15 Co 119/2025 - 675

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A], [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B], [Anonymizováno] [Anonymizováno] oba zastoupeni obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem Mgr. Martinem Šulcem sídlem 28. října 3346/91, 702 00 Ostrava o určení vlastnictví o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 12. 2024, č. j. 10 C 106/2020-633 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v částce 2 085 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že [jméno FO], r. č. [RČ] byla ke dni úmrtí 30. 3. 2017 vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno] postavené na pozemku p. č. [hodnota] spolu s příslušenstvím a podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [Anonymizováno] zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a kat. úz. [adresa]. Dále zastavil řízení o uložení povinnosti žalobcům zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na kupní cenu bytové jednotky uvedené ve výroku I. částku 325 504 Kč, žalovaným uložil povinnost nahradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 47 278,12 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále jim uložil povinnost nahradit České republice, Okresnímu soudu v Táboře společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16 639,11 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě žalobců na určení, v níž tvrdili, že zůstavitelka uzavřela se žalovanými dne 30. 7. 2013 kupní smlouvu na předmětnou bytovou jednotku za cenu 327 000 Kč. Žalovaní nezaplatili kupní cenu v plné výši, proto žalobci jako právní nástupci zůstavitelky dopisem ze dne 15. 7. 2017 písemně od kupní smlouvy odstoupili. V rozporu se smlouvou žalovaní nezaplatili zůstavitelce částku 490 Kč představující rozdíl mezi kupní cenou a předpokládanou výší daně z převodu nemovitostí a daní, která měla být podle ocenění bytu znaleckým posudkem skutečně zaplacena. Důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy je také to, že zůstavitelka uzavřela smlouvu v tísni a že byla uvedena v omyl. Kupní smlouvu dále žalobci považují za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť kupná cena byla nepřiměřeně nízká kupní cenou a za neplatnou proto, že žalovaní zneužili věku a zdravotního stavu zůstavitelky, že zůstavitelka neměla dostatek svobodné vůle, jelikož v době uzavření smlouvy byla pod vlivem medikace, byl na ní vyvíjen nátlak, aby smlouvu uzavřela a její duševní stav jí činil nezpůsobilou k právnímu jednání. Žalovaní se žalobou nesouhlasili s tím, že zaplatili celou kupní cenu a že splnili všechny smluvní podmínky. Vyloučili, že by zneužili zdravotní stav zůstavitelky, nebo že by na ní vyvíjeli nátlak. Důvodem prodeje byl dlouhodobý přátelský vztah žalované 2. se zůstavitelkou, která jí pravidelně navštěvovala a pomáhala se zařizováním běžných záležitostí. S kupní smlouvou zůstavitelka souhlasila, vycházela z požadavku žalovaných, kteří měli k dispozici pouze částku 300 000 Kč. V době uzavření smlouvy byla zůstavitelka plně orientována a nevykazovala žádné znaky duševní poruchy.

3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 10 C 106/2020-402, jímž žalobě plně vyhověl. Za stěžejní považoval důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru psychiatrie, který dospěl k závěru, že u zůstavitelky došlo ke dni 30. 7. 2013 ke snížení jejích rozpoznávacích a ovládacích schopností, které bylo zapříčiněno hlavně jejím kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a dehydratací organismu. Snížení schopnosti ovládat své jednání znalec vyhodnotil jako nepodstatné a snížení schopnosti rozpoznat následky jednání v nakládání s majetkovými hodnotami jako podstatné. Soud I. stupně proto uzavřel, že kupní smlouva je neplatným právním jednáním, jelikož zůstavitelka nebyla k tomuto jednání duševně způsobilá. Usnesením tohoto odvolacího soudu ze dne 16. 5. 2024, č. j. 14 Co 41/2024-540 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud provedl důkaz revizním znaleckým posudkem [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který předložili žalovaní, a protože shledal, že na jeho základě vyvstaly pochybnosti o závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], uložil okresnímu soudu, aby tyto pochybnosti odstranil s tím, že se nabízí výslech znalce [jméno FO], případně konfrontace obou znalců.

4. Ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. [Anonymizováno] ze dne 5. 4. 2024 obsahujícího doložku podle § 127a o. s. ř., jemuž žalovaní zadali úkol vypracovat revizní posudek na posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], soud I. stupně zjistil, že hlavním podkladem pro vypracování revizního znaleckého posudku byl znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a dílčí části soudního spisu. Do svého posudku převzal z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] podstatné pasáže ze zdravotnické dokumentace vedené nemocnicí [adresa], praktickou lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba], psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO] a G-centrem. V záznamech ošetřovatelského personálu a lékařů oddělení následné péče a Nemocnice tábor a v průběhu hospitalizace zvýraznil záznamy, v nichž je zůstavitelka hodnocena jako orientovaná a spolupracující, popř. v nichž nejsou kognitivní funkce hodnoceny. Dále přepsal znaleckého hodnocení spisu provedené [tituly před jménem] [jméno FO] a informace uvedené v protokolu o jednání ze dne 11. 11. 2021a samotný znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO]. V nálezové části znalec [jméno FO] hodnotil stav zůstavitelky k datu 30. 7. 2013jen na základě obsahu zdravotnické dokumentace a za podstatné označil, že zůstavitelku již není možné vyšetřit. Konstatoval, že stav kognitivních funkcí zůstavitelky byl, proměnlivý, kolísavý a že lékařské záznamy a záznamy zdravotnického personálu v otázce hodnocení orientace zůstavitelky ne zcela korelují. Zdůraznil, že u zůstavitelky nebylo provedeno zobrazovací vyšetření mozku a ani neurokognitivní vyšetření a uvedl, že jedinec nacházející se mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkou demencí není automaticky diskvalifikován z toho, že by nebyl schopen projevit a zrealizovat svá přání. Za situace, kdy nebyla zpochybněna svéprávnost zůstavitelky, označil [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký závěr MUDR. Tučka za spekulativní. Podle [tituly před jménem] [jméno FO] sice existoval blíže neurčený kognitivní deficit kolísavého charakteru ovlivněný dehydratací řešenou infuzemi, avšak k datu 30. 7. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] nedisponoval nezpochybnitelnými, nevývratnými a forenzně podstatnými daty, aby učinil svůj závěr. Závěrem posudku znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zodpověděl otázku žalovaných, že nelze s jistotou tvrdit že zůstavitelka nebyla ke dni 30. 7. 2013 schopná dostatečné anticipace, domýšlení dopadů právního jednání.

5. Po výslechu obou znalců a jejich konfrontaci v novém řízení soud I. stupně dospěl ke stejnému závěru, jako ve svém prvním rozsudku. Znaleckému posudku znalce [jméno FO] s podrobným odůvodněním vytkl, že neobsahuje náležitosti znaleckého posudku dané ust. § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 o znalcích, a že stejné náležitosti musí obsahovat i revizní posudek. Kromě jiného musí revizní znalecký posudek obsahovat část týkající se sběru a tvorby dat, kterou posudek znalce [jméno FO] neobsahuje vůbec, a dále musí obsahovat závěr obsahující citaci odborné otázky zadané soudem a odpověď na ni, avšak znalec [jméno FO] (na rozdíl od původního znalce) posuzoval schopnost zůstavitelky anticipovat, domýšlet dopady uzavření předmětné kupní smlouvy se závěrem, že nelze s jistotou tvrdit, že zůstavitelka dostatečné participace schopna nebyla. Přestože znalec [tituly před jménem] [jméno FO] podrobil posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] kritice, žádný vlastní závěr spočívající v odpovědi na otázky položené soudem ohledně míry zachování schopností ovládacích a rozpoznávacích u zůstavitelky neučinil. Zabýval se schopností zůstavitelky anticipovat dopady uzavření kupní smlouvy, přitom tato kategorie dle znalce neobsahuje složku ovládací, ale jen rozpoznávací. Pakliže znalec [jméno FO] setrval na svém stanovisku k formulaci odborné otázky, nemohl být schopen posoudit, zda znalec Tuček odpověděl na zadané otázky správně a nemohl zpracovat revizní posudek. Za této situace nepovažoval soud I. stupně za účelné vyzývat k doplnění znaleckého posudku, když i k otázce sběru dat [tituly před jménem] [jméno FO] opakovaně uvedl, že datům ze zdravotnické dokumentace zůstavitelky sebraným [tituly před jménem] [jméno FO] plně důvěřuje a nepotřebuje si jejich správnost ověřovat. Takto zpracovaný posudek dle soudu I. stupně nelze považovat za přezkoumatelný a ani za úplný a nelze jím ve smyslu komentářové literatury k § 28 zákona o znalcích a stanoviska NS Cpj 161/79 zpochybnit závěry vyjádřené ve znaleckém posudku znalce [Anonymizováno].

6. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno] proto soud I. stupně i nadále považoval za správný, jasný a úplný. Znalec dospěl k závěru, že u zůstavitelky byl ke dni 30. 7. 2013 přítomen kognitivní deficit na hranici mezi mírnou kognitivní poruchou a lehkým stupněm demence na podkladě soudního spisu a zejména zdravotnické dokumentace zůstavitelky popsané v posudku. Dle zápisů zdravotnického a ošetřovatelského personálu (specifikováno v posudku) byla zůstavitelka při přijetí k hospitalizaci na oddělení následné péče od 18. 5. 2011 do 12. 7. 2011 popsána jako orientovaná a spolupracující, ovšem při přijetí na stejné oddělení k hospitalizaci od 14. 6. 2012 do 5. 9. 2012 jí byl diagnostikován počínající kognitivní deficit se zabíhavým myšlením a poruchou výbavnosti a zůstavitelce byl proveden test MMSE s hodnotou [hodnota] bodů a byla u ní zjištěna lehká forma demence. Test MMSE (Mini Mental test) je i dle [tituly před jménem] [jméno FO] jednou z možných forem testování, ale tento znalec vyšel z toho, že zůstavitelce proveden nebyl. Po ukončení hospitalizace dne 5. 9. 2012 byla zůstavitelka přijata do G-CENTRA v Táboře, kde při přijetí nebyly popsány problémy s její orientovaností. K podpisu předmětné kupní smlouvy došlo v průběhu její hospitalizace v Nemocnici v [Anonymizováno] pro petrochanterickou frakturu. Při hospitalizaci na chirurgii od 20. 6. 2013 do 28. 6. 2013 i v propouštěcí zprávě byla zůstavitelka hodnocena jako orientovaná, klidná a spolupracující. Při přijetí na oddělení následné péče je v lékařském záznamu ze dne 28. 6. 2013 u zůstavitelky konstatovaná psychická alterace – demence. Zmatenost, dezorientovanost a psychická alterace je konstatována i v záznamech lékařů ve všech následujících dnech, tj. 29. 6., 1. 7., 2. 7. a 3. 7. a v epikrýze dne 4. 7. 2013 je konstatována zlepšená spolupráce. Dne 8. 7. 2013 je opět konstatována zmatenost, dezorientovanost a psychická alterace – kognitivní deficit s tím, že další záznamy jsou obdobného znění. Psychická alterace a kognitivní deficit jsou uvedeny v následujících epikrýzách ze dne 13. 7., 18. 7. a 25.

7. Dezorientovanost, psychická alterace a kognitivní deficit jsou lékaři zaznamenány i ve všech následujících dnech až do data uzavření kupní smlouvy, tj. ve dnech 26. 7., 27. 7., 28. 7., 29.

7. Dne 30. 7. 2013 v 9:57 hodin byla vizita primáře, psychický stav zůstavitelky nebyl lékaři hodnocen. Dezorientovanost, psychická alterace a kognitivní deficit jsou lékaři opět zaznamenány hned následující den 31. 7. 2013 a ve všech navazujících dnech od 1. 8. a dále. V den propuštění dne 21. 8. 2013 je uvedeno, že zůstavitelka je intermitentně dezorientovaná, je u ní přítomna psychická alterace a kognitivní deficit. Při přijetí do G-CENTRA téhož dne je její psychický stav hodnocen tak, že je zachována orientace místem a osobou, časem a situací nikoliv, manipulaci s léky nezvládá, myšlení má zpomalené, poruchy s pamětí nejsou, koncentrace a pozornost je částečná, číst, psát i počítat může s pomocí, zná hodnotu peněz, umí hospodařit s určitou částkou, a nemá problémy v komunikaci. V dokumentaci ze září až října 2013 z G-CENTRA [adresa] jsou zaznamenány projevy zloby při pokusech o dokrmování zůstavitelky, vulgární, agresivní projevy, zhoršení spolupráce a domluvy odmítání pomoci Dle znalce [Anonymizováno] jde o projevy zhoršování zdravotního stavu, které odpovídají rozvoji demence. (záznamy ze září a října 2013). Chybí-li hodnocení psychického stavu zůstavitelky dne 30. 7. 2013 v den podepsání kupní smlouvy, lze přítomnost kognitivního deficitu dovodit z toho, že v předcházejících dnech a dnech následujících byla jeho přítomnost lékaři shledána. V rozhodné době byla lékaři opakovaně zaznamenána psychická alterace, kognitivní deficit a lehká forma demence na oddělení následné péče, a tak nelze vyjít z presumpce duševního zdraví zůstavitelky, jak namítají žalovaní. Tvrzené rozpory v záznamech ošetřovatelského personálu a lékařů o orientovanosti zůstavitelky, nepovažoval soud I. stupně za významné, jelikož kvalita zdravotnické dokumentace nebyla předmětem posouzení, nýbrž to, že znalecký závěr znalce je zdravotnickou dokumentací podložen. Dokumentace obsahuje již popsané záznamy lékařů o psychickém stavu, proto lze důvodně předpokládat, že tento problém byl u zůstavitelky skutečně přítomen. [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl, že zatímco orientovanost posuzované osoby v rámci kognitivního deficitu na počínající demenci může kolísat i během dne, kognitivní deficit samotný zůstává přítomen a v čase má tendenci se zhoršovat. Lékařské záznamy [tituly před jménem] [jméno FO] v posudku nezohlednil a pouze odkazoval na nesourodost zdravotnické dokumentace. Pokud žalovaní s odkazem na posudek znalce [jméno FO] namítali, že absentuje konkrétní diagnóza duševního onemocnění za života zůstavitelky, pomíjí, že již o v roce 2012 byl u zůstavitelky proveden test MMSE se zjištěním lehké formy demence. Neprovedení konkrétní diagnózy duševního onemocnění za života navíc nebrání tomu, aby znalec zjistil přítomnost duševní poruchy u jednající osoby v době právního jednání post mortem, a to dokonce i v případě, že neexistuje zdravotnická dokumentace. Vliv dehydratace organismu na zdravotní stav zůstavitelky v rozhodný den znalec [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdil ve své výpovědi. Zůstavitelce byla od 26. 7. 2013 až do 31. 7. 2013 podávána infuze a až posledního dne bylo konstatováno zlepšení hydratace. Problém dehydratace zůstavitelky nebyl ojedinělý, ale přetrvával po dobu několika dnů v důsledku extrémních venkovních teplot. Znalecký závěr o přítomnosti dehydratace zůstavitelky v rozhodný den jako komplikujícího faktoru má tedy oporu v záznamech zdravotníků uvedených ve zdravotnické dokumentaci zůstavitelky. Znalcem popisované zhoršení kognitivních schopností zůstavitelky je patrné i z dokumentace vedené G-CENTREM, kde po propuštění z nemocnice žila. Těmito podrobnými záznamy je podpořen závěr znalce Tučka, že projevy zůstavitelky odpovídají dalšímu rozvoji demence. V záznamech psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO] z 30. 9. 2015 a 2. 3. 2016 sice demence uvedena není, tento psychiatr ale kognitivní funkce neposuzoval. Za nedůvodnou považoval soud I. stupně také výtku žalovaných, že [tituly před jménem] [jméno FO] není schopen určit míru kognitivního deficitu. Znalec ve své výpovědi vysvětlil, že kognitivní deficit se pohyboval na rozhraní mírné kognitivní poruchy a lehké demence s tím, že není schopen stanovit ještě konkrétnější určení. Toto vysvětlení znalce je v plném souladu s jeho závěry uvedenými v písemném znaleckém posudku a s jeho výpovědí před soudem. K obecnému tvrzení žalovaných, že posudek neodpovídá standardům pro znalecké posudky soud I. stupně uvedl, že znalec při svém znaleckém zkoumání přihlédl ke všem podstatným skutečnostem, své závěry řádně odůvodnil a jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení.

7. Pokud kromě znaleckého zkoumání byly provedeny další důkazy, žádná ze slyšených osob nebyla schopna se vyjádřit k psychickému stavu zůstavitelky v době předmětné hospitalizace, vyjma žalované [Anonymizováno], která byla přítomna při podpisu kupní smlouvy. Její dojem, že zůstavitelka věděla, co podepisuje, sám o sobě nemůže zpochybnit závěry znalce Tučka, jakož ani výpovědi svědků, kteří se k duševnímu stavu zůstavitelky vyjadřovali v širším kontextu roku 2013. Vystupování zůstavitelky při prodeji sporného bytu totiž bylo dle dalších provedených důkazů nestandardní v porovnání s jinými případy, kdy nakládala se svým majetkem. Zatímco o dřívějším darování chaty sousedovi [Anonymizováno] se žalobcem [jméno FO] probrala a svěřovala se mu s mnohými životními událostmi, o záměru prodat byt ho neinformovala. Tvrzení žalovaných, že je informovali oni, nebylo prokázáno, neboť výpověď svědka [Anonymizováno] byla neurčitá a jejich tvrzení neodpovídá ani dalšímu průběhu skutkového stavu. Podstatná ale z hlediska posuzování psychického stavu zůstavitelky je skutečnost, že žalobce jako své dědice o záměru byt prodat neinformovala sama zůstavitelka a že tak neučinila ani po jeho prodeji, přestože jí opakovaně navštívili. Byt odkázala žalobcům, závěť nezměnila a svědkyně Dospělová potvrdila, že zůstavitelka před ní vždy zmiňovala, že byt dostanou žalobci. O převodu bytu se zůstavitelka nezmínila ani další svědkyni [adresa], která ji chodila pravidelně navštěvovat. Popsané okolnosti vzbuzují pochybnosti o tom, na kolik si zůstavitelka skutečně byla vědoma toho, jaké jednání při podpisu dané kupní smlouvy činí a jaké jsou jeho následky a zda si také byla vědoma nevýhodných podmínek, za nichž byt prodala, když dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 29. 8. 2013 byla sjednaná kupní cena nepřiměřeně nízká. V tomto kontextu a v kontextu podmínek, za nichž zůstavitelka ve věku [Anonymizováno] let smlouvu podepsala (stav po operaci, pobyt v cizím prostředí, přítomnost kognitivního deficitu a vliv dehydratace) znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] z výsledků dokazování nijak nevybočuje, naopak vysvětluje přijetí nevýhodných podmínek prodeje zůstavitelkou a její nestandardní vystupování ve věci prodeje. Pokud znalec [Anonymizováno] uvedl, že rozhodnutí zůstavitelky byt prodat, nebylo neočekávané a nejednalo se o náhlý impuls, když žalovaná byla v dlouhodobém kontaktu se zůstavitelkou a podle spisové dokumentace s ní měla o prodeji bytu v minulosti hovořit a že znaleckým zkoumáním nebylo zjištěno, že by ke změně vůle zůstavitelky ve srovnání se závětí z roku 2009 došlo náhle, neočekávaně, na základě jejího zdravotního stavu, nelze vykládat tak, že zůstavitelka měla v době podpisu smlouvy zachovalou schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svoji vůli. Znalec [Anonymizováno] vysvětlil, že jedním ze sledovaných parametrů v rámci znaleckého zkoumání je posouzení, zda provedené právní jednání vzniklo z náhlého impulzu nebo se jedná o čin, o kterém mohl dotčený člověk delší dobu uvažovat. Z dokazování vyplývá, že žalovaná 2. se se zůstavitelkou znala a opakovaně jí chodila navštěvovat. Pokud s ní zůstavitelka uzavřela předmětnou kupní smlouvu, neuzavřela jí s osobou, kterou dříve neznala, tedy z náhlého impulzu, o němž hovořil [tituly před jménem] [jméno FO]. Nicméně ani z této skutečnosti nelze automaticky dovodit, že v době podpisu kupní smlouvy zůstavitelka disponovala dostatečnou schopností používat svůj rozum a vytvářet svojí vůli ve vztahu uzavření kupní smlouvy.

8. Po zhodnocení všech provedených důkazů (pokud další navržené důkazy provedeny nebyly, soud I. stupně se se zamítnutím těchto důkazních návrhů vypořádal v odstavci 38. a 39. rozsudku) soud I. stupně uzavřel, že u zůstavitelky byla přítomna duševní porucha, která ji činila neschopnou uzavřít spornou kupní smlouvu a která je proto dle § 38 odst. 2 ObčZ neplatná. Ke dni uzavření kupní smlouvy došlo u zůstavitelky ke snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích v důsledku jejího kognitivního deficitu na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a dehydratace organismu. Snížení schopnosti ovládací je znalcem hodnocena jako nepodstatné a snížení schopnosti rozpoznávací ve vztahu k nakládání s majetkovými hodnotami jako podstatné, to znamená, že zůstavitelka byla schopna předmětnou smlouvu podepsat, ale nebyla schopna chápat její obsah. Posudek znalce [Anonymizováno], na rozdíl od laického hodnocení duševního stavu zůstavitelky žalovanou Bártovou, vychází z objektivních dat, která jsou zaznamenána ve zdravotnické dokumentaci zdravotnickým a ošetřujícím personálem, tedy osobami, které neměly k zůstavitelce osobní vztah a její stav vnímaly a popisovaly z objektivního hlediska profesionálů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 622/2020).

9. K opakovaným poukazům žalovaných na problematiku důkazního standardu pro vyslovení neplatnosti právního úkonu soud I. stupně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13, v něm Ústavní soud uvedl, že spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosaženo stanovením vysoké míry pravděpodobnosti, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která jí v daný moment činila neschopnou právně jednat. Z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 821/2015 a z rozsudku sp. zn. 24 Cdo 622/2020 (rozhodnutí zmiňovaná žalovanými) plyne, že judikatura Nejvyššího soudu nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci § 38 odst. 2 ObčZ lze přistoupit pouze na základě stoprocentně zjištěného skutku.

10. V části, v níž žalobci požadovali, aby bylo rozhodnuto o jejich povinnosti zaplatit žalovaným kupní cenu ve výši 325 504 Kč, vzali žalobci zpět. Nesouhlas žalovaných se zpětvzetím žaloby v této části shledal soud I. stupně nedůvodným, jelikož v předmětném řízení nejsou řešena synallgmatická práva účastníků a rozhodnutí ve věci nezakládá žádný konkrétní nárok žalobců, jemuž by odpovídal konkrétní nárok žalovaných. Proto i přes nesouhlas žalovaných řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 3 o. s. ř. zastavil. O nákladech řízení pak rozhodl podle úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní. Namítli, že soud I. stupně nezohlednil pochybnosti o správnosti závěru posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a nedůvodně odmítl přihlédnout ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Připomněli, že znalecké dokazování ohledně duševního stavu zůstavitelky bylo [tituly před jménem] [jméno FO] prováděno 6 let po jejím úmrtí, takže bylo možné vycházet jen z existujících zdravotních záznamů a dalších důkazů v řízení provedených. Výsledný závěr je vždy pouze odhadem, s jistou mírou spekulace a při zachování zásady presumpce duševního zdraví, na níž apeloval [tituly před jménem] [jméno FO], a to v kontextu nejednoznačnosti zdravotních a zjevného kolísání psychického stavu zůstavitelky. Závěr o jednání v duševní poruše nelze činit na základě pravděpodobnosti či za skutkových okolností, které neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 718/2013). Jednoznačný skutkový závěr o existenci duševní poruchy je jen tehdy, pokud je dána alespoň vysoká míra pravděpodobnosti o její existenci (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 821/2015). Při posouzení právní otázky musí soud vycházet z presumpce platnosti právního jednání a musí dospět k jednoznačnému závěru o tom, že právní jednání bylo neplatné. Soud takto nepostupoval a ani nerespektoval pokyn odvolacího soudu. V novém řízení pouze vyslechl oba znalce a zopakoval své původní závěry. Z obsahu obou znaleckých posudků vyplynulo, že zdravotnická dokumentace ani další provedené důkazy nejsou dostačující k tomu, aby bylo konstatováno, že zůstavitelka v době uzavření kupní smlouvy trpěla duševní poruchou, která jí významně omezovala v rozpoznávací schopnosti a na základě které nebyla způsobilá právně jednat. Dle soudu se oba posudky od sebe nijak zásadně neliší, avšak na rozdíl od posudku [tituly před jménem] [jméno FO] obsahuje posudek [tituly před jménem] [jméno FO] závěr, že ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky byly natolik snížené, že nebyla schopna právně jednat v intenzitě převodu nemovitosti. Podle žalovaných nelze takovýto ultimátní závěr z posudku [tituly před jménem] [jméno FO] dovodit. Znalecký posudek z oboru psychiatrie je komplexním posouzením a nelze jej při hodnocení zúžit na jediný dotaz, zda byly ovládací/rozpoznávací schopnosti omezené podstatně nebo nikoliv, proto žalovaní sdílí názor [tituly před jménem] [jméno FO], že takováto zkratkovitá otázka nemá být znalci kladena a že nejde o otázku odborně medicínskou. Ani závěry [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou tak jednoznačné, aby na nich mohl soud založit závěr o neplatnosti právního jednání bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti, jak jej pověřil soud odvolací. Nejednoznačnost je nejvíce patrná v tom, že soud na jedné straně akcentuje, že zůstavitelka nemusela trpět duševní nemocí a že duševní porucha může být i dočasného charakteru a na straně druhé znalec z odůvodnění posudku konstatuje, že rozhodnutí prodat byt nebylo náhlé a nemělo podklad ve zdravotním stavu zůstavitelky. U druhého výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že mírný kognitivní deficit bez dalšího nevede k podstatnému snížení rozpoznávacích schopností a zároveň připouští, že není schopen v tomto případě učinit míru kognitivního deficitu. Nemožnost určit přesnou míru kognitivního deficitu konstatoval i [tituly před jménem] [jméno FO]. Oba znalci se shodli na tom, že stav zůstavitelky byl kolísavý a že přesný stav ke dni 30. 7. 2013 nelze ze zdravotní dokumentace určit. K nejednoznačnosti závěrů zdravotnické dokumentace soud I. stupně uvedl, že kvalita příslušné zdravotnické dokumentace nebyla předmětem posuzování a že rozhodující je to, že znalecký závěr [tituly před jménem] [jméno FO] je touto dokumentací podložen. Tento závěr považují žalovaní za nelogický; rozpor a nejednoznačnost závěrů zdravotnické dokumentace je objektivně zjistitelná skutečnost, která nezakládá žádnou odbornou otázku a soud jí může posoudit. Navíc tato otázka není ani sporná, protože jí potvrzují oba znalci. Rozpory v hodnocení psychického stavu (hodnocení lékařů a sester) zůstavitelky brání tomu, aby byl jednoznačně posouzen její psychický stav. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že záznamy ošetřovatelské péče mohou být pro posouzení relevantnější, než záznamy lékaře, který u pacienta provede pouze krátkou vizitu a ošetřovatelky s pacientem tráví podstatně delší čas. Personál vykonávající ošetřovatelskou péči vyhodnotil stav zůstavitelky hned v několika dnech bezprostředně před 30. 7. jako orientovaná, což ve výsledku odpovídá tomu, že jako celek je zdravotnická dokumentace v otázce psychického stavu nesourodá a nelze proto na jejím základě učinit závěr o psychické poruše neumožňující zůstavitelce právně jednat. [tituly před jménem] [jméno FO] zdůrazňoval, že u zůstavitelky nikdy nebyla stanovena psychiatrická diagnóza a nikdo jí ani psychopatologicky nezkoumal. V roce 2012 jí sice byl proveden test MMST s hodnocením 23 bodů, jedná se však o test orientační, který má primárně sloužit pro doporučení k dalšímu vyšetření, k čemuž ale už nedošlo. Naměřená hodnota [hodnota] bodů je přitom blízká hranici normálního stavu kognitivních funkcí a judikatura a odborná literatura zmiňuje jako hranici pro schopnost činit právní jednání hodnotu 19 a nižší (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1056/2022). Soudem I. stupně nebyla odstraněna ani pochybnost ohledně závěru o dehydrataci zůstavitelky a vlivu dehydratace na její duševní schopnosti. Soud sice doplnil své závěry o konstatování, že infuze byla zůstavitelce podána i den následující po podpisu smlouvy a až tento den 31. 7. 2013 je konstatováno zlepšení její hydratace, avšak žalovaní namítali, že oba znalci potvrdili, že účinek podání infuze zlepšuje stav spojený s dehydratací bezprostředně po jejím podání a sám [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že pokud by byla infuze podaná před podpisem smlouvy, tak by to mělo pozitivní vliv na stav zůstavitelky. Navíc připouští, že v úvaze o podání infuze je jeho tvrzení v rovině spekulací (viz str. 6,7 protokolu o jednání ze dne 9. 11. 2023). Navíc nebyla zohledněna námitka žalovaných, že i přesto, že záznam o dehydrataci a následném podání infuze neobsahuje přesný časový údaj, z obvyklé nemocniční praxe lze předpokládat, že záznam byl zaznamenán při ranní vizitě a následně byla i podána infuze. Je tedy velice pravděpodobné, že k podpisu kupní smlouvy došlo až v průběhu dne po podání infuze. Dehydratace je stav dočasný a pokud by došlo v jejím důsledku k uzavření předmětné smlouvy, je nelogické, že by si zůstavitelka, která zemřela 4 roky po jejím uzavření, tuto skutečnost neuvědomila a věc neřešila. Soud I. stupně odmítl přihlížet k závěrům znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a to z údajných formálních a odborných nedostatků, ačkoliv mu kritika odborných závěrů nenáleží. Soud I. stupně dokonce kritizuje i odbornou způsobilost samotného znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že se znalec odmítl ztotožnit se správností soudem položených znaleckých otázek, což žalovaní s ohledem na odbornost a mnohaletou praxi [tituly před jménem] [jméno FO] považuje za nepřiléhavé a zároveň nemístné. Za absurdní považují žalovaní výtku soudu I. stupně že znalec [jméno FO] nepoužil zdravotní dokumentaci. Soud I. stupně nevyhověl návrhu žalovaných na vypracování posudku tímto znalcem, proto [tituly před jménem] [jméno FO] zpracoval posudek revizní a vycházel z podkladů použitých a citovaných znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], které pro revizi posudku považoval za dostačující. Nic nebránilo soudu I. stupně v tom, aby vyzval [tituly před jménem] [jméno FO] k vypracování posudku a nebo mohl zadat třetí znalecký posudek, jak sám s odkazem na stanovisko NS Cpjn 161/79 uvádí. Za nesprávné pak žalovaní považují hodnocení dalších provedených důkazů. Jde zejména o výslech samotného [Jméno žalobce A], který mluvil o orientovanosti své tety v roce 2013, přesto soud I. stupně jeho výpověď zpochybnil. Za dobrý označila stav zůstavitelky žalovaná [Anonymizováno], která byla u podpisu smlouvy, s tím že si plně uvědomovala své jednání. Lze také předpokládat, že [tituly před jménem] [jméno FO] by neověřil podpis osoby, která by byla zjevně neschopna právně jednat, zvlášť v situaci, kdy nešlo o pouhé ověření podpisu, ale o právní zajištění celé transakce včetně advokátní úschovy. U výpovědi svědkyně [Anonymizováno] soud pominul, že za projevy zmatenosti u zůstavitelky považovala např. to, že nevěděla, kam si položila lístek s nákupem nebo peníze, což se běžně stává i mladším osobám. Pokud zůstavitelka před touto svědkyní zmiňovala v roce 2011, že byt odkázala v závěti žalobcům, nijak to neodporuje tvrzením žalovaných, kteří byt koupili až v roce 2013. Velmi stručně se soud vypořádal s klíčovým důkazem, kterým byl záznam o 2 vyšetřeních ambulantního psychiatra [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 2015. V těchto záznamech přitom psychiatr neuvádí žádný psychiatrický nález a naopak konstatuje zlepšení stavu a snížení medikace související s psychózou a depresí. Žádný kognitivní deficit ani demence není psychiatrem v záznamech zmiňována, a to 2 roky po uzavření předmětné kupní smlouvy. Soud ani znalec [Anonymizováno] při hodnocení psychického stavu zůstavitelky nezohlednili výsledky testování neuromentálního indexu, které znalec v posudku cituje, ale nijak nepromítá do svých závěrů. Krátce po uzavření kupní smlouvy byly schopnosti zůstavitelky hodnoceny 80 body, což představuje lehkou závislost na asistenci třetích osob a svědčí o dobrém mentálním stavu. Výraznější zhoršení nastává až k datu 3. 5. 2015, ale i tam stav zůstavitelky zůstává pouze v mírném stupni. Tato hodnocení, která můžou být rozhodná pro posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzované osoby, zůstala opomenuta. [tituly před jménem] [jméno FO] ani soud dostatečně nezohlednili ani to, že 3 týdny po uzavření kupní smlouvy bylo ošetřujícím lékařem konstatováno, že zůstavitelka zná hodnotu peněz. Soud I. stupně se řádně nevypořádal ani se skutečností, že zůstavitelka zemřela až téměř 4 roky po uzavření kupní smlouvy. Pokud měla být její duševní porucha přechodného a kolísavého charakteru ovlivněna částečně i dehydratací, tak si lze těžko představit, že by si po následující 4 roky prodej bytu neuvědomila. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že i znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku konstatoval, že prodej bytu nebyl náhlým rozhodnutím. Informovanost žalobců o prodeji bytu soud I. stupně taktéž nesprávně vyhodnotil a nevysvětlil, proč by jinak žalovaní sháněli tlumočníka do němčiny a žalobce kontaktovali. Žalovaní připomněli, že žalobci se neplatnosti smlouvy z důvodu duševní poruchy domáhali až formou eventuálního petitu druhé žaloby, kterou podali téměř 5 let po úmrtí zůstavitelky, a 9 let od uzavření předmětné kupní smlouvy a až poté, co byla rozhodnutím v řízení 2 C 120/2017 pravomocně zamítnuta žaloba, kterou se domáhali vydání nemovitosti z důvodu odstoupení od kupní smlouvy pro uhrazení celé kupní ceny. Duševní poruchu žalobci nenamítali ani v dědickém řízení, přestože byli zastoupeni advokátem, později obecným zmocněncem. Z těchto všech důvodů žalovaní navrhli, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

12. Žalobci navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Poukázali na to, že odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení v žádném případě nepředjímal, že je věcný obsah znaleckého posudku znalce [jméno FO] správný, pouze ho připustil jako důkazní prostředek. Žalovaní vycházejí z toho, že neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 o. z. v relaci k duševní poruše musí být zjištěna bez jakýchkoliv pochybností. Odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. května 2015, č. j. 30 Cdo 821/2015, v němž je mimo jiné uvedeno, že soud může přistoupit k aplikaci § 38 odst. 2 obč. zák. až v procesní situaci, kdy zjistí relevantní skutkový stav, nikoliv za procesní situace, kdy sám připouští určitou míru nesprávnosti takového skutkového zjištění. V projednávané věci soud I. stupně jednoznačně a podrobně vysvětlil a odůvodnil, proč je posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pravdivý. Judikatura Nejvyššího soudu nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci ust. § 38 odst. 2 o. z. lze přistoupit pouze na základě stoprocentně zjištěného skutkového stavu. Odvolání žalovaných mají žalobci za rozporuplné, pokud vytýkají soudu I. stupně, že nepřihlédl k presumpci zdraví posuzované osoby a na druhé straně uvádí, že bylo na soudu, aby na základě znaleckých posudků a dalších v řízení provedených důkazů učinil jednoznačný závěr o neplatnosti předmětného právního jednání. Pokud jde o závěr znalce [Anonymizováno], jím učiněný závěr zcela odpovídá na otázky soudu a medicínsky znalec vyhodnotil duševní stav posuzované ke dni podpisu sporné smlouvy, neboť takové posuzovaní lidské bytosti je výsostně medicínská záležitost, a závěr o tom, je-li člověk duševně zdráv či nemocen, je výsledek odborného medicínského zkoumání. Soud I. stupně se řádně vypořádal i s námitkou, že rozhodnutí zůstavitelky prodat byt nebylo neočekávané, že se nejednalo o náhlý impulz, jak vysvětlil znalec. Nikde v protokole o výslechu znalců není zaznamenáno, že účinek podání infuze zlepšuje bezprostředně stav spojený s dehydratací, takový medicínsky závěr z žádného místa posudku ani výslechu znalců nevyplývá. Není pravdou, že by soud I. stupně kritizoval formální nedostatky posudku, soud kritizoval jeho věcnou správnost, včetně věcně nesprávné položené posudkové otázky pro účely žalovanými požadované revize jiného posudku, protože soudem formulovaná otázka zněla zcela jinak. Soud znalci umožnil nahlédnout do spisu, znalec [jméno FO] to však odmítl. K otázce sběru dat opakovaně uvedl, že datům ve zdravotnické dokumentaci zůstavitelky sebraným [tituly před jménem] [jméno FO] plně důvěřuje. Žalovaná [Anonymizováno] v tomto řízení uvedla, že u podpisu zůstavitelky na smlouvě byla přítomna pouze ona, v dědickém řízení však jako svědkyně uvedla, že u podpisu smlouvy byli všichni účastníci. To svědčí o nevěrohodnosti skutkových tvrzení žalované strany. Správně se soud I. stupně vypořádal i s otázku vyšetřením ambulantním psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i se svědeckou výpovědí svědka [Anonymizováno]. Žalobci od samého počátku uváděli, že žalovaní zneužili stáří zůstavitelky a jejího zdravotního stavu, to ostatně namítali již v dědickém řízení. Žalobci trvají na svých tvrzeních, která učinili a která taktéž prokázali. Žalovaní opakují své námitky, s nimiž se soud I. stupně vypořádal, a proto by měl být napadený rozsudek potvrzen. V doplnění vyjádření pak odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2793/2009 či na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 273/06 k otázce hodnocení důkazů a na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se zabývají prováděním dokazování.

13. Odvolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnými osobami a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu.

14. Odvolání není důvodné.

15. Již v původním řízení soud I. stupně za stěžejní považoval znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který učinil závěr, že u zůstavitelky došlo ke snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích, snížení těchto schopností bylo podle závěru znalce zapříčiněno hlavně jejím kognitivním deficitem na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a dehydratací organismu. Snížení schopnosti ovládat své jednání hodnotil k předmětnému dni jako nepodstatně a snížení schopnosti rozpoznat následky jednání v nakládání s majetkovými hodnotami hodnotil k předmětnému dni jako podstatné. Žalovaní v odvolacím řízení předložili revizní znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO] zpochybňoval, proto soud I. stupně v novém řízení oba znalce vyslechl, a následně znovu hodnotil znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], výpovědi obou znalců a další důkazy v řízení provedené. Výhrady k posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vznesené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] neshledal důvodnými a znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] znovu shledal úplným, jasným a správným. Po zhodnocení všech důkazů pak soud dospěl k závěru o existenci duševní poruchy u zůstavitelky, která ji činila neschopnou uzavřít předmětnou kupní smlouvu a v důsledku toho uzavřel, že kupní smlouva ze dne 30. 7. 2013 je neplatným právním úkonem ve smyslu § 38 odst. 2 o. s. ř.

16. Soud dle § 132 o. s. ř. hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud může zasáhnout do hodnocení soudem I. stupně tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně tomuto postupu vyplývajícímu z citovaného ustanovení neodpovídá. Nic takového odvolací soud ani přes námitky žalovaných neshledal.

17. Dle konstantní judikatury je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., avšak nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo zapotřebí se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud tedy v rámci hodnocení důkazů znaleckému posudku jako jednomu z důkazů přisuzuje hodnotu závažnosti pro rozhodnutí; určuje jaký význam má důkaz pro jeho rozhodnutí, a zda o něj může opřít skutková zjištění (např. rozsudek NS ze dne 26. 6. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2682/2013).

18. Z těchto hledisek soud I. stupně znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (stejně jako znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO]) nepochybně hodnotil, neboť z podrobného odůvodnění napadeného rozsudku plyne, z jakých konkrétních důvodů tento posudek na rozdíl od posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nepovažuje za přesvědčivý a za významný pro rozhodnutí ve věci. Namítají-li žalovaní, že soud I. stupně při hodnocení znaleckého posudku znalce nerespektoval pokyn odvolacího soudu, nelze s nimi souhlasit. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení nijak nepředjímal, jak má soud I. stupně postupovat při hodnocení tohoto důkazu. Soudu I. stupně uložil, aby se zabýval rozpory, na které [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku poukázal a aby za účelem případného odstranění pochybností o závěrech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] doplnil dokazování. Soud I. stupně provedl důkaz výslechem obou znalců, při jednání je konfrontoval, a pokud takto doplněné dokazování považoval za dostačují, odvolací soud se s ním plně ztotožňuje. Nedůvodně žalovaní soudu I. stupně vytýkají, že nevyzval [tituly před jménem] [jméno FO] k doplnění posudku nebo že nezadal třetí znalecký posudek. K takovému postupu neměl soud I. stupně dle odůvodnění napadeného rozsudku důvod za situace, kdy posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] měl za přesvědčivý a správný a kdy jeho správnost nebyla posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z důvodů rozvedených v odstavcích 21. a 22. rozsudku zpochybněna. Pakliže žalovaní poukazují na názor odvolacího soudu, že z hlediska naplnění podmínek § 38 odst. 2 ObčZ musí být skutkový stav věci zjištěn bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti, vycházející z rozhodnutí NS ze dne 15. 2. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1560/2011 a ze dne 21. 12. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3061/2012, musí odvolací soud konstatovat, že tento názor byl překonán, jak správně uvádí soud I. stupně v odstavci 37. odůvodnění svého rozsudku. Pakliže by soud I. stupně vycházel z opačného názoru plynoucího z rozhodnutí Ústavního a z rozhodnutí Nejvyššího soudu, jak jsou v uvedeném odstavci citována, nemohl by jeho postup představovat nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, který vycházel z neaktuální soudní judikatury. Soud I. stupně však uzavřel, že přítomnost duševní poruchy byla prokázána jednoznačně.

19. Žalovaní s odkazem na názor znalce [tituly před jménem] [jméno FO] namítají, že znalecký posudek je komplexním posouzením a že jej nelze při hodnocení zúžit na jediný dotaz, zda byla ovládací /rozpoznávací schopnosti omezené podstatně i nikoli. Tento jejich názor nemá oporu v judikatuře Nejvyššího soudu. Kromě rozsudku ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 24 Cdo 622/2020 lze odkázat na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018 nebo sp. zn. 21 Cdo 5196/2016 nebo ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 24 Cdo 873/2018, v nichž Nejvyšší soud uvedl, že nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho neplatnosti, nýbrž ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (z důvodu, že nemůže posoudit následky svého úkonu nebo své jednání ovládnout). K posouzení neplatnosti právního úkonu učiněného v duševní poruše ve smyslu § 38 odst. 2 ObčZ postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy a tudíž nemusejí být zcela vymizelé. Jestliže soud I. stupně znalci [tituly před jménem] [jméno FO] zadal otázku, zda zůstavitelka byla ke dni 30. 7. 2013 schopna ovládat své jednání a zároveň rozpoznat následky takového jednání, v jaké míře, a z jakých příčin, učinil tak v souladu se soudní judikaturou a nelze mu v tomto ohledu nic vytknout. Oproti tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] nepodloženě trval na tom, že by měla být posuzována schopnost zůstavitelky anticipovat, domýšlet dopady uzavření předmětné kupní smlouvy, což je kategorie, která dle znalce v sobě zahrnuje pouze složku rozpoznávací nikoliv také ovládací, což není dle výše uvedeného dostačující. Navíc, jak podotýká soud I. stupně, znalec vůbec neuvedl, jakou míru zachování schopnosti anticipovat u zůstavitelky rozpoznal a jaká míra je vůbec dostačující.

20. Správný je závěr okresního soudu, že zjištění znalce, [tituly před jménem] [jméno FO], že rozhodnutí zůstavitelky nebylo podle znalce náhlé a nemělo podklad v jejím zdravotním stavu, nijak nezpochybňuje jeho znalecký závěr. Znalec k této námitce uvedl, že uvedené zjištění učinil na podkladě obsahu spisu, když vyšel z toho, že žalovaná Bártová nebyla pro zůstavitelku neznámou osobou a že v případě prodeje bytu se nejednalo o náhlý impuls, ale o čin, který mohl být delší dobu zvažován. Podle znalce jde pouze o jeden z parametrů znaleckého zkoumání, který tudíž nemůže sám o sobě, jak uvádí soud I. stupně, automaticky znamenat, že zůstavitelka měla v době podpisu smlouvy zachovalou schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. Podstatné pro rozhodnutí je, že znalec na základě všech svých zjištění (tedy i zmíněného zjištění) stanovil, že přítomný kognitivní deficit byl na hranici mezi mírným kognitivním deficitem a lehkým stupněm demence a že v jeho důsledku byly sníženy její schopnosti. Staví-li žalovaní svou námitku, že znalec [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebyl schopen určit míru kognitivního deficitu na jedné větě vytržené z výpovědi tohoto znalce, pomíjí, že znalec tuto míru určil s tím, že není schopen stanovit ještě bližší a konkrétnější míru.

21. Žalovaní dále namítají, že podstatou znaleckého posudku znalce [jméno FO] je nejednoznačnost posouzení psychického stavu v jednotlivých dnech a že jsou odlišná hodnocení lékařů a sester v rámci ošetřovatelské péče. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k této námitce vypověděl: …..osoba může být orientována, může být dezorientovaná, …tzn. že tato osoba jeden den může vědět, kolikátého je, kde se nachází, co se s ní děje a druhý den to vědět nemusí. Kognitivní deficit je něco jiného, než je vlastní orientace. takže pokud někdo konstatuje kognitivní deficit, a konstatuje-li ho odborník, nelze přepokládat, že by ten kognitivní deficit tam nebyl. Z uvedeného je zřejmé, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] si byl plně vědom rozdílu v hodnocení momentálního stavu zůstavitelky, za rozhodující ale považoval hodnocení odborníků, jimiž byla zůstavitelka posuzována jako dezorientovaná, psychicky alterovaná a že u ní byl přítomen kognitivní deficit, který je dle jeho vysvětlení zůstává přítomen a má tendenci se spíše zhoršovat. Lze tedy ve shodě se soudem I. stupně (odstavec 26.) konstatovat, že se znalec s výše uvedenou námitkou logicky vypořádal, na rozdíl od znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který existenci rozdílů ničím nevysvětlil a omezil se jen na konstatování, že tyto rozdíly neumožňují přijmout jednoznačný závěr o psychickém stavu zůstavitelky. Pokud žalovaní v odvolání namítají, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že záznamy ošetřovatelské péče mohou být relevantnější, protože s pacientem tráví více času, nelze s nimi souhlasit, když dle [tituly před jménem] [jméno FO] může orientace posuzované osoby v rámci stádia kognitivního deficitu na hranici lehkého stupně demence, kognitivní deficit však zůstává přítomen.

22. Za absurdní považuje odvolací soud názor znalce [tituly před jménem] [jméno FO], že přítomnost duševní poruchy nelze stanovit z důvodu absence psychiatrické diagnózy zůstavitelky za jejího života a že nebyla v tomto směru odborně vyšetřena. Na tuto námitku reagoval soud odůvodněním uvedeným v odstavci 27., na který odvolací soud plně odkazuje, jelikož se s ním zcela ztotožňuje. Pokud žalovaní zpochybňují zjištění lehké formy demence na základě testu MMSE provedeného v roce 2012, činí tak s poukazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu. Toto rozhodnutí sice řeší výši skóre ve vztahu k tomu, zda posuzovaná osoba je či není schopna činit právní jednání, zároveň tím ale není nijak zpochybněno, že skóre 23 naměřené u zůstavitelky spadá do stádia lehké formy demence.

23. Již v prvním odvolacím řízení žalovaní uváděli, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ne zcela jasně formuloval případný vliv dehydratace zůstavitelky. Při svém výslechu v novém řízení znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že stav zůstavitelky byl ovlivněn dehydratací organismu, a pokud v čl. 4 svého posudku uvedl, že její stav mohl být ovlivněn, jde o článek, který je rozvahou nad tím, které skutečnosti mohly sehrát svou roli, a tuto rozvahu pak promítl do znaleckého závěru učiněného v následném článku. Setrval proto na svém závěru, že dehydratace byla v rozhodný den komplikujícím faktorem majícím vliv na stav zůstavitelky. Soud I. stupně v odstavci 30. vyložil, že jeho konkrétně formulovaný závěr má oporu ve zdravotnické dokumentaci, v níž je hydratace zůstavitelky zaznamenána od 26. 7. 2013 do 31. 7. 2013. Pokud žalovaní namítají, že oba znalci se shodli na tom, že podání infuze bezprostředně zlepšuje stav pacienta, a že to mohlo mít pozitivní vliv na stav zůstavitelky, nelze z toho nic relevantního dovozovat. Znalci totiž již neuvádějí, nakolik by uváděné zlepšení mohlo ovlivnit schopnost zůstavitelky učinit předmětné právní jednání zejména za situace, kdy je v záznamu ze dne 29. 7. 2013 konstatováno, že hydratace byla obtížná a infuze byla předepsána i na noc, že musela být hydratována i dne 30. 7. 2013 a rovněž i 31. 7. 2013, kdy teprve bylo konstatováno zlepšení hydratace. Z jejich vyjádření neplyne např. ani to, jak dlouho by stav zlepšení po podání infuze měl trvat. V každém případě jde o úvahy teoretické a nepodložené, které nejsou způsobilé zvrátit závěr znalce, že dehydratovaná zůstavitelka byla před i po podepsání smlouvy, a že tato dehydratace měla na jednání zůstavitelky vliv. Z ohledem na uvedené nelze nic relevantního dovozovat z (nepodložené) úvahy žalovaných, že lze předpokládat, že infuze byla v rozhodný den podána po ranní vizitě a že smlouva byla podepsána až po podání infuze.

24. Pokud jde o vědomost žalobců o zamýšleném prodeji soud I. stupně považoval za podstatné z hlediska posouzení psychického stavu zůstavitelky, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce o prodeji bytu informovala sama. Tento závěr nijak neodporuje výpovědi svědka Minicha, jak je namítáno žalovanými, protože sami žalovaní uvádějí, že jeho prostřednictvím měli být žalobci informováni žalovanou [Anonymizováno], nikoli zůstavitelkou. Navíc soud I. stupně výpověď svědka [Anonymizováno] označil za neurčitou. Tvrdí-li žalovaní, že z jeho výpovědi vyplynulo, že se telefonický hovor se žalobcem [jméno FO] (svědek si nepamatoval, zda mluvil se ženou či mužem) týkal právě prodeje předmětného bytu, je nutno konstatovat, že svědek uvedl, že se hovor týkal bytu až v momentě, kdy byl takto konkrétně dotázán. Zároveň ale neuvedl, že se mělo jednat o prodej s tím, že neví, o jakou záležitost se jednalo, snad o užívání bytu po smrti zůstavitelky. Pokud svědek hovořil o souhlasu osoby, s níž hovořil, nevěděl uvést, čeho se souhlas vůbec týkal. Na základě takto neurčité výpovědi tohoto svědka nelze mít s jistotou za prokázané tvrzení žalovaných, že žalobci o prodeji bytu věděli a že s ním souhlasili. Jak správně uvádí soud I. stupně, neodpovídá jejich tvrzení ani zjištěnému skutkovému stavu, jak je popsáno v odstavci 31. odůvodnění rozsudku. Za podstatné z hlediska posouzení psychického stavu zůstavitelky považoval správně to, že žalobce neinformovala sama, ačkoli tak v minulosti např. v případě darování chaty učinila. Dovozují-li žalovaní vědomost žalobců z toho, že neplatnost smlouvy pro duševní chorobu uplatnili až 5 let po úmrtí zůstavitelky, pomíjí, že špatný duševní stav zůstavitelky žalobci zdůrazňovali hned na počátku pozůstalostního řízení a zneužití jejího věku a demence při uzavření smlouvy tvrdili v řízení vedeném pod sp. zn. 2 C 120/2017. V pozůstalostním řízení předložili dopis, na jehož základě od smlouvy odstoupili, byť z jiných důvodů, než je psychický stav zůstavitelky. Z hlediska tvrzené vědomosti žalobců je tedy nutné za podstatné považovat to, že prakticky hned po smrti zůstavitelky kupní smlouvu zpochybňovali a je nerozhodné, jaký a kdy uplatnili důvod. Z tvrzení žalovaných, že se žalobci za celé 4 roky po uzavření smlouvy o byt nezajímali, nelze nic dovozovat, neboť k tomuto tvrzení nebylo žádné dokazování provedeno. I kdyby bylo prokázáno, že žalobci byli žalovanou [Anonymizováno] o prodeji bytu informováni, nic by to nemohlo změnit na znaleckém závěru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], neboť jsou zde další skutkové okolnosti rozvedené v odstavci 31., které závěr znalce podporují. O duševním zdraví zůstavitelky v době uzavření smlouvy nelze také uvažovat jen proto, že si zůstavitelka prodej bytu neuvědomila až do svého úmrtí. Vzhledem k tomu, že z dokumentace G-centra po propuštění z nemocnice vyplývá, že psychický stav zůstavitelky postupně zhoršoval, což podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídá rozvoji demence, lze spíše přepokládat, že si prodej bytu nepamatovala právě proto, že její duševní stav nebyl v pořádku. Uzavřel-li znalec, že kognitivní deficit byl ovlivněn dehydratací zůstavitelky, není tento jeho závěr v žádném rozporu s tím, že 3 týdny po uzavření smlouvy byl její neuromentální index na úrovni lehké závislosti, tedy v době, kdy dehydratace již odezněla. Za zásadní pro rozhodnutí ve věci nepovažuje odvolací soud ani závěr vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2015 o zlepšení stavu a snížení medikace související s psychózou a depresí. Lze souhlasit se soudem I. stupně, že vyšetření se evidentně týkalo psychózy a depresí, a protože došlo ke zlepšení, byla zůstavitelce snížena medikace. O kognitivních schopnostech zpráva tohoto lékaře nic nevypovídá, a skutečnost, že o tom ve zprávě nic není, neznamená, že by kognitivní deficit u zůstavitelky nebyl přítomen a to i s přihlédnutím k záznamům z G-centra ze dne 8. 2. 2015, ze dne 21. 11. 2015 a ze dne 10. 8. 2016 svědčícím o zhoršování duševního stavu zůstavitelky.

25. V odstavci 36. odůvodnění rozsudku se soud I. stupně správně vypořádal s námitkami, jak se jevilo chování a vystupování zůstavitelky žalované [Anonymizováno], žalobci či svědkům. Jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu (např. také usnesení z 8. 3. 2023 sp. zn. 24 Cdo 596/2023 není výjimečná situace, kdy posuzovaná osoba je stižena duševní poruchou a učinila právní úkon, který byl pro její vymizelé či podstatně snížené ovládací či rozpoznávací schopnosti shledán soudem jako absolutně neplatný, ačkoliv chování posuzovaného navenek, vůči laikům, nemuselo na první pohled vykazovat zjevný prvek jednání osoby stižené duševní poruchou. Relevantní v tomto směru jsou především odborné závěry soudního znalce psychiatra. Uvedené dopadá i na danou věc, kdy účastníkům, a svědkům, kteří nebyli se zůstavitelkou v každodenním kontaktu, se zůstavitelka jevila tak, že úměrně věku je v duševní kondici, což bylo nepochybně dáno charakterem zjištěné duševní poruchy. Nad rámec odvolací soud uvádí, že pokud žalovaná [Anonymizováno] byla a je přesvědčena, že zůstavitelka byla v dobré duševní kondici, je s podivem, že přistoupila k podepsání kupní smlouvy právě v době její hospitalizace a nevyčkala jejího návratu do domácího či jiného prostředí. Podle svého tvrzení o prodeji bytu se zůstavitelkou hovořila delší dobu, a tak přeci nic nebránilo tomu, aby s ní smlouvu uzavřela až v prostředí, které zná a v době, kdy nebude fyzicky oslabena.

26. Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o zastavení řízení a výroků o nákladech účastníků a nákladech státu. Rovněž i proti těmto výrokům směřovalo odvolání žalovaných, protože ale chybí konkrétní odvolací námitky, odvolací soud může stran výroku o zastavení řízení a výroků o nákladech řízení plně odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, které považuje za věcně správné.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v řízení plně úspěšní, mají proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb. požadoval obecný zmocněnec žalobců paušální náhradu 2 x 300 Kč (§ 2 odst. 3) za úkony vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání a cestovné z [Anonymizováno] a zpět ve výši 2 085 Kč (celkem ujeto 268 km a za použití osobního automobil se spotřebou 5,7 l nafty/100 km. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení