10 C 100/2024 - 184

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 954 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 954 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 954 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal (po rozšíření žaloby) po žalované náhrady újmy v celkové výši 954 000 Kč s příslušenstvím vzniklé v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že trestní stíhání proti žalobci bylo pravomocně skončeno až dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání činu loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal žalobce návrh na povolení obnovy, pod tíhou důkazů, které sám žalobce opatřil, zajistil a předložil soudu, byla věc definitivně ukončena dnem [datum], a to rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [anonymizováno], který téhož dne nabyl právní moci. Tímto rozsudkem byl žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který se stal dne [datum], kdy měl žalobce učinit loupežné přepadení v pobočce [právnická osoba] na adrese [adresa]. V důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy za vazbu ve výši 253 000 Kč, náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 600 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy za dlouhodobost řízení ve výši 399 000 Kč. Žalobu ohledně nepřiměřené délky řízení odůvodnil tím, že trestní řízení bylo po skutkové stránce jednoduché, pro posouzení skutku byla podstatná identifikace pachatele. Trestní stíhání trvalo od roku [Anonymizováno] až do zprošťujícího rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], tedy 15 let. Po celou dobu se žalobce snažil prokázat svoji nevinnu. Těmito důkazy jsou 3 znalecké antropologické posudky z [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Dalším znaleckým posudkem je posudek k identifikaci zbraně pachatele této loupeže. Nebylo proto opodstatněné, aby toto jednoduché řízení trvalo 15 let. Náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání pak odůvodnil traumatickými zážitky z trestního stíhání, medializací jeho případu, které poškozovalo jeho dobré jméno, kdy se žalobce po celou dobu snažil očistit své jméno z této loupeže, kterou provedla jiná osoba. V důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k narušení jeho rodinného života, narušení jeho zdraví v psychické rovině i rovině omezení rehabilitace. Žalobce dále uvedl, že dříve byl pravomocně odsouzen za loupežná přepadání, ke kterým se doznal. Za tuto trestnou činnost byl pravomocně odsouzen až nyní rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-674, k trestu odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem v trvání 5 let. Loupežné přepadení bankovního ústavu dne [datum] v [adresa] však nespáchal, pročež se v dané věci bránil i za pomoci obnovy řízení. Kdyby nebylo nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nikdy by škodlivý následek nenastal, protože žalobce by již tehdy oprávněný trest (za spáchané skutky, ke kterým se doznal) přijal a není jisté, zda by trest byl nepodmíněný. Žalobce se rozhodl nepodmíněný uložený trest odnětí svobody nevykonat a snažil se shromáždit důkazy prokazující jeho nevinu a poté požádal o obnovu řízení. Žalobce se musel před výkonem trestu skrývat, měl a má celé roky nulovou bonitu na trhu práce. Po dlouhou dobu se vůči němu vedly exekuce (za vazbu a škodu vůči bankovnímu ústavu). Žalobce žil, resp. se skrýval pod cizí identitou, žil v nejistotě, jak vše dopadne. Roky žil v úzkosti, stresu a společenském odsouzení. Téměř všechny kontakty v České republice po dobu, co se skrýval jsou zpřetrhané a v podstatě se ani nemá kam v republice vrátit. Nemohl přijet ani na poslední rozloučení se svojí matkou. Celé roky si nemohl najít řádnou práci, nemohl si založit bankovní účet, nemohl se ucházet o zaměstnání, protože se nemohl prokázat dokladem totožnosti. Nemohl řádně platit sociální (důchodové) odvody a zdravotní pojištění. Veškeré nemoci, lékařské a zubní zákroky si musel hradit hotově z našetřených peněz, a ne ze zdravotního pojištění. V koronavirové pandemii se žalobce nemohl nechat ani očkovat. Každé jeho cestování bylo doprovázeno strachem, že bude při kontrole odhalen a zadržen, a tím vyjdou celé roky jeho boje za prokázání nevinny vniveč. Žalobce nárok u žalované pak uplatnil dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce na náhradu nezákonné vazby ve výši 253 000 Kč důvodným, požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonného trestní stíhání shledala důvodným, co do částky 45 000 Kč důvodným a požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky shledala nedůvodným a žalobci na tento nárok nepřiznala ničeho. Toto žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. K nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání uvedla, že žalobce byl v posuzované trestní věci stíhán pro závažný trestný čin loupežného přepadení bankovního ústavu za pohrůžky použití zbraně, což obecně vede k vyšší míře společenského odsudku, ale ovšem krátce před tímto skutkem spáchal několik dalších loupeží za užití pohrůžky zbraní, k nimž se doznal a za něž byl pravomocně odsouzen. V době trestního stíhání byl žalobce blízkého věku mladistvých. Zároveň je zřejmé, že žalobce byl poměrně dlouhou dobu pravomocně odsouzen a že ke zproštění došlo v rámci obnoveného řízení cca 13 let po jeho pravomocném odsouzení. Žalobce uložený trest (nejen za skutek, jenž je předmětem žaloby, ale i za ostatní skutky, k nimž se doznal a za něž jeho odsouzení trvá) nepřijal a nikdy nevykonal, před výkonem uloženého trestu se skrýval, neprojevil vážně míněnou lítost za svou trestnou činnost a způsobenou škodu poškozeným nenahradil. Největší intenzitu dopadů do osobnostních práv žalobce přivodila skutečnost, že se sám dobrovolně skrýval, což nelze přičítat státu. Žalovaná vyšla při stanovení peněžní satisfakce z 5 srovnatelných rozhodnutí, kdy těmito rozhodnutími byla přiznáno zadostiučinění v rozmezí 20 000 Kč až 80 000 Kč, kdy nemajetkovou újmu stanovila průměrnou částkou 45 000 Kč. Ohledně nepřiměřené délky řízení uvedla, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a původně pravomocný odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne [datum], kdy tuto fázi žalovaná pokládá za zcela přiměřenou. Následně žalobce nenastoupil uložený trest odnětí svobody a před orgány činnými v trestním řízení se skrýval. Teprve návrhem ze dne [datum] (údajně sepsaným v [Anonymizováno]) požádal žalobce o obnovu řízení, je zjevné, že dobu, během níž se žalobce vyhýbal výkonu uloženého trestu, nelze do celkové délky trestního řízení započíst. Obnova řízení pak byla povolena dne [datum], přičemž již dne [datum] byl žalobce podané obžaloby pravomocně zproštěn. Ani tuto zbývající fázi trestního řízení nelze pokládat za nepřiměřeně dlouhou.

3. Účastníci řízení pak učinili nesporným, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne [datum] s tím, že žalovaná žalobci dobrovolně plnila částku 253 000 Kč za nezákonnou vazbu a za nezákonné trestní stíhání částku 45 000 Kč, když tyto částky byly žalobci vyplaceny dne [datum]. Účastníci řízení rovněž učinili nesporným, že v dané trestní věci si žalobce nechal vypracovat znalecké posudky v zahraničí, na základě kterých byla následně povolena obnova žalobce.

4. Usnesením ze dne [datum] soud řízení částečně zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby z důvodu, že žalovaná dobrovolně plnila částku 253 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou a částku 45 000 Kč za nezákonné trestní stíhání. Žalobce tak do těchto částek vzal žalobu zpět včetně příslušenství, pročež bylo řízení do těchto částek zastaveno.

5. Usnesením Policie ČR, obvodní ředitelství [adresa] III ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (dále jen „obviněný“) pro trestný čin loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona, které bylo žalobci stejného dne doručeno. Stejného dne byl i obviněný vyslechnut. Dne [datum] byl podán návrh na vzetí obviněného do vazby. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] byl obviněný vzat do vazby. Dne [datum] byla ve věci vyslechnuta svědkyně. Proti usnesení si obviněný prostřednictvím svého obhájce dne [datum] podal stížnost. Usnesením Obvodního státního zastupitelství ze dne [datum] byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta. Dne [datum] byl vyslechnut svědek. Dne [datum] byl vyslechnut další svědek. Dne [datum] byli vyslechnuti další 2 svědci. Dne [datum] Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] podalo k Obvodní soudu pro [adresa] obžalobu pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona, kdy skutek byl vymezen následovně: dne [datum] v době od 17:44 hod. do 17: 49 hod. v [adresa], v pobočce [právnická osoba]. přistoupil k hotovostní přepážce č. [hodnota], vytáhl z batohu pistoli, kterou namířil na poškozenou [právnická osoba]. a slovy „dej sem peníze“ požádal vydání finanční hotovosti, poté opakovaně poškozenou za stálého míření pistolí pobízel slovy „dělej, dělej“ až zásuvku s penězi otevřela a vydala mu veškerou finanční hotovost ve výši 250 300 Kč, kterou si i s pistolí uložil do batohu a z banky odešel. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, v rámci kterého bylo rozhodnuto o propuštění obviněného z vazby na svobodu, proti rozhodnutí si podal státní zástupce stížnost. Jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo neveřejné zasedání, při kterém Městský soud v Praze napadené usnesení o propuštění z vazby zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněný se ponechává ve vazbě. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, které bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst.1 tr. zákona a byl mu uložen společný trest k rozsudku Okresního soudu v Lounech sp. zn. [anonymizováno], uložen mu byl trest odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně. Po vyhlášení rozsudku si podal obviněný odvolání proti rozsudku. Odvolání bylo Městskému soudu v Praze předloženo dne [datum]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] byl rozsudek zrušen a vrácen soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudek byl zrušen s odůvodněním, že je třeba provést rozsáhlejší dokazování, rovněž je nezbytné přibrat znalce pro antropologické zkoumání a dále je nutné opatřit protokol o sejmutí pachových stop z těla žalobce a opatřit věci, které byli obviněnému vydány při propuštění ze zadržení (černý kabát, kukla), popřípadě u obviněného provést domovní prohlídku. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] k žádosti obviněného bylo rozhodnuto, že obviněný se propouští z vazby na svobodu za současného dohledu probačního úředníka. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] podal státní zástupce stížnost do usnesení o propuštění obviněného z vazby. Opatřením ze dne [datum] soud rozhodl o přibrání znalce z oboru antropologická expertíza. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, které bylo odročeno na [datum] z důvodu opětovného předvolání přísedícího a připojení znaleckého posudku. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že obviněný se propouští z vazby na svobodu za současného dohledu probačního úředníka. Dne [datum] podal státní zástupce stížnost do usnesení o propuštění obviněného z vazby. Dne [datum] byly stížnosti předloženy Městskému soudu v Praze s tím, že o stížnostech bylo rozhodnuto dne [datum], a to tak, že o první stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádost obviněného o propuštění z vazby se zamítá, a o druhé bylo rozhodnuto tak, že obviněný se nadále ponechává ve vazbě. Dne [datum] došel soudu vypracovaný znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví antropologie. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, při kterém byli vyslechnuti svědci a provedeny listinné důkazy, hlavní líčení bylo odročeno za účelem dotazu na znalkyni na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, které bylo odročeno za účelem opětovného předvolání přísedícího na [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku vyžádaného soudem. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen zprošťující rozsudek a současně bylo vyhlášeno usnesení, že se obviněný propouští z vazby, na místě si proti rozsudku státní zástupce podal odvolaní a proti usnesení stížnost. Dne [datum] soudu došlo odůvodnění odvolání ze strany státního zástupce. Dne [datum] soud rozhodl o propuštění obviněného z vazby. Dne [datum] si proti usnesení o propuštění obviněného z vazby podal státní zástupce stížnost. Spis byl předložen dne [datum] Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze dne [datum] nařídil veřejné zasedání na [datum]. Usnesením ze dne [datum] Městský soud v Praze zamítl stížnost státního zástupce proti usnesení ze dne [datum]. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, na kterém bylo rozhodnuto, že napadený rozsudek se v celém rozsahu ruší a věc se vrací soudu I. stupně k novému zhodnocení provedených důkazů a rozhodnutí s tím, že v předchozím zrušujícím rozhodnutí odvolací soud nevyslovil právní názor, ale toliko obvodnímu soudu uložil, aby dokazování doplnil a poté znovu zhodnotil, mj. mu bylo uloženo, aby opatřil kabát a kuklu, tento důkaz však obvodní soud neprovedl, byť měl kabát k dispozici. Dne [datum] soud nařídil hlavní líčení na [datum]. Dne [datum] požádal obhájce obviněného o odročení hlavního líčení z důvodu kolize jednání. Dne [datum] bylo jednání k žádosti obhájce odročeno na [datum]. Dne [datum] bylo soudem zjištěno, že jedna svědkyně nemá řádně doručeno, hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se svědkyně omluvila z nařízeného hlavního líčení na [datum], pročež bylo hlavní líčení zrušeno. Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno na [datum]. Dne [datum] hlavní líčení neproběhlo z důvodu nepřítomnosti obviněného, svědkyně byla vyslechnuta do protokolu mimo hlavní líčení. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kde byla vyslechnuta svědkyně a byl čten protokol ze dne [datum], hlavní líčení bylo odročeno za účelem předvolání dalších svědků na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kde byli vyslechnuti svědci a byl vyhlášen odsuzující rozsudek, do protokolu si státní zástupce i žalobce podali odvolání proti rozsudku. Dne [datum] došlo soudu odůvodnění odvolání od obviněného a dne [datum] od státního zástupce. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne [datum] bylo nařízeno veřejné zasedání na [datum]. Dne [datum] proběhlo veřejné zasedání, na kterém byl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že se zrušuje výrok o vině i trestu z rozsudku Okresního soudu v Lounech, sp. zn. [anonymizováno] ze dne [datum] a obviněný je vinen, že dne [datum] namířil na poškozenou pistoli a vyzval ji k vydání peněženky, ta toto odmítla, přistoupil k ní blíž, namířil znovu pistoli na ni, peněženku si vzal a utekl, a dne [datum] přistoupil k hotovostní přepážce namířil na poškozenou pistoli a požadoval po ní vydání finanční hotovosti, která mu je vydala, čímž spáchal trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona. a byl mu uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byl soudu doručen návrh na obnovu řízení. Usnesením ze dne [datum], v právní moci dne [datum], byla povolena obnova ve prospěch obviněného ve věci Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [anonymizováno], a odsuzující rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno], se ruší ve výroku o vině a trestu. Dne [datum] bylo hlavní líčení ve věci nařízeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný obžaloby zproštěn z trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 17:44 hod. do 17: 49 hod. v [adresa], v pobočce [právnická osoba]. přistoupil k hotovostní přepážce č. [hodnota], vytáhl z batohu pistoli, kterou namířil na poškozenou [právnická osoba]. a slovy „dej sem peníze“ požádal vydání finanční hotovosti, poté opakovaně poškozenou za stálého míření pistolí pobízel slovy „dělej, dělej“ až zásuvku s penězi otevřela a vydala mu veškerou finanční hotovost ve výši 250 300 Kč, kterou si i s pistolí uložil do batohu a z banky odešel. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

6. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že musel žít na útěku a skrývat se v zahraničí, tak aby mohl očistit své jméno. Žil ve strachu a nejistotě, kdy po celou dobu studoval problematiku pachových stop, na základě kterých byl nezákonně odsouzen. Z daného důvodu i kontaktoval zahraniční etology, odorology, kteří mu vypracovali znalecké posudky. Musel lhát o své identitě, nemohl ani říct odkud pochází. Na své jméno si nemohl ani uzavřít nájemní smlouvu, nemohl mít ani bankovní účet. Přišel o kamarády, rodinu, zázemí v České republice. Na útěku byl odkázaný na pomoc cizích lidí, ať už šlo o úřady nebo lékařské ošetření, které si musel hradit ze svého, neboť nemohl využít zdravotní pojištění, když byl na útěku. Nemohl jít ani na policii, když mu vykradli byt, nemohl ani nahlásit, že byl přepaden a okraden, neboť by hned věděli, že je na útěku. Nemohl si najít ani legální zaměstnání, musel pracovat na nejnižších pozicích, v důsledku čehož přišel o 13 let na důchodovém pojištění. V období covidu se ani nemohl nechat očkovat. Když musel někam cestovat, bylo to vždy spojené se strachem, že bude chycen a celé jeho úsilí vyjde vniveč. Nemohl si ani zažádat o nový občanský průkaz, který mu skončil na přelomu let [Anonymizováno], měl i problém s vyřízením plné moci, když ji potřeboval. Neměl ani možnost se rozloučit se svojí matkou, když hřbitov hlídala policie. Neměl možnost se ani vídat se synovci, kteří jsou dnes starší a už si nemá co s nimi říct. Dále uvedl, že vyrůstal na malé obci, kdy daná situace zasáhla celou jeho rodinu. Policie si vyžadovala zprávy z jeho okolí, ptala se sousedů. Jeho matky se po celou dobu ptali, jestli její syn je pořád na dovolené (ironicky). Nejhorší bylo, že policie i přišla k němu do školy, kde mu nasadili pouta a začali všechny vyslýchat, vyslýchali jeho třídní učitelku, ředitele obchodní akademie a jeho spolužáky. Poté, když v dané věci ještě nebylo rozhodnuto, si našel práci, začal normálně pracovat, nicméně i v nové práci se dozvěděli o této kauze, neboť jeho kolega z práce (bratr jeho spolužačky) toto v práci roznesl. Dále uvedl, že skoro rok byl ve vazbě, kdy se celou dobu ptal, proč je ve vazbě za věc, kterou neudělal. Po celou dobu na něj byly vedeny dvě exekuce, a to za něco, čeho se vůbec nedopustil. Po zproštění musel dojít na exekutorské úřady, které následně dané exekuce zastavili, když jim vysvětlil celou svoji situaci. Vznikl mu dluh i na zdravotním pojištění, když nemohl být nikdy legálně zaměstnán.

7. Z usnesení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – východ ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-35, bylo zjištěno, že exekuce vedená na základě pověření ČR – Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-15, byla zastavena. V exekuci nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti. Povinný (žalobce) dne [datum] podal návrh na zastavení exekuce, který odůvodnil tím, že byl dne [datum] zproštěn viny v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [anonymizováno].

8. Z usnesení soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-48, bylo zjištěno, že exekuce vedená na základě pověření ČR – Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-19, dle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [anonymizováno], se zastavuje. Soudní exekutorka obdržela dne [datum] návrh povinného (žalobce) na zastavení exekuce z důvodu, že byl zproštěn viny ve věci pod sp. zn. [anonymizováno].

9. Z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-674, bylo zjištěno, že byl zrušen výrok o vině, trestu a náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-71 a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobce je vinen, že dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] se dopustil trestných činů loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 3 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. Současně mu bylo uloženo nahradit škodu v celkové výši 690 Kč. Rozsudek neobsahuje odůvodnění, neboť po vyhlášení rozsudku se žalobce i státní zástupce vzdali práva na odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění rozsudku. K tomu žalobce uvedl, že se jednání o jednání, ke kterým se žalobce dobrovolně doznal, a to i v době, kdy byl v dané věci vyšetřován.

10. Z výkazu o studiu v programu celoživotního vzdělání na vysoké škole ze dne [datum] bylo zjištěno, že v akademickém roce [Anonymizováno] byl žalobce účastníkem studia v programu celoživotního vzdělání s názvem Veřejná správa a regionální rozvoz Provozně [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno] v [Anonymizováno].

11. Z potvrzení o pracovním poměru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce je od [datum] zaměstnán ve společnosti [Anonymizováno] na pozici IT-Bezpečnost, IT-Podpora a administrativa.

12. Ze zprávy Google Trends bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] nebylo vyhledáváno jméno žalobce.

13. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-509, bylo zjištěno, že žalobce je vinen, že dne [datum] (rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno]) a dne [datum] se dopustil trestného činu loupeže a byl odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky s tím, že trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let. K osobě obžalované bylo soudem zjištěno, že nebyl projednáván pro přestupek. V roce 2008 dokončil úspěšně složením maturitní zkoušku obchodní akademie v Teplicích. Je proti němu vedeno další trestní stíhání u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. [anonymizováno] pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se dopustil v době od [datum] do [datum], a to celkem v 6 případech tak, že na poškozené namířil pistoli a požadoval vydání peněž. Toto řízení není skončeno. Obžalovaný do trestní spisu doložil potvrzení městského úřadu v Mostě, že pečuje o nemocnou matku, dále potvrzení, že nastoupil do zaměstnání a průkaz o tom, že byl přijat k vysokoškolskému studiu na [právnická osoba] univerzitě v[Anonymizováno][Anonymizováno]. Trestné činnosti se dopustil krátce po svých 18 narozeninách, soud proto zvažoval, zda je nezbytné ukládat trest odnětí svobody spojený s bezprostředním výkonem, právě s přihlédnutím ke způsobu života obžalovaného po propuštění z vazby na svobodu dospěl soud k závěru, že k jeho nápravě postačí pohrůžka důrazným trestem odnětí svobody, avšak po maximální zkušební lhůtu. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [anonymizováno], bylo zjištěno, že shora uvedený rozsudek byl v celém rozsahu zrušen.

14. Ze zprávy ze dne [datum] založené v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo provedeno vyhodnocení zajištěných videozáznamů z průmyslových kamer [právnická osoba] ze dne [datum] z doby loupežného přepadení, kdy tímto vyhodnocením byly vyhotoveny fotografie podezřelého a tyto byly použity k pátrání po podezřelém v mediích. Dále byl vyhotoven záznam z herny [adresa], kdy na tomto záznamu nebyl zjištěn pohyb podezřelého.

15. Ze záznamu o provedeném šetření ze dne [datum] založeného v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že chybí provést výslech jedné ze spolužaček žalobce.

16. Z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum] založeného v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl vyslechnut ředitel obchodní akademie, kterou navštěvoval v dané době žalobce.

17. Z protokolu o výslechu svědkyně ze dne [datum] založeného v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla vyslechnuta učitelka žalobce.

18. Z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum] založeného na čl. 129-131 v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl vyslechnut svědek, který od malička znal žalobce.

19. Z protokolu o výslechu svědka ze dne [datum] založeného na čl. 132-134 v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl vyslechnut svědek, který od malička znal žalobce 20. Z úředního záznamu ze dne [datum] založeného v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že ve věci byla vytěžena bývalá spolužačka žalobce.

21. Z úředního záznamu ze dne [datum] založeného v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že ve věci byly vytěženy dvě ženy, jedna z nich byla bývalou spolužačkou žalobce.

22. Z návrhu ze dne [datum] z trestního spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že obhájce žalobce navrhl, aby řízení o povolení obnovy bylo konáno ve věci žalobce jako proti uprchlému, když žalobce je osobou hledanou.

23. Z opatření ze dne [datum] v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byl přibrán tlumočník z jazyka [Anonymizováno] za účelem překladu otázek obhájce na znalce.

24. Ze žádosti o nahlédnutí do spisu ze dne [datum] včetně doložené plné moci v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že bratr žalobce na základě udělené plné moci žádal o nahlédnutí do spisu včetně pořízení fotokopií ze spisu. Z odpovědi bylo zjištěno, že vyřizující soudkyně sdělila, že je třeba uvést, zda bude pořizovat fotokopii celého spisu nebo konkrétních částí s tím, že v trestním řízení může zastupovat pouze advokát, nikoli rodinný příslušník.

25. Z návrhu na povolení obnovy ze dne [datum] v trestním spise Okresního soudu v Mostě sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce podával návrh na obnovu řízení. V návrhu uvedl, že ke všem skutkům se doznal vyjma případu ze dne [datum]. Z usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-476 bylo zjištěno, že návrh na obnovu byl zamítnut. Z odůvodnění usnesení bylo zjištěno, že Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-385 uznal žalobce vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 písm. c) tr. zákona (v dané věci je i zahrnut skutek, pro který byl žalobce následně zproštěn) a byl mu uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s dozorem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

26. Z žádosti o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu ze dne [datum] v trestním spise Okresního soudu v Mostě sp. zn. [anonymizováno] bylo zjištěno, že soud žádal o mezinárodní justiční spolupráci ohledně osoby žalobce. Z navazující zprávy ministerstva spravedlnosti adresované Policejnímu prezidiu ČR ze dne [datum] bylo zjištěno, že v případě, že žalobce bude vypátrán, je žádáno jeho zatčení za účelem následné extradice.

27. Z článku na serveru [anonymizováno] zveřejněného dne [datum] s názvem [Anonymizováno] bylo zjištěno, že jméno žalobce v tomto článku není zmíněno. V článku jsou zmíněny tyto osoby: [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli nezákonně odsouzeni mj. na základě pachových stop.

28. Soud k důkazu zamítl provedení exekučního spisu Exekutorského úřadu ve [adresa], sp. zn. [anonymizováno], a Exekutorského úřadu [adresa] – východ, sp. zn. [anonymizováno], pro nadbytečnost, když měl dostatečně zjištěný skutkový stav, na základě které byl schopen rozhodnout.

29. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

31. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

32. Co se týká požadavku na zadostiučinění za nezákonnou vazbu, tak tento nárok vzal žalobce v plném rozsahu zpět, neboť žalovaná zcela tento nárok uznala a uhradila požadované zadostiučinění a soud tak řízení v tomto směru zastavil. Dále se soud zabýval pouze požadavky na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení a nezákonného rozhodnutí.

33. Pokud jde o finanční zadostiučinění požadované za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení (průtahy), soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

34. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do [datum], kdy byl vydán původně pravomocný odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci. Následně žalobce nenastoupil uložený trest odnětí svobody a před orgány činnými v trestním řízení se skrýval. Návrhem ze dne [datum] požádal žalobce o obnovu řízení, kdy obnova řízení byla povolena dne [datum], přičemž dne [datum] byl žalobce podané obžaloby pravomocně zproštěn.

35. V daném případě je tak nutné řízení rozdělit na 2 fáze, a to do okamžiku pravomocného rozhodnutí soudu před obnovou (fáze 1) a po povolení obnovy (fáze 2), když rozdělení řízení na „fáze“ je souladné s ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 320/2018 konkrétně uvedl, že v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne [datum], ve věci Kulnev proti Rusku, stížnost č. 7169/04, bylo zdůrazněno, že pro určení relevantní délky (trestního) řízení je třeba vzít do úvahy pouze období, kdy řízení před orgány veřejné moci trvalo, tedy kdy zde nebylo pravomocného rozhodnutí ohledně obvinění stěžovatele. Naopak období, kdy národní soudy rozhodovaly o obnově (trestního) řízení nelze zahrnout pod účinky čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Výše uvedený závěr byl tehdy ESLP jednoznačně vysloven ve vztahu k trestnímu řízení, přičemž rozhodující bylo právě a jen to, že stěžovatel po dobu rozhodování o obnově (trestního) řízení již nebyl obviněn, resp. nebylo zde žádné (trestní) řízení, v němž by se o oprávněnosti jeho obvinění rozhodovalo. Uvedené závěry lze přitom bez dalšího promítnout i do zcela souměřitelných poměrů právě projednávané věci, kde nastala – opět v průběhu trestního řízení soudního – pro žalobce procesně zcela srovnatelná situace.

36. Naříkané řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy (fáze 1), když proti rozhodnutím soudu I. stupně byla opakovaně podávána odvolání (meritorní a vazební). Již jen rozhodování na více stupních sebou má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Řízení vykazovalo vyšší míru skutkové a procesní složitosti, když byl ve věci i vypracován znalecký posudek, věc byla rušena z důvodu doplnění dokazování a současně ve věci bylo třeba rozhodovat o vazbě, když žalobce v souvislosti s daným trestným činem byl vzat do vazby. Soud samozřejmě bral i do úvahy, že ve věci bylo rozhodováno o osobě ve vazbě, kdy takové řízení má být vyřízeno urychleně, nicméně neshledal, že by takto soud v daném řízení nepostupoval. Co se týče druhé fáze, tak samotná obnova byla povolena dne [datum], přičemž již dne [datum] byl žalobce podané obžaloby zproštěn, tedy obnovené řízení trvalo necelý měsíc.

37. Žalobce se pak na samotné délce naříkaného řízení nepodílel pozitivně ani negativně.

38. Pokud se jedná o postup soudu ve věci, tento byl v obou fázích plynulý, tedy jak ve fázi meritorního rozhodnutí, tak ve fázi po povolení obnovy. Soudy ve fázi 1 postupovali plynule, a to jak soud I. stupně, tak i soud odvolací. Soud v řízení neshledal větší prodlevy, když soud odkazuje na soudem učiněný průběh řízení shora.

39. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2542/2014). Předmětem naříkaného řízení bylo řízení trestní. Význam řízení pro žalobce byl tedy nepochybně zvýšený, nicméně soud v řízení neshledal žádné průtahy, kdy soud jednal v přiměřených lhůtách a ani samotná délka naříkaného řízení nebyla nepřiměřená.

40. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení v její skutkové a procesní rovině a postup účastníků) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou.

41. Soud se dále zabýval zbývajícím nárokem, a to nemajetkovou újmou způsobenou nezákonným trestním stíháním.

42. Nezákonným rozhodnutím je tak usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie ČR, obvodní ředitelství [adresa] III ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce (dále jen „obviněný“) pro trestný čin loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona. Rozsudkem Městského soudu v Praze byl zrušen rozsudek soudu I. stupně a nově bylo rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným a byl mu uložen společný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla povolena obnova ve prospěch obviněného a dne [datum] proběhlo hlavní líčení, při kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný obžaloby zproštěn z trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 17:44 hod. do 17: 49 hod. v [adresa], v pobočce [právnická osoba]. přistoupil k hotovostní přepážce č. [hodnota], vytáhl z batohu pistoli, kterou namířil na poškozenou [právnická osoba]. a slovy „dej sem peníze“ požádal vydání finanční hotovosti, poté opakovaně poškozenou za stálého míření pistolí pobízel slovy „dělej, dělej“ až zásuvku s penězi otevřela a vydala mu veškerou finanční hotovost ve výši 250 300 Kč, kterou si i s pistolí uložil do batohu a z banky odešel. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

43. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

44. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

45. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

46. Žalobce byl stíhán pro zločin loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona. Žalobce tak byl vystaven trestu odnětí svobody na 2 až 10 let. Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu nebo zdraví či se sexuálním podtextem. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti, tedy kde bylo ohroženo zdraví či život a současně majetek.

47. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

48. Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo cca 2 roky, když soud zohlednil obě fáze trestního řízení. Soud však nezohlednil období, kdy se žalobce dobrovolně skrýval, jak bude popsáno dále. Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně před soudem I. a II. stupně, kdy žalobce byl i pravomocně odsouzen k nepodmíněném trestu odnětí svobody, kdy se následně před samotným výkonem trestu skrýval. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že tento byl plynulý, jak je popsáno výše.

49. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

50. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

51. Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] byl zasažen v tom směru, že byl traumatizován zážitky z trestního stíhání, samotnou medializací jeho případu, které poškozovalo jeho dobré jméno, kdy se žalobce po celou dobu snažil očistit své jméno z této loupeže, kterou provedla jiná osoba. V důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k narušení jeho rodinného života, narušení jeho zdraví v psychické rovině i rovině omezení rehabilitace. Žalobce dále uvedl, že dříve byl pravomocně odsouzen za loupežná přepadání, ke kterým se doznal. Za tuto trestnou činnost byl pravomocně odsouzen až nyní rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-674, k trestu odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem v trvání 5 let. Loupežné přepadení bankovního ústavu dne [datum] v [adresa] však nespáchal, pročež se v dané věci bránil i za pomoci obnovy řízení. Kdyby nebylo nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nikdy by škodlivý následek nenastal, protože žalobce by již tehdy oprávněný trest (za spáchané skutky, ke kterým se doznal) přijal a není jisté, zda by trest byl nepodmíněný. Žalobce se rozhodl nepodmíněný uložený trest odnětí svobody nevykonat a snažil se shromáždit důkazy prokazující jeho nevinu a poté požádal o obnovu řízení. Žalobce se musel před výkonem trestu skrývat, měl a má celé roky nulovou bonitu na trhu práce. Po dlouhou dobu se vůči němu vedly exekuce (za vazbu a škodu vůči bankovnímu ústavu). Žalobce žil, resp. se skrýval pod cizí identitou, žil v nejistotě, jak vše dopadne. Roky žil v úzkosti, stresu a společenském odsouzení. Téměř všechny kontakty v České republice po dobu, co se skrýval jsou zpřetrhané a v podstatě se ani nemá kam v republice vrátit. Nemohl přijet ani na poslední rozloučení se svojí matkou. Celé roky si nemohl najít řádnou práci, nemohl si založit bankovní účet, nemohl se ucházet o zaměstnání, protože se nemohl prokázat dokladem totožnosti. Nemohl řádně platit sociální (důchodové) odvody a zdravotní pojištění. Veškeré nemoci, lékařské a zubní zákroky si musel hradit hotově z našetřených peněz, a ne ze zdravotního pojištění. V koronavirové pandemii se žalobce nemohl nechat ani očkovat. Každé jeho cestování bylo doprovázeno strachem, že bude při kontrole odhalen a zadržen, a tím vyjdou celé roky jeho boje za prokázání nevinny vniveč.

52. V řízení nebylo prokázáno, že případ žalobce byl mediálně znám, když toto bylo vyvráceno zprávou Google Trends, ze které bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] nebylo vyhledáváno vůbec jméno žalobce. V případě, že by jeho kauza byla medializována, jak žalobce tvrdil, bylo by jistě jeho jméno vyhledáváno. Toto ostatně ani nebylo prokázáno zprávou ze dne [datum] založenou v trestním spise Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [anonymizováno], ze které bylo toliko zjištěno, že zajištěné videozáznamy z průmyslových kamer ze dne [datum] z doby loupežného přepadení byly použity k pátrání po podezřelém z loupežného přepadení. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce tvrdil, že na místě nebyl, pročež byl i následně zproštěn, nemohl být logicky danými fotografiemi ztotožněn. Žalobce tak tvrzenou medializaci svého případu v době trestního řízení neprokázal, resp. jeho tvrzení byla žalovanou vyvrácena.

53. Žalobce pak v řízení ani neprokázal, že došlo u něho k výraznému zhoršení zdravotního stavu, zejména po psychické stránce. Soud však uvěřil tomu, že žalobce úkorně nesl dané trestní řízení, když od počátku se cítil nevinným. Soud pak částečně uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu, že v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání se narušil jeho osobní život, zejména ve vztahu k jeho spolužákům a učitelům, kteří v dané věci vypovídali. Soud však neuvěřil tomu, že v jeho bydlišti se od něj a od jeho rodiny odvrátili sousedé a blízcí, a to právě v důsledku tohoto trestního stíhání, když žalobce v krátké době před tímto trestním stíháním se dopustil opakovaně obdobné trestné činnosti, pročež již morální kredit žalobce dozajista klesl v rámci okruhu malé vesnice.

54. Soud rovněž nemá za prokázané, že žalobce utrpěl újmu v důsledků shora uvedených exekucí. Soud nijak nezpochybňuje, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byly na žalobce neoprávněně vedeny exekuce, nicméně s ohledem na to, že žalobce se po celou dobu skrýval, na exekuce ničeho nehradil, neboť ani nemohl mít ponětí o exekucích, když jeho pobyt orgánům státu (exekutorům) nebyl znám. K tomu soud dále uvádí, že v okamžiku, kdy byl zproštěn obžaloby, tak byly zrušeny i samotné exekuce.

55. Soud pak ani nemá za prokázané, že v době pohřbu jeho matky, celý hřbitov hlídala policie a on se nemohl účastnit pohřbu, když v tomto neuvěřil žalobci a z jiných důkazů toto nevyplývá. Jeho neúčast na pohřbu byla způsobena zejména tím, že se v té době vyhýbal pravomocně uloženému trestu, a to v důsledku toho, že se dobrovolně skrýval před nástupem do výkonu trestu. K tomu je nutné i dodat, že Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-385 následně uznal žalobce vinným dvěma trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1 písm. c) tr. zákona (v dané věci je i zahrnut skutek, pro který byl žalobce následně zproštěn) a byl mu uložen úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 4 let se zařazením do věznice s dozorem, kdy rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. K tomu soud dále doplňuje, že se jednalo o trestnou činnost, které se žalobce dopustil v době od [datum] do [datum], a to celkem v 6 případech tak, že na poškozené namířil pistoli a požadoval vydání peněž, toto má soud za prokázané z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-509 a ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. [anonymizováno].

56. Co se týče dalších dopadů do života žalobce, jak je popsal ve svých skutkových tvrzeních a následně prokazoval svojí výpovědí, soud uvádí, že ohledně těchto dopadů dospěl soud k závěru, že je zde přetržena příčinná souvislost, když se sám žalobce dobrovolně rozhodl, že se bude před nástupem k výkonu trestu odnětí svobody skrývat. Tvrzené újmy totiž nebyly tím zásadním a jediným hybatelem, když sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že nechce nastoupit do výkonu trestu a radši se bude skrývat, ostatně toto uváděl i ve svých žalobních tvrzeních. Žalobce se tak svobodně rozhodl nerespektovat v dané době pravomocné soudní rozhodnutí o uloženém trestu. Právě v důsledku svého vlastního rozhodnutí se žalobce následně po dobu 13 let skrýval. Z provedeného dokazování, zejména tedy z výslechu žalobce, soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a jím dovozovanými jednotlivými újmy (nelegální práce, nemožnost mít zdravotní pojištění, ztráta identity, nemožnost cestování, ztráta přátel, ztráta kontaktu se synovci atd.). K tomu je nutné opakovaně dodat, že žalobce se dopustil činů stejně kvalifikovaných v době blízké, kdy se měl dopustil činu, pro který byl následně zproštěn. K této trestné činnosti se i sám žalobce doznal, byl po odpravení nezákonného rozhodnutí v podkladovém řízení odsouzen ze strany Okresního soudu v Mostě ve věci vedené pod sp. zn. [anonymizováno]. V této souvislosti je nutné zmínit, ač odůvodnění tohoto rozsudku absentuje z důvodu, že účastníci řízení se vzdali práva na odvolání a písemného odůvodnění, že při následném rozhodování musel soud zohlednit zejména dobu, která od spáchání trestných činů uplynula, chování žalobce v mezidobí a i skutečnost, že žalobce byl podroben vazebnímu stíhání v naříkaném řízení. Z těchto všech důvodů, ač absentuje písemné odůvodnění, přistoupil soud k uložení trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu. K danému závěru zdejší soud vede i skutečnost, že Okresní soud v Mostě uložil před obnoveným řízením žalobci nepodmíněný trest, když žalobce se dopustil několika loupežných přepadení.

57. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 58. Soud účastníkům řízení při jednání předestřel judikaturu, kterou navrhli účastníci řízení. Žalobce navrhl mj. rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 14 C 124/2023 a 44 C 240/2023 a Krajského soudu v Brně pobočka Zlín, sp. zn. 58 Co 91/2022, když k uváděným rozhodnutím ani po výzvě soudu nebyl schopen uvést, jak se shodují s případem žalobce a jaké částky byly tamním žalobcům přiznány. Soud tak z těchto rozhodnutí nevycházel, kdy žalobce nebyl schopen uvést nosné body, které se shodují s případem žalobce, ani jaké částky byly tamním žalobcům přiznány.

59. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 26 C 72/2018, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin loupeže ve spolupachatelství, byl vazebně stíhán 136 dnů. Trestní stíhání trvalo 12 let a 7 měsíců. V dané věci byly opakované návrhy na obnovu řízení. Žalobce byl nízkého věku, připravoval se na budoucí povolání, musel začít pracovat a splácet dluhy na základě nezákonného rozhodnutí, rozpadl se mu dlouholetý partnerský vztah. Trestní stíhání bylo silně medializováno. Byla mu přisouzena částka 750 000 Kč, která byla změněna odvolacím soudem, a to na částku 1 132 470 Kč, kdy tato byla vypočtena z částky 90 000 Kč za každý rok trestního stíhání. K tomu soud uvádí, že v daném případě soud přistoupil ke zcela nevhodnému postupu při určení přiznané výše zadostiučiní, které nemá oporu v konstantní judikatuře a není vhodná ke srovnání, kdy soud přepočítal nemajetkovou újmu dle let trestního stíhání. K tomu Nejvyšší soud opakovaně uvádí, že určení nemajetkové újmy není početní operace, pročež soud z daného případu nevycházel.

60. Z věcí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 161/2018 a 26 C 200/2018 bylo zjištěno, že dané nároky tamních žalobců byly promlčeny a soud je z důvodu promlčení zamítl, což bylo potvrzeno odvolacím soudem. Z daného důvodu ani tyto případy nebyly na případ žalobce přiléhavé.

61. Z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 29 Co 464/2017, bylo zjištěno, že žalobci byli stíháni pro spáchání trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, dílem samostatně a dílem formou spolupachatelství. Jednalo se o jiný trestný čin, kdy soud z tohoto rozhodnutí z daného důvodu nevycházel. Soud rovněž nevycházel z případu ve věci 15 C 248/2018, když v dané věci jednalo o osobu ředitelky ERÚ, kdy v jejím případě byly prokázány intenzivní zásahy do jednotlivých sfér tamní žalobkyně, kdy i žalobkyně byla stíhána pro jiný trestný čin než žalobce.

62. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 15 C 193/2012 (rozsudek Městského soudu v Praze 14 Co 314/2013) bylo zjištěno, že v dané věci byl tamější žalobce nezákonně stíhán pro trestný čin loupeže. Celé trestní stíhání strávil ve vazbě. O trestním stíhání se dozvědělo jeho širší okolí. Jednalo se o osobu trestně bezúhonnou. Trestní stíhání trvalo 80 dní. Žalobce byl odškodněn za vazbu, když se tyto události překrývají. Soud dospěl k závěru, že nelze jednoznačně odlišit imateriální újmu vzniklou samotným trestním stíháním. Žalobci nebylo přiznáno za stíhání žádné finanční odškodnění. Žalobce byl obviněn ze zločinu loupeže s trestní sazbou odnětí svobody od 2 do 10 let. V této části byl rozsudek potvrzen odvolacím soudem. Daný případ je s případem žalobce podobný v tom, že byl stíhán pro stejnou trestnou činnost, shodně byl také ve vazbě, kdy na rozdíl od tamního žalobce ve vazbě strávil delší čas. A dále se žalobce v dané věci dopustil loupežného přepadení opakovaně.

63. Z věci Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 37 C 72/2016 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro loupež dle 173 odst. 1, odst. 2 písm. c), byl ve vazbě. Věc byla medializována na internetu, přišel o přátele, zhoršil se jeho psychický stav. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 7 měsíců. Byla mu přiznána částka 60 000 Kč. Trestní stíhání žalobce trvalo kratší dobu, jeho případ nebyl medializován, rovněž však strávil část trestního stíhání ve vazbě. V případě žalobce pak nebyly prokázaný takové dopady jako u tamního žalobce.

64. Z věci Obvodního soud pro Prahu 2, sp. zn. 12 C 135/2021 bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán nezákonně pro loupež dle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst.

3. Trestní řízení trvalo 3 roky a 2 měsíce. Byl vazebně stíhán za což byl odškodněn, kdy převážnou část újmy vztahoval ke skutečnosti, že na něm byla vykonána vazba. Trestní stíhání bylo medializováno. Jiné dopady nebyly prokázány. Žalobci byla poskytnuta omluva ohledně nemajetkové újmy, za nezákonné trestní stíhání byl rozsudek odvolacím soudem potvrzen. Věc žalobce se shoduje s daným případem, že žalobce byl rovněž vazebně stíhán za což mu bylo poskytnuto odškodnění s tím, že převážná část dopadů nebyla prokázána, resp. nebyla v příčinné souvislosti.

65. Z věci Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 26 C 23/2019, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán nezákonně pro loupež dle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 ve stádiu přípravy. Trestní stíhání trvalo cca 3 roky. Žalobce vykonal vazbu. Přišel o zaměstnání, nedošlo však k narušení rodinných vazeb. Věc byla medializována v celostátním tisku, byl odškodněn za vazbu. Žalobci přiznal částku 60 000 Kč ohledně nemajetkové újmy, za nezákonné trestní stíhání byl rozsudek odvolacím soudem potvrzen. Věc žalobce se shoduje s tím, že byl rovněž vazebně stíhán, za což byl odškodněn. Nicméně jeho věc nebyla medializována a ani nepřišel o práci.

66. Soud tak uzavírá, že žalovaná žalobce odškodnila částkou 45 000 Kč, kdy soud na základě shora uvedeného shledal, že tato částka je odpovídající a je zcela přiléhavá újmě, jejíž existenci žalobce prokázat, a tak odpovídá spravedlivému odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce. Žalobcem nebyly v řízení prokázány závažné dopady do jeho života, když ohledně většiny tvrzených újem byla přetržena příčinná souvislost. Soud rovněž musel zohlednit to, že některé újmy byly částečně spojovány s nezákonnou vazbou, za kterou byl žalobce zcela odškodněn a rovněž bylo nutné zohlednit to, že žalobce v blízké časové souvislosti se dopustil opakovaně obdobného loupežného jednání, pročež bylo jeho dobré jméno narušeno v jeho blízkém okolí. Z daného důvodu tak soud žalobu i v této části zamítl.

67. Soud závěrem uvádí, že se nezabýval otázkou samotné nezákonnosti pachových stop, neboť toto nebylo předmětem odškodňovací řízení za nezákonné trestní stíhání. K tomu je nutné i zmínit, že pro samotnou nepoužitelnost těchto důkazů byl žalobce zproštěn, na zdejším soudu tak bylo toliko posoudit způsobenou nemajetkovou újmu v důsledku nezákonného trestního stíhání ve věci vedené u Obvodního soudem pro [adresa] pod sp. zn. [anonymizováno].

68. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

69. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 9 režijních paušálů po 300 Kč, tedy celkem 2 700 Kč, dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, 3krát příprava na jednání, 4krát účast u jednání včetně vyhlášení rozsudku a závěrečný návrh ve věci samé. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod. K tomu soud dále uvádí, že částečné zpětvzetí žaloby nebylo způsobeno chováním žalované, když žaloba byla ze strany žalobce podána předčasně.

Poučení