10 C 100/2019 - 355

Rubrum

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka], IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 11 153 Kč, a to ve splátkách po 1 859 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka je splatná měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta [Jméno advokáta]

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 400 Kč, a to ve splátkách po 400 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, kdy první splátka je splatná měsíc následující po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice, na náhradě nákladů státu částku ve výši 15 % z celkové výše nákladů vynaložených státem, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to ve splátkách, které budou stanoveny v tomto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 7. 5. 2019 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od podání žaloby s odůvodněním, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena žalovanou, neboť v nemocnic žalované zemřela dne 28. 3. 2017 teta žalobkyně [jméno FO] (dále také jen „pacientka“), narozená [datum], což dávala žalobkyně za vinu žalované, neboť žalovaná při péči o její tetu nepostupovala lege artis. [jméno FO] byla přijata do nemocnice žalované dne 23. 3. 2017, byla vitální a byla hospitalizována na kožním oddělení, ale dne 26. 3. 2017 byla žalobkyně informována, že její teta zkolabovala a byla umístěna na interní oddělení, přičemž žalobkyni nebyly poskytnuty skoro žádné informace. Na oddělení žalobkyně tetu navštívila v pondělí dne 27. 3. 2027, ale nalezla tetu v zuboženém stavu, měla velkou žízeň a žalobkyně jí musela dát napít. Žalobkyně byla svědkem toho, že zdravotní sestra píchla tetu do prstu s tím, že má cukrovku, ale žalobkyně jí sdělila, že teta cukrovku nemá. Zdravotní sestra poté přišla, že to spletla a teta cukrovku skutečně nemá. Teta žalobkyně pak nebyla připojena na monitor životních funkcí. Když si žalobkyně chtěla tetu odvést domů, tak jí bylo řečeno ze strany zdravotního personálu, že doktor již není přítomen a není to tak možné. Žalobkyně ze shora uvedených důvodů vytýkala žalované, že nepostupovala pří péči o zemřelou řádně. Konkrétně žalobkyně žalované vyčítala, že zemřelé měl být podán inzulin, ačkoliv jej neměla užívat, byla dehydratovaná, navíc byla bez kvalifikované lékařské péče, nebyly jí podávány léky, zemřelá nebyla monitorována a dávky fraxiparinu nebyly dostatečné, což vedlo k jejímu úmrtí, a proto žalobkyně, jako osoba blízká, uplatňovala nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena jednáním žalované, které mělo za následek smrt dle § 2959 o. z., a požadovala tak nahradit duševní útrapy při usmrcení blízké osoby.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, dle jejího názoru poskytovala péči na náležité úrovni, nedošlo k porušení standardních postupů či jinému pochybení, které by mělo za následek smrt tety žalobkyně, jejíž úmrtí bylo zapříčiněno věkem a celkovým zdravotním stavem a nešlo mu zabránit ani při nasazení komplexní zdravotní péče. Dle žalované byl na pracovišti přítomen kvalifikovaný lékařský personál, zemřelé byly podávány léky a tekutiny a nebyl ji aplikován inzulin, jak tvrdila žalobkyně. Stav zemřelé byl od počátku vážný. Zemřelá nebyla připojena na monitor životních funkcí, neboť nejevila známky oběhové nestability a s ohledem na špatný biologický stav nebyla indikována resuscitace, která by pouze vedla k prodlužování umírání pacientky provázené značnou nepohodou. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

3. Z lékařské zprávy č.l. 4 a č.l. 28 bylo zjištěno, že se jedná o propouštěcí zprávu pacientky [jméno FO] z interního oddělení ze dne 28. 3. 2017 vyhotovenou [tituly před jménem] [jméno FO]. Pacientka byla na interním oddělení hospitalizována od 26. 3. 2017, 10:43 hodin. Ve zprávě je popsán průběh onemocnění, kdy pacientka byla původně přijata na kožní oddělení k léčbě bércového vředu, již při přijetí byla na rentgenu hrudníku známky městnání v malém oběhu. Postupně se na kožním oddělení zhoršilo srdeční selhání, pravděpodobný byl i podíl respiračního infektu a k léčbě srdečního selhání byla pacientka přeložena na internu. Zde byla podána diuretika, kyslík, LMWH (nízkomolekulární hepariny), navzdory komplexní terapii stav progredoval a pacientka zemřela 28. 3. na lůžku v 5 hodin. Pacientka byla přeložena z kožního oddělení z důvody zhoršení dušnosti, neboť měla saturaci 68 %, tachykardii 140/min, byla cyanotická, při vyšetření byla pacientka bez klidové dušnosti, kterou negovala, ale uvedla, že „ráno se dýchalo blbě“. Dýchání pacientky bylo čisté, byly slyšitelné bazálně vlhké fenomény, ale i spastické fenomény difúsně. Akce srdce byla pravidelná, ozvy byly bez šelestu. Provedeno bylo i vyšetření EKG. Závěrem byla dušnost kombinované etologie, kardiální dekompenzace + respirační infekt a fibrilace síní.

4. Z lékařské zprávy č.l. 5 a č.l. 26 bylo zjištěno, že se jedná o překladovou zprávu pacientky [jméno FO] z kožního oddělení ze dne 26. 3. 2017 vyhotovenou [tituly před jménem] [jméno FO]. Pacientka byla hospitalizována od 23. 3. 2017, 8:10 hodin na kožním oddělení [právnická osoba]. Pacientka byla vyšetřena pří příjmu, odeslána do nemocnice byla pro masivní otoky dolních končetin s defektem pravé dolní končetiny. Při příjmu pacientka neuváděla žádné potíže v podobě bolesti na hrudi nebo dušnosti. Tlak pacientky byl 120/80, hmotnost 90 kg, výšku nebylo možné změřit. U pacientky nebyla pozorována cyanóza. Pacientce bylo vyšetřeno srdce, kdy akce byly pravidelné, ozvy ohraničené, šelest nebyl slyšet. Konstatován byl masivní lymfedém až elefantiáza sahající na stehno. Pacientce byly provedeny odběry krve a sonografie pravé dolní končetiny, kdy nebylo možné vyloučit trombosu. Rovněž bylo porvedeno vyšetření srdce, konstatováno bylo pravostranné srdeční selhání, kdy vyšetřujícímu se zdálo srdce dilatované doprava, mírně i doleva. Na EKG byla konstatována fibrilace síní s přim. komorovou odpovědí, šelest vyšetřující neslyšel. Doporučena bylo opatrně mírně navýšit diuretickou léčbu, předepsán byl Furon 1-1-0, verospiron 25 ponechat 1-0-1, upozorněno je i na skutečnost, že prudké odvodnění by mohlo vést ke glob. srdečnímu selhání. Následuje popis zhoršení stavu pacientky během víkendu, kdy došlo k těžké dušnosti s poklesy saturace pod 70 %, tachykardii 140/min, cyanosa. Podán byl kyslík a diuretika při vyšetření již byla pacientka zlepšena, bez klidové dušnosti (zápis odpovídá propouštěcí zprávě a v ní uvedenému vyšetření). Pacientce byla předepsány léky a byla přeložena na interní oddělení.

5. Z doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 č. l. 167 bylo zjištěno, že se jedná o doporučení, které formuluje principy a rámcová doporučení pro poskytování paliativní péče u pacientů neschopných o sobě rozhodovat. Cílem doporučení je dle čl. 2 mimo jiné omezit poskytování marné a neúčelné léčby v situacích, v nichž se lze na základě odborného medicínského posouzení odůvodněn domnívat, že přínos zahájení nebo pokračování v dané léčebné metodě nepřevažuje nad rizikem komplikací, bolesti, diskomfortu a strádání pacienta a nedává možnost příznivého ovlivnění zdravotního stavu nebo záchrany jeho života. Cílem je rovněž formulovat pro odbornou a laickou veřejnost stanovisko, že odborně podložené a náležitě zdokumentované nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby je v souladu s etickými principy medicíny a platnými právními předpis a nejedná se o eutanázii. Článek 3 doporučení obsahuje terminologii, kdy pacientem v terminálním stavu je myšlen pacient v konečném stádiu onemocnění, které není slučitelné se životem a není dále léčebně ovlivnitelné. Marná a neúčelná léčba je léčba, která nevede k záchraně života, uchování zdraví či udržení kvality života a tato léčba není v zájmu pacienta, nemůže mu pomoci a zatěžuje jej zbytečným strádáním čí rizikem komplikací. Článek 4 doporučení obsahuje východiska pro postup při rozhodování o léčbě, přičemž cílem péče je udržovat život, ale nikoliv prodlužovat umírání. Jakékoliv rozhodování musí být v souladu s právními předpisy a musí být založeno na odborném a kvalifikovaném posouzení zdravotního stavu pacienta a musí respektovat základní etické principy medicíny, především lidský život jako nejvyšší hodnotu a právo na sebeurčení nemocných a uchování lidské důstojnosti. Jakýkoliv postup musí být posuzován poměrem reálného klinického přínosu a míry rizika komplikací, bolesti a diskomfortu a strádání, který zvolený postup pacientovi přináší a je nutné brát na zřetel přání pacienta. Jakýkoliv postup, při němž není odůvodněný předpoklad jeho příznivého účinku na zdravotní stav pacienta nebo pro záchranu života, kde rizika komplikací, bolesti diskomfortu a strádání převažují nad reálným klinickým přínosem je nutno považovat za léčbu, která není ku prospěch a v nejlepším zájmu pacienta a lze ji označit za marnou a neúčelnou léčbu. Léčba, která se jeví jako marná a neúčelná, nemá být indikována. Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby neznamená omezení práv pacienta, ale je tímto sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicinských a etických principů včetně nechtěného a nedůstojného prodlužování umírání. Smrt, která je přirozeným výsledkem průběhu onemocnění, nemůže být považována za nepříznivý výsledek zdravotní péče. Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby u pacientů v terminálním stádiu neléčitelného onemocněná a/nebo s ireverzibilní poruchou integrity orgánových funkcí, kteří nereagují na použité léčebné postupy, je v souladu s etickými principy medicíny a existujícími právními předpisy České republiky. Článek 5 obsahuje základní principy pro postup při rozhodování o změně léčby, kdy přijetí pacienta na pracoviště intenzivní péče by mělo být podloženo předpokládaným přínosem poskytované péče. Stanovení rozsahu léčby musí být založeno na odborném a kvalifikovaném posouzení zdravotního stavu, přičemž zahájení nebo pokračování léčebného postupu, který není odborně odůvodněný, kde neexistuje racionální předpoklad příznivého účinku na průběh onemocnění, je v rozporu s etickými principy a Chartou práv umírajících. Neexistuje povinnost marnou a neúčelnou léčbu zahajovat nebo v ní pokračovat, pokud je probíhající léčba odůvodněně za takovou označena. Článek 6 dokumentu obsahuje doporučení pro klinickou praxi, který stanoví, že kdykoliv je to možné, pacientovo přání musí být zahrnuto do rozhodování o zahájení paliativní péče a rodina či blízcí mají být náležitě informováni, nejlépe ve formě strukturovaného rozhovoru, přičemž delegování odpovědnosti za rozhodnutí o paliativní péči není přípustné. Do rozhodování o zahájení paliativní péče by měli být zapojeni všichni členové ošetřujícího zdravotnického týmu. Zahájení paliativní péče a rozhodnutí o nezahájení či nepokračování marné a neúčelné léčby musí být vždy uvedeno ve zdravotnické dokumentaci, kde by mělo být i zdůvodnění.

6. Z protokolu o předběžném šetření ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (č.l. 284) a usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne 28. 6. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že žalobkyně se dne 18. 5. 2017 dostavila na předběžné šetření v rámci řízení o pozůstalosti po [jméno FO]. [jméno FO] neměla děti, její rodiče již zemřeli a byla vdovou. Měla tři sourozence a žila v domě svého bratra. Řízení bylo zastaveno, neboť zůstavitelka zanechala majetek jen nepatrné hodnoty, který byl vydán žalobkyni, jako neteří zůstavitelky, která se postarala o pohřeb zůstavitelky.

7. Z fotografií na č.l. 221 bylo zjištěno, že je na nich vyobrazena žalobkyně s [jméno FO], dále se na nich nachází skupinové rodinné fotografie, fotografie svatby a domu.

8. Z chorobopisu [jméno FO] č. [hodnota], z kožního oddělení žalované (příloha č. 1 přílohové obálky), soud zjistil, že chorobopis obsahuje překladovou zprávu uvedenou v bodě 4 rozsudku, z dalších listin obsažených v chorobopisu učinil soud následující zjištění:

9. Z příjmového listu bylo zjištěno, že pacientka byla do nemocnice odeslána s otoky dolních končetin s defektem pravé dolní končetiny, informace uvedené v příjmovém listu odpovídají informacím uvedeným v překladové zprávě, jak jsou uvedeny v bodě 4 rozsudku. Pacientka v rámci osobní anamnézy trpěla fibrilací síní, ale bez antikoagulace s ohledem na věk a ischemickou chorobou srdeční. Zaznamenána je i cévní mozková příhoda (TIA), kterou ale rodina negovala.

10. Z listu o prohlídce zemřelého bylo zjištěno, že pacientka zemřela na selhání srdce v 5:00 hodin dne 28. 3. 2017. V kolonce „Je požadována pitva“ je uvedeno „ne“. Prohlídku zemřelé provedla [tituly před jménem] [jméno FO] v 5:10 hodin.

11. Z posouzení stavu pacienta ze dne 23. 3. 2017 soud zjistil, že se jedná o posouzení stavu pacientky provedené žalovanou při příjmu pacientky. Pacientka neměla potíže s dýcháním, měla problémy se zrakem a sluchem a byla soběstačná s pomocí, měla zhoršenou pohyblivost. Další obtíže nebyly uvedeny. Dne 26.3. 2017 je zaznamenán překlad na interní oddělení ženy. Hodnota BMI je uvedena 17,6 19,5; nebo nad 36.

12. Z bilance tekutin soud zjistil, že je v dokumentu zaznamenán příjem a výdej tekutin pacientky, kdy dne 23. 3. 2017 byl příjem 1 200 ml a výdej 600 ml, dne 24. 3. 2017 byl příjem 1 550 ml a výdej 1 350 ml, dne 25. 3. 2017 byl příjem 1 500 ml a výdej 1 800 ml a dne 26. 3. 2017 byl příjem 650 ml a výdej 300 ml.

13. Z lékařské zprávy ze dne 26. 3. 2017 – konziliární vyšetření, soud zjistil, že zpráva obsahuje informace obdobné překladové zprávě uvedené v bodu 3. a 4. rozsudku, a to zhoršení stavu pacientky během víkendu, těžká dušnost s poklesem saturace až pod 70 %, tachykardie 140/min, cynaosa, zaléčení kyslíkem, diuretiky, při vyšetření lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] byla pacientka již zlepšená, spolupracovala. Lékař viděl snahu o šetřené navození negativní bilance a doporučil v tomto pokračovat, doporučil plnou antikoagulaci dle hmotnosti pacientky a komplexní terapii, včetně diuretik, betablokátorů dle TK a tolerance se zvážením terapie antibiotiky. K dalšímu postupu byla pacientka přeložena na interní oddělení.

14. Z dekurzu a vizity lékaře soud zjistil, že 23. 3. 2017 byla pacientka vyšetřena v 9:00 hodin. Dne 24. 3. 2024 byla pacientka vyšetřována [tituly před jménem] [jméno FO] a dne 25. 3. 2017 primářem [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval, že je pacientka bez potíží. Dne 26. 3. 2017 je záznam vizity z části nečitelný, ale lze vyčíst, že tep byl 140/min, tlak 100/60, saturace kyslíkem 68 % a byla přítomna cyanóza. Bylo svoláno konzilium a podán kyslík a konal se překlad na interní oddělení. Z dekurzu bylo zjištěno, jaké léky byly pacientce podávány (detralex, verospiron, furon, godasal, loseprazol, betaloc, fraxiparin), jaká léčba byla aplikována na defekt na končetině, jaký byl příjem a výdej tekutin dne 24. 3. 2017 a 25. 3. 2017 (který odpovídá bilanci tekutin v bodu 12. rozsudku).

15. Z poukazu na ošetření ze dne 26. 3. 2017 soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] odeslal pacientku na konziliární vyšetření na interní ambulanci z důvodu srdečního selhávání, když se od předcházejícího dne pacientka zhoršila, byla dušnější, trpěla akrální cyanózou, tlak byl 100/60, tep 140/min a satruace 68 %. Pacientka byla pokryta fraxiparinem a opatrně byla zvyšována diuretická léčba na doporučení interního konzilia.

16. Z lékařské zprávy ze dne 9. 3. 2017 bylo zjištěno, že pacientka byla vyšetřena [tituly před jménem] [jméno FO], který konstatoval lymfedémy dolních končetin a doporučil pacientku do péče cévní nebo kožní ambulance. Pacientka byla k lékaři přivezena na vozíku, lékař doporučil zhotovení ortopedické obuvi, ale efekt by byl sporný, s ohledem na velmi omezenou mobilitu pacientky.

17. Z lékařské zprávy ze dne 22. 3. 2017 bylo zjištěno, že pacientka byla vyšetřena [tituly před jménem] [jméno FO] s nálezem masivních lymfedémů až elefantiázou a doporučením k hospitalizaci.

18. Z ošetřovatelské překládací zprávy ze dne 26. 3. 2017 soud zjistil, že se jedná o zprávu při přeložení pacientky na interní oddělení. Jako nejbližší příbuzný je uveden bratr, který nebyl o přeložení informován. Zaznamenány jsou potíže s dýcháním příjem a výdej tekutin do 12:30 hodin. Pacietnka byla klidná, spolupracovala, v rámci lůžka byla mobilní, byla podávána kyslíková terapie při dušnosti. Konstatována byla cyanóza prstů, dolní končetiny jí byly ošetřeny, ranní a polední léky jí byly podány.

19. Z lékařské zprávy ze dne 23. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně byla při příjmu vyšetřena v rámci interního konziliárního vyšetření. Konstatovány byly otoky dolních končetin, pacientka jakékoliv problémy se srdcem negovala. Konstatována byla fibrilace síní, pravostranné srdeční selhání, srdce se vyšetřující lékařce zdálo dilatované doprava, mírně i doleva. Byl proveden rentgen s nálezem dilatace srdečního stínu. Na EKG byl zaznamenána fibrilace síní s přím. komorovou odpovědí, šelest vyšetřující neslyšela, dušnost pacientka negovala. Lékařka doporučila mírně navýšit diuretickou léčbu, tj. Furon 1-1-0, verospiron 25 ponechat 1-0-1, když prudké odvodnění by mohlo vést k srdečnímu selhání. Přiložen ke zprávě je záznam EKG.

20. Ze záznamu o souhlasu s poskytováním informací o zdravotním stavu soud zjistil, že jako první osoba, komu mohou být poskytnuty informace o pacientce, byl uveden [jméno FO], bratr, narozen [datum]. Jako druhá osoba byla uvedena [jméno FO], sestra pacientky, narozená [datum]. U obou osob je uveden stejné telefonní číslo, u kterého je uvedena [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], neteř.

21. Z lékařské zprávy ze dne 23. 3. 2017 z radiodiagnostického oddělení bylo zjištěno, že srdce pacientky bylo oběma směry dilatováno, oba hilové stíny byly „plnší“ a cévní kresba byla zmnožená.

22. Z hodnocení péče o pacientku soud zjistil, že je zde zaznamenaná péče o pacientku v denních a nočních směnách od 23. 3. 2017 do 26. 3. 2017. Dne 23. 3. 2017, 24. 3. 2017 a 25. 3. 2017 byla pacientka přijata na kožní oddělení, spolupracovala a byla klidná, bylo jí dopomáháno na toaletu. Dne 26. 3. 2017 již byla pacientka nauzeózní, ale nezvracela. Pacientka byla dušná, o čemž byl informován [tituly před jménem] [jméno FO], byla podána kyslíková terapie nosními brýlemi a pacientka byla přeložena na interní oddělení.

23. Z plánu a realizace ošetřovatelské péče soud zjistil, že v dokumentu jsou zaznamenány podrobnosti o péčí pacientky na kožním oddělení. Je zde zaznamenána antikoagulační péče, porucha sebepéče v hygieně, oblékání a mobilitě, zhoršena pohyblivost a porucha komunikace, rovněž je zaznamenána porucha dýchání dne 26. 3. 2017.

24. Z dalších dokumentů obsažených v chorobopisu, a to z provedených rozborů laboratoře nemocnice, zprávy z radiodiagnostického oddělení ze dne 24. 3. 2017 soud nečinil žádná zjištění.

25. Z chorobopisu [jméno FO] č. [hodnota] interního oddělení žalované (příloha č. 2 přílohové obálky) soud zjistil, že chorobopis obsahuje překladovou zprávu uvedenou v bodě 4. rozsudku, z dalších listin obsažených v chorobopisu učinil soud následující zjištění:

26. Z propouštěcí zprávy ze dne 28. 3. 2017 bylo zjištěno, že ta odpovídá propouštěcí zprávě předložené žalobkyní, jak je uvedeno v bodu 3. rozsudku.

27. Z ošetřovatelské překladové zprávy soud zjistil, že ta odpovídá zprávě uvedené v bodu 18. rozsudku.

28. Z příjmového listu soud zjistil, že pacientka byla na interní oddělení přijata 26. 3. 2017 10:43 hodin. Popsáno je přeložení pacientky z kožního oddělení pro zhoršení dušnosti a tachykardii, příjmový list obsahuje stejné informace, jako překladová zpráva a zpráva o konziliárním vyšetření (bod 13. rozsudku).

29. Ze záznamu o poskytování informací o zdravotním stavu bylo zjištěno, že ten odpovídá záznamu uvedeném v bodu 20. rozsudku.

30. Z posouzení stavu pacienta ze dne 26. 3. 2017 soud zjistil, že se jedná o posouzení stavu pacientky provedené žalovanou při přeložení pacientky na interní oddělení. Pacientka měla potíže s dýcháním, měla problémy se zrakem a sluchem a byla soběstačná s pomocí, měla zhoršenou pohyblivost. Hodnota BMI je uvedena 17,6 19,5; nebo nad 36.

31. Z listu o prohlídce zemřelého ze dne 28. 3. 2017 bylo zjištěno, že ten odpovídá listu uvedeném v bodu 10 rozsudku.

32. Z ošetřovatelské péče u lůžka bylo zjištěno, že v dokumentu je zaznamenána péče o pacientku na interním oddělení, příjem a výdej tekutin a polohování pacientky. Příjem tekutin dne 26. 3. 2017 byl 1 200 ml a výdej byl rovněž 1 200 ml. Dne 27. 3. 2017 byl příjem 220 ml a výdej 100 ml. z noci 27. 3. 2017 na den 28. 3. 2017 byla pacientka polohována v 22 hodin (levý bok), 24 hodin (záda), ve 2 hodiny (levý bok) a ve 4 hodiny (pravý bok), následně je přeškrtnuto polohování v 6 hodin ráno (záda). Za den 27. 3. 2017 a den 28. 3. 2017 do 5 hodin ráno je podepsána [jméno FO] a [jméno FO].

33. Z plánu a realizace ošetřovatelské péče soud zjistil, že v dokumentu jsou zaznamenány podrobnosti o péčí pacientky na interním oddělení od 26. 3. do 28.

3. Zaznamenána je antikoagulační léčba, porucha komunikace („nedoslýchá“) a poruchy sebepéče a dýchání. Zaznamenána je péče o příjem a výdej tekutin a zajištění vhodné polohy pacientky, vše ve dnech 26. 3. a 27. 3., kdy dne 28. 3. již nic zaznamenáno není.

34. Z hodnocení péče o pacientku soud zjistil, že je zde zaznamenaná péče o pacientku v denních a nočních směnách od 26. 3. 2017 do 28. 3. 2017 na interním oddělení. Dne 26. 3. 2017 byla pacientka přijata na oddělení ve 12:45 hodin, byla klidná, orientovaná, spolupracovala, potřebovala dopomoc. Byla dušná v námaze i klidově, přerušovaně byl aplikován kyslík s úlevou. Pacientka byla slabá a pospávala. V rámci noční směny byla pacientka hodnocena jako dušná i klidově, byla ve vzpřímené poloze a kyslík byl aplikován nepřetržitě, byl sledován příjem a výdej tekutin, pacientka spala přerušovaně, cyanoza trvala. Dne 27. 3. 2017 byla pacientka denní směnou hodnocena tak, že byla klidná a ráno zvládla hygienu, odpoledne došlo ke zhoršení, pacientka nekomunikovala, nespolupracovala, chvílemi byla apatická. Tekutiny jí byly podávány po malých dávkách stříkačkou. Existovalo riziko aspirace, zakroužkované léky nebyly podány. Informována byla [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pacientka byla dušná i klidově dostávala kyslík, cyanóza trvala. V rámci noční směny je konstatováno zhoršení stavu, kyslík byl podáván nepřetržitě, sledován byl příjem a výdej tekutin, pacientka byla polohována a v 5 hodin je konstatována smrt, informována byla [tituly před jménem] [jméno FO].

35. Z dekurzu bylo zjištěno, že pacientce byl přeměřen příjem a výdej tekutin, kdy dne 26. 3. 2017 byl příjem od 14 hodin 1 200 ml a výdej rovněž 1 200 ml. Dne 27. 3. 2017 byl příjem 220 ml a výdej 100 ml. Pacientce byla měřena teplota a tlak. Byly jí podávány léky, a to detralex, verospiron, furon, KCl, loseprazol, betaloc, fraxiparin a furosemid (názvy nejsou zcela čitelné). Dne 26. 3. 2017 byly večerní léky podány. Dne 27. 3. 2017 byly pacientce podány ranní léky následně jsou odpolední a večerní léky v kroužku. Lék furon byl podán ráno a následně byl přeškrtnut lékařkou Valerii Kabarchuk. Fraxiparin byl podán ve 20 hodin. Předepsány jsou léky i a den 28. 3. 2017. Podávána byla i oxygenoterapie. Rozepsána jsou i vyšetření, jaká byla provedena, a odběry.

36. Z vizity lékaře soud zjistil, že 27. 3. 2017 proběhla velká vizita, pacientka se cítila špatně, byla v těžkém stavu, apatická, nespolupracovala. Její dýchání bylo chraplavé a byly přítomny pískoty. Ve 13:30 hodin lékařka [Anonymizováno] zaznamenala pacientku v těžkém a terminálním stavu, pacientka měla špatný žilní systém, nepolkla tablety, podán byl kyslík. Pacientka nespolupracovala, neodpovídala. Dne 28. 3. 2017 Provedla [tituly před jménem] [jméno FO] záznam, že pro ni přišla sestra a při příchodu lékařky pacientka nejevila známky života, byla bez srdeční akce a bez dechový ozev, zornice byly mydriatické, pacientka byla bez pulsu. Konstatován je exitus letalis v 5:00 hodin. Pitva nebyla indikována. Rodina vzhledem k ranním hodinám nebyla prozatím informována. V 8:00 hodin [tituly před jménem] [jméno FO] telefonicky informoval o smrti pacientky neteř (žalobkyni).

37. Z dalších dokumentů obsažených v chorobopisu, a to z provedených rozborů laboratoře nemocnice, křivky EKG soud nečinil žádná zjištění.

38. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že svědkyně je zaměstnána u žalované lako lékařka na interním oddělení a na oddělení pracovala i v březnu 2017. Na případ pacientky si nepamatovala, její jméno jí nic neříkalo. Svědkyně nahlédla výslechem v prostorách žalované do dokumentace pacientky za účastí zástupkyně žalované, neboť se v nemocnic na věc ptala, protože dostala předvolání k soudu a nic o věci nevěděla. Od zástupkyně se dozvěděla, proč má být na soudě vyslýchána a viděla dokumentaci, kterou si prošla, zástupkyně ji vysvětlila, jak probíhá soudní proces, ale jak má vypovídat řečeno nebylo. Pouze díky této skutečnosti věděla, o jakou věc se jedná, nic konkrétního tak nebyla k věci schopna říct, pouze skutečnosti, které se dozvěděla z dokumentace. V roce 2017 neměla svědkyně atestaci. O víkendu se běžně echokardiografické vyšetření u pacientů v nemocnici žalované neprovádí, záleží na konkrétním případu a akutnosti případu a který doktor slouží, stav pacienta může být konzultován s vyšším pracovištěm. V daném případě se ale nejednalo o akutní koronární syndrom. O přemístění pacienta rozhoduje starší doktor.

39. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně sloužila na interním oddělení nemocnice v březnu 2017. Svědkyně jsi na pacientku a žalobkyni nevzpomněla, nepamatovala si ani okolnosti případu. I tato svědkyně nahlédla do zdravotní dokumentace za účastí zástupkyně žalované, z dokumentace zjistila, že se jedná o pacientku, která byla přeložena z kožního oddělení na interní pro zhoršení stavu. Úmrtí pacientů oznamuje lékař, který má v dané době služby, osobám, na které je kontakt v dokumentaci. Pozůstalých se svědkyně na pitvu netáže. Pacientce byla podle dokumentace na interním oddělení poskytnuta oxygenoterapie a polohování ke zmírnění dušnosti, což zahrnovalo přizpůsobení její pozice na lůžku a bylo provedeno vyšetření. Na kožním oddělení se tato opatření pravděpodobně již prováděla, ale zhoršení stavu vedlo k jejímu přeložení. Svědkyně neměla v dané době atestaci, v rámci práce vždy slouží ve třech, tedy svědkyně, která měla na starosti oddělení interní, kožní, neurologii, plicní a LDN. Druhý lékař je na centrálním příjmu a třetí nejstarší lékař je atestovaný, se kterým jsou konzultovány postupy. Medikaci mohla předepisovat svědkyně, případně je konzultována se starším lékařem. Svědkyně během služby na interním oddělení obvykle vykonává obchůzky dvakrát denně - ráno a večer. Pokud však není v dokumentaci zapsán večerní záznam, znamená to, že nebyly zjištěny problémy. Zvládnutí záznamů u všech pacientů by bylo obtížné vzhledem k počtu oddělení, která má na starost, včetně neurologie, plicního, kožního a LDN. Pokud se stav pacienta zhorší, tak lékaře volají sestry. Frekvence kontrol pacientů sestrami je často nastavena lékařem v dekurzu, např. měření tlaku třikrát denně. Pokud chybí specifický pokyn, sestry mohou na situaci lékaře upozornit. Pokud dojde k pochybení, jako je provedení nevhodného vyšetření, dozví se to pouze v případě, že ji někdo na problém upozorní. Podání inzulinu 92letému pacientovi bez diagnózy cukrovky by mohlo vést k hypoglykémii, což může způsobit například somnolenci, pocení a riziko pádu z postele, přičemž se stává, že starší pacienti z postele spadnou, například v noci, když jsou zmatení.

40. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně byla lékařka interního oddělení a v březnu 2017 na oddělení nemocnice sloužila, věděla, co je předmětem řízení, neboť nahlédla do zdravotní dokumentace, v době výslechu v nemocnici pracovala pouze na částečný úvazek. Její pracovní náplň zahrnovala dohled nad interním oddělením, ale také nad dalšími odděleními, jako je plicní, neurologie a ošetřovatelské oddělení. V případě zhoršení zdravotního stavu pacienta je standardní praxí, že ji sestry zavolají, aby situaci posoudila. Kolem šesté hodiny večer probíhá na odděleních pravidelná vizita, během níž lékaři kontrolují pacienty, ale záznam o vizitě se provádí pouze v případě, že došlo k závažným změnám ve stavu pacienta nebo že bylo nutné provést lékařský zákrok. Pokud má pacient akutní problémy, které by mohly vyžadovat přemístění na jednotku intenzivní péče, lékař takový krok konzultuje se starším, atestovaným lékařem. Lékaři obvykle nespecifikují přesné intervaly, ve kterých by sestry měly kontrolovat pacienty, neboť frekvence kontrol závisí na individuálním stavu pacienta, sestry procházejí pokoje pravidelně v souvislosti se svými povinnostmi. Do dokumentace se píše například pouze kontrola vitálních funkcí (například měření talku co tři hodiny). Přesun na jednotku intenzivní péče je o individuálním rozhodnutí, záleží na zhoršení vitálních funkcí pacienta, jako je respirační nedostatečnost, a zároveň na anamnéze pacienta. U pacientů, kteří mají chronické potíže, nemusí být nezbytně indikována JIP péče, protože jsou zvyklí na nižší saturaci a jejich stav může být stabilizován jinými způsoby. Pacienti s polymorbiditami, tedy s více chronickými nemocemi, mohou být indikováni k omezenější péči, například není indikováno napojení na ventilátor. Konkrétní postup je vždy volen dle konkrétního pacienta. Svědkyně se s dříve vysloveným přáním (living will) pacientů se v praxi nesetkala a předpokládala, že pacienti obecně chtějí být zachráněni. Rozhodnutí o neresuscitaci je zpravidla na atestovaném lékaři a často se posuzuje na velké vizitě, která probíhá jednou až dvakrát týdně. Uvedla, že pokud by během její služby pacientovi selhalo srdce, zahájila by resuscitaci, pokud by nebyl dán pokyn o DNR (neresuscitovat). Lékařka nevěděla, zda sestry někdo kontroluje, zda prochází pokoje. Lékařská dokumentace neobsahuje záznamy o každodenních kontrolách každého pacienta, protože role svědkyně na službě byla řešit pouze akutní problémy. Když zjistí, že pacient již nežije, informuje sestru a projedná s ní poslední kontakty s pacientem, avšak tyto informace se nezapisují do dokumentace. Svědkyně nebyla kvalifikovaná k provádění tohoto vyšetření a že tento úkon mohl vykonávat pouze atestovaný lékař, který však nemůže vždy opustit JIP. Na oddělení se v rámci praxe učí studentky zdravotní školy, ale pouze přes den.

41. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek byl v březnu 2017 primářem interního oddělení, v nemocnici byl zaměstnán i nadále. Rovněž tento svědek nahlédl do dokumentace, hovořil i se zástupkyní žalované, ale pouze jí řekl, že ví, jak to u soudu vypadá, neboť u soudu již byl. Na konkrétní případ si bez dokumentace nevzpomněl, ale vzpomněl si na jméno pacientky a jméno žalobkyně, protože měl z případu takový hořký pocit. Pacientku viděl na velké vizitě, což dovodil ze zdravotní dokumentace. Diagnostikoval u ní srdeční selhání na základě klinického vyšetření, což zahrnovalo pohled, poslech plic a celkové posouzení stavu. Tyto kroky byly dle jeho názoru postačily k tomu, aby zjistil, že „srdíčko je nemocné," a proto nepovažoval za nezbytné provést echokardiografické vyšetření, neboť byl jasné, že srdce selhává a echo by nic dalšího neřeklo. Svědek vycházel se svých zkušeností, pacientku viděl, neboť to takto vyčetl v dokumentaci, kde je jeho razítko a nedává razítko někam, kde pacienta nevidí. Pacientka byla léčena hlavně lékem Furosemidem, který je na odvodnění, aby se ulevilo srdci. Každý organismus má nějaké kompenzační mechanismy, které mohou přestat fungovat stav pacienta se může zhoršit. Dalším způsobem léčby mohl být například mimotělní oběh s předkladem do fakultní nemocnice, ale takových možností je málo a není to zvykem. V dané věci není záznam o konzultaci s vyšším pracovištěm a konzultace provedena nebyla, nelze s vyšším pracovištěm konzultovat každého pacienta se srdečním selháním, nelze všechny pacienta ve špatnému stavu dávat na přístroje, ani dle odborných doporučení. O podávání léků rozhoduje ošetřující lékař, který postup může konzultovat se starším lékařem. Svědek vyloučil, že by příčinnou smrti byla plicní embolie. Příčinnou smrti bylo srdeční selhání, a to bylo léčeno, neboť se selhání srdce z různých důvodů léčí obdobně. Respirační infekt svědek vyloučit nemohl. Oteklé končetiny jsou často příznak onemocnění srdce. Co se týče resuscitace, tak pacienti v pokročilém věku nejsou vždy resuscitováni, zvláště pokud jejich stav spěje k terminálnímu stadiu. U této pacientky však nebyl do dokumentace zapsán žádný pokyn o neresuscitaci, svědkovi to nepřijde vhodné, neboť pacientku léčili. Postup sestry, která provedla resuscitaci, pokud byla přítomna u úmrtí pacienta, je běžný a správný, neboť sestry pacienty pravidelně obchází, a pokud by byla sestra přítomna u toho, když se srdce zastavilo, tak by resuscitovala, ale pokud přijde v rámci dvouhodinové obchůzky a najde pacienta bez známek života, tak to se neresuscituje. Na interním oddělení se provádí pravidelné dvouhodinové obchůzky sester, které zapisují změny do dokumentace, svědek obchůzky nekontroluje. Z pohledu lékaře nebyl žádná důvod provádět pitvu, lékaři se na pitvu většinou neptají, spíše naopak, pokud mají za to, že je potřeba, tak se opatrně sdělují, zda mohou pitvu provést, aby se něco dozvěděli. Na přání ohledně resuscitace se nikdo rodiny neptal, ani to není běžné. Svědek obhajoval postup oddělení a bylo dle jeho názoru postupováno dle všech doporučení. Co se týče podávání léků, nebyl svědek schopen vysvětlit jejich podávání/nepodávání, podány pravděpodobně nebyly z důvodu potížemi s polykáním a špatného žilního systému, vycházel ze zdravotní dokumentace.

42. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědek je zaměstnán jako lékař u žalované, a to od roku 2005, v roce 2017 působil na interním oddělení. Jména pacientky svědkovi nic neříkalo, na případ si nepamatoval, ani na to, zda měl v březnu 2017 službu. Informace o resuscitaci a terminálním stavu by měly být zapsány v dokumentaci, což je rozhodnutí lékaře. Svědkovi byla předložena dokumentace, podle které uvedl, že v ní byl popsán terminální stav pacientky, ale nebyla zaznamenána komunikace o tomto stavu s rodinou ani informování pacientky samotné. Informace o terminálním stavu a neresuscitaci by měli být v dokumentaci, ale ošetřující personál se tyto informace může dozvědět i od lékaře přímo. Dne 26. 3. měla pacientka dostatečný příjem tekutin, dne 27. 3. byl již příjem menší, infuze nebyly v dokumentaci uvedeny. Pokud by byly ale dávány pacientce tekutiny navíc, mohlo by to zhoršit srdeční selhání. Podávání tekutin sondou by asi nevedlo ke zhoršení stavu pacienta, záleží ale na pacientovi, kdy svědek sám, pokud by věděl, že pacientovi zbývá pár hodin života, tak by jej sondou netrápil. Informace o umírání pacienta byly zaznamenány dne 27. 3. odpoledne. Příčinu úmrtí by svědek do dekurzu nepsal, napsal by to do propouštěcí zprávy, přičemž pokud by pacientku neznal, tak by čerpal informace od lékařky, která konstatovala smrt, případně z dokumentace.

43. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že svědek v roce 2017 pracoval u žalované jako primář kožního oddělení, nyní u žalované již nepracuje. Žalobkyni ani pacientku neznal, na případ si nepamatoval. Svědek v rámci svého výslechu měl k dispozici zdravotní dokumentaci, která mu byla předložena soudem. Svědek shrnul péči o pacientku, která byla přijata s defekty a otoky dolních končetin a byla vnímána jako orientovaná a stabilní. Při zhoršení stavu, včetně dušnosti a modrých končetin, bylo konzultováno interní oddělení, a na základě internistova vyšetření byla přeložena. Rodina se běžně informuje při přeložení, při něm pacientka v terminálním stavu dle názoru svědka nebyla, byla ve stádiu kardiální dekompenzace, kdy se mohla zhoršit nebo zlepšit. Jednalo se o zhoršení stavu u starší osoby, mohlo začít vypovídat srdce. Pacientka byla na kožním oddělení léčena betadinou, elastickým obvazem, dávala se briliantová zeleň mezi prsty. Pacientka se horizontovala a byla podána diuretika, která byla podávána v takovém množství, aby nedošlo ke zhoršení stavu. Díky tomuto se otok zmenšil, což bylo to, čeho chtěli dosáhnout. Toto mělo na srdce spíše pozitivní vliv, pokud by udělali například lymfodrenáž, což by vodu vyhnalo do centra, tak by mohli srdce zatížit a tím pacientce ublížit. Je běžné, že otok končetin zmizí po položení na postel, neboť když pacient dlouho sedí, tak jde voda do noh, často se jedná o starší lidi, kteří se hůře pohybují a hodně sedí. Svědek o přeložení na jednotku intenzivní péče nerozhoduje, o tomto rozhodují internisti.

44. Z výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je praktickou sestrou v nemocnici žalované a sloužila na interním oddělení nemocnice v březnu 2017. Na konkrétní případ si nevzpomínala. Během noční směny provádí sestry kontroly pacientů pravidelně každé dvě hodiny a reagují na případné zavolání pacienta pomocí signalizačního zařízení. Kromě toho jsou povinny postupovat podle dokumentace a pokynů lékařů, kteří na oddělení docházejí na základě potřeby. na noční směně pracují obvykle dvě sestry, přičemž každá měla na starosti přibližně 12 až 15 pacientů. Jejich práci kontroluje vrchní sestra, během nočních směn není ale přítomna, a proto pracují samostatně bez přímého dozoru. Vedoucí sestra je k dispozici pouze ve všední dny od 6 do 14 hodin. V případě akutního zhoršení stavu pacienta nebo při úmrtí sestry okamžitě kontaktují lékaře, který se dostaví na oddělení, obvykle do 5–10 minut, pokud není zaneprázdněn akutní situací na jiném oddělení a podle akutnosti případu, kdy může na místě být i do půl minuty. Při každém zhoršení stavu pacienta nebo změně zdravotního stavu jsou prováděny záznamy v sesterské dokumentaci, zatímco lékař provádí záznamy do lékařské dokumentace. Resuscitaci zahajují sestry na pokyn lékaře, pokud není v dokumentaci uvedeno, že pacient je v terminálním stavu, kdy resuscitace není doporučena lékařem, sestra sama děla resuscitaci, pokud pacientovi selhává srdce. Pokud nejsou v dokumentaci uvedeny léky na další den, tak sestry kontaktují lékaře. Večerní vizity probíhají pouze tak, že lékař přijde na oddělení a doptá se sester, jestli je něco potřeba.

45. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že svědkyně je zdravotní sestrou v nemocnici žalované a sloužila na interním oddělení nemocnice v březnu 2017. O výslechu svědkyně hovořila se zástupkyní žalované, která ji informovala, že se jedná o úmrtí pacientky v roce 2017, ale se zástupkyní se nesetkala. Na konkrétní případ z března 2017 si nepamatovala. Běžná péče na oddělení zahrnuje pravidelné kontroly pacientů každé dvě hodiny, kdy personál poskytuje základní péči, podává léky a provádí potřebné úkony, jako jsou převazy a polohování pacientů. O veškerých kontrolách a zásazích je vedena dokumentace v lékařských záznamech. Oznámení o úmrtí je vždy prováděno lékařem, který má na starosti pacienta. Běžnou praxí je, že lékař kontaktuje rodinu pacienta, pokud je zřejmé, že se jeho stav výrazně zhoršuje a směřuje k úmrtí, aby se mohli pozůstalí případně s pacientem rozloučit. Sestry nejsou oprávněny sdělovat podrobné informace o zdravotním stavu pacientů, tyto informace poskytuje výhradně lékař. Pokud by se někdo spletl s nějakým úkonem, sestra by informovala lékaře, určitě by se to řešilo a zaznamenalo. Medikaci předepisují ošetřující lékaři. Stejně tak lékaři řeší zdravotní stav s pacienty a příbuznými, buď si je zvou, nebo telefonicky.

46. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je zdravotní sestrou v nemocnici žalované a sloužila na interním oddělení nemocnice v březnu 2017. O případu svědkyně hovořila telefonicky se zástupkyní žalované, ale neřešily spolu, co má svědkyně vypovídat, jen že se jedná o šest let starý případ. Svědkyně si na konkrétní případ z března 2017 nepamatovala, a to ani po nahlédnutí do dokumentace. Sestry pravidelně sledují pacienty– přes den každé tři hodiny a během noci každé dvě hodiny. Kromě sledování zdravotního stavu pacientů svědkyně prováděla i podávání léků, nabízení tekutin a celkovou péči o pacienty. V průběhu dne na oddělení působí vedoucí sestra, která kontroluje záznamy a hlášení o stavu pacientů, ale během nočních směn jsou na oddělení pouze dvě sestry, které nesou plnou odpovědnost za péči o všechny pacienty. Každá sestra měla na starosti přibližně 10 až 15 pacientů, přičemž v případě potřeby konzultovala s lékařem, který byl dostupný na telefonu. O víkendech a mimo pracovní dobu je na interním oddělení k dispozici pouze jeden lékař, zatímco na centrálním příjmu a JIP je přítomen další lékař. Pokud by byl problém s léky tak by sestra volala lékaře. Pokud sestra zjistí problémy u pacienta, volá ihned lékaře, případně i zahájí resuscitaci, pokud je potřeba, ještě se jí nestalo, že by lékař řekl, že se nemá pacient resuscitovat.

47. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici žalované a sloužila na interním oddělení nemocnice do půlky roku 2017. Nepamatovala si, jestli měla v březnu 2017 služby, ty už nyní nemá. Svědkyně si nepamatovala, jestli v daném období na oddělení někdo umřel, pacienti na oddělení umírali často. Na oddělení byly standardně tři sestry a dvě sanitářky během dne, přes noc pak dvě sestry bez sanitářek, lékař byl na telefonu. Na oddělení byly kontroly pacientů každé dvě hodiny, které zahrnovaly podávání léků, polohování a kontrolu stavu, při těchto kontrolách by se rovněž dozvěděly o úmrtí pacienta. Pokud bylo zjištěno, že pacient nedýchá, tak byla zahájen resuscitace a druhá sestra volala lékaře. Lékař se dostavil podle potřeby, v případě resuscitace ihned, v případě smrti rovněž většinou přišel hned, pokud nebyl vytížený. Provádění kontrol bylo na svědomí sester, přičemž dokumentace se vyplňovala podle možností, prioritou bylo ošetření pacientů. Ze zkušenosti svědkyně nikdo kontroly „neflákal“. Standardně dokumentaci sestra doplňovala hned jak přišla z obchůzky, pokud neměla nějakou práci, jinak mohlo být prodlení i několik hodin. Že by nebyl v dokumentaci žádný záznam je „blbost“, neboť sestry si předávaly dokumentaci a bylo potřeba mít informace pro další směnu. Lékaři chodili pravidelně na oddělení, většinou dvakrát za směnu, pokud bylo vše v pořádku. Pokud by lékař neudělal záznam, který by potvrdil přítomnost na oddělení, bylo to dle svědkyně podezřelé a mohlo se jednat o zapomenutí. Kdyby sestry zjistily, že lékař záznam nevyhotovil, mohly jej kontaktovat. Diabetici měli rozlišené konvičky, v dokumentaci a na tabuli na sesterně byli označeni čtverečkem nebo nápisem DM. Dále uvedla, že u pacientů ve vážném stavu mohla sestra sama preventivně změřit cukr glukometrem, přičemž by o tom učinila záznam. Pokud by se něco spletlo například podalo více inzulinu, hned by se věc řešila, přeměřil by se cukr, dala by se infuze. Standardně se pacientům cukr neměřil, měřil se například pokud bylo pacientovi špatně. Pokud se to rozhodla sestra udělat, měl by o tom být záznam. Konvička s čajem bývala u všech pacientů. Co se týče terminálních pacientů, těm čaj či voda byly podávány po malých dávkách, pokud nehrozilo riziko aspirace, jinak by měl mít pacient infuzní terapii. I když byl pacient v terminálním stadiu, sestry se k němu vždy chovali stejně jako k ostatním pacientům. Pokud byl pacient určen k neresuscitaci, mělo to být zapsáno v dokumentaci, a rozhodnutí o resuscitaci bylo výhradně na lékaři. Pokud by resuscitace nebyla indikována, sestry pouze zavolaly lékaře ke konstatování smrti, v opačném případě sestry vždy všechny pacienty resuscitovali. Při kontrole svědkyně poznala, že je pacient mrtvý, neboť všechny pacienty fyzicky kontrolovala, případně polohovala.

48. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědek pracuje u žalované jako zdravotní bratr, pracuje tam od února 2017, sloužil na interním oddělení ženy. Jestli měl službu v březnu 2017 si svědek nepamatoval, nevzpomínal si ani na případ zemřelé pacientky, její jméno si nepamatoval. Věděl pouze od ostatních zaměstnanců, co je obecně předmětem řízení a nemocnici žaluje nějaká paní [jméno FO]. O terminálním stavu pacienta jej informuje lékař, případně on sám lékaře informuje, pokud vidí zhoršení. Ke každému pacientovi se chová stejně, tedy ať je nebo není v terminálním stavu. V případě, že má pacient problém s polykáním dávají tekutiny po velmi malých dávkách z důvodu rizika zadušení, to se týká i léků. Při podezření na vážný problém volá lékaře, který rozhoduje o dalším postupu, například o zavedení infuze či sondy. O resuscitaci rozhoduje lékař. Svědek vždy zahajuje resuscitaci, připraví věci pro její potřebu a o dalším postupu rozhoduje lékař. Pacienty svědek kontroluje každé dvě hodiny. Může se stát, že pacient v tomto intervalu zemře, a pokud svědek vidí, že je mrtvý delší dobu, tak resuscitaci nezahajuje a volá lékaře, který konstatuje smrt. Polohování v dokumentaci nepíše svědek předem, dopisu je jej zpětně ráno. Razítko nemusí znamenat, že pacienta polohoval přímo on, mohla to být druhá sestra, neboť chodí spolu a ráno to potvrzuje. Svědkovi bylo umožněno nahlédnutí do zdravotní dokumentace, přičemž popsal příjem tekutin pacientky a co je možné z dokumentace vyčíst. Na dveřích oddělení je uvedeno, že se jedná o školící středisko, neboť v celé nemocnici se učí zdravotní sestry ze střední školy.

49. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že svědkyně pracuje 15 let u žalované jako sanitářka, dříve pracovala na interním oddělení ženy. Jméno pacientky jí nic neříkalo, nepamatovala si, jestli měla službu v březnu 2017. O projednávaném případu dozvěděla pouze obecně z rozhovorů mezi zaměstnanci a že se o konkrétních podrobnostech s nikým nebavila. V roce 2017 sanitáři na interním oddělení neměli noční směny, a polohování v noci proto prováděly sestry. Svědkyně vždy zapisuje své úkony ihned, aby si pamatovala, co přesně udělala. Sanitář pacienty neoživuje, pokud zjistí problém, vždy informuje sestry nebo lékaře. Jestli má pacient cukrovku svědkyně pozná podle označení konvičky na čaj. Lékař byl přítomen přes den, dělaly se ranní vizity, večerní vizity se na interně nedělaly, vždy byl ale přítomen lékař, který byl pro více oddělení.

50. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědek pracuje u žalované jako zdravotní bratr, pracuje tam od února 2017, sloužil na interním oddělení ženy. Jestli měl službu v březnu 2017 si svědek nepamatoval, nevzpomínal si ani na případ zemřelé pacientky, její jméno si nepamatoval. Věděl pouze od ostatních zaměstnanců, co je obecně předmětem řízení a nemocnici žaluje nějaká paní [jméno FO]. O terminálním stavu pacienta jej informuje lékař, případně on sám lékaře informuje, pokud vidí zhoršení. Ke každému pacientovi se chová stejně, tedy ať je nebo není v terminálním stavu. V případě, že má pacient problém s polykáním dávají tekutiny po velmi malých dávkách z důvodu rizika zadušení, to se týká i léků. Při podezření na vážný problém volá lékaře, který rozhoduje o dalším postupu, například o zavedení infuze či sondy. O resuscitaci rozhoduje lékař. Svědek vždy zahajuje resuscitaci, připraví věci pro její potřebu a o dalším postupu rozhoduje lékař. Pacienty svědek kontroluje každé dvě hodiny. Může se stát, že pacient v tomto intervalu zemře, a pokud svědek vidí, že je mrtvý delší dobu, tak resuscitaci nezahajuje a volá lékaře, který konstatuje smrt. Polohování v dokumentaci nepíše svědek předem, dopisu je jej zpětně ráno. Razítko nemusí znamenat, že pacienta polohoval přímo on, mohla to být druhá sestra, neboť chodí spolu a ráno to potvrzuje. Svědkovi bylo umožněno nahlédnutí do zdravotní dokumentace, přičemž popsal příjem tekutin pacientky a co je možné z dokumentace vyčíst. Na dveřích oddělení je uvedeno, že se jedná o školící středisko, neboť v celé nemocnici se učí zdravotní sestry ze střední školy.

51. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně pracuje 15 let u žalované jako sanitářka, dříve pracovala na interním oddělení ženy. Jméno pacientky jí nic neříkalo, nepamatovala si, jestli měla službu v březnu 2017. Svědkyně vykonává práci sanitářky, která zahrnuje hygienickou péči o pacienty, polohování, podávání stravy a tekutin a zapisování provedených úkonů v reálném čase do dekurzu. Uvedla, že polohuje pacienty každé dvě hodiny, včetně těch v terminálním stádiu. Odpovědnost za kontrolu plnění těchto úkonů nese sloužící sestra. V případě, kdy pacient vykazuje příznaky nutnosti resuscitace, volá okamžitě pomoc a poté začíná s resuscitací, pokud není v dokumentaci zaznamenáno, že resuscitaci nelze provádět. Sama však do lékařské dokumentace nenahlíží, a proto se řídí pokyny sester a informacemi z ranního hlášení. Rozpoznat cukrovku u pacientů lze podle druhu předepsané diety (cukrovkáři mají hořký čaj) a na základě jídelníčku, který sestavují sestry. Komu má dát najíst a napít se dozví ráno na hlášení, pozná i sama pacienta v terminálním stadiu, je to kvůli riziku udušení, případně se ptá sester. Takovým pacientům se dávají kapačky. Vždy se ale pokouší dát pacientům napít nebo najíst, aspoň po troškách.

52. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že svědek byl bratr zemřelé a je strýc žalobkyně. žalobkyně se o zemřelou starala – zajišťovala nákupy, léky, a vozila ji k lékařům. [jméno FO] s bratrem bydlela od roku 2014 a jejich vztahy fungovaly velmi dobře, žalobkyně od nich bydlela 50 metrů a starala se o ně, fungovali jako rodina, žalobkyně byla u nich každý den, z práce šla přímo za nimi. Svědek byl na návštěvě v nemocnici [adresa] za zemřelou, která zpočátku komunikovala, ale pak již nevnímala, nepřišlo mu, že by umírala, neloučila se. Řekla pár slov, ale poté již nic neříkala, nezajímala se. Měla žízeň, svědek jí dával napít. Nepřišlo mu, že by bylo o sestru dobře postaráno, neměla léky. Její stav, než šla do nemocnice byl dobrý, starala se o sebe, fungovala. Nikdo jim ohledně smrti pacientky nic neřekl, nikdo je nevaroval. Dle názoru svědka bylo odvodňování příliš rychlé, neboť při návštěvě měla pacientka „chudé nohy“. Doktora u sestry svědek neviděl, pouze zdravotní sestru. Svědek měl za to, že sestře podali inzulín, na pokoj přišla sestra a píchla pacientku do prstu, což dle jeho názoru neměli dělat. Sám neviděl, že by pacientku sestra píchla do prstu, neboť byl již pryč.

53. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že zemřelá [jméno FO] byla starší sestrou její matky a žalobkyně se o ni začala více starat po roce 2014, kdy byla hospitalizována v [Anonymizováno] nemocnici kvůli otokům nohou. Po této hospitalizaci si ji žalobkyně vzala domů, aby jí byla nablízku, a zemřelá se přestěhovala do [adresa], kde žila u bratra a byla tedy od žalobkyně vzdálena jen pár metrů, ale i předtím se pravidelně stýkaly. Žalobkyně se o ni starala denně – vozila ji k lékaři, nakupovala, zajišťovala léky a často s ní trávila volný čas, například společnými výlety nebo prací na zahradě. Během hospitalizace v roce 2014 se zjistilo, že pacientka měla slabší srdce, přestože hlavním důvodem pro hospitalizaci byly problémy s nohama a dostávala léky na posílení srdce, které se muselo namáhat v souvislosti s oteklými nohami. Od roku 2014 do roku 2017 nebyla pacientka hospitalizována. Do nemocnice v [adresa] v březnu 2017 pacientku nevezla, jela tam sanitkou. Pacientka tam byla od čtvrtka a v neděli ráno žalobkyni telefonicky kontaktovala pracovnice nemocnice nebo sestřička s tím, že pacientka zkolabovala a byla převezena na interní oddělení. Žalobkyně následující den pacientku v nemocnici navštívila asi v 16:15 hodin a byla tam do 17 hodin. Na nemocničním pokoji našla tetu v omámeném stavu, která však na její přítomnost reagovala mírným sevřením ruky. Žalobkyně si všimla, že teta nemá u postele žádné léky, ani vodu či čaj, a měla za to, že jí nebyly podávány potřebné léky, přestože žalobkyně zdravotní sestru opakovaně prosila, aby jí zajistili alespoň základní medikaci a nabídla, že léky případně zakoupí, tak sestra tak neučinila. Sestra ji však opakovaně odmítala, protože prý o tom mohou rozhodnout pouze lékaři, kteří už byli v té době doma. Žalobkyně dala pacientce napít, přičemž pila s velkou vervou. V pokoji byla další pacientka se silnou cukrovkou, jak se žalobkyně od ní dozvěděla. K tetě přišla zdravotní sestra a píchla ji do ruky, přičemž tvrdila, že má pacientka cukrovku, ale následně uvedla, že to spletla po upozornění žalobkyní. Teta žalobkyni neřekla, že by jí podali inzulin, moc nekomunikovala, nemluvila. Žalobkyně sestrám sdělila, že si chce vzít pacientku domu, ty jí ale řekly, že již není přítomen doktor, ať přijde zítra, že to není v jejich kompetenci, sestry jí ale neřekly, že by byla teta v tak špatném stavu, že by ji nemohli propustit z nemocnice. Druhý den ráno, tedy 28. 3. volal žalobkyni lékař asi v půl deváté a sdělil jí, že pacientka zemřela. O zdravotním stavu tety se žalobkyní nikdo nekomunikoval, až následně, když si přišla pro věci, tak s ní hovořily dvě lékařky, které jí sdělili, že stav pacientky byl již špatný, když přišla na internu z kožního oddělení, na pitvu se ji nikdo nezeptal, přestože říkala své pochybnosti sestřičce, doktorkám již nic o pochybnostech neříkala, neboť toho nebyla schopna. Samotnou žalobkyni žádat o provedení pitvy nenapadlo. Žalobkyně k nemocnici žádnou stížnost nepodala, byla na policii, neboť měla za to, že nemocnice pacientce nepodávala léky, ale policie to dále nešetřila. Následně až šla za její zástupkyní a ta sepsala žalobu. Smrt tety žalobkyni zasáhla, velmi ji to trápilo, trápí ji to dodnes, ale byla schopná pracovat, se smrtí se nebyla schopna smířit, neboť má za to, že nemocnice postupovala špatně, do dnešního dne se jí nikdo neomluvil. V den, kdy viděla tetu naposledy neočekávala, že zemře, nikdo ji na to nepřipravil, kdyby se mohla připravit, tak by smrt tety snášela jinak. Žalobkyně se z dokumentace a od její zástupkyně posléze dozvěděla, že léky nebyly pacientce podány, neboť je nemohla polknout. Žalobkyně se rovněž domnívala, že zákrok na kožním oddělení musel být velmi náhlý, neboť když přišla za tetou, tak již neměla oteklé nohy. Teta byla vysoká 1847 cm, měla sílu, vážila 85-90 kg, dle žalobkyně nebyla obézní. Žalobkyně si na pokoji všimla, že pacientka měla bílé konečky prstů, žádný monitor srdce neměla, pouze kyslíkovou masku. Žalobkyni spolubydlící na pokoji sdělila, že měla teta spadnout z postele. Žalobkyně v noci po návštěvě telefonovala do nemocnice a mluvila se zdravotním bratrem, neboť měla strach, že má teta příliš ovázané nohy. Ten jí sdělil, že pacientku sledují, dali ji napít a že se nemá bát.

54. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 2. 2022, jeho doplnění ze dne 28. 10. 2022, 7. 3. 2023 a 8. 1. 2024 a výslechů znalce soud zjistil, že znalec na základě dostupné zdravotnické dokumentace, dospěl k závěru, že žalovaná v rámci péče o zemřelou postupovala správně. Znalec vycházel z dostupné zdravotnické dokumentace, jak byla obsažena ve spise, která byla dle jeho názoru vedena v pořádku, a v rámci doplnění posudku rovněž ze svědeckých výpovědí zdravotnického personálu. Znalec popsal stav pacientky v době přijetí, tedy že nohy pacientky byly oteklé již delší dobu - 3 roky, otoky v minulosti kolísaly, kdy hlavním důvodem hospitalizace byl vznik defektu na lýtku pravé dolní končetiny, který nebylo možné zvládnout v domácích prostředí. Pacientka se léčila pro hypertenzi s komplikující arytmií – fibrilací síní a snad proběhlými drobnými mozkovými cévními příhodami (TIA) dále pro vředovou chorobu žaludku a těžkou deformitu páteře. Pacientka měla bohatou farmakoterapii odpovídající chorobám a věku – Detralex, Verospiron, Furon, KCl, Godasal, Loseprasozl, Betaloc ZOK, Doxyhexal, Zaldiar, Aulim. Pacientka neměla anitkoaugalční léčbu i přes přítomnou arytmii – fibrilaci síní, nejspíše pro vředovou chorobu žaludku.

55. Znalec popsal průběh hospitalizace pacientky. Ta byla přijata na kožním oddělení 23. 3. 2017 pro masivní otoky dolních končetin s větším postižením pravé dolní končetiny a defektem na pravé končetině (s „příškvarem“). Nález byl hodnocen jako masivní kombinované otoky dolních končetin s větším postižením pravé dolní končetiny při chronickém srdečním onemocnění a poruše lymfatické drenáže dolních končetin s komplikujícím defektem na pravém bérci. V pátek 24. 3. 2017 bylo provedeno ultrazvukové vyšetření žil, při kterém byla vyloučena trombóza žil stehna, ale s ohledem na otok nemohla být vyloučena trombóza bérce. Bylo provedeno EKG vyšetření srdce s nálezem fibrilace síní. S ohledem na přítomnou arytmii a nemožnost vyloučení žilní trombózy byla zahájena preventivní antikoagulační léčba Fraxiparinem. Stejného dne bylo provedeno konsiliární vyšetření lékařkou interního oddělní, která stav pacientky zhodnotila jako pravostranné srdeční selhání s přiměřenou odpovědí komor a rozšířením srdečního stínu na rentgenu plic, přičemž doporučila navýšení diuretické terapie. Dne 26. 3. 2017 bylo ráno při vizitě zjištěno zhoršení pacientky s dušností a poklesem sycení krve kyslíkem až na 70 % a se zrychlením srdeční akce na 140/min, nebyla ale přítomna bolest na prsou. Pacientka byla léčena diuretiky a kyslíkem s následným zlepšením stavu a zpomalením tepové frekvence na 80/min a bylo svoláno interní konsilium. Přivolaná lékařka konstatoval dušnost a při poslechovém vyšetření na plicích známky městnání a spastické dýchání a na srdci nepravidelnou srdeční akci s normální srdeční frekvencí a nižším krevním tlakem. Na EKG vyšetření byl stejný nález jako ze dne 24. 3. 2017. Lékařkou byl stav pacientky konstatován jako dušnost kombinované etologie – kardiální dekompenzace + respirační infekt a otoky dolních končetin kombinované etologie – podíl kard. insuficience a ulcus cruris (bércový vřed), bylo doporučeno přeložení na interní oddělení, kam byla pacientka přeložena téhož dne. Podle přijímacího protokol byla při překladu pacientka bez klidové dušnosti, afebrilní s tepovou frekvencí 95/min a krevním tlakem 100/60. Při poslechovém vyšetření plic byly na plicích přítomny jak vlhké chrůpky (znak srdečního selhávání), tak i spastické bronchitické fenomény (většinou obraz průduškové infekce). Na srdci byla pravidelná akce, bez slyšitelných šelestů. Na vstupně natočené křivce EKG byla popisována nepravidelná akce. Na interní oddělení byla pacientka přijata se stejným diagnostickým závěrem dušnost kombinované etiologie – kardiální dekompenzace + respirační infekt, fibrilace síní – aktuální eufrekvenční, otoky dolních končetin kombinované etologie. Téhož dne bylo pokračováno v zahájené protisrážlivé léčbě Fraxiparinem v dávce 1ml a večerní dávkou Detralexu 2 tabelty, Verospironu 25mg a Kalia chlorata 500 mg. V pondělí 27. 3. 2017 byla dle záznamů podána medikace v podobě Detralex 2x2 tabelty, Verospiron 2x25mg, Furon 40mg, Kalium Chloratum 2x500mg, Betaloc ZOK 25 mg 1 tableta, Loseprazol 20 mg 1 tableta, Fraxiparin 2x1 m a mast betadin. V průběhu dne se stav pacientky horšil, v dokumentaci nebyl záznam o večerní vizitě. Nad ránem 28. 2. 2017 pacientka zemřela, dle dokumentace na kardiocirkulární selhání.

56. Znalec data shrnul tak, že se jednalo o obézní 92letou pacientku s dlouhodobou anamnézou léčené hypertenzní nemoci, zřejmě hypertenzní kardiopatií, s chronickou fibrilací síní a chronickými otoky dolních končetin. Znalec u svého výslechu následně uvedl, že i kdyby nebral, že byla pacientka obézní, na jeho závěrech se nic nemění (kdy tento závěr vyvodil z dokumentace, jak je výše uvedena, tedy z údajů o hmotnosti pacientky a BMI). Bez provedení echokardiografického vyšetření, ke kterému dle znalce nebyl v minulosti jednoznačný důvod, a které zřejmě v době hospitalizace o víkendu na interním oddělení nebylo dostupné, nebylo možné zcela určit skutečný stav srdečního postižení – pokles výkonu jako pumpy a nakolik se srdeční postižení podílelo na rozsahu otoků dolních končetin. Echokardiografické vyšetření je většinou v okresní nemocnici dostupné ve všední dny a v pracovní době, přičemž pacientka byla již v pondělí v terminálním stavu a je otázkou na kolik by vyšetření pomohlo, přineslo by poučení do budoucna, ale pravděpodobně by neovlivnilo léčebný postup. Popisované rozšíření srdce na rentgenových snímcích v kombinaci s arytmií svědčí o poruše čerpací srdeční funkce, která se projevuje dušností a otoky dolních končetin. K otoku dolních končetin mohla vést i trombóza žil, která bývá příčinnou akutní plicní embolie, což může způsobit, hlavně u starých polymorbidních či dlouhodobě imobilních pacientů, náhlou smrt. Tyto embolie se uvolňují ze stehenních žil, riziko embolizace bérce je minimální. Nejčastější příčinnou otoků končetin starých obézních žen jsou lymfedémy, tedy kombinace obezity s poruchou drenáže lymfatických cév. Pacientce s ohledem na stav dolních končetin a nemožnost končetiny dostatečně vyšetřit, byla nasazena protisrážlivá léčba podáváním Fraxiparinu, jehož dávky odpovídaly zjištěnému stavu, a byla posílena diuretická léčba. Náhlé zhoršení dechu s přechodným zhoršením arytmie a pokles kyslíku zůstalo dle znalce nevyřešenou otázkou. Mohlo jít o arytmii v rámci srdečního selhávání, o drobnou plicní embolii i o málo pravděpodobný nový plicní infekt. Pacientka byla správně přeložena na interní oddělení a dostala léky podle standardních postupů a doporučení včetně plné antikoagulační léčby. I přes podávanou léčbu pacientka v noci ve spánku zemřela. Pitva nebyla provedena a z pohledu ošetřujícího personálu k ní nebyl důvod, pitva nebývá běžně indikována, musí o ni požádat rodina. Znalec tak na základě zdravotnické dokumentace shledal, že pacientka mohla zemřít věkem, na maligní arytmii, na terminální srdeční selhání nebo na recidivující plicní embolii, přičemž bez provedené pitvy nebylo možné příčinu smrti blíže specifikovat.

57. Znalec rovněž hodnotil bilanci příjmu tekutin pacientky, přičemž bilance tekutin byla i přes diuretickou léčbu vyrovnaná, u pacientky byla normální hladina osmolality a hladina minerálů. Zhoršení parametrů dne 27. 3. 2017, kdy byly již přítomny klinické známky srdečního selhávání, mohlo jít na vrub poruchy čerpací činnosti srdce a nic neříká o stupni hydratace pacientky, navíc cílem medikace bylo, aby se ulevilo srdci, tedy aby se množství cirkulujících tekutin snížilo, tedy bylo i účelem léčby, aby se pacientka lehce zdehydratovala, ale nijak velký efekt tam za období hospitalizace nebyl. Zdravotní dokumentace pak neobsahuje žádný záznam o podání inzulinu, přičemž kdyby byl inzulin podán, určitě by se věc řešila například podáním glukózy a inzulin by někde chyběl, i proto se znalec nedomníval, že by pacientka inzulín dostala. Poslední záznam o vyšetření lékařem byl dne 27. 3. 2017 ve 13:30 hodin.

58. Úmrtí pacientky bylo přirozeným ukončením života, neboť průměrná doba dožití žen je 81,69 roku, pacientce bylo 92 let, kdy žádná sebesofistikovanější péče by nezajistila další hodnotný život. Pacientce by pravděpodobně nepomohla ani hospitalizace na jednotce intenzivní péče, mohla by její život prodloužit řádově o dny, přijetí na JIP je podmíněno řadou faktorů, kdy věk pacienta není určujícím faktorem. Hlavní je aktuální stav pacienta s příčinou jeho vzniku, perspektiva jeho úpravy nebo zvládnutí s miminem další život omezujících komplikací, nutnost nepřetržitého dozoru a rychle upravovaná péče a obecně perspektiva dalšího dožití, kdy je nutné brát v potaz i kapacitu oddělení a další pacienty vyžadující péči na JIP. Pacientka s ohledem na její perspektivu nebyla přeložena na vyšší pracoviště, vyšší pracoviště by pacientku ani nepřijalo s ohledem na její zdravotní stav. Zkušenosti znalce z jeho praxe říkají, že je-li starší, nemocný člověk převezen do nemocnice, je tak vytržen ze svého prostředí, stává se, že jeho obranné mechanismy začnou fungovat jinak a je zde vysoké riziko, že přestože tito lidé choroby doma zvládali, že se jejich stav zhorší a hospitalizaci nepřežijí. Je tak možné, že samotný přesun pacientky do nemocnice urychlil ukončení jejího života, přičemž kdyby pacientka do nemocnice nebyla přemístěna, mohla umřít třeba[Anonymizováno]za 14 dní doma, ale toto byly spekulace znalce.

59. Medikace byla pacientce podána naposledy ráno dne 27. 3. 2017 v tabletové formě a Fraxiaprin byl naposledy podán injekčně ve 20 hodin. Pacientka tedy dostala všechny potřebné léky, dne 27. 3. 2017 byly sice léky podány pouze v ranních hodinách (s výjimkou fraxiparinu), přičemž znalec v rámci svého výslechu vysvětlil, k čemu jsou jednotlivé léky podávány a jak nezbytně nutné jejich podání je, kdy ohledem na druh lék, nebylo jejich podání životně důležité pro stav pacientky. Co se týče podání dalších léků, znalec zhodnotil, že pokud by pacientce například 40 let a byla by zde jistá perspektiva, přicházelo by v úvahu nakanylování centrální žíly a podaní dalších nějakých presorických amin a dalších léků, ale to není otázka toho, že by lékař do pacienta „nacpal všecko co má ve skříní“. Pacientka by byla udržena při životě třeba další čtyři dny a mohla by umřít na zápal plic, neboť by byla na dýchači, ležela by a nehýbala se, na nohou by se jí udělaly proleženiny a zemřela by rovněž, kdy lékař na počátku musí zhodnotit stav pacienta. Dávka léků podaná na odvodnění nebyla velká, nejednalo se o prudké zvýšení odvodnění. To že se otoky zmenšily mohlo bylo způsobeno i tím, že pacientka byla ve vodorovné poloze, což zapříčiní rozložení vody a usnadní práci srdci, aby vodu natlačilo do ledvin, proto se i bandážují nohy. Znalec i vysvětlil, že pokud zdravotní sestry píchají pacienta do prstu, jedná se o měření hladiny cukru, nikoliv o podávání inzulinu.

60. Co se týče resuscitace, tak se jedná o rozhodnutí primáře, pokud zde není perspektiva pro pacienta. Rozhodnutí o tom, že pacientka nebude resuscitován, ale není dle názoru znalce špatným postupem, jedná se o rozhodnutí lékaře na základě dostupných informací a stavu pacienta. Podstatné je ale informovat rodinu. Rodina měla být v projednávané věci nejpozději s přeložením na interní oddělení náležitě informována o tom, že se pacientka nachází ve špatném stavu. O informování rodiny nejsou ve zdravotnické dokumentaci žádné záznamy. Znalec v souvislosti s resuscitací a připojením na měřící přístroje rovněž vysvětlil, že pacientka nemusela být oběhově nestabilní, neboť se nejprve zhoršila, ale její stav se poté stabilizoval a měla stabilní tlak i tep. Stav byl sice stabilizovaný, ale stále byl špatný.

61. Znalec setrval na svých závěrech i po prostudování výpovědí zdravotního personálu žalované, tedy že pacientka byla léčena dle pravidel tak, jak léčena být měla, lékaři s ohledem na dostupné informace postupovali správně, pacientka byla tedy léčena lege artis.

62. Z výslechu svědkyň [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] soud nečinil žádná zjištění, neboť tyto svědkyně nepracovaly na ženském oddělení interny nemocnice v daném období.

63. Soud neprováděl výslech svědka navrženého žalobkyní [jméno FO], neboť blízký vztah mezi žalobkyní a zemřelou byl prokázán ostatními provedenými důkazy, kdy hloubku a intenzitu tohoto vztahu pro potřeby vyčíslení nemajetkové újmy soud nezkoumal, když žaloba byla zamítnuta z jiných důvodů. Soud rovněž neprováděl důkazy navržené k péči na kožním oddělení (svědky z řad zdravotnického personálu, znalecký posudek), neboť žaloba od počátku stála na tvrzeních, že žalovaná neposkytovala řádnou péči na interním oddělení (konkrétně žalobkyně žalované vyčítala, že zemřelé měl být podán inzulin, ačkoliv jej neměla užívat, byla dehydratovaná, navíc byla bez kvalifikované lékařské péče, nebyly jí podávány léky, zemřelá nebyla monitorována a dávky fraxiparinu nebyly dostatečné, což vedlo k jejímu úmrtí), k tomuto směřovaly i důkazní návrhy a až v otázkách pro znalce žalobkyně začala požadovat zodpovězení otázek ohledně kožního oddělení, aniž by ohledně péče na kožním oddělení, kdy uvedla jakákoliv tvrzení; a rovněž další svědky z řad ošetřujícího personálu s ohledem na hospodárnost a ekonomii řízení, neboť soud provedl výslech dostatečného množství svědků, kteří se o pacientku starali v zásadní dny a měli její péči na starost, čímž byl dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí soudu a provádět další výslechy bylo nadbytečné, nehospodárné a neekonomické i ve vztahu ke zjištěním učiněným z dalších provedených důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 64. [jméno FO], narozená [datum], teta žalobkyně, byla dne 23. 3. 2017 přijata do nemocnice v [adresa], zdravotnického zařízení žalované, a to pro výrazné otoky dolních končetin a defekt na pravé dolní končetině, které nebylo možné léčit v domácím prostředí. Pacientka byla přijata na kožním oddělení nemocnice. Na základě vyšetření při příjmu, které zahrnovalo sonografii a EKG, byla pacientce diagnostikována pravostranná srdeční nedostatečnost a fibrilace síní s odpovídající komorovou reakcí, trombóza dolních končetin nemohla být zcela vyloučena z důvodu jejich otoku. Pacientka byla zaléčena antikoagulační terapií (Fraxiparinem) a dále diuretiky (Furon a Verospiron), která měla předepsána již před příchodem do nemocnice, přičemž další medikace zahrnovala terapii pro zvládnutí masivního lymfedému. Vzhledem ke zvýšenému riziku rychlého odvodnění bylo doporučeno postupovat opatrně, aby se zabránilo přetížení srdce, které by mohlo vést ke globálnímu srdečnímu selhání. Na kožním oddělení byl pacientčin stav stabilní, ale během víkendu (26. 3. 2017) došlo ke zhoršení stavu pacientky, kdy se dostavila těžká dušnost, cyanóza, tachykardie (140/min) a pokles saturace kyslíku pod 70 %. Pacientka byla na základě vyšetření lékařem interního oddělení a po provedení konzilia přeložena na interní oddělení, kde bylo doporučeno pokračovat v kyslíkové terapii a mírně navýšit dávkování diuretik.

65. Na interním oddělení, kam byla pacientka přijata dne 26. března 2017 v dopoledních hodinách, byla zahájena terapie zahrnující kyslíkovou léčbu, podávání léků, antikoagulaci a polohování pacientky. Stav pacientky byl nadále sledován, byla jí poskytována základní ošetřovatelská péče včetně sledování tekutinové bilance, jelikož i přes podávanou terapii zůstával její stav vážný a postupně se dále zhoršoval. Pacientka byla klidná, v rámci možností orientovaná a schopná základní komunikace, ale dušná, především v klidu, a trpěla cyanózou, přičemž aplikace kyslíku jí přinášela částečnou úlevu. Následně se stav pacientky zhoršil pacientka dne 27. března přestala spolupracovat, začala být apatická, přestala přijímat tekutiny běžným způsobem a tekutiny jí musely být podávány injekční stříkačkou po malých dávkách. Bylo zaznamenáno riziko aspirace a léky v tabletách jí z tohoto důvodu nebyly podány. Poslední léky v tabletové formě byly podány dne 27. 3. 2027 dopoledne, večer byly podány léky injekčně. Dne 27. 3. 2017 byla pacientka zhlédnuta primářem interního oddělení [tituly před jménem] [jméno FO]. Pacientka byla apatická, nespolupracovala a při dýchání byly slyšitelné chraplavé a pískavé zvuky.

66. Pacientka byla naposledy zhlédnuta lékařkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve 13:30 hodin dne 27. 3. 2017, která pacientku vyšetřila a potvrdila její těžký a terminální stav. V tuto chvíli byl její stav vyhodnocen jako těžký a konečný, přičemž pacientka byla považována za polymorbidní, a tedy nevhodnou k intenzivní terapii nebo přesunu na jednotku intenzivní péče, jelikož by přínos intenzivní péče vzhledem k jejímu věku a stavu byl minimální. V noci byla pacientka pravidelně polohována, naposledy ve 4 hodiny ráno dne 28. 3. 2017 a kyslík jí byl podáván nepřetržitě.

67. Dne 28. března 2017, v úterý, v ranních hodinách byla zjištěna smrt pacientky zdravotní sestrou. [tituly před jménem] [jméno FO], která byla na místo přivolána, konstatovala smrt pacientky v 5:00 hodin. Resuscitace nebyla provedena. Lékařský personál byl následně informován o této skutečnosti, a lékař ([tituly před jménem] [jméno FO]) telefonicky kontaktoval nejbližší příbuznou pacientky, její neteř (žalobkyni), která byla dne 28. března dopoledne o úmrtí informována. Žalobkyně nebyla informována ihned po zjištění smrti s ohledem na brzký ranní čas.

68. Žalobkyně dne 27. března odpoledne pacientku navštívila a zjistila, že nemá u lůžka žádné tekutiny ani léky. Žalobkyně byla přítomna tomu, jak pacientku do prstu píchla zdravotní sestra za účelem měření cukru. Žalobkyně po sestrách chtěla, aby pacientce koupily léky, případně, že jí je koupí sama. Žalobkyně dávala tetě napít a chtěla si ji vzít domů, ale bylo jí sděleno, že o těchto záležitostech rozhoduje lékař, který není přítomen Žalobkyně tak odjela domů a tetu ponechala v nemocnici. Rodina pacientky nebyla o jejím stavu informována, a to ani při přeložení pacientky na interní oddělení, ani při návštěvě interního oddělení. Žalobkyně následně po smrti pacientky výhrady k péči sdělovala sestrám, které zavolaly lékaře, ale lékařům už nic žalobkyně nesdělila. Možnost pitvy žalobkyni nebyla nabídnuta, ona sama o pitvu nepožádala.

69. Žalobkyně je neteří pacientky, starala se o ní od roku 2014, kdy byla hospitalizována v [Anonymizováno] nemocnici kvůli otokům nohou. Po této hospitalizaci si ji žalobkyně vzala domů, aby jí byla nablízku, a zemřelá se přestěhovala do [adresa], kde žila u bratra a byla tedy od žalobkyně vzdálena jen pár metrů, ale i předtím se pravidelně stýkaly. Žalobkyně se o ni starala denně – vozila ji k lékaři, nakupovala, zajišťovala léky a často s ní trávila volný čas, například společnými výlety nebo prací na zahradě. Během hospitalizace v roce 2014 se zjistilo, že pacientka měla slabší srdce, přestože hlavním důvodem pro hospitalizaci byly problémy s nohama a dostávala léky na posílení srdce, které se muselo namáhat v souvislosti s oteklými nohami. Od roku 2014 do roku 2017 nebyla pacientka hospitalizována.

70. Večerní službu v nemocnici žalované zajišťují tři lékaři, jeden má na starost příjmové oddělení, jeden má na starosti běžná oddělení a dále slouží jeden starší lékař s atestací. Na interním oddělení zajišťovali péči zdravotní sestry s podporou sanitářů, přičemž na nočních směnách byla zajištěna pravidelná kontrola pacientů každé dvě hodiny. Noční směny personálu běžně zahrnovaly dvě sestry, které byly odpovědné za přibližně 12 až 15 pacientů každá. V případě zhoršení stavu pacienta byl lékař volán na oddělení sestrami.

71. Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

72. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

73. V dané věci se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy po žalované dle § 2959 o. z., neboť žalovaná nepostupovala řádně při péči o zemřelou blízkou osobu. Aby vznikl nárok na náhradu podle § 2959, musí být prokázáno, že smrt blízké osoby byla způsobena pochybením zdravotnického zařízení. To znamená, že samotná skutečnost úmrtí ve zdravotnickém zařízení nestačí k přiznání náhrady; je nezbytné prokázat, že úmrtí bylo důsledkem jednání nebo opomenutí, které bylo v rozporu se správnou zdravotnickou praxí (lege artis). Zdravotnické zařízení je povinno postupovat v souladu s lékařskými a odbornými standardy, tedy lege artis. Úmrtí pacienta nepředstavuje samo o sobě pochybení ze strany zdravotnického zařízení, pokud lze prokázat, že léčba a péče o pacienta byla poskytována řádně a v souladu s odbornými doporučeními. Nárok na náhradu újmy proto vzniká jen tehdy, pokud je postup zdravotnického zařízení shledán jako neodborný nebo nedbalý. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalovaná postupovala řádně v péči o tetu žalobkyně, tedy že postupovala lege artis.

74. V dané věci jsou podstatná žalobní tvrzení, které žalobkyně ve své žalobě uvedla a v rámci nich soud věc přezkoumával a prováděl k nim důkazy. Žalobkyně namítala postup nemocnice non lege artis, a to z několika důvodů. Zemřelé blízké osobě měl být podán inzulin, ačkoliv jej neměla užívat, byla dehydratovaná (nedostala napít), navíc byla bez kvalifikované lékařské péče, nebyly jí podány léky, zemřelá nebyla monitorována (přeložena na JIP) a dávky fraxiparinu nebyly dostatečné, což vedlo k jejímu úmrtí, a proto žalobkyně, jako osoba blízká, uplatňovala nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena jednáním žalované jako nemocnice, které mělo za následek smrt blízké osoby dle § 2959 o. z. a požadovala tak nahradit duševní útrapy při usmrcení blízké osoby.

75. V prvé řadě se soud zabýval skutečností, zda je žalobkyně osobou blízkou zemřelé [jméno FO], přičemž z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že ano. Žalobkyně a paní [jméno FO] měly blízký vztah, žalobkyně se starala o paní [jméno FO] a jejího bratra, přičemž byla jejich neteří, rovněž ji navštívila v nemocnici a byla kontaktní osobou a řešila i pohřeb pacientka a vystupovala v pozůstalostním řízení, kdy tato skutečnost vyplynula i z výslechu bratra paní [jméno FO] a toto není důvod, pro který by soud žalobu zamítl. Hloubku tohoto vztahu soud dále soud nezkoumal, neboť žaloba byla zamítnuta z jiných důvodů.

76. V daném řízení se jednalo o žalobu na poskytovatele zdravotních služeb. Ten má povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, jedná se o odpovědnost za samotný postup de lege artis, nikoliv za samotný výsledek. Soud v rámci žalobních tvrzení hodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že postup žalované v rámci nemocniční péče o zemřelou byl v pořádku, jak bylo prokázáno provedenými svědeckými výpověďmi, tak znaleckým posudkem a lékařskou dokumentací.

77. Co se týče znaleckého posudku, a jeho doplnění, tak dle názoru soudu znalec, i v rámci svého výslechu, své závěry dostatečně obhájil, přičemž co se týče žalobkyní vytýkaných formálních vad, tak ty nemají vliv na závěry posudku. Z posudku je soudu zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel, jak je hodnotil a k jakým závěrům dospěl, jeho závěry jsou přezkoumatelné, a i v rámci svého výslechu si znalec dle názoru soudu své závěry obhájil. Jeho závěry navíc korespondují s provedenými výslechy lékařů a zdravotní dokumentací. Znalec konstatoval, že dle jeho názoru nemocnice poskytla péči v souladu se standardy péče s ohledem na daný případ a osobu zemřelé a soud se s tímto závěrem ztotožnil. Soud není povinen provádět revizní znalecký posudek podle § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud by měl k nařízení revizního znaleckého posudku zejména v případech, kdy existují pochybnosti o správnosti stávajícího znaleckého posudku, například pokud jsou jeho závěry nejasné, neúplné nebo rozporné, či znalec neposkytl dostatečné vysvětlení k nejasnostem či nedostatkům v původním posudku, a to ani po výzvě soudu. Pokud žalobkyně v rámci námitek vůči znaleckému posudku argumentovala rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, 21 Cdo 2557/2016 a rozhodnutím ústavního soudu III. ÚS 299/06 a I. ÚS 1054/13, tak všechna tato rozhodnutí se obecně zabývají povinnostmi soudu při hodnocení znaleckých posudků jako jednoho z důkazů v řízení, které je soud povinen hodnotit individuálně, jako každý jiný důkaz, který nemá vyšší sílu než ostatní důkazy. Soud je povinen posoudit, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. V daném případě soud toto učinil a dospěl k závěru, že znalecký posudek těmto podmínkám vyhovuje. Jak už soud shora uvedl, znalec si své závěry obhájil, je zřejmé, jak k nim dospěl a z čeho vycházel, závěry znaleckého posudku nejsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Z pohledu soudu tak nebyl důvod přistupovat k reviznímu znaleckému posudku. Pokud bylo znalci vyčítáno, že pacientka nebyla obézní, jak uváděl ve znaleckém posudku a byla samostatně mobilní, tak znalec vycházel z předložené dokumentace, pacientku nikdy neshlédl. V dokumentaci je uvedeno několik hodnot BMI, neboť pacientka vážila 90 kg, přičemž nebylo možné změřit její výšku s ohledem na skoliózu páteře. Rovněž jsou v dokumentaci informace o omezené mobilitě pacientky, která se pohybovala s dopomocí dalších osob a k lékaři [tituly před jménem] [jméno FO] byla přivezena na vozíku (který rovněž uvedl, že ortopedická obuv by neměla valného významu so hledem na omezenou pohyblivost pacientky), z jiných údajů znalec vycházet nemohl, ale tyto skutečnosti neměly vliv na jeho konečný závěr o postupu nemocnice a stavu pacientky, kdy znalec si byl jistý, že se pacientka nacházela v posledním stadiu jejího života.

78. Žalobkyní vytýkaná pochybení žalované soud v daném řízení neshledal. U žalobkyně byl přítomen zdravotní personál, který byl v nemocnici přítomen i přes noc, byť logicky v menším počtu než přes pracovní den. V nemocnici byli přítomni lékaři, tak jak bylo zvykem po pracovních hodinách, tedy jeden starší lékař, jeden lékař na příjmovém oddělení a jeden lékař na běžná oddělení, který byl zdravotnímu personálu k dispozici a pacientům k dispozici, jak vyplývá z výpovědi svědků, když toto je běžný stav v rámci večerních služeb. O večerní vizitě nebyl proveden ve zdravotní dokumentaci záznam, neboť se tam běžně neprovádí, pokud nebyl zjištěn problém, jak vypověděli svědci, pacienti nejsou lékařem fyzicky obcházení, lékař pouze komunikuje se sestrami, zda se nevyskytl nějaký problém. Zápis do dokumentace se provádí, pokud nějaký problém existoval a musel být řešen. Pacientka byla vyšetřena při převozu na interní oddělení a při ranní vizitě, lékařem byla viděna nejpozději dne 27. 3. 2017 ve 13:30 hodin ([tituly před jménem] [Anonymizováno]), o čemž existují záznamy v lékařské dokumentaci, kdy byl konstatován terminální stav pacientky. Primářem oddělení byla pacientka vyšetřena dne 27. 3. 2017 při velké vizitě.

79. Dávky fraxiparinu byly znalcem zhodnoceny jako dostatečné, stejně tak byly zemřelé podávány léky, které v danou chvíli potřebovala, když znalec vysvětlil, které jednotlivé léky mají jaký účinek a jaká byla jejich akutní potřeba pro pacientku. Žalobkyně v rámci svého výslechu uvedla, že pacientka neměla léky přítomny ve svém stolku u lůžka a chtěla po zdravotní sestře, aby léky tetě koupila, k tomuto soud uvádí, že běžně v nemocnici léky pacienti k dispozici nemají, ale nosí jim je sestry k okamžitému užití dle daného dávkování, přičemž ze zdravotní dokumentace a hodnocení znalce bylo zjištěno, že pacientka všechny potřebné léky dostala. Stav pacientky pak byl léčen těmi léky, které potřebovala, tedy léky, které se na její stav běžně předepisují. V tabletové formě dostala pacientka léky naposledy 27. 3. 2017 ráno, později již měla problémy s polknutím léků a z důvodu rizika zadušení jí nebyly léky v tabletové formě podány, jejich podání ale nebylo zcela zásadní pro stav pacientky, jak zhodnotil znalec. Injekčně ji pak byly léky podány ještě dne 27. 3. 2017 večer, tedy večer před smrtí pacientky. Znalec připustil, že pokud by byla pacientka mladší s jinou perspektivou života, mohly být podány i další léky. Tato skutečnost ale nehovoří nic o špatném postupu žalované, kdy zdroje v rámci zdravotnictví jsou omezené a nemohou být všichni pacienti léčení stejně, kdy je nutné brát v úvahu veškeré okolnosti daného případu a prognózu pacientů a na kolik by daný léčebný postup přinesl pozitivní výsledek (i s ohledem na doporučení České lékařské komory), kdy v daném případě se jednalo o 94letou pacientku, které selhávalo srdce a byla zaléčena běžnou terapií, která je na takový případ předepisována. Nejedná se tedy o případ, že by pacientka nebyla léčena vůbec (jak tvrdila žalobkyně), naopak byly ji podány všechny potřebné léky a podání dalších léků nebylo v daném případě hodnoceno jako perspektivní, což nelze zdravotnickému personálu vyčítat, jak konstatoval i znalec. K uvedenému je nutné podoktnout, že žalobkyně na jednu stranu vyčítá žalované, že pacientka nedostala předepsané léky a nebyla léčena, ale na druhou stranu jí vyčítá, že dávky léků byly příliš vysoké a došlo k příliš rychlému odvodnění pacientky, což se mezi sebou vylučuje. K tomuto je nutné rovněž uvést, že žalovaná si byla rizika rychlého odvodnění vědoma a podle toho také rovněž jednala, jak vyplývá z lékařských zpráv i závěrů znalce, který rychlé odvodnění organismu pacientky nepotvrdil. Nezávisle na sobě znalec i [tituly před jménem] [jméno FO] uvedli, že pokud je pacientka položena na lůžko, tedy do horizontální polohy, tak otoky končetin mizí a toho přesně je v rámci léčby potřeba dosáhnout, čímž se i uleví srdci. Zde rovněž nebylo shledáno pochybení žalované.

80. Co se týče dehydratace, tak žalovaná sledovala příjem a výdej tekutin, kdy ale lékařka dne 27. 3. 2017 konstatovala riziko zadušení u zemřelé, proto pravděpodobně u jejího lůžka nebyla přítomna konvice s čajem. Znalec rovněž nehodnotil podávání tekutin kriticky, a to s ohledem na jejich příjem a výdej v rámci jednotlivých dní, kdy sice dne 27. 3. 2017 byl z důvodu stavu pacientky příjem tekutin nižší, ale v předcházejících dnech byl dostatečný, a nebylo tak možné hovořit o dehydrataci pacientky v dané chvíli, pacientka navíc dostala napít i od žalobkyně, která to sama uváděla, tedy příjem tekutin byl ještě vyšší, než bylo uvedeno v dokumentaci. Je zřejmé, že pacientka, která byla v terminálním stavu, tedy v závěru svého života, tak nemohla vypadat v pořádku (jak žalobkyně žalované vyčítala, tedy že našla tetu v zuboženém stavu), přičemž se jednalo o stav způsobený jejím zdravím, nikoliv péčí žalované.

81. O podání inzulinu zemřelé není nikde v dokumentaci záznam, sama žalobkyně vypověděla, že viděla pouze píchání pacientky do prstu, což není podání inzulinu, ale provádí se k měření cukru. Dle názoru soudu si nelze představit, že by byl zemřelé podán inzulin a tato situace by nebyla řešena, sami svědci uvedli, že tato situace by se řešila, pacientce by byla podána glukóza, což by případné pochybení vyřešilo a že by inzulin někde jinde chyběl. Naopak skutečnost, že pacientce byla změřena hodnota cukru ukazuje na to, že personálu byla hodnota cukru pacientky známa a mohl případný problém s jeho hladinou okamžitě řešit, zvláště za situace, kdy měření byla přítomna rodina pacientky, a to zvláště pak za situace, kdy zdravotní sestra žalobkyni řekla, že se při měření spletla.

82. Stejně tak si soud nedovede představit, že by pacienty na lůžkách nikdo nekontroloval po celou noc, a to navíc za situace, když všichni vyslechnutí svědci vypověděli, že pravidelně pacienty kontrolují, polohují a oddělení prochází co dvě hodiny. O těchto kontrolách existují i záznamy, když pacientka byla do své smrti polohována, přičemž všichni svědci vypověděli, že záznamy provádí, jen pokud byly úkony provedeny. V dokumentaci sice byl údaj o polohování v šest hodin ráno, tedy již po konstatované smrti zanesen, ale rovněž byl přeškrtnut a nebyl nikým podepsán, personál tak mohl mít například údaj nachystán, aby bylo jasné, na jakou polohu má být pacientka polohována. Záznamy o polohování v noci na 28. 3. 2017 jsou podepsány svědkem [jméno FO], přičemž skutečnost, že byl v danou noc u pacientky přítomen vyplývá i z výpovědi žalobkyně, která uvedla, že v noci z 27. 3. 2017 na 28. 3. 2017 do nemocnice telefonovala a mluvila se zdravotním bratrem z interního oddělení, který žalobkyni ubezpečoval, že o pacientku je postaráno. Pokud byla v řízení naznačována nějaká manipulace se zdravotní dokumentací, tak zdravotní dokumentaci znalec hodnotil v pořádku, zdravotní dokumentace na sebe logicky navazuje a lékařské zprávy v ní odpovídají i lékařským zprávám, které předložila žalobkyně. Stěží si lze představit, že pokud by žalovaná chtěla manipulovat se zdravotnickou dokumentací, tak by v ní ponechala údaj o polohování pacienta v době, kdy byl již mrtvý a takové údaje by navíc předložila soudu. Zemřelá nebyla monitorována, neboť ošetřující primář konstatoval, že nebude prováděna resuscitace, což bylo jeho rozhodnutím s ohledem na zdravotní stav žalované a v danou chvíli nejevila známky oběhové nestability, kdy znalec popsal, že špatný zdravotní stav srdce ještě neznamená, že v danou chvíli byla pacientka oběhově nestabilní. Tato skutečnost navíc nebyla zadána do zdravotní dokumentace, a pokud by tedy přítomný ošetřující personál zjistil akutní selhání životních funkcí pacientky, tak by pacientku resuscitoval, jak svědci vypověděli. Pacientka ale byla ošetřujícím personálem nalezena již mrtvá, proto pouze zdravotní sestra přivolala lékařku ke konstatování smrti, jak vyplývá ze zdravotní dokumentace.

83. Znalec rovněž souhlasil se postupem, že pacientka nebyla přeložena na jednotku intenzivní péče, neboť s ohledem na věk a zdravotní stav nebyla tato péče vhodná, naopak mohla být pro pacientku v závěru života zbytečně nekomfortní. Znalec připustil, že taková péče by mohla prodloužit život pacientka, ale pouze řádově ve dnech (s ohledem na stav pacientky), neboť i tato péče sebou nese svá rizika, například v podobě infektu dýchacích cest. Stejně tak znalec připustil, že pokud by nebyla pacientka hospitalizována, mohla umřít třeba za 14 dnů v klidu doma, což ale byla pouze hypotetická otázka, neboť toto není schopen nikdo určit, a je nutné tuto skutečnost dát do kontextu s tím, že starší nemocní pacienti, pokud jsou převezeni do nemocnice, tak je to pro ně zátěž a může se díky tomu jejich stav zhoršit, jak rovněž znalec vypověděl. Stejně tak znalec vyloučil překlad na vyšší pracoviště, a to s ohledem na diagnózu a prognózu pacientky, kdy vyšší pracoviště by pacientku pravděpodobně ani nepřevzalo. Svědci ze stran lékařského personálu nezávisle uvedli, že s vyšším pracovištěm případ nekonzultovali, neboť s ním nelze konzultovat každé srdeční selhání, kdy soud v tomto postup non lege artis nespatřuje. Ani tyto skutečnosti tedy neukazují na to, že by žalovaná v péči o pacientku nepostupovala řádně. Otázka umístění pacientky na JIP, případně vyšší pracoviště (s čímž souvisí i otázka resuscitace, zavádění kanyl, sond) je rovněž otázkou toho, aby nebylo pacientovi způsobováno zbytečné utrpění v závěru života, kdy je na lékařích, aby vyhodnotili, zda je takový postup účelný a není pro pacienta komfortnější takové postupy nevolit, jak je i v souladu s doporučeními České lékařské komory.

84. Co se týče neprovedeného echokardiografického vyšetření, dle svědka [právnická osoba] k němu v daném případě nebyl důvod, neboť z jeho pohledu bylo zřejmé, jaký byl stav pacientky v danou dobu. Rovněž znalec konstatoval, že by toto vyšetření nezměnilo nic na zvoleném léčebném postupu, když stav srdečního selhání byl u pacientky léčen již podávanými léky. Znalec i svědek tuto skutečnost konstatovali nezávisle na sobě. Ani zde tak není spatřován nesprávný postup žalované.

85. Co se týče námitky, že sestry odmítly žalobkyni zavolat lékaře a pacientku propustit z nemocnice na žádost žalobkyně, tak lékaři v nemocnici byli přítomni v době přítomnosti žalobkyně, ale již pouze lékaři sloužící službu (jak je běžné po pracovní době). Je nutné poznamenat, že žalobkyně si na oddělení počínala do jisté míry nestandardně, když po sestrách, dle svých vlastních slov, požadovala, aby tetě koupily léky za peníze, které jim dávala a je otázkou na kolik sestry vyhodnotily, že je nutné volat lékaře, a zda je vhodné propustit pacientku do domácí péče žalobkyně, která toto po nich požadovala. Každopádně měla žalobkyně možnosti, jak situaci řešit, v případě, že jí sestry odmítly zavolat lékaře, případně kdyby jí bylo odmítnuto dát tetu do domácí péče. Mohla si například podat písemnou žádost nebo si stěžovat u vedení nemocnice. I kdyby si žalobkyně tetu odvezla, je vysoce pravděpodobné, že by následně zemřela, jak konstatoval znalec, jednalo se však čistě o hypotetickou otázku.

86. Podstatným problémem v dané věci je skutečnost, že nebyla provedena pitva zemřelé. Z pohledu zdravotnického personálu k ní nebyl důvod, neboť zemřela 94letá pacientka na selhání srdce. Žalobkyně sama pak pitvu výslovně nepožadovala, k nemocnici žádné stížnosti nepodala. Stěžovala si zdravotní sestře, když si přišla pro věci své tety, následně lékařům si již ale nestěžovala, neboť toho nebyla schopná, jak sama uvedla. Dle názoru soudu bylo na žalobkyni, aby požadovala pitvu své tety, pokud měla o poskytnuté péči pochybnosti. Zdravotní personál pak neměl pochybnosti o úmrtí pacientky na selhání srdce, neboť ta měla se srdcem problém již při příchodu do nemocnice a tento se stav se zhoršil, což vedlo ke smrti pacientky, jak je konstatováno ze zdravotní dokumentace a toto konstatoval i znalec. Co bylo příčinnou srdečního selhání, tedy zda pacientka zemřela věkem, na maligní arytmii, na terminální srdeční selhání nebo na recidivující plicní embolii, není bez provedené pitvy možné určit, jak uváděl znalec. Svědek [Anonymizováno] vyloučil, že by se jednalo o plicní embolii, dle jeho názoru jako ošetřujícího lékaře a primáře oddělení se jednalo o selhání srdce. K tomuto je nutné podotknout, že porucha čerpací srdeční funkce, se projevuje i otoky dolních končetin, jak bylo zjištěno z výslechu znalce. Tedy stav pacientky při příchodu do nemocnice vykazoval znaky nedobré funkce srdce, jak vyplývá z provedených vyšetření a lékařských zpráv a hodnocení znalce.

87. Soud nespatřuje pochybení žalované ani v tom, že na interním oddělení vykonávají praxi studentky zdravotnické školy, jedná se o běžnou situaci, studentky se na oddělení nacházejí pouze přes den.

88. Nad rámec žalobkyní tvrzených pochybení žalované soud neprováděl dokazování, proto soud ani nevyslechl ošetřující personál z kožního oddělení, neboť žalobkyně netvrdila od počátku, že by k pochybení na tomto oddělení došlo, nebyl tak důvod svědky vyslýchat, kdy soud pouze vyslechl [tituly před jménem] [jméno FO], který propouštěl zemřelou na interní oddělení. Co se týče skutečnosti, proč se žalobkyně na tomto oddělení zhoršila, žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení netvrdila, že by na tomto oddělení nebyla poskytnuta náležitá péče, svá tvrzení omezila na interní oddělení a pouze v rámci péče na tomto oddělení tvrdila podstatné skutečnosti a navrhovala důkazy. Otázky ohledně péče na kožním oddělení žalobkyně uvedla až v rámci požadovaných otázek na znalce. Znalec pak sám uvedl, že pokud jsou starší osoby vyhrnuty ze svého prostředí, často se jim přitíží. Dle zdravotní dokumentace a výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] byla žalované péče poskytována v rámci komplikací s otoky končetin a zhoršení jejího stavu spočívající v srdečních problémech bylo okamžitě řešeno s interním oddělením, kam byla pacientka přeložena, kdy tento postup schválil i znalec.

89. Co se týče tvrzení žalobkyně o tom, že zemřelá přišla do nemocnice zdravá, tak ta byla do nemocnice poslána s výraznými otoky dolních končetin, se kterými měla již dříve problémy, což je jeden z příznaků srdečních problémů. Rovněž sama žalobkyně v rámci svého výslechu uváděla, že již dříve měla zemřelá se srdcem problémy a byly jí dávány léky na posilnění srdce. Tato skutečnost vyplývá i ze zdravotní dokumentace a anamnézy pacientky a vstupního vyšetření na interním oddělení, jak konstatoval i znalec, kdy pacientka trpěla mimo jiné fibrilací síní a pravostranným selháním srdce, srdce bylo dilatováno, tyto skutečnosti konstatovali i lékaři při příjmu pacientky, skutečnosti jsou zaneseny v lékařské dokumentaci. Úmrtí pacientky tak nebylo způsobeno pochybením žalované, ale bylo přirozeným skončením života pacientky, způsobené jejím věkem, zdravotním stavem a vytržením z domácího prostředí, což mělo vliv na její stav a jeho zhoršení.

90. Soud vyslechl řadu svědků z řad ošetřujícího personálu, kdy většina si již nic nepamatovala, což jim ale nelze přičítat k tíži, s ohledem na to, kde pracují a na uběhlou dobu od března roku 2017. Stejně tak soud neshledal, že by svědci byli nějakým způsobem ovlivněni, když jim byla zástupcem žalované předložena zdravotní dokumentace k osvěžení paměti. Nikdo ze svědků neuvedl, že by jim zástupkyně sdělovala, jak mají vypovídat, naopak ohledně fungování oddělení a dalších skutečností vypovídali přesvědčivě, ve výpovědích se i lišili, což hovoří o jejich autentičnosti. Je nutné brát v úvahu kontext projednávaného případu, kdy vyslechnuté osoby jsou zdravotníci pracující v zařízení [Anonymizováno] nemocnice, kterým projde velké množství pacientů a byly vyslýchání prakticky 6 let po události a nelze se divit, že si na úmrtí pacientky z března roku 2017 nepamatují. Pokud pak měli možnost nahlédnout do zdravotní dokumentace, tak ani v tomto směru nespatřuje soud nějaké zásadní pochybení, neboť by jim mohla být předložena i soudem a nelze v tomto spatřovat nějaké ovlivňování, ostatně svědci uvedli, že jim nebylo sděleno, jak mají vypovídat. Strana žalující tuto skutečnost sice žalované vyčítala, ale sama žalobkyně pak v rámci své výpovědi uváděla fakta, která jí sdělila její zástupkyně a které vyčetla ze zdravotní dokumentace, a ani tuto skutečnost soud nehodnotí kriticky.

91. Pokud žalobkyně tvrdila, že nebyly vyslechnuty všechny osoby, které v nemocnici potkala, tak soud vyslechl všechny osoby, které dle dokumentace vykonávaly péči o pacientku v daný den.

92. Pokud pak bylo drobné nesrovnalosti ve výpovědích svědků ohledně zápisů do zdravotnické dokumentace, tak bylo v řízení vyslechnutou větší množství svědků z různých řad zdravotního personálu, který každý k zápisům přistupuje trochu jiným způsobem a nelze jim tuto skutečnost vyčítat, pokud se v drobnostech liší. Všichni svědci se shodli, že podstatné věci jsou zapisovány do zdravotní dokumentace a jsou zapisovány pouze ty úkony, které byly zdravotními sestrami provedeny, nikdo se nepodepisuje pod něco, co by sám neudělal. To, zda jsou úkony zapisovány v reálném čase, nebo až po příchodu na sesternu, podle vytížení zdravotních sester, dle názoru soudu nehraje roli a je možné, že každý z personálu má trochu jiný přístup i s ohledem na vytížení, který ale nic nehovoří o tom, že by se jednalo o nesprávný postup žalované.

93. Soud dospěl k závěru na základě výše uvedeného, že pacientka léčena byla, byly jí podány potřebné léky, byl u ní přítomný personál a bylo o ní postaráno, přičemž žalovaná nezavinila svým postupem smrt pacientky, která měla zdravotní problémy, na které zemřela. Postup žalované tak nebyl shledán non lege artis, žalovaná nezpůsobila smrt [jméno FO] a nebyly tak naplněny podmínky § 2959 o. z. a, soud proto žalobu zamítl.

94. V čem soud spatřuje pochybení žalované, tak je to nedostatečná komunikace se žalobkyní, jako rodinou zemřelé a kontaktní osobou. Dle názoru soudu, a toto konstatoval i znalec a připustil i [Anonymizováno]. [Anonymizováno] jako tehdejší primář interního oddělení, žalovaná zdravotní stav zemřelé nedostatečně komunikovala se žalobkyní i samotnou zemřelou, neřešila s nimi otázku možné resuscitace, přičemž bez této konzultace sám primář oddělení rozhodl o tom, že u zemřelé resuscitace neměla být prováděna (přestože toto nebylo nikde zavedeno do dokumentace a všichni svědci vypověděli, že pokud by bylo zjištěno, že má pacientka problémy, tak by ji resuscitovali), přestože pacientka byla dále léčena. Žalobkyni ani nikdo nesdělil, jak špatný byl stav zemřelé a že lze očekávat její úmrtí. Tuto skutečnost soud považuje za pochybení žalované, přičemž kdyby žalovaná náležitě situaci vysvětlila žalobkyni, která by se na smrt tety mohla připravit, nemuselo nikdy dojít k tomuto soudnímu sporu, ostatně takový postup je v rozporu s doporučením České lékařské komory, které předložila sama žalovaná. Tato skutečnost ale není důvodem pro vyhovění žalobě ve znění, jak byla podána, neboť žaloba nezněla na náhradu újmy způsobenou porušením participačních práv pacienta, ale na náhradu újmy dle § 2959 o. z. Soud by tuto skutečnost ale případně zohlednil za situace, kdyby žalobě vyhověl a rozhodoval by o výši nemajetkové újmy, což se ale nestalo, jak bylo již uvedeno. Stejně tak by soud případně zohlednil skutečnost, jak stav její tety na žalobkyni působil a další tvrzená nemajetková újma v závěrečném návrhu žalobkyně, a to pouze v rámci hodnocení výše odškodnění v případě, že by bylo žalobě vyhověno, neboť předmětem řízení je náhrada újmy dle § 2959 o. z., tedy jak již bylo uváděno, náhrada újmy při usmrcení osoby blízké, nikoliv žádná další nemajetková újma, která mohla být žalobkyni způsobena.

95. Žalobkyně v tomto směru odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 1594/22, kdy dle názoru soudu se skutečně jedná o obdobný případ, jak bylo poukazováno, důvody uvedené v rozhodnutí obdobně z jakých byla žaloba stěžovatelů zamítnuta, dopadají i na projednávanou věc. V dané věci se nejedná o žalobu z toho důvodu, že by byla porušena participační práva žalobkyně a zemřelé, ale že byla žalobkyně usmrcena vadným postupem žalované dle § 2959 o. z. a z toho vznikající nároky. Jedná se tak skutečně o obdobný případ, kdy ale skutečnost, že se žalobkyní stav pacientky a rozhodnutí neresuscitovat zemřelou nebylo konzultováno, což bylo pochybením žalované, nezakládá právo na náhradu újmy dle § 2959 o. z., neboť samotné rozhodnutí neresuscitovat pacientku nelze spojovat s přímým usmrcením, jak uvádí Ústavní soud.

96. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 153 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající: - z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., - z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 11. 2019, - z částky 9 300 Kč (3 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 4. 2023 (které trvalo déle jak 4 hodiny), - z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 5. 2023, - z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k důkazním návrhům žalobkyně) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 5. 2023, - z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 9. 2023 (které trvalo déle jak 2 hodiny), - z částky 6 200 Kč (2 x 3 100 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2023 (které trvalo déle jak 2 hodiny), - z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 8. 2024, - z částky 1 550 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 29. 8. 2024 a - z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ke znaleckému posudku) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 2. 2024 včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 14 296,52 Kč, a to v souvislosti s cestami [adresa] a zpět: - dne 4. 4. 2023 náhrada 4 510,04 Kč za 447 ujetých km v částce 3 310,04 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., - dne 29. 9. 2023 náhrada 4 293,24 Kč za 447 ujetých km v částce 3 093,24 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., - dne 14. 11. 2023 náhrada 4 293,24 Kč za 447 ujetých km v částce 3 093,24 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a - dne 29. 8. 2024 náhrada 2 303 Kč za jízdu vlakem v částce 1 103 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 61 449,52 Kč ve výši 12 904,40 Kč., tedy celkem částka 74 354 Kč. Tuto částku soud snížil na 15 % dle § 150 o. s. ř., a to dle osvobození žalobkyně od soudních poplatků, neboť s ohledem na typ sporu a skutečnost, že soud shledal, že žalovaná nedostatečně komunikovala stav zemřelé s její rodinou, což dle názoru soudu mohlo celému řízení předejít, jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř.

97. Soud nepřiznal požadované náklady řízení, jak žalovaná požadovala ve vyčíslení nákladů ze dne 30. 8. 2024, a to za úkony advokáta číslo 3-10, 14, 19 a 23, a to s ohledem na povahu úkonů a jejich účelnost. Soud nepřiznal odměnu advokáta za podání pod čísly 3, 6, 7, 8, 9, 10, 14, 19 neboť těmito podáními žalovaná pouze sdělovala adresy svědků a dokládala zdravotní dokumentaci a za tyto úkony tak nepřísluší náhrada s ohledem na jejich povahu a jednoduchost, kdy se jedná prakticky pouze o administrativní úkon, ke kterému není potřeba žádných zvláštních znalostí. Rovněž soud nepřiznal odměnu za úkon č. 23, tedy závěrečný návrh, když soud nevyzýval účastníky k předložení písemných závěrečných návrhů, tento mohl být přednesen u samotného jednání a je honorován v rámci účasti u jednání. Soud nakonec nepřiznal odměnu ani za úkony č. 4 a 5, neboť se žalovaná pouze obecně vyjádřila ke znaleckému posudku, že je nečitelný, a k výzvě soudu předložila otázky na znalce a s ohledem na rozsah úkonů a jejich povahu, není za tento úkon možné přiznat odměnu advokáta.

98. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal vedlejšímu účastníkovi, jež byla v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 400 Kč. Tyto náklady dle obsahu spisu sestávají z nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 400 Kč představující 300 Kč za každý z osmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ve věci ze dne 14. 1. 2020, účast u jednání dne 4. 4. 2023 trvající více jak 4 hodiny, účast u jednání dne 26. 9. 2023 trvající více jak 2 hodiny a účast u jednání 14. 11. 2023 trvající více jak dvě hodiny).

99. Co se týče nákladů státu, tak žalobkyně jako neúspěšný účastník je povinna je hradit v rozsahu, ve kterém nebyla osvobozena od hrazení soudních poplatků tedy v rozsahu 15 % podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy jejich výše bude stanovena v samostatném usnesen, s ohledem na skutečnost, že je třeba nejprve vyčíslit náklady za ustanoveného zástupce, o nichž je třeba soudem nejprve rozhodnout po pravomocném skončení věci.

100. Soud stanovil, že náklady řízení je žalobkyně povinna hradit ve splátkách s ohledem na její osvobození, tak aby byly uhrazeny do půl roku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť tato doba je přiměřená možnostem žalobkyně a výši nákladů řízení. Náklady řízení žalované je žalobkyně povinna zaplatit žalované v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.