10 Af 56/2013 - 38
Citované zákony (8)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. Š., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.6.2013, č.j. 22442-4/2013- 900000-304.3, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 24. 7. 2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013 čj. 22442-4/2013- 900000-304.3, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 6. 3. 2013 čj. 6459-3/2013-520000, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí minerálního oleje (topného oleje) množství 990 litrů, zajištěným rozhodnutím Celního ředitelství České Budějovice čj. 4895-2/2012-030100-23 ze dne 9. 11. 2012 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí a namítal nedůvodnost propadnutí minerálních olejů. Současně poukazoval na nesprávnost odůvodnění a neoprávněné omezení práv daňového subjektu. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaný měl rozhodnutí o propadnutí minerálních olejů zrušit. Dle žalobce nebyl dán důvod pro vydání rozhodnutí o propadnutí minerálních olejů. Rozhodnutí správce daně nebylo ani dostatečně odůvodněno, a proto žalobci není zcela zřejmé, na základě jakých zjištění správce daně postupoval, a z jakých skutečností vycházel. Žalobce vyslovil přesvědčení, že celní úřad a posléze ani žalovaný dostatečně nevypořádal jeho námitku, že minerální oleje byly dopravovány pro osobní potřebu. Z rozhodnutí celního úřadu vyplývá, že se nezabýval ani možností aplikovat ustanovení § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních, kde je řečeno, že správce daně může rozhodnout o tom, že za vybrané výrobky určené pro osobní spotřebu lze považovat i větší množství, než je uvedené v odstavci čtyři, pokud to vyplyne z posouzení skutečností uvedených v odstavci dvě. Žalobce není podnikatelem, vybrané výrobky byly zcela prokazatelně pro jeho osobní spotřebu, dopravoval je zcela běžným způsobem a nesnažil se vyhnout ani možným kontrolám na území ČR. Vybrané výrobky přepravoval s dokladem č. 53959, z něhož bylo zřejmé, od koho a kde tyto výrobky nabyl. Jednalo se o vybrané výrobky, které byly určeny k vytápění jeho dílny. Správní orgány nesprávně posoudily konkrétní případ žalobce. (3) Žalobce dále poukázal na to, že učinil vše, aby splnil své povinnosti, které pro něho vyplývají z právních předpisů. Z toho důvodu se také dne 6. 11. 2012 telefonicky informoval na Celní správě v Plzni, kde mu bylo sděleno, že topný olej lze ze SRN bez problémů dovézt, pokud je v Německu řádně uhrazena DPH. DPH byla řádně uhrazena, což vyplývá z dokladu č. 53959. Žalobce byl proto v dobré víře, že žádnou povinnost stanovenou právními předpisy neporušuje, a proto mu nelze klást za vinu, že dopravoval minerální olej bez zjednodušeného průvodního dokladu. Žalobce tuto skutečnost nevěděl, neboť mu to nebylo na celní správě sděleno. Žalobce neměl v úmyslu porušit jakékoliv předpisy. O tom svědčí i jeho postup, kdy po zajištění minerálních olejů dne 7. 11. 2012 následně dne 8. 11. 2012 podal na místně příslušném Celním úřadě v Táboře daňové přiznání a na základě příjmového dokladu č. 0362012 P0063S uhradil spotřební daň. Tím také dal najevo, že respektuje veškeré povinnosti. (4) Podle obecných zásad správního práva by správce daně měl vždy postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti. Propadnutí zajištěných výrobků představuje závažný zásah do majetkové sféry žalobce. Rozhodnutí o propadnutí zajištěných vybraných výrobků tyto předpoklady nesplňovalo. Správce daně mohl využít ustanovení § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Pokud by takto správní orgány postupovaly a dospěly k závěru, že toto ustanovení aplikovat nelze, při vyhodnocení konkrétní situace by musely dospět k závěru, že bez dalšího není zcela nezbytné rozhodnout o propadnutí zajištěných vybraných výrobků. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5Afs 93/2008, kde je uvedeno, že pokud na dokladu chybějí některé zákonem stanovené náležitosti, není vyloučeno, aby byly tyto nedostatky nahrazeny jinými důkazy, prokazujícími zdanění vybraného výrobku spotřební daní. Žalobce vyslovil přesvědčení, že i v jeho případě byl takový postup možný. To se však nestalo a správní orgán se blíže nezabýval možností nahradit chybějící zjednodušený průvodní doklad s jinými důkazy. Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, že souhlasí, aby věc byla projednána bez nařízeného ústního jednání. (6) Žalovaný se s názorem žalobce, který vyjádřil v žalobě, neztotožnil. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, na základě jakých skutečností, zjištění a jakých ustanovení právních předpisů nebylo možné rozhodnout podle § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních o tom, že se jednalo v případě žalobce o výrobky určené pro osobní spotřebu. (7) V případě žalobce se jednalo o dopravu minerálních olejů nabytých a uvolněných do volného oběhu v jiném členském státu. Z § 32 a ustanovení § 4 odst. 5 a 63 zákona o spotřebních daních vyplývá, že osvobození od spotřební daně z důvodu osobní spotřeby nelze v případě dopravy minerálních olejů vztáhnout na všechny druhy těchto olejů, nýbrž na oleje, které slouží k vlastnímu pohonu a provozu motorových dopravních prostředků. Topný olej, který žalobce dopravoval, na pohon či provoz strojů a přístrojů určen nebyl. Ustanovení § 63 zákona o spotřebních daních definuje množství vybraných výrobků, které se považuje za osobní spotřebu. V případě topného oleje žádné množství, které by mohlo být považováno za množství pro osobní spotřebu, stanoveno není a tento topný olej proto nelze osvobodit od daně z důvodu osobní spotřeby ve smyslu § 32 zákona o spotřebních daních. (8) Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že není jednotný ve svém názoru s celním úřadem. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný zcela ztotožnil se závěrem i odůvodněním celního úřadu a pouze jeho argumentaci upřesnil. Žalovaný poukázal na to, že tvrzení žalobce, že byl v dobré víře, nebylo žádným důkazem prokázáno a žalobce není schopen určit, od kterého pracovníka celní správy takové informace obdržel. Celní orgány nezpochybnily úmysl žalobce neporušit právní předpisy, avšak právní úprava, která byla aplikována, neumožňuje celním orgánům posoudit přiměřenost a tvrdost sankce. Ustanovení § 42d odst. 1 zákona o spotřebních daních má povahu automatické povinnosti celního orgánu rozhodnout o propadnutí zajištěných vybraných výrobků v případech, kdy s nimi bylo nakládáno některým ze způsobů dle § 42 odst. 1 a 2 téhož zákona. (9) Žalobcem odkazovaný judikát Nejvyššího správního soudu nebylo možné na danou věc aplikovat, neboť vzhledem k povaze porušené povinnosti nelze pochybení spočívající v absenci dokladu podle § 30 zákona o spotřebních daních zhojit předložením jiného dokladu. K poukazu žalobce na argumentaci žalovaného ustanovením § 35 odst. 5 zákona o spotřebních daních se jednalo o zřejmou nesprávnost. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že úprava daňového zvýhodnění u minerálních olejů mající vliv na jejich konečnou cenu, může být v každém z členských států odlišná. S ohledem na možnou rozdílnou úpravu daňového zvýhodnění plní roli nejen skutečnost, v jakém členském státě byl minerální olej uvolněn do volného daňového oběhu, ale také skutečnost, na jakém místě bude výrobek nakonec spotřebován. K žádosti žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě žalovaný uvedl, že nemá námitek. III. Replika žalobce k vyjádření žalovaného (10) Žalobce k vyjádření žalovaného vyslovil nesouhlas. Zastává přesvědčení, že napadené rozhodnutí je neoprávněné a nedůvodné. Žalobce nadále zastává názor, že v jeho případě měl a mohl být aplikován § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Žalobce setrval na svém tvrzení, že byl zkrácen na svých právech. Podle jeho názoru měl být na jeho případ aplikován judikát Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5Afs 93/2008. Žalobce zastává názor, že chybějící doklad podle § 30 zákona o spotřebních daních lze nahradit jiným dokladem prokazujícím nabytí vybraných výrobků a jejich zdanění. Podle žalobce došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho práv. Správce daně postupoval v rozporu se zásadami správního práva, neboť se zcela nepřiměřeně nezabýval možností aplikace ustanovení § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Žalobce vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů podle § 51 odst. 1 s.ř.s. IV. Obsah správních spisů (11) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (12) Dne 7. 11. 2013 byla provedena Celní správou ČR, Celní ředitelství České Budějovice v obci Hliniště kontrola dodávkového automobilu Peugeot Boxer, RZ 7S90188 se zjištěním, že žalobce dopravoval v pěti plechových nádobách o objemu 200 litrů značné množství výrobku načervenalé barvy s ropným zápachem (dále jen minerální olej). (13) Žalobce předložil doklad č. 53959 ze dne 7. 11. 2012, kde byl uveden prodejce ze SRN firma Bau-und Brennstroffe Ascher, Bohnhofstrasse 6, 94089 Neureichenau a prohlásil, že se jedná o topný olej nakoupený v SRN pro osobní spotřebu za účelem vytápění dílny v ČR. Z přepravovaného minerálního oleje byl vybrán vzorek viz protokol o odběru vzorku č. 030100-12-11-001. Vzhledem k tomu, že minerální olej byl dopravován bez dokladu podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, byl zajištěn. (14) Celní ředitelství České Budějovice vydalo dne 9. 11. 2012 rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků čj. 4895-2/2012-030100-23. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 20. 11. 2012 odvolal. Žalobce byl vyzván k doplnění odvolání pod čj. 4895-6/2012-030100- 23 ze dne 6. 12. 2012. Žalobce odvolání dne 19.12.2012 pod čj. 4895-7/2012-030100-23 doplnil. Generální ředitelství cel rozhodnutím ze dne 12.2.2013 čj. 5071-2/2013-900000-302 odvolání žalobce zamítlo. Celní úřad pro Jihočeský kraj vydal dne 6. 3. 2013 pod čj. 6459- 3/2013-520000 rozhodnutí, kterým rozhodl o propadnutí zajištěných vybraných výrobků – minerálního oleje. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. (15) O odvolání bylo rozhodnuto Generálním ředitelstvím cel Praha 4, dne 13.6.2013 čj. 22442-4/2013-9000-304/3, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj, kterým bylo rozhodnuto o propadnutí minerálního oleje (topného oleje) v množství 990 litrů zajištěných rozhodnutím Celního ředitelství České Budějovice ze dne 9.11.2012 čj. 4895-2/2012-030100-23 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobce splnil sice podmínku, že není podnikající fyzickou osobou, ale vzhledem k tomu, že minerální olej byl přepravován v množství 990 litrů za účelem vytápění dílny, kdy v případě minerálních olejů se za množství pro osobní spotřebu považuje množství dopravované v běžných nádržích dopravního prostředku zvýšené o 20 litrů se o takové množství jednat nemohlo. Podle žalovaného celní úřad správně dovodil, že minerální olej lze dopravit na daňové území ČR pouze v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních za dodržení postupu stanoveného v § 29 téhož zákona. Doklad č. 53959, který žalobce předložil, nesplňoval náležitosti stanovené v § 30 odst. 5 zákona o spotřebních daních, neboť neobsahoval údaje o příjemci, dopravním prostředku, kódu vybraných výrobků, hmotnosti a označení příslušného úřadu země určení. Nedostatek, který doklad vykazoval, nebylo možné zhojit dodatečným předložením dokladu. Nebylo jej možné nahradit ani tím, že žalobce následující den po provedené kontrole podal daňové přiznání a uhradil spotřební daň. Žalobce se při dopravě dopustil jednání, v jehož důsledku se přepravovaný minerální olej nacházel v situaci definované v § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních, a byť byl žalobce v dobré víře, jeho jednání bylo v rozporu s § 30 zákona o spotřebních daních, neboť dopravoval vybrané výrobky bez zjednodušeného průvodního dokladu. Generální ředitelství zhodnotilo všechny důkazy, které mělo v rámci řízení k dispozici v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a dospělo k závěru, že došlo k porušení povinnosti dopravovat vybrané výrobky s dokladem podle § 30 zákona o spotřebních daních, čehož důsledkem bylo propadnutí zajištěných vybraných výrobků, a to bez ohledu na to, že daň byla zaplacena. Zároveň generální ředitelství doplnilo, že při dodržení všech zákonných povinností, které zákon o spotřebních daních stanovuje, má právnická nebo fyzická osoba možnost, aby minerální olej, dopravený na daňové území ČR z jiného členského státu a použitý pro výrobu tepla, jí byl daňově zvýhodněn formou vratky daně podle § 56. V. Právní názor soudu (16) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (17) Žalobce v žalobě nesouhlasil s postupem celních orgánů, které rozhodly o propadnutí vybraných výrobků, přestože u nich bylo prokázáno, že byly zdaněny. Podle názoru žalobce nebyl dán důvod pro vydání rozhodnutí o propadnutí minerálních olejů. Rozhodnutí nebylo dle žalobce ani dostatečně odůvodněno. Zároveň vytkl žalovanému, že se nevypořádal s námitkou, že minerální oleje byly dopravovány pro osobní potřebu a nezabýval se možností aplikace § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Žalobce zdůraznil, že byl v dobré víře, dopravoval výrobky s dokladem, z něhož bylo zřejmé, od koho a kde je nabyl, a proto mu nelze vytýkat dopravování bez zjednodušeného průvodního dokladu. Dodržení této povinnosti mu nesdělili ani na celní správě, když se o podmínkách přepravy informoval. Propadnutí výrobků je závažný zásah do majetkové sféry, měl by být použit pouze tehdy, jestliže nepostačují jiné prostředky k dosažení účelu správy daní. V této souvislosti poukázal na zásadu správního práva, a to přiměřenosti a zdrženlivosti při volbě prostředků. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5Afs 93/2008, dle kterého pokud na dokladu chybějí některé zákonem stanovené náležitosti, lze je nahradit jinými důkazy prokazujícími zdanění vybraných výrobků spotřební daní. Tento postup měl být rovněž v jeho případě aplikován. (18) Soud poukazuje na platnou právní úpravu konkrétně ustanovení § 42 zákona o spotřebních daních, které upravuje oprávnění celních orgánů zajistit vybrané výrobky podléhající spotřební dani a případně následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání. Ustanovení § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních stanoví důvody, pro které správce daně zajistí vybrané výrobky, jestliže zjistí, že jsou vybrané výrobky dopravovány bez dokladu specifikovaného v konkrétně uvedených ustanoveních zákona. Mezi těmito ustanoveními je uvedeno i ustanovení § 30 zákona o spotřebních daních, dle jehož odstavce jedna lze vybrané výrobky uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě a dopravované na daňové území ČR pro účely podnikání dopravovat se zjednodušeným průvodním dokladem a za dodržení postupu stanoveného v ustanovení § 29 zákona o spotřebních daních. Podle § 32 odst. 1 zákona o spotřebních daních jsou vybrané výrobky, které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě a které fyzické osoby nabyly v tomto členském státě pro osobní spotřebu a jimi dopravované na daňové území ČR osvobozeny od spotřební daně. Podle ustanovení § 32 odst. 2 zákona o spotřebních daních, celní ředitelství při posouzení, zda vybrané výrobky jsou určeny pro podnikání nebo pro osobní spotřebu, vezme v úvahu skutečnost, zda fyzická osoba je podnikatelem, a z jakých důvodů vybrané výrobky nabyla, místo, kde se vybrané výrobky nacházejí, způsob dopravy, doklady k vybraným výrobkům, množství a povahu vybraných výrobků. Podle ustanovení § 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních a s přihlédnutím k ustanovení § 4 odst. 5 a § 63 odst. 1 zákona o spotřebních daních se v případě minerálních olejů za množství pro osobní spotřebu považuje množství dopravované v běžných nádržích dopravních prostředků zvýšené o dvacet litrů a sloužící pro pohon motoru konkrétního dopravního prostředku. Pouze takové množství takového minerálního oleje lze osvobodit od spotřební daně. Podle § 42d odst. 1 zákona o spotřebních daních, pokud správce daně nerozhodne o uvolnění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám a podle odstavce druhého se vlastníkem propadnutých nebo zabraných výrobků nebo dopravního prostředku stává stát. (19) V souzené záležitosti soud ze spisu i obsahu žalobou napadených rozhodnutí zjistil, že dne 7.11.2011 prováděly oprávněné úřední osoby Celního ředitelství České Budějovice v obci Hliniště kontrolu dodávkového automobilu Peugeot Boxer, RZ 7S90188 a zjistily, že kontrolovaná osoba (žalobce) dopravuje v dodávkovém vozidle v nádobách o objemu 5 x 200 litrů minerální olej načervenalé barvy s ropným zápachem. Po výzvě, aby kontrolovaná osoba předložila veškeré doklady žalobce předložil doklad od prodejce ze SRN vystavený firmou Bau-und Brennstroffe Ascher, Bohnhofstrasse 6, 94089 Neureichenau č. dokladu 53959 ze dne 7.11.2012. Žalobce uvedl, že se jedná o ropný olej, který nakoupil v SRN pro osobní spotřebu za účelem vytápění dílny na daňovém území ČR. S ohledem na absenci dokladu při dopravě a po odebrání vzorku oprávněnými úředními osobami protokolem č. 030100-12-11-001 došlo k zajištění těchto vybraných výrobků, neboť nebyl předložen ve smyslu § 4 odst. 5 písm. a) zákona o spotřebních daních a § 30 odst. 1 téhož zákona zjednodušený průvodní doklad. (20) Žalobce dopravoval vybrané výrobky pouze s dokladem prokazujícím jeho nabytí na daňovém území SRN, který nesplňoval náležitosti stanovené v § 30 odst. 5 zákona o spotřebních daních pro zjednodušený průvodní doklad (dle nařízení komise EHS č. 3649/92 ze dne 17. 12. 1992 o zjednodušeném průvodním dokladu pro pohyb výroků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě, uvnitř společenství), neboť doklad, který žalobce předložil, neobsahoval údaje o příjemci, dopravním prostředku, kódu vybraných výrobků, hmotnosti a označení příslušného úřadu země určení. Následně došlo k propadnutí zajištěných vybraných výrobků v množství 990 litrů, poté kdy nedošlo k uvolnění zajištěných výrobků, naopak rozhodnutí, kterými byly vybrané výrobky zajištěny, nabyla právní moci. (21) Správní orgány v žalobou napadených rozhodnutích svůj postup náležitě popsaly a s odkazem na platnou právní úpravu vysvětlily, že v řízení bylo prokázáno, že zajištěný minerální olej byl na základě provedeného odběru vzorků posouzen jako plynový olej s obsahem síry nepřesahujícím 0,001 % hm a splňoval podmínky vyhlášky MPO č. 61/2007 Sb., jednalo se minerální olej označený na prodejním dokladu jako heizöl – topný olej. Současně správce daně ověřil, že žalobce dne 8. 11. 2012 podal na místně příslušném Celním úřadě v Táboře daňové přiznání a na základě příjmového dokladu č. 0362012P0063S uhradil spotřební daň. Minerální olej však nebyl dopravován ze SRN na území ČR s dokladem, který by splňoval náležitosti stanovené v § 30 odst. 5 zákona o spotřebních daních pro zjednodušený průvodní doklad, a proto došlo k zajištění vybraných výrobků. Tím, že žalobce zaplatil spotřební daň, neodstranil absenci zjednodušeného průvodního dokladu, který měl vybrané výrobky ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních doprovázet. Z toho důvodu nedošlo k uvolnění zajištění vybraných výrobků a posléze proto bylo rozhodnuto o propadnutí vybraných výrobků podle § 42d zákona o spotřebních daních. (22) Správní orgány zároveň vysvětlily, že v dané věci nebylo možné postupovat jinak, neboť s ohledem na ustanovení § 30 zákona o spotřebních daních lze konkrétně přepravované množství vybraných výrobků, které byly nakoupeny na území jiného členského státu ve volném daňovém oběhu přepravovat pouze se zjednodušeným průvodním dokladem, neboť dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona o spotřebních daních jsou vybrané doklady, které byly uvedeny do daňového oběhu v jiném členském státě a které fyzické osoby nabyly v tomto členském státě pro osobní spotřebu a jsou jimi dopravované na daňové území ČR osvobozeny od spotřební daně za předpokladu, že jsou splněny podmínky ustanovení § 32 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Žalobce splnil podmínku, že není podnikající fyzickou osobou, avšak vybrané výrobky byly přepravovány ve větším množství, a to 990 litrů za účelem vytápění dílny. Z toho důvodu bylo postupováno podle § 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních a pro posouzení, zda se jedná o vybrané výrobky osvobozené od daně, bylo přihlédnuto k § 4 odst. 5 zákona o spotřebních daních, kdy v případě minerálních olejů se za množství pro osobní spotřebu považuje množství dopravované v běžných nádržích dopravního prostředku zvýšené o 20 litrů a sloužící pro pohon motorů konkrétního dopravního prostředku. Správní orgány dovodily, že minerální oleje přepravované v jiných než běžných nádržích dopravních prostředků zvýšené o 20 litrů osvobozeny od spotřební daně nejsou a považují se za vybrané výrobky dopravované pro účely podnikání. Tyto výrobky lze přepravovat pouze se zjednodušeným průvodním dokladem a za dodržení postupu stanoveného v § 29 zákona o spotřebních daních. Bylo vysvětleno, že ani skutečnost, že žalobce uhradil spotřební daň, nemůže nahradit náležitosti zjednodušeného průvodního dokladu, který měl zásilku vybraných výrobků doprovázet. Zaplacením spotřební daně žalobce pouze naplnil povinnost stanovenou v § 29 odst. 1 zákona o spotřebních daních (nezaregistroval se jako plátce, správci daně neoznámil množství vybraných výrobků a neposkytl zajištění daně). Žalovaný správní orgán zároveň vysvětlil, že na věc nelze aplikovat závěr Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. 5Afs 93/2008, neboť se liší tím, že na rozdíl od konkrétního případu se jednalo o prokazování zdanění při skladování na daňovém území ČR. Soud závěry vyjádřené v žalobou napadeném rozhodnutí považuje za správné. (23) S ohledem na připomenuté závěry správních orgánů, které byly vyjádřeny, jak v prvostupňovém, tak v druhostupňovém rozhodnutí správních orgánů se soud neztotožňuje s námitkou žalobce, že nebyl důvod pro vydání rozhodnutí o propadnutí minerálních olejů. Naplněním tohoto důvodu se správní orgány dostatečně zabývaly a svůj postup srozumitelně a logicky vysvětlily. Proto nelze přisvědčit ani žalobní námitce, že rozhodnutí nebylo dostatečně odůvodněno. Z rozhodnutí konkrétně na straně dva, tři a čtyři bylo žalobci vysvětleno na základě jakých zjištění správce daně i žalovaný postupovali, a z jakých skutečností vycházeli. Dostatečně byla vypořádána i námitka žalobce, že minerální oleje měly být dopravovány pro osobní spotřebu. Žalobci bylo vysvětleno, z jakých důvodů nepřicházelo v úvahu aplikovat ustanovení § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních. Žalobci byla vysvětlena, sice pod chybným odkazem na ustanovení § 35 odst. 5 zákona o spotřebních daních, které představuje zřejmou nesprávnost, respektive chybu při psaní, úvaha, na základě které nebylo možné ustanovení § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních aplikovat. Bylo mu sděleno, že sice splnil podmínku, že není podnikající fyzickou osobou, ale vzhledem k tomu, že minerální olej byl přepravován v množství 990 litrů za účelem vytápění dílny v návaznosti na § 32 odst. 4 zákona o spotřebních daních a s přihlédnutím k § 4 odst. 5 téhož zákona, kdy se v případě minerálních olejů za množství pro osobní spotřebu považuje množství dopravované v běžných nádržích dopravního prostředku zvýšené o 20 litrů a sloužící pro pohon motoru konkrétního dopravního prostředku, nebylo možné přepravovaný olej považovat za osvobozený od spotřební daně, a tudíž bylo nutné na přepravu aplikovat požadavky § 30 odst. 1 zákona o spotřebních daních, tudíž se zjednodušeným průvodním dokladem. Jelikož žalobcem předložený doklad tyto údaje neobsahoval, nebylo možné podle § 32 odst. 5 zákona o spotřebních daních postupovat, a to ani za situace, že žalobce tvrdil, že byl v dobré víře a postupoval podle pokynů pracovníka celní správy. Žalobce toto tvrzení nikterak neprokázal, navíc právní předpis neposkytuje žádný prostor pro zohlednění tvrzené dobré víry. Jestliže nejsou splněny podmínky stanovené právní normou, nelze zajištěné výrobky uvolnit, a proto není ani prostor pro závěr, kterým by nebylo rozhodnuto o jejich propadnutí. (24) Krajský soud nepřisvědčil ani další žalobní námitce, kterou se žalobce dovolával ve svůj prospěch závěrů, které vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5Afs 93/2008, k čemuž žalovaný správní orgán uvedl, že aplikace závěrů z tohoto rozsudku není pro věc případná. Krajský soud zastává tentýž právní názor. Žalobcem citovaný judikát Nejvyššího správního soudu se zabýval otázkou prokázání zdanění minerálních olejů, které daňový subjekt skladoval na území ČR. V této souvislosti také Nejvyšší správní soud dovodil, že v souvislosti s prokázáním zdanění vybraných výrobků sice zákon o spotřebních daních na rozdíl od obecné právní úpravy preferuje jako důkazní prostředek perfektní daňový doklad, což na druhou stranu nelze vykládat tak, že případně chybějící či nesprávně uvedené náležitosti daňového dokladu (či jiných dokladů dle § 5 zákona o spotřebních daních) by nebylo možné za žádných okolností nahradit jiným důkazem prokazujícím zdanění vybraného výrobku. Takový výklad by dle Nejvyššího správního soudu nebyl racionální a neodpovídal by smyslu ani účelu daného ustanovení, jímž je vytvořit podmínky pro splnění povinnosti prokázat, že byly vybrané výrobky řádně zdaněny spotřební daní. Tento judikát nedopadá na souzený případ, neboť se nejednalo o prokázání zdanění vybraných výrobků, nýbrž o absenci zjednodušeného průvodního dokladu pro pohyb výrobků podléhajících spotřební dani, které byly uvolněny ke spotřebě v odesílajícím členském státě uvnitř společenství. Tento doklad nelze nahradit následným předložením dokladu o zdanění vybraných výrobků. Správní orgány rozhodly o propadnutí vybraných výrobků na základě oprávnění, které jim stanoví ustanovení § 42d zákona o spotřebních daních, neboť bylo prokázáno, že s nimi bylo nakládáno některým ze způsobů uvedených v § 42 odst. 1 nebo 2 téhož zákona. Z toho důvodu je bez právního významu, že zdanění výrobků bylo dodatečně realizováno, neboť pro takovou úvahu neposkytuje platná právní úprava žádný prostor. Právní úprava, podle které bylo v dané věci postupováno, zakotvila tzv. sankční automatismus, kdy je stanovena sankce bez ohledu na okolnosti konkrétního případu. Celní orgány jsou povinny postupovat podle platné právní úpravy a nemohou se od ní na základě vlastní úvahy v žádném směru odchýlit. Nutno zdůraznit, že propadnutí vybraných výrobků podle § 42d zákona o spotřebních daních je sankcí za nedodržení podmínek dopravy vybraných výrobků, nikoliv následkem neprokázání zdanění těchto výrobků, které by vedlo právě k zahájení vyměřovacího řízení a vyměření spotřební daně. O takový případ se v dané věci nejednalo. (25) S ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že správní orgány postupovaly v rozporu s obecnými zásadami správního řízení a nerespektovaly zásadu přiměřenosti a zdrženlivosti. K tomu soud pouze poznamenává, že takovou zásadu správní řád výslovně nestanoví. Ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb. postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Podle tohoto ustanovení správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena a v rozsahu v jakém byla svěřena. Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem v nezbytném rozsahu. Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly neodůvodněné rozdíly. Tyto zásady byly v dané věci respektovány. Soud neshledal porušení zákazu libovůle nebo neodůvodněně nerovné zacházení. Správní orgány nezneužily ani správní uvážení. Dovolával-li se žalobce práv nabytých v dobré víře, pak k tomu je třeba připomenout, že taková práva vznikají zejména na základě rozhodnutí. Pod pojmem dobré víry je nutno chápat objektivně posuzované vědomí jedince o souladu jednání s právem. Samotná nevědomost dobrou víru nepředstavuje. Přiměřenost v postupu správního orgánu, která je vyjádřena v zásadě proporcionality lze spatřovat v uplatňování jeho pravomoci při zasahování do práv a oprávněných zájmů dotčených osob, jichž se výkon působnosti nějakým způsobem dotýká. Porušení takového principu nelze spatřovat v postupu správních orgánů, který je vyvolán aplikací platné právní úpravy. Zásadu zdrženlivosti postupu správních orgánů tak správní řád nestanoví vůbec. Naopak lze v této souvislosti připomenout, že mezi zásady správního řízení patří i zásada předvídatelnosti a legitimního očekávání, kdy povinností správních orgánů je postupovat ve skutkově shodných nebo podobných případech tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly. Je-li aplikována právní úprava, pak porušení takové zásady shledat nelze. (26) Soud proto uzavřel, že postup správních orgánů odpovídal zákonu, vydané rozhodnutí bylo přezkoumatelné a vydané v souladu s právními předpisy. V. Závěr, náklady řízení (27) S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas. (28) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.