10 A 69/2015 - 44

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Kulískové v právní věci žalobce P. S., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2015, čj. KUJCK 10022/2015/OREG, takto: takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, kterým bylo žalobci nařízeno odstranění nepovolených změn hospodářského stavení na pozemkové parcele KN č. 484/1 – orná půda v k. ú. Svatá Maří postavených v rozporu se stavebním povolením, a to nejpozději do 120 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Napadeným rozhodnutí bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Vimperk ze dne 24. 9. 2014 potvrzeno. Žalobce namítá procesní pochybení v průběhu řízení u prvostupňového správního orgánu, neboť byla kontrolní prohlídka svolána na termín, kdy ještě nemohlo být oznámení o jejím provedení dle správního řádu považováno za doručené. Oznámení o provedení kontrolní prohlídky stavby bylo vydáno 11. 6. 2010, přičemž datum kontrolní prohlídky byl stanoven na 21. 6. 2010. Stavební úřad rovněž v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí ze dne 24. 9. 2014 překročil lhůtu pro rozhodnutí. Lhůta nebyla stavebním úřadem dodržena ani při předání odvolání odvolacímu orgánu. Žalobce dále namítá nevypořádání námitek v odvolacím řízení, jestliže v rozhodnutí chybí informace o tom, jak se žalovaný vypořádal s námitkou, kdy žalobce poukazoval na účelovost jednání ze strany stavebního úřadu, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. V daném případě správní orgány nedodržely princip právní jistoty, kdy každý může mít důvěru v právo a každý má právo na stejnou aplikaci práva. Žalobce dále namítá zmatečnou aplikaci právních předpisů, kdy žalovaný kombinuje zákon č. 50/1976 Sb. a zákon č. 183/2006 Sb. Žalobce má za to, že má být při výstavbě postupováno dle starého stavebního zákona, nelze provádět řízení o odstranění změn stavby dle „nového stavebního zákona“, avšak neumožnit dále postup dle tohoto zákona – předložit dokumentaci skutečného provedení při kolaudačním řízení, ale věc vrátit ke starému stavebnímu zákonu, který tuto možnost nepřipouští. V tomto postupu žalobce spatřuje účelovost jednání stavebního úřadu ve snaze vytvořit pro žalobce co nejnepříznivější stav. Jedná se proto o rozpor s § 190 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. Jestliže by bylo postupováno dle starého stavebního zákona, nemohla by se uskutečnit kontrolní prohlídka ve veřejném zájmu, kdy by úředníci mohli místní šetření provádět tak dlouho, dokud něco neobjeví. V napadeném rozhodnutí se pouze uvádí, že stavba byla povolena za účinnosti starého stavebního zákona, není zde však řešeno, kdy změny stavby byly provedeny. Jestliže rozhodnutí o prodloužení lhůty dokončení stavby bylo vydáno 14. 12. 2009, kdy nebyly vzneseny žádné námitky ani připomínky, lze tak uvažovat, že změny byly provedeny v období od 14. 12. 2009 do doby kontrolní prohlídky, tedy k datu 21. 6. 2010, již za účinnosti nového stavebního zákona. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ze spisu lze ověřit, že oznámení o provedení kontrolní prohlídky stavby bylo žalobci doručeno dne 15. 6. 2010, přičemž žalobce se kontrolní prohlídky stavby konané dne 21. 6. 2010 zúčastnil. Žalovaný v postupu stavebního úřadu žádnou překotnost nespatřuje. V případě, že by tato výhrada byla namístě, není žalovanému známo, jaký vliv by tento postup před zahájením řízení mohl mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci. Pokud se jedná o lhůty pro vydání rozhodnutí a o lhůty pro předání odvolání žalovanému, jedná se o lhůty pořádkové, kdy rovněž případné překročení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Námitku, že žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami, kterými žalobce poukazoval na účelovost jednání ze strany stavebního úřadu, nepovažuje žalovaný za důvodnou. Žalovaný provedl přezkum celého postupu stavebního úřadu a v odůvodnění podrobně uvedl, proč považuje postup stavebního úřadu za správný. Žalovaný odmítá, že by v napadeném rozhodnutí zmatečně kombinoval zákon č. 50/1976 Sb., a zákon č. 183/2006 Sb., přičemž v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde ozřejmuje důvody pro aplikaci toho kterého předpisu. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, rovněž tak i stavební úřad. Doba provedení změn není podstatná, postup v řízení o nařízení odstranění stavby se řídí zněním zákona účinným v době zahájení řízení. V odůvodnění rozhodnutí se žalovaný podrobně zabýval tím, zda provedené změny stavby jsou důvodem pro to, aby stavební úřad zahájil řízení o nařízení jejich odstranění a vysvětlil, proč v dané věci nebylo možno postupovat podle § 118 stavebního zákona z roku 2006 a proč bylo nutno vést řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 téhož zákona. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 21. 6. 2010 provedl stavební úřad kontrolní prohlídku na stavbě rodinného domu s hospodářským stavením na pozemku parc. č. 484/1 v k. ú. Svatá Maří. Stavební úřad učinil v protokolu závěr, že v případě zjištěných nepovolených změn zahájí řízení o odstranění stavby s tím, že žalobce může požádat o dodatečné povolení těchto změn a že po dokončení objektu je možno hospodářské stavení samostatně zkolaudovat včetně navazujících přípojek technických sítí. Stavební úřad vydal dne 26. 7. 2010 opatření, jímž zahájil řízení o nařízení odstranění změn stavby hospodářského stavení na pozemkové parcele č. 484/1 v k. ú. Svatá Maří provedených v rozporu se stavebním povolením ze dne 16. 6. 1999. Nepovolené změny byly v oznámení popsány. Místnost „sklad zahradního nářadí“ neobsahuje okenní otvory, navíc je proveden jeden dveřní otvor do sousední místnosti „nemotorové stroje“ a jeden dveřní otvor do sousední místnosti „domácí dílna“. Dále v místnosti „nemotorové stroje“ nejsou provedeny okenní otvory. Z místnosti „domácí dílna“ je vytvořen obytný prostor v rozporu se stavebním povolením. Tento obytný prostor je vybaven kuchyňskou linkou a hygienickým zázemím, rozdílně od projektu zde chybí dva okenní otvory, dále se zde nachází namísto povoleného průjezdu prostor sloužící jako pracovna, která rovněž nebyla povolena. Rovněž bylo zjištěno podstatně odlišné provedení prostoru skleníku od schválené projektové dokumentace. V rozporu se schválenou projektovou dokumentací je řešeno vytápění hospodářského stavení, kdy na místo lokálního vytápění kamny na pevná paliva s odvodem spalin do komína je hospodářské stavení vytápěno kotlem ústředního topení z rozestavěné stavby rodinného domu. Teplovodní potrubí mezi rozestavěným rodinným domem a hospodářským stavením nebylo rovněž povoleno. Na opatření o zahájení řízení o odstranění stavby žalobce písemně reagoval, V podání vyslovil nesouhlas s provedením kontrolní prohlídky. Dne 26. 10. 2010 byl žalobce opětovně upozorněn na to, že i přes poučení o možnosti požádat o dodatečné povolení nepovolených změn stavby hospodářského stavení nebyla jím žádost o dodatečné povolení stavby podána. Na toto upozornění reagoval žalobce podáním ze dne 8. 12. 2010, ve kterém uvedl, že změny stavby oproti původní schválené dokumentaci nejsou zásadní a budou se řešit odpovídajícím způsobem, tedy doložením upravené projektové dokumentace dle skutečného stavu ke kolaudačnímu řízení. Stavební úřad vydal dne 24. 7. 2013 opakovanou výzvu, neboť žalobce nepředložil žádost o dodatečné povolení nepovolených změn stavby hospodářského stavení s tím, že mu byla stanovena lhůta do 30. 9. 2013. Žalobce na tuto výzvu reagoval dopisem ze dne 18. 9. 2013, ve kterém uvedl, že věc bude řešit doložením upravené projektové dokumentace dle skutečného stavu ke kolaudačnímu řízení, aby toto jeho sdělení bylo chápáno jako odmítnutí podřídit se výzvě stavebního úřadu s tím, aby s ním bylo zahájeno příslušné řízení, kde by mohl svůj údajný delikt proti stavebnímu zákonu obhájit. Současně s tím namítal podjatost úředníků stavebního úřadu. Stavební úřad vydal dne 1. 10. 2013 rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolených změn stavby hospodářského stavení na pozemkové parcele č. 484/1 v k. ú. Svatá Maří, které byly postaveny v rozporu se stavebním povolením, nepovolené změny měly být odstraněny tak, aby bylo umožněno dokončení hospodářského stavení podle ověřené projektové dokumentace stavebního povolení vydaného dne 16. 6. 1999. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný zrušil rozhodnutí stavebního úřadu, neboť se stavební úřad nevypořádal s námitkou podjatosti jmenovaných úředníků. Poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o námitkách podjatosti vznesených žalobcem, stavební úřad přistoupil dne 24. 9. 2014 k vydání rozhodnutí, kterým nařídil žalobci odstranění nepovolených změn stavby hospodářského stavení, které byly postaveny v rozporu se stavebním povolením, a to do 120 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Nepovolené změny měly být odstraněny tak, aby bylo umožněno dokončení hospodářského stavení dle ověřené projektové dokumentace stavebního povolení vydaného dne 16. 6. 1999. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, odvolání žalobce bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že stavební úřad postupoval v souladu se zákonem. Rozpor s § 190 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., shledán nebyl, neboť se jedná o přechodné ustanovení ohledně správních deliktů spáchaných po 31. 12. 2006. Postup v řízení o nařízení odstranění stavby se řídí zněním zákona účinným v době zahájení řízení, tedy zněním účinným do 31. 12. 2012. Řízení o nařízení odstranění stavby bylo nutno vést dle § 129 stavebního zákona z roku 2006, nebylo možno postupovat dle § 118 stavebního zákona č. 183/2006 Sb., neboť stavba byla již provedena. V případě provedené změny šlo o nikoli drobnou odchylku od schválené projektové dokumentace, proto bude nutno vydat kolaudační rozhodnutí ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb., neboť stavební zákon z roku 2006 neupravuje možnost s kolaudačním řízením spojit řízení o změně stavby. Pokud se provedení odchyluje od projektové dokumentace, bylo nutné nepovolené změny projednat v řízení o odstranění stavby a pak rozhodnout teprve o vydání kolaudačního rozhodnutí. Realizované změny stavby pravomocně povolené před 1. 1. 2007, které nebyly projednány se stavebním úřadem nelze povolit jinak než postupem podle § 129 zákona č. 183/2006 Sb. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce namítá, že kontrolní prohlídka byla překotně svolána na termín, kdy ještě nemohlo být oznámení o jejím provedení dle správního řádu považováno za doručené. Oznámení o provedení kontrolní prohlídky stavby bylo vydáno dne 11. 6. 2010, kdy termín kontrolní prohlídky byl stanoven na 21. 6. 2010. Soud ze spisu zjistil, že oznámení o provedení kontrolní prohlídky bylo vydáno dne 11. 6. 2010. Toto oznámení o provedení kontrolní prohlídky bylo žalobcem dle doručenky převzato dne 15. 6. 2010, přičemž žalobce se dle protokolu kontrolní prohlídky stavby dne 21. 6. 2010 osobně zúčastnil. Žalobce tedy uvedeným postupem nebyl zkrácen na svých právech, jestliže žalobci bylo oznámení řádně doručeno 6 dnů před termínem kontrolní prohlídky. Nelze učinit závěr, že by kontrolní prohlídka byla svolána překotně, jak se žalobce mylně domnívá. Žalobce dále namítá, že stavební úřad v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí ze dne 24. 9. 2014 překročil lhůtu pro rozhodnutí, když lhůta nebyla stavebním úřadem dodržena ani při předání odvolání odvolacímu orgánu. V uvedeném soud poznamenává, že jak lhůta pro vydání rozhodnutí, tak rovněž i lhůta pro předložení odvolání odvolacímu orgánu je lhůtou pořádkovou. I v případě, že došlo k překročení lhůty při vydání rozhodnutí ze dne 24. 9. 2014 nelze shledat, že by byl žalobce tímto postupem zkrácen na svých právech. K námitce žalobce, že stavebním úřadem nebyla dodržena lhůta ani při předání odvolání odvolacímu orgánu, soud uvádí, že úkon správního orgánu spočívající v předložení odvolání včetně správního spisu nadřízenému odvolacímu orgánu na základě ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu je svým charakterem úkonem ve správním řízení, který je za určitých podmínek způsobilý zasáhnout do právní sféry odvolatele. Dle § 88 odst. 1 správního řádu předá správní orgán odvolání spolu se správním spisem a stanoviskem k tomuto odvolání nadřízenému správnímu orgánu, a to ve lhůtě třiceti dnů ode dne doručení tohoto odvolání. K charakteru lhůty pro předání odvolání a správního spisu nadřízenému správnímu orgánu soud poukazuje na komentované znění k ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu, dle něhož správní orgán prvního stupně je povinen předat spis společně se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu ve lhůtě do třiceti dnů od doručení odvolání. Bylo-li ve věci podáno odvolání, lhůta je vázána na včasné odvolání, které bylo podáno jako poslední. Zdůrazňuje se, že se jedná o lhůtu pořádkovou a né vždy se podaří její naplnění. Zejména jde- li o případy, kdy odvolání mělo vady a bylo třeba odvolatele vyzývat k jeho doplnění odvolání se poté zasílá dalším účastníkům řízení k vyjádření, případně se doplňuje řízení o nové podklady. Z toho vyplývá, že lhůta pro předložení odvolání představuje lhůtu pořádkovou sloužící k určitému vymezení povinnosti správnímu orgánu. Nedodržení této lhůty není spojeno s žádným procesním důsledkem. I v případě, kdy dojde k opožděnému předložení odvolání nadřízenému správnímu orgánu nelze učinit závěr, že by tato skutečnost měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud se k uvedené výhradě vyjadřuje pouze obecně, neboť v průběhu řízení byla vydávána prvostupňovým správním orgánem řada rozhodnutí, a to zejména i o námitce podjatosti žalobce, proto z obecně formulované námitky nelze zjistit ohledně jakého odvolání došlo ze strany stavebního úřadu k nedodržení lhůty pro předání odvolání odvolacímu orgánu. S odkazem na důkazy lze se domnívat, že se jedná o rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 24. 9. 2014 čj. VUP 19577/14-KLI-993/10, proti kterému se žalobce odvolal dne 6. 10. 2014, přičemž na základě výzvy toto odvolání doplnil dne 23. 10. 2014, přičemž z přípisu ze dne 12. 12. 2014 vyplývá, že Městský úřad ve Vimperku doručil spis s odvoláním žalobce žalovanému dne 16. 12. 2014. Ze spisu vyplývá, že žalobce se v zákonné lhůtě odvolal, ovšem zaslal pouze blanketní odvolání, v němž sdělil, že odůvodnění svého odvolání dodá do 24. 10. 2014. Odůvodnění odvolání bylo žalobcem doručeno dne 23. 10. 2014. Vzhledem však k tomu, že žalobce nepodal odvolání s potřebným počtem stejnopisů, byl vyzván k doplnění odvolání do 10 dnů od doručení výzvy, kterou převzal dne 5. 11. 2014. Lhůta k doplnění uplynula dnem 18. 11. 2014. Následně stavební úřad vyhotovil potřebné stejnopisy a dne 24. 11. 2014 zaslal ostatním účastníkům řízení odvolání žalobce. Vzniklé náklady na jejich vyhotovení následně stavební úřad požadoval od žalobce. S ohledem na shora uvedený postup žalobce stavební úřad nedodržel třicetidenní lhůty k předání spisu odvolacímu orgánu. Předložení spisu odvolací instrukci po uplynutí lhůty však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí chybí informace o tom, jak se žalovaný vypořádal s námitkami, kterými žalobce poukazoval na účelovost jednání ze strany prvostupňového správního orgánu. Žalobce tedy brojí proti nedostatečnému vypořádání jeho odvolací námitky. Námitka žalobce ohledně účelového jednání ze strany úředníků je zcela obecná a nelze na ni reagovat jinak než opět obecně. Problematikou řádného odůvodnění rozhodnutí správního orgánu se opakovaně zabývala soudní judikatura, podle které je nezbytné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení takovým způsobem, aby z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo možné dovodit, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009 čj. 9As 71/2008-109). V opačném případě by mohlo být rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. V daném případě žalobce v odvolání uvedl, že rozhodnutí žalovaného považuje za šikanózní a že mu předcházelo účelové jednání ze strany úředníků, přičemž v doplnění odvolání se zmínil, že v rámci předchozího projednání namítal podjatost úředníků. Následně v průběhu řízení bylo o námitce podjatosti žalobce rozhodováno samostatnými rozhodnutími. Námitka ohledně účelovosti jednání a postupu úředníků byla vypořádána i v rámci rozhodování o námitce podjatosti. V daném případě se rovněž žalovaný argumentací uplatněnou žalobcem náležitě vypořádal, neboť v napadeném rozhodnutí uvedl, na základě jakých skutečností dovozuje, že napadené rozhodnutí je věcně správné. Rozhodnutí obsahuje zcela dostatečně určité a srozumitelné odůvodnění, kdy se odvolací orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu náležitě vypořádal s jednotlivými námitkami žalobce. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou jednoznačně uvedeny důvody k odstranění předmětné stavby, je zcela patrná zásadní úvaha správního orgánu o tom, že byly splněny zákonné předpoklady pro odstranění předmětné stavby. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Soud proto uzavřel, že odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje jak formální, tak obsahové náležitosti ve smyslu § 68 správního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí, když důvody zcela vychází z provedeného dokazování a jsou jasné i přesvědčivé. Odvolacím orgánem bylo zcela jednoznačně uvedeno z jakého důvodu má být předmětná stavba odstraněna. Žalobce nedůvodně namítá zmatečnou aplikaci právních předpisů. Má za to, že žalovaný nesprávně kombinuje zákon č. 50/1976 Sb. a zákon č. 183/2006 Sb., neboť mělo být postupováno pouze dle zákona č. 50/1976 Sb. V tomto postupu žalobce spatřuje účelovost jednání a jedná se proto o rozpor s § 190 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. V daném případě se jedná o stavbu, která byla provedena v rozporu se stavebním povolením ze dne 16. 6. 1999. Na základě kontrolní prohlídky stavební úřad dne 26. 7. 2010 opatřením oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění změn stavby hospodářského stavení, které byly provedeny v rozporu se stavebním povolením. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno proto, že stavební úřad shledal konkrétní změny v provedení stavby oproti dokumentaci ověřené stavebním povolením ze dne 16. 6. 1999. Žalobce nepožádal o dodatečné povolení těchto změn. Mezi účastníky je tak na sporu, zda v případě uvedených změn předmětné stavby bylo důvodné zahájit řízení o nařízení odstranění nepovolených změn stavby podle § 129 stavebního zákona. V daném případě se jedná o změny stavby hospodářského stavení, které jsou již provedené, kdy již nelze aplikovat postup dle § 118 stavebního zákona, neboť ten se vztahuje pouze na případy, kdy stavebník chce před dokončením stavby některé její schválené parametry změnit. S ohledem na povahu změny stavby nelze posuzovat provedenou změnu jako drobnou odchylku od původního stavebního povolení (není důvod k postupu podle § 129 odst. 2 stavebního zákona). Postup dle § 129 stavebního zákona by byl možný v případě, pokud by provedená změna stavby byla posouzena nikoli jako drobná odchylka od schválené projektové dokumentace. Nejde proto o drobné změny stavby, aby bylo možno v rámci kolaudace tyto změny pokrýt. Soud poznamená, že posouzení povahy změny přísluší stavebnímu úřadu. V daném případě stavební úřad jako odborný orgán posoudil povahu stavebních prací tak, že nejde o drobné změny, a proto je nutno postupovat dle „nového“ stavebního zákona publikovaného pod č. 183/2006 Sb. Pro povolení užívání stavby hospodářského stavení bude nezbytné vydat kolaudační rozhodnutí dle § 190 odst. 5 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., neboť se jedná o stavbu pravomocně povolenou do 31. 12. 2006. Nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. neupravuje možnost s kolaudačním řízením spojit řízení o změně stavby, jestliže se skutečné provedení podstatně odchyluje od dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení. Proto je nutno nepovolené změny stavby projednat v řízení o odstranění stavby a následně pak rozhodnout o vydání kolaudačního rozhodnutí. Jestliže tedy stavební úřad vyhodnotil provedené změny stavby pravomocně povolené do 31. 12. 2006 nikoli jako drobné, nýbrž jako změny provedené v rozporu se stavebním povolením, zcela správně stavební úřad z moci úřední zahájil řízení o nařízení odstranění stavby. Realizované změny stavby pravomocně povolené před účinností nového stavebního zákona, tedy před 1. 1. 2007, které nebyly projednány se stavebním úřadem, nelze povolit jinak než dle § 129 zákona č. 183/2006 Sb. Po dodatečném povolení změn stavby stavební úřad na základě návrhu stavebníka vydá kolaudační rozhodnutí ve smyslu zákona č. 50/1976 Sb. Výsledek kolaudačního řízení závisí na výsledku řízení vadného podle § 129 stavebního zákona. Soud proto uzavřel, že dodatečné povolení nepovolených změn stavby pravomocně povolené do 31. 12. 2006 je možné jen dle § 129 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Stavební povolení bylo na předmětnou stavbu vydáno dne 16. 6. 1999. Lhůta pro dokončení stavby byla prodloužena do 31. 12. 2014. Povinností stavebníka bylo provést stavbu podle projektové dokumentace ověřené ve stavebním povolení. Jestliže žalobce provedl shora uvedené změny stavby bez povolení stavebního úřadu, zcela po právu, došlo k nařízení odstranění nepovolených změn hospodářského stavení. Soud připomíná, že stavebník žádost o dodatečné povolení změn stavby nepodal. Rozpor s § 190 odst. 3 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. shledán nebyl, neboť se jedná o přechodné ustanovení ohledně správních deliktů spáchaných po 31. 12. 2006. Protože řízení o odstranění stavby či její změny je samostatným rozhodnutím odlišným od předcházejícího rozhodnutí o povolení stavby, toto řízení nebylo zahájeno v době před účinností současně platného stavebního zákona, nelze na věc vztáhnout ani přechodné ustanovení § 190 odst. 3 písm. a) zákona. Soud poznamenává, že řízení o nařízení odstranění stavby se řídí zněním zákona účinným v době zahájení řízení, proto řízení o nařízení odstranění stavby bylo nutno vést dle § 129 stavebního zákona z roku 2006, nebylo možno postupovat dle § 118 (změna stavby před jejím dokončením), stavebního zákona č. 183/2006 Sb., neboť stavba byla již provedena. Správně tedy v daném případě v řízení o nařízení odstranění stavby bylo postupováno dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a v souladu s ním byla provedena kontrolní prohlídka, která je nástrojem kontroly stavebního úřadu ohledně dodržování povinností při provádění a užívání staveb. Soud poznamenává, že rovněž i stavební zákon č. 50/1976 Sb. umožňoval stavebnímu úřadu v rámci státního stavebního dohledu vstup na cizí pozemek i stavbu. K námitce žalobce, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není uvedeno, kdy byly změny stavby provedeny, soud uvádí, že doba provedení změn podstatná není, neboť pro danou věc je rozhodné, že provedené změny stavby byly v době zahájení řízení o nařízení jejich odstranění provedeny. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady řízení vznikly. Žalovaný ani náhradu nákladu řízení nepožadoval. Práva na náhradu nákladů řízení se vzdal, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení