10 A 207/2016 - 76

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce Mgr. Martina Lachmanna a soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Mendelova univerzita v Brně, IČO: 62156489 sídlem Zemědělská 1665/1, Brno proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 7, Praha 1 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o zadržovaných částech dotací z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 28. 11. 2016 se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o zadržovaných částech dotací přiznaných jí souborem celkem 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace vydaných v letech 2010 – 2012, in eventum ochrany před 2 10 A 207/2016 nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve faktickém nevyplacení částí dotací přiznaných jí těmito rozhodnutími v celkem 21 případech projektů o registračních číslech CZ.1.07/2.2.00/15.0080; CZ.1.07/2.2.00/15.0084; CZ.1.07/2.2.00/15.0122; CZ.1.07/2.4.00/17.0020; CZ.1.07/2.4.00/17.0027; CZ.1.07/2.3.00/35.0008; CZ.1.07/2.4.00/31.0032; CZ.1.07/2.4.00/31.0089; CZ.1.07/1.3.00/19.0004; CZ.1.07/2.4.00/17.0023; CZ.1.07/2.3.00/20.0265; CZ.1.07/2.3.00/20.0267; CZ.1.07/2.3.00/20.0269; CZ.1.07/2.2.00/28.0220; CZ.1.07/2.2.00/28.0018; CZ.1.07/2.2.00/28.0019; CZ.1.07/2.2.00/28.0021; CZ.1.07/2.2.00/28.0303; CZ.1.07/2.2.00/28.0305; CZ.1.07/2.2.00/28.0306; CZ.1.07/2.3.00/30.0017.

2. Konkrétně žalobkyně v podané žalobě navrhovala, aby soud rozsudkem žalovanému uložil vydat do 60 dnů od právní moci rozsudku celkem 21 rozhodnutí o zadržovaných částech dotací přiznaných rozhodnutími na projekty s výše označenými registračními čísly, přičemž současně pro případ, že „soud nepřizná žalovanému právní legitimaci, vydávat z pozice řídícího orgánu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost správní rozhodnutí o nevyplacení částí dotací“, žalobkyně in eventum navrhovala, aby soud rozsudkem určil, že „zásah Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako řídícího orgánu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, spočívající ve faktickém nevyplácení části dotací, v celkovém rozsahu 7.201.334,- Kč včetně způsobilé části DPH, přiznaných na základě v letech 2010 až 2012 vydaného souboru dvacet jednoho rozhodnutí o poskytnutí dotace s nepřímými náklady o registračních číslech…, aniž by ve věci bylo vydáno řádné správní rozhodnutí, je nezákonný“.

3. Žalobkyně v podané žalobě konstatovala, že žalovaný jako poskytovatel dotace a jako řídící orgán Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (dále jen „OP VK“), na základě žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace a v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), vydal v rámci OP VK v letech 2010 až 2012 soubor 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace s nepřímými náklady, kterými za podmínek v nich uvedených rozhodl o poskytnutí dotace žalobkyni na 21 projektů pod registračními čísly označenými výše v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku (dále jen „projekty“).

4. Žalobkyně uvedla, že je na základě předmětných 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace ve vztahu k žalovanému příjemcem dotace, přičemž má s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi soudů za to, že vztah mezi poskytovatelem a příjemcem dotace je vztahem veřejnoprávním vyplývajícím z rozhodnutí správního orgánu, a její nároky lze proto uplatnit prostřednictvím žaloby podle soudního řádu správního. Podle žalobkyně přitom není i s ohledem na závěry Ústavního soudu k § 14e rozpočtových pravidel vyslovené v nálezu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14 dána zákonná překážka soudního přezkumu v dané záležitosti.

5. Žalobkyně v rámci popisu skutkové situace v žalobě konstatovala, že v rámci realizace podpořených projektů zadávala veřejnou zakázku „Dodávka výpočetní techniky, software a projekční techniky pro projekty OP VK na MENDELU“ (dále jen „veřejná zakázka“). Žalovaný přitom v průběhu roku 2013 v rámci předkládání žádostí o platbu žalobkyní krátil u projektů platby z důvodu podezření na porušení rozpočtové kázně chybným provedením zadávacího řízení k veřejné zakázce. Žalovaný na základě svého šetření vyslovil pochybnost a z důvodu takto jím zjištěných „nesrovnalostí“ přistoupil podle žalobkyně ke krácení dotace v celkovém objemu 6.569.742,- Kč v přímých nákladech a 631.592,- Kč v nepřímých nákladech pro údajné nesplnění podmínek zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“). Celková částka nevyplacených dotací činí podle žalobkyně 7.201.334,- Kč (včetně způsobilé části DPH).

6. Žalobkyně dále zdůraznila, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v rámci postupu činěného k podání neúspěšného uchazeče o přidělení veřejné zakázky i Finanční úřad pro Jihomoravský kraj v rámci kontrol porušení rozpočtové kázně dospěly k závěru, že žalobkyně neporušila zásady zákona č. 137/2006 Sb. při výběru dodavatele veřejné zakázky a neporušila podmínky rozhodnutí ani Příručky pro příjemce dotace. 3 10 A 207/2016 7. Žalobkyně namítala, že faktické zadržování jednotlivých dotací považuje za nezákonný postup správního orgánu zejména vzhledem k zásadní vadě, kterou je nevydání přezkoumatelného rozhodnutí, které by se vypořádalo s přesným vymezením žalovaným tvrzeného porušení podmínek poskytnutí dotace. Také řádné odůvodnění uložených sankcí vzhledem k závažnosti žalovaným tvrzených pochybení podle žalobkyně zcela absentuje.

8. Žalobkyně dále popsala komunikaci vedoucího ekonomického odboru rektorátu a posléze rektora se žalovaným s tím, že k žádosti rektora bylo žalovaným přislíbeno posouzení nezpůsobilosti výdajů některých projektů a žalovaným bylo deklarováno vydání tzv. Oznámení Řídícího orgánu OP VK ve věci nezpůsobilosti výdajů projektů (dále jen „oznámení“) s informací, že do doby vydání oznámení není možné související výdaje žalobkyně požadovat k proplacení. Termín vydání těchto oznámení však nebyl podle žalobkyně žalovaným nikdy sdělen. Zjištěné nesrovnalosti neobjasňoval podle žalobkyně ani přípis náměstkyně pro evropské fondy žalovaného čj. MŠMT-2108/2015-4, který žalobkyně obdržela dne 3. 8. 2015, v němž bylo opět přislíbeno, že o nezpůsobilosti výdajů přes nezjištěné porušení rozpočtové kázně bude žalobkyně informována formou „Oznámení příjemci podpory o trvání na nezpůsobilém výdaji“. V přiměřeném čase více jak 90 dnů však přislíbené oznámení nebylo doručeno a žalobkyně po další urgenci obdržela dne 4. 12. 2015 pouze devět neodůvodněných a nepřezkoumatelných tzv. „Oznámení řídícího orgánu OP VK“ (pozn. ve skutečnosti jich bylo celkem 29 – viz níže) k údajným jednotlivým dílčím nesrovnalostem, navíc doplněných informací, že řídící orgán OP VK se opětovně obrátí na finanční úřad. Neformálním dotazem u finančního úřadu žalobkyně zjistila, že žalovaný se na finanční úřad doposud neobrátil a pokud takový požadavek bude v budoucnu ze strany žalovaného vznesen, finanční úřad se jím s nejvyšší pravděpodobností, v souladu se zásadou ne bis in idem, nebude opakovaně zabývat.

9. Žalobkyně podala proti tomuto postupu v souladu s ustanoveními Příručky pro příjemce OP VK vůči žalovanému námitky. Žalovaný však na tyto námitky, odeslané pod čj. 2244/2016-983 dne 5. 2. 2016 a převzaté žalovaným 8. 2. 2016, nikdy nereagoval.

10. Žalobkyně namítla, že s trvajícím faktickým konáním žalovaného bez právního důvodu zásadně nesouhlasí a považuje postup žalovaného přinejmenším za nečinnost, případně za nezákonný zásah správního orgánu.

11. Žalobkyně namítala, že žalovaný porušil zákon, a to nevydáním přezkoumatelného úkonu správního orgánu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve věci poskytnutí dotace, kterým je v případě faktického krácení dotace tzv. Oznámení Řídícího orgánu OP VK ve věci nezpůsobilosti výdajů projektů, ač nadále upírá žalobkyni nárok na část dotace, na kterou má jinak žalobkyně podle vydaných rozhodnutí o poskytnutí dotace nárok. Současně pak žalovaný jako správní orgán podle žalobkyně porušil zákon nezákonným zásahem do práv žalobkyně ve smyslu ustanovení § 82 s. ř. s. ve věci poskytnutí dotace, spočívajícím v nezákonném postupu při aplikaci rozpočtových pravidel, který zatímně vyúsťuje na základě nesprávného právního posouzení záležitosti žalovaným ve faktické „nevyplacení“ části dotace navzdory tomu, že jejímu vyplacení nic nebrání. Žalovaný i přes závěry vyslovené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže i finančním úřadem podle žalobkyně nadále postupuje v rozporu s rozpočtovými pravidly a navzdory legitimnímu očekávání žalobkyně na poskytnutí zadržované části dotace při splnění podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace zkracuje žalobkyni na jejích majetkových právech.

12. Žalobkyně podotkla, že žalovaný již v roce 2013 vyslovil tzv. pochybnost a na základě jím zjištěných „nesrovnalostí“ přistoupil ke krácení dotace v celkovém objemu 6.569.742,- Kč v přímých nákladech a 631.592,- Kč v nepřímých nákladech, a to zejména pro údajné nesplnění podmínek zákona o veřejných zakázkách. Žalobkyně se několikrát opakovaně domáhala vydání přezkoumatelného stanoviska žalovaného, nejprve podvakrát méně formální cestou prostřednictvím korespondence vedoucí ekonomického odboru rektorátu, následně dopisem statutárního zástupce žalobkyně ze dne 16. 12. 2015 a konečně podáním námitek proti postupu žalovaného, doručených také ministryni, stojící v čele žalovaného, dne 8. 2. 2016. Žalobkyně již nicméně v současné době neočekává, že by o podaných námitkách hodlal žalovaný jakkoliv 4 10 A 207/2016 rozhodnout, jelikož podle několikrát různým příjemcům dotací deklarovaného názoru žalobkyně není rozhodnutí o neposkytnutí části dotace rozhodnutím ve smyslu správního řádu a nevztahují se na něj předpisy o správním řízení, přičemž žalovaný v podobných případech patrně vůbec nepřipouští aplikaci správního řádu. Proto je žalobkyně toho názoru, že žaloba pro nečinnost resp. na ochranu před nezákonným zásahem je za popsané situace efektivním prostředkem ochrany.

13. Žalobkyně rekapitulovala právní úpravu obsaženou v § 14e rozpočtových pravidel a uzavřela, že žalovaný není oprávněn zadržovat vyplacení části dotace resp. skutečnost vyplacení dotace oddalovat svojí nečinností. Nevyplacení části dotace je možné učinit pouze v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem a přípustné postupy upravují rozpočtová pravidla. Není myslitelné, aby poskytovatel dotace krátil dotaci na základě svévolné úvahy, aniž by takový postup řádně a přezkoumatelně odůvodnil. Žalovaný konstantně zastává názor, že správní nebo soudní přezkum není možný, nebo takovému svojí nečinností dlouhodobě brání. Žalovaný doposud ani neodůvodnil svoje dosavadní nekonání zadržováním části dotace. Zejména žalovaný doposud neuvedl, podle jakého ustanovení zákona postupuje, což by pravděpodobně ani nemohl, protože takový předpis ani neexistuje. Doposud žalovaným vydané tzv. Oznámení Řídícího orgánu OP VK ve věci nezpůsobilosti výdajů projektů naprosto nevyhovuje formálním a obsahovým náležitostem správního rozhodnutí. Žalobkyně je navíc přesvědčena, že žalovaný nemá části dotací zadržovat, neboť o správnosti postupu žalobkyně svědčí závěry daňových kontrol dotčených projektů a oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Žalovaný se rovněž vůbec nevypořádal a ani nepokusil vypořádat s námitkami žalobkyně, že tzv. oznámení žalovaného neobsahuje základní náležitosti správního jednání. Postup žalovaného je podle žalobkyně nepřezkoumatelný a tudíž protizákonný. Tím, že žalovaný zadržuje části dotací, na které má žalobkyně podle rozhodnutí o poskytnutí dotací nárok, aniž by k tomu měl žalovaný právní titul, porušuje subjektivní veřejná práva žalobkyně, zejména zákonné právo na spravedlivý proces, když dlouhodobě neposkytuje přezkoumatelný závěr v záležitostech nevyplacení části dotací. Žalovaný tak porušuje základní principy právního státu – zásadu zákonnosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a to v nejrůznějších projevech, jakými jsou předvídatelnost práva, ochrana oprávněné důvěry v právo, zákazu překvapivých rozhodnutí a povinnost neohrožovat důvěru osob v jednání veřejné moci, coby zásady nejčastěji zdůrazňované v rozhodovací praxi Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 647/2002, sp. zn. III. ÚS 252/2004 nebo Pl. ÚS 6/2005). Žalobkyně doplnila, že postup žalovaného považuje rovněž za nezákonný zásah správního orgánu, neboť žalovaný zadržuje části dotací v rozporu s výsledky daňových kontrol a se stanoviskem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to aniž vydal jakékoliv svoje přezkoumatelné stanovisko k předmětné záležitosti.

14. Žalobkyně dále uvedla, že nesouhlasí s názorem žalovaného také po věcné stránce, tedy že mohlo dojít k porušení rozpočtové kázně, resp. že část výdajů žalobkyně je nezpůsobilých. Žalobkyně je na základě stanovisek finančního úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přesvědčena, že nárokované výdaje způsobilé jsou, neboť žalobkyně postupovala v souladu se zákonem i s rozhodnutím o poskytnutí dotace i s pravidly platnými pro OP VK. Žalovaný popsaným postupem zasáhl do práv žalobkyně tím, že jí finančně poškozuje, když svým nepředvídatelným a nepřezkoumatelným stanoviskem krátí žalobkyni na jejích majetkových právech, čímž porušuje právo žalobkyně vlastnit majetek, což je zaručeno ustanovením čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný rovněž porušuje právo žalobkyně na legitimní očekávání, zaručené v ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; konkrétně legitimní očekávání žalobkyně, že její majetkový nárok nebude opomenut. Toto legitimní očekávání je rovněž v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva, viz např. rozhodnutí ve věcech Broniowski vs. Polsko z roku 2002, Zwierzinski vs. Polsko z roku 1996 a Beyeler vs. Itálie z roku 1996, a rozhodovací praxí Ústavního soudu, např. nálezů I. ÚS 185/2004, IV. ÚS 525/2002 a Pl. ÚS 2/2002, nedílnou součástí ochrany majetkových práv subjektu. 5 10 A 207/2016 15. Žalobkyně zdůraznila, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 Ans 4/2013 ze dne 30. 6. 2014 představuje rozhodnutí o poskytnutí dotace závazný příslib poskytovatele, že užije své volné správní uvážení ohledně poskytnutí dotace určitým způsobem, tj. že dotaci příjemci poskytne při splnění daných podmínek. Pokud by však za této situace příjemce splnil všechny požadované podmínky a poskytovatel mu dotaci nevyplatil, dopustil by se nezákonného zneužití správního uvážení a porušení principu legitimity očekávání. V tomto směru žalobkyně poukázala na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 12/14 ze dne 16. 6. 2015.

16. Žalobkyně shrnula, že postup žalovaného, kterým zadržuje části dotací, zasahuje do jejích práv, neboť se negativně projevuje v její právní sféře, bez řádného právního titulu, postupem rozporným se zákonem, s rozpočtovými pravidly i s legitimním očekáváním žalobkyně. S ohledem na věcné, formální a obsahové vady postupu žalovaného, spolu s nesouladem zadržování části dotací s právními předpisy, žalovaný postupuje podle žalobkyně způsobem, který je nepřezkoumatelný, nesprávný a nezákonný.

17. Žalobkyně zdůraznila, že se touto žalobou domáhá vydání přezkoumatelného správního rozhodnutí žalovaným ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., které by žalovaný vydal v postavení správního orgánu, které nebude trpět vadami způsobujícími jeho nezákonnost a k jehož učinění bude mít žalovaný zákonné zmocnění. Současně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalovaný není oprávněn vydávat rozhodnutí v předmětné záležitosti v postavení správního orgánu a tím není ani oprávněn nadále tak zadržovat část dotace, se žalobkyně touto žalobou alternativně domáhá ochrany před nezákonným postupem žalovaného, tedy aby soud ve smyslu § 82 s. ř. s. zakázal žalovanému pokračovat v zadržování části dotace a tím v pokračování porušování práva žalobkyně.

18. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 3. 2. 2017 především namítl, že žalobkyně nepřípustně brojí v podané žalobě alternativním petitem. Současně odmítl, že by se dopustil tvrzené nečinnosti ve smyslu nevydání oznámení o nevyplacení části dotace ve všech 21 dotačních projektech, které jsou předmětem žaloby. Uvedl, že v daném případě postupoval v souladu s ustanovením § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel ve znění účinném do dne 19. 2. 2015, když vydal „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/15.0080; Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 11. 2013 (čj. MSMT-44794/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/15.0084; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 10. 2013 (čj. MSMT-40612/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/15.0122; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 12. 2013 (čj. MSMT-48383/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.4.00/17.0020; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.4.00/17.0027; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.3.00/35.0008; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 9. 2013 (čj. MSMT-35651/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.4.00/31.0032; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 10. 2013 (čj. MSMT-40612/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.4.00/31.0089; Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 4. 7. 2013 (čj. MSMT-28693/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/1.3.00/19.0004; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 6. 2013 (čj. MSMT-24630/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.4.00/17.0023; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 5. 2013 (čj. MSMT-18305/2013) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.3.00/20.0265; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu 6 10 A 207/2016 úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.3.00/20.0267; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 9. 2013 (čj. MSMT-35651/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.3.00/20.0269; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0220; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 9. 2013 (čj. MSMT-35651/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0018; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0019; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0021; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0303; „Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 9. 2013 (čj. MSMT-35651/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0305; Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 7. 8. 2013 (čj. MSMT-32428/2013-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0306 a Oznámení příjemci podpory o nesrovnalosti a předání věci finančnímu úřadu“ ze dne 6. 6. 2014 (čj. MSMT-20068/2014-1) v rámci projektu s registračním číslem CZ.1.07/2.3.00/30.0017 (dále společně jen jako „oznámení příjemci podpory“).

19. K povaze oznámení příjemci podpory žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 226/2015 uvedl, že opatření vydané dle ustanovení § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel je správním rozhodnutím v materiálním smyslu. Z materiálního hlediska je proto nutné považovat tato oznámení příjemci podpory za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., která jsou přezkoumatelná ve správním soudnictví. Žalovaný namítl, že tato oznámení žalobkyně v žalobním petitu zřejmě záměrně nenapadá, neboť by ve vztahu k nim byla žaloba nepřípustná pro opožděnost. Takové jednání žalobkyně považuje žalovaný za ryze účelové. V žalobě žalobkyně sama uvádí, že žalovaný na základě svého šetření již v roce 2013 přistoupil ke krácení dotace, čímž sama popírá tvrzenou nečinnost žalovaného.

20. Podle žalovaného oznámení příjemci podpory obsahují informace o pochybení v rámci konkrétního projektu, odkaz na porušené podmínky příslušných rozhodnutí o poskytnutí dotace a odůvodnění krácení dotace, včetně jeho výše a dalších informací, ze kterých je zjevné, že žalobkyni nebude vyplacena dotace v plné výši. Doručení oznámení příjemci podpory pak žalovaný osvědčoval doklady o doručení každého z těchto rozhodnutí.

21. Žalovaný ve vyjádření k žalobě rovněž namítl, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu je podle ustanovení § 82 s. ř. s. v tomto případě nepřípustná, neboť zákon výslovně vylučuje její použití v případě, kdy bylo v dané věci vydáno správní rozhodnutí. Nadto byl žalovaný přesvědčen, že se nemohl dopustit nezákonného zásahu vůči žalobkyni, neboť postupoval zcela v intencích ustanovení § 14e rozpočtových pravidel.

22. Žaloba by tak dle názoru žalovaného měla být pro nepřípustnost odmítnuta, resp. jako nedůvodná zamítnuta.

23. Žalovaný dále ve svém vyjádření popsal proces vydání 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace na jednotlivé dotační projekty. Současně uvedl, že v průběhu roku 2013 byla v rámci kontroly předkládaných monitorovacích zpráv a žádostí o platbu u výše uvedených projektů identifikována pochybení ve veřejné zakázce, z níž bylo nárokovány výdaje ve všech těchto projektech, zakládající porušení zákona č. 137/2006 Sb. Žalovaný doplnil, že na základě výsledku kontroly veřejné zakázky byly v souladu s rozhodnutími o poskytnutí dotace výdaje spojené s veřejnou zakázkou u 21 projektů, které jsou dotčeny žalobou, shledány jako nezpůsobilé v celkové výši hodnoty veřejné zakázky, tedy 7.201.334,- Kč (vč. způsobilé části DPH). V návaznosti na argumentaci uvedenou na str. 9 – 12 vyjádření žalovaný konstatoval, že při posuzování pochybení žalobkyně v rámci zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., 7 10 A 207/2016 rozhodovací praxí Úřadu, jakožto orgánu dohledu nad postupy zadavatele při zadávání veřejných zakázek a současně v souladu s rozhodovací praxí kontrolních orgánů Evropské komise. O popsaných pochybeních ve veřejné zakázce žalovaný předběžně informoval žalobkyni v rámci jednotlivých projektů, jež jsou předmětem žaloby, prostřednictvím emailové komunikace.

24. Žalovaný doplnil, že v návaznosti na zjištěná pochybení byla žalobkyni zaslána předmětná oznámení příjemci dotace, v nichž byla žalobkyně rovněž informována o předání věci místně příslušnému finančnímu úřadu k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně dle ustanovení § 44 odst. 1 rozpočtových pravidel. Žalovaný tedy v souladu se zákonem informoval o pochybení žalobkyně ve veřejné zakázce příslušný finanční úřad a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Žalovaný konstatoval, že v reakci na žádost žalobkyně ze dne 9. 11. 2015, čj. 18881/2015-980, zaslal žalovaný žalobkyni ke každému jednotlivému projektu dopis nazvaný „Oznámení Řídicího orgánu OP VK“ ze dne 30. 11. 2015, kterým žalobkyni sdělil, že i přes posouzení případu finančním úřadem a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, trvají důvody nevyplacení části dotace.

25. Žalovaný shrnul, že postupoval v souladu s § 14e rozpočtových pravidel, když vydal předmětná oznámení příjemci podpory. Účelem jednání žalovaného bylo včasné zabránění zneužití veřejných prostředků, přičemž je zřejmé, že pouhé konstatování porušení pravidel poté, co již byly tyto prostředky nezákonně čerpány a použity, by mohlo mít pouze akademickou povahu. Předmětná oznámení příjemci podpory je třeba podle žalovaného považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu a jedná o rozhodnutí, která mohla žalobkyně jako jediná v řádné lhůtě napadnout správní žalobou, což však neučinila. Současně žalovaný doplnil, že postupoval v souladu se zákonem, který umožňuje nevyplatit dotaci nebo její část na základě domněnky, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie, toliko poskytovateli dotace. Finanční úřad rozhoduje o porušení rozpočtové kázně podle § 44 a násl. rozpočtových pravidel, nikoli o postupu podle § 14e tohoto zákona. Rovněž příslušnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je zcela jiná, neboť spočívá v posuzování, zda v předmětném případě došlo ke spáchání správního deliktu podle zákona č. 137/2006 Sb. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobkyně o tom, že žalovaný nevydal rozhodnutí, které by se vypořádalo s přesným vymezením tvrzeného porušení podmínek poskytnutí dotace. Pokud žalovaný postupoval dle ustanovení § 14e rozpočtových pravidel a vydal oznámení příjemci podpory, která jsou rozhodnutím v materiálním smyslu, nemohl být vůči žalobkyni nečinný. Postup žalovaného tak nemůže být podle jeho přesvědčení zásahem do majetkových práv žalobkyně a porušením zásady legitimního očekávání.

26. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně nemůže ve sporu obstát, neboť žalovaný vydal v souladu s ustanovením § 14e rozpočtových pravidel oznámení příjemci podpory, která je třeba dle recentní judikatury Nejvyššího správního soudu považovat za správní rozhodnutí v materiálním smyslu a nemohl tak z povahy věci být ve vztahu k žalobkyni nečinný. Ze stejného důvodu se pak žalovaný nemohl ani dopustit nezákonného zásahu vůči žalobkyni.

27. V replice ze dne 20. 4. 2017 se pak žalobkyně soustředila „na věcný obsah týkající se nevyplacených dotací jednotlivým projektům uvedeným ve správní žalobě“, přičemž činila spornými závěry žalovaného k jednotlivým zjištěním zakládajícím podle žalovaného porušení zákona č. 137/2006 Sb. při zadání veřejné zakázky. Reakci na obsah repliky žalovaný soudu zaslal v podání ze dne 15. 3. 2018.

28. Usnesením ze dne 7. 2. 2018, čj. 10 A 207/2016 - 50, doručeným žalobkyni dne 9. 2. 2018, zdejší soud žalobkyni vyzval, aby do sedmi dnů od doručení tohoto usnesení odstranila vady podání tak, že vyjasní, zda podává žalobu proti nečinnosti, nezákonnému zásahu či oba žalobní typy zároveň. V odůvodnění usnesení přitom uvedl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je žalobce povinen vždy zvolit jeden žalobní typ vymezený v soudním řádu správním a nemůže jednotlivé žalobní typy navzájem zaměňovat nebo je v žalobě směšovat (srov. rozsudky ze dne 20. 4. 2005, čj. 7 Afs 84/2004 - 84, či ze dne 9. 7. 2009, čj. 7 Aps 2/2009 - 197). Ve správním soudnictví se nepřipouští alternativní či eventuální petit, pokud by alternativy či eventuality měly 8 10 A 207/2016 spočívat v odlišných žalobních typech (srov. rozsudky ze dne 26. 10. 2004, čj. 6 Ans 1/2003 - 101, publ. pod č. 652/2005 Sb. NSS, či ze dne 9. 12. 2015, čj. 10 Afs 151/2015 - 27). Současně ovšem zdejší soud v odůvodnění předmětného usnesení konstatoval, že v případě procesní nejistoty ohledně správného žalobního typu žalobkyně může podat více žalob zároveň, a to i v jediném podání. Za všechny podané žaloby však vzniká poplatková povinnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, čj. 6 As 69/2016 - 39, č. 3412/2016 Sb. NSS, bod 15). S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení odstranila vadu svého podání spočívající v alternativně (eventuálně) formulovaném petitu žaloby proti nečinnosti, respektive proti nezákonnému zásahu žalovaného s tím, že žalobkyně je povinna buď zvolit jeden z uvedených žalobních typů, nebo jednoznačně uvést, že trvá na projednání obou žalob se všemi procesními důsledky.

29. Podáním ze dne 16. 2. 2018 žalobkyně v reakci na uvedenou výzvu uvedla, že „z procesní opatrnosti ohledně správného žalobního typu podává dvě žaloby současně v jediném podání. Trvá tak na projednání obou žalob“. Současně v předmětném podání zopakovala žalobní návrhy uvedené v žalobě.

30. Usnesením ze dne 22. 2. 2018, čj. 10 A 207/2016 - 58, Městský soud v Praze podle § 39 odst. 2 s. ř. s. per analogiam vyloučil k samostatnému projednání žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu žalovaného, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud rozsudkem určil, že zásah žalovaného jako řídícího orgánu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, spočívající ve faktickém nevyplácení části dotací, v celkovém rozsahu 7.201.334,- Kč včetně způsobilé části DPH, přiznaných souborem 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace, aniž by ve věci bylo vydáno správní rozhodnutí, je nezákonný. Učinil tak se zřetelem k tomu, že žaloby podané současně v jediném podání jsou žalobami odlišných žalobních typů, kterým odpovídají v soudním řádu správním relativně samostatné procesní úpravy, jež se liší co do stanovení počátku běhu lhůt k uplatnění žaloby, jejích náležitostí, úpravy aktivní i pasivní procesní legitimace, úpravy toho, k jakému datu soud zjišťuje skutkový a právní stav atd. Podle Městského soudu v Praze by tedy bylo s ohledem na uvedené mimořádně obtížné vést společné řízení o obou podaných žalobách současně tak, aby bylo možno na jeho konci rozhodnout v souladu s požadavky obou procesních úprav připadajících v úvahu. Dalším důvodem, pro který pak zdejší soud přistoupil k vyloučení podané zásahové žaloby k samostatnému projednání, je vzájemný vztah obou žalobních typů (§ 85 s. ř. s.). Žaloba, kterou žalobkyně brojila na ochranu před popsaným nezákonným zásahem žalovaného, je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 10 A 47/2018.

31. Při ústním jednání dne 21. 3. 2018 žalobkyně odkázala na svá písemná podání a včetně úpravy petitu ze dne 16. 2. 2018. Odkázala na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 8 Ans 4/2013 a na další obecně označenou judikatorní praxi, včetně rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Zdůraznila, že k žádosti o platbu nebylo vydáno řádné rozhodnutí, resp. nebyl vydán akt, který by měl znaky rozhodnutí, v němž by byly popsány konkrétní důvody, pro které žalovaný trval na nevyplacení dotace. Poukázala i na závěr vyslovené správcem daně v rámci prověřování podezření porušení rozpočtové kázně. Rovněž odkázala na komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným, včetně neformálních sdělení či souboru 29 oznámení. Uvedla, že nemohla předvídat, že některý z aktů žalovaného měla vyhodnotit jako konečné rozhodnutí, neboť nebyly sděleny důvody dalšího zadržování částí dotace a žalobkyně byla dále ubezpečována, že věc bude dále žalovaným řešena. Žalovaný při jednání odkázal na svá písemná podání a navrhl odmítnutí žaloby pro nepřípustnost. Současně poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. 2 Afs 343/2017.

32. Z důkazů předložených účastníky řízení soud zjistil následující, pro rozhodnutí podstatné skutečnosti:

33. Žalovaný jako poskytovatel dotace a jako řídící orgán OP VK na základě žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace a v souladu s ustanovením § 14 rozpočtových pravidel vydal v rámci OP VK v letech 2010 až 2012 soubor 21 rozhodnutí o poskytnutí dotace s nepřímými náklady, kterými za podmínek v nich uvedených rozhodl o poskytnutí dotace žalobkyni na 21 projektů pod registračními čísly specifikovanými výše v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku. 9 10 A 207/2016 34. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným je dále zřejmé, že v průběhu roku 2013 byla v rámci kontroly předkládaných monitorovacích zpráv a žádostí o platbu u jednotlivých projektů identifikována pochybení ve veřejné zakázce, z níž byly nárokovány výdaje v uvedených projektech, zakládající podle žalovaného porušení zákona č. 137/2006 Sb. Na základě výsledku kontroly veřejné zakázky byly výdaje spojené s veřejnou zakázkou u předmětných projektů shledány jako nezpůsobilé v celkové výši 7.201.334,- Kč (vč. relevantní části DPH).

35. Žalovaný informoval žalobkyni o zjištěných pochybeních ve veřejné zakázce prostřednictvím emailových zpráv zaslaných jednotlivě k předmětným projektům. Žalovaný v těchto emailových zprávách informoval žalobkyni o schválení příslušné monitorovací zprávy v rámci projektu a současně o tom, že konkrétní žádost o platbu bude krácena o konkrétně identifikovaný neoprávněný výdaj vynaložený v rámci realizace výše označené veřejné zakázky. Jednotlivé emailové zprávy se od sebe odlišují nejen svým předmětem (konkrétním dotačním projektem), ale i svou formou a obsahem – od relativně stručných sdělení o schválení monitorovací zprávy při současném krácení konkrétního výdaje až po relativně podrobnější zprávy, kde byla žalobkyně informována o konkrétních zjištěných pochybeních v rámci realizace veřejné zakázky (porušení § 6, § 44 odst. 11, § 45 odst. 3 a § 84 odst. 1 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb.) a o tom, že žalovaný rovněž přistoupí k hlášení podezření na porušení rozpočtové kázně místně příslušnému finančnímu úřadu a současně informuje o relevantních skutečnostech i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V některých emailových zprávách byla žalobkyně informována o tom, že proti tomuto stanovisku je možno podat námitku dle Příručky pro příjemce OP VK verze 4 str. 19 do 15 pracovních dnů od okamžiku, kdy se příjemce o tomto postupu prokazatelně dozvěděl písemným vyrozuměním. Všechny tyto emailové zprávy jsou součástí správního spisu.

36. Žalovaný následně mezi květnem 2013 a červnem 2014 vydal celkem 9 v bodu 18 tohoto rozsudku označených oznámení příjemci podpory, která jsou rovněž součástí správního spisu předloženého žalovaným, a to spolu s doklady o doručení těchto oznámení žalobkyni. Těmito oznámeními příjemci podpory žalovaný ve vztahu ke všem 21 projektům žalobkyni písemně informoval o nesrovnalostech (resp. porušeních rozpočtové kázně) zjištěných v rámci administrativní kontroly účetních dokladů předložených v rámci příslušné monitorovací zprávy týkajících se mj. i „pochybení ve veřejné zakázce“. Současně byl vždy identifikován nezpůsobilý výdaj, bylo označena podmínka rozhodnutí o poskytnutí dotace, jež měla být jednáním žalobkyně porušena, a byla identifikována žádost o platbu, jež byla s ohledem na zjištěné okolnosti zkrácena. Žalobkyně byla rovněž informována o tom, že podrobnosti uvádí žalovaný v konkrétně označeném hlášení nesrovnalostí (popř. aktualizovaném hlášení nesrovnalostí), které bylo odesláno na příslušný finanční úřad s tím, že tuto věc žalovaný předává k dalšímu řízení místně příslušnému finančnímu úřadu k vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 rozpočtových pravidel, popř. byl rovněž informován o odeslání podnětu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

37. Součástí správního spisu předloženého žalovaným jsou dále námitky, jimiž žalobkyně v období od července 2013 do května 2014 v rámci jednotlivých projektů brojila proti postupu žalovaného, který identifikoval v rámci kontroly předkládaných monitorovacích zpráv a žádostí o platbu u označených projektů konkrétní pochybení ve veřejné zakázce. V těchto námitkách přitom žalobkyně vznášela konkrétní argumenty proti jednotlivým závěrům stran porušení zákona č. 137/2006 Sb., která jí byla žalovaným vytýkána.

38. Tyto námitky byly vyřízeny rozhodnutími ředitelky odboru CERA žalovaného vydanými od července 2013 do června 2014, v nichž byla žalobkyně informována o tom, že její námitky nebyly shledány důvodnými, přičemž žalovaný popisoval důvody, pro které trvá na závěrech o zjištěných porušeních zákona č. 137/2006 Sb. v souvislosti se zadáním předmětné veřejné zakázky. Současně bylo žalobkyně při vyřízení námitek sděleno, že všechny dotčené výdaje jsou i nadále považovány za nezpůsobilé k financování z OP VK, neboť žádosti o platbu byly kráceny zcela oprávněně a podezření na porušení rozpočtové kázně dle § 44 rozpočtových pravidel i nadále trvá. Konečně byla žalobkyně poučena o možnosti podání „námitky ve II. instanci“ na Odbor 10 10 A 207/2016 řízení OP VK. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným je přitom zřejmé, že minimálně ve vztahu k některým z předmětných projektů této možnosti žalobkyně dála využila, přičemž v některých případech dokonce dále brojila proti pro ní neuspokojivému vyřízení námitek ve II. instanci podáními adresovanými ministrovi.

39. Ve správním spisu předloženém žalovaným je dále zařazena následná komunikace mezi žalobcem a žalovanou od září 2014 do srpna 2015, kdy byl žalobkyni doručen přípis náměstkyně pro evropské fondy žalovaného čj. MŠMT-2108/2015-4, doručený žalobkyni dne 3. 8. 2015, v němž bylo žalobkyni opakovaně přislíbeno, že o nezpůsobilosti výdajů i přes nezjištěné porušení rozpočtové kázně bude žalobkyně informována formou „Oznámení příjemci podpory o trvání na nezpůsobilém výdaji“. K žádosti žalobkyně datované dnem 9. 11. 2015 pak bylo žalovaným dne 30. 11. 2015 vydáno celkem 29 „Oznámení řídícího orgánu OP VK“, jimiž bylo žalobkyni sděleno, že řídící orgán OP VK trvá na všech zjištěných nesrovnalostech i přesto, že orgány finanční správy nezjistily žádné porušení rozpočtové kázně, přičemž v nich bylo dále uvedeno, že se řídící orgán OP VK znovu obrátí na orgány finanční správy.

40. Ve správním spisu předloženém žalovaným jsou pak obsaženy i další námitky, odeslané pod čj. 2244/2016-983 dne 5. 2. 2016 a převzaté žalovaným 8. 2. 2016, podané žalobkyní proti postupu žalovaného s odkazem na ustanovení Příručky pro příjemce OP VK, a reakce žalovaného na tyto námitky ze dne 26. 2. 2016 pod čj. MSMT-6161/2016-3, dle které podání ze dne 5. 2. 2016 nelze považovat za námitky podle příslušného ustanovení Příručky pro příjemce OP VK s tím, že „v případě dopisu č.j. 2108/2015-4, doručeného Vám dne 3. 8. 2015, nejde o nový postup řídícího orgánu OP VK ani rozhodnutí ve věci, ale pouze o dodatečné objasnění postupu OP VK. Vlastní rozhodnutí ve věci Vám bylo doručeno u jednotlivých projektů ve vypořádání námitek ve druhé instanci. Nevyhovění Vašim námitkám ve druhé instanci je rozhodnutím konečným, proti kterému se nelze dále odvolat“.

41. Městský soud v Praze věc posoudil následovně.

42. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, se může žalobou domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení.

43. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že ochrany proti nečinnosti se lze úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé nebo nevydal osvědčení, přičemž tak neučinil přesto, že k jeho vydání byl povinen. Pojmem rozhodnutí ve věci samé je zde třeba rozumět rozhodnutí ve smyslu legislativní zkratky zavedené v § 65 odst. 1 s. ř. s. Jinými slovy, rozhodnutí podle § 79 a násl. s. ř. s. musí splňovat požadavky kladené na rozhodnutí správního orgánu v § 65 s. ř. s. – tedy nejen být rozhodnutím, které zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva a povinnosti, ale též být způsobilé zkrátit na právech právě toho žalobce, který se ochrany před nečinností správního orgánu domáhá.

44. Zdejší soud připomíná, že podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel v rozhodném znění, tj. ve znění účinném do 19. 2. 2015 platilo, že „poskytovatel nemusí vyplatit část dotace, domnívá-li se, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie, a to do výše, která je stanovena v rozhodnutí o poskytnutí dotace jako nejvyšší možná výše odvodu za porušení rozpočtové kázně. Přitom přihlédne k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení cíle dotace“.

45. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení „v případě, že poskytovatel provede při proplácení dotace opatření podle odstavce 1, informuje o něm písemně příjemce a příslušný finanční úřad, a to včetně jeho rozsahu a odůvodnění“.

46. Podle odst. 3 tohoto ustanovení pak platilo, že „provede-li poskytovatel opatření podle odstavců 1 a 2, může pokračovat v proplácení zbývající části dotace“.

47. Konečně podle odst. 4 předmětného ustanovení platilo, že „na opatření podle odstavců 1 až 3 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání“.

48. Povahou opatření poskytovatele dotace spočívajícího v nevyplacení dotace na základě zjištění porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie se v minulosti opakovaně ve své rozhodovací praxi zabýval Nejvyšší správní soud. 11 10 A 207/2016 49. V klíčovém rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2017, čj 6 Afs 270/2015 - 48, v němž se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vypořádal s do té doby relativně rozpornou rozhodovací praxí jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu k povaze opatření podle § 14e rozpočtových pravidel (k judikatornímu vývoji srov. podrobněji např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 Afs 2/2016 - 50), přitom rozšířený senát uzavřel, že „domníval-li se poskytovatel dotace, že došlo k porušení pravidel pro zadání veřejné zakázky, aniž by současně došlo k porušení rozpočtové kázně (peněžní prostředky nebyly vyplaceny), měl dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015, pravomoc rozhodnout s konečnou platností o nevyplacení dotace či její části. Takový úkon poskytovatele je rozhodnutím správního orgánu přezkoumatelným ve správním soudnictví na základě žaloby dle § 65 odst. 1 soudního řádu správního“.

50. Rozšířený senát v předmětném rozhodnutí konstatoval, že „ustanovení § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel je formulováno tak, že nejprve obsahuje dispozici (poskytovatel nemusí vyplatit část dotace) a teprve poté hypotézu (domnívá-li se, že došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu Evropské unie). Mohlo by se jevit, že vyplácení dotace je faktickou činností, kterou se poskytovatel dotace rozhodne před jejím započetím nebo v jejím průběhu změnit tak, že dotaci nebo její část nevyplatí a příjemce dotace o tom pouze neformálně informuje. Pak by nezákonné nevyplacení dotace představovalo spíše nezákonný zásah, proti němuž se lze bránit žalobou dle § 82 s. ř. s. Rozpočtová pravidla, ale výslovně stanoví, že je třeba příjemci dotace nevyplacení dotace nejen oznámit, ale oznámení musí obsahovat i určité formální náležitosti. V oznámení musí poskytovatel uvést rozsah krácení dotace a důvody, pro které ke krácení došlo. Musí přihlédnout i k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení cíle dotace (srov. § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel). Nejedná se tedy o neformální úkon, který by pro nedostatek předepsané formy nemohl být považován za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Výše uvedenému závěru nebrání ani zákonem stanovená výluka obecných předpisů o správním řízení, neboť na vydání tohoto rozhodnutí je možné dle § 180 odst. 1 správního řádu aplikovat v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, správní řád. Rozpočtová pravidla nehledě na to, že § 14e byl do nich vložen v roce 2012, je totiž nutno považovat ve vztahu ke správnímu řádu za dosavadní právní předpis (blíže srov. usnesení rozšířeného senátu ve věci Státní maturity). Je tedy nutné dovodit, že rozhodnutí poskytovatele dotace o pozastavení (krácení) dotace individuálním správním aktem splňujícím materiální i formální znaky vyžadované § 65 odst. 1 s. ř. s., a může být tedy podrobeno soudnímu přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Je zde adresát tohoto rozhodnutí (příjemce dotace), jehož práva založená rozhodnutím o poskytnutí dotace se tímto aktem závazně mění, resp. ruší, je zde také předepsaný závazný postup předcházející vydání tohoto aktu. Zákon výslovně stanoví i písemnou formu tohoto úkonu a jeho oznámení adresátovi. Jde tedy o vydání rozhodnutí dle § 181 odst. 1 správního řádu a § 65 odst. 1 s. ř. s.“.

51. V tomto ohledu se tedy rozšířený senát Nejvyššího správního soudu přiklonil k závěrům vysloveným dříve v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015, čj. 2 Afs 226/2015 - 39, a zejména v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, čj. 2 Afs 227/2015 - 38, a ze dne 30. 11. 2016, čj. 6 Afs 2/2016 - 50).

52. Uvedené závěry byly posléze opakovaně reflektovány v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu a krajských soudů, které ve svém posouzení vyšly z toho, že opatření podle § 14e rozpočtových pravidel je třeba považovat za rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., proti němuž musí žalobce brojit žalobou podle naposledy uvedeného ustanovení (srov. mj. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2017, čj. 9 Afs 168/2017 - 36, ze dne 10. 5. 2017, čj. 6 Afs 55/2016 - 70, ze dne 17. 5. 2017, čj. 4 Afs 60/2017 - 40, ze dne 27. 7. 2017, čj. 9 As 94/2016 – 48, ze dne 4. 5. 2017, čj. 1 As 279/2016 - 47, či ze dne 8. 6. 2017, čj. 1 Afs 332/2016 - 39).

53. Nejvyšší správní soud se přitom v uvedených rozsudcích rovněž opakovaně zabýval otázkou zajištění přístupu k soudu, a to v souvislosti s širokou poučovací povinností soudů se zřetelem k nejistotě účastníků řízení plynoucí z nedostatečné právní úpravy, resp. do rozhodnutí rozšířeného senátu nejednotné rozhodovací praxe správních soudů (co do volby odpovídajícího 12 10 A 207/2016 žalobního typu). Rovněž se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi vypořádal s otázkou včasnosti žalob směřovaných materiálně proti opatření poskytovatele dotace podle § 14e rozpočtových pravidel, kde dovodil, že počátek běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby proti opatření podle dle § 14e rozpočtových pravidel nemohl nastat dříve, než poskytovatel dotace rozhodl o opravném prostředku, který sám zakotvil v dotačních pravidlech (jakkoli je toto jeho rozhodnutí o opravném prostředku třeba považovat za nicotné).

54. Dále je třeba zmínit, že rozšířený senát ve shora označeném rozhodnutí též vyslovil požadavky na rozsah odůvodnění rozhodnutí podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel. Obsahem rozhodnutí o nevyplacení dotace či její části by vzhledem k procesní obraně příjemce a následnému soudnímu přezkumu měly vždy být konkrétní skutečnosti, ze kterých poskytovatel dotace dovozuje existenci důvodů, které vedly k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek majících za následek porušení rozpočtové kázně (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, čj. 1 As 279/2016 - 47).

55. Ze shora uvedených východisek, která ostatně zdejší soud ve své rozhodovací praxi konstantně reflektuje (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2017, čj. 10 A 145/2014 - 42), pak zdejší soud vyšel i v nyní posuzované věci.

56. Městský soud v Praze úvodem připomíná, že mezi účastníky není sporné, že žalovaný vydal v letech 2010 – 2012 celkem 21 rozhodnutí o dotaci na 21 podpořených projektů pod výše uvedenými registračními čísly.

57. Sporným není mezi účastníky ani to, že žalobkyni nebylo na základě kontrol předkládaných monitorovacích zpráv a žádostí o platbu u jednotlivých projektů vyplaceno na dotačních prostředcích z OP VK celkem 7.201.334,- Kč (vč. relevantní části DPH), a to na základě žalovaným identifikovaných pochybení ve shora označené veřejné zakázce, z níž byly nárokovány výdaje v uvedených projektech, zakládajících podle žalovaného porušení zákona č. 137/2006 Sb.

58. Mezi žalobkyní a žalovaným je však sporné, zda bylo žalovaným o provedení opatření spočívajícího v krácení této části dotací vydáno oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel, které by s ohledem na shora uvedená východiska bylo třeba považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu dle § 65 s. ř. s.

59. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá právě vydání takových oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, přičemž trvá na tom, že tato oznámení měla být vydána v podobě přezkoumatelného rozhodnutí. Svou argumentaci přitom opírá především o závěr, že jí dosud nebyly žalovaným přezkoumatelným způsobem sděleny žádné konkrétní důvody nevyplacení části dotačních prostředků u podpořených projektů.

60. Žalovaný nicméně námitky žalobkyně poukazující na nevydání oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel zpochybnil s tím, že za tato oznámení je třeba považovat výše identifikovaná oznámení příjemci podpory, o nichž žalobkyně v podané žalobě mlčí.

61. Městský soud v Praze tak musel v rámci posouzení důvodnosti žaloby především zkoumat, zda oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel byla žalovaným vydána a zda byla žalobkyni doručena, resp. zda lze oznámení příjemci podpory, popř. jiný úkon realizovaný žalovaným v posuzované věci ve vztahu k zadržování dotačních prostředků považovat za oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel. Pokud by totiž soud dospěl k závěru, že oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel (představující rozhodnutí v materiálním smyslu) v posuzovaném případě již žalovaným vydána byla, nemohl by soud vyhovět podané nečinnostní žalobě a rozsudkem žalovanému uložit, aby tato rozhodnutí (znovu) vydal. Soudu by v takovém případě nezbylo, než podanou nečinnostní žalobu zamítnout s tím, že není důvodná. Naproti tomu platí, že pokud by tato oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel žalovaný dosud nevydal, bylo by lze se jejich vydání domáhat právě žalobou na ochranu proti nečinnosti, jak plyne např. ze závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, čj. 8 Ans 4/2013 - 44).

62. Zdejší soud nepřehlédl, že se žalobkyně domáhá vydání oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel (v podobě přezkoumatelného rozhodnutí) nečinnostní žalobou opíraje se o klíčové žalobní tvrzení, že jí dosud nebyly přezkoumatelným způsobem sděleny důvody 13 10 A 207/2016 zadržování dotačních prostředků, přičemž tak činí žalobou podanou více než 3 roky poté, co byla žalovaným vydána shora identifikovaná oznámení příjemci podpory, resp. poté, co žalobkyně začala prostřednictvím podávání námitek a tzv. námitek ve druhé instanci intenzivně komunikovat s žalovaným stran zadržované části dotačních prostředků a zpochybňovat v rámci této komunikace důvody, na nichž žalovaný stavěl své závěry o jednotlivých konkrétních porušeních zákona č. 137/2006 Sb.

63. Městský soud v Praze připomíná, že v rozsudku ze dne 4. 5. 2017, čj. 1 As 279/2016 - 47, se Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že při identifikaci aktu, který může v konkrétním případě představovat opatření podle § 14e rozpočtových pravidel, je třeba posuzovat materiálně, tj. je nutno hledat takový úkon, který je v daném případě právním důvodem, na základě kterého nedošlo k vyplacení dotačních prostředků. Nejvyšší správní soud v označeném rozhodnutí konstatoval, že „pokud by jeho prostřednictvím skutečně došlo k nevyplacení části dotace, bylo by třeba tento akt materiálně považovat za opatření dle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel […]. Je přitom nesporné, že toto opatření podléhá soudnímu přezkumu, jak vyplývá zejména ze stěžovatelkou citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/14 a také z následné judikatury Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 4. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 – 48. Pokud by však v důsledku napadených aktů nedošlo ke změně výše původně přiznaných finančních prostředků a jednalo by se skutečně o pouhou informaci o porušení rozpočtové kázně, jež nemá žádný faktický dopad do sféry stěžovatelky (jak uvádí žalovaný a městský soud), bylo by třeba dospět k závěru, že o rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s. nejde“.

64. Obdobně pak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2017, čj. 9 As 94/2016 - 48, aplikoval toto materiální pojetí opatření podle § 14e rozpočtových pravidel, když uzavřel, že tímto opatřením může být v konkrétním případě nikoli oznámení o úpravě částky dotace, ale až některý z dalších úkonů poskytovatele dotace, z něhož se příjemce dotace dozví o úmyslu poskytovatele dotace krátit dotační prostředky a z něhož sezná důvody, které k takovému postupu poskytovatele dotace vedly.

65. Zdejší soud nemohl na shora popsaném skutkovém půdorysu a se zřetelem k obsahu správního spisu předloženého žalovaným přisvědčit klíčovému žalobnímu tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud nevydal oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, neboť jí dosud nebyly přezkoumatelným způsobem sděleny konkrétní důvody zadržování části dotačních prostředků ve výši 7.201.334,- Kč.

66. Žalobkyně totiž v podané žalobě zamlčela nejen to, že žalovaný mezi květnem 2013 a červnem roku 2014 vydal celkem 9 oznámení příjemci podpory, prostřednictvím kterých informoval žalobkyni o krácení žádosti o platbu (srov. dále), ale rovněž to, že proti postupu žalovaného spočívajícímu ve zkrácení plateb již počínaje červencem 2013 brojila v rámci jednotlivých podpořených projektů námitkami, v nichž vznášela zcela konkrétní argumenty proti konkrétním závěrům žalovaného k jednotlivým údajným porušením zákona č. 137/2006 Sb. při zadání předmětné veřejné zakázky. Z dikce námitek je přitom zjevné, že žalobkyně byla jistě seznámena s důvody, o které žalovaný svůj postup při zkrácení plateb opíral. Žalobkyně v námitkách jednotlivá zjištěná porušení zákona č. 137/2006 Sb. zpochybňovala a předkládala relativně komplexním způsobem vlastní právní argumentaci na podporu zákonnosti svého postupu při zadání veřejné zakázky.

67. Uvedené námitky přitom byly vypořádány rozhodnutími ředitelky odboru CERA žalovaného vydanými od července 2013 do června 2014, v nichž byla žalobkyně podle přesvědčení zdejšího soudu přezkoumatelným způsobem informována o tom, že její námitky nebyly shledány důvodnými, přičemž žalovaný zcela konkrétně popsal důvody, pro které trvá na závěrech o zjištěných porušeních zákona č. 137/2006 Sb. v souvislosti se zadáním předmětné veřejné zakázky.

68. Z výše popsaného je podle zdejšího soudu zjevné, že klíčové žalobní tvrzení žalobkyně neobstojí.

69. Zdejší soud zdůrazňuje, že žalobkyně byla o krácení žádostí o platby nejprve informována v emailových zprávách zasílaných v rámci procesu schvalování monitorovacích zpráv u jednotlivých projektů. Jak bylo popsáno výše, těmito emailovými zprávami bylo žalobkyni 14 10 A 207/2016 sděleno, že konkrétní žádost o platbu bude krácena o konkrétně identifikovaný neoprávněný výdaj vynaložený v rámci realizace výše označené veřejné zakázky. Jednotlivé emailové zprávy se nicméně od sebe odlišovaly co do formy a obsahu, neboť v některých z nich se žalovaný omezil na relativně stručné sdělení o schválení monitorovací zprávy při současném krácení konkrétního výdaje, zatímco v jiných byla žalobkyně informována o konkrétních zjištěných pochybeních v rámci realizace veřejné zakázky (porušení § 6, § 44 odst. 11, § 45 odst. 3 a § 84 odst. 1 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb.) a o tom, že žalovaný rovněž přistoupí k hlášení podezření na porušení rozpočtové kázně místně příslušnému finančnímu úřadu a současně informuje o relevantních skutečnostech i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, popř. byla rovněž poučena o právu podat námitku. Tyto emailové zprávy nelze podle zdejšího soudu v daném případě považovat za oznámení o opatření poskytovatele dotace podle § 14e rozpočtových pravidel, a to nejen se zřetelem ke zvolenému neformálnímu způsobu sdělení, ale především s ohledem na právě popsanou rozdílnou míru jejich podrobnosti a rozdíly v jejich obsahu.

70. Následně však bylo žalobkyni zasláno celkem 9 výše identifikovaných oznámení příjemci podpory, jimiž žalovaný žalobkyni informoval právě o krácení žádostí o platbu. Jak bylo rekapitulováno výše, žalovaný žalobkyni těmito přípisy u všech 21 projektů písemně informoval o nesrovnalostech (resp. porušeních rozpočtové kázně) zjištěných v rámci administrativní kontroly účetních dokladů předložených v rámci příslušné monitorovací zprávy týkajících se mj. i „pochybení ve veřejné zakázce“. Současně byl vždy identifikován nezpůsobilý výdaj, byla označena podmínka rozhodnutí o poskytnutí dotace, jež měla být jednáním žalobkyně porušena, a byla identifikována žádost o platbu, jež byla s ohledem na zjištěné okolnosti zkrácena. Žalobkyně byla současně informována o tom, že podrobnosti uvádí žalovaný v konkrétně označeném hlášení nesrovnalostí (popř. aktualizovaném hlášení nesrovnalostí), které bylo odesláno na příslušný finanční úřad s tím, že tuto věc žalovaný předává k dalšímu řízení místně příslušnému finančnímu úřadu k vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 rozpočtových pravidel, popř. byl rovněž informován o odeslání podnětu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

71. Přestože nebyly v těchto oznámeních sděleny konkrétní skutkové a právní důvody, jež žalovaného vedly k závěru o „pochybení ve veřejné zakázce“, je zdejší soud s ohledem na specifické skutkové okolnosti posuzované věci přesvědčen, že právě tyto přípisy žalovaného vydané mezi květnem 2013 a červnem 2014 je třeba s ohledem na výše rekapitulované závěry vyslovené v dříve označené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu považovat za oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel, neboť právě těmito oznámeními byla žalobkyně informována o tom, že poskytovatel dotace provedl opatření podle § 14e rozpočtových pravidlech a krátil žádosti žalobkyně o platbu v těch částech, kde identifikoval nezpůsobilé výdaje vynaložené v rámci veřejné zakázky, při jejímž zadání žalobkyně měla podle žalovaného porušit povinnosti vyplývající ze zákona č. 137/2006 Sb. (srov. závěry vyslovené ve shora odkazovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2017, čj. 1 As 279/2016 - 47).

72. Popsané vady těchto oznámení příjemci podpory spočívající v neuvedení konkrétních skutkových a právních důvodů, jež žalovaného vedly k závěru o „pochybení ve veřejné zakázce“, pak nemohly podle zdejšího soudu bez dalšího vyústit v závěr, že oznámení podle § 14e rozpočtových pravidel nebyla žalovaným vůbec vydána. V tomto ohledu Městský soud v Praze odkazuje mj. na recentní nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17 , a jemu předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, čj. 7 As 242/2016 - 43 (včetně v jeho odůvodnění citované judikatury), podle nichž vady rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, popř. procesní vady při jejich vydání, nemohou založit aktivní věcnou legitimaci k podání nečinnostní žaloby, prostřednictvím které se žalobce domáhá vydání „bezvadného“ rozhodnutí. Ústavní soud i Nejvyšší správní soud v těchto rozhodnutích v tomto směru jednoznačně uzavřely, že nečinnostní žaloba může být úspěšně podána pouze tehdy, nelze-li se ochrany subjektivních práv domáhat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. 15 10 A 207/2016 73. Současně však tyto vady podle přesvědčení zdejšího soudu ve svém důsledku ani nemohly zkrátit žalobkyni na jejích právech, neboť jak bylo popsáno výše, žalobkyni byly i přes tyto nedostatky předmětných oznámení konkrétní skutkové a právní důvody krácení plateb ve skutečnosti dobře známy, když s nimi byla prokazatelně seznámena nejpozději doručením vyřízení námitek proti postupu žalovaného (v některých případech pak dokonce již ve shora avizovaných emailových zprávách). Městský soud v Praze proto v tomto směru opětovně zdůrazňuje, že tvrzení, že žalobkyni nikdy nebyly přezkoumatelným způsobem sděleny konkrétní důvody krácení plateb dotačních prostředků, tedy nemůže obstát.

74. Přitom platí, že pokud by žalobkyně ve lhůtě 2 měsíců od doručení rozhodnutí o námitkách brojila proti postupu žalovaného žalobou proti rozhodnutí, popř. žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, z níž by však bylo zjevné, že fakticky brojí proti oznámením o provedení opatření dle § 14e rozpočtových pravidel, bylo by s ohledem na shora rekapitulované judikatorní závěry možné a tedy i nezbytné (u zásahové žaloby po úpravě žalobního návrhu k výzvě soudu) zkoumat, zda tato rozhodnutí v materiálním smyslu a k nim vedoucí postup žalovaného nejsou zatížena vadami, pro které by bylo třeba tato rozhodnutí zrušit.

75. Žalobkyně však ke své procesní obraně zvolila jinou strategii, když se namísto toho domáhala vydání „vad prostých“ oznámení ve smyslu § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel nečinnostní žalobou podanou více než tři roky poté, co jí byla doručena v žalobě pominutá oznámení příjemci podpory, resp. poté, co cestou podání námitek proti postupu žalovaného začala prostřednictvím zcela konkrétních důvodů brojit proti závěrům žalovaného o porušení ustanovení zákona č. 137/2006 Sb. při zadání veřejné zakázky.

76. Ač si byl tedy zdejší soud vědom závěrů Nejvyššího správního soudu umožňujících žalobcům v obdobných věcech relativně široký přístup k soudu, nemohl i při sebevstřícnějším postupu ignorovat, že se žalobkyně po několik let omezila na komunikaci s žalovaným a teprve po více než 3 letech, kdy se jí touto cestou nepodařilo postup žalovaného zvrátit, vyhledala soudní ochranu prostřednictvím žalobní argumentace, jejíž základ se zcela míjel s okolnostmi posuzované věci. V tomto ohledu se tedy skutkový půdorys posuzované věci výrazně odlišuje od případů, v nichž správní soudy v minulosti poskytly žalobcům v podobných věcech ochranu. Pokud by zdejší soud postupoval jinak, žalobkyni by neodůvodněně zvýhodnil oproti těm žalobcům, kteří si svá práva střežili a podávali žaloby proti rozhodnutím či žaloby na ochranu před nezákonným zásahem poskytovatele dotace ve vazbě na doručení rozhodnutí o námitkách. V tomto směru ostatně platí, že i pokud by snad zdejší soud dovodil, že oznámení příjemci podpory nelze považovat za oznámení podle § 14e odst. 2 rozpočtových pravidel (což však soud s ohledem na shora popsanou argumentaci neučinil), nečinnostní žaloba by byla i tak podána více než 3 roky poté, co byly realizovány úkony, proti nimž žalobkyně ve skutečnosti brojí, a poté, co byly zamítány námitky žalobkyně proti tomuto postupu žalovaného.

77. Městský soud v Praze tedy nemohl s ohledem na popsané okolnosti podané žalobě vyhovět, neboť se žalobkyně jejím prostřednictvím domáhala vydání rozhodnutí správního orgánu, která však již ve skutečnosti vydána byla. Nespokojenost žalobkyně s obsahem a závěry vyslovenými v oznámeních příjemci podpory, resp. s dalšími úkony žalovaného však nemohla účinně založit její aktivní věcnou legitimaci k podání nečinnostní žaloby. Případné vady postupu žalovaného, včetně zkoumání důvodů, o něž žalovaný opřel krácení plateb dotačních prostředků, pak zdejší soud nemohl na půdorysu podané nečinnostní žaloby posuzovat. Tyto vady by soud mohl řešit jedině v rámci řízení o včas podané žalobě směřované přímo proti opatřením podle § 14e rozpočtových pravidel.

78. Zdejší soud z výše uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl (§ 81 odst. 3 s. ř. s.).

79. Pro úplnost zdejší soud podotýká, že podání ze dne 15. 3. 2018 již žalobci k případné reakci nezasílal, neboť skutečnosti uváděné v tomto podání, byť se posuzované věci týkají, nebyly pro výše popsané důvody rozhodnutí soudu nikterak podstatné. 16 10 A 207/2016 80. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly.