25 Co 215/2021- 299

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Lukáše Randy v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence nájemního vztahu a o náhradu škody, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 6. 2021, č. j. 10 C 102/2020-243 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku IV. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 72 528 Kč, jinak se v tomto výroku a v napadených výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 6 970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 29. 6. 2021, č. j. 10 C 102/2020-243, bylo výrokem I. určeno, že trvá nájemní vztah žalobce jakožto nájemce pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí], [územní celek], ze smlouvy o nájmu uzavřené dne [datum]. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba byla v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od [datum] do [datum] zamítnuta (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 78 191 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.) a že se žalobci vrací přeplatek zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (výrok V.). Předmětem řízení bylo určení existence nájemního vztahu vyplývajícího z nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřela jako pronajímatelka [územní celek] a jako nájemce [anonymizována dvě slova] [obec] ohledně pozemkové parcely č. katastrální [číslo] – ostatní plocha o celkové rozloze 1 355 m2, a dřevěné klubovny evidenční [číslo] o zastavené ploše 61 m2, na pozemku [číslo] vše [katastrální uzemí], a to na dobu neurčitou. Soud prvního stupně se vypořádal s námitkami žalované a dospěl k závěru, že tato nájemní smlouva byla platně uzavřena, má veškeré zákonné náležitosti, a není absolutní neplatná, jak tvrdí žalovaná. Pokud jde o žalovanou tvrzené výpovědi této nájemní smlouvy, dospěl k závěru, že ani jedna z těchto výpovědí nesplňuje zákonné podmínky pro to, aby vyvolala zánik uvedené smlouvy o nájmu. Ze všech těchto důvodů tak dospěl k závěru, že nájemní vztah žalobce jako nájemce k uvedeným nemovitostem trvá s tím, že žalobce má naléhavý právní zájem na tomto určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., neboť tímto určením může dojít k předejití budoucích soudních sporů, které žalovaná v souvislosti s případným nárokem na náhradu škody (z titulu ušlého zisku) avizovala. Navíc pak není mezi účastníky postaveno na jisto, kdo a jak může sporný pozemek užívat a jaká práva mu svědčí. Soud prvního stupně proto uzavřel, že požadované určení je způsobilé odstranit právní stav nejistoty žalobce. Právně věc posoudil podle ustanovení § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), pokud jde o nájem a nájemní vztah, ve spojení s § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění k 31. 12. 1992 (dále jen„ obč. zák.“), a s ustanovením § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 14. 2. 1993 (dále jen„ zákon o obcích“). Pokud jde o dané výpovědi z nájmu, postupoval soud prvního stupně dle ustanovení § 582 odst. 1, § 671 odst. 1 a § 677 obč. zák. (výpovědi z nájmu ze dne [datum] a [datum]) a dle ustanovení § 2231 odst. 1 o. z. (výpověď ze dne [datum]). Pokud jde o zaplacení částky 1 200 Kč, dospěl k závěru, že tato představuje škodu, která vznikla žalobci v důsledku protiprávného jednání žalované. Žalovaná měla ze zákona stanovenou povinnost zajistit jakožto pronajímatelka nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná nechala do tenisových kurtů, uprostřed každého dvorce, vyhloubit jámy, a to v červenci roku 2020, kdy byly tenisové kurty aktivně využívány. Porušila tedy svou právní povinnost zajistit nerušené užívání věci po dobu nájmu a v důsledku tohoto porušení právní povinnost došlo ke vzniku škody žalobci. Je tedy dána i příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Částka 1 200 Kč představuje část vráceného členského příspěvku členu žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], která mu byla vyplacena dne [datum] z důvodu předčasného ukončení sezóny. Právně pak tento nárok zhodnotil ve smyslu ustanovení § 2205, § 2210 odst. 1, § 2910, § 2911 a § 2951 odst. 1 o. z.

2. Proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Uvedla, že neexistuje platný nájem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] ve prospěch žalobce. Žalobce nemá na určení ani právní zájem. Jeho tvrzení v žalobě, že určením dojde k ochraně veřejného zájmu na zachování sportovišť, je zcela úsměvné, neboť určení sportoviště vychází z platného územního plánu a nájemní poměr na to nemá žádný vliv. Je zřejmé, že žalobce neudržuje daný pozemek řádně, když zejména ignoruje nedostatečné odvodnění a drenáž kurtů. Žalobce pozemek užívá a užívá z něj plody, avšak nijak jej neudržuje. Údržba tak zbývá na žalované. K důkazu předkládá žalovaná fotografie svědčící o nedostatečném odvodnění. Pokud jde o listinu nazvanou„ smlouva o nájmu ze dne [datum]“, považuje ji žalovaná za neplatnou, a to absolutně. Za zcela vadné považuje žalovaná právní posouzení soudu prvního stupně v bodě 52. rozsudku o tom, že na daný případ nedopadá rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS ČR“) ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3297/2008. Sankce absolutní neplatnosti je výslovně zakotvena v § 36a zákona o obcích, a i NS ČR v citovaném rozsudku, a i v dřívější judikatuře uzavřel, že negativním důsledkem nesplnění publikační povinnosti obce je absolutní neplatnost právního úkonu. Důkazní břemeno platnosti smlouvy leží v daném případě na žalobci, který se práva z ní domáhá. Již samotná absence důkazu o zveřejnění záměru pronájmu pozemku znamená absolutní neplatnost smlouvy. Zákonem stanovenou nutnou podmínkou v podobě ratifikace musí pozitivně prokazovat žalobce. Tvrzení soudu o tom, že platnost smlouvy nebyla nikdy zpochybňována (což je sporné, neboť k tomu se dokazování nevedlo), nezahlazuje její absolutní neplatnost. Pokud žalovaná namítala nedostatek legitimace předsedy tenisového klubu k podpisu dané smlouvy, sama rovněž navrhla k důkazu stanovy [anonymizována dvě slova] [obec]. Po zjištění z těchto stanov, že výkonný výbor musel dodatečně schválit takový právní úkon, měl důkaz tohoto schválení předložit žalobce, jinak by neunesl důkazní břemeno k tvrzení, že smlouva o nájmu byla uzavřena platně, mimo jiné osobou oprávněnou jednat za nájemce. Pokud jde o identifikaci pozemku, který je předmětem nájemní smlouvy, tento je třeba explicitně označit podle katastrálního zákona tak, aby byl předmět nájmu dostatečně určitý, jinak je smlouva absolutně neplatná. I v případě, že by odvolací soud uzavřel, že byla smlouva o nájmu uzavřena platně, má žalovaná za to, že nájem zanikl výpovědí. Příkladný výčet výpovědních důvodů a výklad tak, jak je uvedl v bodě 69. rozsudku soud prvního stupně, jsou nepřijatelné. V takové situaci by to totiž znamenalo faktickou nevypověditelnosti smlouvy o nájmu uzavřené na dobu neurčitou, což je v rozporu s principem ochrany vlastnického práva a nepochybně i s dalším ústavně zakotvenými právy.„ Závažné“ porušení smlouvy jako důvodu výpovědi by bylo vždy na individuálním posouzení, zřejmě soudu, a znamenalo by tak fakticky hrubé znevýhodnění vlastníka oproti nájemci komerčního pozemku. Tím by byla fakticky možnost výpovědi vyloučena, což způsobuje neplatnosti sjednání důvodů výpovědi. Proto je výpověď nejpozději ze dne [datum] platná a účinná. Ke zmocnění starosty k podání výpovědi ze strany obce nabídla žalovaná důkazy, zejména výpověď svědka [příjmení], soud prvního stupně však jejich provedení zamítl. Právní posouzení neplacení sjednaného nájemného v bodě 83. rozsudku je nepřiléhavé. Soud prvního stupně vlastně uzavírá, že nájemce nemusí platit nic a nenastanou žádné následky. Pokud jde o výrok II. o náhradě škody, zde absentuje porušení právní povinnosti žalované za situace, kdy žalobci nesvědčí k užívání jejího pozemku žádný právní titul. Nad rámec tohoto pak žalovaná uvedla, že její tenisové kurty nemohl žalobce údajně užívat od 2. 7. do [datum], tedy nikoliv polovinu tenisové sezóny. [titul] [příjmení] navíc i po této době kurty navštěvoval nebo je navštěvovat mohl, tedy důvod pro požadování poloviny příspěvku vůbec neměl. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne v celém rozsahu a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že existenci naléhavého právního zájmu vylíčil zejména v odstavci 7 vyjádření ze dne [datum], kde je uvedeno celkem devět důvodů, o něž se opírá naléhavý právní zájem. Žalobce řádně doložil, že se žalovaná snaží prosadit změnu, tedy aby pozemek pod kurty nebyl sportovištěm, a to přes platné znění územního plánu. Veřejný zájem na ochraně sportoviště je jen jedním z oněch devíti důvodů. Žalobce údržbu kurtů nikdy nezanedbal, naopak se aktivně zasazoval o zlepšení poměrů v obci, což by se pozitivně projevilo právě na tenisových kurtech. Žalovaná ani nedokládá žádné důkazy, z nichž by jen nepřímo vyplývalo, že žalobce údržbu zanedbal. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalobci nikdy nebylo vyčítáno zanedbání údržby v souvislosti s nájemní smlouvou. Žalobce předložil a navrhl důkazy o platnosti nájemní smlouvy, mimo jiné čestné prohlášení, respektive výslech osob jednajících za [územní celek], k tvrzení, že došlo ke splnění všech zákonných náležitostí včetně zveřejnění záměru. V tomto směru odkázal na odstavec 52.-55 rozsudku soudu prvního stupně, ve kterých soud velmi důkladně posuzoval otázku namítané neplatnosti a přesvědčivě své úvahy a závěry zdůvodnil. Odkazovaná judikatura řešila případ, ve kterém bylo jednoznačně prokázáno, že ke zveřejnění záměru obce nedošlo. To v daném případě z žádného důkazu nevyplývá. Ostatně i sám statutární orgán žalované ([titul] [příjmení]), ještě jako starosta obce Hradištko i později, považoval nájemní smlouvu za platnou bez jakýchkoliv výhrad. V právní teorii i praxi je zastáván jednotný přístup, že důkazní břemeno při námitce absolutní neplatnosti tíží toho, kdo se neplatnosti dovolává (to je žalovaná). Žalovaná se rovněž snažila na poslední chvíli zvrátit rozhodnutí tvrzením, že nájemní smlouva nebyla podepsána oprávněnou osobou, a proto má být absolutně neplatná. Opět však k tomuto svému tvrzení nenabídla žádné důkazy. Bylo prokázáno, že stanovy nájemce [anonymizována dvě slova] [obec] obsahovaly oprávnění předsedy oddílu zastupovat [anonymizována dvě slova] [obec]. Případná vnitřní omezení právnické osoby pak navíc nemají vůči třetí osobě právní účinky. Žalobce odkázal na ustanovení § 20 odst. 2 obč. zák. Pokud tedy jedná předseda tenisového oddílu ve věcech týkajících se tenisového oddílu, a dokonce je jeho oprávnění výslovně uvedené ve stanovách, lze jen těžko namítat jeho nezpůsobilost uzavřít nájemní smlouvu. Jeho oprávnění vyplývalo tedy ze stanov s tím, že vnitřní omezení nemají účinky vůči třetím osobám, jednání předsedy tenisového oddílu za TJ Sokol [obec] bylo bez dalšího obvyklé, žádná ze stran nikdy nenamítala nedostatek oprávnění podepsat nájemní smlouvu, a smluvní strany podle nájemní smlouvy jednaly a cítily se jí být zjevně vázány. K námitce nedostatečného označení pozemku v nájemní smlouvě v řízení nebylo tvrzeno ani dokazováno, že by existoval jiný pozemek, se kterým by mohl být pozemek pod kurty zaměnitelný. I v ustálené judikatuře se uvádí, že není-li převáděná nemovitost ve smlouvě označena v souladu s požadavky podle katastrálního zákona, nemusí jít vždy o vadu, která způsobí její neplatnost. Předmětná nemovitost musí být označena dostatečně určitě, aby nevznikly žádné pochybnosti, co je předmětem, zejména aby byl předmět smlouvy odlišen od jiných obdobných předmětů - nemovitostí (například rozhodnutí NS ČR ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1124/2010 či ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2105/2006). Žalovaná dále dovozuje hrubé znevýhodnění vlastníka oproti nájemci komerčního pozemku. Opomíjí však přitom, že se jedná o sportoviště, které bylo pronajato za předem stanovených podmínek, mimo jiné rozsáhlých investic ze strany žalobce do areálu sportoviště, striktní zachování účelu (sportoviště), jeho využití při obecních akcích a společenských událostech, vztah neziskového sportovního oddílu a obce, tj. nikoliv komerční využití, anebo nabytí pozemku pod kurty s plným vědomím existence nájemního vztahu. Pokud pak žalovaná navrhovala svědeckou výpověď [titul] [příjmení], opomíjí přitom, že by se jednalo o účastnickou výpověď, neboť [titul] [příjmení] je jednatelem a společníkem žalované. Taková účastnická výpověď je nadbytečná, neboť co chtěl [titul] [příjmení] sdělit, zjevně pojal do textu písemných vyjádření žalované, za kterou jedná. Neplacení nájemného, byť symbolického, ve výši 1 Kč, nemůže představovat porušení nájemní smlouvy ze strany nájemce, pokud pronajímatel odmítá plnění přijmout (§ 1968 o. z.). Žalovaná nepřijala toto nájemné ani formou poštovní poukázky. Za těchto podmínek nemůže být žalobce v prodlení s hrazením nájemného. I s otázkou nároku na náhradu škody se soud prvního stupně dostatečně vypořádal. Žalovaná nechala jámy do tenisových kurtů vyhloubit vědomě, a byla si vědoma, že zasahuje do aktivní tenisové sezóny, jak soud prvního stupně uzavřel. Žalobce tak nemohl nutit pana [příjmení] k loajalitě k tenisovému klubu, když v něm byla znemožněna hra. Členské příspěvky platil, aby mohl hrát tenis, což žalovaná znemožnila. [příjmení] [příjmení] pak bylo vráceno méně, než požadoval. Žalovaná (i pokud by měla za to, že nájemní vztah zanikl) nemůže svémocně přistoupit k úmyslnému poškozování jiného, ale musí volit právní prostředky, které jsou k tomu určeny. Pokud takto nepostupovala, vznikl žalobci nárok na náhradu škody z důvodu porušení dobrých mravů s odkazem na ustanovení § 2909 o. z. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Výroky III. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyly tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobce užíval tenisové kurty na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ tenisové kurty“ či„ pozemek s tenisovými kurty“). Součástí sportoviště jsou i pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] na němž se nachází stavba evidenční [číslo] oba zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ pozemek s klubovnou“ nebo„ klubovna“). Pozemek s tenisovými kurty byl ve vlastnictví [územní celek], která ji na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] pronajala [anonymizována dvě slova] [obec], jehož byl tenisový klub, tedy žalobce, součástí. V článku 3 nájemní smlouvy byl vymezen účel nájmu, podle kterého byl nájemce oprávněn předmět nájmu užívat výlučně pro potřeby tenisového oddílu [ulice] a pozemek mohl být užíván dle této smlouvy výlučně jako tenisové kurty. Tenisový oddíl [ulice] byl dále stanoven jako provozovatel s tím, že za podmínky, že získá vlastní subjektivitu, vstoupí bez dalšího do uvedené nájemní smlouvy jako smluvní strana místo [anonymizována dvě slova] [obec]. Nájemce nebyl ze smlouvy oprávněn uzavírat podnájemní smlouvy ani užívat předmět nájmu k jinému účelu bez písemného souhlasu pronajímatele. Doba nájmu byla sjednána na dobu neurčitou, pronajímatel byl oprávněn vypovědět smlouvu, pokud nájemce závažným způsobem poruší ustanovení sjednaná touto smlouvou. Za závažné porušení bylo uvedeno zejména jednání spočívající v užívání předmětu nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Výpovědní lhůta byla stanovena na šest měsíců. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 Kč ročně, přičemž obě smluvní strany výslovně uvedly, že takto sjednaná cena odpovídá jejich pravé vůli a v této souvislosti odkazovaly na článek 6 smlouvy. V článku 6 odst. 2 se smluvní strany dohodly, že na pozemku uvedeném ve smlouvě pod bodem 2.1.) (parc. [číslo] –„ poznámka odvolacího soudu“) je vlastním nákladem nájemce a tenisového oddílu vybudováno oplocení a nacházejí se věci movité (jako sportovní zařízení, zařízení potřebná k údržbě apod.) ve vlastnictví nájemce a tenisového oddílu. Nájemce se dále zavázal k požádání vlastníka o potřebná povolení k výstavbě nové náhradní klubovny podle generelu schváleného obcí. Dále se nájemce zavázal vybudovat klubovnu vlastním nákladem s tím, že se měla stát jeho vlastnictvím. Smluvní strany se výslovně dohodly na tom, že změny a doplňky smlouvy budou platné jen v písemné formě. Uvedenou smlouvu podepsal za [územní celek] starosta [jméno] [příjmení] a za [anonymizována dvě slova] [obec] předseda tenisového oddílu [příjmení] [jméno] [příjmení]. Podle čl. 3 nájemní smlouvy vstoupil žalobce (vznikl jako samostatný právní subjekt ke dni [datum]) do práv a povinností nájemce za [anonymizována dvě slova] [obec] a v rámci tzv. delimitace došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem z [anonymizována dvě slova] [obec] na žalobce (zejména vlastnické právo ke klubovně na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], dále vlastnické právo k oplocení pozemku s tenisovými kurty, přípojce vody, skruži a šachtě s výtokem vody, venkovnímu schodišti a pevně zabudované lavici a k povrchu a příslušenství tenisových kurtů), a dále movitým věcem na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] [územní celek], kterou v tu dobu zastupoval starosta [titul] [příjmení], uzavřela dne [datum] kupní smlouvu, na základě níž byly pozemek s tenisovými kurty, a dále pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], prodány za cenu 1 500 001 Kč [právnická osoba] [anonymizováno], kterou v tu dobu zastupoval [jméno] [příjmení]. Následně se jednatelem a jediným společníkem této společnosti stal Ing. [příjmení]. V tu dobu již nezastával funkci starosty obce Hradištko. Kupující se v uvedené kupní smlouvě zavázal, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] zachová jako sportoviště dle platného územního plánu [územní celek]. Dále prohlásil, že je mu znám právní i faktický stav převáděné nemovitosti, tuto si řádně prohlédl a v tomto stavu ji kupuje. [právnická osoba], zastoupená [titul] [příjmení], uzavřela dne [datum] kupní smlouvu se společností [právnická osoba], tj. se žalovanou, ve které byl jedním z jednatelů [titul] [příjmení], a to ohledně shodných nemovitostí. Kupní cena činila 240 420 Kč. Žalovaná se snažila prosadit svůj záměr postavit na pozemku s tenisovými kurty penzion, k čemuž nakonec nedošlo. O existenci nájemní smlouvy byla [právnická osoba] [anonymizováno] i žalovaná obeznámeny. [anonymizováno] ([příjmení]) [obec] byla založena v roce 1977, hlásí se k tradicím tělovýchovy a sportu v [obec]. Dle článku V. odst. 21 stanov [anonymizována dvě slova] [obec] vystupuje jménem [anonymizováno] předseda nebo jiný pověřený člen výkonného výboru a tajemník [anonymizováno]. K platnosti úkonu předsedy (oddílu) jménem [anonymizováno] je zapotřebí dodatečného schválení výkonného výboru. Žalobce vznikl [datum] s deklarovaným účelem činnosti zejména sdružování dospělých a mládeže za účelem provozování sportovních her. Dle stanov tohoto spolku je cílem jeho činnosti sdružování dospělých a mládeže za účelem provozování sportovních her a za tímto účelem i vytváření podmínek pro sport včetně veškerých služeb spojených s touto činností, především v zájmu sportovního a společenského vyžití členů žalobce; dále aktivní účast na zvelebování životního prostředí a spolupráce při realizaci ekologických programů v osadě [ulice] Ani [územní celek] ani Státní okresní archiv [obec] nedisponují žádnými listinami týkajícími se záměru pronajmout pozemek s tenisovými kurty a smlouvy o nájmu tenisových kurtů ze dne [datum]. Z účtu žalobce byla dne [datum] dvakrát odepsána platba ve výši 6 775 Kč, popsaná jako„ nájemné pozemek pod tenisovými kurty“, avšak ve dnech [datum] byla dvakrát tato částka připsána zpět s popisem„ omylem zaslaná platba na neexistující nájem“. Žalovaná ve dnech [anonymizováno] a [datum] vstoupila na pozemek s tenisovými kurty a pomocí techniky vykopala uprostřed kurtů hluboké jámy. V souvislosti s tím musel žalobce svému členovi [titul] [jméno] [příjmení] vrátit část členského příspěvku ve výši 1 200 Kč (polovina členského příspěvku za rok 2020) z důvodu nemožnosti užívat tenisové kurty (odepsáno z účtu žalobce dne [datum]). Pokud jde o žalovanou tvrzené výpovědi nájemní smlouvy ze dne [datum], soud prvního stupně uzavřel, že tento právní vztah vypovězen nebyl. V případě listiny datované k [datum], nazvané„ výpověď ze smlouvy o nájmu – předání“, dospěl k závěru, že starosta obce nebyl k tomuto úkonu řádně zmocněn zastupitelstvem obce, a proto nemohla mít za následek ukončení nájemní smlouvy uplynutím výpovědní doby. Zároveň nebylo ani prokázáno, že by se tato výpověď dostala do dispozice nájemce. V případě listiny ze dne [datum], nazvané„ výpověď nájmu – [parcelní číslo] ostatní plocha v k. ú [obec] u [obec]“, nebyly prokázány skutečnosti, které by svědčily o tom, že nájemce porušil závažným způsobem ustanovení sjednaná v nájemní smlouvě, zejména účel nájemní smlouvy, a neužíval tenisové kurty ke svému účelu. Pokud pak jde o poslední výpověď ze dne [datum], dovodil soud prvního stupně, že ačkoli žalovaná uvedla ve výpovědi důvod, pro který vypověděla nájemní smlouvu, tj. neplacení nájemného, není tento důvod v souladu s ujednáním v nájemní smlouvě, která předpokládala oprávněnost výpovědi smlouvy o nájmu pronajímatelem tehdy, pokud dojde nájemcem k závažnému porušení ustanovení smlouvy o nájmu. Ani tato výpověď tak nemohla vyvolat zánik nájemní smlouvy uplynutím výpovědní doby.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud na něj tedy plně odkazuje.

8. Ve smyslu ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl odvolací soud důkaz, a to poštovní poukázkou C - podací lístek, z níž má za zjištěné, že žalobce odeslal žalované dne [datum] částku 4 Kč.

9. Odvolací soud předně konstatuje, že na žalovaném určení existence, resp. trvání nájemního vztahu, shledává naléhavý právní zájem žalobce dle § 80 o. s. ř. Žalovaná existenci a trvání nájemního vztahu popírá. Mezi účastníky je o této otázce spor, kdy si obě strany činí různé nároky (nárok na náhradu škody žalobce v souvislosti s opravou tenisových kurtů, nárok žalované na náhradu škody, resp. bezdůvodné obohacení, v souvislosti s neoprávněným užíváním tenisových kurtů žalobcem apod.). Jak správně soud prvního stupně uvádí v odstavci 46. odůvodnění svého rozsudku, podle ustálené judikatury je dán naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Také odvolací soud konstatuje, že žalovaným určením dojde k předejití budoucím sporům, a mezi účastníky bude postaveno najisto, kdo a jakým způsobem je oprávněn sporný pozemek užívat, a jaká práva mu svědčí. Rozhodnutí soudu je tak způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce, jak soud prvního stupně správně uzavřel. Účastníci mají v daném řízení rovněž věcnou legitimaci, jež vyplývá ze shora uvedené nájemní smlouvy, jakož i následných kupních smluv.

10. Podle § 3074 odst. 1 o. z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

11. Podle § 663 obč. zák. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci vztah, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.

12. Podle § 36a odst. 4 zákona o obcích, ve znění účinném do 14. 2. 1993, záměry obce převést nemovitý majetek a pronajmout nemovitý majetek, s výjimkou pronájmu bytů, musí být v obci vhodným způsobem zveřejněny nejméně po dobu 30 dnů před projednáním orgánem obce, aby se k nim mohli občané vyjádřit a předložit své nabídky.

13. Odvolací soud se plně shoduje rovněž s právním hodnocením shora uváděného zjištěného skutkového stavu věci soudem prvního stupně a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na závěry soudu prvního stupně (srovnej usnesení NS ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011), uvedené v odstavci 47. až 61., vztahující se k platnosti smlouvy o nájmu ze dne [datum] z hlediska zveřejnění záměru obce pronajmout nemovitý majetek (odstavec 47. - 55.), z hlediska oprávnění předsedy (tenisového) oddílu zastupovat [anonymizována dvě slova] [obec] při podpisu této smlouvy (odstavec 56.), z hlediska žalovanou tvrzené vadné identifikace předmětu nájmu (vadně uvedené katastrální území) – viz odstavec 57., jakož i z hlediska platnosti ujednání smluvních stran v nájemní smlouvě ze dne [datum] v jejím čl. 3, které předpokládalo vstup žalobce do práv a povinností nájemce z této smlouvy (odstavec 58. – 60.), to vše včetně odkazu na právní předpisy, komentářovou literaturu a platnou judikaturu NS ČR. Soud prvního stupně se s uvedenými otázkami a námitkami žalované řádně a podrobně vypořádal a jeho závěrům nelze nic vytknout.

14. Je zapotřebí zdůraznit, že k uzavření nájemní smlouvy došlo v roce 1992, tj. téměř před 30 lety, a absence jakýchkoliv listin (z důvodu skartace - viz zpráva [územní celek] a Státního okresního archívu [obec]), vztahujících se k tomuto právnímu úkonu obce, nemůže jít k tíži žalobce v situaci, kdy žalovaná kromě prostého popírání zveřejnění záměru nepředkládá žádné další argumenty, neřkuli důkazy, které by jakkoliv důvodně zpochybňovaly uvedené zveřejnění záměru obce pronajmout předmětné nemovitosti [anonymizována dvě slova] [obec]. Smyslem tohoto zveřejnění je, aby s majetkem obce bylo nakládáno transparentně a potenciální zájemci o koupi (pronájem) měli rovné příležitosti. V projednávaném případě je pak zapotřebí přihlédnout k tomu, že obec pronájmem sledovala zcela evidentně veřejný zájem, tj. zachování sportoviště v obci pro široké masy (nejen členy [anonymizována dvě slova] [obec], resp. žalobce), čemuž odpovídal i charakter pronajímaného pozemku dle územního plánu. Ostatně od roku 1992 nebyla platnost uvedené nájemní smlouvy nikým zpochybňována, vyjma žalované, která pozemek s tenisovými kurty nabyla s vědomím existence této nájemní smlouvy. Z hlediska osoby oprávněné jednat za nájemce [anonymizována dvě slova] [obec] při podpisu nájemní smlouvy, rekapituluje odvolací soud, že oprávnění předsedy tenisového oddílu vyplývá ze stanov nájemce. Pokud jde o (až v průběhu tohoto řízení) namítané nedodržení podmínky dle čl. V. odst. 21 těchto stanov, tj. že k platnosti úkonu předsedy oddílu (odboru) jménem nájemce je zapotřebí dodatečného schválení výkonného výboru, odkazuje i odvolací soud na prohlášení [anonymizována dvě slova] [obec] ([titul] [jméno] [příjmení]) ze dne [datum]. Za čirý formalismus pak považuje námitku vadné identifikace předmětu nájmu, kdy je v nájemní smlouvě uvedeno nesprávné katastrální území„ [obec]“ namísto správného„ [obec] u [obec]“. Jak soud prvního stupně správně uvádí s odkazem na ust. § 37 odst. 1 obč. zák., z dalšího obsahu nájemní smlouvy, ale i z katastru nemovitostí nevyplývá, že by pronajímané nemovitosti existovaly v jiném katastrálním území než [obec] u [obec], a to o stejné výměře, se stejným parc. č. a druhem využití. Předmět nájmu je tak dostatečně identifikován a není zaměnitelný s jiným. Konečně pak lze uzavřít, že byl platně sjednán i čl. 3 2. uvedené nájemní smlouvy. V čl. 3 1. smlouvy bylo konstatováno, že nájemce ([anonymizována dvě slova] [obec]) je oprávněn předmět nájmu užívat pro potřeby tenisového oddílu [ulice], který byl dále označován jako„ provozovatel“. Žalovanou rozporovaný čl. 3 2. smlouvy předpokládal, že pokud provozovatel získá vlastní subjektivitu, vstupuje bez dalšího do této nájemní smlouvy jako smluvní strana místo [anonymizována dvě slova] [obec]. K tomu došlo dne [datum] (viz stanovy žalobce, výpis ze spolkového rejstříku ohledně žalobce). Uvedeným datem tak došlo k naplnění odkládací podmínky ve smyslu ust. § 36 obč. zák., jak soud prvního stupně správně uzavřel, a ke změně v osobě nájemce. Také odvolací soud považuje smluvní ujednání čl. 3 2. za určité, srozumitelné a platně sjednané. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce užívá v názvu namísto„ oddíl“ pojem„ klub“. Je totiž evidentní, že se tento původní oddíl [anonymizována dvě slova] [obec]„ transformoval“ právě v žalobce, již se samostatnou právní subjektivitou (viz rovněž potvrzení ujednání mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a žalobcem ze dne [datum] ve spojení s prohlášením [anonymizována dvě slova] [obec] [titul] [jméno] [anonymizováno] ze dne [datum]). Nájemní smlouvu ze dne [datum] lze tak ze všech shora uvedených skutečností považovat za platně uzavřenou.

15. Podle § 582 odst. 1 obč. zák., jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.

16. Podle § 671 odst. 1 obč. zák. je nájemce povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání.

17. Podle § 677 obč. zák. zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.

18. Podle § 680 odst. 2,3 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci, může z tohoto důvodu vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy, byla-li smlouva uzavřena na dobu určitou; výpověď však musí podat v nejbližším výpovědním období, pokud je zákonem nebo dohodou stanoveno. Při změně vlastnictví k movité věci může smlouvu vypovědět i nabyvatel.

19. Podle § 2231 odst. 1 o. z., nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

20. Podle § 2222 odst. 1 o. z. strana nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil vlastník věci. Při opačném ujednání má pronajímatel právo nájem vypovědět do tří měsíců poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je nájemcem, a nájemce do tří měsíců poté, co se o změně vlastníka dozvěděl.

21. Podle § 1999 odst. 1 o. z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

22. Stejně jako v případě závěrů soudu prvního stupně, hodnocených v odstavci 13. tohoto rozsudku, pak lze hodnotit i jeho právní závěry, pokud jde o otázku posouzení jednotlivých výpovědí nájemní smlouvy ze dne [datum], konkrétně z data [datum] a [datum] (odstavec 62. – 76.), které soud prvního stupně správně podřadil pod režim obč. zák., resp. z data [datum] (odstavec 77. – 86.), u níž soud prvního stupně správně vycházel z režimu o. z., když dospěl k závěru, že se v případě smlouvy ze dne [datum] jedná i v režimu tohoto zákona o smlouvu nájemní, nikoliv o pacht, kdy by bylo zapotřebí dle § 3074 odst. 1 o. z. aplikovat režim obč. zák. V tomto směru odkázal přiléhavě na judikaturu NS ČR (rozhodnutí ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019 či ze dne 15. 9. 1932, Rv I 1478/32).

23. Odvolací soud rekapituluje a doplňuje, že smluvní strany nájemní smlouvy ze dne [datum] si sjednaly nájem na dobu neurčitou a jako důvod výpovědi uvedly v čl. 4 smlouvy závažné porušení smluvních podmínek, zejména užívání předmětu nájmu v rozporu se sjednaným účelem. Uvedený výpovědní důvod je zapotřebí posuzovat s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavírána, když zřejmým cílem a účelem této smlouvy bylo v tehdejší době zachování a rozvoj sportovních aktivit (v daném případě tenisu) v [anonymizováno]. Vzhledem k těmto skutečnostem i aktivitám nájemce (péče o tenisové kurty, vynakládání prostředků na údržbu apod.) bylo také sjednáno symbolické nájemné 1 Kč ročně. Toto nájemné bylo sjednáno skutečně v pouze minimální výši tak, aby se mohlo jednat o smlouvu o nájmu, která je ze své podstaty úplatného charakteru. Účelem uzavřené nájemní smlouvy nebyl zisk z nájemného. Mezi nájemcem a obcí byl pak zcela evidentně usus, že nájemné (v takto marginální výši) placeno nebylo. O existenci nájemní smlouvy, uzavřené za shora uváděných podmínek, pak musela vědět jak [právnická osoba] [anonymizováno], tak žalovaná, už jen z důvodu osoby [titul] [příjmení], bývalého starosty [územní celek] a budoucího společníka a jednatele obou těchto společností. Není pak relevantní, že uvedené společnosti měly s předmětným (pronajatým) pozemkem jiné zamýšlené záměry (výstavba penzionu). Za shora uvedených podmínek pozemek s tenisovými kurty nabývaly s tím, že způsob jejich užití vyplýval ostatně i z územního plánu. I odvolací soud tak považuje sjednaný výpovědní důvod za platný, a nikoliv v rozporu s dobrými mravy. V uvedeném kontextu je pak třeba posuzovat i závažnost případného neplacení nájemného žalované (1 Kč ročně), ale i žalovanou tvrzenou„ nevypověditelnost“ této smlouvy o nájmu. Nadto bylo v řízení prokázáno, že společnost žalované odmítala od žalobce, byť toto symbolické, nájemné přijmout s odkazem, že se jedná o„ neexistující nájem“. V případě ani jedné z tvrzených výpovědí tak nebylo prokázáno, že by žalobce porušil závažným způsobem ustanovení sjednaná v nájemní smlouvě, zejména účel nájemní smlouvy, a neužíval tenisové kurty ke svému účelu. Soud prvního stupně pak správně uzavřel, že v případě výpovědi ze dne [datum] nelze aplikovat ani ust. § 1999 odst. 1 o. z., neboť smluvní strany si v nájemní smlouvě ze dne [datum] platně sjednaly důvod výpovědi této smlouvy. V ostatním odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavcích 66. až 87. odůvodnění jeho rozsudku.

24. Pokud pak jde o nárok žalobce na náhradu škody ve výši 1 200 Kč, má i odvolací soud za prokázané, že žalovaná porušila svou zákonnou povinnost dle § 2205 o. z., a to zajistit nájemci, tedy žalobci, nerušené užívání věci po dobu nájmu. V důsledku tohoto jejího protiprávního jednání (konkrétně vyhloubení jam uprostřed každého z tenisových dvorců v červenci roku 2020 s tvrzením potřeby zjistit složení podloží kvůli vlhkosti, a to za stavu, kdy žalobce v rozhodné době žalované netvrdil nemožnost užívat předmět nájmu) pak vznikla žalobci újma na majetku (škoda) v žalované částce (vrácená část členského příspěvku z důvodu nemožnosti užívání tenisových kurtů, resp. z důvodu předčasného ukončení sezóny). Výši požadované škody pak nepovažuje ani odvolací soud za nikterak přemrštěnou vzhledem k prokázaným skutkovým okolnostem, kdy nebylo s ohledem na stav poničených kurtů zřejmé, po jakou konkrétní dobu nebude možné tenisové kurty užívat (viz fotografie a technická zpráva [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] včetně rozpočtu). Ve smyslu ust. § 2910 o. z. jsou tak v daném případě naplněny veškeré atributy pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, a to včetně příčinné souvislosti a zavinění žalované, které se dle § 2911 o. z. v nedbalostní formě předpokládá. Bylo přitom prokázáno, že nájemní vztah účastníků dle nájemní smlouvy ze dne [datum] stále trvá (viz shora), když žalovaná vstoupila postupným uzavřením kupních smluv ohledně pozemku s tenisovými kurty do práv a povinností pronajímatele. Soud prvního stupně přiznal žalobci správně i úroky z prodlení z uvedené částky, a to dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jejich běh je pak odvozen od výzvy žalobce k zaplacení náhrady škody, doručené žalované dne [datum], se stanovením lhůty k plnění tří dnů od doručení této výzvy. Pokud pak žalovaná uplatňovala vůči žalobci procesní obranu v podobě započtení své tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody – ušlého zisku, souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně, že se ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. jedná o nejistou a neurčitou pohledávku, která není způsobilá k započtení. Dle komentářové literatury k ust. § 1987 odst. 2 o. z. (srovnej Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1141-1147: J. Šilhán) důvodová zpráva zdůrazňuje, že„ započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů“. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran (např. narovnáním dle § 1903, případně zrušením dohodou dle § 1981). Nemohou být ale jednostranně„ řešeny“ jen započítacím úkonem jedné ze stran…Vzhledem k tomu, že účinkem započtení je trvalý a definitivní zánik pohledávek, je požadavek určitosti a jistoty do značné míry zcela nevyhnutelný… (srovnej rovněž např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Soud prvního stupně přesvědčivě odůvodnil v odstavci 45., proč uvedenou pohledávku žalované vyhodnotil jako nejistou a neurčitou s tím, že k její existenci i výši by muselo proběhnout rozsáhlé dokazování, což není účelem tohoto řízení, kde je navíc hlavním žalobním nárokem určení trvání nájemního vztahu, nikoliv nárok žalobce na náhradu škody (zde pouze v marginální částce 1 200 Kč).

25. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť byla podána po právu a je důvodná.

26. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. v napadených věcných výrocích I. a II. potvrdil.

27. Pokud jde o nákladový výrok IV., soud prvního stupně správně rozhodl, že je to žalovaná, kdo je povinen zaplatit náklady řízení žalobci a správně rovněž stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Odvolací soud předně konstatuje, že je zapotřebí rozhodnout podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy měl žalobce ve věci neúspěch, avšak pouze v nepatrné části (viz věcný výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). Proto je zapotřebí přiznat mu plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří odměna za celkem za šestnáct a půl úkonů právní služby po 2 580 Kč. Ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen„ AT“, při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Těmi jsou ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) AT částka 35 000 Kč a ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 AT částka 1 200 Kč, celkem tedy 36 200 Kč. Odměna za úkon právní služby tak činí celkem 2 580 Kč (§ 7 bod 5. AT). Úkony právní služby pak tvoří: převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání předběžného opatření, vyjádření k odvolání proti usnesení o vydání předběžného opatření, žádost o vydání opravného usnesení – zde úkonu, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], dále účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum] – delší než dvě hodiny, tedy dva úkony, a dne [datum] – rovněž delší než dvě hodiny, tedy dva úkony, a další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], [datum] a [datum], to je celkem 42 570 Kč. Dále ji tvoří sedmnáct režijních paušálů dle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč, tedy částka 5 100 Kč, cestovné ve výši 1 553 Kč, náhrada za ztrátu času za celkem osm půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, to je 800 Kč, a 21 % DPH z částky 50 023 Kč ve výši 10 504,83 Kč Náklady řízení rovněž tvoří zaplacený soudní poplatek v celkové výši 12 000 Kč, celkem tedy 72 528 Kč po zaokrouhlení. Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a z vyhlášky č. 589/2020 Sb.

28. Ze všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně změněn podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku IV. pouze pokud jde o výši nákladů řízení (správně 72 528 Kč), jinak byl i v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

29. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stadiu řízení byl plně úspěšný žalobce (vzhledem k předmětu odvolacího řízení) a náleží mu proto právo na náhradu těchto nákladů vůči žalované (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalobce tvoří odměna jeho právního zástupce za dva úkony právní služby po 2 580 Kč (viz odůvodnění nákladů řízení před soudem prvního stupně), a to za vyjádření k odvolání žalované a za účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. 5 160 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a 21 % DPH z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč, celkem 6 970 Kč po zaokrouhlení. Lhůtu k plnění této náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a místo plnění k rukám právního zástupce žalobce, který je advokátem, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení