10 A 217/2013 - 37

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Ing. M. H., bytem X, zast. JUDr. Bruno Chudým, advokátem, sídlem Klimentská 46, Praha 1, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, sídlem Na Popelce, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 17. 9. 2013, č. j. 211/2013-NBÚ/07-OP, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ředitele žalovaného, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013, č. j. 51531/2013- NBÚ/P, kterým byla zrušena platnost dokladu žalobce o bezpečnostní způsobilosti č. NBÚ- 021587, protože žalobce přestal splňovat podmínku spolehlivosti podle § 81 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o utajovaných informacích“). V prvním žalobním bodu žalobce upozorňuje na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost má být způsobena tím, že v rozhodnutí absentuje přesný popis žalobcova skutku, který byl považován za škodlivý. Žalovaný se opírá pouze o zprávy nejmenovaných tajných služeb, jež jsou vedeny v režimu utajení. Žalobce má za to, že napadeným rozhodnutím stát významně zasáhl do jeho práv, a proto takové rozhodnutí musí obsahovat popis skutkových zjištění a důkazů, na základě nichž byla tato zjištění učiněna. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu sice dle názoru žalobce plyne, že řízení před žalovaným nemůže probíhat za stejných podmínek jako běžné správní řízení, avšak i přesto je třeba v něm zajistit rovnováhu mezi zajištěním spravedlivého procesu a zájmem na utajení informací potřebném k ochraně veřejného zájmu. Žalovaný tuto rovnováhu nezajistil, když nevzal v úvahu, že se žalobce již od roku 1997 věnuje téměř výhradně obchodu se zbraněmi a již několikrát, naposledy v roce 2010, byl shledán bezpečnostně způsobilým. Postup žalovaného znemožňuje žalobci splnit požadavky, které soudní řád správní klade na žalobu proti rozhodnutí správního orgánu; nemůže totiž dostatečně konkrétně formulovat žalobní body, nezná-li skutkový základ napadeného rozhodnutí. Žalobce je též přesvědčen, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné proto, že z něj nevyplývá, v čem bylo spatřováno naplnění ustanovení § 84 odst. 3 písm. c) zákona o utajovaných skutečnostech; pakliže žalobcovy styky s B. M. měly představovat naplnění důvodu podle § 84 odst. 3 písm. d) zákona, totiž styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmům České republiky, není zřejmé, čím žalobce naplnil písm. c) téhož odstavce. Žalovaný tedy v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 28/02 a Pl. ÚS 11/2000 rezignoval na zajištění ústavní ochrany žalobcových procesních práv. Dle žalobce jsou jako důkazy ve správním řízení nepoužitelné mediální zprávy a další výstupy, které jsou součástí spisu a z nichž žalovaný zřejmě vycházel. Dále žalobce upozorňuje, že v roce 2013 byli někteří příslušníci Vojenského zpravodajství obviněni ze zneužití pravomoci úřední osoby. Ředitel žalovaného sice ve svém rozhodnutí uvádí, že neexistují indicie, že by v případě žalobce pracovníci tajných služeb porušili právní předpisy, avšak pro tento závěr nesvědčí žádné v řízení shromážděné podklady. Ve druhém žalobním bodu žalobce vyvrací skutková zjištění, která na základě jeho vývodů vedla žalovaného k vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce má za to, že osobou, s níž se stýkal, a která podle napadeného rozhodnutí vyvíjí činnost proti zájmům České republiky, je zřejmě B. A. M., který měl komunikovat ve věci dodávek letounů CASA Armádě ČR s bývalým armádním důstojníkem K. D. Tuto osobu zná žalobce mnoho let jako bývalého pilota armády Spojených států amerických a posléze zaměstnance zastupitelského úřadu USA v České republice; jednal s ní jako ředitel společnosti OMNIPOL, a. s. Pan M. byl ředitelem společnosti ERA a.s., již společnosti OMNIPOL v roce 2011 ovládla. Pan M. v České republice podniká zcela v souladu se zákony, přičemž se stýká s celou řadou představitelů a zástupců obchodních společností obchodujících s vojenským materiálem v České republice. V době, kdy byl aktuální nákup letadel CASA, společnost OMNIPOL uzavřela se společností MIDKIFF CONSULTANCY SERVICES s. r. o. mandátní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka služeb, které nejsou plněními v souvislosti se zakázkou na dodávku letounů CASA. Žádný jiný vztah mezi žalobcem či společností OMNIPOL a panem M. či jeho společností v dané době uzavřen nebyl. Dále žalobce uvádí, že se s K. D. setkal pouze dvakrát jako s důstojníkem Armády České republiky, přičemž mu v žádném případě neposkytl žádné plnění, jak spekulovala médie. K tomu nabídl ve svém rozkladu jako důkaz výslech Ing. J. S. Žalobce upozorňuje, že byl předsedou představenstva společnosti OMNIPOL téměř nepřetržitě od roku 1997, přičemž od okamžiku, kdy mu byl vydán poslední doklad o bezpečnostní způsobilosti, se v jeho chování ani způsobu života nic nezměnilo. Žalobce popírá, že by se cíleně a zištně stýkal s osobou, která vyvíjí nepřátelskou činnost proti České republice. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se s žalobcovými námitkami dostatečně vypořádává. Pokud jde o žalobní námitky směřující proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, upozorňuje žalovaný, že postupoval podle zcela specifické právní úpravy zajišťující ochranu veřejného zájmu, tedy dle § 122 odst. 3 zákona o utajovaných informacích, dle nějž se v odůvodnění rozhodnutí odkáže pouze na podklady vedené v režimu utajení a stupeň jejich utajení. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je tedy jen natolik konkrétní nakolik to zákon umožňuje. Dle žalovaného je jeho postup správný, což potvrzuje i judikatura Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího správního soudu, již cituje v napadeném rozhodnutí. Jakkoliv žalobce nemá k dispozici všechny podklady pro vydání rozhodnutí, je to soud, kdo se s těmito podklady může seznámit a postupovat jako garant spravedlivého procesu. Z rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 83/2009-60 a č. j. 7 As 39/2010-64 plyne, že soud při přezkoumávání utajovaných podkladů rozhodnutí není vázán žalobními námitkami, a tedy neobstojí argument žalobce, že není s to dostatečně konkrétně formulovat žalobní body. Dále žalovaný poukazuje na skutečnost, že byť byly informace z médií součástí spisového materiálu, nejednalo se o podklad rozhodnutí ve věci samé. Tímto podkladem byly zprávy zpravodajských služeb, které byly označeny podle § 133 odst. 3 zákona o utajovaných informacích označeny za písemnosti, ohledně nichž nelze zprostit mlčenlivosti. Žalovaný je přesvědčen, že až se soud s těmito zprávami zpravodajských služeb seznámí, dospěje k závěru, že vydání napadeného rozhodnutí bylo opodstatněné. Dne 18. 1. 2017 se ve věci konalo ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých vyjádřeních. Žalobce zdůraznil, že žalobou napadené rozhodnutí je výrazným zásahem do jeho profesní kariéry. Dále konstatoval, že rozhodnutí žalovaného mělo obsahovat skutkovou část. Žalovaný uvedl, že žalobci po dobu držení osvědčení splňoval podmínky, avšak poté zpravodajská služba „zachytila“ negativní okolnosti, které dle žalovaného vylučují držení doklad o bezpečnostní způsobilosti žalobce. Z neutajované části správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Dne 13. 8. 2010 byl žalobci vydán doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby č. NBÚ-021587, který byl platný do 12. 8. 2015. Dle úředního záznamu ze dne 6. 4. 2012 byla toho dne provedena aktuální rešerše v otevřených zdrojích týkající se žalobce. Bylo zjištěno, že se objevuje v mediálních výstupech týkajících se nákupu a servisu letadel CASA, které pro Armádu České republiky zajišťovala společnost OMNIPOL. V článcích ze dne 22. a 23. 6. 2012 byla kritizována skutečnost, že nákup letadel CASA byl České republice zprostředkován za vyšší cenu, než v případě soukromých odběratelů, avšak žalobce možnost takového srovnávání ve svých veřejných vyjádřeních zpochybňoval. V článcích z července 2012 byl žalobce dáván do souvislosti s podezřením, že společnost OMNIPOL uplácela zaměstnance Generálního štábu AČR K. D. V pořadu Reportéři ČR ze dne 26. 11. 2012 byl žalobce dáván do souvislosti s podezřením, že se společnost OMNIPOL nadměrně obohatila na zprostředkování nákupu letadel CASA, když nadhodnocovala kurz eura. Přípisem ze dne 6. 12. 2012 požádal žalovaný Vojenské zpravodajství o podání zprávy, zda má o žalobci zpravodajské poznatky, a to nejen s ohledem na informace z otevřených zdrojů vztahujících se ke koupi letadel CASA. Obdobná žádost byla zaslána Policii České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality. Dle odpovědi Policie České republiky ze dne 12. 12. 2012 nebyly k danému datu evidovány žádné aktuální kriminální poznatky týkající se žalobce. Dne 22. 4. 2013 zahájil žalovaný řízení o zrušení platnosti dokladu bezpečnostní způsobilosti žalobce vydaného v roce 2010, a to na základě zpráv č. j. D1313/2013-NBÚ/P a č. j. D1949/2013-NBÚ/P. Z analýzy otevřených zdrojů provedené žalovaným dne 29. 4. 2013 vyplynulo, že nové informace k případu letadel CASA pocházejí z počátku roku 2013, kdy média podala zprávu, že se Ministerstvo obrany nechystá vypovědět smlouvu se společností OMNIPOL. Pokud jde o společnost OMNIPOL, věnovala se média jejímu napojení na bývalou ministryni obrany K. P. a jejího manžela; i to mohlo být dle médií jedním z důvodů nezvykle rychlého odvolání K. P. z funkce ministryně. Dle médií policejní orgány při vyšetřování kauzy CASA nově shánějí mimo jiné informace ze zahraničí, například od portugalského ministerstva obrany. Negativní informace k žalobci ani dalším společnostem, v nichž žalobce působí, nebyly z otevřených zdrojů získány. Dále jsou součástí veřejné části správního spisu další mediální výstupy týkající se především K. D. a obvinění, že přijímal neoprávněná plnění od společnosti OMNIPOL. Podezřelá komunikace mezi K. D. a společností OMNIPOL měla probíhat prostřednictvím B. A. M. Dne 20. 5. 2013 byl s žalobcem proveden pohovor. Během pohovoru se žalobce vyjadřoval ke svým aktuálním majetkovým a rodinným poměrům. K dotazu, zda udržuje pravidelné blízké vztahy s cizími státními příslušníky žijícími v ČR nebo s osobami žijícími mimo EU a NATO, žalobce uvedl, že blízké přátelské vztahy v zahraničí nemá. Obchodně partnerské vztahy udržuje s občany zemí EU, NATO, a dále Ruska, Ukrajiny a USA. Dále žalobce uvedl, že v minulosti poskytl pozvání řadě osob jako zástupce společnosti OMNIPOL. V rámci působení ve společnosti OMNIPOL se žalobce, jak uvedl, nikdy nesetkal s jednáním korupčního charakteru, nebyly mu nabízeny žádné neoprávněné výhody. Ani sám žalobce nikdy nikomu takové výhody nenabídl. Žalobce byl dotázán, zda se chce vyjádřit k otázce dodávek letadel CASA pro Armádu České republiky, k čemuž uvedl, že informace objevující se v médiích jsou hrubě zkreslené a zveřejňované na objednávku. Žalobce byl v této souvislosti vyslýchán policií, která mu sdělila, že společnost OMNIPOL není předmětem vyšetřování. Žalobce si není vědom, že by on nebo zástupci společnosti OMNIPOL jednali jakkoliv korupčně, byť v náznaku. K dotazu ohledně K. D. žalobce uvedl, že jej zná osobně a jednal s ním asi dvakrát na půdě Ministerstva obrany, celkově jej viděl asi třikrát. Vždy se tak stalo v souvislosti s letadly CASA, přičemž při jednání vždy byla skupina úředníků Ministerstva obrany. Žalobce dle svého tvrzení neposkytl panu D. žádné plnění a ani nikdo další tak neučinil s jeho vědomím či souhlasem. Zaměstnanec OMNIPOLU Ing. S. však poskytl panu D. půjčku na zimní pneumatiky, za což byl ze strany žalobce pokárán. K panu M. žalobce uvedl, že společnost OMNIPOL s ním spolupracovala v minulosti, avšak nikoliv v souvislosti s dodávkami letadel CASA, kde zastupoval konkurenční společnost. V souvislosti s letadly CASA pan M. od společnosti OMNIPOL neobdržel žádné pověření, zadání ani smlouvu. Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2013, č. j. 51531/2013-NBÚ/P, žalovaný zrušil platnost žalobcova dokladu o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby č. NBÚ-021587. Žalovaný uvedl, že mu zpravodajská služba poskytla výsledky šetření k osobě účastníka řízení. Jedná se o utajované informace vedené v režimu Důvěrné, konkrétně písemnosti č. j. D1313/2013- NBÚ/P a D1949/2013-NBÚ/P. Dále žalovaný rekapituluje informace zjištěné z otevřených zdrojů o podezřeních souvisejících s dodávkami letadel CASA a údajnými úplatky ze strany společnosti OMNIPOL pro K. D., a obsah pohovoru provedeného s žalobcem. Veškeré zjištěné skutečnosti zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu a zjistil, že v případě žalobce je dána negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. c) zákona o utajovaných informacích, tedy chování, ovlivnitelnost nebo nedůvěryhodnost, která může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti, a negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. d) zákona o utajovaných informacích, tedy styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Výskyt těchto negativních okolností dokumentují především uvedené zprávy zpravodajské služby. Negativní okolnosti jsou dány zjištěným chováním a vztahy žalobce s konkrétními fyzickými osobami, a dále styky žalobce s konkrétní fyzickou osobou, jejíž činnost směřovala proti zájmu na zajištění obrany České republiky a zájmu na ochraně její ekonomiky. Vzhledem ke specifičnosti bezpečnostního řízení nebylo možné v odůvodnění rozhodnutí uvést podrobnosti ohledně skutečností zjištěných tajnou službou, avšak chování žalobce získalo charakter cílevědomé činnosti a nelze je považovat za chování excesivní. Žalobce se závadného jednání dopustil v nedávné době a za zištných podmínek. Dále se stýkal s osobou, která vyvíjela a vyvíjí činnost směřující proti zájmům České republiky, přičemž se nejedná o styky sporadické či čistě formální. Umožnění žalobci, aby i nadále vykonával citlivé činnosti, by proto z hlediska ochrany zájmů České republiky bylo nepřijatelně rizikové. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí brojil rozkladem, který byl zamítnut napadeným rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne 17. 9. 2013, č. j. 211/2013-NBÚ/07-OP. Ředitel žalovaného se s prvostupňovým rozhodnutím zcela ztotožnil, skutkový stav byl podle něj zjištěn dostatečně a závěry z něj vyvozené správné; v tomto ohledu tedy odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. K námitkám procesního charakteru ředitel žalovaného uvedl, že bezpečnostní řízení je řízením sui genesis, na něž nelze vztahovat stejná měřítka jako na běžná správní řízení. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se tohoto řízení je účelem bezpečnostního řízení vyloučení jakýchkoliv pochybností o tom, že by mohlo dojít k ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky. Pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti určité osoby tedy postačuje již podezření či určitá míra pravděpodobnosti, že byla příslušná skutková podstata naplněna. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 377/04 a navazující judikaturu ředitel žalovaného uvedl, že rozhodnutí v bezpečnostním řízení není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů jen proto, že v něm není konkrétně uvedeno, na základě jakých skutečností byl daný subjekt shledán nezpůsobilým. Úprava § 122 odst. 3 zákona o utajovaných informacích, podle níž se pouze ukáže na utajované informace, o něž se rozhodnutí opírá, přiměřeně odpovídá vyvážení práva na spravedlivý proces a zájmu na ochraně utajovaných informací. K podpoření svých závěrů žalovaný též odkázal na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Turek proti Slovensku a Rowe a Davis proti Spojenému království. Pokud jde o konkrétní důvody, pro které byl zrušen doklad o žalobcově bezpečnostní způsobilosti, uvedl ředitel žalovaného, že s ohledem na utajovanou povahu informací, na základě nichž bylo rozhodnuto, nelze konkrétně reagovat na rozkladové námitky týkající se jednotlivců. V rozhodnutí totiž s ohledem na utajovanou povahu podkladů nelze vyjevit identitu konkrétních závadných osob, s nimiž se žalobce stýkal. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ředitel žalovaného uvádí, že v případě řízení tohoto typu mohou jako podklady, na jejichž základě jsou činěna skutková zjištění, sloužit jakékoliv zdroje, které mají informační hodnotu. Žalovaný shromažďuje poznatky, které jsou mu poskytovány zpravodajskými službami, a tyto poznatky vyhodnocuje, při čemž na straně zpravodajských služeb presumuje zákonnost a věcnou správnost jejich postupu. K námitce žalobce, že rozhodnutí žalovaného je založena na zprávách z médií, ředitel žalovaného uvedl, že ačkoliv jsou informace z otevřených zdrojů součástí veřejné části správního spisu, není na nich rozhodnutí žalovaného založeno. Primárním podkladem tohoto rozhodnutí jsou utajované zprávy zpravodajských služeb. Tyto zprávy jsou věrohodné, protože neexistují žádné indicie, že by v případě žalobce pracovníci zpravodajské služby porušili právní předpis. Ředitel žalovaného tedy uzavřel, že zrušení dokladu žalobce o bezpečnostní způsobilosti bylo důvodné. Soud se též mimo veřejné jednání seznámil s utajovanou částí správního spisu, jejíž součástí jsou též zprávy zpravodajských služeb, na něž odkazuje napadené rozhodnutí. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Nejprve se soud zabýval prvním žalobním bodem, který obsahuje žalobcovy námitky procesního charakteru, především námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, resp. absence skutkové části rozhodnutí. Bezpečnostní řízení vedené podle zákona o utajovaných informacích je řízením zcela specifickým, jež se vymyká obvyklým měřítkům, jež jsou uplatňována na správní řízení. S žalobcem nelze souhlasit, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jelikož v něm není jednoznačně popsáno, v jakém konkrétním jednání žalobce jsou spatřovány negativní okolnosti ve smyslu § 84 odst. 3 zákona o utajovaných informacích. Podle § 122 odst. 3 zákona o utajovaných informacích se v odůvodnění rozhodnutí „uvedou důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení a při použití právních předpisů. Jsou-li některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení, a důvody vydání rozhodnutí se uvedou pouze v rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi.“ Zákonodárce tedy jednoznačně vyslovil, že pokud je rozhodnutí vydané v bezpečnostním řízení postaveno na utajovaných informacích, nelze jejich obsah v odůvodnění rozhodnutí účastníku řízení sdělit. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 337/04, v bezpečnostním řízení musí do určité přiměřené míry ustoupit právo účastníka na spravedlivý proces před ochranou bezpečnostních zájmů státu. Ústavní soud uvedl, že „není jistě možné, aby byl NBÚ pod záminkou absolutního zachování procesních práv účastníka nucen uvádět ve svých rozhodnutích skutečnosti, které by mohly ohrozit zájem státu, efektivitu práce zpravodajských služeb či policejních složek, anebo bezpečnost jejich agentů či třetích osob“. Závěry Ústavního soudu dále rozvinul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 4. 2009, č. j. 7 As 5/2008-63 (č. 1951/2009 Sb. NSS), v němž dospěl k závěru, že soud není vázán žalobními body, pokud jde o přezkoumávání skutkových zjištění učiněných v bezpečnostním řízení na základě utajovaných zpráv zpravodajských služeb. Tento závěr plyne též z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 As 31/2011-101 (č. 2602/2012 Sb. NSS), v němž Nejvyšší správní soud vyložil, že „si je vědom toho, že v bezpečnostním řízení je nutno najít rovnováhu mezi dvěma legitimními, avšak navzájem protichůdnými zájmy. Na jedné straně zájmem na zajištění spravedlivého procesu pro toho, jehož bezpečnostní způsobilost je zkoumána, a na druhé straně zájmem na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu. Této rovnováhy však v žádném případě nelze dosáhnout, pokud nebude zajištěna účinná soudní, a tedy na exekutivě nezávislá a ve sporu mezi účastníkem řízení a exekutivou nestranná kontrola relevance informací, na základě nichž je v bezpečnostním řízení rozhodováno. Protože mezi oběma protichůdnými legitimními zájmy je nutno najít rovnováhu, musí mít soud v rámci soudního přezkumu přístup ke všem informacím, na základě nichž bylo rozhodnuto v bezpečnostním řízení. Jen tak může být zajištěna účinná soudní kontrola. Soud je zde ve zvýšené míře než při „běžném“ soudním řízení, v němž účastník má k dispozici stejné informace jako soud, garantem práva na spravedlivý proces, což vyžaduje i zvýšenou aktivitu soudu vůči postupu veřejné správy. Za splnění těchto podmínek pak může být přístup k informacím v nezbytných případech odepřen účastníkům řízení či dalším na řízení participujícím osobám (zástupcům účastníků, zúčastněným osobám aj.).“ Ve světle uvedené judikatury tedy neobstojí žalobní námitka, že nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobci znemožňuje dostatečně konkrétně formulovat žalobní body. V části, v níž se napadené rozhodnutí žalovaného opírá o utajované informace, totiž soud z úřední povinnosti přezkoumává opodstatněnost skutkových zjištění i nad rámec žalobních tvrzení. Právě tak postupoval soud i v nyní projednávané věci, a proto žalobci není upřeno právo na spravedlivý proces, jehož garantem je právě nezávislý soud. Pokud jde o žalobní námitky týkající se použitelnosti zpráv z médií jako věrohodných důkazů v bezpečnostním řízení, uvádí soud shodně s ředitelem žalovaného, že tyto informace z otevřených zdrojů nejsou důvodem, proč byla platnost žalobcova dokladu o bezpečnostní způsobilosti zrušena. Z veřejné části správního spisu pouze plyne, že žalovaný monitoroval negativní mediální výstupy týkající se žalobce a jeho možného podílu na korupci v případu nákupu letadel CASA Armádou České republiky. Na základě těchto podnětů si pak žalovaný opatřil informace od zpravodajských služeb, z nichž vycházel při svém rozhodování. Zprávy podané zpravodajskou službou mají podstatně vyšší informační hodnotu než zprávy z médií, které mohou být nepodložené, a proto si žalovaný informace od zpravodajských služeb opatřil a na základě zde uvedených informací rozhodl. Námitka žalobce, že bylo napadené rozhodnutí vydáno toliko na základě nepodložených zpráv z tisku, tedy neobstojí. Žalobce uvedl, že někteří příslušníci Vojenského zpravodajství byli v roce 2013 obviněni ze zneužití pravomoci úřední osoby, aniž by však uvedl identifikaci takových příslušníků a povahu jejich údajné trestné činnosti. Soudu není známo, že by v souvislosti se žalobcem nebo s kauzami, které by se mohly dotýkat společnosti OMNIPOL, bylo vedeno trestní stíhání příslušníků Vojenského zpravodajství, proto nelze posoudit relevanci námitky žalobce, proto je taková žalobní námitka nedůvodná. Dále soud posoudil druhý žalobní bod, který se týkal jednotlivých důvodů, které dle názoru žalobce vedly žalovaného k vydání napadeného rozhodnutí. Jak plyne z výše uvedeného, žalobce nebyl seznámen s konkrétními skutečnostmi, které byly předmětem utajovaných zpráv zpravodajských služeb. Předsedkyně senátu v nyní projednávané věci ve smyslu § 133 odst. 3 zákona o utajovaných informacích dospěla k závěru, že část správního spisu, která obsahuje utajované informace, musí být vedena odděleně a nemůže být účastníkům přístupná k nahlížení, neboť by tím mohla být ohrožena či vážně narušena činnost zpravodajských služeb. Utajované informace jsou totiž takového charakteru, že by jejich zpřístupnění žalobci, resp. sdělení způsobu a rozsahu monitorování činnosti žalobce, mohlo vést k ohrožení schopnosti zpravodajských služeb v budoucnu efektivně zjišťovat informace ohledně osob, jež představují potenciální ohrožení pro bezpečnostní zájmy České republiky. Proto soud nemůže reagovat na žalobní námitky týkající se žalobcových styků s konkrétními osobami, neboť by tím nezbytně musel odkrýt, co je obsahem utajovaných zpráv zpravodajských služeb, jelikož i tzv. negativní vyvracení žalobních námitek ohledně činnosti nebo dotčených osob je faktickým rozkrýváním monitoringu zpravodajskou službou. Podle § 84 odst. 1 zákona o utajovaných informacích „ podmínku spolehlivosti splňuje fyzická osoba, u níž nebyla zjištěna negativní okolnost“. Dle odst. 3 písm. c, d) téhož ustanovení „za negativní okolnost lze též považovat chování, ovlivnitelnost nebo nedůvěryhodnost fyzické osoby, která může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti; nebo styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky.“ V případě žalobce jsou dle názoru žalovaného přítomny dvě negativní okolnosti ve smyslu § 84 odst. 3 písm. c), d) zákona o utajovaných informacích, tedy „chování, ovlivnitelnost nebo nedůvěryhodnost fyzické osoby, která může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti“ a „styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky“. Soud se v intencích výše citované judikatury podrobně seznámil se zprávami zpravodajské služby č. j. D1313/2013-NBÚ/P a č. j. D1949/2013-NBÚ/P, o něž se napadené rozhodnutí opírá. Při tom i nad rámec žalobních bodů zkoumal, zda jsou obsahem těchto zpráv skutečně zjištění, která opodstatňují závěr, že jsou v případě žalobce dány výše uvedené negativní okolnosti. Z utajené části spisu je zřejmé, že činnost žalobce byla monitorována. Soud dospěl k závěru, že informace poskytnuté zpravodajskou službou vycházejí z prověření činností žalobce a podává se z nich jednoznačný obraz o jednání žalobce. Podklady zpravodajských služeb jsou přesvědčivé a soud v nich nenašel žádné rozpory a nesrovnalosti. Na jejich základě bylo možné posoudit, zda žalobce splňuje kritéria spolehlivosti pro výkon citlivých činností. Informace poskytnuté zpravodajskou službou se též týkají zákonného desetiletého období ve smyslu § 84 odst. 4 zákona o utajovaných informacích, a nikoliv starší doby. Z informací obsažených v utajovaných zprávách je patrné, že se žalobce cíleně ze zištných pohnutek a nikoli nahodile dopustil jednání, které opodstatňuje závěr, že je nedůvěryhodný a způsobilý zneužití výkonu citlivé činnosti. Informace o jednání žalobce jsou natolik závažné, že umožnění dalšího výkonu citlivé činnosti je nepřijatelně rizikové a nikoli v souladu s ochranou zájmů České republiky. Součástí takového jednání byl zároveň styk s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmům České republiky, jestliže činnost této osoby byla součástí zištných cílů žalobce, které lze považovat také za činnost proti zajištění obrany České republiky a zájmu na ochraně její ekonomiky. Skutkovým závěrům, na nichž je vystavěno napadené rozhodnutí, nemohl soud ničeho vytknout, neboť obsahem zpráv zpravodajských služeb není nic, co by zakládalo podstatné nejasnosti či nesrovnalosti. Jakkoliv tedy soud nemůže reagovat na konkrétní skutková tvrzení žalobce, shodně s žalovaným v jednání žalobce, které zdokumentovaly zpravodajské služby, shledává naplnění výše uvedených negativních okolností. Jak plyne z ustanovení § 84 odst. 1 zákona o utajovaných informacích, podmínku spolehlivosti ve smyslu tohoto zákona splňuje pouze fyzická osoba, u níž nebyla zjištěna žádná negativní okolnost. Jelikož v případě žalobce negativní okolnosti shledány byly, podmínku spolehlivosti nesplňuje, a proto bylo zcela namístě zrušit jeho doklad o bezpečnostní způsobilosti podle § 101 odst. 2 zákona o utajovaných informacích. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřadní činnosti nevznikly.

Poučení