10 A 7/2016 - 75

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně R. M., bytem U T. 266/1c, Č. B., zastoupené JUDr. Miroslavem Kříženeckým, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra - Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, se sídlem Kloknerova 2295/26, Praha - Chodov, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, se zr u š uje pro vady řízení a věc se vra cí žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15.342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Miroslava Kříženeckého.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 11. 1. 2016 postoupena Městským soudem v Praze žaloba ze dne 6. 10. 2015 proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ze dne 10. 8. 2015, č. j. MV-164793-12/PO-N-2014, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „HZS JC“), ze dne 18. 2. 2011, ev. č.: HSCB- 16/PAM-2011. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyně propuštěna ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“). Žalobkyně se podanou žalobou domáhá i zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně předně namítá nezákonnost rozhodnutí, která spočívala v porušení zásady dvojinstančnosti řízení a v pořízení důkazu (doplňující závěr vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014), který tvořil podklad pro napadené rozhodnutí, v rozporu s právními předpisy. Závěry psychologa jsou dle žalobkyně nepřezkoumatelné a z toho důvodu je nepřezkoumatelné i napadené rozhodnutí. Vyhláška č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru (dále jen „vyhláška o způsobilosti“) ve svém § 6 stanoví případy, v nichž má dojít k přezkumnému řízení vedoucím psychologem. Doplnění závěru vedoucího psychologa ze dne 17. 12. 2014, č. j. MV-18221-4/PO-IZS-2011 je dle žalobkyně pouze jakýmsi dodatečným sdělením psychologa, které nesplňuje požadavky uvedené v § 6 vyhlášky o způsobilosti a zároveň bylo vyžádáno k tomu neoprávněným subjektem. Toto doplnění tak nemůže být považováno za přezkumné rozhodnutí ve smyslu § 6 vyhlášky o způsobilosti. Žalovaný nemohl žádným způsobem přezkoumat nepřezkoumatelné rozhodnutí, což vyplývá ze samotné podstaty věci. Nadto je tímto doplněním závěru vedoucího psychologa porušena zásada dvojinstančnosti řízení, když je žalobkyni odebráno právo odvolat se a právo přezkumu. Žalobkyně dále namítá, že všechny tři závěry o osobnostní způsobilosti žalobkyně, tedy závěr psychologa, závěr vedoucího psychologa i doplnění závěru vedoucího psychologa, postrádají proces psychodiagnostiky, který je vyžadován u znaleckých posudků. Žalobkyně přitom odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 19/2013-35, podle něhož by závěry psychologa měly být odůvodněny v rozsahu a kvalitě požadované pro znalecké posudky. Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, podle kterého zásadní podklad pro rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru byl sám o sobě nepřezkoumatelný a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Úvahy obou správních orgánů ve smyslu ustanovená § 181 odst. 5 služebního zákona jsou rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V případě propuštění příslušníka bezpečnostního sboru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona musela nejprve vzniknout důvodná domněnka o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby a následně byla její osobnostní způsobilost k výkonu služby posouzena psychologem bezpečnostního sboru. Toto rozhodnutí psychologa může být k žádosti příslušníka bezpečnostního sboru přezkoumáno vedoucím psychologem. Psycholog bezpečnostního sboru došel k závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby, na základě čeho pak správní orgán I. stupně zahájil správní řízení. Výsledkem tohoto správního řízení pak bylo propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Psychologický posudek tvořil podklad pro zahájení správního řízení z moci úřední. V případě žalobkyně však správní orgán I. stupně a žalovaný nemohli z posudku vycházet z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti, což ostatně konstatoval i Městský soud v Praze ve výše zmíněném rozsudku, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV- 34803-4/PO-K-2011. Žalobkyně v kontextu s výše uvedeným namítá rovněž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které vycházelo z nezpůsobilého psychologického posudku. Žalobkyně dále namítá, že výsledkový list obsažený ve spisovém materiálu závěrů psychologa neodpovídá plnohodnotnému psychodiagnostickému rozboru, přičemž odchylka jediného bodu od normy nemůže zakládat osobnostní nezpůsobilost žalobkyně. Závěry psychologa se dále žádným způsobem nevypořádaly s žalobkyní zmiňovaným bossingem na pracovišti a se skutečností, že bylo žalobkyní před odjezdem na psychotesty sděleno tehdejší psycholožkou HZS JC, že v případě vzepření se zaměstnavateli může u psychotestů pohořet. Žalobkyně v podané žalobě rovněž namítá, jakým způsobem byl senátem poradní komise vyhodnocen jí předložený znalecký posudek. Soudní znalkyně, kterou žalobkyně pověřila ke zpracování znaleckého posudku, měla k dispozici celý spisový materiál včetně provedených testů a na základě všech těchto dokumentů provedla znalkyně přezkum posudku. Soudní znalkyně však neměla k dispozici obsah metodické příručky psychologů pro postupy psychodiagnostiky v bezpečnostních sborech. Žalobkyně závěrem namítá, že neexistovaly předpoklady pro opětovné zjišťování osobnostní způsobilosti žalobkyně, neboť neexistovala ani právně relevantní domněnka o její osobní nezpůsobilosti, když s jejím služebním hodnocením mělo být nezákonně manipulováno. Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě konstatoval, že se vypořádal se závěry uvedenými v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803/PO-K-2011. Senát poradní komise generálního ředitele HZS ČR vyslechl hlavní psycholožku HZS ČR, plk. PhDr. Z. D., podle které byl postup při přezkumném řízení zcela v souladu s platným zněním vyhlášky o způsobilosti, ustanovená komise shledala spis vedený psycholožkou generálního ředitelství HZS ČR nadstandardně kvalitní a nebylo tak nutné přistupovat k dalšímu vyšetření žalobkyně. Následné doplnění závěrů vedoucího psychologa je v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 vyhlášky o způsobilosti, čímž bylo vyhověno požadavku určitosti a přezkoumatelnosti závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobkyně k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Městským soudem v Praze tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011 měla být tímto Doplněním závěrů vedoucího psychologa zhojena. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Žalobkyně byla zaměstnaná ve služebním poměru jako operátorka u Hasičského záchranného sboru (dále jen „HZS“) České Budějovice. Kolem roku 2010 začaly u žalobkyně přetrvávat problémy na pracovišti, přičemž žalobkyně tyto neshody a zhoršené služební hodnocení přičítala projevům bossingu ze strany přímého nadřízeného. Dne 3. 1. 2011 požádal správní orgán I. stupně o provedení psychologického vyšetření žalobkyně v souladu se zákonem o služebním poměru z důvodů dlouhodobého vyvolávání konfliktů na pracovišti. K prve uvedené žádosti o psychologické vyšetření je připojen služební záznam ze dne 20. 10. 2010, v němž se odkazuje na anonymní oznámení příslušnice sboru na nevhodné chování žalobkyně ze dne 8. 4. a 10. 4. 2010 a na podepsaný email z 18. 10. 2010. Dále se poukazuje na nedodržování pracovní kázně častým pozdním příchodem, kdy není schopna převzít pracoviště TCTV 112 a dopouští se častých pochybení při přebírání hovorů na tísňové lince. K téže složce je připojeno služební hodnocení žalobkyně a její výhrady k tomuto hodnocení. Přítomnost na pracovišti je doložena v měsících září, říjnu 2010. Zpráva z psychologického vyšetření žalobkyně provedeného PhDr. D. Č. ze dne 30. 11. 2010 obsahuje rozbor testů obsahujících závěr, že žalobkyně je extrovertovaná, sociabilně závislá osobnost s nadprůměrnými intelektovými schopnostmi, aktuálně lehce naznačená úzkostná symptomatika situačního charakteru. Potřebuje vyřešit problém v zaměstnání, což by odstranilo její nynější úzkostné ladění. Ing. M. K. podala písemné vyjádření bez data, ve kterém se uvádí, že změna rozvržení pracovní doby byla s podatelkou projednána, žalobkyni nežádala, aby ji zastupovala ve služebních záležitostech. K této zaměstnankyni se vztahuje služební záznam ze 4. 1. 2010, žalobkyně se s ním obeznámila a vyjádřila nesouhlas s jeho obsahem. Kontrola hovorů vedených v TCTV 112 byla provedena 25. 10. 2010, kdy žalobkyně nereagovala na hovor dne 19. 10. 2010 ve 2.49 hod. Za toto pochybení byla žalobkyně postižena pro kázeňský přestupek. V závěru psychologa Mgr. M. Č. ze dne 12. 1. 2011 se na základě psychologického vyšetření žalobkyně ze dne 6. 1. 2011 uvádí, že není osobnostně způsobilá k výkonu služby v HZS ČR podle § 2 písm. c) vyhl. č. 487/2004 Sb. Žalobkyně podala návrh na přezkoumání tohoto závěru psychologa, který byl dne 11. 2. 2011 potvrzen vedoucím psychologem HZS ČR. Na základě těchto podkladů bylo dne 18. 2. 2011 vydáno rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, jímž byla dne 18. 2. 2011 žalobkyně propuštěna ze služebního poměru. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí bylo projednáno žalovaným dne 26. 4. 2011. Následně podala žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV- 34803-4/PO-K-2011 žalobu u Městského soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 23. 10. 2014, č. j. 9 Ad 9/2011 - 32, Městský soud v Praze rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V předmětném rozsudku Městský soud v Praze konstatoval, že závěr psychologa bezpečnostního sboru tvoří stěžejní podklad pro rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 2 písm. j) služebního zákona a měl by být odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobně jako u znaleckých posudků, se splněním požadavku úplnosti a přesvědčivosti, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, např. z rozsudku ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 - 35. Posudky, resp. závěry psychologů tyto esenciální požadavky nenaplnily a způsobily tak nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803-4/PO-K- 2011, pro kterou toto rozhodnutí Městský soud v Praze zrušil. Městský soud v Praze nadto konstatoval, že samotný podklad rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, tedy závěr psychologa Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „GŘ HZS ČR“) a vedoucího psychologa HZS ČR, byl sám o sobě nepřezkoumatelný pro svou strohost a nedostatečnou odůvodněnost, a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Úvahy žalovaného a správního orgánu I. stupně jsou tak ve smyslu ustanovení § 181 odst. 5 služebního zákona rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Na základě žádosti o zpracování vyjádření ke zprávě psychologa ze dne 9. 12. 2014 bylo zpracováno doplnění závěru vedoucího psychologa č. j. MV-18221-3/PO-IZS-2011 ze dne 11. 2. 2011 psycholožkou plk. PhDr. Z. D. dne 17. 12. 2014, č. j. MV-18221-4/PO- IZS-2011. V doplnění závěru vedoucího psychologa se uvádí, že bylo vycházeno z původní psychologické dokumentace, jakým charakteristikám žalobkyně nevyhověla a na základě jakých použitých metod. Uvádí se, že se potvrdily osobnostní charakteristiky související s tím, co se uvádí v žádosti služebního funkcionáře o provedení psychologického vyšetření. To dokládá dokumentace psychologa Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, PhDr. M. M.. Hodnotí se osobnostní typ, osobnostní vlastnosti, emocionální složka, výkon. V dalším řízení byly do spisu založeny originály průběžných hodnocení žalobkyně, vyjádření žalobkyně a znalecký posudek PhDr. I. M. z 25. 3. 2015 vypracovaný na základě žádosti žalobkyně. Znalecký posudek obsahuje výpověď žalobkyně, ve které popsala průběh zaměstnání a uvedla důvody, v nichž spatřuje nesoulad mezi ní a nadřízenými, případně spolupracovníky. Podává se výčet poskytnutých dokumentů. K položeným otázkám znalkyně uvedla, že žalobkyně vykazovala ve smyslu vyhl. č. 487/2004 Sb. nesoulad ve čtyřech bodech z deseti požadovaných předpokladů. Uvádí se, že žalobkyně na pracovišti zažívala bossing, který otevřeně kritizovala, což se následně projevilo tím, že byla odeslána na psychologické vyšetření. Správnost závěru psychologa Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje přezkoumat nelze, protože není k dispozici. Výsledky psychologických testů mohou být ovlivněny tím, v jakém prostředí jsou vyplňovány. Není autentický záznam provedený bezprostředně po vyšetření žalobkyně. Jako svědkyně byla vyslechnuta bývalá psycholožka Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje PhDr. M. M.. Uvedla, že si vede záznamy o poskytnutém poradenství, se žalobkyní začala spolupracovat v roce 2007, když ta se na svědkyni obrátila se žádostí o radu, jak se chovat ke kolegovi, s nímž se dostala do konfliktu. Další kontakt se uskutečnil o dva roky později. I tehdy si žalobkyně stěžovala na přístup některých kolegů vůči ní. V provedených testech vyšly náznaky lability a vztahovačnosti. O narůstajícím množství konfliktů žalobkyně informoval svědkyni nadřízený žalobkyně. Tento nadřízený svědkyni kontaktoval ještě dvakrát, při jednání s náměstkem S. svědkyně zdůraznila povinnost sboru poskytnout žalobkyni psychologickou pomoc. Další kontakt nadřízeného žalobkyně je datován 18. 3. 2010. Další dva kontakty se žalobkyní jsou datovány v listopadu 2010. Známky bossingu a šikany svědkyně nepozorovala, nadřízení se snažili žalobkyni pomoci. Žalobkyně si stěžovala na chování kolegů z operačního střediska, zpočátku si neztěžovala na nadřízeného, to až později. Okolnost, že žalobkyně přispívala ke vzniku konfliktů na pracovišti, dovodila svědkyně z rozhovorů s ní a z výsledku testů. O bossingu hovořila, zdůraznila snahu nařízeného jí pomoci a vedla jí k sebereflexi. Pozorovala známky emotivity, lability, agresivity a sníženou sebekritičnost. To bylo konkretizováno tak, že tyto projevy směřovaly vůči kolegovi a jeho kritickému postoji z odhodlání žalobkyně říci nadřízenému, že s tímto kolegou nebude dále spolupracovat. Svědkyně žalobkyni upozornila na možnost, že u vyšetření osobní způsobilosti neuspěje. Jako svědkyně byla vyslechnuta PhDr. Z. D., vedoucí psycholožka Hasičského záchranného sboru České republiky. Vyjadřovala se ke znaleckému posudku PhDr. I. M., který svědčí o velké neznalosti postupu psychodiagnostiky v bezpečnostních sborech. Osobní charakteristiky jsou stanoveny v § 1 vyhl. č. 487/2004 Sb. a ty musejí být splněny všechny. Z výsledků testů žalobkyně musí každý psycholog zjistit, že jsou vychýleny mimo normu. Psycholog Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje žádné závěry o osobní způsobilosti žalobkyně nedělal a nebyl o to ani požádán. Osobnostní testy v roce 2009 byly učiněny v rámci poradenství. Že situace je jiná, než uvádí žalobkyně, svědkyně ví ze sdělení PhDr. M.. Při zjišťování osobnostní způsobilosti příslušníků bezpečnostních sborů se používají dotazníkové a testové metody, které nezjišťují pouze aktuální stav vyšetřované osoby, ale také trvalé osobnostní charakteristiky. Podle zjištěných výsledků konstatovala Mgr. Č. trvalou nezpůsobilost žalobkyně k výkonu služby. Norma 46 bodů by postačovala pro osobnostní způsobilost výjezdového hasiče. Nedostatky v oblasti osobnostní způsobilosti zřejmě u žalobkyně trvaly nějakou dobu před vyšetřením v roce 2011, na což je usuzováno z výsledků dvou testů použitých PhDr. M. a z faktu, že se žalobkyní pracovala psycholožka a byla řešena služebním funkcionářem pro pochybení ve výkonu služby. Stejná svědkyně se vyjadřovala k přezkumnému řízení z roku 2011. Pro ten účel byla stanovena komise, která obsah spisu o osobnostním vyšetření žalobkyně označila za nadstandardní kvality. Proto nebylo zapotřebí další vyšetření žalobkyně. Svědkyně při přezkoumání posudku Mgr. Č. vycházela ze žádosti služebního funkcionáře, kterou označila za kvalitně a přesvědčivě zpracovanou. Poukázala na osobnostní testy z roku 2009, z nichž plyne emocionální nestabilita žalobkyně. Problémy žalobkyně musely trvat delší dobu. Osobnostní způsobilost byla hodnocena z provedených testů. Testy z roku 2009 nemohou být hodnoceny, protože byly provedeny v rámci poradenské činnosti. Situace žalobkyně na pracovišti zkoumána nebyla, to není součástí práce psychologa, bylo vycházeno z podkladů poskytnutých Hasičským záchranným sborem Jihočeského kraje. Nedostatky žalobkyně plynoucí z testů byly citelné a přesvědčivé. Zjišťován byl stav k datu vyšetření. Při přezkoumání posudku bylo vycházeno ze spisového materiálu, který byl vypovídající. Umožňoval provedení řádného přezkumu. Přítomný Bc. J. H. k dotazu žalobkyně uvedl, že si nevzpomíná na žádnou situaci na pracovišti, kterou by nezvládla. Pamatuje si, že žalobkyně na pracovišti fungovala normálně, teprve později začala mít problémy s nadřízenými. Výsledky psychologického vyšetření nezpochybnil, podstatu vidí v okolnostech, které vyšetření předcházely. Odvolání žalobkyně bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že po zhodnocení důkazů vzal žalovaný za prokázané, že žalobkyně v období roku 2010 vykazovala ve výkonu služby velmi závažné a postupně gradující nedostatky především v rovině služebních vztahů s kolegy a nadřízenými. Ve služebních záznamech jsou popsány konkrétní případy vyhrocených osobních konfliktů na pracovišti, jsou doloženy výtky k opakujícím se pozdním příchodům do zaměstnání, pochybení při práci na stanovišti TCTV 112. Domněnka nadřízeného o nezpůsobilosti žalobkyně ke službě v bezpečnostním sboru byla důvodná. To vyplývá z výpovědí PhDr. D. a PhDr. M.. Byl proto naplněn obligatorní důvod podle § 42 odst. 1 písm. 1) služebního zákona o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 7. 2016 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Bylo tak učiněno s úvahou, že se žalovaný neřídil závazným právním názorem vysloveným v předchozím rozsudku městského soudu, podle kterého byly nepřezkoumatelné oba psychologické posudky, ze kterých bylo při rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru vycházeno. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2017 rozsudek krajského soudu zrušil, protože odstranění vad prvostupňového rozhodnutí lze napravit v odvolacím řízení. Krajskému soudu uložil, aby se vypořádal v dalším řízení s tím, zda žalovaný doplněním posudku vady nepřezkoumatelnosti skutečně odstranil a zda přitom dostatečně šetřil práva žalobkyně a vypořádal se s žalobkyní tvrzeným bossingem. Dále bylo poukázáno na povinné náležitosti rozhodnutí služebního funkcionáře, kdy příslušníci se v případě propuštění ze služebního poměru musí dozvědět reálný důvod svého propuštění a ten jim musí být řádně vysvětlen. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR. Stalo se tak na základě závěrů psychologa bezpečnostního sboru, že žalobkyně není osobnostně způsobilá k výkonu služby. Závěr psychologa je stěžejním podkladem pro rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru a ve smyslu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 č.j. 9 Ad 9/2011- 13 musí takový posudek být odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti a vypořádat se se všemi rozhodnými skutečnostmi včetně těch, které uvedl vyšetřovaný příslušník. Podle prve uvedeného rozsudku psychologický závěr učiněný v obou stupních psychologického vyšetření nebyl přezkoumatelný, což se projevilo tím, že nebyly splněny požadavky kladené na rozhodnutí ustanovením § 181 odst. 5 služebního zákona. Nejvyšší správní soud pak krajskému soudu uložil, aby se zabýval tím, zda doplněním posudku byly vady nepřezkoumatelnosti skutečně odstraněny. Žalobkyně byla ze služebního poměru propuštěna podle § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona. Podle tohoto předpisu musí být příslušník bezpečnostního sboru propuštěn, jestliže podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby. Dále podle ustanovení § 79 odst. 2 téhož zákona osobnostní způsobilost příslušníka posuzuje psycholog psychologického pracoviště bezpečnostního sboru. Proti závěru psychologa o osobnostní způsobilosti může podat příslušník návrh na přezkoumání vedoucímu psychologického pracoviště bezpečnostního sboru. Důvodem zjišťování osobnostní způsobilosti podle ustanovení § 2 písm. c) vyhlášky o způsobilosti je domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Ustanovení § 181 služebního zákona uvádí náležitosti rozhodnutí služebního funkcionáře v určité věci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Rozhodnutí služebního funkcionáře musí být v souladu s právními předpisy, musí být vydáno příslušným služebním funkcionářem, musí být dostatečně obsahově určité, musí obsahovat předepsané náležitost a mít vždy předepsanou formu. Podle odstavce pátého zmíněného ustanovení § 181 služebního zákona uvede služební funkcionář v odůvodnění důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, dále uvede způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Městský soud v Praze ve chvíli, kdy rozhodoval ve věci samé a rušil rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2011, č. j. MV-34803-4/PO-K-2011, vyslovil závazný právní názor, jímž se měl v dalším rozhodování řídit žalovaný, a to následovně: „Vady esenciálního podkladu pro rozhodnutí služebního funkcionáře o propuštění žalobkyně ze služebního poměru způsobily nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že podle ust. § 181 odst. 5 služebního zákona uvede služební funkcionář v odůvodnění svého rozhodnutí důvody jeho vydání, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Zásadní podklad rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru byl sám o sobě nepřezkoumatelný a žalovaný ani správní orgán I. stupně z něj proto neměly vycházet. Jejich úvahy ve smyslu zmíněného ust. § 181 odst. 5 služebního zákona jsou tak rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedené mělo za následek zrušení žalobou napadeného rozhodnutí soudem.“ Závěr psychologa Mgr. M. Č. ze dne 12. 1. 2011 nikterak odůvodněn není. Pro odstranění této vady nepostačoval závěr učiněný v přezkumném řízení psychologem PhDr. Z. D.. Protože vady prvostupňového rozhodnutí ve věcech služebního poměru lze odstranit v řízení odvolacím, opatřil žalovaný doplnění závěru vedoucího psychologa PhDr. Z. D. ze dne 17. 12. 2014. Z doplnění závěru vedoucího psychologa je zjevné, že ten vycházel z dokumentace pořízené pro závěr Mgr. M. Č. V odůvodnění se uvádí, že osobnostní charakteristiky odpovídají tomu, co se uvádí v žádosti služebního funkcionáře, odkazuje se na dokumentaci psychologa Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje PhDr. M. M. Úsudek o osobnostních rysech vychází z osobnostních dotazníků. Zpráva klinického psychologa PhDr. D. Č. byla odmítnuta s tím, že byla pořízena dne 30. 11. 2010, tedy před zjišťováním osobnostní způsobilosti žalobkyně a z důvodu, že neodpovídá zjišťování osobní způsobilosti příslušníka bezpečnostních sborů. Podatelka psychologického posouzení i PhDr. M. M. byly v průběhu řízení vyslechnuty. Z takto podaného doplnění závěru vedoucího psychologa doplněného do protokolů o jednání nesdílí soud názor, že vady nepřezkoumatelnosti posouzení byly odstraněny. Takto podané doplnění závěru vedoucího psychologa v souvislosti s jeho původním zněním nelze považovat za posouzení, které splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost podkladu pro rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru. V odůvodnění závěru se odkazuje na to, že při psychologickém vyšetření bylo potvrzeno, co se uvádí v žádosti služebního funkcionáře o provedení psychologického vyšetření. Přitom v této stručné žádosti se odkazuje na dlouhodobé konflikty v kolektivu, nestandardní vztah k nadřízenému, dále zanedbání služební povinnosti. Konflikty na pracovišti jsou doloženy dvěma anonymními podáními z dubna 2010 a jedním podáním z října 2010 podepsaným V. K. K jediné změně termínu služby se vyjádřila Ing. M. K. . Z tohoto podání nevyplývá nic dalšího ve smyslu závadného chování na pracovišti. Mezi prvními anonymními podáními a vyšetřením žalobkyně uplynula doba delší roku, podání V. K. je datováno 12. 10. téhož roku, tedy tři měsíce před vyšetřením žalobkyně. Přitom v posudku se uvádí, že k vyšetření klinického psychologa z 30. 11. 2010 nebylo možno přihlédnout mimo jiné k tomu, že stalo se tak před zjišťováním osobnostní způsobilosti. Rovněž se v posudku argumentuje tím, co shledala PhDr. M. M. přitom se jednalo o poradenství zahájené již v roce 2007. K psychologovi se tehdy žalobkyně dostavila se žádostí o radu, jak se chovat ke kolegovi, s nímž se dostala do konfliktu. Později si stěžovala na nadřízeného, o bossingu se měla nejprve zmínit 6. 4. 2010. Přístup nadřízených psycholožka hodnotila jako snahu nařízených o pomoc žalobkyni. Problémy v zaměstnání se shledávají v hodnocení klinického psychologa, který učinil úsudek o tom, že po vyřešení těchto problémů bude odstraněno shledané úzkostné ladění žalobkyně. Tato vyjádření psychologů nasvědčují tomu, že doplněním posudku nebylo reagováno na tvrzení žalobkyně především o bossingu, posudek PhDr. D. Č. je se zřetelem k době podání odmítán, kdežto zjištění PhDr. M. M. z doby dřívější, než je uvedený posudek klinického psychologa, je akceptován. Argumentace dokumentací psychologa PhDr. M. M. přitom není blíže zdůvodněna. Dále se v doplnění závěru vedoucího psychologa odkazuje na vyšetření, přičemž není zřejmé, o jaké vyšetření se jedná a kým mělo být provedeno. Projevy k okolí jsou charakterizovány jako lhostejné až agresivní, dále se uvádějí tendence k agresi. Jde-li o tendence a případně až agresivní projevy, pak není dostatečně vysvětleno kritérium nedostačivosti v oblasti agresivity. V doplnění závěru vedoucího psychologa se podávají osobnostní charakteristiky žalobkyně, avšak případné deficity nejsou přiřazeny k jednotlivým požadavkům, tak jak jsou vypočteny v druhém odstavci doplnění závěru vedoucího psychologa. Závěr psychologa v podstatě vychází ze žádosti nadřízeného o psychologické vyšetření doplněné dvěma anonymními podáními a jedním sdělením konkrétní osoby, dále je tu jeden kázeňský přestupek a přehled docházky. Psycholog na obou stupních se nezabýval žádnými námitkami žalobkyně, tvrzeným bossingem a není jiné zjištění o situaci na pracovišti, než to, co bylo prve uvedeno. Přitom Bc. Ji. H. při jednání uvedl, že podstatu problému vidí v okolnostech, které vyšetření žalobkyně předcházely. I pro ten důvod nelze závěr psychologa nahlížet jako přesvědčivý. Z posudku dále neplyne, zda psychologické vyšetření na obou stupních vzalo v úvahu požadavky na výkon služby na tom místě, na kterém byla žalobkyně zařazena. Doplnění závěru vedoucího psychologa neobsahuje žádnou zmínku o tvrzení žalobkyně o bossingu. Tento nedostatek nemůže být nahrazen výpovědí PhDr. Z. D. z 29. 4. 2015, kdy pouze uvedla, že je jí ze sdělení PhDr. M. známo, že situace byla jiná, než uvádí žalobkyně. Se zřetelem k požadavkům kladeným na závěr psychologa, tak jak vyložil svůj názor Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 21. 6. 2013 č.j. 6 Ads 19/2013-35 a ze dne 3. 4. 2013 č.j. 6 Ads 158/2013-24, nemůže závěr psychologa ve znění jeho doplnění obstát. Byl-li závěr psychologického vyšetření opatřen pro účely posouzení důvodů pro ukončení služebního poměru, pak odstranění vad provedeného psychologického vyšetření nelze v současné době s odstupem několika let odstranit opatřením zcela nového posudku. Vadu psychologického vyšetření bylo proto možno odstranit pouze jeho doplněním, avšak to by muselo vyhovovat právě požadavkům uvedeným v rozsudku městského soudu a v odkazované judikatuře Nejvyššího správního soudu. Takový důkaz však opatřen nebyl, v důsledku čehož chybí podklad pro propuštění žalobkyně podle § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona z důvodu ztráty osobní způsobilosti k výkonu služby. Není-li tu spolehlivý podklad pro rozhodnutí, pak nelze dostát požadavkům § 181 odst. 5 zákona kladených na odůvodnění rozhodnutí, je-li nezbytné příslušníkovi, s nímž byl služební poměr skončen, vysvětlit, v čem spočívají jeho nedostatky a reagovat na jeho odvolací námitky. Není-li tu spolehlivý podklad ve formě psychologického vyšetření pro rozhodnutí o propuštění žalobkyně ze služebního poměru, pak napadené rozhodnutí přezkoumatelné není. Poznamenává se, že zásada dvojinstančnosti řízení porušena nebyla, jak již vyložil ve svém rozsudku Nejvyšší správní soud. Soud proto shrnuje, že pro prve uvedené vady psychologického vyšetření žalobkyně nemůže napadené rozhodnutí obstát. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobkyně měla v řízení úspěch. Proto jí na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 15.342 Kč představující zaplacený soudní poplatek v částce 3.000 Kč, odměně advokáta za tři úkony právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření v kasačním řízení), třikrát režijní paušál po 300 Kč a dalších 2.142 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Poučení