10 C 102/2023 - 81

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 181 008,50 Kč takto:

Výrok

I) Řízení se částečně, co do požadavku na úhradu 154 112,50 Kč, zastavuje. II) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 23 750 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. III) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 3 146 Kč. IV) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 001,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 6. 2023 domáhá nároků souvisejících s nezákonným trestním stíháním vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl v rámci trestního řízení pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal v období od 28. 6. 2021 do 15. 9. 2021, kdy byl z vězení propuštěn na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu Trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písmene c) tr. řádu. Žalobce žalobou nárokoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí a omezením osobní svobody ve výši 80 000 Kč, dále náhradu ušlého zisku za dobu nezákonného výkonu trestu odnětí svobody ve výši 23 750 Kč, a dále náhradu škody tvořenou náklady vynaloženými na obhajobu, tedy odstranění nezákonného rozhodnutí ve výši 68 788,50 Kč jakožto odměny za úkony právní služby a 8 470 Kč za znalecký posudek.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 25. 7. 2023. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a že žalobce byl nezákonně omezen na osobní svobodě. Na zadostiučinění za nemajetkovou újmu poskytla žalobci požadovanou částku 80 000 Kč, na náhradě škody, tvořené náklady na obhajobu, částku 65 642,50 Kč a 8 470 Kč. Žalovaná neodškodnila úkon nahlížení do spisu z 19. 10. 2020, a dále neodškodnila nárok na ušlý zisk ve výši 23 750 Kč, když poukázala na rozpory ohledně tvrzení žalobce, pokud jde o předchozí výkon výdělečné činnosti.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 8. 11. 2022.

4. Na jednání konaném dne 10. 10. 2023 žalobce vzal žalobu co do dobrovolného plnění žalované ve výši 154 112,50 Kč částečně zpět, žalovaná proti tomuto nebrojila, soud proto výrokem I. s odkazem na § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] má soud za zjištěné, že trestní stíhání bylo zahájeno dne 3. 10. 2020 usnesením Policie ČR, [číslo jednací] o zahájení trestního stíhání vůči žalobci pro spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Rozsudkem [název soudu] ze dne 29. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Do výkonu trestu odnětí svobody byl žalobce dodán dne 28.6.2021, přičemž z výkonu trestu byl propuštěn na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2021, č. j. [číslo jednací]. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], byly rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušeny a věc byla přikázána [název soudu] k novému projednání. [název soudu] mě následně rozsudkem ze dne 19. 4. 2022, č. j. [číslo jednací], podle § 226 písm. c) trestního řádu žalobce obžaloby zprostil. [název soudu] usnesením ze dne 9.6.2022, č. j. [číslo jednací], rozhodl tak, že odvolání státního zástupce zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9.6.2022.

6. Z dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] z 1. 1. 2021 a z výdajových pokladních dokladů vydaných touto společností za leden, únor, březen, duben a květen 2021, jakož i z prohlášení o výdělku vystaveného, pokud jde o osobu žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce pracoval pro společnost [právnická osoba] jakožto kurýr při doručování jídel. Soud má za zjištěné, že žalobce vydělal v lednu 2021 částku 9 300 Kč, v únoru 2021 částku 9 400 Kč, v březnu 2021 částku 9 700 Kč, v dubnu 2021 částku 9 600 Kč a v květnu 2021 částku 9 500 Kč. Ze všech těchto dokumentů pak má soud za potvrzené, že žalobce pracoval pro tuto společnost předtím, než byl vzat do výkonu trestu odnětí svobody dne 28. 6. 2021 a že jeho průměrný výdělek za období leden až květen 2021 činil měsíčně částku 9 500 Kč čistého.

7. Soud ve věci nehodnotil duplicitně listiny týkající se průběhu trestního řízení, neboť v relevantním obsahu byl soudem zjištěn obsah trestního řízení ze samotného spisu, dále soud nehodnotil listinné důkazy týkající se realizace jednotlivých úkonů právní služby, které byly dobrovolně odškodněny, což se týká potvrzení o rozmluvách právního zástupce s žalobcem, a soud rovněž nehodnotil daňové doklady týkající se vyúčtování a úhrady odměny za právní služby a za vypracovaný znalecký posudek, neboť žalovaná v důvodném rozsahu tento nárok odškodnila, a zbývající úkon soud neshledal po právní stránce důvodným, tedy nebylo třeba zabývat se otázkou vzniku škody. Soud rovněž nehodnotil záznam o nahlížení do spisu z 19. 10. 2020, neboť žalovaná realizaci tohoto úkonu po skutkové stránce nesporovala, neodškodnila jej z důvodu právního posouzení.

8. Soud zamítl návrh na provedení důkazu dotazem na [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně toho, zda žalobce pro tuto společnost pracoval, za jakou odměnu a jak tato společnost uzavírá dohody o provedení práce. Rovněž soud zamítl návrh na provedení důkazu předložením účetnictví této společnosti. V prvém případě má soud skutečnosti týkající se výkonu práce žalobce pro tuto společnost a otázku dosahovaných příjmů za prokázanou z provedených listinných důkazů, tedy tento důkaz by byl nadbytečným, v případě vyžádání účetnictví soud důkaz neprovedl z důvodu, že předmětem tohoto řízení není posouzení, zda společnost [právnická osoba] řádně plní své daňové či jiné odvodové povinnosti, ale prosté zjištění, zda tato společnost něco žalobci vyplácela za vykonanou práci, což soud z provedeného dokazování zjistil i bez navrhovaného důkazu účetnictvím.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 30 OdpŠk náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Pokud jde o odpovědnostní titul, ve věci došlo k vydání těchto nezákonných rozhodnutí: -) nezákonným rozhodnutím je usnesení Policie ČR ze dne 3. 10. 2020, [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání vůči žalobci pro spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, které bylo v posledku odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 19. 4. 2022, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajský soud v Brně ze dne 9.6.2022, č. j. [číslo jednací] - usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001) -) nezákonnými rozhodnutími jsou dále i rozsudek [název soudu] ze dne 8. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, i rozsudek [název soudu] ze dne 29. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, neboť obě tato rozhodnutí nabyla právní moci a byla následně pro nezákonnost (nedostatky ve skutkových zjištěních) zrušena usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 9. 2021, č. j. [číslo jednací]

14. Žalobce se žalobou předně domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč, vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí a omezením osobní svobody po dobu 80 dnů. Žalovaná žalobce v tomto rozsahu dobrovolně odškodnila plněním z 20. 7. 2023 a řízení bylo v této části zastaveno.

15. Žalobce se dále žalobou domáhal náhrady škody tvořené vynaloženými náklady na obhajobu, a to ve výši 68 788,50 Kč jakožto škody tvořené odměnou za úkony právní služby a nákladové režijní paušály, a dále částky 8 470 Kč jakožto škody tvořené cenou znaleckého posudku uhrazenou žalobcem.

16. Pokud jde o náklady vynaložené na znalecký posudek ve výši 8 470 Kč, pak žalovaná tento požadavek žalobce plně odškodnila, žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět a řízení bylo v této části zastaveno.

17. Pokud jde o zbývající část této škody ve výši 68 788,50 Kč, pak žalovaná žalobce odškodnila částkou 65 642,50 Kč, žalobce vzal v této části žalobu zpět, a řízení bylo v této části zastaveno.

18. Předmětem řízení tak zůstal pouze úkon z 19. 10. 2020, spočívající v nahlížení do trestního spisu poté, co došlo k převzetí obhajoby dne 8. 10. 2020. Částka škody, tvořená odměnou za tento úkon, činí 3 146 Kč.

19. Soud v tomto směru uzavírá, že nárok na samostatné odškodnění úkonu z 19. 10. 2020, spočívajícího v nahlížení do spisu, není odškodnitelným úkonem ve smyslu advokátního tarifu. Z žalobních tvrzení se podává, že právní zástupce žalobce převzal zastoupení dne 8. 10. 2020 a v souvislosti s tímto poté nahlédl do trestního spisu právě 19. 10. 2020. Příprava a převzetí zastoupení úkonem právní služby je, a to dle § 11 odstavec 1 písmene a) advokátního tarifu, a jako takovýto úkon převzetí zastoupení žalovanou dobrovolně odškodnění poskytnuto bylo. Převzetí a příprava zastoupení však může trvat jak velmi krátkou dobu, tak i několik hodin, či dokonce dnů, pokud jde o věc velmi složitou. Za všech těchto situací má však advokát nárok na odměnu za tento úkon pouze jednou, bez ohledu na rozsáhlost a komplikovanost tohoto převzetí (může teoreticky dojít k navýšení odměny dle § 12 odstavec 1 advokátního tarifu).

20. Soud tak uzavírá, že nahlédnutí do spisu dne 19. 10. 2020 v souvislosti s převzetím/doručením obhajoby je úkonem, který spadá do převzetí a přípravy zastoupení, neboť jde o základní seznámení se s převzatou kauzou.

21. Pokud je odkazováno na judikaturu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 53/98 nebo Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Ttz 66/99, pak z této se pouze podává, že pokud obhájce převezme obhajobu až po vyhlášení rozsudku, příp. obecně v situaci, kdy již je skončeno vyšetřování, pak nahlédnutí do spisu je samostatným úkonem právní služby, a to dle § 11 odstavec 3 advokátního tarifu a § 11 odstavec 1 písmene f) advokátního tarifu, neboť vyšetřování již bylo ukončeno, nahlížení do spisu již bylo v minulosti umožněno, avšak tomuto advokátovi tato možnost dána nebyla. V takovéto situaci však zdejší právní zástupce žalobce při převzetí zastoupení nebyl.

22. Soud tedy uzavírá, že ani zbývající požadavek na úhradu částky 3 146 Kč není důvodným a soud v tomto rozsahu žalobu zamítl.

23. Posledním nárokem je žalobní požadavek na úhradu ušlého zisku ve výši 23 750 Kč za dobu nezákonného omezení osobní svobody. Konkrétně se jedná o 80 dnů v období od 28. 6. 2021 do 15. 9. 2021. Žalobce tuto částku vyčísluje na základě měsíčního ušlého zisku ve výši 9 500 Kč, přičemž uzavírá, že 80 dnů je období 2,5 měsíců, a takto dospívá v žalované částce 23 750 Kč.

24. S odkazem na výše uvedené soud shledal existenci odpovědnostního titulu, kterými k takto tvrzenému ušlému zisku jsou obě rozhodnutí soudu, kterými byl žalobci uložen nezákonný výkon trestu odnětí svobody, který byl vykonán skutečně v období 80 dnů od 28. 6. 2021 do 15. 9. 2021. Odpovědnostní titul, tak je dán.

25. Ze shora provedeného dokazování pak má soud za zjištěné, že žalobce v období před 28. 6. 2021, kdy byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody, skutečně pracoval pro společnost [právnická osoba] a soud má rovněž za prokázané, že v tomto období bral v průměru měsíční částku ve výši 9 500 Kč.

26. Soud v tomto směru podotýká, že není úkolem soudu ve zdejším řízení zkoumat, nakolik společnost [právnická osoba] plní své daňové či jiné odvodové povinnosti. I za situace, pokud by tomu tak nebylo, pak toto nemůže mít vliv na nárok žalobce, neboť tento v řízení prokázal, že tato společnost mu skutečně v období předcházejícím nezákonnému výkonu trestu odnětí svobody částku 9 500 Kč měsíčně vyplácela.

27. Nejvyšší soud svou rozhodovací praxi týkající se ušlého zisku v podstatných bodech již shrnul např. v rozsudku ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. 27 Cdo 149/2019, když konstatoval: „ 1) Ušlý zisk je definován jako ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události. 2) Škoda v podobě ušlého zisku musí být vymezena nejen výší, nýbrž (v případech, kdy nejde o jednorázově ušlý zisk) i obdobím, za které vznikla. 3) Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce. Přitom je nutné vycházet z částky, kterou by poškozený získal za obvyklých podmínek s přihlédnutím k nákladům potřebným k dosažení tohoto zisku. 4) Rozhodující je to, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel. 5) Přitom musí být dána taková skladba okolností (pravidelný běh věcí) svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že – nebýt škodlivého zásahu – výsledek by se dostavil. 6) Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném – že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. 7) Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložený již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo. 8) Důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že při pravidelném běhu okolností by získal určitý prospěch, tíží žalobce, který je povinen nepochybně prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu; neunesl-li břemeno v tomto směru, nemůže být ve sporu úspěšný.“ 28. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 11.2021, sp. zn. 30 Cdo 2979/2020 konstatoval, že tvrdí-li žalobce při uplatňování nároku na náhradu ušlého zisku, že existoval pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, ale do nějž zasáhla škodná událost, je logické, že okolnosti, k jejichž naplnění již (vlivem škodné události) nedošlo, nebude možné popsat do podrobností a že rovněž výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých obrysech. Platí, že soud musí nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání škůdce, žalobce by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch. Soudy však musí mít při tom na paměti, že jde o prokazování něčeho, co se ve skutečnosti nestalo. Dále uzavřel, že jedná-li se o náhradu ušlého zisku, vždy se vychází z určité představy průběhu událostí, které měly vést ke vzniku zisku, ale k naplnění které (vlivem škodné události) nedošlo. Události, jež měly hypoteticky nastat, samozřejmě nelze prokázat s naprostou jistotou; lze však prokázat, že tyto události vedoucí k zisku bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Pakliže poškozený uvádí, že existoval pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, ale do nějž v průběhu zasáhla škodná událost, je logické, že okolnosti, k jejichž naplnění již (vlivem škodné události) nedošlo, nebude možné popsat do podrobností a že rovněž výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých konturách. Byť tedy stále platí, že soud musí nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě.

29. S ohledem na výše citovanou judikaturu pak soud dospěl v případě žalobce k závěru, že s pravděpodobností rovnající se jistotě by žalobce i v době, kdy byl nezákonně ve výkonu trestu odnětí svobody, nadále pokračoval ve výkonu pracovní činnosti, jako tomu bylo předtím. Tedy v činnosti na dohodu o provedení práce pro společnost [právnická osoba], neboť tomu tak bylo před nezákonným výkonem trestu odnětí svobody, a soud uvěřil i prohlášení této společnosti, že tomu tak bylo bezprostředně poté, co byl žalobce z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn.

30. Žalobce jasně vymezil majetkový prospěch, který mu ušel, i období, kdy se tak stalo. Konkrétně se jedná o 80 dnů a ušlý zisk vyčíslený na měsíční bázi ve výši 9 500 Kč měsíčně. Takto tvrzený ušlý zisk má soud nejen za prokázaný, ale i za reálně dosažitelný, neboť částka 9 500 Kč měsíčně je částkou spíše nižšího výdělku, nedosahující ani minimální mzdy, a jelikož má soud za prokázané, že žalobce by skutečně pracoval tak, jak tomu bylo před vzetím do výkonu trestu odnětí svobody (i bezprostředně po propuštění, jakkoli toto dle judikatury relevantní není), pak není důvodu nevěřit tomu, že by částku (takto fakticky nízkou) nedosahoval svou výdělečnou činností i v tomto období.

31. Pokud jde o období, ze kterého soud vyšel, tak žalobce doložil, že v období od ledna do května 2021 vydělával v průměru 9500 Kč měsíčně. Z dalšího dokazování se podává, že žalobce pro tuto společnost pracoval již od roku 2019, nicméně soud považuje za relevantní období právě takto doložených pět měsíců, a z tohoto soud vyšel.

32. Částka 9 500 Kč měsíčně vychází v přepočtu na 316,70 Kč na den, a jelikož žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody nezákonně po dobu 80 dnů, ušel mu tímto výpočtem zisk ve výši 25 336 Kč.

33. Žalobce žalobou nárokuje částku nižší, ve výši 23 750 Kč, kterou má soud z tohoto důvodu tedy za odůvodněnou, a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

34. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Tarifní hodnota předmětu řízení je tvořena částkou 50 000 Kč za zadostiučinění na nemajetkovou újmu, a dále nárokovanou škodou a ušlým ziskem ve výši 101 008,50 Kč. Celkově tak tarifní hodnota činí částku 151 008,50 Kč. Žalobce byl z takto vymezené tarifní hodnoty neúspěšným pouze co do částky 3 146 Kč, jakožto jednoho z úkonů právní služby, za který mu odškodnění přiznáno nebylo. Zbývající škodní nároky i nároky na odškodnění nemajetkové újmy soud buď shledal důvodnými, kdy žalobce byl v této části úspěšným (ušlý zisk), nebo žalovaná tyto dobrovolně odškodnila, a to dne 20. 7. 2023, tedy po uplynutí lhůty pro předběžné uplatnění nároku, která marně uplynula 9. 5. 2023, a po podání žaloby podané 6. 6. 2023. Řízení bylo v části 154 112,50 Kč tedy pro chování žalované zastaveno, přičemž žalobce jinak v této části žalobu podal důvodně, tedy i v této části řízení byl žalobce procesně úspěšným. Shrnuto tak byl žalobce neúspěšný pouze co do částky 3 146 Kč, což je k celku tarifní hodnoty předmětu řízení pouze zcela nepatrný neúspěch, proto soud žalobci přiznal plný nárok na náhradu nákladů řízení.

36. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč -) odměny za 3x účelně vynaložený úkon právní služby po 7 180 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast u ÚJ); dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 26 063,40 Kč s DPH -) 3x paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 089 Kč s DPH -) soud nepřiznal odměnu za předběžné uplatnění nároku s odkazem na § [číslo] OdpŠk; ani za poradu ze dne 4. 10. 2023 (obecně sice platí, že advokát je vázán pokyny a přáními svého klienta, nicméně toto ještě nezakládá účelnost a důvodnost všech realizovaných úkonů (vč. porad) a přiznání porad by mělo být jen výjimečné, vždy odůvodněné konkrétními okolnosti vyžadujícími nezbytnost toho konkrétního úkonu, účelem porady měla být příprava na nařízené jednání, kterého se však žalobce, ač předvolán, bez omluvy nezúčastnil, úkon nebyl evidentně nezbytný, viz NS sp. zn. 30 Cdo 3190/2014) -) náhrada cestovného za soudní jednání konané dne 10. 10. 2023 za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět za 416 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 5,9 litrů NM/100 km + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět (tj. vždy 10 x hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – ve výši 3 007,51 Kč bez DPH + 1 000 Kč bez DPH; tedy v celkové výši 4 849,10 Kč s DPH -) právní zástupce žalobce je plátci DPH Tedy celkem 38 001,50 Kč s DPH.

Poučení