10 C 106/2020 - 633

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A], [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] oba zastoupeni [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že [jméno FO], r.č. [RČ], byla ke dni úmrtí [datum] vlastníkem bytové jednotky [Anonymizováno] postavené na pozemku p.č. [hodnota] spolu s příslušenstvím a podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [Anonymizováno] zapsané nyní v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa].

II. Řízení o uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na kupní cenu bytové jednotky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku částku 325 504 Kč se zastavuje.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 47 278,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16 639,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci (závětní dědicové po [jméno FO] zemřelé dne [datum]) se podanou žalobou domáhali určení vlastnického práva zůstavitelky ke dni jejího úmrtí k bytové jednotce č. [Anonymizováno]/25 nacházející se v budově č.p. [Anonymizováno] postavené na pozemku p.č. [hodnota] včetně podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „bytu“) a vyklizení tohoto bytu žalovanými za současného uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným kupní cenu bytu ve výši 325 504 Kč. Skutkově žalobu odůvodnili následujícím. Dne [datum] uzavřela zůstavitelka se žalovanými kupní smlouvu, kterou do jejich společného jmění manželů prodala byt za kupní cenu ve výši 327 000 Kč. Jelikož žalovaní nesplnili smluvní povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu v plné výši, postupovali žalobci jakožto právní nástupci zůstavitelky podle článku 6.1. kupní smlouvy a od smlouvy dopisem ze dne [datum] písemně odstoupili. Z potvrzení advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] totiž zjistili, že žalovaní dne [datum] na depozitní účet advokáta zřízený na základě smlouvy o úschově uzavřené mezi žalovanými a jmenovaným advokátem složili pouze částku 326 000 Kč. Dále žalovaní v rozporu s obsahem kupní smlouvy nepředali zůstavitelce částku 496 Kč představující žalobci vypočtený rozdíl mezi kupní smlouvou předpokládanou výší daně z převodu nemovitosti a daní, která měla být podle ocenění bytu uvedeného ve znaleckém posudku, který mají žalobci k dispozici, skutečně zaplacena. Dalším důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy je dle žalobců její uzavření zůstavitelkou v tísni ve smyslu § 49 tehdy účinného občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jen „obč.zák.“) a uvedení zůstavitelky žalovanými v omyl přesvědčením zůstavitelky o úmyslu nabytý byt přenechat k bydlení rodičům žalované 2), k čemuž nakonec nedošlo a byt žalovaní pronajímají třetím osobám. V další argumentaci žalobci souběžně poukazovali na okolnosti způsobující neplatnost uzavřené kupní smlouvy, konkrétně na rozpor s dobrými mravy způsobený nepřiměřeně nízkou sjednanou kupní cenou, když v době sjednávání podmínek převodu byla zůstavitelka dle zjištění žalobců umístěna ve zdravotnickém zařízení po úrazu, pod vlivem medikace a trpěla stařeckou demencí (§ 39 obč.zák.). Ze strany žalovaných tedy v průběhu procesu uzavírání kupní smlouvy došlo ke zneužití věku a zdravotního stavu zůstavitelky a k jejímu uvedení v omyl výše popsaným spekulativním jednáním (důvod neplatnosti podle § 49a obč.zák.). Žalovaní zneužili nedostatek svobodné vůle zůstavitelky, která byla v době uzavření smlouvy pod vlivem aplikované medikace a byl na ni vyvíjen nátlak, aby smlouvu uzavřela (důvod neplatnosti podle § 37 odst. 1 obč.zák.) a současně byla pro duševní poruchu ve stavu vylučujícím způsobilost k právnímu jednání, smlouva je tedy neplatná také podle § 38 odst. 2 obč.zák.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Potvrdili uzavření kupní smlouvy o převodu bytu se zůstavitelkou. Odstoupení od smlouvy nepovažují za důvodné. Kupní cenu zaplatili v plné výši tím způsobem, že na základě požadavku zůstavitelky složili její část ve výši 326 000 Kč na depozitní účet vedený advokátem a část ve výši 1 000 Kč použili k založení vkladní knížky na jméno zůstavitelky, která jim k tomu zároveň udělila plnou moc. Veškerá ustanovení smlouvy tak splnili. Vkladní knížka se zůstatkem 300 000 Kč byla zařazena do dědictví po zůstavitelce a připadla žalobcům. I v případě, kdy by zaplacení části kupní ceny ve výši 1 000 Kč výše popsaným postupem bylo považováno za porušení sjednaného způsobu zaplacení kupní ceny, jednalo by se nejvýše o nepodstatné porušení smlouvy a podle § 517 odst. 1 obč.zák. by žalobci od smlouvy mohli odstoupit až po poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty k plnění žalovaným, což však žalobci neučinili. Dále žalovaní vznesli námitku promlčení práva žalobců na odstoupení od smlouvy, které je právem majetkovým a promlčuje se v tříleté promlčecí době. V dalším vyjádření k okolnostem uzavření kupní smlouvy a výši kupní ceny žalovaní odmítli, že by zneužili zdravotní stav zůstavitelky nebo že by na ni činili jakýkoliv nátlak. Jako důvod prodeje bytu za danou kupní cenu uvedli dlouhodobý přátelský vztah žalované 2) se zůstavitelkou, která ji pravidelně navštěvovala a pomáhala jí s vyřizováním každodenních záležitostí. Zůstavitelka k prodeji bytu přistoupila z důvodu svého stěhování do domova pro seniory, kdy si byla vědoma, že po opakovaných zraněních v důsledku pádu již nebude schopna v bytě samostatně fungovat. S kupní cenou, jejíž výše vycházela z požadavku žalovaných, kteří měli k dispozici pouze částku 300 000 Kč, zůstavitelka souhlasila, neměla zájem cenu navyšovat ani zjišťovat tržní hodnotu bytu. V době uzavření smlouvy byla duševně zcela v pořádku, plně orientovaná a nevykazovala žádné znaky duševní poruchy. Žalobci nepatřili k nejbližším příbuzným zůstavitelky a navštěvovali ji pouze sporadicky. I v minulosti zůstavitelka darovala jiný svůj majetek (chatu) sousedovi, když v ji ze zdravotních důvodů nemohla dále užívat. Z uvedených důvodů žalovaní navrhli zamítnutí žaloby.

3. Soud předně řešil otázku pravomoci českých soudů k projednání věci a otázku rozhodného práva. Oba žalobci jsou státními příslušníky [Anonymizováno] republiky, tedy státu, který je členským státem Evropské unie. V tomto státu oba žalobci také bydlí. Ve věci je tak nutno postupovat podle předpisů evropského práva. Přímo použitelným předpisem zde je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle jeho čl. 24 odst. 1 mají bez ohledu na bydliště stran výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitosti, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. V projednávané věci se byt nachází na území České republiky, ve věci je tedy dána pravomoc českých soudů. Otázku rozhodného práva soud vyřešil podle čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti, řídí právem země, ve které se nemovitost nachází. Rozhodné je zde tedy právo České republiky.

4. Námitka žalovaných, že dřívějším pravomocným rozsudkem ve věci vedené Okresním soudem v Táboře pod sp.zn. [spisová značka] je dána překážka věci rozsouzené, není důvodná. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) stanoví v § 159a odst. 4, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Předmětem řízení sp.zn. [spisová značka] bylo po několika změnách žaloby vyklizení bytu žalovanými a jeho předání žalobcům, in eventum určení vlastnického práva zůstavitelky k bytu ke dni rozhodnutí soudu, a o těchto nárocích bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Nárok uplatněný žalobci v nyní projednávané věci, o němž je soudem rozhodováno v tomto rozsudku (určení vlastnického práva zůstavitelky k bytu ke dni jejího úmrtí), předmětem původního řízení nebyl, ani o něm nebylo rozhodnuto. Překážka věci pravomocně rozhodnuté tak nemohla nastat.

5. Současně je dán naléhavý právní zájem žalobců na podání žaloby. V projednávané věci má být rozhodnutím soudu odstraněn nesoulad mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, když žalobci se domnívají, že výlučnou vlastnicí bytu byla k datu svého úmrtí zůstavitelka, přestože v katastru nemovitostí je na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] zapsáno k bytu vlastnické právo žalovaných. Za situace, kdy mimosoudní jednání účastníků nevedlo k žádnému výsledku, je naléhavý právní zájem na žalobci požadovaném určení dán. Pokud totiž žalovaní neposkytnou potřebnou součinnost, mohou žalobci jako závětní dědicové po zůstavitelce dosáhnout změny zápisu vlastnického práva k nemovitosti pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí, které bude podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí.

6. Věcně se soud vzhledem k obsahu argumentace žalobců primárně zabýval otázkou platnosti kupní smlouvy o převodu bytu uzavřené dne [datum] mezi zůstavitelkou a oběma žalovanými. Existence platné smlouvy je základním předpokladem pro možnost jejího zániku v důsledku odstoupení jednou ze smluvních stran (odstoupit lze pouze od platně uzavřené smlouvy).

7. K tomu soud z provedených důkazů zjistil, že shora uvedená kupní smlouva o převodu bytu byla uzavřena dne [datum] mezi zůstavitelkou jako prodávající a žalovanými jako kupujícími do společného jmění manželů. Tato kupní smlouva byla nabývacím titulem pro zápis žalovaných jako vlastníků bytu do katastru nemovitostí (LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]). Z potvrzení o přechodném pobytu na území České republiky vyplývá, že na adrese bytu [adresa] mají hlášenu adresu pobytu rodiče žalované 2) [jméno FO] a [jméno FO]. Podle obsahu kupní smlouvy měla být kupní cena ve výši 327 000 Kč žalovanými zaplacena složením na depozitní účet advokátní úschovy, jejímž prostřednictvím byla současně zůstavitelka povinna zaplatit daň z převodu nemovitosti. Smlouva o advokátní úschově byla uzavřena téhož dne mezi uschovatelem [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovanými a na jejím základě byla advokátem deponována část sjednané kupní ceny ve výši 326 000 Kč. Smlouva obsahuje pokyn žalovaných k uvolnění zaplacené části kupní ceny ve výši 299 000 Kč a jejímu vložení na vkladní knížku, kterou žalovaná 2) založí se současným vkladem zbývající části kupní ceny ve výši 1 000 Kč s tím, že zbývající částka 27 000 Kč bude uschovatelem použita k zaplacení daně z převodu nemovitosti. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [adresa] ze dne [datum] byla stanovena cena bytu podle platného cenového předpisu pro účely daní a poplatků pro převod ve výši 662 510 Kč. K zaplacení kupní ceny vystavil advokát [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzení o složení částky 326 000 Kč žalovanými do depozita dne [datum]. Stejným dnem je datována plná moc vystavená zůstavitelkou žalované 2) k založení výherní vkladní knížky se základním vkladem 1 000 Kč u [právnická osoba]. Výherní vkladní knížka na jméno zůstavitelky byla založena pod č. [hodnota]. Dne [datum] byla na vkladní knížku vložena částka 1 000 Kč a dne [datum] částka 299 000 Kč. Konečný zůstatek tak činil 300 000 Kč. Právo zůstavitelky odstoupit od smlouvy v případě prodlení žalovaných zejména se závazkem zaplatit řádně a včas kupní cenu bylo sjednáno v čl. 6.1. uvedené kupní smlouvy. Žalobci odstoupili od této kupní smlouvy dopisem adresovaným žalovaným ze dne [datum] z důvodu nedoplacení kupní ceny žalovanými co do částky 1 000 Kč.

8. Ze spisu vedeného Okresním soudem v Táboře v řízení o pozůstalosti sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že zůstavitelka zemřela dne [datum]. Dne [datum] pořídila formou notářského zápisu sp.zn. [Anonymizováno] sepsaného notářkou [jméno FO] závěť, kterou oběma žalobcům odkázala stejným dílem mj. předmětný byt s veškerým jeho příslušenstvím a vybavením. Dopisem ze dne [datum] oba žalobci soudnímu komisaři oznámili, že dědictví neodmítají, tuto skutečnost potvrdili i v rámci ústního jednání dne [datum], což vyplývá z protokolu o tomto jednání. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o vypořádání pozůstalosti po zůstavitelce. Byt nebyl zařazen do aktiv pozůstalosti s odkazem na skutečnost, že zůstavitelka nebyla ke dni své smrti jeho vlastnicí. Žalobci nabyli v rámci rozdělení pozůstalosti rovným dílem práva a povinnosti ke vkladní knížce zůstavitelky č. [hodnota] vedené [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČ [IČO], se zůstatkem ke dni úmrtí ve výši 300 000 Kč. Žalovaní poukazovali také na skutečnost, že zůstavitelka již v minulosti darovala jiné nemovitosti třetím osobám. Tato skutečnost vyplývá z notářského zápisu č. [Anonymizováno] notářky [jméno FO] o převodu – daru rekreační chaty s pozemky v katastrálním území [adresa] [jméno FO] dne [datum][Anonymizováno]

9. Ke konkrétním okolnostem uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] bylo z vyjádření G-centra Tábor ze dne 5. 9. 2017 zjištěno, že k jejímu podpisu došlo v průběhu hospitalizace zůstavitelky ve zdravotnickém zařízení, konkrétně v Nemocnici Tábor, a.s., trvající od 20. 6. 2013 do 21. 8. 2013. Od 20. 6. do 22. 6. byla zůstavitelka umístěna na stanici B oddělení chirurgie, od 22. 6. do 24. 6. na stanici JIP oddělení chirurgie, od 24. 6. do 28. 6. na stanici B oddělení chirurgie a od 28. 6. do 21.[Anonymizováno]8. na oddělení následné péče.

10. Z účastnické výpovědi obou žalovaných bylo zjištěno, že podpisu předmětné smlouvy zůstavitelkou byla osobně přítomna pouze žalovaná 2) a advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který ověřil pravost podpisu zůstavitelky a připojil ke smlouvě své prohlášení o pravosti tohoto podpisu. Ten však z důvodů svého úmrtí nemohl být soudem vyslechnut, přestože jeho svědecká výpověď byla žalovanými jako důkaz navrhována. Žalovaná 2) k okolnostem podpisu smlouvy uvedla, že zůstavitelce bylo vše vysvětleno a obsahu smlouvy rozuměla.

11. V dlouhodobějším horizontu roku 2013 popsala žalovaná 2) duševní stav zůstavitelky jako velmi dobrý, zajímala se o vše, včetně např. voleb. Podle žalovaného 1) vypadala zůstavitelka svěží, jevila se mu jako duševně zdravá. Oba žalovaní uvedli, že zůstavitelku znali před převodem bytu již několik let, a to prostřednictvím žalované 2), která jí pomáhala s vyřizováním každodenních záležitostí, na které již zůstavitelka s ohledem na svůj věk a zdravotní stav nestačila. Blízký vztah zůstavitelky k žalované 2) potvrdila svědkyně [jméno FO], která je vzájemně seznámila. Podle této svědkyně byla zůstavitelka v roce 2013 vzhledem k věku šikovná, poslouchala rádio, luštila křížovky, jakékoliv omezení v jejích duševních schopnostech svědkyně nezaznamenala. Podle žalobce a) byla zůstavitelka v roce 2013 orientovaná. Byl ale překvapen, že se mu s informací o prodeji bytu nesvěřila, když s jinými méně významnými záležitostmi se běžně svěřovala. Žalobkyně b) se již s ohledem na časový odstup nedokázala ke zdravotnímu stavu zůstavitelky blíže vyjádřit. Svědek [jméno FO], který kupní smlouvu připravoval, se se zůstavitelkou setkal pouze jedenkrát v době, kdy ještě v bytě bydlela. Uvedl, že se jednalo o starou osobu, která na něj působila normálně. Svědkyně [jméno FO], finanční referentka [Anonymizováno] [adresa], si žádné podrobnosti o zdravotním stavu zůstavitelky nepamatovala, věděla pouze to, že v době nástupu [Anonymizováno] [adresa] byla orientovaná. Svědkyně [jméno FO], pracovnice pečovatelské služby, navštěvovala zůstavitelku do prosince 2011 a zajišťovala péči o její potřeby. Podle výpovědi této svědkyně byla zůstavitelka inkontinentní, po úrazu nohy špatně chodila, špatně viděla, měla silné brýle a špatně slyšela. Psychicky byla převážně orientovaná, ale docházelo k situacím, kdy orientovaná nebyla (např. nevěděla, kam si položila lístek s nákupem či peníze). Při jejích návštěvách zůstavitelka opakovaně uváděla, že byt dostane [jméno FO] a [jméno FO]. Byla na ně fixovaná, protože neměla jiné příbuzné. O žalovaných od ní nikdy neslyšela. Další slyšený svědek [jméno FO] se zůstavitelkou v osobním kontaktu nebyl, vypovídal pouze k obsahu telefonického rozhovoru, kterým podle své výpovědi tlumočil dotaz žalovaných ohledně bytu žalobci.

12. Jako podklad pro závěr o způsobilosti zůstavitelky právně jednat – uzavřít předmětnou kupní smlouvu ze dne [datum] soud zadal zpracování znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] Úkolem znalce bylo odpovědět na otázku, zda zůstavitelka byla k datu uzavření kupní smlouvy z hlediska lékařského schopna ovládat své jednání a zároveň rozpoznat následky takového jednání především v oblasti nakládání s majetkovými hodnotami, případně v jaké míře a z jakých příčin toho schopna nebyla. Znalec ve svém posudku vychází ze shora popsaných důkazů obsažených v soudním spisu, z údajů obsažených v žádosti zůstavitelky o zvýšení výše přiznaného příspěvku na péči na stupeň č. [hodnota] adresované dne [datum] Úřadu práce ČR, a dále ze znalcem shromážděné zdravotnické dokumentace zůstavitelky vedené [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [adresa], [podezřelý výraz] [adresa], a.s., praktickou lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba] a psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO]. Po sumarizaci a rekapitulaci podstatného obsahu uvedených podkladů dospěl znalec k závěru, že u zůstavitelky došlo ke dni [datum] ke snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích. Snížení těchto schopností bylo zapříčiněno jejím kognitivním deficitem na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a dehydratací organismu. Snížení schopnosti ovládat své jednání hodnotí znalec u zůstavitelky k předmětnému dni jako nepodstatné a snížení schopnosti rozpoznat následky jednání v nakládání s majetkovými hodnotami hodnotí znalec k předmětnému dni jako podstatné.

13. Podklady pro vyslovení tohoto závěru znalec uvádí v čl. 4 posudku obsahujícím analýzu shromážděných dat a výstupy této analýzy. Po stručné rekapitulaci podstatných informací o životě zůstavitelky zejména se zaměřením na její předchozí hospitalizace ve zdravotnickém zařízení po perforaci žaludečního vředu v roce 2011 a po zlomení raménka stydké kosti v roce 2012, umístění v [Anonymizováno] v Táboře v roce 2012 až k předmětné hospitalizaci v [právnická osoba]. v období od [datum] do [datum], během níž zůstavitelka podepsala předmětnou kupní smlouvu. K této hospitalizaci došlo v důsledku zlomeniny krčku stehenní kosti zůstavitelky. Postižení kognitivních funkcí u zůstavitelky na pomezí mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkým stupněm demence znalec dovozuje z mírného kognitivního deficitu zjištěného u zůstavitelky již v průběhu její hospitalizace v [právnická osoba]. v roce 2012, kdy v září byl její stav hodnocen jako orientovaná, ale s již patrným kognitivním deficitem, zabíhavým myšlením a poruchou výbavnosti, při hodnotě MMSE 23 bodů a dále z popisovaných stavů zmatenosti při hospitalizaci zůstavitelky v témže zařízení v roce 2013, které znalec podrobně popisuje v průběhu jednotlivých dnů hospitalizace. Dne [datum] při přijetí a v průběhu hospitalizace na chirurgickém oddělení byla zůstavitelka popisována jako orientovaná. Dne [datum] byla provedena operace zlomeniny krčku stehenní kosti. Při přijetí zůstavitelky na oddělení následné péče je popsána dezorientace, psychická alterace, úzkostnost, bilanční deprese. Jinak byla ale klidná, spolupracující. V dalších záznamech lékaře se v průběhu hospitalizace na tomto oddělení opakovaně opakuje sdělení, že zůstavitelka je dezorientovaná, psychicky alterovaná a je přítomen kognitivní deficit. Stejné záznamy jsou i dne [datum], kdy navíc byla vzhledem k vysokým venkovním teplotám nutná hydratace zůstavitelky pomocí infuze fyziologického roztoku. Dne [datum] je její stav popsán obdobně. Dne [datum] nejsou uvedeny žádné podrobnosti týkající se jejího psychického stavu, v záznamu je uvedeno, že zůstavitelce je nutné dávat více pít a podat infuzi fyziologického roztoku pro dehydrataci. Další záznamy z oddělení následné péče jsou obdobného charakteru s konstatováním dezorientace, psychické alterace a kognitivního deficitu. V rámci pobytu zůstavitelky na oddělení následné péče v období od [datum] do [datum] se v sesterských záznamech jedná o střídající se popisy s uvedením stavu zmatenosti, částečné zmatenosti a plné orientace. V období od [datum] do [datum] byla orientovaná. Dne [datum] byla zmatená. V dalších dnech včetně [datum] musela být hydratována pomocí infuze. Znalec dále shrnuje, že již v roce 2010 uvedla praktická lékařka [tituly před jménem] [jméno FO], že zůstavitelka je orientována osobou, není orientována místem a časem. [právnická osoba], praktický lékař [Anonymizováno] hodnotil zůstavitelku v roce 2012 jako myslící, vitální, s omezením zraku, sluchu a pohybových schopností. Při nástupu do [Anonymizováno] [adresa] dne [datum] byla zůstavitelka orientovaná, nebyly zjištěny poruchy paměti, neměla poruchy v komunikaci. Po návratu z hospitalizace v srpnu 2013 již byla orientovaná pouze osobou a místem, časem a situací nikoliv. Poruchy paměti nebyly zjištěny, koncentrace pozornosti byla jen částečná. Čtení, psaní, počítání byla schopna jen s dopomocí. Znala hodnotu peněz. V říjnu 2013 jsou zaznamenány první agresivní projevy při pokusech o dokrmení, dochází ke zhoršení stavu zůstavitelky, kdy není možné se s ní domluvit. V roce 2015 byl její stav zhoršen natolik, že řeč nebyla srozumitelná, byla dezorientovaná, odpovídala jednoduše a jednoslovně. [právnická osoba] záznamech ambulantního psychiatra z roku 2015 nejsou kognitivní schopnosti zůstavitelky hodnoceny. Pro závěr o zjištění postižení kognitivních funkcí u zůstavitelky ke dni [datum] nasvědčuje jednak zjištěný mírný kognitivní deficit v roce 2012 při hospitalizaci na oddělení následné péče [právnická osoba]. a dále i popisované stavy zmatenosti při hospitalizaci v roce 2013. Rozvoj zmatenosti je u jedince se zachovanými kognitivními funkcemi velmi nepravděpodobný a narušení orientace po návratu z hospitalizace v nemocnici vyplývá i z ošetřovatelské dokumentace [Anonymizováno] [adresa] a z této dokumentace je patrné i následné postupující zhoršování stavu zůstavitelky odpovídající rozvoji demence. Poruchy orientace jsou zaznamenány i v dokumentaci praktické lékařky ještě před nástupem do [Anonymizováno] Současně znalec poukazuje na skutečnost, že v den podpisu smlouvy, ale i ve dnech předchozích a následujících, byla z důvodu dehydratace zůstavitelky indikována nutnost hydratace pomocí infuze fyziologického roztoku, kdy celkový stav zůstavitelky v předmětný den mohla zhoršit i dehydratace a zůstavitelka měla navíc problémy se čtením. Tyto skutečnosti mohly snížit její schopnost porozumět významu psaného textu. Rozhodnutí prodat byt nebylo dle výsledků znaleckého zkoumání náhlé, impulzivní, ve smyslu náhlého impulzivního prodeje osobám, které zůstavitelka např. vůbec nezná, ale zůstavitelka byla se žalovanou 2) v dlouhodobém kontaktu a o prodeji bytu spolu měly již v minulosti hovořit.

14. Znalec odkázal na všechny uvedené skutečnosti a podrobně je dále rozvedl v rámci své výpovědi, která plně koresponduje s obsahem posudku. Vysvětlil, že ve zdravotnické dokumentaci použitý pojem psychická alterace je obecným termínem, který znamená, že s psychikou člověka se něco děje. Většinou se jedná o zmatenost či úzkostné stavy. Pokud je u pacienta ve zdravotnické dokumentaci současně popsána zmatenost a dezorientovanost, jde o jeden ze symptomů, které ukazují, že se jedná o duševní chorobu. Pojem kognitivní deficit se používá jednak při vyjádření poruch paměti a také vypovídá o tom, jakým způsobem je posuzovaná osoba schopna logicky uvažovat, dávat věci do souvislostí, vyrovnávat se s nároky života. Kognitivní deficit je typický u organických postižení mozku, ať už vnější příčinou anebo demencí. Dehydratace může u osoby ve věku zůstavitelky oslabené po provedení poměrně náročného výkonu způsobovat zmatenost, neklid, zhoršení schopnosti logicky uvažovat, u dehydratovaných starých pacientů může dojít i k rozvoji tzv. deliria, stavu, který se projevuje právě neklidem a zmateností. Konkrétně u zůstavitelky zjistil znalec znaleckým zkoumáním mírný kognitivní deficit na hranici s lehkou demencí, tedy počínající demenci. V těchto případech je kolísání úrovně zachování schopností rozpoznávacích a ovládacích typické (na rozdíl např. od těžké demence, kdy je obraz většinou setrvalý a prohlubuje se). Úroveň zachování těchto schopností může být v některých situacích vyšší a v jiných situacích mohou být zhoršené, třeba vlivem změny prostředí, přítomností zátěžové situace, dehydratace, nicméně toto kolísání se stále pohybuje v rámci daného kognitivního deficitu. Úroveň zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností takto kolísala i u zůstavitelky, u níž zjištěný kognitivní deficit odpovídal počínající demenci. Dne [datum] byly schopnosti zůstavitelky ovládat své jednání i rozpoznat jeho následky snížené, a to ve vztahu ke veškerému právnímu jednání, tedy i ve vztahu k prodeji předmětného bytu. Tyto její schopnosti nebyly naprosto vyloučeny, ale sníženy vzhledem ke zjištěnému kognitivnímu deficitu projevujícímu se popisy zmatenosti a souvisejícím nepříznivým okolnostem a komplikujícím faktorům (dehydratace, změna prostředí, stresová situace po výkonu), a to u schopnosti rozpoznávací podstatným způsobem.

15. Soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] žalobě v plném rozsahu vyhověl. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci hodnocení důkazů považoval za úplný, jasný a správný. Tento rozsudek zrušil Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. V odvolacím řízení krajský soud k návrhu žalovaných provedl důkaz revizním znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a v návaznosti na jeho závěry konstatoval, že tento důkaz podporuje dílčí výhrady žalovaných ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Vyvstaly tak takové pochybnosti o závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], pro které nemůže rozsudek okresního soudu obstát, obzvlášť za situace, kdy soudní judikatura vychází z toho, že závěr o neplatnosti právního úkonu z důvodu, že nežijící osoba učinila právní úkon v duševní poruše, která ji k tomuto úkonu činila neschopnou, nelze přijmout jen na základě pravděpodobnosti. Konkrétně krajský soud v této souvislosti citoval pasáž posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] kritizující spekulativní postup znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který svůj znalecký závěr vyslovil za situace, kdy psychický stav zůstavitelky byl v rozhodné době jednoznačně proměnlivý. Zůstavitelka sice byla kognitivně oslabena, pro nedostatky zdravotnické dokumentace však nelze uzavřít do jaké míry a pro jednoznačný závěr, že nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání v rozhodný den, chybí náležité zdravotnické podklady. Krajský soud také poukázal na skutečnost, že ačkoliv znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v čl. 5 svého posudku považuje dehydrataci za příčinu snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností zůstavitelky, v čl. 4 uvedl, že dehydratace stav zůstavitelky ovlivnit pouze „mohla.“ Krajský soud uložil okresnímu soudu odstranit vzniklé pochybnosti s tím, že se nabízí výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], případně konfrontace obou znalců a další procesní postup bude záviset na výsledku dokazování, které okresní soud provede.

16. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace psychiatrie [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], č. 12/2024 ze dne [datum], který obsahuje doložku znalce podle § 127a o.s.ř., vyplývá, že žalovaní zadali znalci znalecký úkol spočívající ve vypracování revizního znaleckého posudku na znalecký posudek vypracovaný v tomto řízení znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle výčtu podkladů byl hlavním podkladem pro zpracování revizního znaleckého posudku shora citovaný znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a dále pak dílčí části soudního spisu (protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], usnesení Okresního soudu v Táboře č.j. [spisová značka] ze dne [datum], usnesení ze dne [datum] a usnesení ze dne [datum]). K tomuto výčtu podkladů znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém výpisu dozajista použil vše k podpoře svých vlastních závěrů, proto je výpis z jeho posudku naprosto zásadní součástí zpracované revize jeho posudku. V následující části posudku znalec [tituly před jménem] [jméno FO] z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] přepisuje dle jeho názoru podstatné pasáže ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky vedené [podezřelý výraz] [adresa], a.s., praktickou lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO] a dále [Anonymizováno] [adresa]. V záznamech ošetřovatelského personálu a lékařů oddělení následné péče [právnická osoba]. v průběhu předmětné hospitalizace znalec tučně zvýrazňuje záznamy (zejména sesterské), v nichž je zůstavitelka hodnocena jako orientovaná a spolupracující, popř. v nichž její kognitivní funkce nejsou hodnoceny. Znalec přepisuje také části znaleckého hodnocení spisu provedeného [tituly před jménem] [jméno FO] a informace uvedené v protokolu o jednání soudu dne [datum] a konečně přepisuje znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO]. V nálezové části posudku však znalec [tituly před jménem] [jméno FO] hodnotí zdravotní stav zůstavitelky k datu [datum] již výhradně na základě přepisu obsahu zdravotnické dokumentace zůstavitelky [tituly před jménem] [jméno FO], obsah soudního spisu žádným způsobem nehodnotí. Za podstatné označuje, že zůstavitelku nelze vzhledem k jejímu úmrtí vyšetřit, stav jejích kognitivních funkcí byl v rozhodné době proměnlivý, kolísající, lékařské záznamy a záznamy zdravotnického personálu ne zcela korelují (např. v otázce hodnocení orientace zůstavitelky). Zejména znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zdůrazňuje, že u zůstavitelky v rozhodné době nebylo provedeno zobrazovací vyšetření mozku, neurokognitivní vyšetření, které by upřesnilo kognitivní deficit a jeho míru. Jedinec, který se diagnosticky nachází mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkou demencí ještě automaticky není diskvalifikován z toho, že by nebyl schopen projevit, zrealizovat přání, tedy např. někomu něco prodat. Za této situace, kdy u zůstavitelky nebyla nikdy zpochybněna její svéprávnost, označuje [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] za spekulativní. V této souvislosti [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku opakovaně odkázal na zjištění [tituly před jménem] [jméno FO], že znaleckým zkoumáním nebylo zjištěno, že by ke změně vůle zůstavitelky ve srovnání se závětí z roku 2009 došlo náhle, neočekávaně, na podkladě jejího zdravotního stavu. [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasí s tím, že u zůstavitelky skutečně existoval blíže neurčený kognitivní deficit kolísavého charakteru ovlivněný dehydratací řešenou infuzemi, medikací. K datu [datum] však při zachování přístupu presumpce duševního zdraví dle jeho názoru [tituly před jménem] [jméno FO] nedisponoval nezpochybnitelnými, nevývratnými a forenzně podstatnými daty, aby mohl uzavřít, jak uzavřel. Uvedená zjištění [tituly před jménem] [jméno FO] opakuje v části nazvané znalecký posudek. Závěrem na dotaz žalovaných odpovídá, že na základě známých, v posudku [tituly před jménem] [jméno FO] uvedených informací, nelze s jistotou tvrdit, že zůstavitelka nebyla ke dni [datum] schopna dostatečné anticipace, domýšlení dopadů právního jednání. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO] tvrdí opak, pak pouze spekuluje a pro svůj závěr nemá dostatečnou podporu ve zdravotnické dokumentaci. Stav kognitivních funkcí u zůstavitelky byl kolísavý a k předmětnému dni není ve zdravotnických záznamech hodnocena žádná patologie, ačkoliv ve dnech jiných tak činěno bylo a hodnocení orientovanosti bylo v jiných dnech vyhodnocováno nejednoznačným způsobem, příp. byla zůstavitelka hodnocena jako orientovaná.

17. Okresní soud v Táboře v dalším průběhu řízení provedl výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO], opakovaný výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a konfrontaci obou znalců.

18. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v plném rozsahu odkázal na obsah písemně podaného revizního znaleckého posudku. K podkladům pro zpracování posudku uvedl, že důvěřuje pečlivosti původního znalce, a proto plně vycházel pouze z jím vytvořených výpisů ze zdravotnické a jiné dokumentace zůstavitelky obsažené v přezkoumávaném posudku. Svědecké výpovědi nepovažuje za podstatné, jejich hodnocení je záležitostí soudu. Své závěry opírá o zdravotnickou dokumentaci, která je v tomto případě pro znalce – psychiatra, který z ní má vycházet, nedostatečná. Tato zdravotnická dokumentace obsahuje rozdílné hodnocení orientovanosti zůstavitelky v jednotlivých dnech lékaři a zdravotnickým personálem, neobsahuje záznamy o použití jakékoliv zobrazovací metody či neurokognitivního vyšetření provedeného psychiatrem. S [tituly před jménem] [jméno FO] se shoduje v tom, že dle obsahu zdravotnické dokumentace u zůstavitelky byl přítomen kognitivní deficit, který byl zřejmě mírný a který mohl díky fyzickému stavu kolísat. Tento deficit mohl existovat i ke dni [datum], k tomuto datu jej však nikdo nediagnostikoval. Při zachování presumpce zdraví nelze v případě, kdy k danému dni neexistuje zápis, který by duševní zdraví zůstavitelky zpochybňoval, automaticky uzavřít, že zůstavitelka nebyla schopna anticipovat, domýšlet, a to zejména za situace, kdy zápisy kolem předmětného data popisují kolísavý stav. Primář, který zůstavitelku dne [datum] viděl, neměl potřebu se k jejímu psychickému stavu vyjadřovat. Na základě záznamu z tohoto data nelze zpochybnit, že zůstavitelka byla psychicky v pořádku. Pokud by tak učinil, jednalo by se o spekulaci. Navíc v roce 2015 vyšetřil zůstavitelku psychiatr, který se o demenci vůbec nezmiňuje. Dehydratace může u starších lidí navodit zmatenost, po podání infuze může dojít k nápravě. V dané věci otázka hydratace hrála zásadní roli, přičemž podání infuzí není v dokumentaci rozepsáno hodinově. Svůj znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] shrnul tak, že k danému datu nemá žádný důkaz nasvědčující tomu, že by zůstavitelka nebyla schopna anticipovat. Dotaz formulovaný soudem považuje za nestandardní, nedokáže na takto položené otázky odpovědět. Za standardní považuje dotaz, zda byla zůstavitelka k danému dni schopna domýšlet následky svého jednání.

19. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci svého doplňujícího výslechu ke způsobu hodnocení přítomnosti či nepřítomnosti kognitivního deficit uvedl, že vzhledem k tomu, že právní jednání posuzovaných osob se neodehrávají v ideálním světě, v němž přímo ke dni provedení právního jednání je k dispozici jednoznačný nález psychologa či psychiatra, pak pokud není k dispozici takovýto nález, je úkolem znalce zohlednit všechny informace, které v dané kauze má. V tomto případě byla zůstavitelka popsána jako dezorientovaná ve dnech předcházejících právnímu jednání i ve dnech následujících. Podotkl, že k danému závěru jej vedly i lékařské záznamy z předchozí hospitalizace zůstavitelky v roce 2012, kdy jí byl proveden test Mini-Mental s hodnotou 23 bodů a byla stanovena demence, současně o demenci se u zůstavitelky hovoří i při přijetí k předmětné hospitalizaci v roce 2013, přičemž v obou případech se jedná hodnocení odborníků – gerontologů z oddělení následné péče. Pokud kognitivní deficit konstatuje u posuzované osoby odborník, nelze předpokládat, že kognitivní deficit přítomen nebyl. V daném případě tedy oborníci potvrdili to, co nyní znalec uzavřel ve svém znaleckém posudku, tedy že kognitivní deficit byl u zůstavitelky v rozhodné době přítomen. Dále k dotazu soudu vysvětlil, že kognitivní deficit má trvalý charakter a přetrvává. Může kolísat, ale nikdy se neupraví do stavu předchorobí. Jeho průběh se většinou zhoršuje, nikoliv že by se zásadním způsobem zlepšoval. Oproti tomu orientace se může během dne měnit opakovaně. K dotazu na rozpor v hodnocení ovlivnění psychického stavu zůstavitelky dehydratací v čl. 4. a 5. posudku znalec vysvětlil, že uvedené skutečnosti nevnímá jako rozporné. V čl. 4. jsou v rámci rozvahy vyjmenovány možnosti, které mohly hrát svoji roli. V čl. 5. je obsažen závěr, který na těchto rozvahách staví a ten závěr je takový, že stav zůstavitelky dehydratací ovlivněn byl, jako jedním z faktorů, který hrál roli v době, kdy došlo k předmětnému právnímu jednání.

20. Závěr soudu o správnosti znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se nezměnil ani po provedení důkazu posudkem a výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a to z následujících důvodů.

21. Posudek [Anonymizováno] [jméno FO], ač se nazývá znaleckým posudkem, neobsahuje náležitosti znaleckého posudku stanovené v § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Podle tohoto ustanovení musí znalecký posudek obsahovat následující náležitosti: a) titulní stranu, b) zadání, c) výčet podkladů, d) nález, e) posudek, f) odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku, g) závěr, h) je-li to možné, přílohy potřebné k zajištění přezkoumatelnosti znaleckého posudku, i) znaleckou doložku a j) otisk znalecké pečeti. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb. vykonává znalec znaleckou činnost osobně. Popis vykonávané znalecké činnosti obsahuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. K výčtu podkladů pro zpracování znaleckého posudku (§ 28 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2019 Sb.) vyhláška uvádí, že znalec vybere zdroj dat, tato data sebere nebo vytvoří a následně zpracuje (§ 52 písm. a), b), c) cit. vyhl.). Podle § 53 cit. vyhl. je zdrojem dat informační databáze, předmět ohledání, fyzická osoba, písemnost obsažená ve spisu, který vede orgán veřejné moci, nebo kterou předložila fyzická nebo právnická osoba, nebo jiný zdroj informací, které jsou potřebné k odpovědi na zadanou odbornou otázku (odst. 1). Znalec vybere zdroj dat ve vztahu k zadané odborné otázce a s ohledem na způsob sběru nebo tvorby dat. Znalec si zdroj dat opatří sám nebo prostřednictvím jiné osoby nebo orgánu veřejné moci (odst. 2). Vybraný zdroj dat musí být věrohodný. Pokud znalec nemohl ověřit věrohodnost zdroje dat, zformuluje skutečnosti, pro které nemohl ověření provést (odst. 3). Pokud je to možné a účelné, znalec vybere více zdrojů dat (odst. 4). Podle § 54 odst. 1 cit. vyhl. znalec sebere nebo vytvoří data způsobem, který je adekvátní jejich zdroji a analýze dat. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku na základě údajů obsažených výlučně ve zdravotnické dokumentaci zůstavitelky (přičemž jiná data vycházející ze soudem provedeného dokazování či jiných zdrojů v posudku nehodnotí s odůvodněním, že to je záležitost soudu) dospívá k závěru, že nelze s jistotou tvrdit, že zůstavitelka v rozhodný den nebyla schopna dostatečné anticipace. Jako důvody pro tento závěr [tituly před jménem] [jméno FO] označuje nedostatečnost zdravotnické dokumentace – nesoulad zdravotnických zápisů (ošetřovatelských a jiných záznamů) – viz první odstavec čl. IV. posudku a dále skutečnost, že ve zdravotnických záznamech není k danému datu popsána psychická insuficience ani žádná jiná patologie – viz zejména druhý odstavec str. 12 posudku a druhý odstavec čl. V. posudku. Takto kategorický závěr znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vyslovuje, ačkoliv jak sám výslovně potvrdil, si zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky (či alespoň její relevantní části) ke zpracování posudku nezajistil a vycházel výlučně z dat sebraných a vytvořených [tituly před jménem] [jméno FO], bez toho, aby se alespoň pokusil si ověřit jejich správnost a úplnost. [tituly před jménem] [jméno FO] tedy při zpracování svého posudku nesebral ani nevytvořil žádná data, jejichž analýzu by mohl provést a následně interpretovat její výsledky, jak předpokládá výše citovaná právní úprava upravující výkon znalecké činnosti a postup při zpracování znaleckých posudků. Tato úprava totiž vychází z toho, že znalec vykonává svoji činnost osobně. Znalec podle ní má využít svých odborných znalostí nejen k vypracování samotných závěrů znaleckého posudku a k odpovědi na zadanou otázku, ale má osobně vykonávat i další úkony vedoucí ke shromažďování podkladů včetně měření, vyšetření, ohledání apod., tedy sběr dat i jejich analýzu a vyhodnocení (Dörfl, L., Krysl, A., Lehká, M., Visinger, R. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2021, 1–31 s.). Na řádné provedení této části výkonu činnosti znalce však [tituly před jménem] [jméno FO] zcela rezignoval; přesto však na základě dat sebraných [tituly před jménem] [jméno FO] dospívá k vlastnímu prezentovanému závěru. Za výběr a rozsah podkladů znaleckého posudku přitom odpovídá znalec, který při výběru zdroje dat postupuje tak, aby ve vztahu k zadané odborné otázce opatřil takové podklady, které mu umožní získat data potřebná k odbornému posouzení znaleckého úkolu v takové míře, aby jeho posudek byl úplný a pravdivý. Podklady by měly být znalcem shromážděny v takovém rozsahu, aby mu umožňovaly komplexní, objektivní a vyčerpávající zpracování odpovědi na soudem zadané otázky. (Dörfl, L., Krysl, A., Lehká, M., Visinger, R. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 227–265 s.). V této souvislosti je nutno podotknout, že soud byl připraven znalci [tituly před jménem] [jméno FO] poskytnout veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby mohl disponovat všemi podklady, které měl k dispozici při zpracování svého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. [tituly před jménem] [jméno FO] však soud s žádným požadavkem neoslovil, neprojevil ani zájem nahlédnout do soudního spisu a po přímém předložení předmětné kupní smlouvy soudem při jednání ji pouze zběžně prolistoval, aniž by se blíže seznámil s jejím obsahem, a to přesto, že předmětem znalecké činnosti bylo posouzení způsobilosti zůstavitelky právě k uzavření této kupní smlouvy.

22. Náležitosti uvedené v § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb. musí obsahovat i revizní znalecký posudek. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] však kromě toho, že neobsahuje část věnující se sběru, tvorbě a zpracování dat, neobsahuje ve svém závěru ani odpověď na otázku položenou soudem znalci [tituly před jménem] [jméno FO], jehož posudek je předmětem přezkumu revizním znalcem. Revize přezkoumávaného znaleckého posudku má přitom tvořit pouze část znaleckého posudku, která je uváděna právě pouze v případě, kdy je jedná o znalecký posudek, který přezkoumává jiný znalecký posudek. V této části se má znalec konkrétně, stručně a srozumitelně vyjádřit k jednotlivým krokům postupu znalce, kterým byl zpracován přezkoumávaný znalecký posudek. Systematicky je tato část znaleckého posudku správně zařazena až do závěrečné části posudku, neboť i revizní znalecký posudek musí nejprve sám dojít ke znaleckému závěru a až poté může konfrontovat tyto závěry se závěry či postupy jiného znaleckého posudku (Ševčík, P., Malast, J., Poláček, B. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-10]. ASPI_ID KO254_2019CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], přestože dospívá ke kategorické kritice závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], však žádný vlastní závěr spočívající v odpovědi na otázky položené soudem ohledně míry zachování schopností ovládacích a rozpoznávacích u zůstavitelky neobsahuje, a to z důvodu, že znalec dle své výpovědi nepochopil, jak tyto parametry v praxi posuzovat (polemika znalce s formulací odborných otázek soudem je zachycena na str. 11 a 12 protokolu o jednání ze dne [datum]). Za vhodnější by znalec [tituly před jménem] [jméno FO] považoval formulaci otázky tak, aby bylo posouzeno, zda zůstavitelka byla v rozhodné době schopna domýšlet následky svého právního jednání, což dle znalce obsahově odpovídá pojmu anticipovat uvedenému v závěru jeho posudku. Tuto argumentaci znalce, na kterou navazuje argumentace žalovaných uvedená v jejich vyjádření ze dne [datum], považuje soud za nesprávnou. Soudem formulované otázky na původního znalce směřují k objasnění otázky míry zachování schopností ovládacích a rozpoznávacích u zůstavitelky v době, kdy činila předmětné právní jednání. Takto zvolené otázky odpovídají tomu, že právní jednání fyzické osoby (tedy i uzavření kupní smlouvy) v sobě nedílně spojuje dvě složky, a to ovládnutí tohoto jednání a posouzení jeho následků, z nichž každá má svůj význam. Posouzení platnosti právního jednání fyzické osoby ze zjištění míry zachování obou těchto složek v době jednání aplikovala praxe již za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tedy v době, kdy byla uzavřena i předmětná smlouva. Komentář k § 38 odst. 2 obč.zák. uvádí, že neplatný je právní úkon zletilé fyzické osoby, která jedná v duševní poruše, jež ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou, a to, aniž by u této fyzické osoby došlo k soudnímu rozhodnutí o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. Závěr o neplatnosti právního úkonu podle § 38 odst. 2 v takovém případě nezbytně předpokládá, aby bylo vždy bezpečně zjištěno, že jeho subjekt buď nedokáže posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout, popř. obojí (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 347–349 s.). Zde soud kromě způsobu posuzování platnosti právního jednání fyzické osoby odkazuje i na pasáž, z níž vyplývá, že osoba jednající v duševní poruše nemusí být současně omezena či zbavena způsobilosti k právním úkonům (nyní svéprávnosti), neboť na tuto skutečnost rovněž v řízení odkazovali žalovaní i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Ostatně i občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nadále vychází z toho, že neplatné je i právní jednání plně svéprávné osoby jednající v duševní poruše. V § 581 totiž uvádí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá a déle, že neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Posouzení neplatnosti právního jednání pomocí kritéria míry zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností jednající osoby používá běžně široká soudní praxe, což vyplývá z mnoha veřejně dostupných rozhodnutí soudů. Na tomto místě soud na příklad uvádí pouze rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 24 Cdo 622/2020 zabývající se mj. přímo otázkou formulace otázek na znalce v tomto typu řízení. Konečně ani znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracoval původní posudek, nevyjádřil v průběhu řízení jakýkoliv problém s odpovědí na otázky, které byly soudem takto formulovány.

23. Z uvedeného tedy vyplývá, že revizní znalecký posudek musí obsahovat stejné náležitosti stanovené zákonem jako znalecký posudek. Mimo jiné tedy musí obsahovat část týkající se sběru a tvorby dat, kterou vyjma dat bez kontroly přebraných z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a vyjmenovaných dílčích částí soudního spisu (s nimiž však dál v posudku nijak nepracuje), posudek [tituly před jménem] [jméno FO] neobsahuje vůbec a dále musí obsahovat závěr obsahující citaci zadané odborné otázky zadané soudem a odpověď na ni (viz komentář k § 28 in Ševčík, P., Malast, J., Poláček, B. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-10]. ASPI_ID KO254_2019CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X).

24. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] si de facto sám otázku formuluje v posudku tak, že předmětem jeho posouzení je schopnost zůstavitelky anticipovat, domýšlet dopady uzavření kupní smlouvy dne [datum]. Na tuto otázku pak odpovídá, že nelze tvrdit s jistotou, že zůstavitelka dostatečné anticipace schopna nebyla. V tomto případě však znalec [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídá na jinou otázku, než kterou soud položil původnímu znalci, když z jeho vysvětlení pojmu anticipace, který se rovná domýšlení dopadů právního jednání, vyplývá, že tato kategorie v sobě zahrnuje pouze složku rozpoznávací, a nikoliv již složku ovládací, jejíž zachování u zůstavitelky rovněž dle zadání soudu mělo být předmětem odborného posouzení. Navíc [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku neuvádí, jakou míru zachování schopnosti anticipace u zůstavitelky v době jednání rozpoznal ani jakou míru zachování schopnosti anticipace považuje za dostatečnou. Oproti tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vysvětlil, že při hodnocení míry zachování ovládacích a rozpoznávacích schopností u zůstavitelky použil škálu od schopností zachovalých, přes nepodstatně snížené, podstatně snížené až ke schopnostem vymizelým a v závěru posudku jednoznačně hodnotil snížení ovládacích schopností jako nepodstatné a snížení rozpoznávacích schopností jako podstatné a na tento závěr opakovaně odkázal i v rámci svého výslechu (vyjma zjevného přeřeknutí zachyceného na straně 23 protokolu o jednání ze dne [datum], z něhož žalovaní dovozují snížení přesvědčivosti jeho závěrů). V rámci výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] se soud pokusil odstranit výše uvedené nedostatky jeho posudku a znalce vyzval, aby odpověděl na otázku položenou [tituly před jménem] [jméno FO]. Z obšírné odpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že obsah takto formulované otázky mu není jasný a není schopen na ni z tohoto důvodu odpovědět; znalec opakovaně odkazoval na vhodnější použití kritéria posouzení schopnosti anticipace. V tomto případě, kdy revizní znalec nepochopil obsah otázky položené soudem, však není dle názoru soudu tento znalec vůbec způsobilý posoudit, zda původní znalec na takto položené otázky odpověděl správně. Jinými slovy znalec v tomto případě není způsobilý zpracovat revizní znalecký posudek. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] tak přesto činí, a to za pomoci změny formulace otázky, k níž přistoupil bez toho, aby se pokusil se soudem ohledně znění otázky komunikovat. Takový postup znalce soud považuje za nepřípustný. Za situace, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] i v rámci své výpovědi setrval na svém stanovisku k formulaci odborné otázky, nepovažoval soud za účelné dále jej vyzývat k doplnění znaleckého posudku, když i k otázce sběru dat opakovaně uvedl, že datům ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky sebraným [tituly před jménem] [jméno FO] plně důvěřuje a nepotřebuje si jejich správnost ověřovat. Takto zpracovaný znalecký posudek však nelze považovat za přezkoumatelný ani za úplný. Aby znalecký posudek splňoval požadavky na svoji úplnost, musí být předně zodpovězeny všechny zadané znalecké otázky (viz komentář k § 28 in Ševčík, P., Malast, J., Poláček, B. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. [[jméno FO]]. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-10]. ASPI_ID KO254_2019CZ. Dostupné z: www.[právnická osoba]. ISSN 2336-517X). Zákon č. 254/2019 Sb. v § 28 odst. 1 požaduje, aby znalecký posudek byl úplný, pravdivý a přezkoumatelný. Revizní znalecký posudek zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] tedy vykazuje závažné vady. Dle stanoviska NS Cpj 161/79 [R 1/1981 civ.] „při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Pokud soud má pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku.“ V projednávané věci vady revizního posudku [tituly před jménem] [jméno FO], které přetrvávají i po výslechu znalce, znamenají, že se tímto revizním znaleckým posudkem žalovaným nepodařilo zpochybnit závěry vyjádřené ve znaleckém posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Zde soud podotýká, že pro náležitosti znaleckého posudku vypracovaného znalcem na žádost strany řízení i na postup znalce při jeho vypracování se vztahuje právní úprava zákona č. 254/2019 Sb. ve stejném rozsahu, jako by byl znalecký posudek zadán soudem. Na jeho vypracování se proto vztahuje postup a náležitosti závazné pro vypracování znaleckého posudku. Znalec je tedy při vypracování revizního znaleckého posudku povinen přezkoumat nejen samotný závěr, ale též podklady posudku, metody zvolené znalcem, výpočty, měření a šetření provedená znalcem, odůvodnění jeho závěrů a výsledný posudek. V případě, že zjistí neúplný podkladový substrát znaleckého posudku, je oprávněn jej doplnit, nesprávné výpočty provést znovu a podat soudu správnou odpověď na zadané otázky. Zpravidla proto revizní znalec nejprve provede posouzení odborné otázky sám, a to včetně šetření a výpočtů, a teprve následně vyhodnotí rozdíl závěrů s posuzovaným posudkem a důvody, které k rozdílům vedly. Znalec je při vypracování revizního znaleckého posudku oprávněn hodnotit odbornou úroveň provedeného zkoumání i metod k němu využitých a zvolit jiný odborný přístup při řešení soudem zadané otázky, pokud dosavadní postup znalce ke správnému odbornému závěru nevedl. Jeho závěrem musí být tedy jak hodnocení zkoumaného posudku, tak i výsledné posouzení (vyšší dobrozdání) samotné, byl-li hodnocený posudek nesprávný. Pouze takový posudek plní účel požadované revize. Revizní znalec by měl proto ve svém znaleckém posudku odůvodnit jak správný postup, který vedl k jeho závěru, tak i odůvodnit zjištěné rozdíly ve svých závěrech a závěrech znaleckého posudku (nebo posudků), který přezkoumává. Tedy zda (a nakolik) rozdílné závěry vyplývají z různých odborných názorů, nebo zda jsou zde důvody, proč postup, podklady, metoda a jiné kroky posuzovaného znaleckého posudku ke správnému závěru vést nemohly. Protože účelem zadání revizního znaleckého posudku je odstranění pochybností o závěrech jiného znalce, měl by být revizní znalecký posudek patřičně odůvodněn a logicky argumentačně podložen, aby byl přesvědčivý a se zadanou problematikou se vypořádal v celé šíři skutkových zjištění, se všemi souvislostmi posuzované problematiky i z pohledu nejaktuálnějších odborných postupů pro jejich posouzení (Dörfl, L., Krysl, A., Lehká, M., Visinger, R. Zákon o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 227–265 s.).

25. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] soud tedy i nadále považuje za úplný, jasný a správný. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] své závěry přesvědčivě obhájil i v rámci svého výslechu. Ze závěru jeho posudku jednoznačně vyplývá, že u zůstavitelky byl ke dni [datum] přítomen kognitivní deficit na hranici mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkým stupněm demence. Tento závěr vychází ze zdrojů, které znalec shromáždil, zejména ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky doplněné skutečnostmi vyplývajícími ze soudního spisu. Vyhodnocení zjištěných údajů, které znalec provádí v čl. 4 posudku je logické a vnitřně konzistentní. Ze zápisů zdravotnického a ošetřovatelského personálu uvedených ve znaleckém posudku je zřejmé, že zůstavitelka byla v době od roku 2011 opakovaně hospitalizována v [právnická osoba]. Zatímco při přijetí k hospitalizaci na oddělení následné péče, která trvala od [datum] do [datum], byla zůstavitelka popsána jako orientovaná a spolupracující, při přijetí na stejné oddělení k hospitalizaci, která trvala od [datum] do [datum], již je diagnostikován počínající kognitivní deficit se zabíhavým myšlením a poruchou výbavnosti, zůstavitelce byl proveden test MMSE s hodnotou 23 bodů – a již tehdy u ní byla zjištěna lehká forma demence (jedná se o test MMSE – Mini Mental test, který je i dle [tituly před jménem] [jméno FO] jednou z možných forem testování, nicméně [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku vycházel z toho, že zůstavitelce takový test proveden nebyl – viz strana 6 protokolu o jednání ze dne [datum]). Po ukončení této hospitalizace dne [datum] byla zůstavitelka přijata do [Anonymizováno] [adresa], kde při přijetí nejsou popsány problémy v její orientovanosti. K podpisu předmětné kupní smlouvy zůstavitelkou došlo v průběhu její hospitalizace v [právnická osoba]. pro petrochanterickou frakturu. Při hospitalizaci na chirurgickém oddělení od [datum] do [datum] i v propouštěcí zprávě je zůstavitelka hodnocena jako orientovaná, klidná, spolupracující. Již při přijetí na oddělení následné péče je v lékařském záznamu ze dne [datum] konstatována u zůstavitelky psychická alterace – demence. Zmatenost, dezorientovanost a psychická alterace je konstatována v záznamech lékařů ve všech následujících dnech – 29.6., 1.7., 2.7., 3.

7. V epikríze dne [datum] je konstatována zlepšená spolupráce. Dne [datum] je opět konstatována zmatenost, dezorientovanost a psychická alterace – kognitivní deficit s tím, že další záznamy jsou obdobného znění. Psychická alterace a kognitivní deficit jsou uvedeny ve všech navazujících epikrízách ze dne 13. 7., 18. 7. a 25.

7. Dezorientovanost, psychická alterace a kognitivní deficit jsou lékaři zaznamenány i ve všech následujících dnech až do data uzavření kupní smlouvy (tj. ve dnech 26. 7., 27. 7., 28. 7., 29. 7.). Dne [datum], kdy byla v 9.57 hodin provedena vizita primáře, není psychický stav zůstavitelky lékaři nijak hodnocen. Nicméně dezorientovanost, psychická alterace a kognitivní deficit jsou lékaři opět zaznamenány hned následující den [datum] a ve dnech navazujících od 1. 8. dále, přičemž tyto problémy jsou výslovně zmíněny i v navazujících epikrízách (1. 8. a 9. 8.). V den propuštění zůstavitelky [datum] je uvedeno, že je intermitentně dezorientovaná, je u ní přítomna psychická alterace a kognitivní deficit. Při přijetí do [Anonymizováno] [adresa] téhož dne je její psychický stav hodnocen tak, že je zachována orientace místem a osobou, časem a situací nikoliv. Manipulaci s léky nezvládá, myšlení zpomalené. Poruchy paměti nejsou, koncentrace a pozornost částečná, čtení s pomocí, psaní s pomocí, počítání s pomocí. Zná hodnotu peněz, umí hospodařit s určitou částkou, problémy v komunikaci nemá. Dále jsou v dokumentaci [adresa] zaznamenány projevy zloby při pokusech o dokrmování u zůstavitelky, vulgární a agresivní projevy, zhoršení spolupráce a domluvy s klientkou, odmítání pomoci (záznamy ze dne 10. 9., 20. 9., 6. 10., [datum]), což jsou projevy zhoršování zdravotního stavu, které podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídají rozvoji demence. Pokud za této situace znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřel, že u zůstavitelky byl ke dni [datum] přítomen kognitivní deficit na hranici mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkým stupněm demence, jedná se o závěr, který je dle názoru soudu plně podložený shora uvedenými zdravotnickými záznamy, a to i přesto, že přímo ke dni [datum] nebyl psychický stav zůstavitelky nijak hodnocen, což je skutečnost, na kterou poukazují žalovaní. Z absence hodnocení psychického stavu zůstavitelky v tento den však nelze za situace, kdy ve všech předcházejících a následujících dnech je přítomnost kognitivního deficitu u zůstavitelky v dokumentaci jednoznačně zaznamenána, dovodit, že v tento den kognitivní deficit u zůstavitelky přítomen nebyl. O přítomnosti kognitivního deficitu by bylo možno pochybovat, pokud by v okolních dnech neexistovaly žádné záznamy o jeho přítomnosti či by záznamy o jeho přítomnosti byly pouze nahodilé. Pak by bylo nutno vycházet z presumpce duševního zdraví, o které hovořil [tituly před jménem] [jméno FO]. Důvodná není ani námitka žalovaných, že [tituly před jménem] [jméno FO] tuto presumpci ve svém posuzování nepoužil. Jak tento znalec vysvětlil, z presumpce duševního zdraví lze vycházet pouze do doby, než je podklady prokázáno, že daný člověk trpěl duševní poruchou. Jak dále vysvětlil [tituly před jménem] [jméno FO], kognitivní deficit je trvalého charakteru, může tedy kolísat, ale nemůže se upravit do stavu předchorobí. Pokud je tedy jeho přítomnost zaznamenána v předcházejících i následujících dnech, lze důvodně předpokládat, že byl u zůstavitelky přítomen i dne [datum]. V projednávané věci byly v rozhodné době opakovaně zaznamenány problémy zůstavitelky s orientovaností, přítomnost psychické alterace a kognitivního deficitu, a to odborníky – lékaři oddělení následné péče, u nichž lze předpokládat, že mají s léčbou a diagnostikou geriatrických pacientů dostatek zkušeností a není žádný důvod se domnívat, že by tito lékaři nebyli schopni rozpoznat psychickou alteraci či kognitivní deficit. Konkrétní diagnóza duševní choroby zůstavitelky k předmětnému datu pak byla z dostupných údajů stanovena znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který je psychiatrem. Záznamy o lehké formě demence však byly lékaři oddělení následné péče zaznamenány již v době před podpisem předmětné kupní smlouvy, konkrétně v záznamu o hospitalizaci od [datum] do [datum] a při přijetí dne [datum][Anonymizováno]

26. K opakovaným poukazům žalovaných podpořených posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], že zdravotnická dokumentace vedená k předmětné hospitalizaci zůstavitelky oddělením následné péče [právnická osoba]. je pro vyslovení závěru o nezpůsobilosti zůstavitelky k uzavření kupní smlouvy nedostatečná z důvodu existence rozporů v záznamech o orientovanosti zůstavitelky v jednotlivých dnech u ošetřovatelské personálu a u lékařů, soud zdůrazňuje, že předmětem posouzení v tomto řízení není kvalita příslušné zdravotnické dokumentace. Rozhodující je pouze to, zda znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] je touto dokumentací podložen. To znamená, zda zjištění, která znalce vedla k vyslovení závěru o nezpůsobilosti zůstavitelky, vycházejí z konkrétních dat v dokumentaci obsažených. Pokud se jedná o dny bezprostředně předcházející a bezprostředně navazující na den, v němž byla kupní smlouva zůstavitelkou podepsána (zde lze uvažovat období mezi epikrízami dne [datum] a [datum]), obsahuje zdravotnická dokumentace záznamy o tom, že zůstavitelka byla dezorientovaná, psychicky alterovaná a byl u ní přítomen kognitivní deficit v záznamech ke každému dni, vyjma pouze předmětného dne [datum] (jednotlivá data a příslušné záznamy jsou konkrétně rozepsány výše). Žalovaným lze přisvědčit, že se jedná o záznamy lékařské a že v záznamech sester v tomto období buď není psychický stav zůstavitelky hodnocen vůbec, dne [datum] byla zůstavitelka hodnocena jako orientovaná a dne [datum] jako zmatená. Soud oproti žalovaným v rámci hodnocení obsahu zdravotnické dokumentace, které není hodnocením odborným, ale posouzením provedeným za účelem posouzení správnosti závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], aplikuje východisko, že pokud je v daných dnech problém související s psychickým stavem zůstavitelky ve zdravotnické dokumentaci odborníky zaznamenán, lze důvodně předpokládat, že tento problém byl u zůstavitelky skutečně přítomen. Lékaře oddělení následné péče dle názoru soudu za odborníky považovat lze, byť se nejedná o specialisty – psychiatry a za odborníky je dle své výpovědi považuje i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. [adresa] jinak hledat vysvětlení pro skutečnost, že lékaři problémy tohoto typu zaznamenávali v daném období pravidelně každý den, s jedinou výše uvedenou výjimkou. Ostatně [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu vysvětlil, že zatímco orientace posuzované osoby může v rámci stadia kognitivního deficitu, který diagnostikoval na počínající demenci, kolísat i v rámci jednoho dne a je to pro toto stadium typický obraz, kognitivní deficit samotný zůstává přítomen a v čase má tendenci se zhoršovat, nikoliv zlepšovat. Z uvedených předpokladů soud vycházel již v rámci výslechu znalců při jednání soudu dne [datum] při dotazech na [tituly před jménem] [jméno FO] veden snahou získat od tohoto znalce vysvětlení, z jakého důvodu existenci výše uvedených záznamů lékařů ve svém posudku nezohlednil a akcentoval právě záznamy sester ([tituly před jménem] [jméno FO] tyto lékařské záznamy sice cituje v části posudku, v níž přepisuje data z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], v nálezové části a v závěru s nimi však již nijak nepracuje, vyjma poukazu na to, že záznamy lékařů a zdravotnického personálu ne zcela korelují). Na tento dotaz soudu, z jakého důvodu se domnívá, že přes existenci záznamů o kognitivním deficitu u zůstavitelky ve všech okolních dnech, u zůstavitelky kognitivní deficit nebyl dne [datum] přítomen pouze proto, že v daný den takový záznam absentuje, znalec přímo neodpověděl a opět odkázal na nesourodost zdravotnické dokumentace.

27. Soud se neztotožňuje ani se stanoviskem žalovaných, podpořeným opět posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že nelze uzavřít, že zůstavitelka nebyla způsobilá k podpisu kupní smlouvy pro přítomnost duševní poruchy, která ji k tomuto úkonu činila neschopnou, z důvodu absence konkrétní diagnózy duševního onemocnění diagnostikovaného zůstavitelce již za jejího života specialistou – psychiatrem, a to po provedení příslušných specializovaných neurokognitivních vyšetření (znalec konkrétně uvádí zobrazovací vyšetření mozku CT, či testové vyšetření – Addenbrook nebo test MMSE). [tituly před jménem] [jméno FO] přitom ve svém hodnocení zcela pomíjí, že test MMSE byl zůstavitelce proveden již o rok dříve v době hospitalizace v [právnická osoba]. od [datum] do [datum] se zjištěním lehké formy demence. Žalovaní ve svém stanovisku dále pomíjejí skutečnost, že lidé činí právní jednání v reálném životě, a to i bez předchozího vyšetření psychiatrem. Přesto u nich může být v době právního jednání přítomna duševní porucha, ať již trvalá či přechodná. Právě posouzení přítomnosti duševní poruchy u jednající osoby v těchto případech je v tomto typu sporů předmětem znaleckého posouzení, protože se jedná o odbornou otázku. Neprovedení konkrétní diagnózy duševního onemocnění za života nebrání tomu, aby znalec zjistil přítomnost duševní poruchy u jednající osoby v době právního jednání post mortem. Stanovisko [tituly před jménem] [jméno FO] prezentované při jednání soudu, že při absenci konkrétní psychiatrické diagnózy u jednající osoby za jejího života nelze po její smrti znalecky uzavřít, že duševním onemocněním trpěla, neboť se jedná o pouhou spekulaci, by v případě jeho aplikace v praxi de facto činilo činnost znalců v tomto typu řízení nadbytečnou, když ke zjištění diagnostikovaného onemocnění z lékařské zprávy soud nepotřebuje součinnost znalce. Není ani výjimkou, že předmětem posouzení znalců je jednání osob, k nimž v rozhodném období není vedena žádná zdravotnická dokumentace (což není případ projednávané věci). Dokonce i v těchto případech může znalec dopět k závěru, že nežijící osoba v době právního jednání trpěla duševní poruchou, resp. že její ovládací a rozpoznávací schopnosti byly podstatně snížené či zcela vymizelé.

28. Znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] o podstatném snížení schopnosti rozpoznávací a nepodstatném snížení schopnosti ovládací u zůstavitelky k datu [datum] vychází ze zjištění, že zůstavitelka trpěla kognitivním deficitem na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence, když zdravotní stav zůstavitelky byl v daný den zhoršen i dehydratací organismu. Znalec při svém opakovaném výslechu vysvětlil, jakým způsobem postupoval při zpracování posudku. Čl. 4 posudku obsahuje rozvahu možností, které mohly hrát roli a čl. 5 posudku obsahuje vlastní závěr, který na těchto rozvahách staví. K dotazu soudu znalec potvrdil, že jeho závěr je takový, že stav zůstavitelky v daný den byl ovlivněn dehydratací organismu. Zde žalovaní namítali, že za situace, kdy není zjištěn přesný čas podpisu smlouvy zůstavitelkou ani přesný čas podání infuze, která v ten den byla zůstavitelce ordinována, nelze vyloučit, že tato infuze byla zůstavitelce podána před podpisem smlouvy, čímž by byl problém s její dehydratací vyřešen. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] je zřejmé, že ve zdravotnické dokumentaci je dehydratace zůstavitelky, hraniční turgor a ordinace podávání infuzí z důvodu extrémních venkovních teplot zaznamenána ve všech jednotlivých dnech od [datum] dále, a to i včetně předmětného data [datum], kdy zůstavitelce byla opět ordinována i podána infuze fyziologického roztoku a infuze jí byla podána i následujícího dne [datum]. Až v tento den je ve zdravotnické dokumentaci konstatováno zlepšení hydratace zůstavitelky. Z toho vyplývá, že problém dehydratace zůstavitelky nebyl ojedinělý, v rámci např. jednoho dne, ale přetrvával po dobu několik dnů v důsledku extrémních venkovních teplot. Současně ze záznamů ve zdravotnické dokumentaci jednoznačně vyplývá, že hydratace zůstavitelky byla zlepšena nikoliv již dne [datum], jak se domnívají žalovaní, až dne [datum], kdy jí byla podána poslední infuze a ve zdravotnické dokumentaci je proveden odpovídající záznam. Znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] o přítomnosti dehydratace zůstavitelky v rozhodný den jako komplikujícího faktoru má tedy oporu v záznamech zdravotníků uvedených ve zdravotnické dokumentaci zůstavitelky.

29. Znalcem popisované zhoršení kognitivních schopností zůstavitelky je však patrné nejen ze zdravotnické dokumentace vedené [podezřelý výraz] [adresa], a.s. v rámci předmětné hospitalizace, ale i z dokumentace vedené [adresa] hodnocen tak, že je schopna orientovat se místem, časem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Současně je však uvedeno, že nezvládá vstupovat do vztahů s jinými osobami, dodržovat denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vyřizovat si své záležitosti. Znalcem zmiňované agresivní projevy při pokusech o dokrmení jsou zaznamenány ve dnech 10. 9., 20. 9., [datum]. Dne [datum] je zaznamenáno zhoršení zdravotního stavu zůstavitelky, odmítání spolupráce, zhoršená domluva, zloba a slovní projevy agrese. Z dalších záznamů [Anonymizováno] [adresa] je patrné další postupné zhoršení psychických schopností zůstavitelky v průběhu času. V záznamu ze dne [datum] je popsáno, že zůstavitelka je v plné péči personálu, je zachována kvalita vědomí, nevnímá svůj zdravotní stav, orientována pouze osobou, ostatní kvality nikoliv, myšlení zpomalené, poruchy paměti jsou přítomny – amnézie, iluze, není schopna číst, psát, počítat, nezná hodnotu peněz, neumí hospodařit s finanční částkou, je dezorientovaná, nemá zájem komunikovat, odpovídá jednoduše, jednoslovně. Obdobný záznam je uveden dne [datum]. Dne [datum] je uvedeno, že zůstavitelka byla nalezena na zemi u postele, nedovede vysvětlit, jak se tam dostala, se zůstavitelkou je špatná komunikace, je dezorientovaná. Uvedené záznamy plně odůvodňují hodnocení znalce projevů zůstavitelky po propuštění z hospitalizace dne [datum] odpovídajících dle jeho názoru dalšímu rozvoji demence. Žalovaným lze přisvědčit, že v záznamech psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] a [datum] není demence zmíněna. Současně je však nutno uvést, že v těchto záznamech nejsou kognitivní schopnosti zůstavitelky vůbec hodnoceny, lékař se zde zabývá pouze (ne)přítomností projevů psychózy a deprese.

30. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] svůj závěr o přítomnosti kognitivního deficitu u zůstavitelky v rozhodné době komplikovaného dehydratací i jeho míru, kterou stanoví na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence, v posudku formuluje zcela jednoznačně, a na tento závěr opakovaně odkázal i v rámci obou svých výslechů. Není tedy pravdivé tvrzení žalovaných uvedené ve vyjádření ze dne [datum], že [tituly před jménem] [jméno FO] není schopen určit míru kognitivního deficitu v tomto případě. Žalovanými zmiňovaná odpověď [tituly před jménem] [jméno FO] na str. 26 protokolu o jednání ze dne [datum], kde na dotaz zástupce žalovaných znalec odpovídá, že není schopen určit míru kognitivního deficitu, je žalovanými vytržena z kontextu, když hned na následující otázku znalec vysvětlil, že v tomto případě se kognitivní deficit pohyboval na rozhraní mírné kognitivní poruchy a lehké demence s tím, že není schopen stanovit ještě konkrétnější určení. Tato odpověď je však plně v souladu se závěry jeho posudku a jeho výpovědí před soudem. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] logicky vysvětluje, z jakých zjištěných skutečností k němu dospěl. K vytvoření posudku znalec shromáždil dostatečný, v podstatě veškerý dostupný materiál, z něhož identifikoval podstatné pasáže, které pak v posudku chronologicky a přehledně sestavil tak, aby bylo možno učinit si náhled na duševní stav zůstavitelky nejen v době podpisu smlouvy, ale v mnohem širším časovém horizontu. Skutečnosti, které z těchto časových souvislostí vyplývají – např. že v jiném období, ať předcházejícím podpisu smlouvy či následném, byla zůstavitelka v lepší psychické kondici, nesvědčí o nedostatku ve zpracování znaleckého posudku či dokonce o jeho nesprávném závěru, jak se domnívají žalovaní, ale o pečlivosti, kterou znalec posouzení věnoval a zkoumal duševní stav zůstavitelky v celém kontextu. Pokud žalovaní ve vyjádření ze dne [datum] uvádějí, že závěr znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] neodpovídá standardům pro znalecké zkoumání, není jasné, jaké standardy mají žalovaní na mysli. Sami žalovaní žádné konkrétní nedostatky v požadavcích na zpracování znaleckého posudku dle zákona č. 254/2019 Sb. či vyhlášky č. 503/2020 Sb. neuvádějí a soud žádný takový nedostatek neshledal. K žalovanými zmiňované zásadě presumpce zdraví osob, jejichž psychický stav je zkoumán až posmrtně, znalec potvrdil, že z ní vycházel. Vysvětlil také, z jakého důvodu se v tomto případě tato zásada neuplatní. Tímto důvodem je právě zjištění dat, z nichž lze dovodit, že zůstavitelka v době uzavření smlouvy zdravá (po psychické stránce) nebyla. Znalec pak ze zjištěných skutečností činí závěr, který je možno považovat za odborný právě z důvodu, že vyhodnocuje z lékařského hlediska komplexně všechny zjištěné skutečnosti. Znalec tedy při znaleckém zkoumání přihlédl ke všem podstatným skutečnostem, závěry posudku jsou náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení.

31. Přestože znalecký posudek je v tomto typu řízení svojí povahou důkazem podstatným a nezastupitelným, hodnotil soud i soulad jeho závěrů s ostatními provedenými důkazy. Ačkoliv soud k otázce psychického stavu zůstavitelky vyslechl všechny účastníky i svědky, kteří s ní byli v kontaktu, žádná se slyšených osob nebyla schopna se vyjádřit k psychickému stavu zůstavitelky v době předmětné hospitalizace, vyjma žalované [Jméno žalované B], která byla dle své výpovědi přítomna podpisu kupní smlouvy zůstavitelkou v nemocnici. Ostatní byli schopni se vyjádřit k duševnímu stavu zůstavitelky v širším kontextu roku 2013, kdy ji hodnotili jako orientovanou, duševně zdravou. Zaměstnankyně pečovatelské služby [jméno FO], která o zůstavitelku pečovala v roce 2011 ji považovala převážně za orientovanou, zmiňovala občasné zapomínání. Žalovaná [Jméno žalované B] vypověděla, že při podpisu smlouvy byl přítomen ještě advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Zůstavitelce bylo vše vysvětleno a věděla, co podepisuje. Tento dojem, který žalovaná při uvedené interakci se zůstavitelkou nabyla, však sám o sobě závěry učiněné znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] nevyvrací. Vystupování zůstavitelky ve věci prodeje předmětného bytu totiž dle dalších provedených důkazů nebylo standardní v porovnání s jinými případy, kdy nakládala se svým majetkem. Zatímco dřívější darování chaty sousedovi [jméno FO] dle výpovědi žalobce [Jméno žalobce A] s ním předem probrala a při návštěvách se mu svěřovala i s mnohými dalšími událostmi ze svého života, o záměru prodat byt sama neinformovala ani jeho, ani druhou žalobkyni [Jméno žalobce B]. Na tomto místě soud pro doplnění uvádí, že neuvěřil tvrzení žalovaných o tom, že žalobce o záměru byt koupit informovali oni sami. Výpověď jimi navrhovaného svědka [Anonymizováno] je v tomto směru velmi neurčitá a tvrzení, že žalobci byli o záměru žalobců byt koupit informováni a s tímto záměrem souhlasili, neodpovídá ani dalšímu průběhu skutkového stavu. Pokud by žalobci s převodem bytu předem souhlasili, jak uvádějí žalovaní, bylo by zcela nelogické, aby se jeho vlastnictví následně domáhali prostřednictvím soudních řízení. To, zda žalovaní žalobce informovali o svém zájmu byt koupit či nikoliv, však není pro výsledek tohoto sporu podstatné. Podstatná je z hlediska posuzování psychického stavu zůstavitelky skutečnost, že žalobce jako své dědice o záměru převodu bytu neinformovala sama zůstavitelka, i když dříve v jiných případech s nimi obdobné záležitosti konzultovala. Žalobci se podle své výpovědi o převodu bytu dozvěděli až po smrti zůstavitelky, poté, co jim bylo notářem sděleno, že byt již není k dispozici. Z toho vyplývá, že zůstavitelka oba žalobce o převodu bytu neinformovala ani v době po jeho prodeji, a to přesto, že ji opakovaně navštívili. Tento postup zůstavitelky nelze vzhledem k jejímu předchozímu postupu při převodu majetku a vzhledem k jejímu vztahu k žalobcům, který byl dle výsledků dokazování bezproblémový, označit za standardní, a to zejména za situace, kdy předmětný byt již dříve formou závěti oběma žalobcům odkázala a instruovala je, jak postupovat v případě jejího úmrtí. K tomu žalobce [Jméno žalobce A] vypověděl, že v případě úmrtí zůstavitelky se měl notář projednávající pozůstalost spojit s jeho notářem v Raabs an der Thaya. Skutečnost, že záměrem zůstavitelky bylo, aby byt po její smrti zdědili oba žalobci, vyplývá také z výpovědi svědkyně [jméno FO]. Ta vypověděla, že zůstavitelka v její přítomnosti opakovaně uváděla, že byt dostane [jméno FO] a [jméno FO], tedy žalobci, na které byla fixovaná, protože neměla děti ani jiné příbuzné. Zůstavitelka se však o převodu bytu nikdy nezmínila nejen žalobcům, ale ani další slyšené svědkyni [jméno FO], která chodila zůstavitelku pravidelně navštěvovat a která ji seznámila se žalovanou. Popsané okolnosti vyplývající z dokazování vzbuzují pochybnosti o tom, nakolik si zůstavitelka skutečně byla vědoma toho, jaké jednání při podpisu dané kupní smlouvy činí a jaké jsou jeho následky, či zda si byla plně vědoma nevýhodných podmínek, za nichž byt prodala. Kupní cenu ve výši 327 000 Kč, z níž zůstavitelka navíc zaplatila daň z převodu nemovitostí, soud totiž považuje vzhledem k ceně bytu stanovené posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] ve výši 662 510 Kč za nepřiměřeně nízkou. V tomto kontextu a v kontextu podmínek, za nichž zůstavitelka ve věku 96 let smlouvu podepsala (stav po operaci, pobyt v cizím prostředí, přítomnost kognitivního deficitu a vliv dehydratace), znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] z výsledků dokazování nijak nevybočuje, naopak vysvětluje přijetí nevýhodných podmínek prodeje zůstavitelkou a její nestandardní vystupování ve věci tohoto prodeje.

32. Pasáž znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], v níž uvádí, že rozhodnutí zůstavitelky byt prodat nebylo neočekávané a nejednalo se o náhlý impulz, když žalovaná byla v dlouhodobém kontaktu se zůstavitelkou a podle spisové dokumentace s ní měla o prodeji bytu v minulosti hovořit a že znaleckým zkoumáním nebylo zjištěno, že by ke změně vůle zůstavitelky ve srovnání se závětí z roku 2009 došlo náhle, neočekávaně, na základě jejího zdravotního stavu, na kterou odkazují žalovaní a ve svém posudku na ni opakovaně odkazuje i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], nelze vykládat tak, že zůstavitelka měla v době podpisu smlouvy zachovalou schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli, jak to činí žalovaní. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve své výpovědi vysvětlil, že jedním ze sledovaných parametrů v rámci znaleckého zkoumání je posouzení, zda provedené právní jednání vzniklo z náhlého impulzu (např. předání věci osobě, kterou posuzovaná vůbec neznala) nebo se jedná o čin, o kterém mohl dotčený člověk delší dobu uvažovat. Toto východisko znalce není v rozporu s obsahem spisu. Z množství důkazů (kromě výpovědi žalovaných se jedná o výpověď svědkyně [jméno FO], [Anonymizováno] a záznamy [Anonymizováno] [adresa]) vyplývá, že žalovaná 2) se se zůstavitelkou znala a opakovaně ji chodila navštěvovat. Pokud tedy zůstavitelka uzavřela předmětnou kupní smlouvu se žalovanou jako jedním z jejích účastníků, neuzavřela ji s osobou, kterou dříve neznala, tedy z náhlého impulzu, o kterém hovořil [tituly před jménem] [jméno FO]. Nicméně z této skutečnosti nelze automaticky dovodit, že v době podpisu kupní smlouvy zůstavitelka disponovala dostatečnou schopností používat svůj rozum a vytvářet svoji vůli, a to ve vztahu ke konkrétnímu úkonu – uzavření kupní smlouvy ve znění, která jí byla žalovanou a jejím advokátem předložena k podpisu.

33. Obč.zák. v § 38 odst. 2 stanoví, že je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Duševní porucha ve smyslu citovaného ustanovení je duševní stav vylučující způsobilost dané osoby uzavřít smlouvu. Termín duševní porucha ve smyslu § 38 odst. 2 obč.zák. nelze směšovat s pojmem duševní nemoc nebo duševní onemocnění, jak činí žalovaní (viz bod III. vyjádření ze dne 17. 10. 2023). Definice duševní poruchy vyplývá z judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3061/2012) a komentářové literatury (BEZOUŠKA, Petr. § 38 (Neplatnost právního jednání z důvodu nezpůsobilosti právně jednat). In: FIALA, [jméno FO], [jméno FO] aj. Občanský zákoník: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-12-8]. ASPI_ID KO40_1964CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X., dále Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [adresa], 347-349 s.). Jako relevantní duševní porucha je zde shledáván např. jednorázový stav opilosti, drogové opojení, stav hypnózy, ale i třeba vysoká horečka. Uvedená kritéria nepochybně splňuje u zůstavitelky v době uzavření smlouvy rozpoznaný kognitivní deficit na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence, u kterého se jedná o diagnózu podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN), ale i znalcem zmiňovaná dehydratace či jejich kombinace. Ostatně krajský soud v bodu 15. usnesení, kterým zrušil původní rozsudek vydaný soudem, již konstatoval, že znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] vyhodnocený kognitivní deficit na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence naplňuje kritéria duševní poruchy ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák. Pochybnost žalovaných, zda takto vyhodnocený kognitivní deficit mohl u zůstavitelky zapříčinit její nezpůsobilost právně jednat ve věci uzavření kupní smlouvy a že kognitivní deficit sám o sobě není psychickou poruchou, která by způsobovala bez dalšího nesvéprávnost v této věci právně jednat, tedy není opodstatněná.

34. Duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to samotnou duševní nemocí, která má takovou poruchu za následek, nebo může být vyvolána požitím omamných látek, horečkou, nebo např. dehydratací či kombinací více faktorů. Podstatný pro aplikaci § 38 odst. 2 obč.zák. je přitom závěr, že účinky zjištěné duševní poruchy vylučují nebo významným způsobem snižují rozpoznávací nebo ovládací schopnosti, a to v okamžiku projevu vůle jednající osoby, když duševní porucha nemusí být přítomna setrvale (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Přitom k posouzení neplatnosti právního úkonu učiněného v duševní poruše ve smyslu § 38 odst. 2 obč.zák. postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusejí být zcela vymizelé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2018, sp.zn. 21 Cdo 5196/2016).

35. Duševní poruchou je tedy nejen duševní onemocnění, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí či jiná těžká duševní odchylka, která je významná, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností jednající osoby. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že u zůstavitelky došlo ke dni uzavření předmětné smlouvy ke snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích v důsledku jejího kognitivního deficitu na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a dehydratace organismu. Snížení schopnosti ovládací je znalcem hodnoceno jako nepodstatné a snížení schopnosti rozpoznávací ve vztahu k nakládání s majetkovými hodnotami jako podstatné. To znamená, že zůstavitelka byla schopna předmětnou smlouvu podepsat, ale nebyla schopna chápat její obsah (tato její schopnost byla v době podpisu smlouvy omezena v podstatné míře). Ke snížení těchto schopností zůstavitelky došlo proto, že v dané době trpěla duševním onemocněním – kognitivním deficitem, jehož míra byla znalcem stanovena na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence za současné dehydratace organismu.

36. Opačné stanovisko žalovaných je postaveno na bezproblémovém průběhu jejich interakcí se zůstavitelkou a předpokladu, že v dané době činila i jiná právní jednání. To, že zůstavitelka v dané době právně jednala i v jiných případech je možné, a dokonce pravděpodobné, podstatné nicméně je, že tato jednání buď nedosahovala závažnosti jednání, které je předmětem tohoto řízení, nebo schopnost zůstavitelky je učinit nebyla nikdy zpochybněna, alespoň v tomto řízení nevyšla taková okolnost najevo. O reálných duševních schopnostech zůstavitelky v době uzavření kupní smlouvy tedy provedení žalovanými zmiňovaných právních jednání nic nevypovídá. Přesvědčení žalovaných, zejména žalované 2), která byla osobně přítomna i podpisu kupní smlouvy zůstavitelkou, že zůstavitelka byla při jednání s nimi zdráva, plyne z jejich subjektivního hodnocení jejího vystupování, které se jim jevilo jako prosté patologie. Ze stejného subjektivního dojmu vycházela i např. výpověď žalobce [Jméno žalobce A], na kterou žalovaní odkazují. Tento žalobce však v den uzavření smlouvy ani přítomen nebyl a hovořil pouze o širším kontextu roku 2013. Oproti tomu posudek znalce vychází z objektivních dat, která jsou zaznamenána ve zdravotnické dokumentaci zdravotnickým a ošetřujícím personálem, tedy osobami, které neměly k zůstavitelce osobní vztah a její stav vnímaly a popisovaly z objektivního hlediska profesionálů – lékařů či ošetřovatelského personálu. Závěr znalce pak vychází především právě z těchto zaznamenaných objektivních dat. Obdobnou situací se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp.zn. 24 Cdo 622/2020, kde uvádí, že v mnoha případech duševní porucha posuzované osoby v předmětném období není, resp. v inkriminované době nebyla navenek laiky detekovatelná, přičemž verifikace stavu, že osoba je či byla stižena v daný okamžik duševní poruchou tak, že její ovládací či rozpoznávací schopnosti byly zcela nebo z podstatné části vymizelé (snížené), je diagnostikovatelná zpravidla toliko psychiatrem. Může se stát a také tomu tak v mnoha případech i je, že jednající posuzovaná osoba navenek vůči přítomným osobám působí a chová se tzv. zcela standardně, bez jakýchkoliv laiky zaregistrovaných rušivých projevů či náznaků duševní poruchy, ač ve skutečnosti je předmětnou duševní poruchou vskutku stižena, což ex post je verifikováno sofistikovaným vyšetřením ustanoveným znalcem – psychiatrem, povětšinou s přihlédnutím k předchozí zdravotnické dokumentaci a dalším zjištěným skutečnostem.

37. Přestože soud již výše uvedl, že přítomnost duševní poruchy v průběhu předmětného právního jednání u zůstavitelky vyplývá z výsledků dokazování jednoznačně, považuje za důležité vyjádřit se k opakovaným poukazům žalovaných na problematiku důkazního standardu pro vyslovení neplatnosti právního úkonu z důvodu duševní poruchy jednající osoby. Ústavní soud v nálezu sp.zn. I. ÚS 173/13 shledává důkazní standard „zcela jednoznačného skutkového závěru“ a „bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký a uvádí, že spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosaženo stanovením vysoké míry pravděpodobnosti, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Na závěry vyslovené v tomto nálezu navázal Nejvyšší soud v několika rozhodnutích, mj. v žalovanými zmiňovaném usnesení sp.zn. [spisová značka] a v rozsudku sp.zn. [spisová značka], kde uzavírá, že judikatura Nejvyššího soudu nebyla nikdy postavena na závěru, že k aplikaci § 38 odst. 2 obč.zák. lze přistoupit pouze na základě „stoprocentně“ zjištěného skutku. V této souvislosti soud nad rámec již uvedeného rozboru podotýká, že v dané věci byl zdravotní stav zůstavitelky nejen přímo v době právního jednání, ale i v širším období několika okolních týdnů detailně monitorován a popsán zdravotnickým personálem. Tato situace je v poměru obdobných věcí spíše výjimečná a znalci poskytla k jeho závěru dostatečné množství odborně relevantních podkladů. A právě vzhledem k této skutečnosti soud považuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] v tomto řízení za důkaz s nejvyšší důkazní hodnotou. Jelikož závěry znalce zapadají do výše popsaného a dokazováním zjištěného situačního kontextu, nemá soud v době rozhodování pochybnost o tom, že závěry znalce jsou správné. V tom případě je jednoznačně prokázáno, že zůstavitelka jednala v duševní poruše a judikaturou specifikovaná míra důkazního standardu je naplněna.

38. Vzhledem k tomu, že žalobci navrženými důkazy prokázali, že zůstavitelka při podpisu smlouvy jednala v duševní poruše, která ji k tomuto jednání činila nezpůsobilou, je z hlediska právního posouzení kupní smlouva uzavřená dne [datum] absolutně neplatným právním úkonem, tzn. právním úkonem neplatným od počátku. Ke dni svého úmrtí [datum] byla tedy zůstavitelka výlučnou vlastnicí bytu. Námitka žalovaných, že původně se žalobci domáhali určení vlastnictví zůstavitelky k bytu pouze z důvodu odstoupení od smlouvy a až následně uvedli tvrzení o nezpůsobilosti zůstavitelky smlouvu uzavřít, přičemž soud nerozhodl o změně žaloby, neodpovídá skutečnosti. Na nezpůsobilost zůstavitelky smlouvu uzavřít a z toho vyplývající neplatnost této smlouvy poukázali žalobci již v rámci podané žaloby, konkrétně v jejím článku VI. bod 9., když současně bylo poukazováno i na další důvody neplatnosti smlouvy. Z tohoto důvodu byli žalobci soudem vyzváni k upřesnění těchto tvrzení, což obratem učinili. Tvrzení o nezpůsobilosti zůstavitelky uzavřít danou smlouvu tedy bylo uvedeno již v podané žalobě a v tomto směru nedošlo v průběhu řízení k žádné změně žaloby, o níž by měl soud rozhodovat. Z uvedených důvodů se soud dále nezabýval dalšími žalobci tvrzenými důvody neplatnosti kupní smlouvy ani důvodností odstoupení žalobců od této smlouvy a s tím souvisejícími otázkami a žalobě bez dalšího vyhověl.

39. Jako nadbytečné soud vzhledem k výše uvedenému závěru o neplatnosti uzavřené kupní smlouvy vyhodnotil další žalobci navržené důkazy, které neprovedl (evidence návštěv pacientů v [právnická osoba]., dotaz na [právnická osoba] ohledně listin uschovávaných zůstavitelkou, evidence vycházek zůstavitelky a evidence návštěv žalované 2) u zůstavitelky, vyžádání osobní složky listin vedené k pobytu zůstavitelky [Anonymizováno] [adresa], doplňující výslech žalovaných, výslech dcery žalovaných, výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracoval znalecký posudek na ocenění bytu, barevná fotokopie z knihy ověření podpisů vedené [tituly před jménem] [jméno FO] se zápisem ze dne [datum] běžné číslo knihy/listu (řádku) 004786/248/2013/C a daňové přiznání zůstavitelky). Soud neprovedl samostatně ani důkazy, které v rámci znaleckého zkoumání hodnotil znalec či je nahradil obstaráním relevantních listinných podkladů a zdravotnických dokumentací (výslech ošetřujících lékařů zůstavitelky, soupisy léků) a neprovedl ani výslech svědkyně [jméno FO], která dle svého sdělení nedisponuje žádnými relevantními informacemi a jejího manžela [jméno FO], který již zemřel. Vzhledem k tomu, že soud považuje závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO] za správné, neshledal důvody ani pro zadání dalšího revizního znaleckého posudku. Tento postup ostatně nenavrhovali ani účastníci řízení, když žalobci navrhli zadání dalšího znaleckého posudku pouze pro případ, kdy soud dojde k závěru, že revizní znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vyvrátil závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO].

40. Žalobci se původně v řízení dále domáhali vyklizení bytu žalovanými za současného uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným kupní cenu bytu ve výši 325 504 Kč. V průběhu řízení vzali žalobci zpět žalobu na vyklizení bytu žalovanými. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne [datum], č.j. [spisová značka] pravomocně zastaveno. Při jednání soudu dne 24. 10. 2024 vzali žalobci zpět žalobu také v části, v níž navrhují, aby jim byla soudem uložena povinnost vrátit žalovaným zaplacenou kupní cenu bytu. Žalovaní se zastavením řízení v této části nesouhlasili s odůvodněním, že původní návrh žalobců zohledňuje vzájemnou podmíněnost nároků účastníků vyplývající z § 457 obč.zák. Předmětem tohoto řízení však vzhledem k jeho dřívějšímu zastavení v části, v níž se žalobci domáhali vyklizení bytu, není vydání tohoto bytu jako předmětu bezdůvodného obohacení žalobcům, ale určení vlastnického práva zůstavitelky k tomuto bytu. Jinými slovy, tímto rozsudkem není rozhodováno o povinnosti žalovaných byt vyklidit. Toto rozhodnutí tedy neřeší synallagmatická práva účastníků a nezakládá žádný konkrétní nárok žalobců, jemuž by odpovídal konkrétní nárok žalovaných. Důvody nesouhlasu se zastavením řízení uvedené žalovanými v podání ze dne [datum] tak nelze považovat za vážné důvody nesouhlasu účastníka ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř. a soud nerozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu podle tohoto ustanovení, ale řízení v této části výrokem II. rozsudku zastavil. Toto rozhodnutí vychází ze zásady, že žalobci disponují podanou žalobou a mohou ji během řízení vzít zcela nebo zčásti zpět (§ 96 odst. 1 o.s.ř.). Pokud žalobci tuto dispozici učinili, byl soud povinen o ní rozhodnout. Z hlediska zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích však žalobcům v souvislosti s návrhem, aby soud rozhodl o jejich povinnosti vrátit žalobcům zaplacenou kupní cenu bytu poplatková povinnost podle § 4 odst. 1. nevznikla, protože se nejedná o žalobu směřující k uložení povinnosti jinému účastníku řízení, tedy o žalobu ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. O takový návrh by se jednalo pouze v případě, kdy by se zaplacení předmětné částky domáhali po žalobcích žalovaní.

41. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobcům plnou náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení o určení sporné otázky vlastnického práva zůstavitelky k bytu, k jejímuž vyřešení bylo zaměřeno provedené dokazování. Návrh žalobců, aby jim byla uložena povinnost vrátit žalovaným zaplacenou kupní cenu bytu nebyl v řízení předmětem sporu mezi žalobci a žalovanými, vyjadřoval pouze původně synallagmatický charakter vztahu mezi účastníky v řízení o vyklizení bytu žalovanými. Synallagmatická práva účastníků však přestala být předmětem tohoto řízení ještě před zahájením dokazování a před vyjádřením žalovaných k žalobě, protože soud řízení v této části zastavil usnesením ze dne 12. 7. 2021. Veškeré dokazování pak soud provedl pouze k posouzení důvodnosti odstoupení žalobců od kupní smlouvy a její platnosti. Za účelně vynaložené v tomto řízení považuje soud náklady vynaložené za následující úkony žalobců, tzn. za účasti na jednání a písemná podání učiněná ve věci samé a na výzvu soudu. Žalobcům tak náleží paušální náhrada hotových výdajů za podanou žalobu, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání soudu dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze dne [datum], účast na jednání soudu dne 3. 3. 2022 (v rozsahu dvou úkonů), účast na jednání soudu dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), účast na jednání soudu dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemný závěrečný návrh, odvolání proti rozsudku, vyjádření k odvolání žalovaných proti rozsudku, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (v rozsahu dvou úkonů), vyjádření k výslechu znalců ze dne [datum], replika k vyjádření žalovaných k výslechu znalců a účast na jednání soudu dne [datum], a to po 300 Kč za jeden úkon, tj. 6 900 Kč podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Mezi úkony podle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky nepatří náklady vynaložené žalobci za písemná podání, k nimž žalobci nebyli soudem vyzváni a podání procesní povahy (námitka podjatosti soudce ze dne [datum], odvolání do rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne [datum], žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne [datum] a navazující podání ze dne [datum], [datum], [datum]), podání obsahující pouze důkazní návrhy (podání ze dne [datum] a navazující podání ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], dále podání ze dne [datum] a podání ze dne [datum], podání ze dne [datum]). Dále žalobcům náleží náhrada hotových výdajů vzniklých cestami jejich zástupce k jednání soudu. Dle sdělení zástupce žalobců realizoval tyto cesty do [datum] ze svého bydliště v [Anonymizováno] (dle aplikace Google Maps měří nejkratší cesta osobním automobilem z [Anonymizováno] do [adresa] km) a od tohoto data dále ze svého bydliště ve [adresa], délka cesty 134 km. Náhrada jízdného podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. k jednání soudu dne [datum] je ve výši 1 860 Kč (236 km, palivo benzin automobilový 95 oktanů, kombinovaná spotřeba 10,3 l/100 km), náhrada jízdného podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. k jednání soudu dne [datum] a dne [datum] je pokaždé ve výši 2 011 Kč, celkem tedy 4 022 Kč (236 km, palivo benzin automobilový 95 oktanů, kombinovaná spotřeba 10,3 l/100 km), náhrada jízdného podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. k jednání soudu dne [datum] a dne [datum] je pokaždé ve výši 2 191 Kč, celkem tedy 4 382 Kč (236 km, palivo benzin automobilový 95 oktanů, kombinovaná spotřeba 10,3 l/100 km), náhrada jízdného podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. k jednání soudu dne [datum] a [datum] je pokaždé ve výši 1 919,09 Kč, celkem tedy 3 838,18 Kč (268 km, palivo nafta motorová, kombinovaná spotřeba 5,7 l/100 km), náhrada jízdného podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. k jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum] je pokaždé ve výši 2 091,98 Kč, celkem tedy 6 275,94 Kč (268 km, palivo nafta motorová, kombinovaná spotřeba 5,7 l/100 km). Mezi náklady žalobců patří i zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a složená záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 15 000 Kč. Celkem jsou tedy žalovaní povinni zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 47 278,12 Kč.

42. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát proti neúspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení ve výši 16 639,11 Kč vynaložených na provedení důkazu výslechem svědka [Anonymizováno] (571 Kč), svědkyně [Anonymizováno] (696 Kč), náklady vynaloženými na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši nepokryté zálohou složenou žalobci, tzn. ve výši 3 459,76 Kč a náklady vynaloženými na výslech a konfrontaci znalců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání soudu dne [datum] ve výši 6 455,35 Kč a 5 457 Kč.

Poučení