10 A 94/2011 - 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. J.K., bytem L. 838/22, P. 5 – H., zastoupeného JUDr. Tomášem Sirovátkem, advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, U Zimního stadionu1952/2, České Budějovice, za účasti Povodí Vltavy s.p., závod Dolní Vltava 1, Grafická 36, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2011, č.j. OREG 31274/2011/vano, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněná osoba Povodí Vltavy, s.p. Praha nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 3. 11. 2011 domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti územnímu rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 6. 5. 2011, kterým bylo podle § 81 zákona č. 183/2006 Sb. rozhodnuto o změně stavby: stavební úpravy rekreační chaty ev. č. 3 na pozemku st. p. č. 111 v k.ú. Vojníkov tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 6. 5. 2011 potvrzeno. Žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami, proto došlo k porušení správního řádu i Listiny základních práv a svobod, což mohlo mít za následek nezákonné a nesprávné rozhodnutí ve věci. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou uvedeny informace o tom, jak se žalovaný vypořádal s jeho návrhy. Žalobce nesouhlasí s přestavbou rekreačního objektu ev. č.

3. Poukazuje na skutečnost, že předmětná chata byla vybudována v rozporu se schválenou projektovou dokumentací i v rozporu se schválenou situací na umístění této chaty. O kolaudačním rozhodnutí se žalobce dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí s tím, aby předmětná stavba, která již prvotně nebyla postavena v souladu s projektovou dokumentací, se dále rozšiřovala a zvyšovala. Předmětem návrhu stavebníka nejsou pouhé stavební úpravy rekreační chaty, nýbrž nástavba a stavební úpravy stávajícího rekreačního objektu. Z projektu vyplývá, že v obvodovém zdivu, směřujícím na pozemky, které má žalobce ve vlastnictví, budou zřízena okna, čímž dojde ke znehodnocení nemovitosti žalobce. Zřízení oken znamená pro žalobce zhoršení existujícího stavu, event. i snížení hodnoty jeho nemovitosti a kvality jejího užívání. Rekreační chata má být nejen rozšířena, ale i zvýšena včetně změny tvaru střechy, kdy ze střechy pultového typu bude střecha stanová, což s ohledem na odstupové vzdálenosti a okolní zástavbu, může vést k výraznému zhoršení výhledových poměrů až k zastínění okolních nemovitostí. Přestože tzv. zastiňovací studie tvrdí, že stavba nemůže ovlivnit proslunění pozemků žalobce, je třeba uvést, že studie vychází z účelově nastavených parametrů, a proto měl správní orgán nechat zpracovat novou studii či znalecký posudek, který by nezávisle posoudil možnost zastínění okolních pozemků, event. provedl šetření na místě. V případě, že správní orgán tyto důkazy neprovedl, došlo k závažnému pochybení při zjišťování skutkového stavu, které mohly mít za následek nesprávné posouzení věci. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nedojde k jeho obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Za účelem zjištění výhledových poměrů měl správní orgán zpracovat nezávislou studii, která by porovnala současné a budoucí výhledové poměry na místě samém. Provedením nástavby a stavebních úprav chaty v naznačeném rozsahu dojde k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou poměrům a žalobce není povinen takovou stavbu strpět. Již v současné době se předmětná stavba vymyká svou velikostí zastavěné plochy, výškou a celkovým objemem okolní zástavbě. Stavba navíc svou výškou i objemem přesahuje na sousední pozemek. Následným vyhověním žádosti dojde ke zhoršení tohoto stavu, takové rozhodnutí by proto bylo v rozporu s veřejným zájmem a veřejnými subjektivními právy žalobce. Přestože obec Vojníkov nemá schválen územní plán, nemůže stavební úřad úplně rezignovat na kontrolu a citlivou regulaci prostorového uspořádání území. Stavební úřad měl při posuzování návrhu na vydání územního rozhodnutí vycházet z § 76 odst. 2 stavebního zákona, kdy měl vzít v úvahu, že předmětné řešení změny stavby není šetrné k zájmům vlastníků sousedních pozemků. V rozhodnutí žalovaného se uvádí, že vzdálenost mezi chatou žalobce a chatou žadatele činí cca 11,5 metru, tato vzdálenost ovšem byla zjištěna pouze odměřením z katastrální mapy, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Žalobce proto navrhoval provedení místního šetření, které správní orgán neprovedl, což způsobuje nesprávnost napadeného rozhodnutí. Žalobce jakoukoli změnu stávajících poměrů považuje za nevhodnou a naprosto necitlivou k dané lokalitě, neboť už současný stav není vyhovující. Vyhovění žádosti znamená další snížení hodnoty žalobcovy nemovitosti, a to nejen prodejní ceny, ale i snížení výnosu z případného nájemného. V případě, že stavební úřad posuzuje předmětnou stavbu podle platných právních předpisů a nikoli s ohledem na místní podmínky, jedná se o formalistický přístup ze strany správního orgánu. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že měl svá práva střežit včas tím, že v minulosti se měl zasadit o přijatelnou formu okolní zástavby. Žalobce, pokud byl účastníkem řízení, využil své právo podat námitky. Proto navrhuje, aby soudem bylo napadené rozhodnutí zrušeno pro jeho nezákonnost a věcnou nesprávnost, jelikož žalovaným nebyl úplně a správně zjištěn skutkový stav věci a rovněž nebyl ze strany žalovaného dodržen zákonem stanovený úřední postup, v důsledku čehož byl žalobce přímo zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tvrzením, že se nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Žalovaný se podrobně zabýval jak posuzováním důvodnosti námitek uplatněných žalobcem a rovněž tak i splněním zákonem stanovených podmínek pro vydání územního rozhodnutí. Stavební úřad posuzoval možnost povolení změny dokončené stavby. Návrh stavebníka obsahoval rovněž změnu spočívající v nahrazení stávající pultové střechy střechou stanovou, čímž by mělo dojít k navýšení oproti stávajícímu stavu o 1,15 metru. Objekt pro rekreaci byl zkolaudován stavebním úřadem v roce 2002, kdy kolaudační řízení bylo spojeno s řízením o změně stavby. Kolaudační rozhodnutí je pravomocné, proto je třeba na objekt pohlížet jako na objekt postavený a užívaný v souladu s předpisy stavebního práva. Objekt nedozná změn, pokud se jedná o zastavěnou plochu a vzájemné odstupy sousedících objektů, proti parametrům stávající stavby se nijak nemění. Objekt žadatele je směrem k objektu žalobce opatřen třemi okny, z nichž jedno je z obytné místnosti. Součástí návrhu je provedení stavebních úprav – dispozičních změn v objektu, po jejich provedení bude stěna směřující k objektu žalobce opatřena opět třemi okny, a to v prvním nadzemním podlaží jedním oknem z kuchyně a ve druhém nadzemním podlaží dvěma okny z haly a schodiště, tedy oproti stávajícímu stavu okny výlučně z nebytových prostor, lze si proto představit jen stěží, jak by tato změna mohla zhoršit existující stav a mít negativní vliv na hodnotu nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Změna spočívající v provedení uvedených stavebních úprav sama o sobě nepodléhá územnímu rozhodnutí o změně stavby, takovému rozhodnutí podléhají pouze změny stavby uvedené v § 81 odst. 2 stavebního zákona. Vzájemné odstupy sousedících objektů se nemění, jelikož nedochází k půdorysnému rozšíření stavby. Žalobce při posuzování možného zastínění vycházel ze světlotechnické studie zpracované Ing. V.H. Z této studie vyplynulo, že rekonstruovaný objekt je zcela mimo oblast polohy slunce mezi 7 a 17 hodinou a nemůže ovlivnit zastíněním objekt na pozemku parc. č. 54, obytná místnost v objektu na pozemku parc. č. 54 s oknem severozápadním směrem je prosluněna podle požadavků ČSN 73 430, rekonstrukcí chaty na pozemku parc. č. 111 nebude toto proslunění ovlivněno. Pokud se týče výhledových poměrů, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že v důsledku záměru nedojde k odejmutí stávajícího výhledu ani k výraznému zhoršení stávajícího stavu. Navrhovaná změna stavby nepřesahuje na sousední pozemek. Žalovaný má za to, že navržená změna stavby je změnou přiměřenou odpovídající poměrům v dané lokalitě, nenarušující kvalitu daného prostředí. Žalobce si nemůže osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v jeho sousedství s odkazem na její nevhodnost. Žalobce zcela dogmaticky tvrdí, že případnou stavbou dojde ke snížení ceny jeho nemovitosti a snížení výnosu z případného nájemného, aniž by tuto újmu blíže specifikoval, zdůvodnil a doložil. V ostatním bylo žalovaným odkázáno na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnost: Vlastník rekreační chaty ev. č. 3 v k. ú. Vojníkov M.E. podal dne 10. 12. 2010 žádost o vydání rozhodnutí o změně stavby. Návrh spočíval v nahrazení stávající pultové střechy střechou stanovou, kdy mělo dojít k navýšení oproti stávajícímu stavu o 1,15 metru a ve stavebních úpravách objektu s tím, že se jedná o rekonstrukci rekreační chaty, při které se nezvětšuje půdorysná plocha. Stavební úřad opatřením ze dne 5. 1. 2011 oznámil zahájení řízení o změně stavby a nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením na den 27. 1. 2011 na místě stavby. Z protokolu o ústním jednání ze dne 27. 1. 2011 vyplývá, že žalobce uplatnil námitky ke změně stavby. Namítal, že předmětná stavba byla zrealizována bez povolení, v obvodovém zdivu směřujícím k jeho nemovitosti budou osazena okna, čímž dojde k znehodnocení a snížení výnosu z jeho nemovitosti, stavba bude nejen půdorysně rozšířena, ale i navýšena, čímž dojde k výraznému zhoršení výhledových poměrů a k zastínění jeho nemovitosti. Stávající stavba se výrazně odlišuje od okolní zástavby a vyhověním žádosti dojde i k dalšímu zhoršení tohoto stavu. Stavba chaty měla být umístěna na hranici zátopové oblasti a podle přípisu ONV v Písku ze dne 26. 11. 1971 měla její výška činit maximálně 280 cm a odstup od sousedních staveb více než 10 metrů. Rovněž žalobce upozornil na skutečnost, že stavebník nevěnuje pozornost riziku povodně a nepředložil stanovisko příslušného orgánu. Stavebník při ústním jednání přislíbil předložení stanoviska Povodí Vltavy, s.p. Stavební úřad dne 31. 1. 2011 územní řízení o změně stavby přerušil a stavebníka vyzval k předložení studie zastínění sousední nemovitosti a stanoviska Povodí Vltavy s.p. Po doplnění podkladů, kdy stavebník předložil světlotechnickou studii i stanovisko Povodí Vltavy s.p., oznámil stavební úřad pokračování řízení, a to vyrozuměním ze dne 14. 3. 2011. Současně s tím byla stavebním úřadem stanovena lhůta 10ti dnů k možnosti seznámit se s doplněnými podklady a k uplatnění námitek a připomínek. Žalobce podáním ze dne 7. 4. 2011 odkázal na dříve uplatněné námitky a vyzval stavební úřad k zahájení řízení o odstranění rekreační chaty, neboť nebylo vydáno řádné stavební povolení ani kolaudační rozhodnutí. Z vyjádření Odboru životního prostředí a VLHZ Městského úřadu Písek vyplývá, že nejsou připomínky ke změně stavby: stavební úpravy rekreační chaty ev. č. 3 na stavební parc. 111 v k.ú. Vojníkov. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 6. 5. 2001 vydal územní rozhodnutí o změně stavby pro stavbu: stavební úpravy rekreační chaty ev. č. 3 na pozemku stav. parc. č. 111 v k.ú. Vojníkov, přičemž námitky žalobce byly jako nedůvodné zamítnuty s odůvodněním, že stavební úřad se zabýval pouze námitkami, které přímo souvisely se změnou stavby chaty, kdy stávající stav není předmětem tohoto řízení. Bylo zejména poukázáno na okolnost, že bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, které je pravomocné, přičemž nedochází ke zvýšení počtu oken, ale k přemístění, nedojde rovněž k rozšíření zastavěné plochy stavby, kdy vzhledem ke změně tvaru střechy dojde k navýšení stavby o 1,15 metru. Stavebník doložil světlotechnickou studii, která posuzuje stav oslunění, přičemž oslunění posuzovaného pozemku splňuje požadavky ČSN 73 430. Stavební úřad se neztotožnil s tvrzením žalobce, že povolením změny by došlo ke zhoršení stávajícího stavu. Žalobce se dne 3.6. 2001 proti územnímu rozhodnutí o změně stavby odvolal, neboť stavební úřad se nevypořádal se všemi jeho námitkami, nesprávným úředním postupem může vzniknout značná majetková škoda s tím, že je připraven vedle soudního a ústavněsoudního přezkumu požadovat i náhradu škody. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno s odůvodněním, že námitky žalobce důvodné nejsou. Předmětem stavebních úprav je realizace stanové střechy, čímž dojde k navýšení objektu o 1,15 metru a provedení dispozičních změn v objektu, po jejichž provedení bude stěna, směřující k objektu žalobce opatřena opět třemi okny. Jedná se o nástavbu a stavební úpravy stávajícího rekreačního objektu. Námitka ohledně zastínění byla vyvrácena vypracovanou světlotechnickou studií, ze které vyplynulo, že rekonstruovaný objekt je zcela mimo oblast polohy slunce mezi 7 a 17 hodinou a nemůže ovlivnit zastíněním objekt na pozemku parc. č. 54, oslunění obytné místnosti objektu na pozemku parc. č. 54 s oknem severozápadním směrem je prosluněna podle požadavků ČSN 73 430 a rekonstrukcí chaty na pozemku parc. č. 111 nebude toto proslunění ovlivněno. K námitkám ohledně výrazného zhoršení výhledových poměrů žalovaný uvedl, že stávající chaty stavebníka a žalobce jsou od sebe vzdáleny 11,5 metru, kdy žalobce při současném výhledu z okna své nemovitosti vzhledem ke konfiguraci terénu chatu žalobce nevidí, pouze navýšení odvodu spalin instalované na komínu stavebníka, neboť na hranici svého pozemku má osázeny vzrostlé túje. Po realizaci stanové střechy uvidí pouze vrchol. Požadavek u žalobce na budoucí výhledové poměry na místě samém a vypracování srovnávací studie původní a navrhované stavby stavební úřad nevyhověl, neboť uvedené požadavky se vymykají z požadavků na obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí pro daný typ stavby. Provedením nástavby a stavebních úprav nedojde k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Námitku ohledně výrazného odlišení stávající chaty od okolní zástavby a záměru, kdy jeho vyhověním dojde ke zhoršení stavu, žalovaný odmítl s odkazem na absenci závazných regulativů pro danou oblast. Vzdálenost chaty stavebníka od chaty žalobce je 11,5 metru, což odpovídá minimálně požadovanému odstupu staveb stanovenému pro daný typ stavby. Záměrem nedojde k půdorysnému rozšíření chaty. Chata stavebníka je směrem k objektu opatřena třemi okny, po provedení stavebních úprav bude opatřena rovněž třemi okny, navíc z nebytových prostor, tudíž k žádnému zhoršení stávajících poměrů žalobce nedojde. Realizací střechy dojde ke změně výhledu z nemovitosti žalobce, změna však spočívá pouze v tom, že žalobce uvidí namísto stávajícího navýšení odvodu spalin jen špičku sousední střechy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s.ř.s a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud poznamenává, že přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Žalobce namítal, že žalovaný se nevypořádal se všemi námitkami žalobce, čímž došlo k porušení správní řádu i Listiny základních práv a svobod, aniž bylo jím konkrétně uvedeno, kterou námitkou se správní orgán nezabýval. Nepřezkoumatelným judikatura shledává rozhodnutí, v němž se správní orgán opomněl vypořádat s některou z odvolacích námitek. V daném případě se však žalovaný takového pochybení nedopustil, vypořádal se dostatečně se všemi žalobními námitkami a řízení nebylo tak zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Výhrady žalobce proti důvodům rozhodnutí pak jsou výhradami proti právnímu posouzení a nikoli proti úplnosti odůvodnění. Nutno uvést, že žalobce v daném případě nespecifikoval, kterou žalobní námitkou se žalovaný nezabýval, proto soud rovněž v obecné rovině uvádí, že ze strany žalovaného došlo k vypořádání se se všemi námitkami žalobce. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval důvodností námitek uplatněných žalobcem v územním řízení, rovněž tak i splněním zákonem stanovených podmínek pro vydání územního rozhodnutí. K obecně formulovaným námitkám soud uvádí, že je povinností žalobce uvést konkrétní právní výtky a právní náhled na věc, resp. subsumovat aplikovatelné právní normy na vylíčená skutková tvrzení. Soud není povinen ani oprávněn vyhledávat nezákonnosti správního aktu, a proto nestačí vytýká-li žalobce obecně, že zákon byl porušen, aniž by zároveň patřičnou formou poukazoval na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno ve spojení s příslušným právním ustanovením, jež mělo být porušeno. V této žalobní námitce proto absentují požadované podmínky přezkumu žalovaného rozhodnutí. Soudem nemůže být suplována povinnost žalobce, tedy především nahrazovat jeho konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech. V dané záležitosti stavební úřad na základě návrhu stavebníka – vlastníka rekreační chaty ev. č. 3 v k.ú. Vojníkov posuzoval možnost povolení změny dokončené stavby, spočívající v nahrazení stávající pultové střechy střechou stanovou, čímž mělo dojít k navýšení oproti stávajícímu stavu o 1,15 metru, proto navrhovaná změna stavby vyžadovala vydání územního rozhodnutí o změně stavby ve smyslu ustanovení § 81 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Stavební úřad posoudil návrh stavebníka na vydání územního rozhodnutí jako neúplný, neboť stavebník nedoložil stanovisko Povodí Vltavy s.p. a studii zastínění sousední nemovitosti, proto byl stavebník vyzván k jeho doplnění ve stanovené lhůtě. V územním řízení výlučně stavebník je povinen doložit svůj návrh na vydání územního rozhodnutí patřičnými doklady tak, aby správní orgán mohl na základě podaného návrhu bez dalšího ve věci rozhodnout. Ustanovení § 35 odst. 3 stavebního zákona předvídá aktivitu směřující k doplnění podaného návrhu pouze na straně stavebníka, přičemž správní orgán má pouze povinnost kvalifikovaným způsobem stavebníka upozornit na nedostatky a vyzvat jej k jejich odstranění. Nelze proto s úspěchem vytýkat žalovanému, event. stavebnímu úřadu, že měl zajistit znalecký posudek, jehož předmětem by byla revize zprávy o zastínění a následně provést geodetické zaměření. V daném případě bylo i opatření těchto důkazů nadbytečné, správní orgán správně jejich předložení nepožadoval. Žalobce namítá, že předmětná stavba byla postavena v rozporu s projektovou dokumentací a schválenou situací, proto nesouhlasí, aby tato stavba byla nadále rozšiřována a zvyšována a pokračovalo se tedy tím v dalším porušování či obcházení stavebních předpisů. Uvedená námitka žalobce není důvodná, neboť rekreační chata byla kolaudačním rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 20. dubna 2002, zkolaudována. Námitka žalobce je irelevantní pro posouzení věci, kdy předmětem řízení je územní rozhodnutí, objekt stavebníka nedozná změn pokud se týká zastavěné plochy a vzájemných odstupů sousedících objektů, změna spočívá pouze v nahrazení stávající pultové střechy střechou stanovou, dojde tak k navýšení chaty oproti stávajícímu stavu o 1,15 metru. Je proto zcela vyloučeno, aby se soud touto námitkou v tomto soudním řízení zabýval. Jak pro stavební úřad, tak i pro soud je v tomto směru podstatné, zda návrh stavebníka na vydání územního rozhodnutí je úplný, či nikoli. V zákonné úpravě není nikde stanoveno, že by příslušný stavební úřad měl v územním řízení zohledňovat, za jakých okolností bylo vydáno stavební povolení, event. kolaudační rozhodnutí, a to s ohledem na tzv. princip legální licence, zakotvený v článku II odstavec 3 Ústavy, podle něhož orgán státní správy může činit pouze to, co mu zákon ukládá. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. dubna 2002 a je tedy závazné jak pro účastníky řízení, tak i pro správní orgány i pro soud. Na rekreační chatu je proto nutno nahlížet jako na objekt postavený a užívaný v souladu s právními předpisy stavebního práva. Tvrzení žalobce, že rekreační chata byla dokončena s odchylkami oproti schválené projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení z roku 1972, je proto neopodstatněná. Předmětné kolaudační rozhodnutí nelze již napadnout ani prostřednictvím mimořádných opravných prostředků. Z písemností založených ve správním spise vyplývá, že rekreační chata po realizaci změny stavby nedozná změn, pokud se jedná o zastavěnou plochu, vzájemné odstupy sousedících objektů se rovněž nemění. V současné době rekreační chata směrem k objektu žalobce je opatřena třemi okny, z nichž jedno je z obytné místnosti, přičemž součástí návrhu je provedení stavebních úprav – dispozičních změn v objektu, po jejichž provedení bude stěna směřující k objektu žalobce opatřena opět třemi okny, a to v prvním nadzemním podlaží jedním oknem z kuchyně a ve druhém nadzemním podlaží dvěma okny z haly a schodiště, tedy oproti stávajícímu stavu okny výlučně z nebytových prostor. Za tohoto zjištění je správný závěr žalovaného, že uvedená změna nemůže zhoršit existující stav a mít negativní vliv na hodnotu nemovitosti ve vlastnictví žalobce a kvalitu užívání. K uvedené výhradě soud poznamenává, že změna spočívající v provedení uvedených stavebních úprav nepodléhá územnímu rozhodnutí o změně stavby, takovému rozhodnutí podléhají pouze změny stavby uvedené v § 81 odst. 2 stavebního zákona, dle něhož rozhodnutí o změně stavby vyžadují nástavby, přístavby, změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí. V dané záležitosti tedy důvodem vydání rozhodnutí o změně stavby byla okolnost, že stavebník požadoval navýšení objektu o 1,15 metru v důsledku realizace stanové střechy. Provedení dispozičních změn v objektu, po jejichž provedení bude stěna směřující k objektu žalobce opatřena opět třemi okny, není důvodem pro vydání územního rozhodnutí. Z projektové dokumentace i z obsahu správního spisu vyplývá, že odstup sousedících objektů se nemění, neboť nedochází k půdorysnému rozšíření stavby, zastavěná plocha je neměnná, proto stavební úřad neposuzoval záměr z hledisek stanovených v § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, kde jsou řešeny vzájemné odstupy staveb. Soud poznamenává, že podle § 25 odst. 3 shora uvedené vyhlášky vytváří-li stavby pro rodinnou rekreaci mezi sebou volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 10 metrů. Tento zákonný požadavek je v daném případě tedy splněn. Žalobce namítá, že světlotechnická studie vychází z účelově nastavených parametrů, aniž je jím uváděno, jak k tomuto závěru dospěl. Za účelem posouzení námitky žalobce možného zastínění jeho nemovitosti vyzval stavební úřad stavebníka k předložení studie zastínění sousední nemovitosti, kterou stavebník doložil. Světlotechnická studie byla zpracovaná autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby Ing. V. H. a z jejího závěru vyplývá, že rekonstruovaný objekt je zcela mimo oblast polohy slunce mezi 7 a 17 hodinou a nemůže ovlivnit zastíněním objekt na pozemku parc. č. 54, obytná místnost v objektu na pozemku parc. č. 54 s oknem severozápadním směrem je prosluněna podle požadavků ČSN, rekonstrukcí chaty na pozemku parc. č. 111 nebude toto proslunění ovlivněno. Závěr v uvedené studii je jednoznačný a stavební úřad nebyl povinen opatřovat další podklady pro vydání rozhodnutí na základě ničím nepodloženého tvrzení žalobce. Jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, je povinností stavebníka předkládat podklady k vydání rozhodnutí, stavební úřad povinnost zajišťovat podklady k vydání rozhodnutí k návrhu stavebníka nemá. Námitky zastínění nepřekračovaly rozsah pravomoci stavebního úřadu, neboť se jednalo o námitky územětechnického či stavebnětechnického charakteru, jejichž posouzení je v pravomoci stavebního úřadu. K námitce žalobce ohledně výhledových pohledů, resp. jejich výrazného zhoršení a požadavku na vypracování studie srovnávající současné a budoucí výhledové poměry na místě samém a srovnávací studie původní a navrhované zastavěné plochy, soud poukazuje na skutečnost, že stávající chata stavebníka i žalobce je od sebe vzdálena 11,5 metru, přičemž při současnému výhledu z okna žalobce rekreační chatu nevidí, pouze navýšení odvodu spalin instalované na komínu stavebníka, neboť u hranice jeho pozemku jsou vzrostlé túje, po realizaci stanové střechy ze svého objektu uvidí pouze vrchol střechy. Správný je proto závěr stavebního úřadu, že provedením nástavby nedojde k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou poměrům, neboť při vyšší hustotě zástavby vždy dojde v důsledku změn staveb k narušení výhledu ze staveb sousedních, přičemž otázka výrazného zhoršení výhledových poměrů je otázkou subjektivního posouzení. Místním šetřením bylo zjištěno, že návrh změny stavby zapadá do stávající zástavby dané lokality, proto je správný závěr, že výrazné zhoršení výhledových poměrů nelze posoudit jako nepřiměřený zásah do jeho oprávněných zájmů, nýbrž jako nutný důsledek realizace práv vlastníka sousední stavby, který je žalobce povinen s ohledem na místní poměry strpět. Z fotodokumentace je zřejmé, že se jedná o území se zhuštěnou zástavbou chat různorodých tvarů i velikostí, umístěných bez jakékoli koncepce a regulace. Tato situace je zapříčiněna tím, že obec Vojníkov nemá pro své území schválen územní plán, žádná regulativa pro stavby rekreačních objektů v dané lokalitě tedy nebyla stanovena. Z těchto důvodů je opodstatněná i námitka ohledně výrazného odlišení stávající chaty od okolní zástavby a záměru, jehož vyhověním dojde k dalšímu zhoršení tohoto stavu, za situace, že pro danou oblast není schválen územní plán. Soud poznamenává, že vzájemný odstup chat v dané lokalitě odpovídá požadovanému odstupu staveb stanovenému pro daný typ stavby jak v době jejího vzniku, tak i předpisům současným. Záměrem totiž nedojde k půdorysnému rozšíření chaty. Zcela nedůvodná je i námitka žalobce, že stavba přesahuje na sousední pozemek, neboť jeho vlastníkem je Povodí Vltavy s.p. Do pozemku žalobce střecha nezasahuje. K této žalobní námitce je třeba předně uvést, že žalobou podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se může úspěšně domáhat zrušení rozhodnutí správního orgánu pouze ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo, nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Z toho vyplývá, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může žalobce namítat pouze porušení svých práv a nikoli také práv jiného subjektu nebo veřejného zájmu, pokud nejde o subjekt, kterému ve správním řízení zvláštní zákon přiznává oprávnění prosazovat a obhajovat zájmy společnosti. Takovým subjektem žalobce není. Proto v řízení o žalobě nemohl se soud uvedenou námitkou zabývat. Pro vzhled stavby v území nejsou stanovena závazná kritéria v případě, že nebyl vydán územní plán. Posouzení návrhu z hledisek daných zákonem a prováděcími předpisy přísluší stavebnímu úřadu. Stavební úřad posoudil záměr stavebníka dle platných právních předpisů a v případě splnění zákonných podmínek vydal rozhodnutí, neboť navržená změna stavby je změnou přiměřenou odpovídající poměrům v dané lokalitě, která nenaruší kvalitu daného prostředí, v důsledku záměru nedojde na straně žalobce k odejmutí stávajícího výhledu ani k výraznému zhoršení stávajícího stavu v případě, že zastavěná plocha a vzájemné odstupy sousedících objektů jsou neměnné, dojde pouze k navýšení střechy o 1,15 metru, kdy žalobce uvidí pouze malou část této střechy od svého objektu. Žalobce má možnost vidět celou chatu stavebníka pouze v případě, že sejde až na samou spodní hranici svého pozemku, kde vlastní pozemek o délce 11 metrů a šířky 2 metry, kterým je zajištěn přístup k vodnímu toku, a teprve z této části pozemku může nahlížet na nemovitost stavebníka a být tak dotčen na svých právech změnou vzhledu sousední stavby. Soud poznamenává, že vlastník stavby má právo užívat svůj majetek dle svého uvážení, pokud se nepřiměřeně nedotkne práv jiných a pokud nevybočí z mezí přípustné veřejnoprávní regulace. Změna stávající chaty v navrženém rozsahu není přípustná, proto stavební úřad nepochybil, pokud změnu stavby v naznačeném směru povolil. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na § 18 stavebního zákona, kde jsou zakotveny cíle územního plánování, neboť posouzení stávající stavby či její změny nepřísluší žalobci hodnotit, zohledňování cílů a naplňování úkolů územního plánování stavební zákon svěřuje orgánům vykonávajícím působnost na úseku územního plánování a stavebním úřadům. V souvislosti s tím soud poznamenává, že obec Vojníkov nemá schválen územní plán. Nedůvodný je rovněž odkaz na ustanovení § 76 odst. 2 stavebního zákona, dle něhož každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou-li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy v případě, kdy změnou stavby nedojde k rozšíření plochy a dojde pouze ke změně střechy – k navýšení o 1,15 m a výhledové poměry zůstanou téměř neměnné. Taková změna stavby je šetrná i k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Změna stavby se ani nevymyká sousedním stavbám. Nedůvodný je návrh žalobce na provedení místního šetření za účelem zjištění vzdálenosti mezi chatou žalobce a chatou stavebníka, která dle žalovaného činí 11,5 metrů. Dle žalobce tato vzdálenost byla zjištěna odměřením z katastrální mapy, což dle žalobce neodpovídá skutečnosti. Správní orgán provedení místního šetření správně odmítl, neboť jak nemovitost žalobce, tak i předmětná rekreační chata byla zaměřena geodetem a následně tyto údaje byly zaneseny do katastrální mapy, proto se jeví zcela nadbytečné provedení dalšího geodetického zaměření. Změnou stavby nedojde k rozšíření zastavěné plochy, proto místní šetření ohledně vzdálenosti chat není zapotřebí. V rámci řízení o žalobě žalobce navrhoval provést důkaz ve formě účastnického výslechu žalobce, provedení místního šetření a zajištění znaleckého posudku, jehož předmětem by byla revize zprávy o zastínění a dále provedení geodetického zaměření. Tyto důkazy byly pro nadbytečnost zamítnuty, neboť ze strany stavebního úřadu byly zajištěny dostatečné důkazy pro vydání předmětného rozhodnutí. Provedení geodetického zaměření důvodné není, neboť geodetické zaměření předmětných nemovitostí bylo provedeno pro zanesení nemovitostí do katastru nemovitostí. Je nadbytečné i vzhledem k okolnosti, že se nemění zastavěná plocha a vzájemné odstupy sousedících objektů, dochází pouze ke změně ze stávající pultové střechy na střechu stanovou, čímž dojde k navýšení oproti stávajícímu stavu o 1,15 metru. Provedení místního šetření se jeví rovněž jako nadbytečné, neboť bylo provedeno stavebním úřadem a z fotodokumentace založené ve správním spise jsou patrné výhledové poměry. Žalobcem byla předložena studie o zastínění, která byla vypracována autorizovaným inženýrem, žalobce nevznesl relevantní námitky, které by byly důvodem pro vypracování znaleckého posudku za účelem revize uvedené studie. Důkaz ve formě účastnického výslechu žalobce byl rovněž zamítnut, neboť v rámci územního řízení stavební úřad zkoumá, zda žadatel připojil k žádosti požadované doklady a zda záměr žadatele je v souladu s požadavky uvedeným v § 90 stavebního zákona. Nedůvodně je i žalobcem namítáno, že v důsledku navrhované změny rekreační chaty dojde ke snížení hodnoty jeho nemovitosti, neboť se jedná o jeho tvrzení, která nejsou ničím podložena, tato výhrada žalobce je zcela nekonkrétní. S ohledem na okolní zástavbu, kde jsou chaty umístěny na malých pozemcích oddělených od sousední nemovitosti oplocením, případně keřovou výsadbou, změna rekreační chaty se žádným způsobem nevymyká charakteru okolní výstavby. Soud opětovně k této výhradě uvádí, že v současné době žalobce vidí komín žadatele a v případě realizace změny střechy ze svého objektu uvidí pouze vrchol střechy, neboť na hranice pozemku má osázeny vzrostlé túje. K námitce žalobce, kdy nesouhlasí s názorem žalovaného, že měl svá práva střežit včas, soud poznamenává, že žalobce nebyl účastníkem kolaudačního řízení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud uzavřel, že správní orgán postupoval v souladu s § 87 a násl. stavebního zákona, soudem nebylo shledáno, že by stavební úřad pochybil v případě vydání územního rozhodnutí. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který měl ve věci plný úspěch se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s.

Poučení