10 A 78/2012 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. R. A., právně zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti žalované Policii ČR, Policejnímu prezidiu se sídlem v Praze 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí Policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5.6.2012, čj. PPR-6018-7/ČJ-2012-99KP, takto:

Výrok

Rozhodnutí Policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5.6.2012 č.j. PPR-6018-7/ČJ-2012-99KP a rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 6.2.2012 č.j. ŘKŘ-125/2012 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povi n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.808,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 28.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věci služebního poměru ze dne 6.2.2012 č. ŘKŘ – 125/2012, kterým byl žalobce propuštěn podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ze služebního poměru příslušníka Policie ČR. Žalobce se dožadoval i zrušení tohoto prvostupňového rozhodnutí. (2) Žalobce v žalobě namítal, že z rozhodnutí ani z posudku psychologického pracoviště není zřejmé, kterou z osobnostních charakteristik, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru nesplňuje. Tyto námitky vznášel již v průběhu řízení o propuštění i v odvolacím řízení proti prvostupňovému rozhodnutí. Důvody jeho nezpůsobilosti mu byly utajeny, stejně jako skutečné důvody propuštění, a tudíž došlo k iluzornímu naplnění dikce § 174 zákona o služebním poměru. Bylo tudíž porušeno jeho právo nahlížet do spisu, pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy, vyjádřit v průběhu řízení stanovisko, klást svědkům otázky a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, případně navrhnout jejich doplnění. Na námitky, které vznesl v odvolání, že nebyly vyřízeny již jeho námitky, které vznesl v řízení o propuštění nebylo v rozhodnutí o odvolání nikterak reagováno, přestože tak ukládá ustanovení § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru. V důsledku odporujícího procesu byl zbaven zaměstnání, aniž se dozvěděl z jakých důvodů. Tento postup je v demokratickém právním řádu zcela bezprecedentní. Negativní zkušenosti o účelovosti provedení psychologického vyšetření získal již v předchozím období v roce 2009, kdy se jej jeho nadřízený snažil zbavit. K 1.3.2010 byl donucen přejít na jiné služební místo. Žalobce zmínil i své osobní poměry, které na něho měly negativní dopad a k tomu uvedl, že přesto zvládal služební povinnosti bez problémů, úkoly plnil včas a svědomitě, nikdy nebyl kázeňsky trestán, naopak byl odměňován za práci. Současně poukázal na skutečnost, že na psychologické vyšetření byl vyslán v rozporu s ustanovením § 92 odst. 3 písm. e), neboť jej neposlal služební funkcionář, ale skutečnost, že se má k tomuto vyšetření dostavit, mu sdělila psycholožka z krajského ředitelství. Tím došlo k porušení § 3 vyhlášky č. 487/2004 Sb., kdy mu v rozporu s ustanovením § 2 téže vyhlášky nebyl písemně sdělen důvod zjišťování osobnostní způsobilosti. Důvody, proč neuspěl při psychologickém vyšetření mu sděleny nebyly, bylo mu pouze sděleno, že je nezpůsobilý, nebylo mu umožněno, aby se hájil, vedoucí psycholog potvrdil rozhodnutí krajské psycholožky, nedodržel smluvený termín sdělení výsledku, který neustále odkládal a o tomto žalobce informoval vždy telefonicky. Z toho důvodu má za to, že nebyl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Za tím účelem nebyly opatřeny potřebné doklady pro rozhodnutí. Rozhodnutí o propuštění není tudíž v souladu s právními předpisy, neobsahuje předepsané náležitosti, došlo k porušení § 181 odst. 2 písm. a) a d) zákona o služebním poměru. Žalobce v další části žaloby podrobně rozebral výše uvedené výhrady a zdůraznil, že v jeho případě došlo k porušení § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru, neboť nebyla splněna povinnost žalovaného odůvodnit rozhodnutí ve věcech služebního poměru, která není založena vyhláškou, ale právě citovaným ustanovením služebního zákona. Vydaná rozhodnutí jsou proto věcně i právně vadná a bylo navrženo jejich zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Prvostupňové i napadené rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru je ve smyslu § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona plně závislé na odborném posudku psychologa bezpečnostního sboru. Služební funkcionář nemá možnost odchýlit od tohoto posudku. Splňuje-li postup psychologů požadavky vyhlášky, je nutné vyslovit závěr, že služební funkcionář opatřil podklady potřebné pro rozhodnutí ve smyslu § 180 služebního zákona. V dané věci požádal prvostupňový služební funkcionář o zjištění osobnostní způsobilosti žalobce v souladu s § 3 vyhlášky a žádost odpovídala požadavkům tehdy účinného znění vyhlášky. Žalobcem zmíněné porušení § 92 odst. 3 písm. e), podle kterého je účastník povinen podrobit se na výzvu služebního funkcionáře psychologickému vyšetření, jistě není způsobilé zpochybnit výsledky psychologického vyšetření, přestože tento postup nebyl dodržen. Namítané porušení zákona nemá zásadní význam. Požadavek žalobce na sdělení důvodu zjišťování osobnostní způsobilosti nemá oporu ve vyhlášce, na což reaguje i odůvodnění napadeného rozhodnutí. Psychologové bezpečnostního sboru zjišťují osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Takto získaná psychologická dokumentace není součástí osobního spisu, a to zejména z důvodu zachování účinnosti metod používaných při zjišťování osobní způsobilosti nebo z důvodů, které by mohly vést k identifikaci těchto metod. Prostudování materiálů a výsledků metod by v budoucnu bylo možné považovat za určité ohrožení opětovného posouzení osobnostní způsobilosti. Pořizování kopií těchto částí dokumentace by mohlo vést k porušování autorských práv. Důvodem neposkytnutí žalobcem požadovaných informací není utajení či manipulace, neboť sám posuzovaný příslušník není schopen kvalifikovat interpretaci výsledků. Pouhým nahlédnutím do psychologické dokumentace příslušník zpětnou vazbu nezíská, seznámí se s obsahem psychologického spisu, avšak bez interpretace výsledků psychologem se neobejde. Vzhledem k tomu, že do osobního spisu příslušníka nahlíží i jiné osoby, je zapotřebí ochrany citlivých údajů i právě s ohledem na tuto skutečnost. Žalovaná žalobci přisvědčila, že ustanovení § 5 vyhlášky obsahuje minimální požadavky na závěr psychologa, avšak i tento minimální závěr je způsobilý vyvolat následky předvídané v § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (5) Ve spise je založena písemnost označená jako zahájení řízení ve věcech služebního poměru žalobce ze dne 30.1.2012 pod č.j. KRPC-84294-3/ČJ-2011-0200OP, z níž vyplývá, že ve smyslu § 178 služebního zákona na základě doporučení závěru vedoucího psychologa ze dne 20.1.2012 č.j. PPR-23209-1/ČJ-2011-99RL bylo se žalobcem zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona, neboť podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobní způsobilost k výkonu služby. Žalobci bylo dáno poučení, že má právo zvolit si zmocněnce, nahlížet do spisu, pořizovat si výpisky, navrhovat důkazy, činit návrhy po celou dobu řízení na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení práv a oprávněných zájmů a vyjádřit své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich doplnění. Rovněž byl poučen o tom, že povinen postupovat tak, aby řízení neztěžoval a nezpůsoboval průtahy. Dále bylo sděleno, že k ústnímu jednání se žalobce má dostavit dne 6.2.2012, kde má možnost seznámit se s podkladovými materiály. Ve spise je založen závěr psychologa ze dne 29.11.2011 č.j. KRPC-82122/ČJ-2011-0200PL, dle kterého žalobce není osobnostně způsobilý ve smyslu § 79 odst. 2 služebního zákona a § 2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb. pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Dále je založen závěr vedoucího psychologa ze dne 20.1.2012 pod č.j. PPR-23209-1/ČJ-2011-99RL, který byl vydán na základě návrhu žalobce na přezkoumání závěru a je v něm uvedeno, že tento závěr byl vydán vedoucím psychologem Policie ČR tak, že žalobce není osobnostně způsobilý ve smyslu § 2 písm. c) vyhlášky č. 487/2004 Sb., pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Dne 6.2.2012 byl sepsán záznam o seznámení žalobce v řízení ve věcech služebního poměru se spisovým materiálem ve smyslu § 174 odst. 1 písm. b) služebního zákona pod č.j. KRPC-84294-5/ČJ-2011-0200OP, v němž je uvedeno, že žalobci byl předložen spisový materiál, a to pověření osoby, zahájení řízení, posudky psychologů a bylo mu umožněno se seznámit s tímto materiálem v době od 9.10 hod. do 9.30 hod. Žalobce k tomu dne 6.2.2012 předal písemné vyjádření k celému případu ze dne 3.2.2012 v počtu 2 listů. V tomto vyjádření, které předal žalobce před vydáním prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že z posudku psychologa, ani z posudku vedoucího psychologa není zřejmé, kterou osobnostní charakteristiku pro výkon služby v bezpečnostním sboru, tak jak jsou uvedeny v § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb., nesplňuje. Uvedl, že neví, co je důvodem jeho osobnostní nezpůsobilosti. Zdůraznil, že mu nebyl sdělen důvod nezpůsobilosti a neměl možnost se účinně hájit proti posudku první instance. Nebyly mu sděleny důvody jeho nezpůsobilosti. Vyslovil podezření, že posudek byl vypracován na základě zakázky služebního funkcionáře. Vzhledem k tomu žalobce zpochybnil právo na nahlížení do spisu, v němž je obsaženo pouze jednou větou, že nesplňuje způsobilost. Uvedl, že by se rád vyjádřil ke způsobu zjištění podkladů, avšak žádné podklady nemá ani služební funkcionář. Žalobce ve vyjádření dále popsal své podezření o účelovosti postupu služebního funkcionáře, který se jej už v minulosti snažil zbavit pro nepohodlnost. Při jednání s vedoucím psychologem mu bylo sděleno, že pokud by neuspěl, bude mu vše dopodrobna vysvětleno, avšak tato situace nenastala, vedoucí psycholog mu sdělil, že pouze potvrdil rozhodnutí krajské psycholožky a nic se žalobcem nerozebíral ani neřešil. Žalobce navrhl zastavení řízení, neboť podle jeho názoru nebyl důvod pro jeho další vedení. (6) Dne 6.2.2012 vydal ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru pod č.j. ŘKŘ-125/2012 rozhodnutí, kterým propustil podle § 42 odst. 1 písm. j) služebního zákona žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR. Služební poměr skončil dne 6.2.2012. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že bylo rozhodnutí vydáno na základě posudku psychologa bezpečnostního sboru ze dne 29.11.2011, z něhož vyplývá, že žalobce pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Stejný závěr vyplynul z posudku, který byl vydán v rámci přezkoumání posudku vedoucím psychologem ze dne 20.1.2012. V rozhodnutí je uvedeno, že důvody propuštění ve smyslu § 42 služebního zákona mají obligatorní charakter. Příslušník musí být propuštěn, jestliže podle posudku psychologa bezpečnostního sboru pozbyl osobnostní způsobilost k výkonu služby. V dané věci bylo zahájeno 30.1.2012 řízení. Žalobce byl vyzván, aby se dostavil k ústnímu jednání na den 6.2.2012 a seznámil se s podkladovými materiály. Žalobce předal písemné vyjádření, jehož obsahem je v podstatě námitka o účelovosti provedení psychologického vyšetření. Navrhl, aby řízení o propuštění bylo zastaveno, neboť odpadl důvod pro jeho další vedení, neboť nebyl uveden důvod jeho nezpůsobilosti. K tomu je v rozhodnutí uvedeno, že návrhu na zastavení řízení nelze vyhovět, neboť služební funkcionář musí policistu propustit, pokud z posudku psychologa vyplyne, že není osobnostně způsobilý k výkonu služby. Dále je uvedeno, že se služební funkcionář zabýval všemi hledisky, byly opatřeny potřebné důkazní prostředky a vyvozena skutková a právní zjištění. Volným správním uvážením dospěl k závěru, jaký je uveden ve výroku rozhodnutí. (7) Žalobce se proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto poté, kdy senát poradní komise policejního prezidenta požádal o podání informace, konkrétně bližší konkretizaci skutečností a důvodů, které vedly psychology k vyslovení závěru o osobnostní nezpůsobilosti žalobce k výkonu služby a obdržel odpověď, že další náležitosti nad rámec vyhláškou stanovených povinných informací není vedoucí psycholog povinen ve svém závěru uvádět a poté, kdy věc projednal na svém zasedání dne 17.5.2012 a učinil doporučení pro služebního funkcionáře tak, aby odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 5.6.2012 č.j. PPR-6018-7/ČJ-2012-99KP je uvedeno, že odvolací orgán se zabýval přezkoumatelnosí rozhodnutí a dospěl k závěru, že prvostupňové rozhodnutí je dostatečně obsahově určité a tedy přezkoumatelné. Žalovaný specifikoval, jaké písemnosti měl k dispozici při projednání odvolání žalobce, které ve smyslu § 190 odst. 7 služebního zákona. Účelovost jednání služebního funkcionáře v souvislosti s přezkoumáním osobnostní způsobilosti žalobce neshledal. Služební funkcionář neznal a nemohl znát výsledek psychologického posouzení. K absenci důvodů žalovaný uvedl, že ověřoval u psychologů, že žalobce byl seznámen se závěry vyšetření ústní formou a byly mu interpretovány kritické osobnostní faktory. Nahlédnutí do dokumentu, dle sdělení psychologů, žalobce nežádal. Pokud je vydán psychologický závěr o osobnostní nezpůsobilosti příslušníka, nezbývá než tento považovat za prokázaný. K námitce žalobce k naprostému utajení důvodů nezpůsobilosti a iluzornímu naplnění dikce § 174 zákona je v rozhodnutí uvedeno, že služební funkcionář má zúženou možnost aplikace § 181 odst. 5 zákona, a tudíž jsou zúženy i možnosti žalobce k uplatnění jeho práv daných v § 174 zákona. K porušení postupu služebního funkcionáře, když nebyl vyslán služebním funkcionářem a nebyl mu písemně sdělen důvod zjišťování osobní způsobilosti žalovaný uvedl, že zřejmě došlo k porušení předepsaného postupu, neboť termín vyšetření sdělil žalobci přímo psycholog, avšak porušení tohoto pravidla nepřináší dle názoru odvolacího orgánu neplatnost závěru psychologa. Požadavek na písemné sdělení důvodů zjišťování osobnostní způsobilosti není namístě, nemá oporu ve vyhlášce. Žalovaný uzavřel, že služební funkcionář postupoval v souladu s právními předpisy, a proto odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (9) Žalobce v žalobě namítal, že mu v průběhu celého řízení nebyl sdělen žádný důvod jeho osobnostní nezpůsobilosti k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Tvrdil, že v odvolání uvedl námitky, které uplatnil již před vydáním prvostupňového rozhodnutí a služební funkcionář na ně v odůvodnění rozhodnutí o propuštění nijak nereagoval, ačkoliv mu to ukládá ustanovení § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru a ani reagovat nemohl, neboť tyto námitky předal služebnímu funkcionáři dne 6.2.2012, kdy již měl rozhodnutí připravené k doručení a toto mu také téhož dne předal. S námitkami se žalovaný správní orgán v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dostatečně nevyrovnal. Nesplnil požadavky stanovené v § 181 odst. 5 služebního zákona, tudíž nedodržel povinnost odůvodnit rozhodnutí ve věcech služebního poměru o propuštění. Tato povinnost je založena služebním zákonem a nikoliv vyhláškou. V této souvislosti žalobce namítl nepřezkoumatelnost důvodu propuštění a vydaných rozhodnutí. (10) Soud se z toho důvodu v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu. Při posouzení žalobcem vznesených námitek vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které, není-li z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jak byly odvolací námitky vypořádány, pak jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stejně tak je nepřezkoumatelné rozhodnutí, ve kterém absentují základní zákonné náležitosti nebo rozhodnutí, u kterého je výrok v rozporu s odůvodněním či neobsahuje vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo se nevypořádá s námitkami, které byly vzneseny, a které jsou pro danou věc podstatné. Jinými slovy řečeno, z odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné, z jakých důvodů správní orgán považoval námitky účastníka řízení za nesprávné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, z jakých důvodů považuje skutečnosti předestřené účastníkem řízení za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, dále podle jaké právní normy rozhodl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a v případě rozhodnutí o sankci rovněž to, jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši. Pokud rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecné vysvětlení, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody byly shledány jako správné, či že bylo postupováno v souladu s právními předpisy, nebo že se orgán zabýval všemi hledisky, které zákon stanoví, je nepřezkoumatelné, neboť konkrétní důvody, z nichž výrok vychází, zcela chybí. Zároveň se odvolací orgán musí vypořádat se všemi důvody, které jsou uvedeny v odvolání a uvést, jakými konkrétními úvahami se při vyslovení závěrů řídil. K otázce přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se vyslovil kupříkladu rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 19.2.2008 pod sp.zn. 7 Afs 212/2006, když uvedl „. . . že je nepřezkoumatelné takové rozhodnutí odvolacího správního orgánu, pokud rozsah provedeného správního přezkoumání nenalezne odraz v písemném odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu . . .“. (11) Těmto požadavkům rozhodnutí žalovaného správního orgánu ani rozhodnutí orgánu I. stupně nevyhovělo. Žalobce vytýkal rozhodnutí I. i II. stupně jejich nepřezkoumatelnost, neboť správní orgány se dostatečně nevyjádřily a nevysvětlily, z jakého důvodu byl podroben psychologickému vyšetření za účelem zjištění jeho osobnostní způsobilosti, aniž mu bylo služebním funkcionářem k tomu cokoliv sděleno, navíc se tak stalo procesně závadným způsobem, když nebyl dodržen postup stanovený zákonem č. 361/2003 Sb. ani vyhláškou č. 487/2004 Sb. O této žalobní námitce soud usoudil následujícím způsobem. Především je třeba poukázat na ustanovení § 174 odst. 1 služebního zákona, podle kterého má účastník právo nahlížet do spisu, pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení jeho práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popř. navrhnout jejich doplnění. Podle ustanovení § 180 služebního zákona je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a zatím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Ustanovení dále stanoví, co všechno může být v dané věci obstarávání podkladů pro rozhodnutí důkazem, a to zejména výpověď a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady nebo jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení listiny, protokoly o ohledání apod. V odstavci čtvrtém tohoto ustanovení je uvedeno, jakým způsobem hodnotí služební funkcionář důkazy, a to na základě zásady volného hodnocení důkazů. Podle ustanovení § 181 odst. 5 služebního zákona v odůvodnění rozhodnutí služební funkcionář uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Při úvaze soudu, zda žalované rozhodnutí a rozhodnutí prvostupňového orgánu požadavkům výše citované právní úpravy obsažené ve služebním zákoně odpovídá, se soud zabýval především posouzením přezkoumatelnosti obou rozhodnutí. Dospěl přitom k závěru, že rozhodnutí prvostupňového orgánu ani žalovaného správního orgánu nemohou v tomto testu přezkoumatelnosti obstát. To vyplývá především ze skutečnosti, že již prvostupňové rozhodnutí, kterým došlo k ukončení služebního poměru žalobce obsahuje pouze strohé údaje o tom, že bylo řízení s žalobcem dne 30.1.2012 ve věci služebního poměru zahájeno a při ústním jednání, které bylo dne 6.2.2012 konáno, měl žalobce možnost seznámit se s podklady. V rozhodnutí však není uvedeno, jaké námitky žalobce vyplynuly z jím tohoto dne správnímu orgánu podaného vyjádření, ani vypořádání se s těmito námitkami, které v tomto vyjádření žalobce uvedl. Prvostupňové rozhodnutí se omezilo na zúžení těchto námitek do termínu ohledně účelovosti provedení psychologického vyšetření. K této námitce se rozhodnutí nevyjádřilo, vyjádřilo se pouze k návrhu žalobce, aby řízení ve věci bylo zastaveno s vysvětlením, že tomuto návrhu vyhovět nelze, neboť s ohledem na posudek psychologa musí služební funkcionář policistu propustit. V rozhodnutí je obecně dále konstatováno, že se služební funkcionář zabýval všemi hledisky, které zákon jako premisi úvahy stanoví, za tím účelem byly opatřeny potřebné důkazní prostředky, byly jimi provedeny důkazy a vyvozena skutková a právní zjištění. Volným správním uvážením bylo dospěno k závěru, který je uveden ve výroku rozhodnutí. Tento závěr je zcela obecný, zcela nekonkrétní a zcela nepřezkoumatelný. Žalobce se ve svých námitkách dožadoval zjištění, jakou osobnostní způsobilost nesplňuje, když odkazoval na nabídku osobnostní způsobilosti, tak jak je uvedena v § 1 vyhlášky č. 487/2004 Sb. Tvrdil, že pokud mu není sdělen důvod nezpůsobilosti, nemá možnost se účinně hájit. V této souvislosti poukazoval na vadu posudku, jakož i procesu jeho tvorby a zdůrazňoval, že mu nebyla dána možnost dozvědět se důvod své nezpůsobilosti. Poukazoval na to, že § 5 vyhlášky č. 487/2004 Sb. nevylučuje, aby závěr psychologa obsahoval i jiné údaje než ty, které jsou v taxativním výčtu a těchto údajů se dožadoval. Odmítl argument týkající se ochrany osobních údajů. Připomněl své právo nahlížet do spisu a seznámit se s podklady pro rozhodnutí, případně navrhovat důkazy, avšak uvedl, že toto právo je zcela iluzorní, pokud nezná důvody, pro které je s ním vedeno řízení o jeho propuštění. Odmítl závěr přezkoumání psychologického vyšetření, který nikdo nezná a nemůže jej zkontrolovat pro absenci důvodů takového rozhodnutí. Žalobce sdělil, že mu nebyly vysvětleny důvody jeho nezpůsobilosti, ačkoliv se toho dovolával a byl mu takový postup přislíben. Tyto námitky žalobce předal v písemné podobě služebnímu funkcionáři dne 6.2.2012 při ústním jednání. S těmito námitky se žalované rozhodnutí, které bylo vydáno téhož dne 6.2.2012 v žádném směru nevypořádalo. Jak již bylo výše uvedeno, obecné odmítnutí námitek bez bližšího odůvodnění nemůže v soudním přezkumu obstát. Stejně obecné konstatování, že se služební funkcionář zabýval všemi hledisky zákona a opatřil potřebné důkazní prostředky a vyvodil z nich skutková zjištění, aniž uvedl, o jaká hlediska zákona se jednalo, o jaké důkazní prostředky, kterými měly být provedeny důkazy a jaká konkrétní skutková a právní zjištění byla získána a učiněna pro rozhodnutí v dané věci. Z rozhodnutí není zřejmá, jaká volná správní úvaha byla učiněna, a tudíž soud nemůže přezkoumat, zda byla učiněna v mezích zákona. (12) Závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí dopadá i na přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí v intencích žalobních námitek, tak jak byly žalobcem vzneseny v žalobě. Námitkami, které žalobce vznesl v odvolání ze dne 17.2.2012 se žalované rozhodnutí rovněž přezkoumatelným způsobem nevypořádalo. Bez bližšího odůvodnění odvolací orgán dospěl k závěru k námitce porušení ustanovení § 181 odst. 5 služebního zákona, že prvostupňové rozhodnutí bylo dostatečně obsahově určité, a tudíž přezkoumatelné. Jak již bylo výše podrobněji vysvětleno, soud tento závěr nesdílí, navíc je tento závěr nepřezkoumatelný, neboť se nevypořádává s konkrétními výhradami žalobce, tak jak je uvedl v odvolání. Není vysvětleno, co bylo důvodem osobnostní nezpůsobilosti žalobce. Nebylo vysvětleno, z čeho služební funkcionář prokazatelně zjistil, že je žalobce nezpůsobilý k výkonu služby, pokud neznal důvody takové osobnostní nezpůsobilosti. Rozhodnutí žalovaného se nevypořádalo s námitkou žalobce, že předal služebnímu funkcionáři písemné námitky, na něž prvostupňové rozhodnutí nereagovalo a bylo mu předáno bezprostředně poté, co tyto námitky předal. Rozhodnutí se tudíž nevypořádalo s námitkou ohledně porušení § 174 služebního zákona. Stejně tak se přezkoumatelným způsobem nevypořádalo s námitkou týkající se porušení § 181 odst. 5 služebního zákona. Vysvětlení poskytnuté žalovaným, že služební funkcionář má zúženou možnost aplikace tohoto ustanovení, a tudíž jsou zúženy i možnosti žalobce k uplatnění jeho práv ve smyslu § 174 služebního zákona v této souvislosti akceptovat nelze, protože jakékoliv zúžení těchto práv by musel stanovit zákon. Zúžení těchto práv mimo rámec či nad rámec zákona, které je uvedeno jako vysvětlení v žalovaném rozhodnutí, proto v souvislosti se vznesenou námitkou obstát nemůže. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí prvostupňového i druhostupňového orgánu jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a konkrétní nevypořádání námitek vznesených žalobcem před vydáním rozhodnutí ani námitek, které vznesl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. (13) Soud dále shledal, že rozhodnutí bylo vydáno na základě vad řízení, u nichž nelze vyloučit, že mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K tomu je třeba odkázat na námitku žalobce, kterou vytýkal vadný postup služebního funkcionáře, pokud na psychologické vyšetření nebyl vyslán tímto funkcionářem, nebyl mu písemně sdělen důvod zjišťování osobnostní způsobilosti, když mu termín psychologického vyšetření sdělil přímo psycholog. Žalovaný správní orgán k tomu uvedl, že zřejmě došlo k porušení předepsaného postupu, neboť psycholog sdělil termín vyšetření skutečně přímo odvolateli. Vyslovil však názor, že porušení tohoto pravidla nepřináší neplatnost závěru psychologa. K tomu soud uvádí, že porušení postupu podle § 4 sice skutečně nepřináší neplatnost závěru psychologa, ale výrazně přispívá k porušení práv žalobce, které mu náleží konzumovat, když tato práva byla výrazně zúžena již právní úpravou tohoto postupu. K tomu lze v této souvislosti poukázat na to, že od 1.1.2013 došlo ke změně právní úpravy, neboť vyhláška č. 487/2004 Sb., o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru byla změněna vyhláškou č. 474/2012 ze dne 19.12.2012, která vstoupila v účinnost dne 1.1.2013. Tato vyhláška již zaručuje příslušníku sboru právo na seznámení se s obsahem dokumentace pořízené v souvislosti se zjišťováním osobnostní způsobilosti a právo na projednání obsahu této dokumentace s psychologem. Vyhláška rovněž stanoví požadavky na závěr psychologa v případě zjišťování osobnostní způsobilosti, aby byly uvedeny použité metody, osobnostní charakteristika, které posuzovaná osoba nevyhověla a odůvodnění výsledku. Tuto skutečnost uvádí soud nad rámec přezkumu rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že nesdílí názor žalovaného, že je bez právního významu porušení procesních práv žalobce, že nebyl vyslán k psychologickému vyšetření služebním funkcionářem, a to zvláště za situace, kdy žalobce neměl žádné konkrétní informace o důvodech tohoto postupu právě od služebního funkcionáře. Jestliže se nedozvěděl ani žádné konkrétní informace ohledně své osobnostní nezpůsobilosti po podrobení se psychologickému vyšetření, pak nesdělení důvodů, proč je k psychologickému vyšetření vysílán, lze považovat s přihlédnutím k možnostem tehdy platné právní úpravy za postup, který mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, neboť tím došlo k zúžení informací poskytnutých žalobci, a tudíž i omezení argumentace proti zvolenému postupu. Nesdělení zjištěných důvodů vedoucích k vyslovení osobnostní nezpůsobilosti žalobce sice mělo oporu v tehdy platné vyhlášce, avšak nemá oporu v zákonném požadavku žalobce na konkrétní odůvodnění konečného rozhodnutí, a to ve smyslu požadavků výše citovaných ustanovení služebního zákona. Konstatoval-li žalovaný, že neshledal účelovost provedeného vyšetření, pak takový závěr zasluhuje vysvětlení. Žádost služebního funkcionáře o podrobení žalobce psychologickému vyšetření, která žalobci nebyla doručena, obsahuje totiž pouze data blíže nepopsaných incidentů, které však žalobce zpochybňuje. Je sice logické zdůvodnění, že služební funkcionář mohl získat domněnku o osobnostní nezpůsobilosti žalobce, avšak je nutné žalobci takovou domněnku sdělit. To se v dané věci se nestalo, neboť nebyl dodržen procesní postup. V této souvislosti proto soud uzavřel, že došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, u něhož nelze vyloučit, že mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. (14) Úkolem soudu je tedy kontrola zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo. Soudu nepřísluší, aby správní orgán nahradil, případně provedl sám vlastní hodnocení a vyslovil závěry, které měl vyslovit správní orgán. V. Závěr, náklady řízení (15) Soud v dané věci uzavřel, že rozhodnutí byla nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Nebyly vypořádány dostatečným způsobem námitky žalobce, jak v prvostupňovém tak druhostupňovém rozhodnutí, a proto byla rozhodnutí zatížena vadou nepřezkoumatelnosti. Současně soud zjistil procesní pochybení, u kterého nebylo možné vyloučit, zda nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Proto soud rozhodnutí žalovaného správního orgánu i prvostupňové rozhodnutí zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. (16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8.808,- Kč přestavující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2.100,- Kč za dva úkony (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 bod b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 4.200,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč a 21 % DPH z částky 4.800,- Kč, tedy 1.008,- Kč, náklady řízení celkem 8.808,- Kč.

Poučení