10 C 102/2020-243

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence nájemního vztahu a o náhradu škody takto:

Výrok

I. Určuje se, že trvá nájemní vztah žalobce jakožto nájemce pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], ze smlouvy o nájmu uzavřené dne 4. 12. 1992.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 200 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 6. 9. 2020 do 21. 9. 2020 zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 78 191 Kč do tří [anonymizováno] od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], se [anonymizováno] v [obec], [ulice a číslo].

V. Žalobci se vrací přeplatek zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 9. 2020 domáhal ochrany práv nájemce, držby a vlastnického práva a náhrady škody. Žalobu podal v návaznosti na předběžné opatření nařízené Okresním soudem v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce jakožto spolek kerských tenistů užíval tenisové kurty na pozemku parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ pozemek s tenisovými kurty“ nebo jen„ tenisové kurty“), součástí sportoviště jsou i pozemky parc [číslo] parc. [číslo] na němž se nachází stavba ev. [číslo] oba zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ pozemek s klubovnou“ nebo jen„ klubovna“). Pozemek s tenisovými kurty byl ve vlastnictví [územní celek], která je na základě smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992 (dále jen„ nájemní smlouva“) pronajala [anonymizována dvě slova] [obec], jehož byl tenisový klub, tj. žalobce, součástí. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podle čl. 3 nájemní smlouvy vstoupil žalobce do práv a povinností nájemce za [anonymizována dvě slova] [obec] a v rámci tzv. delimitace došlo k předání vlastnického práva k nemovitostem z [anonymizována dvě slova] [obec] na žalobce (jedná se zejména o vlastnické právo ke klubovně a k pozemkům s klubovnou, a dále o vlastnické právo k oplocení pozemku s tenisovými kurty, přípojce vody, skruži a šachtě s výtokem vody, k venkovnímu schodišti a pevné zabudované lavici a k povrchu tenisových kurtů a příslušenství kurtů.). [územní celek], kterou v tu dobu zastupoval starosta [titul]. [příjmení], uzavřel dne 17. 9. 2013 kupní smlouvu, na základě které byl pozemek s tenisovými kurty za cenu 1 500 001 Kč prodán [právnická osoba], s.r.o., kterou v tu dobu zastupoval pan [jméno] [příjmení]. Následně se jednatelem a jediným společníkem [právnická osoba], s.r.o. stal [titul]. [příjmení]. V tu dobu již nezastával funkci starosty. [právnická osoba], tehdy zastoupená [titul]. [příjmení], uzavřela dne 23. 3. 2016 kupní smlouvu se společností [právnická osoba] (tj. s žalovanou), ve které byl jedním z jednatelů [titul]. [příjmení]. Kupní cena činila 240 420 Kč. Žalovaná se snažila prosadit svůj záměr postavit na pozemku s tenisovými kurty penzion, k čemuž ovšem nedošlo. Ať už [právnická osoba], s.r.o., tak žalovaná, byly o existenci nájemní smlouvy náležitě obeznámeny. Ostatně to vyplývá i ze samotné totožnosti statutárních zástupců jednotlivých společností a osoby starosty, který zastupoval [územní celek]. Žalovaná ve dnech 1. 7. a 2. 7. 2020 vstoupila na pozemek s tenisovými kurty, které žalobce na základě nájemní smlouvy užívá, a pomocí techniky vykopala uprostřed obou kurtů hluboké jámy. Žalobce má za to, že výkopy byly provedeny výlučně za účelem zabránění členům žalobce provozovat sportovní aktivity na tenisových kurtech. Dále žalovaná provedla výkop mezi klubovnou a pozemkem s tenisovými kurty, vyměnil zámek od branky na pozemek s tenisovými kurty. V této souvislosti vznikla žalobci škoda, když musel svému členovi [titul]. [jméno] [příjmení] vrátit část členského příspěvku ve výši 1 200 Kč z důvodu nemožnosti užívat tenisové kurty. Žalobce dále uvedl, že předběžně vyčíslil náklady na opravu tenisových kurtů na částku 100 726 Kč, které ale v tomto řízení nepožaduje. Žalobce odeslal žalované výzvu k náhradě škody dne 16. 9. 2020. Podáním ze dne 5. 10. 2020 žalobce změnil žalobu tak, že se dále domáhal určení existence nájemního vztahu ke dni 20. 7. 2020, na základě kterého užívá žalobce pozemek s tenisovými kurty, přičemž důkazní návrhy byly téměř totožné s návrhy označenými a předloženými s žalobou ze dne 9. 9. 2020. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem na tomto určení zejména v tom, že tímto určením se předejde dalším sporům (žalovaná chtěla po žalobci milionové částky za bezdůvodné užívání pozemku), žalobce také provedl na pozemku rozsáhlé investice, které se žalovaná snaží zmařit, žalovaná také provádí opakované neoprávněné zásahy. Určením, že nájemní vztah trvá, dojde k ochraně veřejného zájmu na zachování sportovišť, které žalobce udržuje s cílem sdružování dospělých a mládeže.

2. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že s žalobou nesouhlasí a že žalobci nesvědčí ani vlastnické, ani nájemní právo ani právo držby pozemku s tenisovými kurty, které žalovaná vlastní. Žalovaná tvrdí, že nájemní smlouva byla pronajímatelem vypovězena na základě usnesení zastupitelstva [územní celek] ze dne 18. 11. 2011, o čemž svědčí výpis z usnesení zastupitelstva [územní celek] [číslo] 2011. Následně došlo k prodeji pozemku s tenisovými kurty. I přes skončení nájmu výpovědí žalobce tenisové kurty neoprávněně využíval, proto z důvodu právní jistoty předal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tehdejší advokát vlastníka pozemku ([právnická osoba], s.r.o.), dne 22. 11. 2013 další výpověď z nájmu pozemku s tenisovými kurty osobně [titul]. [jméno] [příjmení], tehdejšímu předsedovi výboru žalobce, který byl oprávněn za klub jednat. [titul]. [jméno] [příjmení] výpověď osobně převzal, což stvrdil svým podpisem na samotném dokumentu. Výpověď byla předána v sídle [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky žalobce, která byla výpovědi osobně přítomna. JUDr. [jméno] [příjmení] na základě této výpovědi následně komunikovala s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za účelem uzavření nové nájemní smlouvy. [ulice] nájemní smlouva však nikdy uzavřena nebyla. Žalobci tak nesvědčí nájemní právo k pozemku s tenisovými kurty. K poškození tenisových krutů se žalovaná vyjádřila tak, že se jednalo o výkopy – zemní sondy, jejichž účelem bylo zjistit stav podloží pod tenisovými dvorci, a to vzhledem k tomu, že se protiprávním jednáním žalobce kvalita tenisových kurtů výrazně zhoršila. Sondou bylo zjištěno, že pod tenisovými kurty není žádné štěrkové podloží případně škvárová vrstva, která by umožnila vsakování dešťové vody pod hrací plochou. Žalovaná se tak rozhodla nechat vykopat vsakovací šachty, které měly být následně hutněny štěrkem a kamenivem a dále měly soužit k zachytávání a odvádění dešťové vody z pozemku. Žalovaná je vlastnicí pozemků s tenisovými kurty, které nejsou zatíženy právem jiné osoby, proto žalobce nemá právo do rozhodnutí žalované ohledně zacházení s tenisovými kurty zasahovat. Žalovaná dále zaznamenala dne 25. 7. 2020 činnost žalobce na pozemku s tenisovými kurty, když byly v rámci stavební činnosti zasypávány vsakovací šachty. Žalovaná má za to, že jí tímto jednáním vznikla škoda ve výši 43 500 Kč. V dalších tvrzeních a důkazech odkázala na své odvolání ze dne 3. 8. 2020 proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Žalovaná má za to, že žalobce účelově zamlčel informaci o zániku nájemní smlouvy. Žalovaná pak k uplatněnému nároku žalobce na náhradu škody uvedla, že žalobce tenisové kurty užívá neoprávněně, a to minimálně od května roku 2016, čímž způsobuje žalované škodu, kterou si vyčísluje na částku 177 Kč za hodinu užívání tenisových kurtů, celkem na částku 191 691 Kč za rok. Jako procesní obranu tak započetla svůj nárok na náhradu škody proti žalobci ve výši 1 200 Kč.

3. Žalobce rozporoval výpovědi z nájemního vztahu a uvedl, že o existenci výpovědi ze dne 23. 11. 2011 se dozvěděl až ze spisu, tedy po téměř 9 letech po datu, kdy měla být výpověď vyhotovena, přičemž ani stávající členové ani dřívější vedení žalobce nemělo povědomí o této výpovědi, ostatně ani stávající starosta [územní celek] nemá k dispozici výpověď z nájmu ze dne 23. 11. 2011. Zároveň žalobce rozporoval, že by výpověď podepsal [titul]. [jméno] [příjmení]. Žalobce dále poukazoval na to, že i podle zápisů ze zasedání zastupitelstva je patrné, že nájemní vztah i po 23. 11. 2011 nadále trval. Žalobce poukazoval i na to, že hlavičkový papír, který byl použit na listinu považovanou za výpověď z 23. 11. 2011, je odlišný od hlavičkového papíru, který v té době [územní celek] užívala, a navíc obsahuje i nesprávné [anonymizováno] obce, což není standardní pro vzorový hlavičkový papír. Žalobce tak namítá, že výpověď ze dne 23. 11. 2011 není pravá. V souvislosti s výpovědí ze dne 22. 11. 2013 žalobce uvádí, že obsahuje odkaz na čl. 4 nájemní smlouvy, ale neobsahuje konkrétní porušení nájemní smlouvy či zákonného ustanovení, proto není taková výpověď platná. Dále žalobce poukázal na okolnosti uzavření nájemní smlouvy a na to, že jejím prostřednictvím mělo dojít ve veřejném zájmu k zachování sportoviště pro veřejnost.

4. Dne 14. 12. 2020 byla soudu doručena žaloba žalobce na určení existence nájemního vztahu (evidováno pod sp. zn. [spisová značka]). Nad rámec již výše uvedené argumentace žalobce rozporoval platnost výpovědi z nájmu ze dne 23. 9. 2020, kterou žalobce obdržel od zástupkyně žalované. Žalobce rozporoval, že by byla zástupkyně žalovaného zmocněna k podání výpovědi žalobci, neboť z předložené plné moci má žalobce za to, že byla zástupkyni žalované uložena toliko procesní plná moc, která zástupkyni neopravňuje k hmotněprávnímu jednání, které výpověď z nájmu představuje. Výpověď je zároveň neurčitá, když není jasné, kdy má nájem skončit a zároveň obsahuje informaci, že nájem netrvá. V souvislosti s placením nájemného žalobce uvedl, že opakovaně žádal žalovanou o sdělení účtu pro účely zasílání nájemného, avšak ten mu nebyl poskytnut, případně mu byla platba vrácena. Vzhledem k tomu, že spolu řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] skutkově souvisí, předmět řízení pod sp. zn. [spisová značka] zahrnuje určení ve smyslu žaloby projednávané pod sp. zn. [spisová značka], rozhodl soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o spojení věcí s tím, že řízení je dále vedeno pod sp. zn. [spisová značka].

5. Jelikož došlo při jednání dne 30. 3. 2020 k upřesnění petitu týkajícího se určovací žaloby, uvádí soud pro přehlednost, že je předmětem řízení určení, že je žalobce nájemcem pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] [katastrální uzemí], a to na základě smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992. A dále je předmětem řízení nárok žalobce na náhradu škody ve výši 1 200 Kč.

6. Žalovaná v průběhu jednání zpochybnila platnost nájemní smlouvy z důvodu neurčitosti jejího předmětu a ve vyjádření ze dne 13. 4. 2021 pak rozporovala platnost nájemní smlouvy ze 4. 12. 1992, když namítala nedostatečnou legitimaci k jejímu uzavření na straně nájemce. Jako nájemce je v nájemní smlouvě uveden [anonymizována dvě slova] [obec], zastoupený předsedou tenisového oddílu [ulice] ([jméno] [anonymizováno]). Podle žalované takto označený subjekt neexistoval a nemohl tak uzavřít smlouvu. Dále žalovaná namítala absolutní neplatnost nájemní smlouvy z důvodu, že nebyl v rozporu s § 36a odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, uveřejněn záměr obce o pronájmu předmětného pozemku.

7. Žalobce ke zpochybnění platnosti nájemní smlouvy uvedl, že postup při uzavírání smlouvy byl zcela v souladu s platnými právními předpisy. V případě [titul]. [jméno] [příjmení] se nejednalo ani o překročení oprávnění při zastupování nájemce. [anonymizována dvě slova] [obec] navíc bylo celou dobu obeznámeno se skutečností, že bude nájemní smlouva uzavřena. Dále žalobce poukázal na to, že žádná ze smluvních stran, která podle nájemní smlouvy téměř 30 let postupovala, ji nijak nezpochybnila. Zároveň s odkazem na zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, uvedl, že doba pro uchování příslušných dokumentů obce byla 10 let.

8. Z listiny nazvané„ Smlouva o nájmu“ (č. l. 20-21) má soud za prokázané, že smluvními stranami této smlouvy byla [územní celek], za kterou jednal starosta [jméno] [příjmení], na straně pronajímatele, a [anonymizována dvě slova] [obec], zastoupený předsedou tenisového oddílu [příjmení] [jméno] [příjmení], na straně nájemce. Smlouva byla podepsána dne 4. 12. 1992. Předmětem smlouvy byl pronájem pozemkové parcely č. kat. [číslo] – ostatní plocha o celkové rozloze 1355 m2 a dřevěné klubovny ev. [číslo] o zastavěné ploše 61 m2 na pozemku [číslo]. V čl. 3 smlouvy byl vymezen účel nájmu, podle kterého byl nájemce oprávněn předmět nájmu užívat výlučně pro potřeby tenisového oddílu [ulice] a pozemek mohl být využíván dle této smlouvy výlučně jako tenisové kurty. [anonymizováno] oddíl [ulice] byl dále stanoven jako provozovatel s tím, že za podmínky, že získá vlastní subjektivitu, vstoupí bez dalšího do uvedené nájemní smlouvy jako smluvní strana místo [anonymizována dvě slova] [obec]. Nájemce nebyl ze smlouvy oprávněn uzavírat podnájemní smlouvy ani užívat předmět nájmu k jinému účelu bez písemného souhlasu pronajímatele. Doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou. Pronajímatel byl oprávněn vypovědět smlouvu, pokud nájemce závažným způsobem poruší ustanovení sjednaná touto smlouvou. Za závažné porušení bylo uvedeno zejména jednání spočívající v užívání předmětu nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Výpovědní lhůta byla stanovena na 6 měsíců. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 Kč ročně, přičemž obě smluvní strany výslovně uvedly, že takto sjednaná cena odpovídá jejich pravé vůli a v této souvislosti odkazovaly na čl. 6 smlouvy obsahující další ujednání. Mj. v čl. 6 odst. 2 se smluvní strany dohodly na tom, že na pozemku uvedeném ve smlouvě pod bodem 2.1a) (parc. [číslo] – pozn. soudu) je vlastním nákladem nájemce a tenisového oddílu vybudováno oplocení a nacházejí se věci movité (jako sportovní zařízení, zařízení potřebná k údržbě a podobně) ve vlastnictví nájemce a tenisového oddílu. Nájemce se dále zavázal k požádání vlastníka o potřebná povolení k výstavbě nové náhradní klubovny podle generelu schváleného obcí. Nájemce se zavázal vybudovat klubovnu vlastním nákladem a měl se stát i jeho vlastnictvím. Smluvní strany se výslovně dohodly na tom, že změny a doplňky smlouvy budou platné jen v písemné formě.

9. Z prohlášení ze dne 6. 12. 1998 (č. l. 22) má soud za prokázané, že [anonymizována dvě slova] [obec] prostřednictvím svého zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], potvrdilo platnost závazku obsaženého ve smlouvě o nájmu, kterou se zavázalo převést vlastnické právo k movitému i nemovitému majetku na [anonymizováno] oddíl [ulice]. Předaný majetek byl identifikován v soupisu nemovitého a movitého majetku ze dne 6. prosince 1998. Soupis byl podepsaný za [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a za [anonymizováno] [obec] [titul]. [jméno] [příjmení].

10. Z potvrzení ujednání mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a [anonymizováno] klubem [obec] (žalobcem) ze dne 12. 8. 2019 (č. l. 23) má soud za prokázané, že se smluvní strany utvrdily v platnosti závazků převést z [anonymizována dvě slova] [obec] na žalobce movitý a nemovitý majetek, který se nachází na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec].

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] (č. l. 24) má soud za prokázané, že tato společnost vznikla dne 30. 11. 2015 a má dva společníky: [titul]. [jméno] [příjmení], [datum narození], a [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození].

12. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. (č. l. 40 – 41) má soud za prokázané, že tato společnost vznikla dne 19. 4. 2013 a od 30. 5. 2013 do 17. 3. 2015 měla jednatelem pana [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl od 20. 6. 2013 do 10. 4. 2015 i společníkem, a od 17. 3. 2015 do 30. 11. 2016 měla jednatelem [jméno] [příjmení], [datum narození], který byl od 10. 4. 2015 do 6. 9. 2016 i společníkem; po tomto datu, tj. od 6. 9. 2016 je společníkem společnost [právnická osoba] se sídlem v [anonymizováno].

13. Ze stanov spolku [anonymizována dvě slova] [ulice] účinných od 20. 4. 2019 (č. l. 25 – 28) má soud za prokázané, že tento subjekt vznikl dne 8. 2. 2000, a cílem jeho činnosti je sdružování dospělých a mládeže za účelem provozování sportovních her a za tímto účelem i vytváření podmínek pro sport, včetně veškerých služeb spojených s touto činností, především v zájmu sportovního a společenského vyžití členů žalobce; dále aktivní účast na zvelebování životního prostředí a spolupráce při realizaci ekologických programů v osadě [ulice].

14. Z výpisu ze spolkového rejstříku žalobkyně (č. l. 14 – 15) má soud za prokázané, že žalobkyně vznikla dne 8. 2. 2000, a deklarovaný účel činnosti je zejm. sdružování dospělých a mládeže za účelem provozování sportovních her.

15. Z kupní smlouvy ze dne 17. 9. 2013 (č. l. 38 – 39) uzavřené mezi obcí [obec], kterou zastupoval starosta obce Ing. [jméno] [příjmení], a [právnická osoba] s.r.o., která byla zastoupena jednatelem [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že [územní celek] jako prodávající prodala [právnická osoba] s.r.o. jakožto kupující nemovitosti: pozemky parc. č [číslo], o výměře 1 355 m2, druh pozemku ostatní plocha v k. ú. [obec] u [obec] a pozemek parc. [číslo] o výměře 848 m2, druh pozemku lesní pozemek v k. ú. [obec] u [obec], oba zakresleny na geometrickém plánu pro rozdělení pozemku [číslo] 2012, odsouhlasený [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], pod [číslo jednací]. Kupní cena činila 1 500 001 Kč, která byla před podpisem kupní smlouvy převedena kupujícím na bankovní účet prodávajícího. V čl. III. kupní smlouvy kupující výslovně prohlásil, že mu je znám právní i faktický stav převáděné nemovitosti, tuto si řádně prohlédl a v tomto stavu ji kupuje. Kupující dále prohlásil, že pozemek [parcelní číslo] v katastru [územní celek] zachová jako sportoviště dle platného územního plánu [územní celek].

16. Z kupní smlouvy ze dne 23. 3. 2016 (č. l. 42 – 43) uzavřené mezi [právnická osoba] s.r.o., zastoupenou jednatelem [jméno] [příjmení], jakožto prodávající, a společností [právnická osoba] zastoupenou jednatelem [titul]. [jméno] [příjmení], jakožto kupující má soud za prokázané, že prodávající převedla kupující pozemky parc. [číslo] o výměře 1 355 m2, druh pozemku ostatní plocha a pozemek parc. [číslo] o výměře 848 m2, druh pozemku lesní pozemek, vše v [katastrální uzemí], [list vlastnictví], za celkovou kupní cenu 240 420 Kč. V čl. IV prodávající prohlásil, že ke dni uzavření kupní smlouvy jsou převáděné nemovité věci prosty dluhů, věcných břemen, služebností, zástavního práva či jiných právních závazků, ani jejich převod není nijak omezen.

17. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí ze dne 7. 7. 2020 (č. l. 16) má soud za prokázané, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním územní [obec] evidovaný na [list vlastnictví] o výměře 1 355 m2 vlastní žalovaná ([právnická osoba]) a nejsou na pozemku evidována žádná omezení vlastnického práva.

18. Z fotografie založené ve spise na č.l. 44 má soud za prokázané, že obsahuje datum pořízení dne 25. 4. 2020, čas 11:30:18 a zachycuje tenisové kurty, které nevykazují zjevné známky poškození, nebo prováděných stavebních prací.

19. Z fotografií založených ve spise na č. l. 35 až 37 má soud za prokázané, že obsahují datum 1. 7. 2020 a zachycují tenisové kurty, kolem kterých jsou vykopány podlouhlé výkopy, které jsou částečně zatopené vodou.

20. Z fotografií založených ve spise na č.l. 45 až 46 má soud za prokázané, že obsahují datum 2. 7. 2020 a zachycují tenisové kurty, ve kterých jsou vykopány jámy o krychlovém tvaru. [obec] jsou částečně zatopené vodou.

21. Z žádosti člena [anonymizováno] klubu [ulice] (žalobce) [titul]. [jméno] [příjmení] (č. l. 47) ze dne 7. 7. 2020 má soud za prokázané, že tento člen žalobce požádal o vrácení členského příspěvku na rok 2020 v důsledku předčasného ukončení (přerušení) sezóny, která byla zahájena dne 26. 4. a skončila dne 30. 6. (byla přerušena), ačkoli obvykle končí k [číslo]. Přeplatek vyčíslil na 1 435 Kč.

22. Z historie transakcí bankovního účtu [číslo] (č. l. 49) vedeného u [právnická osoba] na jméno žalobce, má soud za prokázané, že dne 24. 4. 2020 uhradil [jméno] [příjmení] z účtu č. [bankovní účet] příspěvek na rok 2020 ve výši 2 400 Kč.

23. Z oznámení o zadání domácí platby z účtu č. [bankovní účet] (č. l. 53) má soud za prokázané, že na účet č. [bankovní účet] byla provedena platba ve výši 1 200 Kč s popisem„ vrácení členského příspěvku“.

24. Z technické zprávy na poškozený tenisový kurt ze dne 24. 7. 2020 (č. l. 51 – 52) má soud za prokázané, že jednatel společnosti [právnická osoba] doporučil částečnou opravu poškozených antukových kurtů v [anonymizováno], součástí byl i rozpočet na materiál a práci, která nezajistí pohodovou hru a doporučil tak kompletní rekonstrukci kurtů.

25. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (č. l. 54 – 56), má soud za prokázané, že byla zamítnuta kasační stížnost žalované týkající se rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a Městského úřadu v Sadské, který rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [rok] [spisová značka] zamítl žádost žalované ([právnická osoba]) o umístění stavby„ Novostavba penzionu, parkovacích státní a zpevnění přilehlých ploch na pozemcích parc. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a zároveň zastavil řízení o stavebním povolení téže stavby, přičemž v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo řečeno, že dotčené plochy jsou dotčeny funkčním využitím plchy [anonymizováno] – tělovýchova a sport a dále uvedl, že z dotčených částí územního plánu vyplývá vůle obce regulovat v souladu se zvoleným funkčním využitím a grafickým zobrazením pozemek parc. [číslo] jako sportovní areál a součást společenského centra [anonymizováno].

26. Z listiny nazvané„ Výpověď ze smlouvy o nájmu – předání“ ze dne 23. 11. 2011 (č. l. 86) má soud za prokázané, že v záhlaví obsahuje identifikaci„ [územní celek], [obec a číslo], [PSČ] [obec], [anonymizována čtyři slova], dále je adresována [anonymizováno] klubu [ulice] a obsahuje sdělení, že na základě usnesení zastupitelstva [územní celek] [číslo] [rok] přijatého zastupitelstvem obce na zasedání dne 18. 11. 2011 dává pronajímatel nájemci výpověď z nájemní smlouvy uzavřené dne 4. 12. 1992 mezi obcí [obec], jako pronajímatelem a [anonymizována dvě slova] [obec], jako nájemcem. Výpověď byla odůvodněna odkazem na čl. 4 věta druhá nájemní smlouvy, tedy z důvodu, že nájemce závažným způsobem porušil ustanovení této nájemní smlouvy a neplatil nájemné 17 let. Nájem měl skončit uplynutím 6 měsíční výpovědi doby. Za [anonymizováno] klub [ulice] je uveden nečitelný podpis. Za [územní celek] je podepsán [titul]. [jméno] [příjmení], starosta.

27. Z listiny nazvané„ výpověď nájmu – p. [číslo] ostatní plocha v k. ú. [obec] u [obec]“ (č. l. 87), ze dne 21. 11. 2013 má soud za prokázané, že obsahuje oznámení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že jménem [právnická osoba] s.r.o. vypovídá nájem pozemku [parcelní číslo] ostatní plocha v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Dále tato listina obsahovala informaci, že nájem skončí uplynutím šestiměsíční výpovědní lhůty. Listina neobsahovala důvod výpovědi. Ručně bylo do listiny vepsáno:„ převzal dne 22. 11. 2013 [příjmení]“ a byla připojena parafa.

28. Z listiny nazvané„ Výpověď nájmu ze dne 23. 9. 2020“ (č. l. 40 připojeného spisu zn. [spisová značka]) má soud za prokázané, že listina byla adresována [anonymizováno] klubu [ulice], z.s. a obsahovala sdělení, že již několikrát byla právními předchůdci žalované dána výpověď nájmu pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], přesto žalobce dále tvrdí, že nájem založený nájemní smlouvou ze dne 4. 12. 1992 trvá, proto z důvodu právní jistoty v zastoupení klienta – žalované vypovídá nájem pozemku a to z důvodu závažného porušení povinnosti nájemce a ustanovení sjednaných v nájemní smlouvě, konkrétně neplacení nájemného nejméně za dobu od 23. 3. 2016 dosud. Dále zde zástupkyně žalované vyjádřila právní názor o tom, že má za to, že nelze omezit možnost výpovědi nájmu uzavřeného na dobu neurčitou výpovědním důvodem, jehož naplnění nemůže vypovídající strana ovlivnit; ujednání možnosti výpovědi pouze v případě porušení povinnosti druhou stranou překračuje rámec pro autonomii vůle, a proto měla zástupkyně žalované za to, že obstojí i výpověď bez udání důvodu. Zároveň informovala žalobce o tom, že nájem skončí nejpozději uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. Přílohou výpovědi byla plná moc udělená žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 11. 2016.

29. Z dopisů [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 2. 2014 (č.l. 89-90) a 11. 3. 2014 (č.l. 104) má soud za prokázané, že byly adresovány [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a obsahují podrobné vysvětlení činnosti žalobce a sdělení podkladů pro stanovení výše nájemného. Přílohu tvořila i daňová přiznání žalobce, ze kterých má soud za prokázané, že k 31. 12. 2010 evidoval žalobce zisk 34 633 Kč, k 31. 12. 2011 činil zisk 13 963 Kč a k 31. 12. 2012 činil zisk 4 698 Kč (č.l. 90 rub – 102).

30. Z výpisu usnesení ze zápisu 7. zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 18. 11. 2011 (č. l. 169 – 170) má soud za prokázané, že v usnesení [číslo] 2011 bylo konstatováno, že zastupitelstvo [územní celek] schvaluje výpověď smlouvy o nájmu mezi obcí [obec] a [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 4. 12. 1992, kterou následně převzal [anonymizováno] klub [ulice] a pověřuje místostarostku obce paní [příjmení] k jednání s [anonymizováno] klubem k uzavření nové, pro obec výhodnější smlouvy.

31. Z námitek proti výpovědi (č. l. 39 připojeného spisu zn. [spisová značka]) má soud za prokázané, že žalobce rozporoval výpověď ze dne 23. 9. 2020, mj. pro neurčitost a dále odkazoval i na opakovanou žádost o sdělení čísla účtu, na který by mohl žalobce zasílat nájemné.

32. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 41 připojeného spisu zn. [spisová značka]) má soud za prokázané, že z něho byla dne 20. 4. 2015 odepsána dvakrát platba ve výši 6 775 Kč popsaná jako„ nájemné pozemek pod tenis. kurty“, avšak ve dnech 24. 4. 2015 byla dvakrát tato částka připsána zpět s popisem„ omylem zaslaná platba na neexistující nájem“.

33. Z vyjádření [územní celek] ze dne 21. 4. 2021 (č.l. 187) ve spojení s vyjádřením Státního okresního archivu [obec] ze dne 30. 4. 2021 (č.l. 194) a ve spojení s vyjádřením [územní celek] ze dne 12. 5. 2021 (č.l. 198) má soud za prokázané, že ani [územní celek], ani Státní okresní archiv [obec] nedisponují žádnými listinami týkajícími se záměru pronajmout pozemek s tenisovými kurty a smlouvy o nájmu tenisových kurtů ze dne 4. 12. 1992 (záměr obce pronajmout dotčený pozemek, zápisy ze zasedání zastupitelstva).

34. Ze stanov tělovýchovné jednoty [obec] ze dne 12. 1. 1991 (č. l. 203 – 205) má soud za prokázané, že tělovýchovná jednota je dobrovolným sdružením občanů provozujících tělovýchovu, sport, turistiku, organizační, osvětovou a hospodářskou činnost. V [anonymizováno] se dobrovolně sdružují oddíly, odbory a zájmové skupiny. Sdružovat se v nich mohou také jednotlivci bez členského vztahu k oddílu. [ulice] jednota byla založena v roce 1977 pod názvem [anonymizována dvě slova] [obec], přičemž se [anonymizována dvě slova] [obec] hlásí k tradicím tělovýchovy a sportu v [obec]. V čl. V odst. 21 stanov je upraveno, že jménem [anonymizováno] vystupuje předseda nebo jiný pověřený člen výkonného výboru a tajemník [anonymizováno]. K platnosti úkonu předsedy oddílu/odboru/jménem [anonymizováno] je zapotřebí dodatečného schválení výkonného výboru.

35. Z vyjádření [územní celek] ze dne 7. 4. 2021 (č. l. 179) má soud za prokázané, že obec nedisponuje listinou„ výpověď nájemní smlouvy uzavřené mezi obcí [obec] a [anonymizováno] klubem [ulice]“ (pozn. soudu: ve vyjádření obce je zjevná chyba v psaní, neboť obsahovalo nesprávný letopočet 2021 namísto 2011, přičemž je zjevné, že listopad 2021 v době vyhotovení vyjádření obce, tj. v dubnu 2021 ještě logicky neproběhl a v dotazu soudu byl řádně uveden listopad 2011).

36. Z čestného prohlášení [titul]. [příjmení] (č.l. 154) má soud za prokázané, že obsahuje podpis [titul]. [příjmení]. Skutečnosti uváděné v tomto prohlášení ovšem nepovažuje soud za prokázané touto listinou, neboť obsah čestného prohlášení nemůže nahrazovat svědeckou výpověď, která byla provedena, neboť svědek musí být řádně před podáním výpovědi poučen. Důkaz byl proveden toliko k prokázání tvrzení ohledně toho, že listina obsahuje podpis právě [titul]. [příjmení], když zástupce žalobce svědkovi tuto listinu při výslechu předložil.

37. Z kopie listiny nazvané„ zápis ze zasedání Zastupitelstva [územní celek], konaného dne 27. 6. 2013, od 18:00 hodin“ (č. l. 158 – 159) má soud za prokázané, že v levém horním rohu obsahuje část otisku úředního razítka [územní celek] a dále obsahuje informaci sdělovanou [titul]. [příjmení], (tehdejším) starostou obce o záměru obce prodat pozemky mj. i p. [číslo] se související informací, že [anonymizováno] klub má pozemky pod kurty pronajaty za 1 na rok.

38. Z výpisu ze zasedání zastupitelstva [územní celek] z 27. 6. 2013 (č.l. 219-220) má soud za prokázané, že v usnesení [číslo] bylo schváleno pod bodem III, že pozemek parc. [číslo] zůstane i po prodeji dle platného územního plánu [územní celek] jako plocha určená jako sportoviště, s tím, že zájemci o koupi nemovitosti mohou podat své písemné nabídky na adresu obce.

39. Z kopie listiny nazvané„ zápis ze zasedání Zastupitelstva [územní celek], konaného dne 19. 12. 2013, od 18:00 hodin“ (č. l. 160 – 162) má soud za prokázané, že v levém horním rohu obsahuje část otisku úředního razítka [územní celek] a dále obsahuje citaci dopisu p. [jméno] [příjmení], ve které je mj. uvedeno, že v současné době probíhají jednání mezi [právnická osoba] jako majitelem pozemků a [anonymizováno] klubem [ulice] jako nájemníkem o prodloužení nájemní smlouvy.

40. Z kopie listiny nazvané„ [příjmení] moc ze dne 25. 10. 2013“ má soud za prokázané, že obsahuje identifikační údaje společnosti [právnická osoba] a advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně paraf na konci listiny.

41. Z vyjádření advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že nyní nemá k dispozici listinné vyhotovení plné moci ze dne 25. 10. 2013.

42. Ze svědecké výpovědi [titul]. [jméno] [příjmení] nemá soud za prokázané, že listina nazvaná„ Výpověď ze smlouvy o nájmu – předání z 23. 11. 2011 (založená na č. l. 86) obsahuje podpis svědka [titul]. [jméno] [příjmení] a dále soud nemá za prokázané, že by kdy byla tato listina předána svědkovi.

43. V souvislosti se zamítnutými důkazními návrhy nejprve soud obecně uvádí, že se zaměřil na podstatu sporu, která souvisí s určením existence nájemního vztahu (nikoli s vlastnictvím určitých objektů, či pozemků, případně s náklady na budování určitých objektů). Od zjištěné (ne) existence nájemního vztahu se následně odvíjí i nárok na náhradu škody, který souvisí toliko s vyplacenou částí členského příspěvku a nikoli i s náklady na rekonstrukci/opravu či jiný technický zásah do tenisových kurtů. Přičemž tvrzení a námitky stran lze rozdělit do několika částí, které je účelné vypořádat i chronologicky. První okruh námitek žalované a tvrzení se týkal absolutní neplatnosti nájemní smlouvy, přičemž taková zjištění by předcházela následujícím zjištěním (ve vztahu k výpovědím apod.), neboť v případě konstatování absolutní neplatnosti nájemní smlouvy by bylo zcela nadbytečné zabývat se účinky případných výpovědí. Další část argumentace se týkala náležitostí nájemní smlouvy (tj. určitosti předmětu, legitimace osoby uzavírající tuto smlouvu, platnosti sjednaného výpovědního důvodu). Další část tvrzení se vztahovala již k faktickému naplnění výpovědního důvodu a s tím souvisejících účinků jednotlivých výpovědí. V této souvislosti bylo mnohdy tvrzeno více skutečností, které měly za následek ať už neúčinnost výpovědi nebo její neplatnost. Soud považoval za nadbytečné provádět veškeré důkazy, které by potvrdily veškeré tvrzené nedostatky výpovědí, neboť prokázání některých skutečností by bylo spojeno s významně nehospodárnými postupy a o některých lze mít i důvodné pochybnosti, že by mohly být kdy prokázány, když se nedochovala ani originální listina, nebo byla krátce před jednáním ztracena. V podrobnostech k zamítnutí jednotlivých důkazních návrhů odkazuje soud na následující dva odstavce.

44. Soud neprováděl dokazování Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č.l. 10-12) a z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (č.l. 13), z důvodu, že by z nich nemohly být zjištěny skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci, neboť se týkaly předběžného opatření a nikoli určení trvání nájemní smlouvy. Soud neprováděl jako důkazy ani výpisy z katastru nemovitostí k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (č.l. 17-18), neboť těchto pozemků se předmět sporu netýká, když je předmětem sporu určení nájemního vztahu k jinému pozemku (parc. [číslo]), v této souvislosti soud neprováděl dokazování ani katastrální mapou pozemku parc. [číslo] (č.l. 19), neboť je pro toto řízení nadbytečné a nebylo třeba zjišťovat, jak spolu jednotlivé pozemky sousedí. [příjmení] se vede o právní vztah toliko k jednomu pozemku. Soud neprováděl dokazování ani dokumentací skutečného provedení stavby (pasport kurtů), včetně ověření stavebním úřadem (č.l. 29-32), neboť tyto skutečnosti by mohly být významné pro určení, zda jsou tenisové kurty součást pozemku [číslo] avšak tato skutečnost nesouvisí s určením existence dotčené nájemní smlouvy ze 4. 12. 1992. Taktéž soud neprováděl dokazování doklady za vybudované oplocení (č.l. 33-34), tato skutečnost by mohla být významná pro zjištění vlastnictví a hodnoty oplocení, ale je nadbytečná pro určení existence nájemní smlouvy. Soud neprováděl dokazování ani nominací na tenisový turnaj vyhlášený na 20. 6. 2020 (č.l. 48), neboť skutečnosti týkající se případné nominace na tenisový turnaj nijak nesouvisí s existencí nájemní smlouvy ani s nárokem na náhradu škody, který se týkal vrácení členského příspěvku, nikoli škody související s případným pořádáním turnaje. Soud neprováděl dokazování ani přehledem o příjmech a výdajích žalobce za rok 2019 (č.l. 50), neboť skutečnosti zjišťované z těchto listin nijak nesouvisejí s existencí nájemní smlouvy ani s nárokem na náhradu škody. Nebyl prováděn důkaz ani komunikací z roku 1975 (č.l. 152-153), která měla podpořit tvrzení o vlastnickém právu, ovšem spor o určení vlastnického práva není předmětem tohoto řízení. Jako důkaz nebyla provedena ani dohoda o sdružení finančních prostředků (č.l. 155), výzvou k vrácení finančních prostředků vč. příloh (č.l. 156-162), neboť se týkaly změny územního plánu, která nijak s předmětem řízení nesouvisí. Soud neprováděl důkaz ani listinami týkajícími se žádosti o souhlas s výstavbou tenisové klubovny (č.l. 222- 223), neboť skutečnosti, které měly být těmito listinami prokazovány, tj. oprávnění [titul]. [příjmení] zastupovat [anonymizována dvě slova] [obec] je prokazatelné ze stanov [anonymizována dvě slova] [obec] a uvedené listiny jsou jako důkazy nadbytečné. Soud neprováděl jak důkaz ani výslech svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], neboť jeho výpověď měla sloužit k vyvrácení/potvrzení účinků výpovědi z nájmu ze dne 21. 11. 2013, avšak podstatné skutečnosti pro posouzení dané listiny byly zjištěny již vlastním obsahem listiny a komunikací [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], a výslech by tak byl nadbytečný a procesně nehospodárný, a to i z důvodu relevantního očekávání komplikací při zajišťování svědka při účasti na jednání s ohledem na protiepidemická opatření. Svědek se dle adresy uvedené v obchodním rejstříku zdržuje mimo území České republiky a jednatel žalované, který v rámci předchozí činnosti působil v rámci totožné společnosti ([právnická osoba]) při jednání dne 30. 3. 2021 soudu sdělil, že např. telefonický kontakt na pana [jméno] [příjmení] nemá. Vzhledem k tomu, že při jednání dne 29. 6. 2021 navrhovala výslech svědka [jméno] [příjmení] i zástupkyně žalované a to k téže listině, avšak za účelem potvrzení, že nastaly účinky výpovědi, odkazuje soud již na výše uvedené.

45. Soud neprováděl dokazování ani ceníky [anonymizováno] klubů, které navrhovala žalovaná v souvislosti se započtením pohledávky jakožto uplatněné procesní obrany proti žalobci. V této souvislosti soud upozorňuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud zabýval námitkou započtení též v rámci procesní obrany a uvedl kritéria, za kterých nelze považovat pohledávku za započitatelnou z důvodu její nejistoty a neurčitosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná započetla pohledávku, kterou vyčíslila jako náhradu škody z ušlého zisku, přičemž vycházela z ceny pronájmu kurtů ve výši 177 Kč hod, doby tenisové sezóny v trvání 5 kalendářních měsíců, 12 hodin denně po dobu 4 let. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí odkazoval na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku z roku 2012, ve které je vysvětlen účel započtení pohledávek, kterým má být odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných stran a nikoli vyvolání nejasností a následných sporů. Za nejistou a neurčitou následně označil Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 1987 o.z. pohledávku„ tzv. ilikvidní, tj. pohledávku, která je co do základu anebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze považovat pohledávku pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá) uhradit nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná a kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod.“ Pohledávku, kterou žalovaná navrhla k započtení, soud vyhodnotil jako nejistou a neurčitou, neboť se týká náhrady škody z titulu ušlého zisku, přičemž ušlý zisk nelze jednoduše vyhodnotit prostým násobkem odhadované hodinové ceny pronájmu tenisového kurtu (soud v tomto ohledu poukazuje i na rozpor, že ještě ve výzvě žalobci dne 21. 9. 2020 uváděla žalovaná hodinovou sazbu ve výši 150 Kč – č. l. 184, kdežto u soudu již uplatnila základ ve výši 177 [spisová značka] – č. l. 77 rub) a odhadu doby trvání tenisové sezóny, vč. odhadu, že denně jsou kurty pronajaty 12 hodin. K uvedeným zjištěním by bylo nutné podrobně zkoumat vytížení dotčených kurtů, jakož i to, kdo a v jakých cenách tyto kurty užívá. Již z vyjádření žalobce a předložených listin vyplývá, že kurty využívají členové žalobce, kteří platí členské příspěvky, nikoli klasické hodinové sazby, a bylo by třeba vyhodnotit, zda by případně tyto osoby měly zájem na pronájem kurtu i za cenu odhadovanou žalovanou. Nadto by se v tomto započtení dal zohlednit i příspěvek žalobce, který o kurty pečoval, a udržoval je, i případně tzv. zákaznickou základnu ve smyslu § 2315 o.z. Pohledávka žalované tak není pohledávkou započitatelnou a uplatnitelnou jako procesní obrana žalované, neboť dokazování, které by bylo s tímto nárokem žalované spojeno, je neúměrně zatěžující pro probíhající řízení. Soud neprováděl dokazování ani účastnickým výslechem [titul]. [příjmení], který žalovaná navrhovala, neboť byl navrhován zejména v souvislosti s okolnostmi přijetí usnesení zastupitelstva [územní celek], které se týkaly výpovědi ze dne 23. 11. 2011, ovšem okolnosti přijetí uvedeného usnesení nejsou rozhodné pro projednávanou věc, neboť podstatné je, co skutečně bylo schváleno (usnesení má formu veřejné listiny) a nikoli, o čem a jak se případně v průběhu zasedání jednalo.

46. Předmětem řízení je určení, že trvá nájemní vztah žalobce jakožto nájemce pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], ze smlouvy o nájmu uzavřené dne 4. 12. 1992 a dále nárok na náhradu škody ve výši 1 200 Kč. V první části žaloby se tak jedná o určovací žalobu ve smyslu § 80 o.s.ř. Předpoklad úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce spočívá v tom, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem a že účastníci mají věcnou legitimaci. Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Soud nemůže žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž by se účastníku předem dostalo poučení o povinnosti tvrdit a prokazovat naléhavost právního zájmu podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce nejprve podal určovací žalobu ve vztahu ke konkrétnímu datu, čímž by nebyl vyřešen případný spor do budoucna, ale vyjasnil by se toliko ve vztahu k minulosti. Fakticky by bylo možné podávat žalobu opakovaně vždy jen k jinému (postupně pozdějšímu) datu, proto by nemohl být dán naléhavý právní zájem na takovém určení. Nicméně žalobce po poučení poskytnutém soudem při jednání dne 30. 3. 2021 upravil žalobní petit tak, že se domáhal určení existence nájemního vztahu, aniž by bylo toto určení ohraničeno konkrétním datem, zároveň tvrdil důvody, pro které má za to, že je na tomto určení naléhavý právní zájem. Zejména mohlo tímto určením dojít k předejití budoucím sporům, které žalovaná v souvislosti s případným nárokem na náhradu škody (z titulu ušlého zisku avizovala). A navíc není mezi účastníky postaveno najisto, kdo a jak může sporný pozemek užívat a jaká práva mu svědčí. Soud proto uzavřel, že v projednávané věci dovodil existenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení, neboť je (objektivně vzato) způsobilé odstranit právní stav nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva, protože bude postaveno najisto, jakými právy a povinnostmi účastnící sporu ve vztahu ke spornému pozemku a k sobě navzájem disponují nebo jsou zavázáni.

47. Podle § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění (dále jen„ občanský zákoník z roku 2012), se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

48. Podle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění k 31. 12. 1992 (dále jen „občanský zákoník z roku 1964“), nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci vztah, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

49. Podle § 36a odst. 4 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 14. 2. 1993 (dále jen„ zákon o obcích z roku 1990), záměry obce převést nemovitý majetek a pronajmout nemovitý majetek, s výjimkou pronájmu bytů, musí být v obci vhodným způsobem zveřejněny nejméně po dobu 30 dnů před projednáním orgánem obce, aby se k nim mohli občané vyjádřit a předložit své nabídky.

50. Vzhledem k tomu, že žalovaná namítala absolutní neplatnost sporné nájemní smlouvy (což by předcházelo i případnému hodnocení výpovědí), zabýval se soud nejprve tím, zda je tato námitka důvodná. Vznik nájmu je datován k 4. 12. 1992, proto se podle přechodného ustanovení občanského zákoníku aplikuje ustanovení občanského zákoníku z roku 1964. Tento zákoník nerozlišoval mezi pachtem a nájmem, proto se soud tímto rozdělením bude zabývat později, až bude-li případně konstatováno, že byly splněny podmínky vzniku nájemní smlouvy v režimu občanského zákoníku z roku 1964.

51. Žalovaná rozporuje to, že nebyl uveřejněn záměr o pronájmu předmětného pozemku, z čehož i s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovozuje absolutní neplatnost nájemní smlouvy.

52. Soudu je znám rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ovšem skutkový stav, na který Nejvyšší soud aplikoval § 36a odst. 4 zákona o obcích z roku 1990 je odlišný od nyní projednávaného případu, neboť v situaci, kterou posuzoval Nejvyšší soud, bylo prokázáno, že záměr obec nezveřejnila, neboť se jednalo o situaci, kdy byly obcí uzavírány dodatky k nájemní smlouvě a představitelé obce měli za to, že se povinnost podle § 36a zákona o obcích z roku 1990 na tuto situaci nevztahuje. Kdežto v nyní projednávaném případě nebylo prokázáno, že by záměr pronajmout pozemky s tenisovými kurty [územní celek] neuveřejnila. Ke zjištění této skutečnosti nebyly předloženy důkazy, které by tvrzení žalované prokazovaly. Z odpovědi [územní celek] je toliko patrné, že obec již nedisponuje žádnými dokumenty, kterými by bylo možné ověřit, zda byl, nebo nebyl uvedený záměr zveřejněn. Tato skutečnost se nepodařila zjistit ani dotazem na Státní okresní archiv [obec], který taktéž nedisponuje žádnými listinami, které by se vztahovaly k uzavřené nájemní smlouvě. Ani jeden správní orgán tak nemá listinu obsahující vlastní záměr, ani zápisy z jednání zastupitelstva obce, na kterých by muselo být případně o tomto záměru jednáno.

53. Soud předně podotýká, že smysl zveřejnění záměru je v tom, aby všichni potenciální zájemci o koupi (případně pronájem) tohoto majetku měli rovnou příležitost svůj zájem efektivně uplatnit a aby před uplynutím stanovené lhůty orgány obce neučinily taková opatření, pro která by ke včasné nabídce zájemce jiného nemohlo být přihlédnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém se Nejvyšší soud vypořádal i s dřívějším rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém se řešilo uveřejnění záměru po dobu kratší než je zákonem stanovená lhůta. Nejvyšší soud explicitně uvedl, že„ (p) okud je v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedeno, že ‚negativním důsledkem nesplnění řádné publikační povinnosti obce je absolutní neplatnost právního úkonu…‘, je zjevné, že tím Nejvyšší soud měl na mysli absolutní neexistenci publikace ve smyslu faktu absence takovéhoto zveřejnění, nikoliv však ve významu publikace záměru v termínu kratším patnácti dní. Neplatností by tedy byl právní úkon stižen např. (‚pouze‘) v situaci, jestliže by v důsledku nedodržení lhůty k publikaci nemohl potencionální zájemce učinit příslušnou nabídku, resp. pokud by na takto jím učiněnou nabídku obec (právě z důvodu nedodržení zákonné patnáctidenní lhůty) již nereflektovala.“). Smyslem tohoto ustanovení tak není odklidit po čase nepohodlnou smlouvu, anebo dokonce hromadně zneplatnit všechny smlouvy o prodeji nebo pronájmu nemovitého majetku obce, které byly uzavřeny před takovou dobou, že k těmto smlouvám již i s ohledem na uplynutí skartačních lhůt neexistují listiny prokazující uveřejnění potřebných záměrů. Smyslem citovaného ustanovení (následně promítnutého do § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) je, aby bylo s majetkem obce nakládáno transparentně, a aby byla dána příležitost veřejnosti ucházet se o daný majetek, případně související závazkový vztah (nájemní vztah).

54. Zákon o obcích z roku 2000 do budoucna usnadnil případnou kontrolu uveřejnění záměru, když v § 41 odst. 1 stanovuje, že v případě, „podmiňuje-li tento zákon platnost právního jednání obce předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se listina o tomto právním jednání doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny. Je-li listina touto doložkou obcí opatřena, má se za to, že povinnost předchozího uveřejnění, schválení nebo souhlasu byla splněna.“ Obdobné ustanovení ovšem zákon o obcích z roku 1990 neobsahoval, proto případně není ani v textu smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992 uvedena žádná poznámka o uveřejnění záměru.

55. Zároveň soud podotýká, že žalovaná neuvedla na podporu svého tvrzení žádný argument, kterým by dovozovala, že záměr uveřejněn nebyl (ostatně i v jiných námitkách se žalovaná omezila toliko na tvrzení prosté negace určité skutečnosti nebo listiny, aniž by uvedla podpůrné argumenty, které by mohly nasvědčovat o důvodnosti takového tvrzení. (K tomu srov. protokol o 2. jednání a tvrzení o nepravosti nájemní smlouvy, nebo nepravosti listin předložených žalobcem). Naopak je ze zjištěného skutkového stavu pravděpodobné, že nikdy nebyla platnost uzavřené nájemní smlouvy zpochybňována, když po dobu téměř 30 let se k nájemní smlouvě přistupovalo jako k řádně uzavřené, smluvní strany plnily povinnosti smlouvou stanovené a ostatně i žalovaná (resp. i její právní předchůdci) se opakovaně pokusila nájemní smlouvu ukončit výpovědí (tj. akceptovala její existenci). V ani jednom případě výpovědi nezmínila žádné pochybnosti o neplatnosti nájemní smlouvy (či dokonce její pravosti) z důvodu nezveřejnění záměru. Nadto se žalovaná nedomáhá konstatování absolutní neplatnosti nájemní smlouvy pro nezveřejnění záměru z důvodu, že by jí bylo odepřeno právo účastnit se řízení o uzavření nájemní smlouvy k pozemku s tenisovými kurty, ale z důvodu, že jí vlastněný pozemek je zatížen nájemní smlouvu. Žalovaná ovšem tento pozemek s vědomím existence nájemní smlouvy prostřednictvím opakovaného prodeje nabyla, když se jednatel a společník žalované podílel na prodeji pozemku s tenisovými kurty. Tehdy ovšem nikoli v roli jednatele žalované (případně jiného zájemce) ale v roli starosty obce. Žalovaná tak nesplňuje ani případnou podmínku, kterou v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] pojmenoval v souvislosti se zjištěnými nedostatky při uveřejnění záměru Nejvyšší soud, a to, že by pro nedostatek zveřejnění záměru (určitou vadu, nikoli faktické nezveřejnění) nemohla být učiněna nabídka potencionálního uchazeče. Soud nemůže poskytnout ochranu jednání, které by nastolilo do budoucna stav právní nejistoty, když by obce, které prodaly či pronajaly majetek podle zákona o obcích z roku 1990, mohly nyní čelit námitkám absolutní neplatnosti těchto uzavřených kupních či nájemních smluv pro absenci uveřejnění záměru o prodeji případně pronájmu dotčených nemovitostí, a to pouze z důvodu, že již objektivně nejsou k dispozici dokumenty, které by mohly prokázat, že byl tento záměr uveřejněn. Nelze tak presumovat nezveřejnění záměru, pokud objektivně ve vztahu k zákonu o obcích z roku 1990 uplynula doba stanovená pro skartaci příslušných dokumentů. Soud proto nepovažuje námitku žalované za důvodnou a neshledal, že by byla nájemní smlouva absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že záměr obce pronajmout pozemek s tenisovými kurty nebyl uveřejněn a nebylo prokázáno, že by došlo ke zkrácení práv potencionálního zájemce o pronájem tohoto pozemku s tenisovými kurty.

56. Žalovaná dále namítala, že nájemní smlouvu nepodepsala za nájemce osoba legitimovaná k uzavření této smlouvy. V tomto ohledu soud konstatuje, že bylo prokázáno, že stanovy nájemce [anonymizována dvě slova] [obec] obsahovaly oprávnění předsedy oddílu zastupovat [anonymizována dvě slova] [obec]. Nebylo tak prokázáno, že by předseda [anonymizováno] oddílu [ulice] nebyl oprávněn jednat jménem [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalovaná ve vyjádření ze dne 13. 4. 2021 namítala toliko nelegitimaci předsedy tenisového oddílu podepsat nájemní smlouvu, až po provedeném dokazování stanovami [anonymizována dvě slova] [obec], ve kterých bylo mj. v čl. V odst. 21 podmíněna platnost takového úkonu dodatečným schválením výkonného výboru, namítala, že jednání předsedy tenisového oddílu nebylo schváleno. Nicméně k tomuto soud uvádí, že žalovaná v průběhu jednání uplatňovala procesní strategii, při které pouze hypoteticky a bez jakéhokoli dalšího důkazu nebo indicie o tom, že by tomu tak mohlo být, jednoduše negovala zjištěné skutečnosti. V prosté negaci zjištěné skutečnosti nelze spatřovat řádně naformulovanou procesní obranu, když v takovémto prostém sdělení nejsou předestřeny ani elementární základy skutkového tvrzení. Prostý výčet negace provedených listin žalovanou nemůže mít za následek, že by soud vršil další a další důkazní prostředky, které by následně byly zase v případně„ nevyhovujících skutkových zjištění“ negovány. Příznačné je to právě při argumentaci týkající se nelegitimace předsedy tenisového oddílu k podpisu nájemní smlouvy. Nejprve žalovaná rozporovala, že by byl předseda tenisového oddílu vůbec legitimován k zastupování nájemce ([anonymizována dvě slova] [obec]) Poté, co bylo prokázáno, že předsedové oddílů mohli jednat jménem [anonymizována dvě slova] [obec], byť byla stanovena interní pravidla pro dodatečné schválení takového jednání, tak žalovaná začala namítat bez uvedení dalších relevantních skutečností (indicií), že nebylo jednání předsedy schváleno a není tak platné. Touto procesní strategií by bylo možné ad absurdum a donekonečna rozvětvovat důkazní prostředky a skutková zjištění, neboť následně by mohlo být zpochybněno, že není platné dodatečné schválení takového jednání předsedy (dříve úkonu), protože nebyl dodržen interní postup schválení úkonu apod. Fakticky by se tak vytratila a rozmělnila podstata sporu, ke které má dokazování směřovat. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by panovaly pochybnosti o tom, že předseda tenisového oddílu při podpisu nájemní smlouvy překročil svá oprávnění, když naopak z provedených důkazů vyplývá, že se i zástupce [anonymizována dvě slova] [obec] [titul]. [jméno] [příjmení] v prohlášení ze dne 6. 12. 1998 (č. l. 22) dovolával toho, že byla jménem [anonymizována dvě slova] [obec] uzavřena nájemní smlouva ze dne 4. 12. 1992.

57. Dále se soud zabýval i námitkou žalované, že je nájemní smlouva absolutně neplatná z důvodu vadné identifikace předmětu nájmu, neboť nájemní smlouva obsahuje vadně uvedený název katastrálního území. K tomuto soud uvádí, že nájemní smlouva by byla v případě neurčitého vymezení předmětu plnění ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 stižena absolutní neplatností. Předmětem nájmu musí být věc individuálně určená, naopak věc druhově určená může být především půjčena. Smluvní strany se dohodly na tom, že předmět nájmu tvoří„ pozemkové parcely č. kat. [číslo] – ostatní plocha – o celkové rozloze 1 355 m 2. [příjmení] klubovny ev. [číslo] o zastavěné ploše 61 m2 na pozemku č. kat. [číslo] vše v kat. území [obec], místní část [ulice]“ Z informativního výpisu katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] evidovaný v [katastrální uzemí], [územní celek] o rozloze 1 355 m2, druh pozemku – ostatní plocha se označením shoduje s označením předmětu nájmu pod bodem [číslo]) (který je i předmětem sporu), kromě doplnění lokality u katastrálního území o slovní spojení„ u [obec]“. Přesto však nemá soud pochybnosti o tom, že by byl předmět nájmu označen neurčitě, neboť nebylo tvrzeno a ani tedy prokazováno, že by v jiném katastrálním území (např. [obec] (okres [okres]), [obec] I (okres [okres]), [obec] II (okres [okres])) byl evidován zaměnitelný pozemek, tj. pozemek o stejné výměře, se stejným parc. č. a druhem využití. Byl zjištěn toliko jeden pozemek, a to pro [katastrální uzemí] parc. [číslo] o výměře 1 355 m2 (č.l. 16)

58. Žalovaná dále namítala, že není platné ujednání v nájemní smlouvě, ve kterém se smluvní strany dohodly na tom, že do práv v budoucnu vstoupí subjekt, který v době uzavření nájemní smlouvy neexistoval, neměl právní subjektivitu a vzhledem k označení jako [anonymizováno] oddíl [ulice], je zásadně sporné, že by i v případě takového ujednání v čl. 3 nájemní smlouvy, mělo jít o totožný subjekt se žalobcem, protože má žalobce úplně jiný název, než je ve smlouvě předpokládáno.

59. K této námitce soud uvádí, že nájemní smlouva vymezuje tenisový oddíl [ulice] jako provozovatele tenisových kurtů a ostatně i k podpisu za nájemce je připojeno razítko tenisového oddílu [ulice] (okr. [obec]). Závazkový právní vztah je vztah relativní povahy, působí mezi stranami, přičemž právní normy upravující vznik, změnu nebo zánik závazkového právního vztahu bývají zpravidla dispozitivní povahy, tj. ponechávají na vůli stran, aby si svá práva a povinnosti vymezily. Změna závazku může nastat z důvodu předpokládaného zákonem, nebo i dohodou smluvních stran. Ke změně závazku dojde v okamžiku, jestliže za trvání závazkového vztahu nastane taková skutečnost, která změní některý prvek definující tento závazkový vztah (předmět či subjekt), avšak nezpůsobí jeho zánik. Smluvní strany si ujednaly, že provozovatelem, tedy jakýmsi správcem tenisových kurtů, bude tenisový oddíl [ulice]. Ze stanov [anonymizována dvě slova] [obec] (tehdejšího nájemce) bylo prokázáno, že se tento subjekt dále organizačně dělí i na oddíly (a dokonce bylo prokázáno, že předsedové oddílů mohou [anonymizována dvě slova] [obec] zastupovat navenek). Bylo prokázáno, že provozovatelem kurtů se stal subjekt náležející do organizační struktury nájemce ([anonymizována dvě slova] [obec]), zároveň si smluvní strany ujednaly, že za podmínky, až tento provozovatel získá vlastní subjektivitu, neboť jako organizační součást nájemce ji v době uzavírání nájemní smlouvy neměl, vstoupí do práv a povinností původního nájemce.

60. Podmínka ve smyslu § 36 občanského zákoníku z roku 1964 je vedlejším ujednáním právního úkonu, kterým se jeho účinnost, tj. skutečný vznik, změna či zánik subjektivních občanských práv a povinností činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu neznámá (je pro ně nejistá – v projednávaném případě získání subjektivity organizační části nájemce). Odkládací podmínka je taková, kde právní účinky právního úkonu, tj. subjektivní občanská práva a povinnosti, nastanou až splněním podmínky. Do splnění, nesplnění či zmaření podmínky existuje proto stav nejistoty, kdy se neví, zda učiněný právní úkon, který je jinak platný a závazný, avšak není ještě účinný, vůbec právní účinky nabude. Protože s možnou účinností musí jeho subjekty počítat, zůstávají právním úkonem vázány. Splněním odkládací podmínky nabude právní úkon právní účinky, a to od doby splnění podmínky (v daném případě provozovatel tenisových kurtů získal právní subjektivitu, proto ke dni 8. 2. 2000 vstoupil do práv nájemce). Tehdy je teprve naplněna vůle zamýšlená účastníky právního úkonu. Naproti tomu nesplnění odkládací podmínky znamená, že dosud neúčinný právní úkon již účinnosti nenabude (Srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a komentářovou literaturu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv. Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], s. 329 – 330). Smluvní strany jasným a srozumitelným způsobem vyjádřily vůli změnit závazkový vztah tak, že se za splnění přesně specifikované podmínky změní osoba nájemce. Navíc změnou nájemce byl zachován i původně deklarovaný účel nájemní smlouvy, na jehož naplňování se žalobce od samého počátku, byť nejprve jako organizační součást [anonymizována dvě slova] [obec], podílel. Soud považuje smluvní ujednání o změně subjektu nájemního vztahu na straně nájemce v čl. 3 2. nájemní smlouvy za jasné, srozumitelné a platné ujednání. Navíc došlo k naplnění této stanovené podmínky a tehdejší (pouze) provozovatel, [anonymizováno] oddíl [ulice], získal vlastní subjektivitu, čímž vstoupil do práv nájemce. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce neužívá v názvu slovo oddíl, ale klub. Pojem oddíl byl prokazatelně spojován s organizačními součástmi původního nájemce [anonymizována dvě slova] [obec], pojmenování žalobce [příjmení] klub [obec] pak jasně a srozumitelně odkazuje na původní [anonymizováno] oddíl [ulice] Ani tato námitka žalované tak není důvodná a soud konstatuje, že žalobce svým vznikem (dle výpisu ze spolkového rejstříku k 8. 2. 2000) vstoupil do práv nájemce místo [anonymizována dvě slova] [obec].

61. Na základě výše uvedeného soud shrnuje, že nebyly prokázány takové skutečnosti, které by měly za následek absolutní neplatnost smlouvy o nájmu, nebo které by prokázaly, že smlouva o nájmu nebyla vůbec uzavřena. Proto soud konstatuje, že smlouvu o nájmu vyhodnotil jako platně uzavřenou.

62. Protože je předmětem sporu určení existence nájemní smlouvy, je nezbytné vyhodnotit účinky případných výpovědí z výše uvedeného nájemního vztahu. Pro přehlednost soud uvádí, že dvě listiny označené jako„ výpověď ze smlouvy o nájmu – předání ze dne 23. 11. 2011“ a„ výpověď nájmu – [parcelní číslo] ostatní plocha v k. ú. [obec] u [obec] ze dne 21. 11. 2013“ byly datovány ještě před účinností občanského zákoníku z roku 2012, proto bude soud tyto výpovědi posuzovat v režimu občanského zákoníku z roku 1964.

63. Podle § 582 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 (znění je neměnné od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, tedy platilo pro obě výpovědi), jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.

64. Podle § 671 odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 (znění je neměnné od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013) nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání.

65. Podle § 677 občanského zákoníku z roku 1964 (znění je neměnné od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013, tedy platilo pro obě výpovědi) zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.

66. Mezi stranami je sporné, zda nastaly účinky výpovědi ze dne 23. 11. 2011, a v případě že nikoli, tak jestli nastaly účinky výpovědi ze dne 21. 11. 2013. Tedy jestli zanikl závazkový vztah z nájemní smlouvy ze dne 4. 12. 1992 uplynutím výpovědní doby. Žalovaná přitom namítala, že sjednání důvodu v nájemní smlouvě je omezující a tedy neplatné, neboť neumožňuje pronajímateli fakticky nájemní smlouvou vypovědět vlastním přičiněním. Ujednání o důvodu výpovědi považuje žalovaná za rozporné s dobrými mravy a omezující vlastnické právo žalované.

67. Výpovědí se rozumí jednostranný adresovaný právní úkon (v režimu občanského zákoníku z roku 2012 pak právní jednání), přičemž z jeho obsahu musí vyplývat vůle smluvní strany skončit nájemní vztah uplynutím výpovědní doby. Komentářová literatura zastává názor, že je-li smluvně důvod výpovědi omezen konkrétními důvody, musí výpověď obsahovat uvedení důvodu výpovědi (k tomu srov. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv, Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1929 -1931 nebo komentář k tomuto ustanovení Josef Fiala, Milan Kindl a kolektiv, Občanský zákoník. Komentář. Praha 2009 – dostupné v ASPI). Avšak Nejvyšší soud opakovaně dospěl k závěru, že pokud smlouva či zákon nestanoví, že obsahovou náležitostí výpovědi je uvedení konkrétního výpovědního důvodu, nemůže mít absence takto konkretizovaného výpovědního důvodu ve výpovědi za následek neplatnost pro neurčitost (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je tak třeba se nejprve zabývat tím, zda byl platně sjednaný důvod výpovědi a následně je třeba při posouzení toho, zda nastaly účinky výpovědi, odlišovat, zdali je výpověď jako právní úkon z hlediska svých obsahových náležitostí určitá (přičemž pouhé neuvedení důvodu výpovědi do textu výpovědi, pokud se na tom strany nedohodly, nemá za následek neurčitost výpovědi) a zdali nastaly skutečnosti ve smlouvě uvedené jako důvod výpovědi, přičemž v situaci, že by nenastaly smluvené skutečnosti pro vypovězení smlouvy, nemohly by nastat ani účinky výpovědi a smlouva by nezanikla uplynutím výpovědní doby.

68. Sjednání důvodu výpovědi by bylo neplatné, pokud by se jím fakticky vylučovala možnost smlouvu vypovědět, anebo pokud by byla například výpovědní doba nepřiměřená, nebo pokud by stanovovala jako důvod výpovědi fakticky nemožnou skutečnost (podmínku). Těmito ujednáními by totiž došlo ke zneužití zákonného dispozitivního ustanovení smluvit si důvod výpovědi, když by fakticky byla možnost výpovědi vyloučena, anebo nastavena bezdůvodně zcela neproporcionálně ve vztahu k jedné ze smluvních stran.

69. Smluvní strany si ujednaly, že pronajímatel může smlouvu o nájmu vypovědět tehdy, pokud nájemce hrubým způsobem poruší ustanovení sjednaná uvedenou smlouvou. Zvlášť byl uveden důvod, že závažným porušením nájemní smlouvy se rozumí užívání předmětu nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Smlouva výslovně upravovala účel smlouvy, ve kterém zdůrazňovala, že předmět nájmu může být užíván výlučně pro potřeby tenisového oddílu [ulice], výlučně jako tenisové kurty. Výpovědní doba byla dohodnuta jako šestiměsíční. Uvedený výpovědní důvod nepovažuje soud za rozporný se zákonem, tj. že by fakticky vylučoval možnost vypovězení smlouvy. V uvedeném důvodu je promítnut zejména zájem (původního) pronajímatele na způsobu využívání předmětného pozemku, tj. pronajímateli šlo zjevně o to, aby tenisové kurty sloužily svému účelu, a aby je nájemce udržoval, resp. i na nich budoval zázemí a další vybavení. Pokud by nájemce takto nejednal (např. by na tenisových kurtech zřídil sklad a znemožnil by jejich používání jako tenisové kurty), byl by naplněn důvod, pro který by mohl pronajímatel nájemní smlouvu vypovědět. Nájemce měl stanoveny významné povinnosti spojené s údržbou tenisových kurtů, proto považuje soud za přiměřené, že si smluvní strany sjednaly oprávnění pronajímatele vypovědět nájemní smlouvu jen tehdy, pokud nebude nájemce své povinnosti plnit řádně, resp. pokud hrubým způsobem porušil ustanovení smluvy. Je třeba přihlédnout k tomu, že původním pronajímatelem byla obec a nikoli žalovaná (obchodní společnost), a původní pronajímatel nevyjádřil vůli provozovat tenisové kurty vlastními kapacitami. Naopak tímto pověřil nájemce a striktně ho zavázal k tomu, že tenisové kurty musí být využívány a udržovány pouze jako tenisové kurty. Uvedený účel byl opakovaně zdůrazněn i při prodeji pozemku s tenisovými kurty, když je ve výpisu usnesení ze zápisu 19. zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 27. 6. 2013 pod [číslo] III) uvedeno„ (p) ozemek par. [číslo] zůstane i po prodeji dle patného územního plánu [územní celek] jako plocha určená jako sportoviště, s tím, že zájemci o koupi nemovitosti mohou podat své písemné nabídky na adresu [územní celek] do 20. srpna 2013“ To, že se změnil vlastník pozemku, který měl s pozemkem jiné záměry, které ovšem nebyly souladné ani s pozdější vůlí zastupitelů obce, nemůže jít k tíži nájemce (pro srovnání lze odkázat na ustanovení § 680 odst. 3 občanského zákoníku z roku 1964, podle kterého platilo, že v případě, dojde-li ke změně vlastnictví nemovité věci, může z tohoto důvodu vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, případně i na úpravu § 2222 věta první občanského zákoníku z roku 2012, ve kterém je uvedeno, že strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci.). Také nelze přehlédnout, že žalovaná, resp. její statutární orgán byl s celou situací převodu vlastnického práva k pozemku s [anonymizováno] kurty, ke kterému byla uzavřena nájemní smlouva, řádně seznámen, když jako tehdejší starosta obce (tj. za vlastníka pozemku s tenisovými kurty) podepsal kupní smlouvu, kterou dotčený pozemek převedl. Ostatně osoba pana [příjmení] byla následně provázána i s kupujícím, tj. [právnická osoba] s.r.o. a následně i s žalovanou (v obou společnostech vystupoval jako společník i jednatel; vždy za alespoň jednu smluvní stranu předmětné kupní smlouvy podepisoval). V takové situaci si musel být vědom existence a obsahu závazkového vztahu mezi obcí, jakožto tehdejším pronajímatelem, a žalobcem, jakožto nájemcem. To, že žalovaná měla s dotčeným pozemkem jiné podnikatelské záměry (o kterých svědčí i snaha o získání stavebního povolení pro stavbu penzionu apod.), nemůže jít k tíži nájemce při hodnocení platnosti ujednání obsaženého v nájemní smlouvě. Nadto je patrné, že obec má stále zájem na využívání tenisových kurtů dle jejich původního účelu, když z územního plánu a i z následných soudních sporů týkajících se pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] je stále patrné jejich využití ve veřejném zájmu jako tenisové kurty, neboť obec neschválila změnu územního plánu a příslušný stavební úřad nevydal stavební povolení pro stavbu penzionu na pozemku s tenisovými kurty.

70. Dále soud konstatuje, že nepovažuje za rozpornou se zákonem ani dohodnutou šestiměsíční výpovědní dobu, neboť není nepřiměřeně dlouhá, když soud zohlednil i trvání tenisové sezóny od dubna do října a nezbytné úkony související se zajištěním tenisové sezóny, a sjednaná šestiměsíční výpovědní doba neznamená faktické vyloučení možnosti vypovědět nájemní smlouvu. Za nepřiměřeně dlouhou by bylo v projednávaném případě možné považovat výpovědní dobu trvající např. několik let. Sjednání důvodu, pro který může dát pronajímatel výpověď z nájemní smlouvy, a výpovědní doby vyhodnotil soud jako platné a souladné se zákonem.

71. V případě výpovědi z 23. 11. 2011 pak soud ještě konstatuje, že v tu dobu byla pronajímatelkou [územní celek]. Proto je potřeba zabývat se splněním ještě další podmínky a to, jestli byl starosta obce řádně zmocněn zastupitelstvem k úkonu podání výpovědi z nájemní smlouvy, neboť pravomoc vytvořit vůli obce přísluší zastupitelstvu obce, nikoli starostovi obce, který nemůže sám o sobě vůli obce vytvářet. (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn, [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

72. Soud nemá za prokázané, že by zastupitelstvo obce řádně zmocnilo starostu k podání výpovědi ze smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992. Listinu datovanou k 23. 11. 2011 nazvanou„ výpověď ze smlouvy o nájmu – předání“ tak soud nepovažuje za platnou výpověď zmíněné nájemní smlouvy, neboť nebylo prokázáno, že by byl starosta k tomuto úkonu řádně zmocněn. Soud má pochybnosti i o tom, kdy skutečně tato listina vznikla a na základě svědecké výpovědi [titul]. [příjmení], který měl dle tvrzení žalované výpověď převzít, nemá soud za prokázané, že byla skutečně nájemci doručena (nebylo prokázáno, že by podpis na listině této výpovědi patřil [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] zároveň popřel, že by kdy od starosty výpověď převzal. Zároveň již ani nelze získat originál listiny této výpovědi (srov. vyjádření obce ze dne 7. 4. 2021 – č.l. 179, ve které starosta sdělil, že originál není v dokumentech obce založen, čímž je i vyloučeno podrobit prostou kopii této výpovědi znaleckému posouzení ohledně pravosti podpisu). V usnesení ze zápisu 7. zasedání zastupitelstva [územní celek] konaného dne 18. 11. 2011 je pod bodem [číslo] 2011 uvedeno, že„ (z) astupitelstvo schvaluje výpověď smlouvy o nájmu mezi obcí [obec] a [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 4. 12. 1992, kterou následně převzal [anonymizována dvě slova] [ulice] a pověřuje místostarostku obce paní [příjmení] k jednání s [anonymizováno] klubem k uzavření nové, pro obec výhodnější smlouvy.“ Z uvedeného usnesení není zřejmé, že byl starosta zmocněn k podání výpovědi z nájemní smlouvy, naopak uvedená formulace vyznívá tak, že zastupitelstvo schvaluje svým hlasováním již konkrétní vyhotovenou listinu, a to dodatečně. Navíc ze zápisu sporně vyplývá, že už byla i předána adresátovi, ačkoli je zde rozpor v datu uvedeném na výpovědi (23. 11. 2011) a datem přijetí tohoto usnesení (18. 11. 2011). Soud nepovažuje jako přesvědčivý argument žalované, že usnesení zastupitelstva [číslo] 2011 obsahuje toliko písařskou chybu. Písařská chyba by spočívala například ve zjevném překlepu, nebo částečném zkomolení názvu smluvních stran, avšak písařská chyba nespočívá v neobratném a fakticky rozporném vyjádření (usnesení), ze kterého vůbec nevyplývá, že by zastupitelstvo zmocnilo starostu k podání uvedené výpovědi, a to přesto, že zároveň v jiných usneseních bylo jednoznačně formulováno, že konkrétní osoba je pověřena konkrétním úkonem. Ostatně i v usnesení [číslo] 2011 je explicitně uvedeno, že je místostarostka pověřena k uzavření nové smlouvy. Dodatečné schválení výpovědi z nájmu nemůže zhojit absolutní neplatnost tohoto právního úkonu. Starosta obce nemůže sám vytvářet vůli obce; tuto může pouze navenek sdělovat a projevovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud v tomto kontextu nepřistoupil k návrhu žalované na provedení účastnického výslechu žalované (zástupce [titul]. [příjmení]), který byl navržen k tomu, aby byly prokázány okolnosti přijetí usnesení, neboť platí, že usnesení ze zasedání zastupitelstva je veřejnou listinou, tj. obsah nemůže být nahrazen účastnickou výpovědí, která by případně mohla prokazovat, co zastupitelé mohli chtít schválit (přijmout za usnesení), nikoli ovšem, co bylo skutečně schváleno. Důležité je znění konkrétního přijatého usnesení. Listina ze dne 23. 11. 2011 nazvaná„ výpověď ze smlouvy o nájmu – předání“ je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno, že by byl starosta obce řádně k tomuto úkonu zmocněn, a proto nemohla mít za následek ukončení nájemní smlouvy uplynutím výpovědní doby, zároveň nebylo ani prokázáno, že by se kdy dostala do dispozice nájemce.

73. V souvislosti s případným důvodem, který byl uveden ve výpovědi ze dne 23. 11. 2011, a který by nemohl v případně splnění dalších náležitostí nutných pro platnost výpovědi obstát, pak soud odkazuje na odstavec (83) a násl. tohoto rozsudku, ve kterém je podrobně uvedeno, proč nepovažuje neplacení nájemného ve výši 1 Kč (s ) ročně za hrubé porušení nájemní smlouvy.

74. V souvislosti s listinou ze dne 21. 11. 2013 nazvanou„ výpověď nájmu – p. [číslo] ostatní plocha v k.ú [obec] u [obec]“, pak soud konstatuje, že tato listina neobsahuje žádný důvod výpovědi. Tato vada ovšem nemá za následek neurčitost výpovědi, neboť se smluvní strany nedohodly na tom, že výpověď musí výslovně obsahovat i uvedení důvodu výpovědi a tuto povinnost nestanovuje ani zákon. Ve smlouvě o nájmu ze dne 4. 12. 1992 bylo sjednáno, že pronajímatel může vypovědět tuto smlouvu tehdy, poruší-li nájemce závažným způsobem ustanovení sjednaná v nájemní smlouvě. Tato podmínka nebyla naplněna. Nebyly prokázány skutečnosti, které by svědčily o tom, že nájemce porušil závažným způsobem ustanovení sjednaná v nájemní smlouvě, zejm. účel nájemní smlouvy a neužíval tenisové kurty ke svému účelu. Naopak i z komunikace mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že nájemce stále provozoval tenisové kurty v souladu s jejich účelem, a to nejen pro své členy, ale že tenisové kurty využívala i veřejnost. Nájemce se snažil v rámci své činnosti i o sdružování [anonymizováno] [příjmení] také sdělila informace týkající se správy kurtů po finanční stránce. Nájemce zajišťoval nákup antuky, pojištění majetku, úhradu elektřiny, odvod odpadních vod či drobné opravy. Uvedená výpověď tak nemohla vyvolat požadované účinky, neboť nebyly splněny podmínky, za nichž byl pronajímatel oprávněn nájem vypovědět. Jak soud konstatoval výše, smluvní strany se platně dohodly na omezení důvodů podání výpovědi pronajímatelem.

75. V souvislosti s touto výpovědí pak soud ještě uvádí, že sice byla navrhována svědecká výpověď pana [jméno] [příjmení], která měl prokázat, že byla Advokátní kancelář [příjmení] & [příjmení] řádně zmocněna k jednání s žalobcem, a tedy i k podání výpovědi, ovšem ani taková zjištění by nemohla vyvrátit výše uvedené zjištěné skutečnosti, tj. že nájemce užíval předmět nájmu jako tenisové kurty a nejednal způsobem, který by znamenal závažné porušení ustanovení o nájemní smlouvě, čímž by nemohla být vyvrácena neúčinnost výpovědi. Takové dokazování pak považoval soud za nadbytečné a v dané souvislosti i za nehospodárné, neboť by musela být zajištěna účast svědka cizince – žijícího v zahraničí. A i kdyby bylo prokázáno, že pan [příjmení] zmocnil Advokátní kancelář [příjmení] & [příjmení] k jednání s žalobcem (resp. podání výpovědi), byť o samotné pravosti a existenci plné moci ze dne 25. 10. 2013 má soud pochybnosti i s ohledem na to, že se náhle poté, co soud tuto plnou moc žádal poskytnout nikoli v elektronické, ale v listinné podobně, ztratila, tak skutková zjištění ze svědecké výpovědi by nemohla vyvrátit výše zjištěné skutečnosti, vedoucí k závěru o neúčinnosti výpovědi z důvodu, že nebyly splněny podmínky na straně pronajímatele k podání výpovědi.

76. K výše uvedeným výpovědím tak soud konstatuje, že ani jedna nesplnila zákonné podmínky pro to, aby vyvolala zánik smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992 uplynutím výpovědní doby.

77. Jelikož byla další výpověď datována až po účinnosti občanského zákoníku z roku 2012, konkrétně k 23. 9. 2020, musel se soud vypořádat s tím, zda byla smlouva o nájmu ze dne 4. 12. 1992 i dle svého obsahu nájemní smlouvou anebo zda šlo o pacht, neboť v důsledku aplikace přechodného ustanovení § 3074 odst. 1 občanského zákoníku by se na podmínky výpovědi nájemní smlouvy aplikoval občanský zákoník z roku 2012, avšak v případě pachtu by se aplikoval občanský zákoník z roku 1964.

78. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozlišil pacht a nájemní smlouvu následujícími kritérii:„ (j) e-li za úplatu přenechána věc nejen k dočasnému užívání, ale i požívání, jde o pacht, je-li věc přenechána jen k užívání, jde o nájem; základním rozlišovacím kritériem je hospodářská funkce smlouvy.“ Nejvyšší soud v tomto rozsudku zdůraznil, že pro rozlišení, zda jde o nájem či pacht, není významná samotná povaha věci, jež je předmětem smlouvy, ale účel, přičemž za základní rozlišovací kritérium mezi pachtem a nájmem považuje hospodářskou funkci smlouvy a tedy obsah smlouvy. Pozemek může být jak předmětem pachtu, tak předmětem nájmu. Zároveň Nejvyšší soud citoval i z historické judikatury, podle které šlo o nájem i tehdy, pokud by musel nájemce na pozemku sám postavit např. boudu k prodeji uhlí, stáj pro koně apod. (k tomu srov. rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. Rv [spisová značka]). V návaznosti na toto rozhodnutí Nejvyššího soudu tak zdejší soud dospěl k závěru, že smlouva o nájmu ze dne 4. 12. 1992 je i svým obsahem nájemní smlouvou, neboť její hospodářský charakter, tj. snaha dosáhnout na straně nájemce zisku, je marginální (ostatně i z daňových přiznání za roky 2010 až 2012 je patrné, že žalobce jakožto nájemce negeneroval významný zisk, šlo spíše o symbolickou částku). Hlavním účelem nájemní smlouvy bylo zajistit fakticky provozovatele tenisových kurtů, nikoli snaha nájemce generovat z pronajatých tenisových kurtů maximální zisk. Ačkoli nájemce vybíral od svých členů členské příspěvky, tento příjem sloužil k zajištění fungování tenisových kurtů, nejednalo se o hlavní účel smlouvy (příjem z činnosti fakticky sloužil na správu kurtů – nákup antuky, drobné opravy, zajištění dodávek energie, odvoz odpadních vod apod.).

79. Jelikož soud vyhodnotil smlouvu o nájmu ze dne 4. 12. 1992 jako nájemní smlouvu, aplikují se na výpověď ze dne 23. 9. 2020 ustanovení občanského zákoníku z roku 2012.

80. Podle § 2231 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012, nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

81. Citované ustanovení § 2231 občanského zákoníku z roku 2012 je svým obsahem podobné úpravě občanského zákoníku z roku 1964, a na jeho aplikaci se tak užijí obdobná pravidla. Ačkoli komentářová literatura dostupná v právním informačním systému ASPI od JUDr. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D. k výše citovanému ustanovení uvádí, že„ (v ) výpověď je nutné odůvodnit i tehdy, jestli strany si omezily možnost výpovědi sjednáním určitých výpovědních důvodů. Ve výpovědi je nutno důvod uvést uvedením rozhodných skutkových okolností. Ve výpovědi je tedy nutné popsat jednání, které zakládá existenci výpovědního důvodu. Nestačí pouhý odkaz na zákonné ustanovení. Výpověď, která není odůvodněna (popř. je odůvodněna nedostatečně určitě), je nicotným (zdánlivým) právním jednáním pro neurčitost (§ 553 odst. 1)“, má zdejší soud za to, že by se aplikovala již výše citovaná judikatura starší Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a neuvedení důvodu výpovědi, pokud nebyla tato podmínka jako nezbytná náležitost stanovena zákonem nebo smlouvou, by neměla za následek neplatnost výpovědi pro neurčitost. Nicméně faktické nenaplnění smluvně sjednaných podmínek výpovědi by mělo za následek, že by výpověď nevyvolala požadované účinky, tj. smlouva by uplynutím výpovědní doby nezanikla.

82. V listině nazvané„ Výpověď nájmu“ ze dne 23. 9. 2020 je uvedeno, že„ (v ) ypovídám nájem tohoto pozemku a to z důvodu závažného porušení povinnosti nájemce a ustanovení sjednaných v nájemní smlouvě, konkrétně neplacení nájemného nejméně za dobu od 23. 3. 2016 dosud.“ 83. Smluvní strany se výslovně dohodly na nájemném ve výši 1 Kč ročně, s tím, že byl nájemce povinen na vlastní náklady vybudovat další zázemí na pronajatém pozemku. Uvedené nájemné ve výši 1 Kč ročně je tak samo o sobě symbolické ujednání nájemného, ovšem do nájemného je potřeba započítat další plnění, ke kterému byl nájemce povinen. Žalovaná obecně vymezila, že nájemce neplatil nejméně za dobu od 23. 3. 2016 dosud (tj. do doby datace výpovědi) nájemné. Nevyčíslila, jaká částka nájemného nebyla uhrazena. Zároveň ani jedna ze stran netvrdila nebo neprokazovala, že by došlo ke změně smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992 v části týkající se ujednaného nájemného. V dané výpovědi tak šlo o nájemné, v nyní soudem vyčíslitelné, v částce 5 Kč.

84. Ačkoli je placení nájemného jedním z definičních znaků nájemní smlouvy, nelze uzavřít, že případné neplacení nájemného sjednaného v bagatelní částce lze považovat za závažné porušení nájemné smlouvy. Smluvní strany se dohodly na tom, že výpověď mohl dát pronajímatel nájemci z důvodu sjednaného v nájemní smlouvě, tedy pouze v případě závažného porušení ustanovení sjednaných v uvedené nájemní smlouvě. Explicitně je za závažné porušení smlouvy uvedeno jednání nájemce, který by užíval předmět nájmu v rozporu se sjednaným účelem smlouvy. Vzhledem k tomu, že byl nájem sjednán toliko ve výši 1 Kč (a zároveň nesení nákladů spojených s provozováním kurtů), nelze považovat samotnou okolnost neplacení nájemného ve výši 1 Kč (s ) /ročně za závažné porušení nájemní smlouvy. V souvislosti s nájemným by za takové porušení bylo možné považovat jednání, když by nájemce nezhotovil objekty, k jejichž zhotovení se na vlastní náklad v nájemní smlouvě zavázal. Zároveň je patrné, že pro pronajímatele (tehdy obec) bylo stěžejní, že budou pozemky s tenisovými kurty užívány v souladu se svým účelem, tj. jako tenisové kurty, a měl tak zájem na tom, aby byl dodržen zejména tento účel. Účelem uzavřené nájemní smlouvy nebyl zisk z nájemného – v opačném případě by totiž nebylo sjednáno nájemné, které měl nájemce přímo platit pronajímateli, v takto nízké částce. Zdejší soud je seznámen s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že nezaplacení i bagatelního nájemného je hrubým porušením povinnosti nájemce, ovšem skutkově se tento případ liší, už jen tím, že v projednávaném případě nejde o nájem bytu, ale zejména tím, že pronajímatel měl zájem zejména na tom, aby byly udržovány tenisové kurty a aby byly provozovány v souladu se svým účelem (a na náklady nájemce). S tím souviselo i to, že nájemné bylo sice sjednáno v bagatelní výši, nicméně nájemce byl povinen na vlastní náklady vybudovat např. klubovnu. Pokud by tak nájemce neučinil, již by bylo možné takové jednání považovat za rozporné s účelem uzavřené nájemní smlouvy.

85. Ačkoli žalovaná uvedla ve výpovědi důvod, pro který vypověděla nájemní smlouvu – tj., neplacení nájemného, není tento důvod v souladu s ujednáním v nájemní smlouvě, která předpokládala oprávněnost výpovědi smlouvy o nájmu pronajímatelem tehdy, pokud dojde nájemcem k závažnému porušení ustanovení smlouvy o nájmu. Tato výpověď tak nemohla vyvolat zánik nájemní smlouvy uplynutím výpovědní doby.

86. Soud pak na projednávaný případ neaplikoval ani ustanovení § 1999 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012, podle kterého v případě, zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Toto ustanovení lze použít pouze pro ty případy, ve kterých si smluvní strany smluv na dobu neurčitou nesjednaly důvod výpovědi. V projednávaném případě však bylo opakovaně konstatováno, že smluvní strany měly platně sjednaný důvod, pro který byla žalovaná oprávněna dát výpověď nájemci z nájemní smlouvy.

87. Vzhledem k tomu, že nebyly prokázány skutečnosti, které by měly za následek konstatování absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992, a zároveň nebylo prokázáno, že by byla smlouva platně vypovězena, a dále nebyly tvrzeny ani prokazovány jiné důvody skončení nájemní smlouvy ze dne 4. 12. 1992, rozhodl soud tak, že určil, že trvá nájemní vztah žalobce jakožto nájemce pozemku parc. [číslo] zapsaného u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], ze smlouvy o nájmu uzavřené dne 4. 12. 1992.

88. Podle § 2205 občanského zákoníku z roku 2012, nájemní smlouva pronajímatele zavazuje a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu, b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata, c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

89. Podle § 2210 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012, ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci, kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci.

90. Podle § 2910 občanského zákoníku z roku 2012, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

91. Podle § 2911 občanského zákoníku z roku 2012, způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

92. Podle § 2951 odst. 1občanského zákoníku z roku 2012, škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

93. Postupným uzavřením kupních smluv ze dne 17. 9. 2013 a ze dne 23. 3. 2016 vstoupila žalovaná do práv a povinností pronajímatele ze smlouvy o nájmu ze dne 4. 12. 1992, která, jak bylo uvedeno výše, nezanikla. Žalovaná tak byla povinna dostát povinnostem stanoveným mj. v § 2205 občanského zákoníku z roku 2012, tedy zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

94. Žalobce se domáhá náhrady škody z důvodu protiprávního jednání žalované, která v důsledku poškození tenisových kurtů znemožnila žalobci užívat kurty ke sjednanému účelu (tj., provozovat je jako tenisové kurty) a vznikla mu škoda ve výši 1 200 Kč odpovídající vrácené části jednoho členského příspěvku.

95. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (protiprávní jednání) nebo zákonem kvalifikovaná škodná událost, vznik škody, příčinná souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou a obvykle i zavinění (u tzv. subjektivní odpovědnosti za škodu). Protiprávním jednáním je takové jednání, které je v rozporu s objektivním právem.

96. Žalovaná měla ze zákona stanovenou povinnost zajistit, jakožto pronajímatelka, nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu. Bylo prokázáno, že žalovaná nechala do tenisových kurtů, které žalobce využíval na základě nájemní smlouvy, vyhloubit jámy a dle svého tvrzení tak žalovaná činila proto, aby zjistila stav podloží pod tenisovými kurty, a činila tak v přesvědčení, že jako vlastnice pozemku, který není zatížen právem jiné osoby (tj. ani nájemní smlouvou), tak může učinit. [obec] byly do tenisových kurtů vyhloubeny v červenci roku 2020, tj. v období, kdy jsou běžně tenisové kurty aktivně využívány, přičemž z provedených důkazů (zejména fotografií) je patrné, že byly jámy vyhloubeny uprostřed každého dvorce. Tenisové kurty tak nebyly způsobilé k užívání, neboť přímo v hracím poli byly jámy, kolem kterých byla navršena hlína a byl tak zabrán prostor využívaný pro aktivní hru tenisu. Zároveň bylo prokázáno, že člen žal obce Ing. [jméno] [příjmení] vyzval žalobce k vrácení části členského příspěvku, který na začátku sezóny 2020 zaplatil, a to z důvodu předčasného ukončení sezóny. Ve své výzvě přitom [titul]. [anonymizováno] uvedl, že sezóna byla zahájena dne 26. 4. a ukončena dne 30. 6., přičemž obvykle trvá do 15. 10. [titul]. [anonymizováno] tak vyčíslil zaplacený přeplatek na členském příspěvku s ohledem na vymezené období tenisové sezóny na částku 1 435 Kč. Žal obce Ing. [jméno] [příjmení] vyplatil dne 21. 7. 2020 zpět příspěvek ve výši ve výši původní částky členského příspěvku, tj. částku 1 200 Kč.

97. Bylo prokázáno, že žalovaná porušila svou právní povinnost zajistit jakožto pronajímatelka nerušené užívání věci po dobu nájmu (tenisových kurtů, resp. pozemku s tenisovými kurty) tím, že vyhloubila do tenisových krutů jámy, čímž fakticky znemožnila užívání tenisových kurtů k jejich účelu – aktivní hře tenisu. Dále bylo prokázáno, že žalobci vznikla škoda v částce 1 200 Kč, které musel vrátit svému členovi jakožto poměrnou část členského příspěvku z přerušené tenisové sezóny a byla prokázána i příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalované a vznikem škody. [ulice] sezóna byla přerušena v důsledku nemožnosti užívat tenisové kurty k aktivní hře tenisu, neboť v nich byly vyhloubeny jámy překážející hře. Žalovaná přitom nechala tyto jámy do tenisových kurtů vyhloubit vědomě, neboť chtěla dle svého tvrzení zjistit, jaké je podloží pod tenisovými kurty a zároveň si byla vědoma, že zasahuje do aktivní tenisové sezóny, když i sama ve svém vyjádření soudu ze dne 16. 10. 2020 (č.l. 78) označila trvání tenisové sezóny od dubna do října.

98. Žalobci vznikla peněžitá škoda ve výši 1 200 Kč, a to zaviněným jednáním žalované, která vědomým jednáním zapříčinila, že žalobce nemohl nerušeně užívat předmět nájmu. Soud proto rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 1 200 Kč.

99. Žalobce požadoval z náhrady škody přiznat i zákonné úroky z prodlení, a to od data podání žaloby, tj. od 6. 9. 2020. Podle ustálené judikatury platí, že„ (p) pohledávka na náhradu škody se stává splatnou až k výzvě věřitele na splnění dluhu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení náhrady škody ve výši 1 200 Kč výzvou ze dne 14. 9. 2020 odeslanou dne 16. 9. 2020 a žalované doručenou dne 18. 9. 2020, přičemž žalovanou vyzval k úhradě výše uvedené částky do 3 kalendářních dnů od doručení této výzvy. Tato lhůta marně uplynula dne 21. 9. 2020 a od 22. 9. 2020 byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 1 200 Kč. Soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení částky 1 200 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 22. 9. 2020, neboť od tohoto data byla žalovaná prokazatelně v prodlení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení (8,25 %) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. (výrok II)

100. Jelikož nebylo prokázáno, že by byla žalovaná v prodlení s úhradou částky 1 200 Kč již dnem podání žaloby, tj. od 6. 9. 2020 až do 21. 9. 2020, soud nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení za toto období zamítl. (výrok III)

101. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití §142a odst. 2 a § 151 o. s. ř. a přiznal žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 78 191 Kč (po zaokrouhlení), neboť byl žalobce se svým nárokem zcela úspěšný. V řízení žalobce uplatnil dva nároky, přičemž ve vztahu k určovací žalobě je tarifní hodnota ve výši 35 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) a jeden úkon právní služby tak má hodnotu 2 500 Kč. Ve vztahu k náhradě škody ve výši 1 200 Kč je hodnota úkonu právní služby dle § 7 bod 3 advokátního tarifu ve výši 1 000 Kč. V souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu škody pak soud uvádí, že sice bylo prokázáno, že žalobce neodeslal žalované ve smyslu § 142a o.s.ř. výzvu k plnění, když tuto výzvu zaslal žalované až po podání žaloby (žaloba byla podána dne 6. 9. 2020, výzva k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. byla odeslána dne 16. 9. 2020), ovšem s přihlédnutím k uplatněnému nároku žalobce vůči žalované a dlouhodobým sporům mezi žalobcem a žalovanou, tj. po zohlednění postoje žalované k nároku na náhradu škody je téměř jisté, že by žalovaná této výzvě nevyhověla a zaslání výzvy by tak nesplnilo svůj preventivní charakter (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud mj. uvedl, že„ (n) elze proto žalobci nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení jen proto, že podle § 142a o.s.ř. nevyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména k povaze a výši uplatněné pohledávky, postoji dlužníka k následně uplatněné pohledávce, jakož i k jeho reakci na zahájení řízení a doručení žaloby.“ Obdobně Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 3228/15). Ve vztahu k určovací žalobě pak soud uznal jako účelně učiněných 16 celých úkonů a jeden úkon v poloviční výši, konkrétně uznal jako účelné úkony: 1x převzetí a příprava právního zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (1 x 2 500 Kč), 3x úkon ve věci předběžného opatření ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) advokátního tarifu (návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 17. 7. 2020, vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření ze dne 7. 9. 2020 a žádost o vydání opravného usnesení ze dne 24. 7. 2020 uznaného v poloviční výši podle § 11 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tak 2 x 2 500 Kč a 1 x 1 250 Kč), 6x podání ve věci samé (vč. vyjádření) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (žaloba ze dne 6. 9. 2020, žaloba ze dne 14. 12. 2020, vyjádření ze dne 5. 10. 2020 ze dne 2. 12. 2020, ze dne 10. 2. 2021 a ze dne 12. 6. 2021, celkem tak 6 x 2 500 Kč), 4x úkon za účast na ústních jednáních (jednání konané dne 30. 3. 2021 od 9:00 do 12:11 hod a jednání konané dne 29. 6. 2021 od 9:00 do 12:05 hod, celkem tak 4 x 2 500 Kč), 3x úkon za další porady s klientem přesahující 1 hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu (porady ze dne 2. 7. 2020 v délce 1:45 hod, ze dne 10. 10. 2020 v délce 2 hod a ze dne 25. 6. 2021 v délce 1:05 hod., celkem tak 3 x 2 500 Kč), přičemž k tomuto výdaji soud uvádí, že s ohledem na složitost předmětu sporu a měnící se argumentaci žalované, považuje celkový čas porad zástupce žalobce s klientem v trvání necelých 5 hodin za odpovídající. Ve vztahu k nároku na náhradu škody uznal soud jako účelné úkony: 1 x převzetí a příprava právního zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (1 x 1 000 Kč), 1x podání ve věci samé ve smyslu 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (1x 1 000 Kč) a 4x úkon za účast na jednání dle specifikace výše (4 x 1 000 Kč). Dála soud žalobci přiznal 17 x 300 Kč jako režijní paušál ke každému z provedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů ve výši 1 553 Kč podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu ve spojení se zákoníkem práce a vyhláškou č 589/2020 Sb. (dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět dne 30. 3. 2021 a dne 29. 6. 2021 v celkové délce 244 km, vozidlo značky Mitsubishi, [registrační značka], průměrná spotřeba benzínu 7,1 l [číslo] km (3. údaj v TP) při ceně 27,80 Kč, opotřebení vozidla 4,40 [spisová značka]), náhrada za promeškaný čas v délce osmi půlhodin ve výši 800 Kč podle § 14 advokátního tarifu, DPH 21% ve výši 11 488 Kč (po zaokrouhlení) a zaplacené soudní poplatky za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a za podání návrhu ve věci samé ve výši 11 000 Kč. Soud neuznal žalobci jako účelně učiněný úkon výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, uplatňovaného v poloviční výši, neboť výzvu k plnění žalobce prokazatelně odeslal žalované až po podání žaloby (16. 9. 2020). Dále soud neuznal jako účelně učiněný úkon vyjádření ze dne 22. 9. 2020, neboť se sice jednalo o vyjádření k výzvě soudu, ale jednalo se o doplnění skutečností, které měla žaloba již obsahovat.

102. Podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. V řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl vybrán soudní poplatek 11 000 Kč podle položek 1 písm. a) a 2x podle položky 4 bod 1 písm. a), neboť se předmět řízení týkal plnění do částky 20 000 Kč, to zůstalo i po změně žaloby zachováno. Změnou žaloby ovšem došlo z původně formulované žaloby jako z rušené držby u nemovitostí zapsaných na dvou listech vlastnictví k formulaci určovací žaloby, za kterou je poplatková povinnost (jelikož souvisí s nemovitou věcí evidovanou na jednom LV) podle bodu 4 písm. a) 5 000 Kč. V řízení původně vedeném pod sp. zn. [spisová značka] byl asistentem soudce nesprávně vyměřen soudní poplatek podle položky 4 písm. a) sazebníku, tj. ve výši 2 000 Kč namísto poplatku ve výši 5 000 Kč. Žalobce měl celkem zaplatit na soudním poplatku (po změně žaloby) částku 11 000 Kč (2x za návrh na určení trvání nájemního vztahu a 1 x za návrh na zaplacení částky 1 200 Kč). Vzhledem k tomu, že žalobce celkem zaplatil 13 000 Kč, rozhodl soud o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 2 000 Kč (výrok V).

Poučení