10 A 97/2014 - 37

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M. M., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, čj. KUJCK 34150/2014/ODSH, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 8. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, č. j. KUJCK 34150/2014/ODSH, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice v přestupkové věci žalobce a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce se dovolává nepřezkoumatelnosti a nekonkrétnosti prvostupňového rozhodnutí pro nedostatečné určení místa spáchání protiprávního jednání. Námitka žalobce uplatněná v řízení před první instancí byla vyřízena chybně. Právně závazný je výrok rozhodnutí a nikoli záznam policie, na který správní orgán odkazuje. Oznámení o zahájení řízení je vadné, protože žalobce se nemohl efektivně hájit, jestliže nevěděl a stále neví, kde se měl údajného protiprávního jednání dopustit. Napadené rozhodnutí je nezákonné, protože údajné nedovolené překročení výše povolené rychlosti bylo vadně změřeno. To dokládá v žalobě označeným odborným posudkem. Správní orgány nezjišťovaly, zda zasahující policisté měřili rychlost vozidla v souladu s návodem k obsluze, v důsledku čehož není prokázáno, že rychlost byla změřena správně. Pro ten účel bylo navrhováno provedení důkazu návodem k obsluze radarového zařízení. Z výpovědí zasahujících policistů nevyplývá, že by měřili rychlost podle návodu k obsluze. Písemné doklady o proškolení policistů nejsou věrohodné. Proto nepředstavují spolehlivý důkaz. Žalobce popírá, že potvrdil na místě údajného přestupku, že překročil nejvýše dovolenou rychlost. V řízení bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces tím, že byl nedostatečně poučen správním orgánem o svých procesních právech. Postrádá poučení podle § 36 odst. 3 správního řádu, kterého kdyby se mu dostalo, by využil. Současně byl krácen na právu konzultovat věc s podpůrcem či důvěrníkem. O procesních právech byl žalobce poučen nesrozumitelným způsobem, protože poučení je vnitřně rozporné. Proto byl žalobce obsahem poučení doslova vystrašen a zmaten, protože nevěděl, jak si má v řízení počínat. Byla-li účast žalobce při jednání nezbytná, pak nebylo možno dostatečně přesně a spolehlivě zjistit skutečný stav věci. Žalobce legitimně očekával, že věc nebude rozhodnuta do doby, než se účastní ústního jednání. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Místo spáchání protiprávního jednání je ve výroku rozhodnutí dostatečně specifikováno. K překročení rychlosti došlo mimo obec, mimo jakoukoliv zástavbu či jiné vhodné identifikační znaky. Ze záznamu o přestupku jsou patrné GPS souřadnice místa, kde bylo vozidlo změřeno. To lze ověřit zadáním do jakékoliv veřejně přístupné mapové aplikace. Proto je žalobní tvrzení o tom, že žalobce nevěděl, v jakém místě se přestupku dopustil, čímž mu byla znemožněna obhajoba, zcela absurdní. Ze spisu je patrné, že měření se uskutečnilo radarovým rychloměrem RAMER 10 C a ve vyjádření se popisuje, jakým způsobem se měření tímto zařízením provádí. Měření provádějící policisté vykonávali svoji služební povinnost. Důkaz o překročení rychlosti proto nebyl získán vadně. K v žalobě označenému odbornému posudku se uvádí, že žalovanému znám není a není známo, zda zpracovatel posudku je nadán příslušnými odbornými znalostmi. Výhrada žalobce, že zůstalo neodůvodněno, co bránilo obstarat v průběhu řízení návod k obsluze měřícího zařízení, nemá opodstatnění. Správní orgán I. stupně tak učinil v souvislosti s vypořádáním námitky o zakřivení vozovky. Doklady o proškolení zasahujících policistů jsou nevěrohodné. Z oznámení o přestupku pak vyplývá, že žalobce jako osoba z přestupku podezřelá podal při kontrole zasahujícím policistům informaci o tom, že spěchal z pracovních důvodů. Tím vysvětlil své počínání. Žalobcovo právo na spravedlivý proces nebylo porušeno, protože žalobce byl písemností ze dne 17. 1. 2014 informován o právu založeném ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný připustil, že poučení ze dne 27. 6. 2013 může působit vnitřně rozporně. Skutečnost, že žalobce byl doslova vystrašen a zmaten tímto poučením nepochybně vyřešil tím, že se dal zastoupit osobou, která je žalovanému velmi dobře známa, neboť zastupuje značné množství přestupců. Zástupce žalobce nepochybně vystrašen a zmaten nebyl, což je zjevné z jeho komunikace se správním orgánem. Po doručení písemnosti z 9. 1. 2014 zůstal žalobcův zástupce nečinný, žalobce nemohl za té situace očekávat, že věc nebude rozhodnuta do doby, než se účastní ústního jednání. Žalobce v replice setrval na žalobních tvrzeních, zdůraznil, že měření rychlosti je fyzikálním jevem a způsob měření popsal. Bez návodu k použití měřícího zařízení nepřichází konfrontace policistů s tímto zařízením v úvahu. Tím bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, spočívající v nemožnosti řádně vyslýchat svědky. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Magistrátu města České Budějovice policie předala oznámení přestupku, kterého se měl dne 19. 6. 2013 v 16:13 hod. žalobce dopustit na úseku silnice č. I/03 mezi obcemi Chotýčany a Borek konkrétně specifikovaným motorovým vozidlem, kdy po odpočtu odchylky byla naměřena rychlost 141 km/hod. Zjištění policie je popsáno v oznámení z 19. 6. 2013, ve formuláři o oznámení přestupku v rubrice Vysvětlení a podpis občana, který je z přestupku podezřelý žalobce uvedl, že spěchal z pracovních důvodů. Vysvětlení je jím podepsáno. Zjištění policistů je shodně popsáno v úředním záznamu z téhož data. Výtisk z měřícího zařízení udává rychlost 146 km/hod., měřené vozidlo je zcela zřetelně zobrazeno, jakož i místo, ve kterém bylo měřeno, což dále dokládá délka a šířka polohy vozidla zjištěná GPS. Pro měřící zařízení byl vystaven ověřovací list autorizovaného metrologického střediska, ze kterého plyne, že použité měřící zařízení má požadované metrologické vlastnosti, lze jej používat k měření rychlosti a v době měření rychlosti žalobce bylo platné. Pro policisty V. M. a R. Z. byl vystaven Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje doklad o proškolení používání měřiče rychlosti RAMER 10. Dne 27. 6. 2013 bylo zahájeno správní řízení obsahující konkrétní procesní poučení. Téhož dne byl do spisu založen výpis z evidenční karty řidiče. Žalobce se v řízení dal zastoupit zmocněncem Ing. M. J., který požádal o stanovení jiného termínu ústního jednání, ke kterému byl žalobce současně s oznámením o zahájení řízení předvolán. K jednání dne 8. 8. 2013 se žalobce nedostavil, jednání se účastnil jeho zmocněnec. Ten seznámil se s dosud shromážděným spisovým materiálem. Při tomto jednání byl vyslechnut svědek R. Z., který uvedl, že na kontrolu žalobce se pamatuje, prováděl výkon služby společně s kolegou M., ten řídil služební vozidlo, svědek obsluhoval radarovou techniku. Jeli v protisměru vozidla žalobce, otočili se za ním, vozidlo žalobce dojeli a v obci Borek zastavili. Žalobce souhlasil, že rychlost překročil a měl zájem věc vyřídit na místě, řidič vysvětlil, že je v časové tísni, jede do další práce, kam byl vyslán zaměstnavatelem. Měření rychlosti bylo provedeno za jízdy, což radarové zařízení umožňuje. Dosah radaru je zřejmý z fotografie. Hustota provozu v době měření byla malá. Vozidlo žalobce zpomalilo, protože dojelo před ním jedoucí vozidla a také z důvodu snížení povolené rychlosti na komunikaci. Zástupce žalobce požádal o odročení jednání za účelem předvolání druhého ze zasahujících policistů. Dne 16. 9. 2013 byl za přítomnosti zmocněnce žalobce vyslechnut svědek V. M. Žalobce se k jednání nedostavil. Svědek se vyjádřil ke způsobu kontroly žalobce. Uvedl, že bezprostředně po zaměření žalobcova vozidla otočil služební vůz a jel za vozidlem žalobce. Vizuální kontakt s ním neztratil, vozidlo muselo před zatáčkou na Borek brzdit, k vozidlu žalobce se přiblížil a na Borku jej zastavil. Po sepsání oznámení o přestupku se žalobce svědka zeptal, co má do oznámení o přestupku napsat, protože překračuje rychlost z důvodu, že ho tlačí zaměstnavatel. Svědek žalobci sdělil, nechť nějaký důvod uvede sám. V době kontroly byl mírný provoz, žalobce svědek viděl na 150 m, všiml si, že jede vysokou rychlostí. Protože za služebním vozidlem nejelo žádné auto a měl dostatečný prostor, bezprostředně po projetí žalobcova vozidla se za ním otočil a mezi vozidlem žalobce a služebním vozidlem policistů žádné jiné auto nebylo. Měření rychlosti bylo provedeno přístrojem RAMER 10 C. Pro obsluhu tohoto zařízení byl svědek proškolen a je seznámen s technickými podmínkami měřícího zařízení. Jinak by doklad o školení neobdržel. Při tomto jednání zmocněnec žalobce uvedl, že radarové zařízení dopodrobna nezná a požadoval řízení doplnit o návod k používání měřícího přístroje. Po tomto doplnění dokazování požádal opakovaně předvolat zakročující policisty, protože přestupek musí být spolehlivě a zodpovědně prokázán. Z jednání dne 9. 10. 2013 se zmocněnec žalobce omluvil a byl stanoven nový termín jednání na 8. 1. 2014. Tohoto dne zmocněnec žalobce omluvil svou neúčast i neúčast žalobce z jednání, kterou správní orgán zhodnotil jako omluvu bez náležitého důležitého důvodu, protože z průkazky o zdravotní péči vyhotovené zubním lékařem plyne, že zástupce žalobce se měl dostavit na rehabilitaci pravé horní končetiny a není jasné, od kdy zubní lékař předepisuje rehabilitace končetin. Současně se poukazuje na možnost termín rehabilitace změnit. Dne 8. 1. 2014 byli policisté V. M. a R. Z. opakovaně vyslechnuti. Svědek V. M. uvedl, že pro návod na použití přístroje RAMER 10 C si musí zmocněnec žalobce zajistit souhlas výrobce rozšiřování návodu. Návod obsahuje upozornění, že bez souhlasu výrobce se kopie návodu vyhotovovat nesmějí. Svědek uvedl, že pro případ, že by měřící zařízení bylo nesprávně nastaveno a nebyly dodrženy všechny podmínky měření, přístroj by měření vyhodnotil jako nesprávné a nebyl by pořízen žádný záznam. Protože měření a záznam jsou opatřeny všemi daty, které má měření obsahovat, bylo provedeno v souladu s návodem. Svědek doplnil, že řidič souhlasil s tím, že přestupku se dopustil a chtěl na místě zaplatit pokutu a sdělil, že k přestupkům jej nutí zaměstnavatel, aby stihl další zakázky. Rovněž svědek R. Z. uvedl, že není oprávněn šířit kopie návodu k měřícímu zařízení. Měřící zařízení v okamžiku měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem svědek nastavoval podle návodu pro měření a obsluhu. Kdyby zařízení bylo nastaveno nesprávně a nebyly dodrženy podmínky měření, mělo by to za následek, že přístroj by nevyhotovil žádný záznam. Dne 9. 1. 2013 byl žalobce vyrozuměn o tom, že dne 8. 1. 2014 bylo skončeno dokazování v jeho přestupkové věci a byl poučen o právu podle § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady rozhodnutí. Současně byl stanoven termín, kdy a kde lze toto právo využít. Magistrát města České Budějovice vydal dne 23. 1. 2014 rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil dne 19. 6. 2013 v 16:13 hod. tím, že řídil po silnici I. třídy č. 03 ve směru od obce Chotýčany směrem na obec Borek konkrétně specifikované motorové vozidlo, kdy byla naměřena a zadokumentována rychlost silničním radarovým rychloměrem RAMER 10 C 146 km/hod., po odečtu 3% odchylky 141 km/hod. v úseku, kde je povolena rychlost 90 km/hod. a tím porušil ustanovení § 18 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení. V odůvodnění rozhodnutí se popisuje průběh správního řízení, je vyhodnocena omluva žalobce z jednání na den 8. 1. 2014, uvádějí se podklady, ze kterých bylo vycházeno a je činěno zjištění, že jednání žalobce je shromážděnými podklady prokázáno, žalobce překročil povolenou rychlost o 51 km/hod., čímž dopustil se přestupku uvedeného ve výroku rozhodnutí. Ústní jednání bylo nařízeno, žalobce se k projednání věci nedostavil a náležitou omluvu nedoručil. Materiální znaky přestupku byly prokázány a rozhodnutí obsahuje odůvodnění sankce. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal blanketární odvolání, které ve lhůtě stanovené ve výzvě k doplnění náležitostí odvolání ze dne 12. 2. 2014 nedoplnil. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, ve kterém se poukazuje na to, že zůstalo u odvolání blanketárního, a jestliže odvolací instance neshledala v postupu správního orgánu procesní, věcná ani právní pochybení, kdy byly provedeny potřebné důkazy za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, procesní práva účastníků byla zachována, rozhodnutí má předepsané náležitosti a bylo vydáno v požadované formě, nezbývá než odvolání zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobní bod o tom, že napadené rozhodnutí je neurčité a nepřezkoumatelné pro nedostatečnou specifikaci místa, ve kterém k přestupku došlo, nemá opodstatnění. Žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost 90 km/hod. na silnici I. třídy č. 03 ve směru jízdy od obce Chotýčany na obec Borek. V tomto úseku nenachází se žádná obec, žádné budovy, silnice je v tomto úseku obklopena zemědělskou půdou, lesním porostem, případně stromy a keři rostoucími mimo les. V celém tomto úseku činí maximální povolená rychlost 90 km/hod. a právě v tomto úseku bylo zjištěno, že žalobce takto právním předpisem maximální povolenou rychlost překročil, jestliže rychlost jím řízeného vozidla byla změřena v hodnotě 141 km/hod. Spočívá-li jednání zakládající skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích v překročení nejvyšší povolené rychlosti mimo obec o 50 km/hod. a více, pak vymezení místa, kde se tohoto přestupku žalobce dopustil, označením silnice, jejího úseku ohraničeného dvěma obcemi, tak prvostupňové rozhodnutí zcela dostatečně určuje místo, kde se skutek stal. Takovému určení místa odpovídá záznam pořízený měřícím zařízením, ze kterého je zřejmé, že podél silnice za měřeným vozidlem se nachází stromoví a uvádí se poloha podle GPS. Výrok rozhodnutí je proto přezkoumatelný a odpovídá spisové dokumentaci. Popis skutku odpovídající danému přestupku je proto zcela určitý a nezaměnitelný a nachází-li se podél silnice, na které byla v daném místě rychlost vozidla měřena lesní porost, lze se jen obtížně domáhat toho, aby výrok rozhodnutí obsahoval údaj o čísle popisném a objektu, kde rychlost měla být měřena. Závazný je výrok rozhodnutí o tom, kdy, kde a jakým počínáním se žalobce přestupku dopustil a místo, kde se tak stalo je zcela dostatečně konkretizováno. V celém tomto úseku platí nejvyšší povolená rychlost 90 km/hod. a tudíž v celém tomto úseku nesmí řidič jet rychlostí 141 km/hod. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na straně 5 je reagováno na námitky žalobce z 8. 1. 2014, správní orgán se vypořádal s argumentací žalobce dovolávající se judikatury Nejvyššího správního soudu, kdy uvedl, že nejedná se o identické věci, dodává se, že přesná poloha je určená podle GPS. Takové odůvodnění prvostupňového rozhodnutí neznamená, že výrok rozhodnutí je zapotřebí číst současně s dokumentací opatřenou policií. Podle svědeckých výpovědí policistů, kteří silniční kontrolu prováděli a v souladu s písemnostmi předanými správnímu orgánu, si žalobce byl vědom toho, že přestupku se v úseku silnice I. třídy č. 03 ve směru jízdy od obce Chotýčany na obec Borek dopustil. Byl si tudíž vědom, ve kterém místě se přestupek stal. Souřadnice GPS jsou uvedeny v záznamu měření a byly vytištěny měřícím zařízením RAMER 10 C. Vedle zeměpisných údajů přístroj zaznamenal nadmořskou výšku, ve které se měření událo. Argumentace rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2014 č. j. 4As 28/2010-56 přiléhavá není, protože ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem bylo na sporu, zda k měření rychlosti došlo v obci či mimo obec. Rovněž v oznámení o zahájení řízení o přestupku je místo, čas a způsob jednání odpovídající skutkové podstatě daného přestupku jednoznačně a přesně specifikován, takže žalobce měl vědomost o tom, kde, kdy se překročení nejvyšší povolené rychlosti na silnici mimo obec dopustil a vědomost o tom ostatně prokázal již při silniční kontrole, kdy písemně vyjádřil, že učinil tak v zájmu plnění pracovních úkolů. Bylo-li v oznámení o zahájení řízení jednoznačným způsobem konkretizováno o podezření z jakého přestupku se jedná, nebyl žalobce nikterak omezován na svých právech hájit se v přestupkovém řízení tak, jak jsou dána zákonem o přestupcích. Je-li místo, kde k přestupku došlo, jednoznačně a dostatečně spolehlivě ve výroku rozhodnutí identifikováno, není prostor pro zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. V dalším žalobním bodu je namítáno vadné měření radarovým přístrojem. Žalobce se současně dovolává odborného posudku specifikovaného v žalobě. K tomu soud především poukazuje na ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., kdy soud při přezkoumání správních rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování. Danou listinu žalobce správním orgánům nepředložil, proto se jí správní orgány zabývat nemohly a se zřetelem k prve označené právní normě nečiní tak ani soud. Řízení před soudem není pokračováním řízení správního. Žalobní bod označený č. 2 nemá opodstatnění. Záznam měření provedený měřícím zařízením RAMER 10 C je ve spise založen a ve správním řízení byl proveden důkaz ověřovacím listem autorizovaného metrologického střediska o tom, že měřidlo bylo ověřeno a lze jej podle návodu k obsluze k měření používat a v době měření byl tento ověřovací list platný. Oba policisté provádějící silniční kontrolu byli pro práci s rychloměrem RAMER 10 C proškoleni. I to je ve spise doloženo. Jestliže radarový rychloměr zachytil, že vozidlo jelo v okamžiku měření rychlostí 146 km/hod., pak jeho rychlost po odpočtu 3% možné odchylky činila rychlost vozidla 141 km/hod. Oba policisté potvrdili, že při měření rychlosti žalobce postupovali při obsluze radarového zařízení v souladu s návodem k obsluze a je jednoznačně doloženo, že pro plnění takových úkolů jsou proškoleni. V řízení o přestupku bylo tudíž prokázáno, že žalobce nejvyšší povolenou rychlost v daném úseku překročil. Jestliže je povinností soudu vyházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, pak v řízení před soudem není místo pro důkaz listinou ve formě odborného posudku, na který se v žalobě odkazuje. Nutno poznamenat, že tento posudek nebyl vyhotoven žádnou autorizovanou osobou, uvádí se, že zpracovatel učinil tak na základě živnostenského oprávnění podle zadání právního zástupce žalobce. Hodnotu znaleckého posudku rovněž takto vyhotovená listina nemá. Pro věc je však rozhodné, že jedná se o důkaz pořízený v době po právní moci napadeného rozhodnutí, proto z ní nelze vycházet a není ani prostor, aby jí byl proveden důkaz v řízení před soudem. Je-li tu záznam radarového přístroje, jehož platnost pro dobu měření byla ověřena, o tom, že žalobce v daném místě překročil povolenou rychlost a jel rychlostí 146 km/hod. po odpočtu možné odchylky 141 km/hod., pak soud nesdílí názor žalobce o tom, že výstup z měřícího zařízení je nic nedokazujícím cárem papíru. Dovolává-li se žalobce rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3As 29/2011-56, pak správní orgány se od tohoto rozhodnutí nikterak neodchýlily. I radarový přístroj RAMER 10 C je zapotřebí používat v souladu s návodem k obsluze a pro objasnění toho, zda se tak stalo, byl proveden důkaz jednak dokladem o proškolení policistů k obsluze tohoto zařízení, jednak výslechem policistů provádějících měření a ti oba uvedli, že měření právě v souladu s návodem uskutečnili. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku požadoval právě pro ověření okolnosti, zda bylo při měření postupováno v souladu s návodem, zasahující policisty vyslechnout. To v souzené věci správní orgán I. stupně splnil. Soud proto uzavřel, že záznam z měřícího zařízení za situace, kdy měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze zařízení proškolenými policisty, pak těmito důkazními prostředky je prokázáno, jakou rychlostí žalobce v okamžiku měření jel. Soud nesdílí žalobcův názor vyjádřený v bodu 3 žaloby o tom, zda měření se uskutečnilo v souladu s návodem k obsluze měřícího zařízení. Zástupce žalobce v průběhu řízení při ústním jednání navrhl návod opatřit, uvedl, že jej nezná a po seznámení s tímto návodem požadoval opakovat výslech policistů provádějících kontrolu v zájmu zjištění, zda měření se uskutečnilo v souladu s tímto návodem. Důkaz návodem ve správním řízení proveden nebyl a je-li na správním orgánu, aby rozsah dokazování určoval, pak v tomto ohledu nikterak nepochybil. Oba policisté shodně vypověděli, že při obsluze zařízení postupují v souladu s návodem, v souladu s návodem zařízení obsluhoval svědek Z., obsluhy zařízení jsou oba zasahující policisté znalí a je doloženo, že pro obsluhu měřícího zařízení jsou proškoleni. Jestliže jsou policisté obeznámeni s tím, jak měřící zařízení obsluhovat a při této činnosti se návodem řídí a podle tohoto návodu bylo postupováno rovněž při měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem, pak těmito důkazními prostředky je dostatečně prokázáno, že rychlost vozidla byla změřena správně a výsledek měření je spolehlivým důkazem o rychlosti vozidla řízeného žalobcem. V souzené věci měřící zařízení obsluhoval R. Z., nikoliv V. M. Ten řídil služební vozidlo. R. Z. se zmocněnec žalobce na proškolení k obsluze radarového zařízení nedotazoval. Výpověď svědka V. M. je v žalobě citována pouze částečně, vedle toho, že svědek uvedl, že součástí spisu je doklad o proškolení k obsluze radaru, též uvedl, že je seznámen s návodem a technickými podmínkami tohoto zařízení, protože pokud proškolený je, tak se s těmito podmínkami seznámit musel, jinak by doklad o proškolení neobdržel. Způsob odpovědi svědka k dotazům zmocněnce žalobce proto neznamená, že svědek řádně proškolen k práci s měřícím zařízením nebyl. Soud zdůrazňuje, že to nebyl svědek M., kdo měření prováděl, byl to druhý z policistů, ve vztahu ke kterému však dotazy ohledně proškolení zmocněnec žalobce neuplatnil. Při dalším ústním jednání dne 8. 1. 2014, ke kterému se zmocněnec žalobce nedostavil, byli oba svědci vyslechnuti opakovaně, přičemž svědek M. zdůraznil, že záznam o měření obsahuje všechna data, které má obsahovat, což svědčí o tom, že měření bylo provedeno podle návodu. S. Z. při tomto jednání uvedl, že při obsluze měřící techniky postupoval v souladu s návodem, a kdyby zařízení nebylo nastaveno správně a dodrženy všechny podmínky, přístroj by měření vyhodnotil jako nesprávné a nebyl by tu žádný záznam o výsledku měření. Oba policisté shodně uvedli, že nejsou oprávněni bez souhlasu výrobce měřícího zařízení šířit návod k jeho obsluze. Jestliže svědkové vysvětlili, že bylo postupováno při měření v souladu s návodem, výsledek měření je doložen výtiskem z radarového zařízení, pak v řízení bylo spolehlivě prokázáno, jakou rychlostí žalobce v okamžiku měření jel. Je-li tu doklad o proškolení policistů k obsluze radarového zařízení vydaný k tomu povolaným orgánem, pak nebylo zapotřebí provádět důkaz návodem k obsluze zařízení, v důsledku čehož nebylo zasaženo do práv, kterých se žalobce dovolává. Doklady o proškolení zasahujících policistů vydalo Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice. V dokladu uvádí se, kdo byl školitelem, číslo osvědčení tohoto školitele. Doklad byl vydán zástupcem vedoucího odboru služby dopravní policie. Vedle toho, že je tu písemný doklad o proškolení policistů, takové proškolení potvrdili i policisté sami, nejde proto o nevěrohodné doklady. Pro věc je rozhodné, že policista obsluhující zařízení byl pro ten účel proškolen, uvedl, že v případě, kdyby návod k obsluze dodržen nebyl, zařízení k měření by neobsahovalo požadované údaje. Případné formální nedostatky dokladu o proškolení neznamenají, že policisté proškoleni k obsluze měřícího zařízení nebyli. To však výslechem policistů prokázáno nebylo, naopak oba potvrdili, že k obsluze měřícího zařízení proškoleni jsou a práci s tímto přístrojem znají. Další žalobní bod se vztahuje k vyjádření žalobce učiněném při kontrole žalobce poté, co byl dne 19. 6. 2013 zasahujícími policisty zastaven a bylo mu sděleno, že dopustil se přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší povolené rychlosti na daném úseku, kde byla naměřena rychlost 141 km/hod. Zasahující policisté pořídili oznámení o přestupku, ve kterém je žalobce identifikován, identifikováno je jím řízené motorové vozidlo a konkretizuje se, v jakém počínání přestupek spočívá. V rubrice formuláře nadepsané jako vysvětlení a podpis občana, který je z přestupku podezřelý, žalobce sám uvedl, že spěchal z pracovních důvodů a toto sdělení podepsal. Toto vysvětlení pořídil zcela prokazatelně žalobce sám, protože rukopis žalobcův a policisty, který oznámení vyhotovil, se liší. Nejedná se proto o pouhý podpis žalobce v oznámení o přestupku, ale vlastnoručně sepsané vysvětlení příčiny, která vedla k porušení dopravních předpisů o nejvyšší povolené rychlosti mimo obec. Vysvětlení žalobce je v souladu s tím, že vyjádřil zájem vyřídit věc na místě, což samo o sobě znamená, že žalobce si byl vědom, že daného přestupku se dopustil. V souladu s vysvětlením žalobce a úředním záznamem jsou výpovědi zasahujících policistů, kteří byli jako svědci vyslechnuti a údaje v označených písemnostech ve správním řízení potvrdili. Ze spisové dokumentace je tudíž jednoznačně seznatelné, že žalobce si byl vědom toho, že daného přestupku se dopustil. Proto argumentace uvedená v bodu 5 žaloby není důvodná. O tom, o kolik žalobce nejvyšší možnou rychlost na úseku mimo obec překročil, je založen důkaz ve formě záznamu z měřícího zařízení. V žalobním bodu 6 se žalobce dovolává práva na spravedlivý proces, do kterého bylo zasaženo tím, že dostalo se mu poučení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Toto žalobní tvrzení nemá oporu ve spisové dokumentaci. Žalobce byl písemností datovanou dne 9. 1. 2014 vyrozuměn o tom, že dokazování bylo ukončeno a v této písemnosti se žalobci dostalo výslovného poučení o tom, že má právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, v jakém termínu a v jakém místě. Písemnost byla zmocněnci žalobce doručena dne 17. 1. 2014. Ve stanovené lhůtě se žalobce ani jeho zmocněnec s obsahem spisu neobeznámili. Jestliže se žalobci poučení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu zcela prokazatelně dostalo, pak není postup úřadu v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013 č. j. 7As 11/2013-30.

Poučení