10 A 27/2014 - 60
Citované zákony (5)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Krybusové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J.P., bytem S. u T. 58, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 11. 2013, č.j. KUJI 74931/2013 ODSH 1185/2013-Ma/RODV, takto :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 4.11.2013, č.j. KUJI 74931/2013 ODSH 1185/2013-Ma/RODV a rozhodnutí Městského úřadu v Pacově ze dne 22.7.2013 č.j. MP/07802/2013/OD/Pa se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000,-- Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 6.1.2014 Krajskému soudu v Brně, postoupenou dne 20.3.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2013, č.j. KUJI 74931/2013 ODSH 1185/2013- Ma/RODV, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Pacově v záležitosti rozhodování o odstranění pevné překážky za účelem zpřístupnění veřejných komunikací a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že pozemky, na nichž se komunikace nachází, byly vlastnictvím obce, která je prodala VOD Jetřichovec, tento subjekt přístup po komunikaci zamezil tím, že komunikaci po spuštění elektrárny začlenil do svého areálu a ten oplotil. Pochybení napadeného rozhodnutí je spatřováno v tom, že žalovaný se nevypořádal s otázkou, o jaké komunikace se podle zákona o pozemních komunikacích jedná, přičemž nepostačuje, že ke komunikacím nenašly se pasporty. Uzavřená komunikace je v katastru nemovitostí vedena jako silnice a představuje spojnice mezi obcemi vyjmenovanými v žalobě. Uzavření silnice 3. třídy je nepřípustné. Uzavřít nelze ani komunikaci místní a omezit přístup na komunikaci účelovou lze tehdy, pokud slouží vlastníkovi komunikace ke spojení jeho nemovitostí. O takové spojení se však v dané věci nejedná. Nebyly rovněž projednány námitky, které žalobce vznesl k zápisu o místním šetření, nebyly projednány odvolací námitky, věc projednávala vyloučená osoba. Před předložením spisu odvolací instanci nebyl žalobce seznámen s obsahem spisu. Vyjadřuje se nesouhlas, že v minulosti komunikace byly začleněny do uzavřeného areálu. To lze doložit listinnými důkazy a tuto skutečnost může potvrdit kterýkoli místní občan. Výslech svědka označuje jako nepravdivý, ten se dostavil na místo šetření bez pozvání. Přitom návrhy na doplnění řízení učiněné žalobcem byly odmítnuty. Vyjadřuje se nesouhlas s právním zjištěním, kdy příčina je zdůvodňována důsledkem, protože uzavřelo-li družstvo veřejné cesty, pak ty přestaly být komunikacemi a staly se komunikacemi účelovými sloužícími pro spojení vlastních pozemků družstva. Daná silnice je zakreslena v historických mapách již ze 17. Století, existuje v silničních a turistických navigacích, a proto nemůže být účelovou komunikací. Vše nasvědčuje tomu, že bylo rozhodnuto ve prospěch energetické lobby, vysoce dotovaných alternativních zdrojů elektrické energie. Nebylo vyhověno požadavku žalobce, aby družstvu bylo předběžně nařízeno zpřístupnit žalobcovy pozemky zapsané na konkrétním listě vlastnictví. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobcem uváděná komunikace delší dobu neexistuje a v trase bývalé komunikace se nachází uzavřený areál zemědělského družstva. Obsluha území je dostatečně zajištěna po stávajících komunikacích. Účastníkům řízení byla dána možnost vyjádřit se k podanému odvolání, dokazování bylo ukončeno před vydáním rozhodnutí, a proto nebylo nutné odvolatele informovat o vyjádření k jeho odvolání. Žalobce v replice poukázal na vliv energetického lobby v zastupitelstvu obce, což se projevilo při rozhodování. Vyjádřil nesouhlas s názorem žalovaného o tom, že komunikace neexistuje delší dobu. Obsluha území není dostatečně zajištěna. Z procesního hlediska měl žalovaný žalobce vyrozumět o tom, že hodlá rozhodnout a žalobci dát možnost se se spisem seznámit. Jestliže se tak nestalo, žalobce byl ve vztahu k družstvu v nerovném postavení. Uzavřený kus silnice se musí objíždět po mnohonásobně delší vzdálenosti. Žalobce nemá ke svým pozemkům přístup, čímž je mu znemožněn výkon vlastnických práv. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Podáním doručeným dne 4.6.2013 žalobce požadoval zpřístupnit veřejné komunikace na konkrétně specifikovaných pozemkových parcelách v kat. úz. Jetřichovice, které se na základě kupní smlouvy uzavřené s obcí v roce 2008 dostaly do vlastnictví VOD Jetřichovec. Pozemky od nepaměti tvořily spojnici mezi jednotlivými obcemi a jsou jedinou přístupovou cestou k pozemkům žalobce a řady dalších občanů. Proto bylo požadováno sjednání nápravy spočívající v odstranění překážky znemožňující užívání komunikace. Dne 22.5.2013 bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o odstranění pevné překážky a nařízeno ústní jednání. To mělo být spojeno s místním šetřením o tom, že při místním šetření bude vyslechnut svědek, informace v oznámení není. Ve spise je založen výtisk katastrální mapy v měřítku 1:5000 s vyznačením průběhu komunikací v areálu družstva a dále jsou z mapy zřetelné další dopravní cesty. Informace o parcelách dokládají, že vlastníky pozemků je VOD Jetřichovec, o parcele č. 1542/4 se uvádí, že jedná se o silnici, parcela č. 1546/2 je ostatní komunikací, další dvě parcely jsou ostatní plochou, způsob využití jiná plocha. O ústním jednání spojeném s místním šetřením ze dne 4.6.2013 byl pořízen protokol dokládající, že žalobce svou nepřítomnost omluvil, dále byl přítomen zástupce družstva, Policie, městského úřadu a svědek M.M., kterého přizvalo družstvo. Při jednání byli přítomní seznámeni se žádostí žalobce, kupní smlouvou z 15.12.2008, kterou družstvo komunikace nabylo do svého vlastnictví, popisují se sdělení učiněná při místním šetření. Zaměstnankyně úřadu podala informaci o evidenci pozemků v katastru, k právní úpravě pozemních komunikací zástupce družstva sdělil, že komunikace vystavělo zemědělské družstvo, areál je oplocen zhruba 35 let, oplocení bylo opraveno a byly vyměněny vstupní brány do areálu. Při místním šetření bylo zjištěno, že vnitroareálová komunikace k bioplynové stanici vede jinudy, než žadatel uvádí, původní parcela č. 940/15 a 940/22 byla rozdělena, na části komunikace je postavena kolna, komunikace navazující na pozemek 1546/2 neexistuje, není znatelná v terénu, léta se neužívala a zanikla. Pozemek č. 110/3 se úřadu nepodařilo nalézt, kolna se nachází na st. p. č. 80/1. Ke spojnici mezi obcemi se uvádí, že družstvo vybudovalo komunikaci sloužící mimo jiné ke komunikačnímu napojení bioplynové stanice ze silnice II/124 a II/128, ta zároveň tvoří komunikační spojení silnic 2. třídy. Navazuje na stávající veřejně přístupnou účelovou komunikaci za areálem družstva, vedoucí na křižovatku se silnicí II/128 na Salačovu Lhotu, Hladov, účelovou komunikaci ke mlýnu, na silnici III/12 na Bratřice a Cetuly. Jedná se o adekvátní veřejně přístupnou účelovou komunikaci se zpevněným povrchem, při užití této komunikace nedochází k podstatnému prodloužení délky cesty. Dále je zaznamenáno vyjádření M.M., důvěrníka obce, který byl poučen podle § 55 správ. řádu. Uvedl, že obec a situaci v místě dobře zná, tvrzení zástupce družstva označil za pravdivé. Areál družstva je oplocen déle jak 35 let včetně komunikací. Žádný z občanů k této situaci neměl připomínky, nikdo se zpřístupnění areálu družstva komunikací uvnitř areálu nedomáhal. Navíc je vybudována veřejně přístupná účelová komunikace prve uvedená, kterou družstvo nikomu nebrání užívat. Zástupce policie uvedl, že komunikace v areálu družstva jsou veřejně nepřístupné, účelové komunikace, brány umístěné na příjezdu a konci areálu netvoří pevnou překážku. Proti tomuto protokolu uplatnil žalobce námitky vztahující se k charakteristice dané komunikace, byl vyjádřen nesouhlas s tím, že byly vystavěny družstvem, to je pouze opravilo a přizpůsobilo svým potřebám. Bioplynová elektrárna byla postavena u cesty, která měla povahu veřejné obecní cesty. Žalobce rovněž nesouhlasil s tím, že nově zřízená komunikace je adekvátní veřejně přístupnou komunikací, jedná se o objížďku vnitropodnikovou, zřízenou družstvem na jeho pozemcích, délka objížďky představuje 13 násobek původní cesty. Výpověď družstevníka je označena za zkreslenou. Družstvo sice areál oplocený mělo, avšak komunikace byly veřejnosti přístupné. Taková situace trvala do roku 2010. Po dostavění uzavíracích bran byly brány uzavírány nejprve v noci, po vybudování objížďky jsou uzavřeny trvale. Nestandardní dohoda Města Pacov s družstvem o prodeji veřejných cest byla pečlivě utajovaná. Spis dále obsahuje usnesení o tom, že konkrétní osoby podílející se na rozhodování a starosta obce nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Dne 3.7.2013 městský úřad žalobci sdělil, že se může seznámit s podklady rozhodnutí. Městský úřad v Pacově rozhodnutím ze dne 22.7.2013 žádost žalobce zamítl. Stalo se tak s odůvodněním, že komunikace se nacházejí uvnitř areálu družstva, areál je oplocen, komunikace vystavělo dřívější zemědělské družstvo, jehož nástupcem je VOD Jetřichovec. Vnitroareálová komunikace vede jinudy, než žalobce tvrdí, na části komunikace byla postavena kolna, komunikace navazující na pozemek 1546/2 za areálem družstva neexistuje, není znatelná v terénu, léta se neužívala a zanikla. Jedná se o uzavřený prostor areálu, protože celý areál je oplocen, vjezd a vstup tvoří uzavírající se brány. Jsou to proto neveřejně přístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 2 zákona. Komunikace, o kterou se jedná, byla družstvem nahrazena v roce 2011 jinou komunikací sloužící mimo jiné k napojení bioplynové stanice se silnicí 2. třídy. Jedná se o adekvátní veřejně přístupnou účelovou komunikaci představující alternativu jiného dopravního přístupu. Původní staré úvozové cesty určené k užívání koňskými potahy družstvo opravilo, rozšířilo, přičemž původní trasy nebyly vždy dodrženy. Stalo se tak před více než 30 či 40 lety. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání v podstatě z důvodů obdobných žalobním bodům. VOD Jetřichovec k odvolání podalo písemné vyjádření, ve kterém odmítlo, že družstvo poskytlo neoprávněné výhody úředníkům Městského úřadu v Pacově. Žalobce svým počínáním družstvo poškozuje. Odvolání bylo zhodnoceno jako nedůvodné. Dne 17.8.2013 žalobce podal návrh na spojení věcí ke společnému projednání a návrh na zajištění důkazů. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalovaný nemůže přezkoumat odvolací námitku týkající se rozhodování zastupitelstva města, námitka podjatosti byla projednána. K posouzení komunikace jako vnitroareálové je odkazováno na místní šetření, areál je oplocen desítky let, na jedné z cest byla postavena budova. Komunikace jsou v uzavřeném objektu, a proto ploty a brány netvoří odstranitelnou překážku. Na návrh řízení doplnit žalovaný nepřistoupil, protože zjištění doby uzavření areálu není zásadní. V řízení byl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to takový, že jedná se o uzavřený areál. Ten je uzavřen desítky let. Stav věci byl tudíž zjištěn a není důvod pořizovat další důkazy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o žádosti žalobce o odstranění pevné překážky umístěné na pozemní komunikaci. Takové řízení lze zahájit na návrh osoby, která tuto komunikaci užívá z naléhavé komunikační potřeby, zejména zajišťuje-li tato komunikace přístup k jím užívaným nemovitostem. Právě takové tvrzení je v žalobě i v podání pro silniční správní úřad obsaženo. Pro projednání žádost žalobce je zapotřebí především posoudit povahu komunikace, na které se pevná překážka nachází. Zákon o pozemních komunikacích upravuje ve svém ustanovení § 2 odst. 1 pozemní komunikace tak, že jedná se o dopravní cesty určené k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zařízení tohoto užití a jeho bezpečnost. Pozemními komunikacemi jsou mimo jiné účelové komunikace. Režim těchto komunikací je upraven v § 7 zákona tak, že takovou komunikací se rozumí komunikace sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Omezení nebo úprava veřejného přístupu na účelovou komunikaci vyžaduje rozhodnutí silničního správního úřadu (§ 7 odst. 1 zákona). Účelovou komunikací se rozumí i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu, tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad (§ 7 odst. 2 zákona). Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že má-li být rozhodnuto o žádosti o odstranění pevné překážky na pozemní komunikaci, je zapotřebí nejprve jako předběžnou otázku vyřešit povahu dané účelové komunikace. Pochybnosti o tom, zda jedná se o komunikaci, na kterou míří ustanovení § 7 odst. 2 zákona, obsahem spisu odstraněny nejsou. Při rozhodování bylo vycházeno především z výsledků místního šetření, kdy správní orgán shledal, že areál družstva je oplocen a z tohoto skutkového zjištění vycházel rovněž zástupce policie, přítomný při tomto šetření. To samo o sobě však nepostačuje pro to, aby byla posouzena kritéria stanovená § 7 odst. 1 a 2 zákona. Z výtisku katastrální mapy je seznatelné, že v lokalitě areálu družstva a jeho okolí nacházejí se stavební parcely, zemědělské pozemky a komunikace. V daném prostoru nacházel se zemědělský areál zřízený před lety zemědělským družstvem, který však byl přístupný a je-li správný údaj obsažený ve spise, k úplnému uzavření areálu v roce 2010 došlo poté, co zemědělské družstvo zřídilo účelovou komunikaci veřejně přístupnou zajišťující spojení bioplynové stanice s veřejnou komunikační sítí. Pro úsudek o tom, kdy mělo dojít k oplocení případně uzavření areálu, byla využita výpověď neprocesně vyslechnutého svědka, přičemž o takto provedený důkaz rozhodnutí opřít nelze. Žalobci se totiž dostalo informace o tom, že bude provedeno místní šetření, nikoli však výslech svědka a jakého. Tato procesní vada byla žalobcem v průběhu správního řízení napadena. Zůstalo však nezjištěno, jakého rozsahu a v jakém průběhu dopravní cesty areálem bývalého zemědělského družstva vedly a v jakém rozsahu a kým byly tyto cesty užívány. Užívání komunikací uvnitř areálu bývalého zemědělského družstva výlučně tímto subjektem zpochybňuje okolnost, že komunikace byly až do roku 2008 přístupné. Dosavadními výsledky dokazování není proto vyloučeno, že do doby uzavření areálu mohla být účelová komunikace v prostoru areálu užívána v režimu obecného užívání ve smyslu § 19 zákona. Má-li být o žádosti žalobce o odstranění pevné překážky na komunikaci rozhodnuto, je zapotřebí ujasnit, zda tato dopravní cesta byla užívána v prve uvedeném smyslu, jaké nemovitosti spojovala a spojuje, došlo-li v průběhu doby ke změnám k návaznosti na rozsah areálu. Pojmovým znakem účelové komunikace je též komunikační potřeba, o té žalovaný učinil úsudek, že takový požadavek dodržen není, protože v místě nachází se veřejné komunikace umožňující obsluhu tohoto území. Z obsahu spisu lze dovodit, že tento úsudek vychází z grafických operátů katastrálního úřadu a reaguje se na tvrzení žalobce o tom, že právě nově vybudovaná účelová komunikace zajišťuje napojení na silniční síť a tak je zajištěno spojení s dalšími obcemi. Zůstalo však nepovšimnuto, že účelovou pozemní komunikací se mimo jiné zajišťuje přístup k zemědělským pozemkům v zájmu jejich obhospodařování. Toho se právě žalobce dovolává, jestliže tvrdí, že přístup ke svým pozemkům uzavřením dané komunikace nemá. Tímto tvrzením se správní úřady obou stupňů nezabývaly a nezjišťovaly, v jakém prostoru se pozemky žalobce nacházejí a byl-li přístup k nim zajištěn právě komunikací nacházející se v současné době v areálu VOD Jetřichovec. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že správní orgány nezkoumaly dodržení kritérií předepsaných zákonem pro úsudek o tom, je-li daná účelová komunikace veřejná či neveřejná. Právě z důvodu neujasnění zákonných podmínek předepsaných pro označené účelové komunikace nebyly provedeny důkazy, na základě kterých by bylo možno pochybnosti o tom, jde-li o komunikaci nacházející se uvnitř uzavřeného areálu odstranit. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a tato vada řízení se pak nutně projevila v úvaze o povaze dané komunikace. Ustanovení § 36 odst. 3 správ. řádu dává účastníkům řízení možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům. Účastníci mají právo v řízení vyjádřit své stanovisko. Jestliže odvolací doplňováno nebylo, vydání rozhodnutí o odvolání, aniž byl žalobce uvědoměn o tom, že tak úřad hodlá učinit, není samo o sobě procesní závadou ovlivňující zákonnost napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí však nemůže obstát pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku. Žalobní bod o tom, že bylo postupováno nesprávně, jestliže nebyly opatřeny další důkazy v zájmu ověření povahy komunikace, je opodstatněný. Správní orgány v podstatě vycházely ze zjištění učiněného při místním šetření, že jedná se o oplocený areál a neprovedly žádné důkazy směřující ke zjištění, je-li tu dopravní cesta užívaná v režimu obecného užívání, jaké nemovitosti spojuje s ostatními pozemními komunikacemi, slouží-li k obhospodařování zemědělských pozemků a je-li tu nutná komunikační potřeba. Soud nesdílí názor žalobce, že na rozhodování se podíleli zaměstnanci vyloučení z projednání a rozhodování věci. O námitce podjatosti zaměstnanců uvedených v žalobě bylo procesně předepsaným postupem rozhodnuto v prvním stupni, odvolání žalobce proti těmto usnesením bylo projednáno odvolací instancí. Rozhodnutí jsou odůvodněna zcela přezkoumatelným způsobem a vyjadřuje se v nich zcela konkrétně způsob vypořádání námitky podjatosti. Žalobce v podstatě v žalobě brojí proti rozhodnutí zastupitelstva města o prodeji pozemků nacházejících se pod komunikacemi VOD Jetřichovec. Právě z této skutečnosti dovozuje podjatost úředních osob a starosty města. Pozemky vlastnicky náležely městu a to je prodalo kupní smlouvou z roku 2008, přičemž stalo se tak v samostatné působnosti obce. Z kupní smlouvy předložené žalobcem je patrné, že záměr prodat tento majetek byl zveřejněn a teprve následně došlo k uzavření kupní smlouvy. Brojit proti prodeji pozemků bylo proto možno v době po zveřejnění záměru pozemky prodat. Prodej samotný pak vyžadoval schválení zastupitelstvem. Prodej majetku obce náleží do její samostatné působnosti, kterou je zapotřebí odlišit od výkonu státní správy vykonávané úřadem obce v přenesené působnosti. Vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci upravuje § 14 správ. řádu tak, že každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž nelze pochybovat o jeho nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Ve své podstatě jde o vnitřní vztah toho kterého zaměstnance jednak k účastníkům řízení, jednak k věci samé. Zaměstnanci úřadu se necítili vyloučeni z projednávání věci a podjatost nebyla při rozhodování shledána ani v názoru žalobce na možný zájem na skončení věci se zřetelem k tomu, že pozemky pod komunikacemi byly prodány VOD Jetřichovec. Jestliže se zaměstnanci úřadu necítili vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci a nejsou žádné poznatky o tom, že by řízení bylo nějakým způsobem ovlivňováno družstvem či samosprávným orgánem, nelze dovodit, že zaměstnanci úřadu jsou podjatí. Odkaz na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20.11.2012 č.j. 1 As 89/2010-119 není přiléhavý, protože toto rozhodnutí se vztahuje na věci, v nichž jedním z účastníků řízení vedeným úřadem v přenesené působnosti je samosprávný orgán, při kterém je úřad zřízen. O takovou situaci se však v souzené věci nejedná, protože město Pacov účastníkem řízení není. O námitce podjatosti starosty Města Pacov rozhodl Krajský úřad Kraje Vysočina, odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo Ministerstvem dopravy zamítnuto pro opožděnost. Pro věc je podstatné, že ani tato námitka podjatosti nezůstala v průběhu řízení neprojednána a i ve vztahu k žalobnímu bodu ohledně vyřízení námitky podjatosti starosty platí se zřetelem k žalobnímu tvrzení to, co bylo uvedeno o tom, že z projednávání věci nebyli vyloučeni zaměstnanci městského úřadu. Skutečnost, že věc nebyla projednána podjatými zaměstnanci, však nemění nic na tom, že napadené rozhodnutí nemůže obstát pro závady vztahující se ke způsobu vyřízení k věci samé. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože stejnými vadami je stiženo i rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud současně podle § 78 odst. 3 s.ř.s. rozhodnutí prvostupňové. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek. Soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm.1 a) a b) s.ř.s. bez jednání, protože napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nemá oporu v předloženém spise.