č. j. 61 A 3/2021-38

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: R. M., narozená dne bytem zastoupená advokátem JUDr. Miroslavem Kříženeckým se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky se sídlem Kloknerova 2295/26, 148 01 Praha 11 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2020, čj. MV-115315-52/PO-OVL-2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) požádal dne 3. 1. 2011 o provedení psychologického vyšetření žalobkyně na základě domněnky, že je žalobkyně dočasně či trvale nezpůsobilá k výkonu služby v Hasičském záchranném sboru České republiky (dále jen „HZS“) ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „vyhláška č. 487/2004 Sb.“), která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru. V žádosti správní orgán prvního stupně uvedl, že „odvolatelka na pracovišti dlouhodobě vyvolává konflikty a negativně vystupuje vůči nadřízenému“.

2. Podle závěru psycholožky ze dne 12. 1. 2011, ev. č. GŘPSP-2/H-2011, nebyla žalobkyně osobnostně způsobilá k výkonu služby v HZS. Na základě návrhu žalobkyně došlo k přezkumu závěru psycholožky komisí složenou z psychologů. Tato komise závěry dne 11. 2. 2011 potvrdila. Na základě uvedeného vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011, ev. č. HSCB-16/PAM-2011, jímž ve smyslu § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), žalobkyni ke dni převzetí rozhodnutí (18. 2. 2011) propustil ze služebního poměru.

3. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011 žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 4. 2011, čj. MV-34803-4/PO-K-2011, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. O žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, čj. 9 Ad 9/2011-32, tak, že rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti psychologických závěrů.

4. V rámci opakovaného řízení žalovaný pořídil doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, a rozhodnutím ze dne 10. 8. 2015, čj. MV-164793-12/PO-N-2014, rozhodl tak, že odvolání žalobkyně opětovně zamítl a rozhodnutí správního orgánu potvrdil. O žalobě proti rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015 rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2016, čj. 10 A 7/2016-36, (ve znění opravného usnesení ze dne 23. 8. 2016, čj. 10 A 7/2016-50), tak, že rozhodnutí žalovaného z důvodu nerespektování právního názoru Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudek zdejšího soudu rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, čj. 1 As 228/2016-41, zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 1. 12. 2017, čj. 10 A 7/2016-75, zdejší soud opětovně zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2015 pro nepřezkoumatelnost. O kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku ze dne 1. 12. 2017, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, čj. 1 As 8/2018-37, kasační stížnost zamítl.

5. Žalovaný následně vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 18. 2. 2011, čj. HSCB-16/PAM-2011, zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

6. Proti žalobou napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 26. 1. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí 7. Žalobkyně předně uvedla, že považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, přičemž tato vada nemůže být zhojena. Žalovaný přezkoumával zákonnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Rozhodnutí žalovaného soud opakovaně zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Žalovaný i správní orgán prvního stupně totiž vycházeli z nepřezkoumatelného posudku psychologa, pročež jsou i jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Je přitom zřejmé, že je nepřezkoumatelné i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobkyni tudíž není zřejmé, jak jej mohl žalovaný v rámci žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumat namísto zrušení. II.B Nepřezkoumatelnost posledního doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020 8. Žalobkyně dále považuje za nepřezkoumatelné doplnění závěru psychologa ze dne 24. 1. 2020. Žalobkyně předala veškerý obsah spisového materiálu včetně provedených testů k vypracování posudku PhDr. I. M., jejíž znalecký posudek ze dne 25. 3. 2015, č. 4-4/2015, je součástí správního spisu. Soudní znalkyně dospěla ve svém posudku k nepřezkoumatelnosti výše uváděných posudků psychologů.

9. Nadto žalobkyně dodala, že doplnění psychologického posudku stále neobsahuje náležitosti obecně kladené na psychologické posudky z oblasti psychologie. Doplnění posudku je dle žalobkyně v rozporu s interním aktem řízení generálního ředitele HZS ze dne 18. 12. 2006, konkrétně s čl. 1 bodem 6, neboť neobsahuje výsledek vyšetření zaměřený na vazby mezi požadavky služby a skutečnostmi zjištěnými při psychologickém vyšetření, respektive se z něho nikterak nepodává, jaké jsou požadavky služby.

10. Mimoto bylo žalobkyni až v průběhu odvolacího řízení sděleno, kterou osobnostní charakteristiku, jež je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve smyslu § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb., pozbyla. V doplnění je pak pouze uvedeno, že odchylka žalobkyně od normy je jeden bod. Slovo norma a slova „minimální počet dosažených bodů“ nelze dle žalobkyně směšovat. Odchylka jednoho bodu od normy pak dle žalobkyně nemůže zakládat osobnostní nezpůsobilost. Z posudku se dále podávají charakteristiky, jimž žalobkyně nevyhověla, avšak z doplnění posudku nikterak nevyplývá, z jakých vyšetření a testů byly zjištěny ty které skutečnosti. Z posudku ani nevyplývá, zda PhDr. F. opětovně veškerá vyšetření a testy hodnotila, nebo zda vycházela z již existujícího hodnocení, o jehož objektivitě vznikly v průběhu řízení pochybnosti. II.C Nerespektování právního názoru zdejšího soudu 11. Žalobkyně v obecné rovině uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť žalovaný nerespektoval závazný právní názor zdejšího soudu. II.D Porušení zásady dvojinstančnosti řízení 12. Dále žalobkyně namítla porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Porušení shledává v samotném doplnění psychologického posudku v odvolacím řízení, neboť žalobkyni bylo prakticky odebráno právo odvolat se a současně právo na přezkum posudků psychologa. Ani jedno z doplnění závěru vedoucího psychologa nemůže dle žalobkyně obstát, neboť vedoucí psycholog s ohledem na nepřezkoumatelnost závěrů psychologa nemohl dostát své povinnosti závěry psychologa řádně přezkoumat. Uvedené námitky žalovaný vypořádal pouze konstatováním, že jim nebylo v minulosti přisvědčeno. Rozhodnutí postrádá tudíž jakoukoliv vlastní argumentaci. II.E Námitka nezákonného důkazu v podobě doplňujícího závěru vedoucího psychologa 13. Žalobkyně konstatovala, že správní orgány založily řízení na důkazu (doplňující závěr vedoucího psychologa), který byl pořízen v rozporu s právními předpisy a proto neměl být v řízení proveden. Správní orgán prvního stupně rozhodl o propuštění žalobkyně dle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb. S ohledem na jazykové znění tohoto ustanovení ve spojení s § 2 a § 3 vyhlášky č. 487/2004 Sb. je zřejmé, že chronologický postup v nyní posuzovaném řízení měl být takový, že nejprve musí vzniknout důvodná domněnka o osobní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby, a až následně mělo dojít k posouzení osobní způsobilosti. V závislosti na výsledku posouzení osobní způsobilosti pak správní orgán prvního stupně v případě, že by zde existoval závěr o nezpůsobilosti, měl zahájit správní řízení, na základě něhož mohlo dojít k propuštění žalobkyně. Při neexistenci řádného, přezkoumatelného a bezvadného posudku pak nemohl správní orgán prvního stupně ani žalovaný z tohoto posudku vycházet.

14. Dle žalobkyně dále nelze hodnotit jako důkazy doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, ani doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020, neboť tyto důkazy byly získány v rozporu s právními předpisy. Vyhláška č. 487/2004 Sb. jednoznačně stanovuje, v jakých případech má dojít ke zjišťování osobní způsobilosti a zároveň, v jakém případě dojde k přezkumnému řízení vedoucím psychologem. Obě uvedená doplnění jsou přitom jakýmsi dodatečným sdělením psychologa, která byla vyžádána k tomu neoprávněným subjektem. U obou uvedených se nemůže jednat o další přezkumné rozhodnutí. Závěry psychologů žalobkyně nadále považuje za nepřezkoumatelné.

15. Nad rámec uvedeného žalobkyně dodala, že z rozhovoru vedeného s žalobkyní s psychologem HZS neexistuje autentický záznam, který by byl v souladu s obvyklou praxí žalobkyní podepsán. V kontrastu s tím ovšem ze znaleckého posudku plyne velká důležitost tohoto rozhovoru ve vztahu k výsledkům psychologického posudku.

16. Žalovaný se ve vztahu k posudkům nikterak nevypořádal se znaleckým posudkem PhDr. M. Nehodnotil tudíž každý v řízení předložený důkaz, a to ani zvlášť, ani v porovnání s ostatními provedenými důkazy. II.F Žádost o provedení psychologického vyšetření 17. Dle žalobkyně dále správní orgány nesplnily zákonné důvody pro posuzování osobnostní způsobilosti žalobkyně. Žalobkyně zopakovala, že to byla právě ona, kdo o provedení psychologického vyšetření požádal, a to v důsledku obdrženého služebního hodnocení, v němž bylo uvedeno, že žalobkyně neumí pracovat ve stresu. Na žalobčin dotaz, proč tuto poznámku v hodnocení má (a to i s ohledem na zvládnutí všech mimořádných událostí, za něž byla i finančně ohodnocena), správní orgán prvního stupně konstatoval, že se jedná o jiný druh stresu. Žalobkyně dle svých slov požádala o provedení psychologických testů u nějakého nezávislého soudního znalce, přičemž obdržela informaci, že tento postup není možný, a že testy budou provedeny u žalovaného. II.G Bossing na pracovišti 18. Žalovaný se mimo uvedené nikterak nevypořádal s žalobkyní namítaným tzv. bossingem. Žalobkyně nejprve popsala svou pracovní náplň a odměňování za dobré výsledky. Zlom nastal dle žalobkyně v roce 2009 v době nástupu nové kolegyně – Ing. M. K. Žalobkyně se snažila kolegyni na pracovišti pomáhat, přičemž nejdříve se bossing začal projevovat ve vztahu k této kolegyni a následně, poté co se žalobkyně kolegyně zastala, se stala obětí bossingu i sama žalobkyně.

19. K počátku bossingu vůči žalobkyni došlo v roce 2009, kdy obdrželi všichni zaměstnanci k podpisu rozhodnutí, na základě něhož mělo v rámci úspor docházet v průběhu roku 2010 každý měsíc ke strhávání 800 Kč z platu a koncem roku se mělo rozhodnout o (ne)úspěšnosti hospodaření. Žalobkyně uváděla, že toto rozhodnutí je nespravedlivé, a to především s ohledem na rozdílnou výši platů, a poukázala na to, že spravedlivějším řešením by bylo snížení platu o stejnou procentní část. Uvedeným se žalobkyně dle svého názoru stala pro nadřízené rebelem. Po uvedeném incidentu obdržela žalobkyně průběžné hodnocení příslušníka s hodnocením „neprospěl“. Po odvolání žalobkyně změnil nadřízený hodnocení žalobkyně na „prospěl s výhradami“. Následně žalobkyně popsala průběh jejího hodnocení a stejně tak hledání chyb na tísňových hovorech žalobkyně ze strany nadřízených.

20. Žalobkyně dále uvedla, že před svým propuštěním požádala o kopie svých hodnocení, která byla archivována u vedoucího v kanceláři. Kopie hodnocení pracovníci nikdy nedostávali a ani žalobkyni až do předmětného sporu nenapadlo je vyžadovat. Žalobkyně do dnešního dne obdržela necelou polovinu těchto hodnocení. Mimoto žalobkyně vznesla podezření, že s jejími hodnoceními bylo ex post manipulováno a byla měněna, neboť na hodnocení z roku 2008, které bylo dle názoru žalobkyně jejím nejlepším hodnocením, za něž následně obdržela odměnu ve výši 10 000 Kč, byl uveden vysokoškolský titul žalobkyně, přičemž v roce 2008 žalobkyně tímto titulem ještě nedisponovala a určitě by si v té době povšimla, že má uveden titul, na který nemá nárok.

21. Nad rámec uvedeného žalobkyně dodala, že předseda odborové organizace byl o propuštění žalobkyně shodou okolností informován až tři dny poté, přičemž mu bylo sděleno, že nebyl informován z důvodu absence na pracovišti (dovolená). Předseda se měl dle slov žalobkyně ohradit s tím, že by k propuštění žalobkyně přijel, avšak nadřízený žalobkyně měl uvést, že na to nebyl čas, neboť potřeboval žalobkyni „vyhodit“ hned.

22. S uvedenými tvrzeními se žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal. S námitkami bossingu se nevypořádává ani samotné poslední doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020.

23. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

24. Žalovaný ve svém vyjádření předně shrnul dosavadní průběh řízení.

25. Žalovaný uvedl, že se souhrnně s opakujícími se námitkami žalobkyně dostatečně a obšírně vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný zastává opačný právní názor než žalobkyně a je přesvědčený, že postupoval zcela v intencích právních názorů vyslovených soudy.

26. K námitce porušení zásady dvojinstančnosti žalovaný odkázal na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 8/2018-37 ve věci žalobkyně.

27. Žalovaný dodal, že Nejvyšší správní soud ani zdejší soud blíže nespecifikovali, kdo by měl doplnění psychologického posudku zpracovat. Procesně tak žalovaný vycházel z platné právní úpravy (§ 15 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb.) a z aplikační praxe, v rámci které by měl výstup doplnit vedoucí psycholog, neboť se jedná o doplnění jím učiněného závěru. K rozhodnému dni zastávala pozici vedoucího psychologa plk. Mgr. M. W. Č. Jelikož jmenovaná byla psychologem, který u žalobkyně zjišťoval osobnostní způsobilost, postupovala v duchu devolutivní zásady i mechaniky nezávislého druhoinstančního přezkumu a určila k doplnění psychologického posudku mjr. PhDr. D. F., psycholožku HZS Moravskoslezského kraje, neboť ona sama byla z dopracování posudku pro výše uvedené vyloučena.

28. Žalovaný je přesvědčen, že doplnění psychologického posudku bylo provedeno plně s požadavky Nejvyššího správního soudu a zdejšího soudu, resp. Městského soudu v Praze, je přezkoumatelné a plně v souladu s právem.

29. K žalobkyní namítanému bossingu žalovaný uvedl, že se s tvrzením žalobkyně o bossingu dostatečně vypořádal v žalobou napadeném rozhodnutí, zejména v části označené č. 19, 20 a 26. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, čj. 5 As 14/2016-25.

30. Závěrem žalovaný doplnil, že ředitel HZS Jihočeského kraje coby nadřízený služební funkcionář žalobkyně požádal dne 3. 1. 2011 o provedení psychologického vyšetření na základě domněnky, že je žalobkyně dočasně nebo trvale nezpůsobilá k výkonu služby v HZS. Argumentace žalobkyně, dle které neexistovala právně relevantní domněnka o osobnostní nezpůsobilosti, je tak dle žalovaného trvale neudržitelná a neobhajitelná.

31. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

32. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

33. Žaloba není důvodná. IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 34. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

35. Žalobkyně předně namítla nepřezkoumatelnost žalobou napadené rozhodnutí, přičemž jako důvod uvedla opakované zrušení rozhodnutí obou správních orgánů soudy. Důvodem pro tato zrušení byla skutečnost, že správní orgány vycházely z nepřezkoumatelného závěru psychologa.

36. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 25).

37. Krajský soud s názorem žalobkyně nesouhlasí a podotýká, že jakkoliv byla předchozí rozhodnutí správních orgánů označena správními soudy za nepřezkoumatelná z důvodu stěžejního důkazu, jímž byl nepřezkoumatelný závěru psychologa, aktuálně rozhodnutí žalovaného již touto vadou netrpí, neboť na základě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu došlo k doplnění psychologického posudku. Není pochybením, pokud žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí reflektoval vady vytýkané rozsudky správních soudů, řídil se jejich závaznými názory a následně vydal rozhodnutí, jež je schopno přezkoumatelným způsobem zhodnotit nyní posuzovanou věc. Krajský soud ve světle shora uvedené judikatury nepovažuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

38. Žalobkyně dále považuje za nepřezkoumatelné též samotné doplnění závěru psychologa ze dne 24. 1. 2020. Žalobkyně předala veškerý obsah spisového materiálu včetně provedených testů k vypracování posudku PhDr. I. M., jejíž znalecký posudek ze dne 25. 3. 2015, č. 4-4/2015, je součástí správního spisu. Soudní znalkyně dospěla ve svém posudku k nepřezkoumatelnosti výše uváděných posudků psychologů.

39. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že smyslem znaleckého posudku, potažmo závěrů znalce, není posuzovat přezkoumatelnost či nepřezkoumatelnost podkladů pro rozhodnutí správního orgánu, resp. rozhodnutí jako takového. Účelem znaleckého posudku je sběr a hodnocení informací, jež jsou podstatné pro výsledek řízení a jež závisí na odborných znalostech. Závěr znalce o nepřezkoumatelnosti posudku psychologa, potažmo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není nikterak rozhodný. Nicméně skutečnost, že původní psychologický závěr včetně doplnění ze dne 17. 12. 2014 nároky na jeho přezkoumatelnost nesplňoval, není v řízení nová. Právě z toho důvodu došlo k jeho doplnění dne; na toto doplnění však znalecký posudek vyhotovený v roce 2015 z povahy věci nemohl jakkoli reagovat.

40. Krajský soud se neztotožnil s žalobkyní namítaným nedostatkem doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020 v podobě rozporu s interním aktem řízení generálního ředitele HZS ze dne 18. 12. 2006, a to konkrétně jeho čl. 1 bod 6. Ten totiž stanoví, že „[s]dělovat uchazečům nebo příslušníkům výsledky psychologického vyšetření je oprávněn psycholog, který toto vyšetření prováděl. Obsah sdělení je zaměřen na vazby mezi požadavky služby a skutečnostmi zjištěnými při psychologickém vyšetření. Uchazeče navíc seznámí s tím, že pro potřeby hasičského záchranného sboru se rozlišují náležitosti závěru o dobu jeho platnosti, která činí 2 roky. O rozhovoru provede psycholog záznam do dokumentace psychologického vyšetření.“ Krajský soud neshledal, že by doplněný posudek těmto požadavkům nedostál. Součástí doplnění posudku ze dne 24. 1. 2020 je závěr psychologa navazující na podrobný popis žalobčiných osobnostních rysů, dle něhož „[t]akováto osobnostní struktura se jeví jako velmi problematická, zejména v sociálním kontextu, přispívá ke vzniku konfliktních situací a neodpovídá nárokům na osobnostní charakteristiky příslušníka bezpečnostního sboru. Vzhledem k nárokům, které služební poměr přináší, jsou uvedené charakteristiky s výkonem služby neslučitelné.“ Dále posudek obsahuje výčet charakteristik dle § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb., jimž žalobkyně konkrétně nevyhověla, a to včetně shrnutí jinak v předchozích částech posudku obsáhle popsaných důvodů. Právě § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb. přitom vymezuje základní předpoklady pro výkon služby, které lze z pohledu psychologického bezpochyby považovat za ony „požadavky služby“, na které pamatuje shora citovaný interní předpis generálního ředitele HZS.

41. Krajský soud po prostudování doplnění psychologického posudku konstatuje, že posudek považuje ve svém souhrnu za úplný a přesvědčivý, neboť se v něm psycholožka mjr. PhDr. D. F. vypořádala podrobným a srozumitelným způsobem se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Při hodnocení přezkoumatelnosti posudku je potřeba brát na zřetel též časový odstup, se kterým je nyní projednávaná věc řešena. Celá záležitost započala již v roce 2011, přičemž od původního řízení uběhlo více než 10 let. I přes to považuje krajský soud předložené doplnění psychologického posudku za dostatečné.

42. K námitce žalobkyně, že jí bylo až v průběhu odvolacího řízení sděleno, kterou osobnostní charakteristiku pozbyla, krajský soud opětovně připomíná, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala.

43. Nelze se ztotožnit ani s námitkou žalobkyně, dle které z doplnění psychologického posudku nikterak nevyplývá, zda PhDr. F. opětovně veškerá vyšetření a testy hodnotila, nebo zda vycházela z již existujícího hodnocení. Jakkoliv posudek tuto informaci výslovně neobsahuje, je uvedené zřejmé ze záznamu z ústního jednání ze dne 25. 8. 2020, v rámci něhož byla PhDr. F. vyslechnuta a v rámci kterého uvedla, že vycházela ze spisového materiálu, který měla k dispozici. Dále pak vycházela z postupů a metod z roku 2011.

44. K žalobkyni namítanému nevypořádání se žalovaného se znaleckým posudkem PhDr. M. ze dne 25. 3. 2015, krajský soud dodává, že žalobkyní předloženým znaleckým posudkem se zabýval senát poradní komise generálního ředitele HZS v rámci svého jednání ze dne 29. 4. 2015. Ze zápisu z uvedeného jednání je zřejmé, že žalobkyně výše uvedený znalecký posudkem předložila a požadovala jej provést coby důkaz. Komise k tomuto důkazu uvedla následující: „[o]dvolatelka dostala v průběhu řízení před senátem poradní komise prostor k případnému zpochybnění odborné práce psychologů v přezkumném řízení. Zadala proto zpracování znaleckého posudku znalkyni PhDr. I. M. Z jejího znaleckého podání ze dne 25. 3. 2015, označeného pod č. 4-4/2015, však nevyplynuly žádné skutečnosti, které by zpochybnily postup psychologů bezpečnostních sborů. Znalkyně očividně vycházela výlučně z údajů, která jí poskytla odvolatelka. Nevyvinula žádnou snahu o verifikaci takto získaných informací, psychologické pracoviště GŘ HZS ČR nežádala o součinnost při přezkumu použitých vyšetřovacích metod a způsobu jejich vyhodnocení. Plk. PhDr. D. pak dne 29. 4. 2015 v rámci doplňujícího slyšení poukázala na nepřesnosti, obsažené ve znaleckém posudku, které byly způsobeny ne zcela kvalitním předáním podkladů znalkyni ze strany odvolatelky. Senát tedy odvolatelkou předložený znalecký posudek vyhodnotil jako odborně málo přesvědčivý a neobjektivně zpracovaný.“ Shodným způsobem se pak s navrženým důkazem v podobě znaleckého posudku vypořádal i žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015, ve kterém shrnul výše uvedené závěry senátu poradní komise. Tyto závěry se žalobkyni v dalším řízení nepodařilo relevantním způsobem zpochybnit.

45. V nyní žalobou napadeném rozhodnutí pak žalovaný již reaguje především na námitky, které žalobkyně uplatnila v podání označeném jako „Závěrečné vyjádření“ ze dne 3. 9. 2020 pro účely jednání poradní komise generálního ředitele HZS, v němž žalobkyně na znalecký posudek PhDr. M. poukázala v části IV. pouze v souvislosti s otázkou přezkoumatelnosti posledního doplnění závěru vedoucího psychologa (a navrhovaným důkazem metodickou příručkou HZS) a dále v souvislosti s tvrzením, že z rozhovoru s psychologem HZS neexistuje autentický záznam. S těmito námitkami se pak žalovaný dostatečně vypořádal na stranách 13 a dále 15 až 17.

46. Pro shora uvedené krajský soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. IV.B Nerespektování právního názoru soudu 47. Žalobkyně v obecné rovině uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť žalovaný nerespektoval závazný právní názor zdejšího soudu. V první řadě krajský soud uvádí, že tato námitka žalobkyně je velmi obecná a krajský soud se k ní se stejnou měrou obecnosti vyjadřuje následujícím způsobem. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 8/2018-37, jímž Nejvyšší správní soud potvrdil závěry uvedené v rozsudku zdejšího soudu čj. 10 A 7/2016-75, Nejvyšší správní soud uložil žalovanému zpracování dostatečně konkrétního a podrobného doplnění psychologického posudku, což žalovaný také učinil. Krajskému soudu není zřejmé, v čem mělo žalobkyní namítané nerespektování právního názoru zdejšího soudu spočívat. Pro uvedené se krajský soud s námitkou žalobkyně neztotožnil. IV.C Porušení zásady dvojinstančnosti řízení 48. Krajský soud připomíná, že námitkou porušení dvojinstančnosti řízení se již zabýval i Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci, který v rámci rozsudku čj. 1 As 8/2018-37 uvedl, že „vypořádání tohoto argumentu vychází ze samotného § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru v rozhodném znění (účinném do 30. 6. 2017), z citovaného rozsudku (body 41 až 44) a rovněž z napadeného rozsudku krajského soudu. Na tyto argumenty tak již soudy účastníkům řízení spolehlivě odpověděly. Totožnou otázkou se stejným závěrem se zabýval Nejvyšší správní soud i v rozsudcích ze dne 24. 1. 2017, č. j. 6 As 299/2017-37, bod 36 a násl., a ze dne 27. 11. 2013, č. j. 6 Ads 33/2013-31.“ Zdejší soud nemá důvod se od výše uvedeného jakkoliv odchýlit a dále se touto námitkou nebude zabývat. IV.D K námitce nezákonného důkazu v podobě doplňujícího závěru vedoucího psychologa 49. Nelze se s žalobkyní ztotožnit ani stran absence chronologického postupu správního orgánu prvního stupně, kdy dle žalobkyně měla hodnocení osobní způsobilosti předcházet důvodná domněnka pro posouzení a až následně mohlo k posuzování osobní způsobilosti dojít. Dle názoru krajského soudu správní orgán prvního stupně žalobkyní předestřený postup dodržel. Jak se totiž podává z žádosti o provedení psychologického vyšetření plk. Ing. L. B. ze dne 3. 1. 2011, „žádám o psychologické vyšetření příslušníka HZS ČR na základě domněnky, že příslušník je dočasně nebo trvale nezpůsobilý k výkonu služby v HZS ČR“. Svou žádost pak služební funkcionář zdůvodnil následovně: „[p]rap. R. M. vyvolává dlouhodobě konflikty v rámci kolektivu na pracovišti v rovině služební i soukromé. Úroveň konfliktů má stoupající intenzitu, která vyústila do současné podoby. Nestandardní je i vztah k přímému nadřízenému, kdy můžeme mluvit o agresivních až nerespektujících projevech. Nadřízeného osočuje ze zaujatosti vůči své osobě a jednostrannému posuzování plněních služebních povinností. Tyto projevy lze vypozorovat i vůči některým dalším příslušníkům. […] Výše uvedené skutečnosti v chování prap. R. M. přetrvávají a v současné době se připojilo zanedbání služební povinnosti, které je nyní v řešení, včetně odvolání příslušnice proti řešení kázeňského přestupku za neplnění této služební povinnosti.“ 50. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že služebně nadřízený funkcionář podal žádost o provedení psychologického vyšetření, kterou řádně zdůvodnil s odkazem na jednotlivé předchozí pracovní prohřešky či řešené konflikty. Na podkladě závěru psychologa ze dne 12. 1. 2011 následně správní orgán prvního stupně rozhodl dne 18. 2. 2011 o propuštění žalobkyně ze služebního poměru.

51. Jakkoliv v navazujícím správním řízení, resp. v řízení před správními soudy, vyšlo najevo, že závěr psychologa ze dne 12. 1. 2011, jakož i doplňující závěr psychologa ze dne 22. 12. 2014, byly nepřezkoumatelnými podklady pro vydání rozhodnutí, řízení jako takové správní orgán prvního stupně zahájil v souladu se zákonem, potažmo vyhláškou č. 487/2004 Sb. (existence příslušné domněnky vedla k vyhotovení hodnocení osobní způsobilosti a na ně navázalo správní řízení, jež skončilo propuštěním žalobkyně ze služebního poměru).

52. K námitce žalobkyně, dle které nelze hodnotit doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, ani doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020, neboť tyto důkazy byly získány v rozporu s právními předpisy (v důsledku vyžádání k tomu neoprávněným subjektem), krajský soud uvádí, že dle § 2 vyhlášky č. 487/2004 Sb., platí, že „[d]ůvodem zjišťování osobnostní způsobilosti je a) přijetí do služebního poměru, b) ustanovení příslušníka na služební místo v rámci bezpečnostního sboru, pro které je toto zjišťování stanoveno jako jiný zvláštní požadavek, c) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru, d) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby na služebním místě v rámci bezpečnostního sboru, pro které je stanoven jiný zvláštní požadavek osobnostní způsobilosti, nebo e) ustanovení příslušníka jiného bezpečnostního sboru na volné služební místo.“ (důraz doplněn). Ustanovení § 3 odst. 1 citované vyhlášky dále stanoví, že „[p]sycholog bezpečnostního sboru (dále jen ‚psycholog‘) zjišťuje osobnostní způsobilost občana nebo příslušníka (dále jen ‚posuzovaná osoba‘) na základě písemné žádosti (dále jen ‚žádost‘).“ Z odst. 2 věty první stejného ustanovení pak vyplývá, že „[o] zjišťování osobnostní způsobilosti žádá služební funkcionář.“ Krajskému soudu není na základě uvedeného zřejmé, v čem žalobkyně spatřuje onen rozpor s právními předpisy, neboť jak vyplývá ze správního spisu předmětnou žádost, na základě níž došlo k vypracování prvního psychologického posudku v nyní posuzované věci, podal plk. Ing. L. B., ředitel HZS Jihočeského kraje (služební funkcionář), dne 3. 11. 2011, přičemž důvodem podání žádosti byla domněnka, že žalobkyně je dočasně nebo trvale nezpůsobilá k výkonu služby v HZS ČR. Pozdější doplnění závěru psychologa jsou pak důsledkem právního názoru přijatého v nynější věci správními soudy.

53. Závěry doplněného posudku ze dne 24. 1. 2020 jsou přitom zcela jednoznačné a nic na nich nemění žalobčino (poněkud spekulativní) tvrzení, dle něhož relativně nízká odchylka od normy nemůže zakládat její osobnostní nezpůsobilost. Z doplněného posudku nikterak nevyplývá, že by snad zjištěná nezpůsobilost měla mít pouze hraniční či zcela nevýznamnou povahu vůči normě.

54. K autentičnosti rozhovoru vedeného žalobkyní s psychologem HZS se krajský soud nemůže vyjádřit, neboť průběh psychologického vyšetření, jakož i užité metody (vyjma doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020) nejsou součástí správního spisu. S ohledem na závěry uvedené ve zmiňovaném doplnění, jehož součástí jsou i žalobčiny výsledky v rámci jednotlivých testovaných metod, se krajský soud nedomnívá, že by chybějící autentický záznam z jednání žalobkyně a psychologa HZS byl natolik závažným nedostatkem, jenž by sám o sobě mohl způsobit nezákonnost provedeného psychologické posouzení, resp. na něj navazujících rozhodnutí správních orgánů. Z doplnění psychologického posudku ze dne 24. 1. 2020 je zřejmé, že psycholog se neřídil pouze rozhovorem se žalobkyní, ale zejména výsledky, jichž žalobkyně dosahovala v průběhu celého psychologického vyšetření při použití jednotlivých testů a metod. Nadto postup psychologa v průběhu pohovoru s žalobkyní vysvětlila plk. PhDr. Z. D. v protokolu o výpovědi svědka ze dne 25. 2. 2015. Z tohoto protokolu se podává, že audio či video záznamy se běžně nepořizují, přičemž ani žalobkyně na obdobném požadavku netrvala. Z protokolu vyplývá, že zápis z pohovoru je pořizován až později, proto již není následně autorizován vyšetřovanou osobou. Psycholožka v protokolu zdůraznila, že nejde o doslovný přepis, ale o zachycení podstatných skutečností. IV.E K námitce týkající se žádosti o provedení psychologického vyšetření 55. Námitku žalobkyně, dle které to byla právě ona, kdo požádal o provedení psychologického vyšetření, pročež správní orgány nesplnily zákonné důvody pro posuzování žalobčiny osobnostní způsobilosti, považuje krajský soud za lichou. Jak totiž vyplývá ze správního spisu, žalobkyně požádala na základě doporučení svého zástupce o návštěvu psychologa v roce 2010 (viz zpráva z psychologického vyšetření ze dne 30. 11. 2010) v důsledku obdržení průběžného hodnocení. Návštěvu psychologa pak opětovně doporučil vedoucí KOPIS mjr. Mgr. M. N., jenž byl náměstkem ředitele HZS Jihočeského kraje plk. Ing. M. S. pověřen vypracováním nového služebního hodnocení. Předmětnou žádost, na základě níž došlo k vypracování prvního psychologického posudku v nyní posuzované věci, podal plk. Ing. L. B., ředitel HZS Jihočeského kraje dne 3. 11. 2011. Jakkoliv krajský soud nezpochybňuje, že žalobkyně požádala o návštěvu psychologa v roce 2010, žádost o psychologické vyšetření, na jehož podkladě správní orgán prvního stupně následně vydal první rozhodnutí ve věci, nepodala žalobkyně, ale její nadřízený. IV.F K námitce týkající se bossingu na pracovišti 56. Nedůvodná je též námitka, dle které se žalovaný nesprávně, resp. nedostatečně vypořádal s žalobkyní namítaným bossingem.

57. Z žalobou napadeného rozhodnutí se mimo jiné podává, že doplněný psychologický posudek ze dne 24. 1. 2020 „[v]ůči problematice tvrzeného bossingu zaujímá jasné stanovisko a fakticky se s ním nezpochybnitelně odborně vypořádává“. Z doplněného posudku ze dne 24. 1. 2020 přitom vyplývá, že není v možnostech psychologa objektivně zjistit příčiny, které osobní nezpůsobilost příslušníka způsobily, nicméně dospívá k závěru, že rozhodujícím faktorem je v případě žalobkyně její osobnostní nastavení a dispozice (v oblasti emoční stability, autoregulace a znaků, které jsou v čase relativně stabilní a představují žalobčin trvalý osobnostní rys (vyjma nedostatečnosti v oblasti poznávacích procesů, která je situačně ovlivnitelná). Otázka případného bossingu na pracovišti se tak stala v podstatě bezvýznamnou, neboť na této skutečnosti nemůže již nic změnit.

58. Žalovaný v této souvislosti přiléhavě poukázal na rozsudek ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 As 75/2019-52, v němž Nejvyšší správní soud uvedl následující: „

25. Stěžovatel v nynější věci především obsáhle kritizuje krajský soud, jak se vypořádal s argumentací ohledně tvrzené šikany na pracovišti služební kynologie a souvisejícími navrženými důkazy, které neprovedl ani žalovaný, ani krajský soud.

26. K tomu NSS ve shodě s krajským soudem uvádí, že předmětem nynější věci je otázka, zda stěžovatel splňuje či nesplňuje osobnostní předpoklady podle § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb. Tato otázka se prokazuje zejména odbornými zprávami a znaleckými posudky. Otázky jiné se míjí s předmětem tohoto řízení, byť NSS chápe, že jsou pro stěžovatele důležité. […] Účelem § 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je totiž dle závěrů rozsudku 5 As 14/2016 ‚zajistit, aby činnost příslušníka Policie České republiky vykonávaly pouze osoby, které jsou k výkonu služby zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilé. V této souvislosti je přitom nerozhodné, jak ke ztrátě zdravotní, osobnostní či fyzické způsobilosti došlo. Předmětné ustanovení a priori nemá ve vztahu k propouštěnému příslušníkovi sankční povahu. Jeho prvořadým účelem je zajištění toho, aby náročné úkoly, které Policie České republiky jako jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor plní, vykonávaly pouze osoby k tomu zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilé. Tuto způsobilost lze pozbýt různými způsoby, a to také bez vlastního zavinění, popř. v důsledku protiprávního jednání jiné osoby. Ani v takovýchto případech však nelze připustit, aby pravomoci Policie České republiky vykonávaly osoby, které k tomu nejsou z uvedených hledisek způsobilé. S ohledem na uvedené není správný názor krajského soudu, že v případě, že by zhoršený psychický stav žalobce byl důsledkem údajné šikany, anebo v případě, v níž by šikanózní byla sama žádost o zjištění osobnostní způsobilosti, by bylo propuštění oběti šikany ze služebního poměru krokem nepřípustným. Uvedené by mohlo vést k ohrožení plnění úkolů Policie České republiky, neboť tyto úkoly spojené s významnými pravomocemi včetně použití střelných zbraní by mohly vykonávat osoby k tomu zjevně nezpůsobilé, v krajním případě nebezpečné sobě i svému okolí. To ovšem ze zřejmých důvodů připustit nelze. Na druhou stranu je však třeba poznamenat, že nelze bez dalšího propustit příslušníka, u něhož je ztráta způsobilosti pouze přechodného a řešitelného charakteru, tím spíše, pokud k ní došlo v důsledku protiprávního jednání, např. právě šikany.‘ (zvýraznění doplněno)“.

59. Tyto závěry lze obdobně aplikovat i v nyní projednávané věci. Pro její posouzení je tudíž podstatné, že důvody, pro než psycholog v doplněném posudku shledal žalobkyni osobnostně nezpůsobilou pro výkon služby v bezpečnostním sboru, spočívaly v její osobnostní charakteristice, tj. ve skutečnosti v čase relativně neměnné, jejíž vznik ani případný bossing ze strany nadřízených nemohl ovlivnit.

V. Závěr a náklady řízení

60. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.