10 A 49/2012 - 41

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem v Praze 2, Helénská 1799/4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10.4.2012 č.j. OREG 8966/2012/vano, za účasti Povodí Vltavy s.p., závod Dolní Vltava, Grafická 36, Praha 5, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 31.5.2012, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Písek o povolení stavby „stavební úpravy rekreační chaty ev.č. X na pozemku st.p.č. X v k.ú. Vojníkov“. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce bylo zamítnuto. Žalobce namítá, že se žalovaný kvalifikovaným způsobem nevypořádal se všemi námitkami, čímž došlo k porušení stavebního zákona, správního řádu i Listiny základních práv a svobod, což mohlo mít za následek nezákonné a nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce má za to, že stavební úřad měl při posouzení žádosti o vydání stavebního povolení zohlednit, že dotčená stavba byla vybudována v rozporu se schválenou projektovou dokumentací i v rozporu se schválenou situací na umístění chaty. Předmětná stavba byla zrealizována v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, jak vyplývá z kopie přípisu z roku 1975. Žalobce nesouhlasí s tím, aby stavba, která byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací se dále rozšiřovala a zvyšovala. Stavebník se v daném případě nemůže dovolávat ochrany práv nabytých v dobré víře či právní jistoty. Žalobce poukazuje na skutečnost, že obec Vojníkov nemá pro své území schválený územní plán. Přestože není schválen územní plán, nelze rezignovat na kontrolu a citlivou regulaci prostorového uspořádání, ba právě naopak v případě neexistence takových závazných předpisů je povinností stavebního úřadu pečovat o urbanistickou koncepci a neměla by být připuštěna stavba, která se vymyká místním podmínkám a poměrům, zejména místní výškové a rozměrové úrovni v dané lokalitě. Žalobce nesouhlasí s tím, že námitky nebyl žalobce oprávněn uplatnit v dotčeném řízení, resp. že o nich nebyl žalovaný povinen rozhodnout s ohledem na § 114 stavebního zákona. Ve fázi stavebního řízení by měl mít možnost zvrátit vydání stavebního povolení, které by nebylo v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Žalobce namítá, že v době provádění stavby by mohlo dojít k zatěžování místní komunikace, sousedních parcel a rovněž i ke škodám na majetku třetích osob. Tyto námitky měl vzít žalovaný jako podnět k přezkoumání žádosti a neměl žádosti o vydání stavebního povolení vyhovět v případě, že se jedná o stavbu, která by zatěžovala místní komunikace a sousední parcely. U předmětné stavby v rámci projektu její změny není zajištěno parkovací stání. Žalobce nesouhlasí s názorem, že nemůže upozornit na skutečnost, že žadatel nevěnuje dostatečnou pozornost povodňovému riziku. Má za to, že správní orgán měl provést místní šetření, na základě kterého by zjistil skutečný stav věci. Upuštěním od ústního jednání byla porušena zásada materiální pravdy, neboť bez uvedeného místního šetření nemohly být stavebnímu úřadu známy poměry staveniště a žádost nemohla poskytovat dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby. Žalovaný pochybil, jestliže v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, že dotčená plná moc je založena ve spise. Dle žalobce došlo k porušení správního řádu tím, že nebylo rozhodnuto o návrhu žalobce na přerušení stavebního řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu do doby pravomocného rozhodnutí krajského soudu v řízení o správní žalobě vedené pod sp.zn. 10A 94/2011. V případě, že správní orgán dosud o této žádosti nerozhodl, jedná se o závažné pochybení správního orgánu, které má za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro jeho nezákonnost a věcnou nesprávnost, jelikož z výše uvedených důvodů nebyl úplně a správně zjištěn skutkový stav věci a rovněž nebyl ze strany žalovaného dodržen zákonem stanovený úřední postup. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť nesouhlasí s tvrzením, že se nevypořádal se všemi námitkami žalobce. V daném případě postupoval stavební úřad podle § 111 - § 115 stavebního zákona. Stavební úřad nebyl oprávněn ve stavebním řízení zohledňovat skutečnost, že stavba rekreační chaty byla původním stavebníkem vybudována v rozporu se schválenou projektovou dokumentací. Stavba byla pravomocně zkolaudována v roce 2002, proto je na stavbu třeba pohlížet jako na stavbu postavenou a užívanou v souladu s předpisy stavebního práva. V řízení o změně stavby spočívající ve stavebních úpravách a v nástavbě nelze ke skutečnostem předcházejícího stavebního řízení a kolaudačního řízení přihlížet. Ve stavebním řízení se již nepřezkoumává správnost postupu při vydání územního rozhodnutí. V rámci stavebního řízení může účastník uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemeni k pozemku nebo stavbě. Ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona vylučuje možnost uplatnit ve stavebním řízení námitky, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení. Žalobce není příslušný k podání námitky ohledně realizace stavby, kdy by mohlo dojít k zatěžování místní komunikace sousedních parcel, a že stavebník nevěnuje pozornost povodňovému riziku. Tyto námitky žalobce jsou irelevantní. Navrhovaná stavba nezasahuje na pozemky žalobce, parkování i zařízení staveniště je řešeno na pozemku stavebníka, nemovitosti žalobce nebudou navrženou stavbou dotčeny. Stavební povolení je vydáno v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány, které k záměru neměly námitek. V případě, že stavební úřad upustil od místního šetření i od ústního jednání, neshledává žalovaný postup vadným. Místní šetření se konalo v rámci územního řízení, stavebnímu úřadu tedy byly dobře známy poměry staveniště. Žádost byla dostatečným podkladem pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek jejímu provádění. Stavební úřad měl tak dostatek informací, které potřeboval pro vydání rozhodnutí. Zcela irelevantní je skutečnost, že žalovaný neuvedl v napadeném rozhodnutí, že dotčená plná moc je založena ve spise. Plná moc je součástí správního spisu stavebního úřadu. Rovněž nedošlo k pochybení tím, že nebylo rozhodnuto o návrhu žalobce na přerušení řízení, neboť v daném případě se nejedná o předběžnou otázku. Existuje-li pravomocné územní rozhodnutí návrh na vydání stavebního povolení byl úplný, stavební úřad byl povinen vést řízení a vydat rozhodnutí. Podle § 64 odst. 1 správního řádu je přerušení řízení možné, nikoliv však nutné. Tímto postupem nemohl být proto žalobce zkrácen na svých právech a následkem tohoto postupu nemohlo být vydáno nezákonné rozhodnutí. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Vlastník objektu pro rodinnou rekreaci ev.č. X v k.ú. Vojníkov M. E. požádal o vydání územního rozhodnutí o změně stavby. Návrh spočíval v nahrazení stávající pultové střechy střechou stanovou (navýšení oproti stávajícímu stavu o 1,15 m) a stavebních úpravách objektu. K žádosti stavebníka bylo územní rozhodnutí o změně stavby vydáno. Žalobce se proti rozhodnutí o změně stavby odvolal, žalovaný odvolání žalobce rozhodnutím č.j. OREG 31274/2011/vano ze dne 1.9.2011 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Žalobce podal žalobu proti tomuto rozhodnutí, která byla rozsudkem krajského soudu ze dne 22.2.2012 č.j. 10 A 94/2011-46 zamítnuta. Rozsudek krajského soudu žalobce napadl kasační stížností, o které dosud Nejvyšší správní soud nerozhodl. Stavebník požádal dne 9.9.2011 o vydání stavebního povolení. Stavební úřad oznámil dne 30.9.2011 zahájení stavebního řízení a vzhledem k tomu, že mu byly poměry staveniště dobře známy, stanovil lhůtu, ve které mohou účastníci řízení uplatnit své námitky a připomínky k záměru. Žalobce ve stanovené lhůtě uplatnil námitky, přičemž namítal, že původní vlastníci objekt zrealizovali v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací a není možné, aby se nadále pokračovalo v porušování a obcházení stavebních předpisů. Žalobce namítal, že směrem k jeho pozemku budou osazena okna, čímž se zhorší existující stav, mohla by být i snížena hodnota jeho nemovitosti a zejména kvalita jejich užívání. Požadoval, aby v případě, že okna budou osazena směrem k jeho nemovitosti byla vyrobena z neprůhledného materiálu. V souvislosti s navýšením stavby dojde dle žalobce k výraznému zhoršení výhledových poměrů a zastínění. Navrhoval vypracování znaleckého posudku, který by nezávisle posoudil zastínění okolních nemovitostí. Žádal o zjištění skutečných odstupů obou sousedních staveb a požadoval nařízení místního šetření. Dle žalobce se stavba vymyká svým objemem a vzhledem sousední zástavbě. Stavebník nedoložil plnou moc a není zřejmé, zda k návrhu byla doložena potřebná stanoviska dotčených orgánů. Stavba nemá zajištěno parkovací stání a není ani zřejmé, kde bude prostor pro zařízení staveniště, což může vést k neoprávněnému užívání sousedních parcel i místních komunikací. Žalobce navrhoval přerušení stavebního řízení z důvodů podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2011, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o změně stavby. Vyhovění návrhu znamená další snížení hodnoty jeho nemovitosti. Městský úřad Písek, odbor životního prostředí neměl připomínky ke stavebnímu řízení. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 8.12.2011 č.j. Výst/308729773/0/2011/ŠE- 6/STRI/StPO stavbu povolil a námitky žalobce zamítl. Místní šetření bylo provedeno v rámci územního řízení, proto poměry v území jsou známy a není důvod ve věci nařizovat další místní šetření. Námitky žalobce obdobného charakteru byly vyřešeny v územním řízení, nevztahují se ke stavebnímu povolení, a proto byly zamítnuty. Žalobce se v zákonné lhůtě proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž namítal, že se stavební úřad nevypořádal se všemi návrhy, námitkami a požadavkem na vypracování posudku. Další důvod nezákonnosti a nesprávnosti postupu žalobce spatřuje v tom, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na přerušení stavebního řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu do doby pravomocného rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2011. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto, neboť ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumává žádost o vydání stavebního povolení dle § 111 stavebního zákona, proto se podmínkami pro umístění stavby, jejím vzhledem, výškou nezabývá. Tyto okolnosti byly vyřešeny v rámci řízení o vydání územního povolení. Námitky může účastník v rámci stavebního řízení uplatnit podle § 114 stavebního zákona a to proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů. Převážná část námitek žalobce byla rovněž uplatněna v územním řízení, přičemž § 114 odst. 2 vylučuje možnost uplatnit ve stavebním řízení námitky, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení. Námitky žalobce jsou proto irelevantní. Žalovaný rovněž neshledal důvod pro přerušení řízení. Žalovaný nezjistil žádná pochybení mající vliv na zákonnost a věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí o povolení stavby „stavební úpravy rekreační chaty“. V daném případě je proto třeba předně vyjít z ustanovení § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, podle jehož prvního odstavce může účastník řízení ve stavebním (povolovacím) řízení uplatnit námitky jen proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založeno smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se pak k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo územního opatření o asanaci území, nepřihlíží. Z toho plyne, že každá námitka proti zamýšlenému stavebnímu záměru má svůj čas, že ji nelze uplatňovat kdykoliv v procesu povolování stavby v širším slova smyslu. Tedy jak v územním řízení, tak i ve stavebním řízení nebo kolaudačním řízení. Zmíněná ustanovení odpovídají ve stavebním zákoně užívané zásadě koncentrace řízení. Žalobce namítá, že předmětná stavba byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací a schválenou situací, proto nesouhlasí, aby tato stavba byla nadále rozšiřována zvyšována a pokračovalo se tedy tím v dalším porušování či obcházení stavebních předpisů. Ze správního spisu vyplývá, že rekreační chata byla zkolaudována, kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.4.2002. Námitka žalobce je proto nedůvodná v řízení o vydání stavebního povolení, kdy předmětem řízení je povolení stavby – stavebních úprav. Ve stavebním řízení se přezkoumává žádost a projektová dokumentace z hledisek uvedených v § 111 stavebního zákona, nepřezkoumává se tedy správnost postupu při vydávání územního rozhodnutí ani kolaudační rozhodnutí, které bylo vydáno v daném případě v roce 2002. V rámci stavebního řízení ani v rámci územního řízení již nelze zohlednit, za jakých okolností bylo vydáno původní stavební povolení event. kolaudační rozhodnutí a to s ohledem na tzv. princip legální licence, zakotvený v článku II. odst. 3 Ústavy, podle něhož orgán státní správy může činit pouze to, co mu zákon ukládá. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 20.4.2002 a je závazné jak pro účastníky tak pro správní orgány i pro soud. Na reakční chatu je nutno nahlížet jako na objekt postavený a užívaný v souladu s právními předpisy stavebního práva. Předmětné kolaudační rozhodnutí již nelze napadnout ani prostřednictvím mimořádných opravných prostředků. Žalobce namítal, že žalovaný se nevypořádal se všemi námitkami, čímž došlo k porušení správního řádu i Listiny základních práv a svobod, aniž bylo jím konkrétně uvedeno, kterou námitkou se správní orgán nezabýval. Nepřezkoumatelným judikatura shledává rozhodnutí, v němž se správní orgán opomněl vypořádat s některou z odvolacích námitek. V daném případě se však žalovaný takového pochybení nedopustil, vypořádal se dostatečně se všemi žalobními námitkami a řízení nebylo tak zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Výhrady žalobce proti důvodům rozhodnutí pak jsou výhradami proti právnímu posouzení a nikoli proti úplnosti odůvodnění. Nutno uvést, že žalobce v daném případě nespecifikoval, kterou žalobní námitkou se žalovaný nezabýval, proto soud rovněž v obecné rovině uvádí, že ze strany žalovaného došlo k vypořádání se se všemi námitkami žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval důvodností námitek uplatněných žalobcem, rovněž tak i splněním zákonem stanovených podmínek pro vydání stavebního povolení. K obecně formulovaným námitkám soud uvádí, že je povinností žalobce uvést konkrétní právní výtky a právní náhled na věc, resp. subsumovat aplikovatelné právní normy na vylíčená skutková tvrzení. Soud není povinen ani oprávněn vyhledávat nezákonnosti správního aktu, a proto nestačí vytýká-li žalobce obecně, že zákon byl porušen, aniž by zároveň patřičnou formou poukazoval na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno ve spojení s příslušným právním ustanovením, jež mělo být porušeno. V této žalobní námitce proto absentují požadované podmínky přezkumu žalovaného rozhodnutí. Soudem nemůže být suplována povinnost žalobce, tedy především nahrazovat jeho konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech. Námitka, že předmětná stavba byla vybudována právním předchůdcem žalobce oproti schválené projektové dokumentaci je nedůvodná, v rámci tohoto řízení o povolení změny stavby uplatnit nelze. Zcela irelevantní je i námitka žalobce v řízení o vydání stavebního povolení ohledně nepřípustnosti dalšího zvyšování objektu, nedostatečné péče stavebního úřadu o urbanistickou koncepci svěřeného území při neexistenci územního plánu pro obec Vojníkov, tyto námitky v rámci řízení o vydání stavebního povolení s odkazem na ustanovení § 114 odst. 2 uplatnit nelze. Soud poznamenává, že ve stavebním řízení se přezkoumává žádost a projektová dokumentace z hledisek uvedených v § 111 stavebního zákona, ve stavebním řízení se tedy nepřezkoumává správnost postupu při vydávání územního rozhodnutí. Z ustanovení § 114 odst. 2 vyplývá, že není možnost uplatnit ve stavebním řízení námitky, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení. Ve stavebním řízení je povinností stavebního úřadu postupovat dle § 111 - § 115 stavebního zákona. Nedůvodná je výhrada žalobce, dle níž z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.2.2012 č.j. 10 A 94/2011 vyplývá, že námitky, které byly jím uplatněny v rámci územního řízení, měl žalobce uplatnit v řízení stavebním, neboť v odůvodnění tohoto rozsudku tento právní názor nezazněl. K výhradě žalobce, že by měl mít možnost ve fázi stavebního řízení zvrátit vydání stavebního povolení, které není v souladu s obecně závaznými právními předpisy, soud poznamenává, že v daném případě byl postup stavebního úřadu zákonný, jestliže bylo jím správně aplikováno ustanovení § 111 stavebního zákona a ustanovení § 114 stavebního zákona. Podle § 111 stavebního zákona stavební úřad přezkoumává podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést a zejména ověří, zda projektová dokumentace je souladná s územně plánovací dokumentací, je úplná a byla zpracována oprávněnou osobou, zda je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popř. jiného vybavení a zda předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. Stavební úřad rovněž ověří účinky budoucího užívání stavby. Stavební zákon přiznává postavení účastníka stavebního řízení osobě, která splňuje kritéria uvedená v § 109 odst. 1 stavebního zákona za účelem toho, aby mohla hájit svá práva k pozemku nebo stavbě, nikoliv však aby hájila práva jiné osoby. Proto je zcela irelevantní námitka žalobce, že realizací stavby by mohlo dojít k zatěžování místní komunikace, sousedních parcel a v konečném důsledku i ke škodám na majetku třetích osob a že stavebník nevěnuje dostatečnou pozornost povodňovému riziku. Účastník řízení ve stavebním řízení může vždy vznést pouze námitky takového charakteru, které směřují na ochranu jeho práv. O takové námitky se ovšem v daném případě ze strany žalobce nejedná. Soud poznamenává, že v souzené věci bylo stavební povolení vydáno v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány, které ke stavebnímu povolení neměly žádných námitek. Stavba nezasahuje na pozemek žalobce, parkování i zařízení staveniště je na pozemku stavebníka, přičemž nemovitost ve vlastnictví žalobce nebude navrženou stavbou nijak dotčena. Předmětnou stavbou rovněž nedojde ke změně zastavěné plochy, vzájemné odstupy objektů se rovněž nemění. V daném případě dojde k navýšení objektu o 1,15 m v důsledku realizace stanové střechy. Stavba nepřesahuje na sousední pozemek. Žalobce nedůvodně namítá, že prvostupňový správní orgán neměl upustit od místního šetření i od ústního jednání. Z řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci č.j. 10 A 94/2011 soud zjistil, že v rámci územního řízení se konalo místní šetření spojené s ústním jednáním dne 27.1.2011 na místě stavby. Stavebnímu úřadu jsou proto dobře známy poměry staveniště, žádost o vydání stavebního povolení obsahovala dostatečné podklady pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění, proto stavební úřad mohl od místního šetření i od ústního jednání upustit. Postup stavebního úřadu byl tedy v souladu s ustanovením § 112 odst. 2 stavebního zákona, dle něhož od ohledání na místě popř. i od ústního jednání může stavební úřad upustit jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Tímto postupem žalovaného nebyla porušena zásada materiální pravdy, jak se žalobce domnívá. Jestliže stavebnímu úřadu byly známy místní poměry a situace v předmětném místě mohl upustit jak od ohledání na místě tak i od ústního jednání. Rovněž byl splněn důvod od upuštění místního šetření i ústního jednání s ohledem na dostatečnost a úplnost žádosti, vzhledem k posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek pro její provádění. Výhrada, že v napadeném rozhodnutí není uvedeno založení plné moci ve spise, není opodstatněná. Soudem bylo ověřeno, že plná moc je součástí správního spisu ohledně stavebního řízení. Skutečnost, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není uvedeno, že dotčená plná moc je založena ve spise nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že podal návrh na přerušení stavebního řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a to do doby pravomocného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení o správní žalobě vedené pod sp.zn. 10 A 94/2011, kdy bylo povinností žalovaného o tomto návrhu rozhodnout. V případě, že nebylo správním orgánem o této žádosti rozhodnuto, jedná se o závažné pochybení, které má za následek nezákonné rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal návrh na přerušení řízení v rámci námitek proti stavebnímu řízení dne 25.10.2011. Dne 3.11.2011 žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.9.2011 č.j. OREG 31274/2011/vano, o které bylo rozhodnuto dne 22.2.2012. Ze správního spisu je patrno, že o tomto návrhu žalobce na přerušení stavebního řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu nebylo rozhodnuto. Této námitce žalobce je nutno přisvědčit, neboť bylo povinností prvostupňového správního orgánu o tomto návrhu žalobce rozhodnout. Tímto postupem správního orgánu, kdy nebylo o jeho návrhu rozhodnuto však žalobce nebyl zkrácen na svých právech, neboť uvedená okolnost neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, jestliže stavební povolení bylo vydáno v souladu s ustanovením § 111 - § 115 stavebního zákona. Soud poznamenává, že žalobce navrhoval přerušení řízení z důvodu, že probíhá řízení o předběžné otázce, tedy o otázce o níž již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, jestliže na vyřešení takové otázky závisí vydání dotčeného rozhodnutí. V daném případě se ovšem nejedná o předběžnou otázku, jestliže v řízení před soudem se jednalo o přezkoumání územního rozhodnutí stavebního úřadu o změně stavby, nejednalo se tedy o předběžnou otázku ve smyslu § 57 správního řádu. Žalobce tedy tímto postupem, kdy správní orgán opomněl o návrhu na přerušení řízení rozhodnout, nebyl přímo zkrácen na svých právech. Jedná se o vadu procesní bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí, ke které soud podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. nepřihlíží. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. žalovanému nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, neboť žalovaný měl v řízení úspěch, ovšem práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdal. Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s.

Poučení