základní školy. Žalobkyně nechápe, proč jí chce univerzita anulovat celé studium. Žalobkyně byla pouze na jednom termínu obhajoby. Žalobkyně uvádí, že se na pedagogické fakultě prostě rozhodli, že jí diplom nedají. Žalobkyně tvrdí, že zkoušející obsah její práce nezajímal a že jí nebyla položena jediná otázka k diplomové práci. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Podle žalované je rozhodnutí prosto vad, a to jak po stránce právní, tak skutkové, a je přezkoumatelné. Žalobkyně uvádí, že z prvního termínu obhajoby diplomové práce byla omluvena telefonicky matkou. Telefonická omluva matky však zůstává dle žalované v rovině neprokázaného tvrzení. Žalobkyni nic nebránilo svou neúčast dodatečně řádně omluvit; to však neučinila. Tvrzení o telefonické omluvě se žalované jeví jako účelové a nepravdivé; žalovaný žádný takový telefonát neeviduje. Žalobkyně následně měla možnost obhájit záměr své práce v opravném termínu. Poznámka o tom, že žalobkyně neobhájila diplomovou práci pouze v jediném termínu, je bezpředmětná. Pokud jde o obsah diplomové práce, tak je žalovaná přesvědčena, že rektorovi přísluší přezkoumávat pouze to, zda rozhodnutí děkana bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřními předpisy univerzity či fakulty. V tomto rozsahu se rektor rozhodnutím děkana zabýval a dospěl k závěru o jeho bezvadnosti. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Ve spisu je založen Zápis o státní závěrečné zkoušce magisterského studia. V něm je k průběhu obhajoby diplomové práce uvedeno, že první termín v květnu 2014 propadá. Je zde rukou psaná poznámka, že pokud se žalobkyně do pěti dnů od termínu obhajoby neomluví, termín propadá (s datem 27. 5. 2014). Dále je zde založen záznam o průběhu obhajoby diplomové práce dne 25. 8. 2014, v němž je uvedeno, že po poradě komise konstatovala, že práce nevyhovuje požadavkům kladeným na podobné práce a obhajobu diplomové práce klasifikovala stupněm „nevyhověla“. V zápisu o státní závěrečné zkoušce je založen posudek diplomové práce ze dne 7. 5. 2014 recenzentky Mgr. J.B. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Dále je zde založen posudek diplomové práce ze dne 14. 5. 2014 vedoucí diplomové práce Mgr. L.H., Ph.D. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Dále se v zápisu nachází posudek diplomové práce ze dne 7. 7. 2014 recenzentky doc. PhDr. A.H., Ph.D. s návrhem na klasifikaci „nevyhověla“. Klasifikace diplomové práce a její obhajoba dne 25. 8. 2014 byla hodnocena stupněm „nevyhověla“. Zkoušku z předmětu Český jazyk a literatura s didaktikou složila žalobkyně dne 29. 5. 2012 „dobře“, zkoušku z předmětu Matematika s didaktikou složila žalobkyně dne 11. 2. 2013 „dobře“ a zkoušku z předmětu Pedagogika a psychologie složila žalobkyně dne 23. 5. 2012 „velmi dobře“. Celkový výsledek státní závěrečné zkoušky byl dne 25. 8. 2014 hodnocen jako „nevyhověla“ a celkový výsledek studia jako „neabsolvovala“. Dne 29. 8. 2014 bylo rektoru žalované doručeno podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 nazvané „Odvolání a žádost o přezkoumání diplomové práce“. V něm žalobkyně uvedla, že sekretářka fakulty zřejmě ztratila přílohou část její diplomové práce. Tvrzení komise, že žalobkyně nedodala svůj výzkum, není tedy pravdivé. Žalobkyně poukázala na to, že má hotové celé vysokoškolské studium včetně státních závěrečných zkoušek. Chybí jí pouze obhajoba diplomové práce, které věnovala dva roky. Na svou práci je hrdá a rozhodně se nejedná o plagiát. Žalobkyně nesouhlasí s hodnocením komise stupněm „nevyhovuje“. Žalobkyně se domnívá, že se jedná o podjatost členů komise vůči její osobě a její práci. Žalobkyně podle zákona o vysokých školách podává včasné odvolání a žádost o přezkoumání a žádá, aby její trojdílnou práci někdo vzdělaný a nezaujatý přečetl. Žalobkyně pak snáší řadu argumentů pro to, aby byla její diplomová práce uznána. Děkan pedagogické fakulty žalované vydal dne 29. 8. 2014 pod č. j. 03/0963/14 rozhodnutí o ukončení studia žalobkyně, neboť nesplnila požadavek stanovený v čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního řádu. Podle přiložené doručenky bylo toto rozhodnutí žalobkyni oznámeno dne 11. 9. 2014. Přípisem ze dne 1. 9. 2014 postoupil rektor žalované podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014 děkanovi pedagogické fakulty s pokynem k přezkoumání žádosti žalobkyně. Tento přípis i s přílohou byl děkanovi doručen dne 1. 9. 2014. Ve spise je dále založeno prohlášení předsedkyně komise pro státní závěrečnou zkoušku doc. H. k okolnostem, které předcházely obhajobu a k průběhu obhajoby diplomové práce žalobkyně v roce 2014. Přípisem ze dne 29. 9. 2014, č. j. 01/0385/14, informoval rektor žalované žalobkyni, že se její žádostí intenzivně zabývá a přešetřuje všechny okolnosti týkající se věcného obsahu a formálních náležitostí diplomové práce, obsahu posudků i průběhu obhajoby samotné. Součástí postupu přešetřování žádosti je i externí posouzení diplomové práce. Dne 23. 10. 2014 zaslala zástupkyně žalobkyně přípis rektorovi žalované, v němž uvedla, že v zastoupení žalobkyně, která podala odvolání proti rozhodnutí děkana ze dne 29. 8. 2014 o ukončení studia a žádost o přezkum diplomové práce, žádá o mimořádný rektorský termín k obhajobě diplomové práce. Ve spise se nachází externí posudek k diplomové práci žalobkyně, který byl zpracován dne 27. 10. 2014 doc. PhDr. M.P., M.A., Ph.D. s návrhem na hodnocení „nevyhověla“. Dne 27. 10. 2014 vydal rektor rozhodnutí č. j. 01/0385/14, ve kterém rozhodl o podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2014. Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2014, č. j. 01/0385/14, rektor rozhodl dále o tom, že žádost žalobkyně o mimořádný rektorský termín zamítá, neboť jí nemůže vyhovět. Proti rozhodnutí rektora žalované podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 10 A 177/2014 – 34, rozhodnutí rektora žalované ze dne 27. 10. 2014 pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení vydal rektor žalované dne 18. 6. 2015 rozhodnutí, kterým zahájil přezkumné řízení ve věci žádosti žalobkyně. Následně byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad podání ze dne 28. 8. 2014, přičemž této výzvě vyhověla. Výzvou ze dne 4. 8. 2015 byla žalobkyně dále vyzvána k poskytnutí podkladů pro vydání rozhodnutí, a sice k poskytnutí posudků doc. D. a doc. F. Dne 13. 8. 2015 vydal rektor žalované napadené rozhodnutí, kterým rozhodnutí děkana o ukončení studia potvrdil. Rektor žalované postupoval v řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, přitom dospěl k závěru, že rozhodnutí děkana nebylo vydáno v rozporu se zákonem či vnitřními předpisy univerzity či fakulty. Důvodem ukončení studia žalobkyně byla skutečnost, že podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách nesplnila požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Konkrétně žalobkyně nesplnila čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního řádu, a to tím, že nesložila státní závěrečnou zkoušku ani v opravném termínu. Rektor v napadeném rozhodnutí shrnul, že k prvnímu termínu obhajoby diplomové práce na počátek února 2014 se žalobkyně přihlásila v prosinci 2013 a řádně se odhlásila dne 2. 1. 2014. Dne 23. 3. 2014 se žalobkyně podruhé přihlásila k řádnému termínu obhajoby na termín plánovaný koncem května 2014. Odevzdala tištěnou diplomovou práci. Na přihlášený termín obhajoby dne 27. 5. 2014 se žalobkyně nedostavila, z termínu se neodhlásila a ani se do pěti dnů dodatečně řádně neomluvila. Z toho důvodu byl výsledek obhajoby diplomové práce hodnocen stupněm „nevyhověla“ (čl. 12 odst. 6 Studijního řádu). K opravnému termínu se žalobkyně přihlásila dne 10. 6. 2014. Termín byl plánován na konec srpna 2014. Dne 7. 7. 2014 vložila žalobkyně do IS STAG stejnou práci jako předložila na předchozí termín obhajoby. Opravného termínu se žalobkyně zúčastnila dne 25. 8. 2014 a na základě hodnocení diplomové práce vedoucí práce i oponentkou a průběhu obhajoby byla obhajoba hodnocena stupněm „nevyhověla“. Rektor žalované ze záznamu o průběhu obhajoby diplomové práce zhodnotil, že obhajoba probíhala standardním způsobem, žalobkyni byl poskytnut prostor vyjádřit se k námitkám a připomínkám. Rektor zhodnotil, že nebyl žádný důvod domnívat se, že by členové komise byli vůči žalobkyni podjatí. Nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyni byla upírána její práva či že by byla zkušební komisí jakkoliv poškozena. O celkové klasifikaci obhajoby diplomové práce rozhodla komise na základě hodnocení vedoucí a oponentky diplomové práce a na základě samotného průběhu obhajoby. Rektor žalované uvedl, že mu nepřísluší přezkoumávat diplomovou práci po stránce kvality jejího obsahu. Rektor může přezkoumat pouze to, zda byl při státní závěrečné zkoušce dodržen zákon a vnitřní předpisy. Rektor prověřil, že příloha diplomové práce nebyla ztracena. Rektor přílohu zhodnotil jako neprovázanou s textem diplomové práce a uvedl, že ji nelze pozitivně hodnotit jako náležitý datový podklad pro výzkumnou část diplomové práce. Příloha ztracena nebyla a osoby hodnotící diplomovou práci měly danou přílohu k dispozici. Rektor odmítl tvrzení žalobkyně o podjatosti pracovníků fakulty vůči její osobě a její práci. Naopak ze všech prověřovaných dokumentů spíše dovodil nápomocnou vstřícnost a ochotu pomoci. Dále se rektor vyjádřil k tomu, že nemohl žalobkyni povolit mimořádný rektorský termín obhajoby diplomové práce, neboť podle Studijního řádu lze státní závěrečnou zkoušku v případě neúspěchu opakovat pouze jednou a žádná výjimka z tohoto pravidla není možná. K posudkům k diplomové práci žalobkyně, které zpracovali doc. F. a doc. D. na žádost žalobkyně, rektor uvedl, že jejich závěry jsou sice odlišné od závěrů vedoucí a oponentky diplomové práce, avšak rektorovi žalované nepřísluší obsah diplomové práce přezkoumávat po kvalitativní stránce. Rektor alespoň zhodnotil, že posudek doc. F. hodnotí diplomovou práci z velmi všeobecného pohledu a je sepsán spíše v rovině morálního apelu. Profesní specializace doc. F. navíc nebyla nijak specifikována. Doc. D. působí na Katedře systémového inženýrství Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a není tedy odbornicí v oboru pedagogiky se zaměřením na výuku cizích jazyků. Rektor poznamenal, že za účelem maximálně objektivního posouzení důvodnosti námitek žalobkyně nechal zpracovat externí posudek nezávislou odbornicí z Masarykovy univerzity v Brně, jehož závěrem bylo hodnocení diplomové práce stupněm „nevyhověla“. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Krajský soud předesílá, že předchozí rozhodnutí rektora žalované vydané v dané věci zrušil svým rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 10 A 177/2014 – 34, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost. Žalobkyně námitku nepřezkoumatelnosti nově vydaného rozhodnutí rektora žalované vznesla v žalobě opakovaně, ovšem neopřela ji o žádnou konkrétní argumentaci. Krajský soud zhodnotil, že rektor žalované se v dalším řízení držel právního názoru, kterým jej krajský soud ve zrušujícím rozsudku zavázal. Odstranil vady podání žalobkyně a následně vydal meritorní rozhodnutí, jehož výrok zcela obstojí z hlediska dikce § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách. Z napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, jakým způsobem rektor žalované s opravným prostředkem žalobkyně naložil, a sice že jej nepovažoval za důvodný a z toho důvodu potvrdil rozhodnutí děkana o ukončení studia žalobkyně. Z napadeného rozhodnutí je též zřejmé, že rektor žalované vypořádal vznesené námitky. Za situace, kdy žalobkyně konkrétně nevymezila, v čem spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, posoudil krajský soud tuto námitku obecně a v kontextu právního názoru, vyjádřeného ve svém předchozím zrušujícím rozsudku, a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí zcela vyhovuje požadavkům na přezkoumatelnost správního rozhodnutí, a to jak z hlediska srozumitelnosti, tak z hlediska důvodů rozhodnutí. Jediné co lze rektoru žalované z hlediska procesního vytknout je to, že po vrácení věci k dalšímu řízení vydal dne 18. 6. 2015 pod č. j. 01/0385/14 rozhodnutí, kterým žádosti žalobkyně vyhověl a zahájil přezkumné řízení. Takový procesní úkon byl v řízení učiněn nesprávně a nadbytečně, neboť řízení o přezkoumání rozhodnutí děkana bylo zahájeno již samotným podáním žádosti žalobkyně o přezkoumání. Jak již krajský soud konstatoval v předchozím zrušujícím rozsudku, žádost o přezkoumání rozhodnutí podle § 68 odst. 4 zákona o vysokých školách je řádným opravným prostředkem. Uvedené pochybení žalované však nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Hlavní námitka žalobkyně spočívá v tom, že nebyly splněny podmínky pro ukončení jejího studia z důvodu nesložení státní závěrečné zkoušky, neboť diplomovou práci neobhájila pouze v jednom termínu. Dále má žalobkyně za to, že cíl zadání diplomové práce splnila, což dokládá svými posudky a navrhuje soudu, aby tuto skutečnost nechal ověřit znaleckým posudkem. Krajský soud při přezkumu nyní projednávané věci vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že „klasifikace státní zkoušky je výsledkem hodnocení vědomostí studenta, které náleží pouze zkušební komisi a nepodléhá soudnímu přezkumu; soudní přezkum spočívá v přezkumu dodržení podmínek stanovených pro konání státní zkoušky právními či studijními předpisy, nikoli v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při samotném výkonu zkoušky a tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejících.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 9 As 1/2009 – 141, dostupný z www.nssoud.cz). V citovaném rozsudku se uvádí, že „zákon o vysokých školách nestanoví, že student má právo na úspěšné vykonání zkoušky a z toho plynoucí právo žádat o změnu klasifikace udělené při státní zkoušce. Zjednodušeně řečeno student při konání státní zkoušky nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s ní související, který je primárně určován podmínkami danými studijním programem, resp. studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách]. „Řádný proces“ garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi studenty za obecným způsobem stanovených podmínek. Hodnocení vědomostí uplatněných studentem u zkoušky náleží pouze zkušební komisi, před níž ji student koná (…) Právo na vzdělání v sobě (bez dalšího) negarantuje právo na dosažení určité úrovně vzdělání. To je, zvláště u vysokoškolského vzdělání, jakožto nejvyšší formy vzdělání, podmíněno řadou faktorů, včetně vědomostí studenta, které jsou výslednicí jeho předchozí přípravy a pedagogické činnosti vysoké školy a které lze zvláště při ústní formě zkoušek zpětně jen obtížně hodnotit, a to tím spíše, že hlediska odborná mohou převážit nad právními. V tomto směru tedy Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že klasifikací státní zkoušky jsou hodnoceny vědomosti studenta, které nemohou být podrobeny soudnímu přezkumu. Princip přezkumu (státních) zkoušek na vysoké škole nespočívá a ani spočívat nemůže v přezkumu vědomostí uplatněných studentem při výkonu zkoušky a přezkumu tomu odpovídajícího ohodnocení ze strany zkoušejícího, nýbrž v přezkumu zákonnosti těch postupů, které lze ve smyslu shora uvedeného podřadit pod výkon státní správy.“ Jinými slovy řečeno, krajský soud se v nyní přezkoumávané věci nemůže zabývat obsahem diplomové práce žalobkyně a hodnotit, zda naplnila cíle zadání. Toto hodnocení náleží pouze zkušební komisi a nemůže podléhat soudnímu přezkumu. Krajský soud může toliko přezkoumat, zda byly dodrženy podmínky pro konání státní závěrečné zkoušky, zda byl dodržen zákon o vysokých školách a Studijní řád. Krajský soud nemůže v tomto řízení jakkoliv zasahovat do hodnocení obhajoby diplomové práce žalobkyně dne 25. 8. 2014 stupněm „nevyhověla“. Z uvedených důvodů se krajský soud nemohl zabývat obsahy posudků vedoucí a oponentky diplomové práce ani obsahem posudků předložených žalobkyní. Z uvedeného důvodu pak ani nebylo procesně možné zadávat znalecký posudek ke zkoumání toho, zda žalobkyně splnila zadání diplomové práce. Jestliže se totiž soud nemůže vyjadřovat k hodnocení zkušební komise, pak nemůže ani provádět žádné důkazy, které směřují ke zjištění toho, zda bylo hodnocení zkušební komise oprávněné či nikoliv. Krajský soud se tedy v mezích žalobních bodů zabýval pouze dodržením zákonných podmínek při obhajobě diplomové práce, která je součástí státní závěrečné zkoušky, a dále tím, zda byly splněny zákonné podmínky pro ukončení studia žalobkyně. Žalobkyně namítá, že diplomovou práci neobhájila pouze v jednom termínu. Z prvního termínu měla žalobkyni omluvit její matka ze zdravotních důvodů. Podle § 53 odst. 1 zákona o vysokých školách platí, že státní zkouška se koná před zkušební komisí; průběh státní zkoušky a vyhlášení výsledku jsou veřejné. Podle § 62 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách má student právo konat zkoušky za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem. Podle § 63 odst. 1 zákona o vysokých školách platí, že studijní povinnosti studenta vyplývají ze studijního programu a studijního a zkušebního řádu. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že student je povinen dodržovat vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součástí. Státní závěrečnou zkoušku a obhajobu diplomových prací upravuje čl. 30 Studijního řádu. Podle odst. 6 tohoto ustanovení lze státní závěrečnou zkoušku, případně její části, v případě neúspěchu jednou opakovat při splnění podmínek podle odst.

3. Z podkladů založených ve spise se podává, že žalobkyně byla přihlášena na termín obhajoby diplomové práce v květnu 2014. V zápise o státní závěrečné zkoušce magisterského studia je uvedeno, že první termín dne 27. 5. 2014 propadá. Dále je zde ruční poznámka o tom, že pokud se žalobkyně do pěti dnů od termínu obhajoby neomluví, pak termín propadá. Při nedostatku úpravy práva studenta na omluvu ze státní závěrečné zkoušky v čl. 30 Studijního řádu se nabízí použití úpravy podle čl. 12 odst. 6 Studijního řádu, která se týká způsobu omluvy z běžných zkoušek. Podle tohoto ustanovení platí, že student má právo se od zkoušky odhlásit nejpozději 24 hodin před jejím začátkem. Odstoupí-li student od zkoušky po jejím začátku, nedostaví-li se ke zkoušce bez řádné omluvy nebo poruší-li závažným způsobem pravidla zkoušky, je klasifikován známkou „nevyhověl/a“. Student se může z vážných důvodů, zejména zdravotních, omluvit i dodatečně, nejpozději do pátého dne od určeného termínu pro konání zkoušky. O důvodnosti omluvy rozhodne zkoušející. Žalobkyně v žalobě uvádí, že se na první termín obhajoby diplomové práce nedostavila ze zdravotních důvodů a že ji omluvila telefonicky její matka. Žalobkyně však ke svému tvrzení neuvádí žádné bližší okolnosti, např. kdy ji matka telefonicky omluvila, o jaké zdravotní důvody se mělo jednat, s jakým zaměstnancem fakulty hovořila a jaká byla reakce toho zaměstnance. Své zdravotní obtíže žalobkyně nedoložila žádnou lékařskou zprávou. O telefonické omluvě není ve spise žádný záznam. Krajský soud nehodlá spekulovat o tom, zda k telefonní omluvě došlo či nikoliv, neboť to je v rovině tvrzení proti tvrzení, nicméně konstatuje, že i kdyby bylo zjištěno, že matka žalobkyni skutečně telefonicky omluvila, nemohlo by se jednat o řádnou omluvu. Podle Studijního řádu musí být omluva řádná, a to znamená především omluva opřená o vážné důvody. Jak uvádí Studijní řád, lze takovou omluvu učinit i dodatečně ve lhůtě do pěti dnů ode dne určeného pro konání zkoušky. Žalobkyně podle obsahu spisu neučinila žádný krok k tomu, aby se z obhajoby diplomové práce dodatečně omluvila v termínu pěti dnů a aby vysvětlila, z jakého vážného důvodu se k termínu nedostavila a aby takový důvod náležitě doložila. Následně se žalobkyně nesnažila svoji absenci vysvětlit a důvody absence doložit ani v žádosti o přezkoumání rozhodnutí děkana o ukončení studia. V řízení o žalobě žalobkyně jako důvod absence pouze vágně uvedla zdravotní důvody. Z uvedeného nelze než uzavřít, že žalobkyně se k prvnímu termínu obhajoby diplomové práce nedostavila bez řádné omluvy a ani se v určené lhůtě pěti dnů dodatečně neomluvila. Z toho důvodu jí termín obhajoby diplomové práce dne 27. 5. 2014 propadl, resp. byla v souladu s čl. 12 odst. 6 Studijního řádu klasifikována stupněm „nevyhověla“. Termín obhajoby diplomové práce dne 25. 8. 2014 tak byl již termínem opravným. Studijní řád v čl. 30 odst. 6 umožňuje opakovat část státní závěrečné zkoušky pouze jednou. Na opravném termínu obhajoby diplomové práce nebyla žalobkyně úspěšná, neboť diplomovou práci neobhájila a byla klasifikována stupněm „nevyhověla“. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně dostala možnost obhájit diplomovou práci v řádném i v jednom opravném termínu. Pokud se žalobkyně na první termín obhajoby diplomové práce bez řádné omluvy nedostavila, pak jí tento termín propadl, a tato skutečnost jde k její tíži. Termín v srpnu 2014 byl již termínem opravným. Argument žalobkyně, že neobhájila diplomovou práci pouze v jenom termínu, je tak vyvrácen obsahem spisu. Žalobkyně brojila i proti tomu, že jí rektor žalované nepovolil mimořádný rektorský termín. Rektor k tomu v napadeném rozhodnutí uvedl, že Studijní řád neuvádí možnost výjimky z pravidla o tom, že část státní závěrečné zkoušky lze v případě neúspěchu opakovat pouze jednou. Rektor poukázal i na to, že by se v případě vyhovění takové žádosti jednalo o nerovné rozhodování v otázce práv a povinností studentů, neboť v žádném jiném případě nebyla obhajoba diplomové práce v druhém opravném termínu umožněna. Čl. 30 odst. 6 Studijního řádu je založen na možnosti opakovat státní závěrečnou zkoušku či její část pouze jednou. Žádná výjimka upravena není. Na opakování státní závěrečné zkoušky nelze použít úpravu čl. 12 odst. 7 Studijního řádu, podle kterého lze běžnou zkoušku opravovat dvakrát, neboť úprava v čl. 30 odst. 6 Studijního řádu je svébytná a samostatně obstojí. Daná námitka je tudíž nedůvodná. Žalobkyně též brojila proti samotnému průběhu obhajoby diplomové práce dne 25. 8. 2014. Žalobkyně uvedla, že nedostala možnost obhájit záměr své práce a že jí při obhajobě nebyla položena jediná otázka k diplomové práci. Dané námitky neshledal krajský soud důvodnými. Ze zápisu o státní závěrečné zkoušce magisterského studia se k průběhu obhajoby diplomové práce dne 25. 8. 2014 podává, že studentka seznámila komisi s průběhem zpracování diplomového úkolu a že poté byla komisí seznámena s hlavními námitkami vedoucí práce a oponentky. Dále je zde zaznamenáno, že studentka dostala možnost se k výhradám vyjádřit a že s většinou námitek souhlasila. Závěrem je uvedeno, že po poradě komise konstatovala, že diplomová práce nevyhovuje požadavkům kladeným na podobné práce a obhajoba diplomové práce byla klasifikována stupněm „nevyhověla“. Krajský soud nemá za to, že by obhajoba diplomové práce probíhala jakkoliv nestandardním způsobem či že by žalobkyni byla upírána její práva. Žalobkyně dostala prostor seznámit komisi se svou diplomovou prací a dostala i prostor reagovat na výtky komise. V kontextu shora uvedeného je vyvrácena i námitka žalobkyně, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ rozhodnutí, je v rozporu se spisem. Ze spisu se dokládá naplnění podmínek pro rozhodnutí o ukončení studia žalobkyně podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách ve spojení s čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního řádu. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách se studium dále ukončuje, nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Podle čl. 27 odst. 1 písm. i) Studijního řádu děkan rozhodne o ukončení studia pro nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student nesložil státní závěrečnou zkoušku ani v opravném termínu. Krajský soud má za jednoznačně zjištěné, že žalobkyně neobhájila diplomovou práci, neboť při prvním řádném i při prvním opravném termínu byla hodnocena stupněm „nevyhověla“. Další opravný termín již není podle Studijního řádu přípustný. Žalobkyně tak nenaplnila požadavky vyplývající ze studijního programu a nesložila část státní závěrečné zkoušky v řádném ani v opravném termínu. Celkově tak byla státní závěrečná zkouška nutně hodnocena stupněm „nevyhověla“ a celkový výsledek studia stupněm „neabsolvovala“. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Za náklady důvodně vynaložené k dosažení úspěchu ve věci nepovažoval krajský soud náklady na právní zastoupení žalované advokátem, neboť žalovaná je nepochybně dostatečně personálně i materiálně vybavena k tomu, aby byla s to samostatně vystupovat v řízení před soudem v pozici správního orgánu. Krajský soud proto v jejím případě rozhodl tak, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení