10 A 47/2014 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně M. M . , bytem X, zastoupené JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem v Liberci, Jestřábí 974, proti žalovanému Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.12.2013 č.j. SPU 529270/2013, takto:

Výrok

Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v Praze 3 ze dne 27.12.2013 č.j. SPU 529270/2013-202001 se z r ušu je pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9.800,-- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Ulmanna.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, pobočky Písek, kterým nebylo obnoveno řízení ve věci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Nemějice tak, že odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí ze dne 26.9.2013 č.j. SPU 3568890/2013 bylo potvrzeno. Žalobkyně v žalobě uvádí, že se domáhala obnovy řízení, neboť po skončení řízení vyšla najevo nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohla v tomto řízení uplatnit. Tato skutečnost spočívala v tom, že při nahlédnutí do katastru nemovitostí v červenci 2013 a posudku znalce v oboru geodézie a kartografie Ing. Fifky ze dne 1.9.2013 žalobkyně zjistila, že provedením komplexních pozemkových úprav v k.ú. Nemějice v roce 2011 a konkrétními rozhodnutími správního orgánu v rámci procesu komplexních pozemkových úprav byla bez svého vědomí zbavena vlastnictví k části stavební parcely č. 125/2 v k.ú. Nemějice. Toto tvrzení žalobkyně doložila listinnými důkazy. Žalobkyně má za to, že byl správně zjištěn skutkový stav, ovšem na věc byl nesprávně aplikován správní předpis, kdy byly překročeny meze správního uvážení. Rozhodnutí považuje zčásti za nepřezkoumatelné, a to v úvaze o právech jiných účastníků nabytých v dobré víře. Žalobkyně namítá, že v řízení o komplexních pozemkových úpravách v k.ú. Nemějice byla poškozena, neboť v rozporu se zákonem došlo k zařazení její zahrady p.č. 3606/1 v k.ú. Nemějice do pozemkových úprav, a to bez udělení souhlasu vlastníka v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách za její neúčasti jako vlastníka při zhotovení soupisu nemovitostí podléhajících komplexním pozemkovým úpravám, kdy pozemkový úřad ji uvedl v omyl, její zahradu během provádění pozemkových úprav převedl do pruhu pozemku trvalý travní porost a tak ji uvedl v omyl, že její zahrada není součástí pozemků řešených v řízení o komplexních pozemkových úpravách a došlo tak k nezákonnému oddělení pruhu jejího stavebního pozemku st. p. č. 125/2 v k.ú. Nemějice a jeho převodu na jinou osobu a také k jejímu poškození spočívajícím v nesprávném ocenění její zahrady p.č. 3606/1 v k.ú. Nemějice jako trvalého travního porostu při výpočtu hodnot v rámci pozemků směňovaných v komplexních pozemkových úpravách. Žalovaný uznal námitky žalobkyně ohledně nezákonného odnětí pruhu stavební parcely st. p. č. 125/2 v k.ú. Nemějice bez jejího souhlasu a potvrdil, že toto pochybení je důvodem pro obnovu řízení a že žalobkyně prokázala, že tento důvod nemohla bez svého zavinění v předchozím řízení uplatnit. Obnova řízení byla odmítnuta s odkazem na § 100 odst. 5 správního řádu, který ukládá obdobně užít na obnovu řízení ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. V § 94 odst. 4 správního řádu je uvedeno, že jestliže po zahájení přezkumného řízení dojde správní orgán k závěru, že ačkoli bylo rozhodnutí vydáno v rozporu s právním předpisem, byla-by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva k rozhodnutí v dobré víře ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví. Žalobkyně má za to, že toto ustanovení na daný případ nedopadá, neboť obnova řízení nebyla zatím povolena, proto nemůže být řízení zastaveno podle § 94 odst. 4 správního řádu a také proto, že žádné rozhodnutí nebylo změněno, nemohly nastat účinky rozhodnutí vydaného v řízení o obnově. Řízení o komplexních pozemkových úpravách proběhlo způsobem, který je v rozporu se zákonem i jeho smyslem i se zaručeným ústavním právem ochrany majetku a vlastnictví. Vlastnické právo žalobkyně je nejméně stejně silné a důležité jako vlastnická práva dalších 180 účastníků komplexních pozemkových úprav. Žalobkyně byla připravena o majetek, ztratila přístup ke své stodole a k inženýrským sítím sloužících pro její dům, a proto nemá žádnou jinou možnost nápravy tohoto stavu než obnovou řízení. Úvaha, jak žalovaný dospěl k tomu, proč má ochrana nabytých práv v dobré víře převážit nad nápravou pochybení ve prospěch žalobkyně v rozhodnutí chybí. Rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Žalobkyně má za to, že na dané obnově je dán i veřejný zájem. V řízení o pozemkových úpravách se vydávají dvě za sebou v čase jdoucí rozhodnutí, kdy prvním z nich je rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav dle § 11 odst. 1 zákona č. 139/2002 Sb., které bylo v daném případě vydáno 8.4.2011. Zrušení tohoto rozhodnutí se žalobkyně nedomáhá. Druhým rozhodnutím v procesu komplexních pozemkových úprav je rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o výměně a přechodu vlastnických práv, tak jak je uvedeno v jednotlivých přílohách rozhodnutí pro jednotlivé listy vlastnictví a určení výše úhrady. Toto rozhodnutí bylo vydáno 31.8.2011 a žalobkyně se domáhá návrhem na povolení obnovy jej zrušit v rozsahu příloh pro své listy vlastnictví. Proto má žalobkyně za to, že povolení obnovy řízení nemusí mít vliv na práva nabytá v dobré víře ostatními účastníky řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že vzhledem k § 94 odst. 4 a 5 ochrana práv ostatních účastníků řízení spočívá v tom, že v řízení o komplexních pozemkových úpravách byl podle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. schválen návrh komplexní pozemkové úpravy Nemějice, se kterým souhlasili vlastníci více než 75 % výměry půdy v řešeném území. Na základě tohoto souhlasu bylo vydáno rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., kterým došlo k výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše úhrady a lhůty podle § 10 odst. 2 zákona, popřípadě ke zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům. Závazným podkladem pro vydání tohoto rozhodnutí je rozhodnutí podle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách. Požadavek žalobkyně na zrušení pouze té části rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách, která se týká žalobkyně s tím, že rozhodnutí podle § 11 odst. 4 zákona zůstane nedotčeno, je neuskutečnitelný. Vydáním obou rozhodnutí došlo ke směně pozemků různých vlastníků tak, aby návrh komplexních pozemkových úprav byl ve výsledku funkční a splňoval zákonem stanovené požadavky na prováděné komplexní pozemkové úpravy. Nelze tudíž změnit navržené a schválené umístění pozemků jednoho vlastníka, aniž by se toto řešení nedotklo vlastníků dalších. Rovněž nelze změnit rozhodnutí vydané podle § 11 odst. 8 shora uvedeného zákona, aniž by došlo ke změně rozhodnutí podle § 11 odst. 4 zákona, které je závazným podkladem pro vydání rozhodnutí následujícího. Vzhledem k těmto skutečnostem a k § 100 odst. 5 správního řádu, které odkazuje na § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, kdy musí být chráněna práva ostatních účastníků řízení nabytá v dobré víře, nemohlo být žalobkyni vyhověno a obnova řízení povolena. Proto nebylo a nemohlo být ani žádné rozhodnutí vydáno, neboť by jím zahájené řízení muselo být stejně zastaveno. Dle žalovaného je část odpovědnosti i na straně žalobkyně, neboť jako vlastnice pozemků měla věnovat více pozornosti průběhu řízení o pozemkových úpravách a navrhovanému řešení. Ze spisové dokumentace nevyplývá, že by žalobkyně využila všechny možnosti a teprve po zapsání do katastru nemovitostí zjišťovala postupně, že řešení jejích pozemků není zcela v souladu s jejími zájmy. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Písek vydalo dne 8.4.2011 rozhodnutí dle § 11 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., kterým schválilo návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Nemějice zpracovaný LANDservis CB s.r.o. České Budějovice s tím, že zpracovaný návrh je nedílnou součástí rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.5.2011, přičemž žalobkyně toto rozhodnutí převzala dne 19.4.2011. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Písek vydalo dne 31.8.2011 rozhodnutí, kterým rozhodlo podle ustanovení § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách o výměně nebo přechodu vlastnických práv tak jak je uvedeno v přílohách tohoto rozhodnutí pro jednotlivé listy vlastnictví s tím, že pro určení výše úhrady a lhůty bylo rozhodnuto podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách s tím, že dotčení vlastníci uhradí Ministerstvu zemědělství částku představující rozdíl ceny nového a původního majetku, a to do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalobkyně byla účastníkem tohoto řízení. Žalobkyně podala dne 2.8.2013 žádost o náhradu škody ve výši 31.538,98 Kč způsobenou nesprávným úředním postupem a dále podnět k obnově řízení ve věci rozhodování Pozemkovým úřadem Písek o schválení návrhu komplexní pozemkové úpravy katastrálního území Nemějice ze dne 8.4.2011 ve spojení s rozhodnutím Pozemkového úřadu Písek o výměně nebo přechodu vlastnických práv ze dne 31.8.2011. V žádosti žalobkyně uvedla, že v rámci průběhu řízení byl zpracovatelem komplexních pozemkových úprav s.r.o. LANDservis CB a GK Plavec-Michalec Písek, kdy svévolně bez souhlasu vlastníků došlo ke změně druhu pozemku u parcely p.č. 3606/1 v k.ú. Nemějice druh pozemku ze zahrady na trvalý travní porost. Tím došlo k tomu, že v rámci nároků byla tato ve skutečnosti i v katastru nemovitostí zahrada oceněna v rámci komplexních pozemkových úprav jako trvalý travní porost na částku 4.525,02 Kč a v této hodnotě i v rámci komplexní pozemkové úpravy směněna. Zahrada však měla ve skutečnosti cenu 35.840 Kč, což vyplývá ze znaleckého posudku. Rozdíl v cenách tedy činí minimálně 31.538,98 Kč. Tato částka je škodou, která vznikla žalobkyni nesprávným úředním postupem. Žalobkyně rovněž zjistila u Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, pobočka v Písku z vytyčovacího náčrtu ve spojení s náčrtem k protokolu č. 9 KPÚ Nemějice, že v rozporu s protokolem a se snímkem pozemkové mapy o vytyčení pozemků ze dne 7.9.1978 a v rozporu se zapsaným geometrickým plánem 88-28/2000 byla při provádění KPÚ v k.ú. Nemějice zahrnuta do obvodu řešeného KPÚ i část jejího pozemku st.p. č. 125/1 při styku s p.č. 359/1 k.ú. Nemějice na jižní straně u jejího domu o šíři cca 60 cm a délce cca 4 m, za který jí nebyla poskytnuta náhrada v rámci komplexních pozemkových úprav. Na tomto pozemku jsou umístěny i některé inženýrské sítě vedoucí k domku žalobkyně. Žalobkyně má za to, že byla zkrácena o pruh 60 cm pozemku č. 125/1 a proto by mělo být rozhodnuto z moci úřední o obnově řízení v obou případech, a to jak o rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ Nemějice č.j. 69293/2011-MZE-130718 ze dne 7.4.2011, tak i o rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv podle schváleného návrhu KPÚ Nemějice ze dne 31.8.2011 č.j. 153305/2011- MZE-130718 podle § 100 odst. 3 správního řádu. Společnost LANDservis České Budějovice a GK Plavec-Michalec, geodetická kancelář Písek dne 5.12.2012 v přípise ohledně vysvětlení změny druhu pozemku v rámci zpracování KPÚ Nemějice uvedla, že žalobkyně při místním šetření odsouhlasila, že hranice obvodu KPÚ Nemějice vede mimo jiné mezi pozemky parc. č. 3606/1 a parc. č. st. 125/1 KN, tedy že parcela č. 3606/1 bude řešena v návrhu KPÚ a parcela č. st. 125/1 bude vyloučena. V srpnu 2008 došlo k zaměření skutečného průběhu hranic. Lokalita parcely č. 3606/1 byla označena jako travní porost, jako zahrada se příliš nejevila, nebyla oplocena, v celé ploše byla porostlá trávou a jen místy se vyskytovaly stromy. Aby byl zachován soulad druhů pozemků v nároku a návrhu, vycházejí druhy pozemků na nárokových listech ze skutečného stavu. V nárokovém listu žalobkyně byla parcela KN 3606/1 pro LV 61 uvedena jako trvalý travní porost. Nárokový list byl předán pozemkovým úřadem vlastníkům, ze strany žalobkyně nebyla námitka podána. Žalobkyně byla vyzvána k určení požadavků na nové uspořádání pozemků, požadovala umístit nové pozemky z původních sedmi lokalit do dvou, východní a jihovýchodní. V duchu těchto požadavků byl zpracován návrh pozemkové úpravy, který žalobkyně dne 13.12.2010 stvrdila souhlasným podpisem. Její původní parcela KN 3606 byla přičleněna k sousední parcele na LV 232. Po celou dobu řízení nevznesla žalobkyně námitky na jiné určení druhu pozemku původní parcely KN 3606/1, proto nebyl důvod k dalšímu šetření. Státní pozemkový úřad vydal dne 26.9.2013 rozhodnutí, kterým nebylo k žádosti žalobkyně obnoveno řízení, jehož výsledkem bylo rozhodnutí dle § 11 odst. 4 zákona ze dne 8.4.2011 o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav v k.ú. Nemějice a rozhodnutí dle § 11 odst. 8 zákona ze dne 31.8.2011 o výměně nebo přechodu vlastnických práv a určení výše úhrady, které nabylo právní moci dne 3.10.2011. Z odůvodnění vyplývá, že se správní orgán nevyjádřil k tomu, z jakého důvodu zpracovatel bez souhlasu vlastnice změnil kulturu pozemku a posoudil, zda byly naplněny podmínky pro obnovu řízení a zvážil požadavek obnovit řízení v celém katastrálním území kvůli řešení náhrady za pozemek o šířce 60 cm a délce cca 44 m ve vztahu k problémům, které by obnova řízení způsobila dalším vlastníkům. Správní orgán zohlednil práva a zájmy všech vlastníků v daném katastrálním území a zvažoval i právní a ekonomické důsledky, které by obnova řízení způsobila. Dospěl k závěru, že by obnovou řízení došlo nejen k narušení právní ale i ekonomické jistoty ostatních vlastníků. Rovněž se správní orgán zabýval tím, zda žalobkyně má důvod cítit se znevýhodněna ohledně výměny pozemků uvedl, že za pozemek bezprostředně sousedící s jejím domem, jí nebyla poskytnuta náhrada. Správní orgán připomenul, že žalobkyně vstupovala do pozemkové úpravy s výměnou pozemků 36.452 m2, zatímco z pozemkové úpravy vystupovala s výměrou 36.973 m2. Došlo tedy k navýšení původní výměry o 521 m2. Správní orgán neshledal důvod pro povolení obnovy v případě umístění inženýrských sítí na pruhu předmětného pozemku, bylo odkázáno na možnost požádat soud o zřízení věcného břemene. Dále bylo uvedeno, že žalobkyně byla jako účastnice řízení o úkonech informována řádně a včas, uvedené námitky mohla uplatnit v rámci odvolacího řízení, a proto obnova řízení nebyla povolena. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Namítala, že prokázala, že vyšly najevo nové skutečnosti, které neexistovaly v době původního řízení a které nemohla uplatnit v řízení, kdy jí byla odňata část pozemku, u které s převodem nesouhlasila a tuto skutečnost zjistila až v červenci 2013. Rovněž neudělila souhlas podle § 3 odst. 3 zákona se začleněním zahrady p.č. 3606/1 v k.ú. Nemějice do vnějšího obvodu pozemkových úprav. Tato skutečnost vyšla najevo až v červenci 2013. Dále namítala žalobkyně nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o nepovolení obnovy a popsala škodu, která jí postupem správního orgánu vznikla. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žádost o obnovu řízení lze považovat za podanou v zákonem stanovené lhůtě. Bylo odkázáno na § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu s tím, že se jedná o nesprávnou formulaci odvolání, neboť tvrzené skutečnosti v době původního řízení existovaly. Žalobkyně však o nich nevěděla, ani některé skutečnosti neověřovala, neboť byla zpracovatelkou návrhu pozemkových úprav, kterou byla v daném případě Ing. I.S., uvedena v omyl tím, že u parcely č. 3606/1 byl nesprávně uveden druh pozemku trvalý travní porost místo druhu pozemku zahrada, jak bylo vedeno v katastru nemovitostí a pozemek byl jako zahrada skutečně užíván. Obdobně u pozemku st. p.č. 125/2 nebyly správně ověřeny jeho hranice a za hranici tohoto pozemku byla považována zeď stavby. Tyto nesrovnalosti způsobily, že žalobkyně nastalé skutečnosti zjišťovala postupně a snažila se je řešit až po skončení řízení. Nemohla tedy uplatnit důvody obnovy v odvolacím řízení, jak to vyžaduje ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu. Dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo odkázáno na § 100 odst. 5 správ. řádu, který ukládá na obnovu řízení obdobně užít ustanovení § 94 odst. 4 a 5 téhož zákona. Odvolací orgán zjistil pochybení v řízení spočívající v nedodržení § 3 odst. 3 zákona i okolnosti, kterými došlo k tomu, že žalobkyně namítané skutečnosti zjistila až po nabytí právní moci obou rozhodnutí. Správní orgán je povinen dbát práv nabytých v dobré víře dalšími účastníky řízení, kteří s výsledky komplexních pozemkových úprav souhlasili a na jejichž základě jim byly pozemky směněny. Počet účastníků tohoto řízení činí 180 a nelze jejich práva zpochybnit, zvláště když řízení o komplexních pozemkových úpravách je velmi specifické a časově náročné a jeho výsledky slouží m.j. k obnově katastrálního operátu. Po zavedení nových údajů vzešlých v řízení o komplexních pozemkových úpravách do katastru nemovitostí je technicky téměř nemožné navrátit výchozí stav katastru nemovitostí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uznal její námitky včetně námitky ohledně nezákonného odnětí části stavební parcely p.č. 125/2 v k.ú. Nemějice bez jejího souhlasu a potvrdil, že toto pochybení je důvodem pro obnovu řízení, žalobkyně tento důvod, který je jí ku prospěchu nemohla bez svého zavinění v předchozím řízení uplatnit. Obnova řízení byla odmítnuta s odkazem na § 100 odst. 5 správ. řádu, který ukládá na obnovu řízení užít ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správ. řádu. Předmětem řízení bylo tedy posoudit, zda žalovaný postupoval přiměřeně s ustanoveními hlavy 9 části druhé správního řádu. V rámci tohoto postupu nelze v obecné rovině namítat nic proti aplikaci ustanovení § 94 odst. 4 správ. řádu upravujícího zásadu proporcionality mezi újmou, která by zrušením nebo změnou rozhodnutí vydaného v rozporu s právním předpisem vznikla některému účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře a újmou, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Tento postup nemůže však být odůvodněn tak, jak se stalo v daném případě, kdy žalovaný odkázal na uvedené ustanovení s tím, že „správní orgán je povinen dbát práv nabytých v dobré víře dalšími účastníky, kteří s výsledky komplexních pozemkových úprav souhlasili a na jejichž základě byly pozemky směněny. Účastníků tohoto řízení je 180 a jejich práva nelze zpochybnit, zvláště když řízení o komplexních pozemkových úpravách je velmi specifické a časové náročné a jeho výsledky slouží m.j. k obnově katastrálního operátu a po zavedení nových údajů je technicky nemožné navrátit výchozí stav katastru nemovitostí“. Soud se především zabýval námitkou, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť jen u rozhodnutí přezkoumatelného lze zpravidla vážit důvodnost konkrétních námitek. V daném případě odůvodnění neobsahuje adekvátní správní úvahu, jejímž základem je především vymezení obsahu obecného pojmu újma u každého vlastníka. Má-li být nepoměr mezi újmou důvodem pro zastavení řízení, pak musí být v úvaze správního orgánu vymezeno, jaké újmy v jejich konkrétní podobě správní orgán posuzoval, jakými kritérii je posuzoval a z jakého důvodu dospěl k upřednostnění práva, jež bylo získáno v dobré víře, byť na základě postupu správního orgánu, který byl v rozporu s právním předpisem. Napadené rozhodnutí takovou úvahu neobsahuje, proto je zcela nepřezkoumatelné. V daném případě postupoval správní orgán podle § 100 odst. 5 správního řádu, dle něhož se v řízení o obnově užije ustanovení § 94 a 5 správ. řádu upravující úvahu o právech nabytých v dobré víře. Správní orgán označil za splněné podmínky ustanovení § 94 odst. 4 správ. řádu, aniž by řádně zdůvodnil, z jakého důvodu byly splněny. Proto je nutno přisvědčit žalobkyni, že odůvodnění rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je sama o sobě důvodem k jeho zrušení, krajský soud proto dále vážil, zda v tomto případě tato nepřezkoumatelnost brání posouzení dalších námitek a dospěl k závěru, že tomu tak není. Žalobkyně má za to, že na její případ nedopadá ustanovení § 94 odst. 4 ani ustanovení § 94 odst. 5, a to proto, že obnova v daném případě zatím povolena nebyla, proto nemůže být řízení zastaveno a také proto, že žádné rozhodnutí nebylo změněno, ani nemohly nastat účinky rozhodnutí vydaného v řízení o obnově, neboť žádné vydáno nebylo. Tato výhrada důvodná není, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu, rozsudek č.j. 2 As 77/2011-70, z něhož vyplývá, že nevyhoví-li správní orgán žádosti o obnovu řízení z důvodů ochrany práv nabytých v dobré víře ve smyslu § 100 odst. 5 správ. řádu za použití § 94 odst. 4 a 5 správ. řádu, je namístě žádost zamítnout, nikoli zastavit řízení. Ustanovení § 100 odst. 5 správ. řádu upravuje úvahu o ochraně práv nabytých v dobré víře a je součástí první fáze řízení o obnově, tedy fáze o povolení/nařízení obnovy. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem a řízení o ní má dvě fáze. V prvé správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, posuzuje, zda jsou splněny podmínky obnovy řízení, zda lze obnovu povolit či nařídit. Druhá fáze nastupuje tehdy, že je obnova řízení povolena, nařízena; je k ní až na výjimky příslušný správní orgán, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Správní úřad zde proto správně vycházel z § 100 odst. 5 správ. řádu, podle něhož se na obnovu řízení obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 správ. řádu, kde je uvedeno, že dospěje-li správní orgán k závěru o zjevném nepoměru mezi právy nabytými v dobré víře a zájmem na zrušení nezákonného rozhodnutí, řízení zastaví. Procesní postup podle § 94 odst. 4 správ. řádu vychází z toho, že se jedná o přezkumné řízení, které je vždy řízením z moci úřední, v němž je zamítnutí žádosti pojmově vyloučeno. Obnova řízení může však být zahájena z moci úřední, i na žádost, v daném případě se jednalo o řízení zahájené žádostí z podnětu žalobkyně, proto žádost o obnovu řízení byla správně zamítnuta. Důvod pro zastavení řízení z procesního hlediska shledán nebyl. V daném případě rozhodnutí žalovaného vychází z toho, že jsou dány podmínky pro obnovu řízení, ovšem obnovu nelze povolit z důvodu ochrany dobré víry. Soud poukazuje na skutečnost, že správní řád rozlišuje dvě fáze řízení a předpokládá, že nejprve bude rozhodnuto o povolení nařízení obnovy řízení a teprve poté v obnoveném řízení bude vydáno rozhodnutí nahrazující původní rozhodnutí. Ustanovení § 100 odst. 5 správ. řádu odkazuje na použitelnost ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správ. řádu, kde je přímo upraveno, že v novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře. Toto ustanovení se vztahuje jak k institutu nového řízení, tak i k institutu obnoveného řízení (§ 102 odst. 1 správ. řádu). Soud poukazuje i na to, že správní řád v ustanovení § 94 odst. 5 učinil součástí první fáze i úvahu o ochraně dobré víry účastníků řízení, a to právě s poukazem na § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. Správní orgán tedy poté, kdy zjistí, že jsou splněny podmínky pro povolení obnovy, může vážit i toto hledisko, jehož naplnění může vést k závěru, že obnovu povolit nelze. Již samotné povolení obnovy totiž je podstatným zásahem do práv jiných účastníků řízení. V daném případě ovšem správní orgán tuto otázku nevážil, což přispělo k nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí. Lze proto žalobkyni přisvědčit, že úvaha jak žalovaný dospěl k tomu, proč má ochrana práv nabytých v dobré víře převážit nad nápravou pochybení ve prospěch žalobkyně, odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá, a proto je v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalobkyně poukazuje na to, že bylo jednak vydáno rozhodnutí o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav dle § 11 odst. 4 zákona, když nepožaduje zrušení tohoto rozhodnutí, ale má za to, že je dostačující zrušení rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona o výměně a přechodu vlastnických práv tak, jak je uvedeno v jednotlivých přílohách rozhodnutí pro jednotlivé listy vlastnictví a určení výše náhrady, které bylo vydáno dne 31.8.2011, a to dokonce jen v rozsahu příloh pro své listy vlastnictví. Proto se žalobkyně domnívá, že povolení obnovy řízení na základě její žádosti nemusí mít zásadní vliv na práva nabytá v dobré víře ostatní účastníky řízení o komplexních pozemkových úpravách v k.ú. Nemějice, neboť stav dosažený rozhodnutím o schválení návrhu KPÚ dle § 11 odst. 4 zákona zůstane zachován a možnost dosažení jeho účinné změny je nulová. K této námitce soud uvádí, že nelze změnit navržené a schválené umístění pozemků jednoho vlastníka, aniž by se toto řešení nedotklo vlastníků dalších, kdy nelze změnit rozhodnutí podle § 11 odst. 8 zákona, aniž by došlo ke změně rozhodnutí dle § 11 odst. 4 zákona, které je závazným podkladem pro vydání rozhodnutí následujícího. Na základě shora uvedeného soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) a současně věc vrátil dle § 78 odst. 4 s.ř.s. žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady řízení skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a dále za právní zastoupení za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč, dvakrát 300 Kč režijní paušál. Celkem náklady řízení představují částku 9.800 Kč a je povinností žalovaného tuto částku uhradit k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a občanského soudního řádu v platném znění, týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, byla soudem stanovena žalovanému lhůta k plnění 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení