10 A 32/2013 - 35

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) Ing. K. Ch., b) D. Ch. zastoupených advokátkou, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.2.2013, č.j. KUJCK 806/2013/OREG, sp. zn. OREG/28375/2012/jacai, za účasti Města Strakonice, sídlem Velké náměstí 2, L. K., takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osobám na řízení zúčastněným se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 9.4.2013 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5.2.2013, č.j. KUJCK 806/2013/OREG, sp. zn. OREG/28375/2012/jacai, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru stavební úřad, zn. SÚ/254/258/04/Kr ze dne 25.3.2004, kterým byla povolena novostavba rodinného domu, včetně napojení objektu na stávající inženýrské sítě, oplocení a provedení komunikačního připojení nemovitosti na místní komunikaci „Lesní“, a to z důvodu nepřípustnosti tohoto odvolání. Žalobci nejprve popisují skutkové okolnosti projednávané věci a poukazují především na to, že jsou spoluvlastníky pozemků a staveb, jenž sousedí s novostavbou rodinného domu a dalšího příslušenství, která byla žalobou napadeným rozhodnutím povolena. K tomuto žalobci dále uvádějí, pozemky jakož i samotná stavba, kterých jsou spoluvlastníky, jsou předmětnou povolenou stavbou rodinného domu s dalším příslušenstvím dotčeni, toto tvrzení dále dokládají odkazem na územní řízení, jenž stavebnímu řízení předcházelo, a v němž žalobci byli účastníky. Zmiňované územní řízení bylo ukončeno rozhodnutím o umístění stavby ze dne 10.12.2003, č.j. OR/1476/1805/03/Ně. Ve stavebním řízení, ukončeném vydáním napadeného rozhodnutí o povolení shora označené stavby, žalobci nebyli stavebním úřadem vedeni jako účastníci tohoto řízení a toto rozhodnutí jim nebylo doručeno. Žalovaný ani správní orgán prvního stupně na žádosti žalobců o doručení stavebního povolení vůbec nereagovali. Napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do práv žalobců jako spoluvlastníků sousedních nemovitostí. K tomuto žalobci dál poukazují na ustanovení § 59 odstavec 1 písm. b) a ustanovení § 34 odstavec 1 zákona č. 50/1976 Sb., zákona o územním plánování a stavebním řádu, která vymezují okruh účastníků územního a stavebního řízení. Žalobci tvrdí, že napadeným rozhodnutím byli zkrácení na svém spoluvlastnickém právu k sousední stavbě rodinného domu a sousedním pozemkům a rovněž byli zkráceni na svých právech účastníka předmětného stavebního řízení. O jejich účastenství na tomto řízení navíc nebylo žádným způsobem rozhodnuto, proto byli postupem správních orgánů obou stupňů zkráceni na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobci k tomuto dále poukazují na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ve kterém není uveden žádný důvod, pro který nebylo žalobcům přiznáno postavení účastníků stavebního řízení. Není zřejmé, na základě jakých podkladů oba správní orgány posoudily účastenství žalobců v předmětném stavebním řízení. Žalobci jsou spoluvlastníci bezprostředně sousedícího rodinného domu s pozemky a mohou být povolenou stavbou dotčeni a vzhledem k tomu, že povolená stavba již byla realizována, touto stavbou aktuálně dotčeni jsou, a to zejména v právu pokojně užívat svůj majetek. K tomuto dále poukazují na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 19/99, v němž byly vysloveny zásadní právní závěry k otázce účastenství vlastníků sousedních nemovitostí ve stavebním řízení. Žalobci nebyli žádným způsobem informováni o zahájení stavebního řízení, natož o obsahu samotného stavebního povolení, z tohoto důvodu považují tvrzení žalovaného, dle kterého se do stavebního řízení jako účastníci nepřihlásili, za irelevantní. Žalovaný ani správní orgán prvního stupně nezjistili skutečný stav věci, tedy situaci, která vznikla na místě samém v souvislosti s dopravním řešením a umístěním vjezdových vrat do povolené stavby. Žalobci v době vydání územního rozhodnutí vůbec nevěděli, že vjezd do garáže povolené stavby se bude nacházet v bezprostřední blízkosti jejich domu a zahrady. Důsledkem nevhodného umístění vjezdových vrat je tak skutečnost, že pro příjezd do povolené stavby není užíván přístup z ulice Lesní, ale z ulice Ptákovická, což je v rozporu s územním rozhodnutím. Žalobci, ač přímo dotčeni tímto nevhodným řešením, nebyli účastníky žádného řízení, v němž byla tato část stavby (komunikační připojení a vjezdová vrata) stavebníkům povolena. Závěrem navrhují žalobci napadené rozhodnutí a stejně tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný po přezkoumání podkladů správního spisu a rovněž s přihlédnutím k tomu, že se jedná o stavbu rodinného domu, který je umístěn v území se souvislou zástavbou dalších rodinných domů, dospěl k závěru, že stavebním rozhodnutím nemohlo být přímo dotčeno vlastnické právo žalobců k jejich pozemku a stavbě. Způsob připojení stavby na pozemní komunikaci byl projednán a schválen v územním řízení. Ve stavebním řízení nebylo nutné provést místní šetření, neboť žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stavebnímu úřadu byly dobře známy poměry staveniště. Územní řízení bylo vedeno za účasti širšího okruhu účastníků řízení než řízení stavební, a to s ohledem na to, že právě v územním řízení se posuzuje vhodnost umístění stavby z hlediska jejích účinků na dané území. Žalobcům, jakožto vlastníkům sousedních pozemků a staveb, nenáleží právo účasti na řízení přímo ze zákona, ale pouze tehdy, mohou-li být rozhodnutím přímo dotčeni na svých právech. V daném případě tomu tak nebylo a stavební úřad neměl povinnost informovat žalobce o probíhajícím stavebním řízení. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalobci po dobu, kdy byla v jejich sousedství budována stavba, tvrdili, že mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech tak, aby se stavební úřad mohl s takovým tvrzením vypořádat. Za opomenuté účastníky se žalobci označili až v podání ze dne 6.5.2012. Žalobci byli účastníky územního řízení o připojení rodinného domu na pozemní komunikaci bylo jeho předmětem, podkladem pro územní rozhodnutí bylo rozhodnutí silničního správního úřadu ze dne 30.7.2013, který toto připojení povolil. Rovněž s ohledem na umístění garáže, oplocení, a vzhledem k situování celé stavby na dvou pozemcích, je zřejmé, že napojení stavby na komunikaci bylo řešeno a povoleno spojovací komunikací mezi ulicemi Lesní a Ptákovická. Žalobci nejsou opomenutými účastníky řízení a jejich odvolání mohlo být jako nepřípustné zamítnuto, předmětná žaloba tudíž není důvodná. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 10.12.2003 bylo pod č.j. OR/1476/1805/03/Ně Městským úřadem Strakonice, odborem rozvoje vydáno rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu a přípojek inženýrských sítí na pozemcích p.č. 320/212, p.č. st. 506 a p.č. 320/1 v k.ú. Ptákovice, jehož vlastníky jsou J. K. a L. K. Obsahem odůvodnění tohoto rozhodnutí je, mimo jiné, též vypořádání námitek účastníků řízení. Námitka žalobců, kteří v tomto namítali především nedodržení zásady zastavěnosti podle původního urbanistického plánu, byla úřadem zamítnuta s tím, že ohledně vhodnosti umístění rodinného domu, byl dán k územnímu řízení souhlas architekta města a tato záležitost byla dále projednána na poradním sboru architektů města Strakonice. Podmínky stavebního zákona, byly, dle poradního sboru architektů, splněny. Narušení soukromí sousedních pozemků nepřipadá v úvahu. Pozemky odděluje přístupová cesta na pozemku p.č. 320/1 v k.ú. Přední Ptákovice a umístění stavby vyhovuje ustanovení § 8 vyhlášky č. 137/1995 Sb. v platném znění. Rozhodnutí o umístění stavby nabylo právní moci dne 21.1.2004. Dne 25.3.2004 bylo Městským úřadem Strakonice pod č.j. SÚ/254/258/04/Kr vydáno stavební povolení k novostavbě rodinného domu, včetně napojení objektu na stávající inž. sítě, oplocení pozemků a provedení komunikačního připojení nemovitostí na místní komunikaci Lesní, to vše na pozemcích p. č. st. 506, p. č. st. 507, p. č. 320/212, p. č. 320/2013, a p. č. 320/1 v k. ú. Přední Ptákovice, obec Strakonice. Obsahem rozhodnutí jsou dále podmínky stanovené pro provedení stavby. V závěru tohoto rozhodnutí je určen okruh účastníků tohoto řízení, kterými jsou vlastníci předmětné stavby – J. K. a L. K., J. L., Město Strakonice, Jihočeská energetika, a.s. se sídlem ve Strakonicích, Jihočeská energetika, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, Jihočeská plynárenská, a.s., Český Telecom, a.s., Technické služby Strakonice, s.r.o., Vodovody a kanalizace Jč, a.s. a stavební dozor – Ing. P. B. Proti shora uvedenému rozhodnutí bylo žalobci dne 2.11.2012 podáno k Městskému úřadu Strakonice, stavebnímu úřadu, odvolání, které bylo vyhodnoceno jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobami, jimž v předmětném stavebním řízení nepříslušelo postavení účastníků řízení. O odvolání žalobců bylo žalovaným rozhodnuto prostřednictvím napadeného rozhodnutí ze dne 5.2.2013, č.j. KUJCK 806/2013/OREG, sp. zn. OREG/28375/2012/jacai. Obsahem tohoto rozhodnutí je předně konstatování žalovaného o nepřípustnosti odvolání, jímž se žalovaný ztotožnil s názorem správního orgánu prvního stupně. Žalovaný dále uvedl, že účastenství žalobců v územním řízení nemusí nutně znamenat jejich další účastenství v řízení o stavebním povolení. Okruh účastníků řízení není nutně shodný v jednotlivých navazujících druzích řízení. Prováděním stavby nemusí být nutně ve svých klasických právech přímo dotčeni všichni sousedé, kteří v územním řízení postavení účastníka měli a uplatnili nebo měli možnost uplatnit své námitky. Žalovaný dále odkazuje na znění ustanovení § 34 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále též stavební zákon), který v odst. 1 vymezuje okruh účastníků územního řízení o umístění stavby, kterými jsou kromě navrhovatele dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbách na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím dotčena. Účastníci stavebního řízení jsou vymezeni v ustanovení § 59 stavebního zákona, který v odst. 1 písm. b) stanoví, že účastníky stavebního řízení jsou osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, za podmínky, že tato práva mohou být stavebním povolením dotčena. Lze konstatovat, že okruh účastníků stavebního řízení byl oproti územnímu řízení zúžen. Stavební úřad v průběhu stavebního řízení neshledal, že by provádění stavby, resp. stavebním povolením, mohlo být vlastnické právo žalobců přímo dotčeno. Vzhledem k tomu, že se stavba tohoto rodinného domu nachází v území, kde je souvislá zástavba dalších rodinných domů, je žalovaný toho názoru, že ani způsobem užívání stavby nemohlo být přímo dotčeno vlastnické právo žalobců k jejich pozemku na stavbě. Platí, že stavební úřad musí v jednotlivých řízeních vždy zjišťovat, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich mohou být stavebním povolením přímo dotčeni ve svých vlastnických nebo jiných právech, jedná se o správní uvážení správního orgánu. Žalobci se v průběhu celého stavebního řízení nikdy za účastníky tohoto řízení neprohlásili, resp. nikdy netvrdili, že by jim mělo být postavení účastníka stavebního řízení přiznáno, tedy ani nikdy neuvedli, v čem konkrétně může být jejich vlastnické právo stavebním povolením dotčeno. Žalovaný se dále vyjádřil k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2As 25/2007-118, v němž jsou stanoveny podmínky, za nichž může dojít k prolomení pravomocného rozhodnutí, uvedené podmínky mohou nastat v případě existence opomenutých účastníků. V projednávané věci je nutné předně řešit otázku, zda žalobci mají postavení opomenutých účastníků předmětného stavebního řízení. Žalobcům účastenství v předmětném stavebním řízení přiznáno nebylo, jestliže tedy těmto osobám postavení účastníků v řízení nenáleželo, nelze na ně pohlížet jako na opomenuté účastníky. Z tohoto důvodu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na danou situaci aplikovat nelze. Žalovaný odvolání žalobců jako nepřípustné zamítl, neboť bylo podáno osobami, jimž nenáleželo postavení účastníků řízení a nedošlo k prolomení právní moci rozhodnutí, kterým byla povolena stavba rodinného domu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Žalobci považují rozhodnutí žalovaného za nezákonné, neboť obsahuje nesprávné posouzení jejich účastenství v předmětném stavebním řízení. Žalobci mají za to, že s ohledem na skutečnost, že jsou spoluvlastníky sousedních pozemků a stavby, jsou jejich účastnická práva ve stavebním řízení nepochybně dotčena, a to za situace, kdy s nimi od začátku stavebního řízení nebylo jako s účastníky tohoto řízení vůbec jednáno. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevymezil konkrétní důvody, z nichž by bylo patrné, z jakého důvodu nejsou účastníky řízení stavebního, ačkoliv byli účastníky řízení o umístění předmětné stavby. Žalobci se do stavebního řízení nemohli jako účastníci přihlásit, neboť nebyli o jeho zahájení žádným způsobem informováni. Správní orgány v dané věci nezjistily skutečný stav věci, z nějž by bylo patrné, že předmětnou stavbou, jako spoluvlastníci sousedních pozemků a nemovitostí, jsou dotčeni na svých právech. Dle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2As 25/2007-118, je-li účastník řízení, jehož práva, právem chráněné zájmy či povinnosti byly rozhodnutím dotčeny, opomenut při oznámení rozhodnutí, nastane fikce oznámení rozhodnutí k okamžiku, k němuž je bezpečně a bez rozumných pochyb zjištěno, že opomenutý účastník seznal úplný obsah rozhodnutí co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenně tomu, jako by mu bylo rozhodnutí řádně oznámeno. Krajský soud v intencích citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tedy zkoumal předběžnou otázku, zda žalobci jsou nebo nejsou opomenutými účastníky stavebního řízení. Městský úřad Strakonice, jako správní orgán prvního stupně, vydal dne 25.3.2004 pod č.j. SÚ/254/258/04/Kr stavební povolení k novostavbě rodinného domu, včetně napojení objektu na stávající inž. sítě, oplocení pozemků a provedení komunikačního připojení nemovitostí na místní komunikaci Lesní, to vše na pozemcích p. č. st. 506, p. č. st. 507, p. č. 320/212, p. č. 320/2013, a p. č. 320/1 v k. ú. Přední Ptákovice, obec Strakonice. Dle ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Vzhledem ke skutečnosti, že rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo vydáno dne 25.3.2004, bude v řízení postupováno, dle právních předpisů účinných k tomuto dni. Dle ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, je účastníkem územního řízení o umístění stavby a o využití území je navrhovatel a dále osoby, jejichž vlastnická nebo jiná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobci byli účastníky řízení o umístění předmětné stavby, v rámci tohoto řízení bylo dne 10.12.2003 Městským úřadem ve Strakonicích, odborem rozvoje, vydáno pod č.j. OR/1476/1805/03/Ně rozhodnutí o umístění předmětné stavby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí byly vypořádány námitky účastníků tohoto řízení. Námitka žalobců týkající se nedodržení zásady zastavěnosti dle původního urbanistického plánu byla zamítnuta s odkazem na posudek odboru rozvoje, architekta města a poradního sboru architektů. Na tomto místě krajský soud poznamenává, že proti předmětnému rozhodnutí o umístění stavby měli žalobci, jako účastníci tohoto řízení, možnost podat odvolání, o čemž byli řádně poučení, a čehož nevyužili. Dle ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jsou účastníky stavebního řízení (a) stavebník, (b) osoby, které mají vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám na nich, včetně osob, které mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být stavebním povolením přímo dotčena, (c) další osoby, kterým zvláštní zákon toto postavení přiznává, nejedná-li se o stavební řízení vedené podle § 137a odst.

3. Z toho je zřejmé, že se jedná o speciální právní úpravu účastenství v řízení, což znamená, že obecná účastníků ve správním řízení je vyloučena. Jedním z klíčových pojmů pro vymezení rozsahu okruhu účastníků řízení je pojem „soused“. K tomuto pojmu se zásadním způsobem vyjádřil Ústavní soud ČR ve svém nálezu Pl. ÚS 19/99, kterým byl obsah pojmu „soused“ zásadně změněn, neboť sousedem může být v řízeních podle stavebního zákona kdokoliv, tedy i vzdálený soused jako vlastník vzdáleného pozemku či stavby. Účastníkem řízení však bude jakýkoliv soused pouze v případě, že stavební úřad dojde k závěru, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k stavbě či pozemku může být územním rozhodnutím vzhledem k charakteru stavby a pozemku, přímo dotčeno. Dalším klíčovým pojmem je tedy „přímé dotčení“, kterým lze rozumět dotčení různými imisemi, např. stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem kouřem, vibracemi, světlem apod. Stavební úřad tudíž musí v každém jednotlivém případě zjišťovat, kteří z vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich mohou být stavebním povolením přímo dotčeni ve svých vlastnických nebo jiných právech. Jde tedy o správní uvážení stavebního úřadu, které musí být v mezích stanovených zákonem a musí vycházet z povahy posuzovaného návrhu a jeho předpokládaných dopadů. Na základě shora uvedeného lze dospět k závěru, že účastníkem správního řízení, tedy i stavebního řízení, může být i taková osoba, která to o sobě tvrdí, ačkoliv o jejím účastenství existují určité pochybnosti, ale vždy za předpokladu, že se tato osoba domáhá svého práva být účastníkem toho kterého řízení. Jedním z předpokladů zahájení řízení o účastenství určitého subjektu ve správním řízení je tvrzení tohoto subjektu, na základě něhož se považuje za účastníka takového řízení. Osoba, která tvrdí, že je účastníkem stavebního řízení, neboť je předmětnou stavbou dotčena na svých právech, se svého práva být účastníkem řízení musí aktivně domáhat u předmětného správního orgánu, tedy u stavebního úřadu. Tuto skutečnost lze považovat za základní premisu zahájení řízení o účastenství osoby, která se těchto práv domáhá, ve smyslu ustanovení § 14 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Lze dovodit, že stavební úřad není povinen obesílat veškeré subjekty, které by potenciálně měly možnost být účastníky stavebního řízení, neboť by potenciálně mohli být stavbou dotčeni na svých právech, z hlediska hospodárnosti ani rychlosti stavebního řízení tato situace ani není možná. Je pouze věcí samotného subjektu, který se cítí být stavbou dotčen na svých právech, že se bude těchto svých práv aktivně domáhat a bude činit úkony, jež by vedly k založení tohoto účastenství. Žalobci dále poukazují na to, že nebyli jakýmkoliv způsobem informováni o zahájení stavebního řízení, natož o obsahu samotného stavebního povolení. Dle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební úřad oznámí zahájení stavebního řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání spojené s místním šetřením. Současně upozorní účastníky, že své námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. K připomínkám a námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení nebo při projednávání regulačního plánu, jakož i územního plánu zóny nebo územního projektu zóny, se nepřihlíží. Ze shora citovaného zákonného ustanovení účinného v době vydání předmětného stavebního povolení je zřejmé, že oznámení o zahájení stavebního řízení je dáváno na vědomí dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům. Z obsahu správního spisu bylo dále zjištěno, že Městský úřad ve Strakonicích vydal dne 3.3.2004 oznámení o zahájení stavebního řízení, přičemž okruh vyrozumívaných účastníků tohoto řízení byl stanoven v užším okruhu, než-li okruh účastníků územního řízení. Žalobci v rámci tohoto řízení vyrozumíváni nebyli. Z charakteru obou řízení je zjevné, že okruh účastníků těchto řízení nemusí být nutně totožný, neboť v případě řízení územního je zřejmé, že v tomto řízení bude posuzována vhodnost umístění stavby i z hlediska jejího důsledku v území, např. i vůči okolním stavbám, odstupům od hranic sousedních pozemků a staveb, okruh účastníků tudíž logicky bude širší, než okruh účastníků stavebního řízení, jehož účelem je stanovit hlavně podmínky pro provedení stavby. Prováděním stavby tudíž nemusí být nutně dotčeni všichni sousedé, kteří byli účastníky územního řízení V případě obou těchto řízení je pouze věcí správního orgánu, aby zvážil míru dotčení práv jednotlivých vlastníků či spoluvlastníků okolních staveb, sousedů. V projednávané věci správní orgán prvního stupně zúžil okruh účastníků tohoto řízení, čímž fakticky dal najevo, které subjekty by mohly být v rámci řízení o povolení stavby dotčeny na svých právech, přičemž žalobce správně za takové subjekty nepovažoval. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, správní orgán v tomto případě nemá povinnost obesílat i ty účastníky, u nichž je přesvědčen, že jim účastnické právo na řízení o povolení stavby nenáleží. Krajský soud se neztotožňuje s tvrzením žalobců, dle kterého o zahájení stavebního řízení nebyli informováni a de facto o něm nevěděli. Jak již krajský soud uvedl shora, žalobci byli účastníky územního řízení, v němž dokonce vznesli námitku, která byla zamítnuta. Žalobci, ačkoliv měli možnost proti rozhodnutí o umístění předmětné stavby podat odvolání, tohoto svého práva nevyužili. Předmětné rozhodnutí tudíž nabylo dne 21.1.2004 právní moci a ze strany žalobců bylo přinejmenším možné očekávat zahájení navazujícího řízení stavebního. Skutečnost, že o probíhajícím stavebním řízení žalobci věděli dokládá rovněž jejich podání ze dne 26.6.2012 doručené žalovanému dne 3.7.2012. Pasivitu žalobců v průběhu celého stavebního řízení, kdy měli možnost domáhat se, aby jim byl přiznán statut účastníka tohoto řízení, nelze přičítat k tíži žalovaného. Krajský soud nevylučuje, že v řízení o povolení předmětné stavby žalobci mohli být dotčeni na svých právech, avšak těchto svých práv se v průběhu tohoto řízení žádným způsobem nedovolávali a jak již bylo soudem uvedeno, nelze jim přisvědčit ani v tom, že o tomto řízení nevěděli či o něm nebyli informováni, když k takové informaci nebyl správní orgán povinen. Tedy i v případě, kdy určitá osoba zjevně nemůže být dotčena budoucím rozhodnutím, avšak bude tvrdit, že může být rozhodnutím ve svých právních poměrech přímo dotčena, budou této osobě náležet, a to až do prokázání opaku, procesní práva a povinnosti účastníků řízení. O povinnosti subjektu aktivně se domáhat účasti na správním řízení za situace, kdy s ním od počátku tohoto řízení jako s účastníkem jednáno není, svědčí též judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 28.8.2009 sp. zn. 2As 51/2008 nebo rozsudek ze dne 2.12.2003 č.j. 7A 56/2002). Z výše uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit ani další žalobní námitce, dle které jsou závěry žalovaného, ohledně stanovení okruhu účastníků stavebního řízení, příliš obecné, tedy nepřezkoumatelné. Situace, kdy by správní orgán byl povinen rozhodovat o právu být účastníkem správního řízení, může nastat pouze za předpokladu, že se osoba bude této účasti domáhat v průběhu toho kterého správního řízení. V projednávané věci je zřejmé, že k takové situaci nedošlo a účastenství žalobců je řešeno až ve fázi, kdy rozhodnutí v řízení o povolení stavby již bylo vydáno. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně jasně uvedl, z jakého důvodu žalobci nebyli zahrnuti do okruhu účastníků stavebního řízení, když konstatoval rozdílnost územního a stavebního řízení, od níž lze dovodit i odlišný okruh účastníků, který bude v případě řízení stavebního zúžen. Žalovaný rovněž poukázal, že v případě stanovení okruhu těchto účastníků je využíváno institutu správního uvážení, které musí být prováděno vždy v mezích zákona a musí vycházet z povahy návrhu i jeho předpokládaných dopadů. Je tedy pouze věcí stavebního úřadu, který ze subjektů bude, v důsledku správního uvážení, považovat za subjekt, jehož práva by stavbou mohla být dotčena. Tvrzení žalobců, že žalovaný ve svém rozhodnutí neuvedl důvody, pro něž právě žalobci nebyli zahrnuti do okruhu účastníků stavebního řízení, nelze považovat za správné, a to za situace, kdy žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně konstatoval, že žalobci nebyli do okruhu těchto účastníků zahrnuti, neboť stavební úřad jasně stanovil okruh pouze těch účastníků, kteří by předmětnou stavbou mohli být na svých právech dotčení. Lze tedy dovodit, že ostatní nezahrnuté subjekty, tedy i žalobci, dle uvážení správního orgánu, nemohou být předmětnou stavbou na svých právech dotčeny. Tyto subjekty potom měly možnost se svého účastenství v průběhu stavebního řízení domáhat, o čemž by měl správní orgán povinnost rozhodovat v samostatném řízení. Žalovaný správní orgán odvolání žalobců správně zamítl, neboť toto odvolání bylo podáno osobami, jimž postavení účastníků řízení, kteří by právo podat odvolání měli, nenáleželo. Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalobci opomenutými účastníky nejsou, neboť toto své postavení v průběhu stavebního řízení žádným způsobem neuplatňovali, ačkoliv o jeho průběhu prokazatelně věděli. O pasivitě žalobců svědčí rovněž skutečnost, že žalobci nevyužili opravného prostředku ani proti rozhodnutí o umístění předmětné stavby, ačkoliv i tuto možnost měli. Žalovaný stejně tak jako Městský úřad ve Strakonicích, který rozhodoval v prvním stupni, postupovali správně a v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. V souladu s ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s. nepřiznal krajský soud žádné ze zúčastněných osob náhradu nákladů řízení, neboť těmto osobám nebylo soudem uloženo žádné plnění povinností, na jehož základě by mohly účtovat náhradu nákladů řízení. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.