10 A 7/2016 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnková a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně R.M., X, zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra - Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha - Chodov, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, se zr ušu je pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Miroslava Kříženeckého.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 11. 1. 2016 postoupena Městským soudem v Praze žaloba ze dne 6. 10. 2015 proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „HZS JC“), ze dne 18. 2. 2011, ev. č.: HSCB- 16/PAM-2011. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně propuštěna ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“). Žalobkyně se podanou žalobou domáhá i zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně předně namítá nezákonnost rozhodnutí, která spočívala v porušení zásady dvojinstančnosti řízení a v pořízení důkazu (doplňující závěr vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014), který tvořil podklad pro napadené rozhodnutí, v rozporu s právními předpisy. Závěry psychologa jsou dle žalobkyně nepřezkoumatelné a z toho důvodu je nepřezkoumatelné i napadené rozhodnutí. Vyhláška č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále jen „vyhláška o způsobilosti“) ve svém § 6 stanoví případy, v nichž má dojít k přezkumnému řízení vedoucím psychologem. Doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, č. j. MV-18221-4/PO-IZS-2011 je dle žalobkyně pouze jakýmsi dodatečným sdělením psychologa, které nesplňuje požadavky uvedené v § 6 vyhlášky o způsobilosti a zároveň bylo vyžádáno k tomu neoprávněným subjektem. Toto doplnění tak nemůže být považováno za přezkumné rozhodnutí ve smyslu § 6 vyhlášky o způsobilosti. Žalovaný nemohl žádným způsobem přezkoumat nepřezkoumatelné rozhodnutí, což vyplývá ze samotné podstaty věci. Nadto je tímto doplněním závěru vedoucího psychologa porušena zásada dvojinstančnosti řízení, když je žalobkyni odebráno právo odvolat se a právo přezkumu. Žalobkyně dále namítá, že všechny tři závěry o osobnostní způsobilosti žalobkyně, tedy závěr psychologa, závěr vedoucího psychologa i doplnění závěru vedoucího psychologa, postrádají proces psychodiagnostiky, který je vyžadován u znaleckých posudků. Žalobkyně přitom odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 19/2013-35, podle něhož by závěry psychologa měly být odůvodněny v rozsahu a kvalitě požadované pro znalecké podsudky. Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, podle kterého zásadní podklad pro rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru byl sám o sobě nepřezkoumatelný a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Úvahy obou správních orgánů ve smyslu ustanovená § 181 odst. 5 služebního zákona jsou rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V případě propuštění příslušníka bezpečnostního sboru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona musela nejprve vzniknout důvodná domněnka o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby a následně byla její osobnostní způsobilost k výkonu služby posouzena psychologem bezpečnostního sboru. Toto rozhodnutí psychologa může být k žádosti příslušníka bezpečnostního sboru přezkoumáno vedoucím psychologem. Psycholog bezpečnostního sboru došel k závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby, na základě čeho pak správní orgán I. stupně zahájil správní řízení. Výsledkem tohoto správního řízení pak bylo propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Psychologický posudek tvořil podklad pro zahájení správního řízení z moci úřední. V případě žalobkyně však správní orgán I. stupně a žalovaný nemohli z posudku vycházet z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, což ostatně konstatoval i Městský soud v Praze ve výše zmíněném rozsudku, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV- 34803-4/PO-K-2011. Žalobkyně v kontextu s výše uvedeným namítá rovněž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které vycházelo z nezpůsobilého psychologického posudku. Žalobkyně dále namítá, že výsledkový list obsažený ve spisovém materiálu závěrů psychologa neodpovídá plnohodnotnému psychodiagnostickému rozboru, přičemž odchylka jediného bodu od normy nemůže zakládat osobnostní nezpůsobilost žalobkyně. Závěry psychologa se dále žádným způsobem nevypořádaly s žalobkyní zmiňovaným bossingem na pracovišti a se skutečností, že bylo žalobkyní před odjezdem na psychotesty sděleno tehdejší psycholožkou HZS JC, že v případě vzepření se zaměstnavateli může u psychotestů pohořet. Žalobkyně v podané žalobě rovněž namítá, jakým způsobem byl senátem poradní komise vyhodnocen jí předložený znalecký posudek. Soudní znalkyně, kterou žalobkyně pověřila ke zpracování znaleckého posudku, měla k dispozici celý spisový materiál včetně provedených testů a na základě všech těchto dokumentů provedla znalkyně přezkum posudku. Soudní znalkyně však neměla k dispozici obsah metodické příručky psychologů pro postupy psychodiagnostiky v bezpečnostních sborech. Žalobkyně závěrem namítá, že neexistovaly předpoklady pro opětovné zjišťování osobnostní způsobilosti žalobkyně, neboť neexistovala ani právně relevantní domněnka o její osobní nezpůsobilosti, když s jejím služebním hodnocením mělo být nezákonně manipulováno. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že se vypořádal se závěry uvedenými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803/PO-K-2011. Senát poradní komise generálního ředitele HZS ČR vyslechl hlavní psycholožku HZS ČR, plk. PhDr. Z.D., podle které byl postup při přezkumném řízení zcela v souladu s platným zněním vyhlášky o způsobilosti, ustanovená komise shledala spis vedený psycholožkou generálního ředitelství HZS ČR nadstandardně kvalitní a nebylo tak nutné přistupovat k dalšímu vyšetření žalobkyně. Následné doplnění závěrů vedoucího psychologa je v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 vyhlášky o způsobilosti, čímž bylo vyhověno požadavku určitosti a přezkoumatelnosti závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Městským soudem v Praze tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011 měla být tímto Doplněním závěrů vedoucího psychologa zhojena. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Žalobkyně byla zaměstnaná ve služebním poměru jako operátorka u Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) České Budějovice. Kolem roku 2010 začaly u žalobkyně přetrvávat problémy na pracovišti, přičemž žalobkyně tyto neshody a zhoršené služební hodnocení přičítala projevům bossingu ze strany přímého nadřízeného. Dne 3. 1. 2011 požádal správní orgán I. stupně o provedení psychologického vyšetření žalobkyně v souladu se zákonem o služebním poměru z důvodů dlouhodobého vyvolávání konfliktů na pracovišti. Dne 12. 1. 2011 byl vyhotoven závěr psycholožky Mgr. M. Č. z psychologického pracoviště HZS České republiky, ev. č. GŘPSP-2/H-2011, podle kterého byla žalobkyně shledána jako osobnostně nezpůsobilá k výkonu služby v hasičském záchranném sboru ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) vyhlášky o způsobilosti. Dne 31. 1. 2011 podala žalobkyně návrh na přezkoumání tohoto závěru, na který bylo reagováno vydáním závěru vedoucího psychologa ze dne 11. 2. 2011, č. j. MV-18221-3/PO-IZS-2011. Vedoucí psycholožka plk. PhDr. Z.V. společně s komisí složenou z psychologů bezpečnostních sborů potvrdila závěr psycholožky Mgr. M. Č. o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně. Dne 18. 2. 2011 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, ev. č.: HSCB–16/PAM- 2011, o propuštění žalobkyně ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru z důvodu pozbytí osobnostní způsobilosti k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto dne 26. 4. 2011 rozhodnutím č. j. MV-34803-4/PO-K-2011, jímž žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Následně podala žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV- 34803-4/PO-K-2011 žalobu u Městského soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, Městský soud v Praze rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V předmětném rozsudku Městský soud v Praze konstatoval, že závěr psychologa bezpečnostního sboru tvoří stěžejní podklad pro rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 2 písm. j) služebního zákona a měl by být odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobně jako u znaleckých posudků, se splněním požadavku úplnosti a přesvědčivosti, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, např. z rozsudku ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 - 35. Posudky, resp. závěry psychologů tyto esenciální požadavky nenaplnily a způsobily tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803-4/PO-K- 2011, pro kterou toto rozhodnutí Městský soud v Praze zrušil. Městský soud v Praze nadto konstatoval, že samotný podklad rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, tedy závěr psychologa Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „GŘ HZS ČR“) a vedoucího psychologa HZS ČR, byl sám o sobě nepřezkoumatelný pro svou strohost a nedostatečnou odůvodněnost, a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Úvahy žalovaného a správního orgánu I. stupně jsou tak ve smyslu ustanovení § 181 odst. 5 služebního zákona rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Na základě žádosti o zpracování vyjádření ke zprávě psychologa ze dne 9. 12. 2014 bylo zpracováno doplnění závěru vedoucího psychologa č. j. MV-18221-3/PO-IZS-2011 ze dne 11. 2. 2011 psycholožkou plk. PhDr. Z.D. dne 17. 12. 2014, č. j. MV-18221-4/PO-IZS- 2011. Dne 10. 2. 2015 proběhlo v sídle GŘ HZS ČR zasedání senátu poradní komise generálního ředitele HZS ČR, kterého se zúčastnila žalobkyně se svým právním zástupcem. Žalobkyně na tomto zasedání namítla, že vada, pro kterou bylo rozhodnutí generálního ředitele zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze, nemůže být zhojena v rámci odvolacího řízení, neboť by takový postup měl za následek porušení zásady dvojinstančnosti řízení a žalobkyni by byla odňata možnost podat odvolání. Z tohoto důvodu by mělo být zrušeno i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc by tomuto orgánu měla být vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně dále navrhla provést důkaz výslechem plk. PhDr. Z.D., která vyhotovila doplnění závěru vedoucího psychologa, přičemž se s žalobkyní nikdy nesetkala a není tak zřejmé, jakým způsobem psycholožka došla k závěrům uvedeným v doplnění závěru vedoucího psychologa, neboť disponovala pouze podklady starými 4 roky. Dne 25. 2. 2015 proběhl výslech svědkyně, psycholožky plk. PhDr. Z.D. za účasti žalobkyně, ze kterého je ve spise pořízen protokol č. j. HSHK-586-11/2015. Dne 31. 3. 2015 bylo předsedovi senátu poradní komise generálního ředitele HZS ČR doručeno vyjádření žalobkyně společně s navrženým důkazem, a to znaleckým posudkem č. 4-4/2015 zpracovaným psycholožkou PhDr. I.M.. Žalobkyně ve svém vyjádření apelovala na závaznost právního názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze, podle kterého je podklad pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného nepřezkoumatelný a správní orgány z něj tak nemohou vycházet. Nemělo být tedy ani zahájeno správní řízení, pro které na základě uvedeného neexistuje řádný podklad. Žalovaný by měl dle názoru žalobkyně postupovat v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s ustanovením § 179 služebního zákona a řízení zastavit, neboť zde neexistoval důvod pro jeho zahájení. Žalobkyně je rovněž přesvědčena, že doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014 je pouze jakýmsi dodatečným sdělením psychologa, které bylo vyžádáno neoprávněným subjektem a nemůže být hodnoceno jako důkaz, resp. nemůže nahradit závěr psychologa bezpečnostního sboru ani přezkumné rozhodnutí vedoucího psychologa, nemůže obstát jako další přezkumné rozhodnutí vedoucího psychologa. Ve spise je dále založen protokol o výpovědi svědka, plk. PhDr. Z.D. ze dne 29. 4. 2015, č. j. HSHK-586-17/2015 a protokol o výpovědi svědka, plk. PhDr. M.M. rovněž ze dne 29. 4. 2015, č. j. HSHK-586-18/2015. Ze stejného dne, tedy z 29. 4. 2015 se ve spise nachází i zápis z jednání senátu poradní komise generálního ředitele HZS ČR, na kterém bylo projednáno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele HZS JC ze dne 18. 2. 2011 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Senát shledal za prokázané nedostatky ze strany žalobkyně v rovině služebních vztahů na pracovišti v období roku 2010 a domněnku služebního funkcionáře o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně za důvodnou. Senát rovněž považuje za prokázané, že žalobkyně v době jejího psychologického vyšetření na pracovišti GŘ HZS ČR nesplňovala všechno osobnostní charakteristiky předpokládané pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Žalobkyní tvrzené šikanování na pracovišti ve formě bossingu nebylo v průběhu řízení před senátem poradní komise žádným způsobem doloženo. Dále je v zápise uvedeno, že předseda poradní komise generálního ředitele HZS ČR požádal vedoucí psycholožku, aby doplnila odborný závěr ze dne 11. 2. 2011 o náležitosti tak, aby závěr vedoucího psychologa odpovídal požadavkům přezkoumatelnosti v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32. Plk. PhDr. Z.D. vyhotovené doplnění závěru vedoucího psychologa dle konstatování senátu poradní komise zcela vyhovuje požadavkům určitosti a přezkoumatelnosti. Žalobkyní předložený znalecký posudek vyhodnotil senát poradní komise jako málo přesvědčivý a neobjektivně zpracovaný. Poradní senát dále konstatoval, že v průběhu opakovaného řízení o odvolání žalobkyně měla žalobkyně možnost uplatnit všechna práva účastníka řízení ve věcech služebního poměru. K dalšímu osobnímu vyšetření žalobkyně nebylo nutné přistoupit, neboť komise složená z vedoucích psychologů bezpečnostních sborů měla k dispozici úplný spisový materiál a závěr zpracovaný kpt. Mgr. Č. shledala za nadstandardně kvalitní. Námitku žalobkyně spatřovanou v porušení principu dvojinstančnosti řízení tak senát shledal jako nedůvodnou. Dne 22. 7. 2015 podala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce závěrečné vyjádření k rukám JUDr. V.B., předsedy poradní komise GŘ HZS ČR, který byl pověřen k přípravě rozhodnutí ve věci samé. Ve vyjádření žalobkyně zopakovala shodné skutečnosti jako ve vyjádření ze dne 31. 3. 2015, nadto poukázala na skutečnost, že znalecký posudek, který senát poradní komise vyhodnotil jako odborně málo přesvědčivý a neobjektivně zpracovaný, mohl být takto hodnocen z důvodu nedostupnosti podkladů, konkrétně metodické příručky psychodiagnostických postupů zjišťování osobnostní způsobilosti uchazečů a příslušníků v rámci služby u HZS ČR. Nebyla tak odstraněna vada objektivní přezkoumatelnosti uplatněných podkladů, když tyto podklady zpracovatelka znaleckého posudku neměla k dispozici. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. 8. 2015, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. V předmětném rozhodnutí je opět zopakováno, že znalecký posudek předložený žalobkyní vykazuje nedostatky v oblasti znalosti postupů psychodiagnostiky v bezpečnostních sborech, znalkyně dále vycházela výhradně z tvrzení žalobkyně a psychologické pracoviště GŘ HZS ČR s žádostí o součinnost nekontaktovala. Vedoucí psycholožkou plk. PhDr. Z.D. vyhotovené doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014 je zpracováno v souladu s ustanovením § 5 vyhlášky o způsobilosti a plně vyhovuje požadavku určitosti a přezkoumatelnosti závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně tak, jak tyto náležitosti požadoval v rozsudku č. j. 9 Ad 9/2011 - 32 Městský soud v Praze. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), a shledal, že žaloba důvodná je. Krajský soud shledal důvodnou stěžejní žalobní námitku týkající se toho, že žalovaným nebyl respektován závazný právní názor uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32. V postupu žalovaného, který nerespektoval závazný právní názor správního soudu, spatřuje zdejší krajský soud závažné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, přičemž tato vada měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 4. 2009, č. j. 4 Azs 72/2008-100 konstatoval, že: „nerespektování závazného právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku krajského soudu představuje natolik závažné porušení procesních předpisů správním orgánem [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], že k němu soud musí přihlédnout i bez námitky. Opačný přístup by znamenal nepřípustnou erozi významu závazného právního názoru, jehož dodržení by soud bez příslušného žalobního bodu vůbec nemohl zkoumat. Ve prospěch přezkoumání dodržení závazného právního názoru z úřední povinnosti svědčí i zásady procesní ekonomie, rychlosti a efektivnosti soudního přezkumu správních rozhodnutí: jsou-li splněny podmínky řízení a podání nevykazuje vady, soud nejprve posoudí, zda správní orgán respektoval v dané věci vyslovený závazný právní názor, a při negativním zjištění přistoupí bez dalšího ke kasaci napadeného rozhodnutí. Řízení tak bude rychlejší, hospodárnější a efektivnější.“ V nyní projednávané věci žalovaný nepostupoval způsobem, který mu závazně stanovil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, čímž žalovaný zatížil správní řízení zásadní vadou. Krajský soud pro bližší seznámení se s danou problematikou připomíná na úvod několik stěžejních zákonných ustanovení. V prvé řadě se jedná o ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona, podle jehož znění musí být příslušník bezpečnostního sboru propuštěn, jestliže podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby. Dále podle ustanovení § 79 odst. 2 téhož zákona osobnostní způsobilost příslušníka posuzuje psycholog psychologického pracoviště bezpečnostního sboru. Proti závěru psychologa o osobnostní způsobilosti může podat příslušník návrh na přezkoumání vedoucímu psychologického pracoviště bezpečnostního sboru. Důvodem zjišťování osobnostní způsobilosti podle ustanovení § 2 písm. c) vyhlášky o způsobilosti je domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Ustanovení § 181 služebního zákona uvádí náležitosti rozhodnutí služebního funkcionáře v určité věci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Rozhodnutí služebního funkcionáře musí být v souladu s právními předpisy, musí být vydáno příslušným služebním funkcionářem, musí být dostatečně obsahově určité, musí obsahovat předepsané náležitost a mít vždy předepsanou formu. Podle odstavce pátého zmíněného ustanovení § 181 služebního zákona uvede služební funkcionář v odůvodnění důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, dále uvede způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Městský soud v Praze ve chvíli, kdy rozhodoval ve věci samé a rušil rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803-4/PO-K-2011, vyslovil závazný právní názor, jímž se měl v dalším rozhodování řídit žalovaný, a to následovně: „Vady esenciálního podkladu pro rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobkyně ze služebního poměru způsobily nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že podle ust. § 181 odst. 5 služebního zákona uvede služební funkcionář v odůvodnění svého rozhodnutí důvody jeho vydání, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Zásadní podklad rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru byl sám o sobě nepřezkoumatelný a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Jejich úvahy ve smyslu zmíněného ust. § 181 odst. 5 služebního zákona jsou tak rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedené mělo za následek zrušení žalobou napadeného rozhodnutí soudem.“ Jak dále Městský soud v Praze ve zmíněném rozsudku uvedl, „posudek, resp. závěr psychologa bezpečnostního sboru ve smyslu vyhlášky, je stěžejním podkladem rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 2 písm. j) služebního zákona, tedy odborným závěrem, o němž si správní orgán ani soud nemůže pro nedostatek odborných znalostí učinit úsudek sám. To však neznamená, že mají rezignovat na hodnocení posudku jako důkazu podle zásad vymezených pro přezkumnou činnost. Posudek musí být odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádat se se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, které uvedl vyšetřovaný příslušník. To se z obsahu obou závěrů služebních psychologů nepodává. Za situace, kdy závěr služebního psychologa Mgr. Č. ze dne 12. 1. 2011 požadované náležitosti nemá, byla možnost žalobkyně zpochybnit tento závěr podle § 6 vyhlášky jen velmi omezená. Své povinnosti řádně přezkoumat předchozí závěr psycholožky podle zmíněného ust. § 6 vyhlášky nemohl dostát ani vedoucí psycholog. Není totiž zřejmé, jak mohl posoudit metody použité při zjišťování osobnostní způsobilosti a správnost jejich vyhodnocení, a uvážit, zda existovaly předpoklady pro opětovné zjišťování osobnostní způsobilosti žalobkyně.“ Krajský soud je v kontextu s výše uvedenými závěry Městského soudu v Praze toho názoru, že žalovaný pro zhojení vad nastalých v průběhu původního správního řízení a následně vytýkaných v uvedeném rozsudku Městským soudem v Praze, nemohl přistoupit toliko k zadání dopracování závěru vedoucího psychologa. Soud poukazuje na to, co uvedl Městský soud v Praze o možnosti přezkoumání posudku, kterému chybějí požadované náležitosti. Jak již bylo uvedeno výše, posudek, resp. závěr psychologa ze dne 12. 1. 2011, Ev. č. GŘPSP-2/H-2011 představoval stěžejní podklad pro rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobkyně ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona. Městský soud v Praze vyhodnotil závěr psychologa jako nepřezkoumatelný, neboť neobsahoval náležitosti požadované vyhláškou o způsobilosti, resp. takové náležitosti, jež jsou kladeny pro vypracování znaleckých posudků. Závěr psychologa tedy musí být dostatečným způsobem odůvodněn a musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jelikož závěr vedoucího psychologa pouze velmi stručně konstatoval, že žalobkyně není osobnostně způsobilá k výkonu služby v HZS ČR podle § 2 písm. c) vyhlášky o způsobilosti, nemohl v žádném případě obstát jako relevantní podklad pro následné rozhodnutí služebního funkcionáře HZS JC, kterým byla žalobkyně propuštěna ze služebního poměru. Služební funkcionář je v souladu s ustanovením § 181 odst. 5 služebního zákona povinen uvést důvody vydání rozhodnutí a současně uvede, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí a jakými úvahami byl při jejich hodnocení veden. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně však tyto obligatorní náležitosti rozhodnutí služebního funkcionáře zcela postrádá a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Městský soud v Praze v rozsudku č. j. 9 Ad 9/2011 – 32 konstatoval, že úvahy žalovaného i správního orgánu I. stupně jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když oba správní orgány vycházely z nepřezkoumatelného podkladu, z něhož vycházet neměly. Žalovaný měl po nabytí právní moci a vykonatelnosti zmíněného rozsudku postupovat tak, že měl v následujícím řízení zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro nepřezkoumatelnost a věc vrátit tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný však takovým způsobem nepostupoval, čímž zatížil řízení zásadní vadou spočívající v nerespektování právního názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze. Přičemž Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku explicitně uvedl, že jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, což mělo následně za následek zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2011, č. j. MV-34803- 4/PO-K-2011. Z uvedených důvodů spatřuje zdejší soud v postupu žalovaného podstatné pochybení, mající za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Městského soudu v Praze vyslovený v rozsudku ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32 a nezrušil nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu I. stupně, je řízení vedené žalovaným stiženo vadou ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., kdy tato vada měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud proto napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně bez jednání podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a ustanovení § 78 odst. 3 téhož zákona zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně krajský soud ukládá žalovanému povinnost zajistit v dalším správním řízení aktualizované psychologické vyšetření žalobkyně, které bude reflektovat její aktuální zdravotní stav. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. Krajský soud závěrem uvádí, že výše popsané vady byly natolik závažné, že byť byla námitka nerespektování závazného právního názoru vysloveného v rozsudku Městského soudu v Praze žalobkyní v podané žalobě uplatněna, krajský soud by byl povinen k vadám přihlédnout i z úřední povinnosti. Za této procesní situace se již krajský soud nezabýval ostatními žalobními námitkami. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle které nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000 Kč a odměnou advokáta spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, přistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o tuto daň, a to ve výši 1.428 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11.228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.