10 C 127/2021-66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem, v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] identifikační [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [adresa], [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] zastoupen advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 336 734 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I) Žalovaná je povinna uhradit žalobci 89 774,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II) Zamítá se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení 246 959,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 6. 2021 do zaplacení, a dále v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 336 734 Kč za den 1. 6. 2021. III) Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 7. 2021 domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce konkrétně požaduje uhradit na finančním zadostiučinění částku 336 734 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvádí, že v naříkaném řízení vystupoval v pozici jednoho ze žalovaných a byla po něm nárokována úhrada částky 5 419 104 000 Kč s příslušenstvím. Krátce po zahájení naříkaného řízení byl vydán směnečný platební rozkaz, a poté bylo řízení v září roku 2005 přerušeno do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. 53 cm 80/ 2003. Toto vložené řízení bylo skončeno v prvním pololetí roku 2020 a vzhledem k tomu, že žalobce, [anonymizováno] společnost, ztratil v mezidobí svoji procesní subjektivitu, zanikl, pak došlo k zastavení řízení. Žalobce uvádí, že řízení trvalo 214 měsíců, což považuje za nepřiměřeně dlouhé, již jen proto, že řízení bylo přerušeno po dobu 15 let. Žalobce považuje řízení po právní stránce za nikterak složité a uvádí, že sám se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce byl zásadní s ohledem na výši žalované částky, která by pro žalobce byla likvidační.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 19. 12. 2021. Dle závěrů žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy není dána podmínka odpovědnostního titulu a žalovaná žalobce tak neodškodnila. Žalovaná uvádí, že nedocházelo k prodlevám mezi úkony soudu, řízení bylo vedeno plynule a koncentrovaně a délka naříkaného řízení je odůvodněna zejména jeho přerušením v období 9.9.2005 – 20.8.2020. Toto vložené řízení bylo zatíženo vysokým stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, zejm. řešením přeshraničních problematik i tlumočením. Na řízení se podílely soudy všech tří instancí a procesní aktivita účastníků byla vysoká, toto nelze přičítat k tíži státu, proto nelze uzavřít, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. Ze žádosti o předběžné projednání nároku z 23. 11. 2020 soud zjistil, a to z podacího razítka na této žádosti, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 1.12.2020.

4. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 14. 11. 2002 byla podána žaloba žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]. [anonymizováno] proti žalovaným 1) [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno]; žalovaný 2) [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno]; žalovaný 3) [osobní údaje žalobce]. Jednalo se o návrh na vydání směnečného platebního rozkazu o zaplacení směnečné pohledávky5 419 000 104 Kč. Usnesením z 18. 11. 2002 byl vyzván žalobce k předložení plné moci. Usnesením ze 4. 12. 2002 byl vyzván žalobce k úhradě soudního poplatku. 17.1.2003 doručuje vyjádření žalovaný 1 a žalovaný 2. Usnesením z 21.1.2003 ustanovuje soud tlumočníka z jazyka řeckého. Tlumočník sděluje 11. 2. 2003, že předmět sporu není jeho specializací. Usnesením ze dne 31.3.2003 tak soud ruší usnesení o ustanovení tohoto tlumočníka a ustanovuje tlumočníka nového, a to usnesením z 30. 4. 2003. Soud poté vydává 18. 6. 2003 směnečný platební rozkaz, kterým ukládá žalovaným 1,2 a 3 uhradit nárokovanou směnečnou sumu s příslušenstvím. Směnečný platební rozkaz je doručen zástupci žalobce 30. 6. 2003 žalovanému 3, doručení vykázáno není. Žalovaní 1 a 2 mají doručen směnečný platební rozkaz jejich právnímu zástupci, a tito podávají námitky 26. 6. 2003 Tyto pak doplňují 30. 6. 2003. Žalobce sděluje soudu, že žalovaný 3 má organizační složku v České republice. Toto sděluje 11. 8. 2003. Společnost [osobní údaje žalobce] organizační složka v ČR sděluje přípisem z 3.9.2003, že jí byl doručen směnečný platební rozkaz, nicméně s žalovanou 3 nemá ničeho společného, tedy nejedná se u ní o subjekt, který je žalován. Následuje poté žádost o doručení prostřednictvím euroformulářů žalovanému 3. Odeslaná v listopadu 2003. Dne 23. 12. 2003 podává námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný 3, zde uvádí, že mu dne 18. 12. 2003 byl doručen směnečný platební rozkaz. Žalovaný 1 a 2 doplňují své vyjádření 14. 1. 2004. Následuje doručování v lednu 2004 prostřednictvím euroformulářů žalovanému 3. Do spisu nahlíží policie za účelem prověřování skutečností, které jí byly sděleny, a které souvisejí s tímto řízením, a to v lednu 2004. V únoru 2004 se vyjadřuje likvidátor [právnická osoba] v likvidaci, a to k okolnostem týkajícím se k podpisu směnky a jejího rubopisování. Soud rozesílá v březnu 2004 námitky žalobci. Poté v prosinci 2004 kontaktuje tlumočníka s žádostí o překlad vybraných listin. V únoru 2005 rozhoduje soud o tlumočném. Policie poté informuje v dubnu 2005 Městský soud o tom, že společnost žalobce mohla být administrativně rozpuštěna již v říjnu 2004, neboť toto vyplynulo z jejích šetření. Následuje doručování písemností v prosinci 2004 prostřednictvím euroformulářů, a to včetně předvolání na jednání nařízeného na 31.5.2005. Následuje opět doručování prostřednictvím formulářů účastníkům, a to jednotlivých listin ze spisu. Jednání se koná 31.5.2005, tohoto se účastní zástupce žalobce i všech žalovaných. Žalovaný 3 žádá o odročení jednání za účelem prověření včasnosti podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. K tomuto je žalovanému 3 poskytnuta lhůta do 30. 6. 2005. Žalovaný 3 reaguje 27. 6. 2005, kdy faxovou zprávou dokládá čestné podání námitek. Žalobce dokládá svou aktivní legitimaci 30. 6. 2005. Strany se vyjadřují k návrhu na přerušení řízení tím, že žalovaný 1 a 2 s tímto souhlasí 29. 7. 2005, a to sice do skončení řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný 3) 17. 8. 2005 rovněž navrhuje přerušení řízení za tímto účelem. Usnesením ze dne 9. 9. 2005 je pak řízení přerušeno, a to do řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. značkou [spisová značka], kde je řešena stejná právní otázka, a to zda prokuraindosament, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok z předložených směnek je platný, neboť všechny prokuraindosamenty byly podepsány totožnými osobami, jejichž oprávnění k jednání jménem směšného věřitele je žalovanými zpochybňováno. Policie poté komunikuje v roce 2006 v květnu se soudem ohledně informací nezbytných pro šetření. Žalovaní reagují podáním soudu z 9.6.2006, navrhují zastavení řízení. V průběhu let 2007 [číslo] nahlíží do spisu subjekty, které nejsou účastníky řízení a žádají soud o souhlas. 12. 7. 2012 sděluje žalovaný 1 a 2 soudu, že je možné, že došlo k zániku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], tedy žalovaného 1. Dalším úkonem ve spisu je až žádost [právnická osoba] v likvidaci o nahlédnutí do spisu z 18.1.2018. Soud poté kontaktuje 5. 6. 2018 právní zástupce s tím, že vyzývá, jak žalobce, tak žalované, aby založili aktuální výpis z obchodního rejstříku, či jiný doklad o existenci subjektům. Zástupce žalovaného 3 sděluje 23.7.2018, že tohoto již nezastupuje. Zástupce žalovaných 1 a 2 sděluje. 12. 9. 2018, že se mu informace nedaří získat. Soud v mezidobí kontaktuje Nejvyšší soud ohledně stavu dovolání ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud odpovídá [datum rozhodnutí], že odvolání bylo rozhodnuto 29. 4. 2020. Soud poté 22. 6. 2020 kontaktuje Ministerstvo spravedlnosti Mezinárodní odbor civilní s žádostí o sdělení toho, zda existují společnosti žalobce žalovaného 2 a žalovaného 3. Soud dále vydává usnesení z 2. 7. 2020, tedy vyzývá žalobce, že je tento povinen prokázat svoji právní subjektivitu. Usnesením ze dne 20. 8. 2020 je pak rozhodnuto o tom, že v řízení se pokračuje. Dále, že se zrušuje směneční a platební rozkaz z 18. 6. 2003 a dále, že se řízení zastavuje s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na rozhodnutí je doložka právní moci k 12. 9. 2020. Důvodem pro zastavení řízení je skutečnost, že žalobce ani ve stanovené lhůtě neprokázal svoji právní subjektivitu k aktuálnímu datu.

5. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Obsah tohoto spisu vloženého řízení je pro zdejší řízení relevantní v období od 9. 9. 2005 dále, neboť tohoto data došlo k přerušení naříkaného řízení do tohoto řízení vloženého. Předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. značkou [spisová značka] byla žaloba na zaplacení směnečné sumy podaná žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalovanému [právnická osoba], přičemž směnečná suma zněla na 9 miliard 880 104 000 Kč. Žalobce svoji aktivní legitimaci opírá o prokuraindosament vystavený na rubu této směnky. A považuje jednající osoby za oprávněné osoby za [anonymizována tři slova], neboť žalobci nebylo známo, že by tyto osoby nikdy později nebyly zapsány do obchodního rejstříku. Žalovaný se v tomto řízení brání proti směnečnému platebnímu rozkazu nedostatkem aktivní legitimace. S poukazem na absolutní neplatnost vyznačeného prokuraindosamentu, který byl učiněn osobami jednajícími jménem [právnická osoba], avšak neoprávněně, bez zmocnění likvidátora a v době, kdy jim byla zakázána předběžným opatřením zdejšího soudu jakákoliv dispozice se směnkami. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvé instance č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl zrušen v tamním řízení vydaný směneční platební rozkaz 8. 8. 2003. Žalobce se proti tomuto odvolává. Je vyzván soudem k zaplacení soudního poplatku 9. 8. 2004. Na to žalobce podává návrh na osvobození od soudního poplatku. Usnesením ze dne 14. 10. 2004 není přiznáno osvobození od soudního poplatku, proti čemuž se žalobce odvolává 18. 11. 2004. Věc je předložena odvolacímu soudu 25. 11. 2004 z odvolání proti nepřiznání osvobození od soudního poplatku a 30. 6. 2004 je předložena odvolacímu soudu s odvoláním proti samotnému rozsudku. Vrchní soud rozhodl usnesením z 21.12.2004 tak, že potvrdil usnesení Městského soudu, kterým se zamítá návrh na osvobození od soudního poplatku. V průběhu ledna 2005 žádá policie zaslání listin z tohoto spisu k dalšímu šetření. Usnesením Městského soudu v Praze bylo zastaveno odvolací řízení proti rozsudku, a to 21.2.2005. Toto usnesení poté Městský soud v Praze zrušil usnesením z 21.3.2005, neboť poplatek byl dodatečně zaplacen v lhůtě pro podání odvolání. Policie informuje soud poté v dubnu 2005, že je možné, že společnost žalobce zanikla. Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne. 26. 1. 2006 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z 24. 6. 2004 s odůvodněním, že soud prvé instance neuvedl, na základě jakého zjištění dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný prokázal tvrzený obsah směnečné dohody. A dále, že žalovaný prokázal tvrzený zánik kauzálního závazku. V hodnocení této námitky shledal odvolací soud nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. V březnu 2006 řeší soud žádosti třetích subjektů o nahlédnutí do spisu. Žalovaný poté navrhuje přerušení řízení 19. 4. 2006. Soud vyzývá žalobce 26. 4. 2006, aby se k tomuto vyjádřil. V mezidobí zasílá požadované informace [právnická osoba], v likvidaci, a to v květnu 2006. Městský soud zamítá usnesení z 18. 7. 2006 návrh na přerušení řízení. Žalovaný zasílá 19. 10. 2006 vyjádření a návrh na provedení dalších důkazů. Jednání se koná 26. 10. 2006. Žalobce je vyzván, aby předložil oficiální výpis z registru žalobce vedeného v USA. Jednání pak odročeno na 9. 1. 2007, poté co soud provedl dokazování listinami. Žalobce navrhuje další důkazy 23. 11. 2006. Soud poté vyzývá žalobce, aby se vyjádřil 27. 11. 2006. Žalobce doručil 9. 1. 2007 doklady o korporátních změnách subjektu žalobce a vyjadřuje se k podání žalovaného. Jednání se koná 9.1.2007. Žalobci je poskytnutá lhůta do 10. 2. 2007 k založení listinných důkazů. Jednání je odročeno na 17. 4. 2007. V mezidobí v lednu 2007 žádá opět o nahlédnutí [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalovaní se vyjadřují 25. 1. 2007. Poté 12. 4. 2007. Do spisu je pak založena řada listinných důkazů týkajících se korporátní změn ve společnosti žalobce. Soud poté kontaktuje [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] a tento poskytuje potřebnou součinnost 26. 6. 2007. Ve spise jsou poté založeny další desítky listin týkajících se korporátních záležitostí. Ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], v likvidaci celkově je takto do spisu založeno přes 100 stránek listinných důkazů. Další jednání se poté koná 28. 6. 2007. Soud sděluje, že bylo doručeno obsáhlé podání právního zástupce [anonymizována tři slova]. Dále soud provádí k důkazu obsáhlé korporátní listiny. Žalovaný navrhuje doplnit dokazování opětovnou výzvou na [anonymizována tři slova] a oba účastníci shodně navrhují odročení jednání za účelem prostudování listinných důkazních prostředků. Jednání je tak odročeno na 23. 10. 2007. Žalobce se vyjadřuje 2. 10. 2007 k listinným důkazům. Jednání se poté koná 23. 10. 2007. Žalovaný navrhuje přerušení řízení. A jednání je přerušeno za účelem posouzení tohoto návrhu na přerušení řízení, s tím, že je odročeno na 15. 1. 2008. Žalobci se vyjadřují 6. 11. 2007. Žalobce se vyjadřuje 15. 1. 2008, do spisů jsou založeny listiny z řízení souvisejících. Další jednání se koná 15. 1. 2008. Jednání je odročeno na 3. 4. 2008 za účelem doplnění dokazování o výzvu [anonymizována tři slova]. A dotaz na spor vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích ohledně žaloby na zrušení smíru. K součinnostnímu dotazu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] sdělil 21.2.2008 soudu informace ohledně řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích a další požadované informace. Ve spise jsou pak založeny opět desítky listin z těchto jiných soudních řízení. [právnická osoba], v likvidaci poté 5.3.2008 žádá o vydání originálu směnky a přikládá 13 listinných příloh, zejména rozhodnutí soudu v korporátních věcech, v komunikaci a smlouvy. Spis poté žádá k zapůjčení 18. 3. 2008 Vrchní soud v Praze. Do spisu jsou založeny listiny z tohoto souvisejícího řízení. Ve věci této se pak vyjadřuje žalovaný 28.3.2008 a poté 31.3.2008, a to ke stanovisku [anonymizována tři slova] v likvidaci. Žalobce se vyjadřuje 3. 4. 2008. Jednání se koná 3. 4. 2008. Soud čte listinné důkazy. Žalovaný žádá přerušení řízení, neboť podal žalobu na splnění smluvní povinnosti proti [anonymizována tři slova]. Soud poté vyhlásil usnesení, kterým řízení přerušil. Usnesení o přerušení řízení z 3. 4. 2008 je založeno na č.l. 600 a tímto se řízení přerušuje do doby skončení sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Ve spise jsou pak založeny listiny z tohoto dalšího vloženého řízení. Proti přerušení řízení se odvolává žalobce 3. 4. 2008. Věc je předložena odvolacímu soudu 29.5.2008. Žalobce doplňuje odvolání proti přerušení řízení 4. 6. 2008. A Vrchní soud v Praze poté usnesením z 9. 1. 2009 pod č. l. 630 rozhoduje tak, že řízení se nepřerušuje. Důvodem je skutečnost, že soud odvolací dospěl k závěru, že v řízení do jehož skončení bylo řízení přerušeno, nejsou řešeny otázky zásadní pro řízení toto. Žalobce žádá poté nařízení jednání 5.2.2009. Toto je nařízeno na 31. 3. 2009, žalobce však žádá o jeho odročení. Jednání odročeno na 28. 4. 2009, zde žádá o odročení žalovaným. 2. 6. 2009 pak žádá o nařízení jednání žalobce. Soud sděluje, že jednání je nařízeno na 15.9.2009 a toto nebude přeodročováno. Žalovaní žádají o odročení jednání z 15. 9. 2009 a navrhují přerušení řízení 21.8.2009. [anonymizována tři slova] zasílá soudu informace 20. 7. 2009. Následně jsou soudu zaslány i listiny i přeložené. Žalobce se vyjadřuje k návrhu na přerušení řízení 7. 9. 2009. Považuje toto za obstrukční. Jednání se koná 8. 9. 2009. Jsou čteny listinné důkazy. A na jednání jsou předloženy další listinné důkazy s tím, že za účelem prostudování těchto nově založených důkazů a návrhu na přerušení řízení je odročeno jednání na 5.11.2009. Žalovaný se poté vyjadřuje 21. 10. 2009. Usnesením z 22. 10. 2009 zamítá soud návrh na přerušení řízení. Jednání se koná 5. 11. 2009. Je zamítnut návrh na zadání znaleckého posudku ze strany žalovaného. Řízení je zkoncentrováno a je vyhlášen rozsudek. Písemné vyhotovení rozsudku z 5. 11. 2009 je založeno pod č. l.

723. Tímto byl směnečný platební rozkaz vydaný zdejším soudem 8. 8. 2003 ponechán v platnosti. A bylo rozhodnuto o nákladech řízení na rozhodnutí je doložka právní moci 19. 1. 2018. V listopadu 2009 žádají třetí subjekty o nahlédnutí do spisu. Žalovaný se odvolává proti rozsudku 7. 12. 2009. Soud vyzývá žalovaného 2. 2. 2010 k odstranění vad podaného odvolání. Žalovaný doplňuje podané odvolání 16. 2. 2010. Usnesením z 1.3.2010 je žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za podané odvolání. Žalovaný žádá 5. 3. 2010 o osvobození od soudních poplatků. Soud vyzývá 5.3.2010 žalovaného k doložení majetkových poměrů za účelem posouzení této žádosti. Žalovaný žádá o prodloužení lhůty, 6.4.2010. Žalovaný poté předkládá dokumentaci o výmazu žalovaného z registru společností, a to 26. 5. 2010. Soud poté kontaktuje právního zástupce žalovaného 28. 6. 2010 se sdělením, kdo vstoupil do práv a povinností žalovaného. Právní zástupce reaguje 14. 7. 2010 s tím, že uvádí, že jakožto soukromá osoba je limitován k získání těchto informací, a že žalovaný nemá žádného registrovaného zástupce, respektive toto právní zástupce žalovaného zjistil. Věc je s podaným odvoláním do rozsudku z 5. 11. 2009 předložena odvolacímu soudu 12. 10. 2010. Spis je však vrácen 21.6.2011 s tím, že bude nutno prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti posoudit podle práva státu, v němž byla daná právnická osoba zřízena, zda došlo k zániku žalovaného či nikoliv. Do té doby nelze posoudit podmínky pro řízení k odvolacímu řízení. Soud prvé instance se poté obrací na Ministerstvo spravedlnosti s dotazem ohledně informací relevantních pro posouzení zániku subjektu žalovaného, ministerstvo odpovídá 4. 8. 2011. Soud ustanovuje tlumočníka 5. 3. 2012 a s přeloženými listinami je pak spis znovu předložen odvolacímu soudu 31.5.2012. Spis je však znovu vrácen odvolacím soudem 1.8.2012, neboť byly sice předloženy listiny potřebné pro posouzení splnění podmínek odvolacího řízení, ale nebylo doposud rozhodnuto o návrhu žalovaného na přiznání o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze poté usnesením z 6. 9. 2012 zastavuje řízení o návrhu na osvobození od placení soudního poplatku a věc je znovu předložena odvolacímu soudu 2. 10. 2012. Spis je však znovu vrácen bez věcného vyřízení 9. 10. 2012 s tím, že dle předložených podkladů se podává, že podle korporátního práva [anonymizována tři slova], je možné vést i se společností vymazanou řízení, pokud bylo řízení zahájeno před datem výmazu. Soud prvé instance tak má dále zkoumat podmínky vzájemnosti podle rozhodného platného práva na [anonymizována tři slova] Městský soud v Praze poté tedy zrušil usnesením ze dne 6. 11. 2012 své usnesení o zastavení řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku. Proti tomuto se odvolává právní zástupce žalovaného. Věc je s tímto odvoláním předložena Vrchnímu soudu v Praze 6. 12. 2012. Žalovaný zasílá ještě dodatečné stanovisko ke svému odvolání a problematice žádosti o osvobození od soudního poplatku v lednu 2013. A Vrchní soud v Praze poté usnesením z 28.1.2013 potvrdil usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno usnesení o zastavení řízení o osvobození od soudních poplatků. Soud prvé instance poté usnesením z 18. 2. 2013 ukládá žalovanému, aby doložil své majetkové poměry do 90 dnů. Žalovaný podává dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 28. 1. 2013 a zároveň žalovaný žádá osvobození od soudních poplatků za podané dovolání. Usnesením z 12. 4. 2013 je pak žalovaný znovu vyzván k doložení svých majetkových poměrů pro účely posouzení další žádosti o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze poté usnesením z 15. 7. 2013 zamítl návrh na osvobození od placení soudního poplatku za odvolání i za dovolání pro žalovaného. Právní zástupce žalovaného poté informuje, že uhradil soudní poplatek za podané dovolání z vlastních prostředků. Věc je předložena Vrchnímu soudu v Praze s usnesením o zamítnutí žádostí o osvobození od soudního poplatku 6.8.2013. Žalovaný se ještě vyjadřuje 10. 5. 2013. Soud znovu dotazuje Ministerstvo spravedlnosti ohledně otázky vzájemnosti, a to 16. 5. 2013. Ministerstvo reaguje 12. 6. 2013 Vrchní soud v Praze poté rozhoduje usnesením ze dne 19. 11. 2013 tak, že odvolací řízení o odvolání žalovaného, kterým byla zamítnuta žádost žalovaného o přiznání osvobození od soudních poplatků za dovolání, se zastavuje. Ve zbytku se napadené rozhodnutí potvrzuje. Věc je předložena s dovoláním Nejvyššímu soudu 17. 12. 2013. Do spisu žádá nahlídnout celá řada třetích subjektů s odůvodněním jejich právních zájmů. Nejvyšší soud poté rozhoduje usnesením ze dne 29. 11. 2015, kterým odmítá dovolání proti usnesení Vrchního soudu z 28. ledna 2013, kterým bylo potvrzeno zrušení usnesení Městského soudu o zastavení řízení, o osvobození od soudních poplatků. A dále dovolací soud usnesení z 29.11.2015 odmítl dovolání proti usnesení Vrchního soudu z 19. 11. 2013, kterým Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání. Zástupci žalovaného bylo doručeno usnesení z 31.3.2016 obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 000 Kč za podané odvolání. Právní zástupce žalovaného žádá 6. 4. 2016 o prodloužení lhůty, neboť je komplikovaná situace, vzhledem ke komunikaci se žalovaným. Žalovaný poté opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků, a to 8. 6. 2016. Toto řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudního poplatku je zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2016. Žalovaný se proti tomuto odvolává, věc je předložena odvolacímu soudu 15. 11. 2016 a vrchní soud v [obec] napadené usnesení soudu prvé instance ruší a věc mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění se podává, že soud prvé instance nezjistil nic ohledně majetkových poměrů žalovaného, když z nového návrhu se nepodává nic nového a je otázkou, zda k takovému návrhu lze vůbec přihlížet. Městský soud v Praze poté rozhodl usnesením ze dne 8. 6. 2017 tak, že odvolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze z 5. 11. 2009 se zastavuje. Na tomto rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci 19. 1. 2018. Žalovaný podává odvolání proti tomuto usnesení z 8. 6.

20. Soud mu ukládá 27. 6. 2017 odstranit vady podaného odvolání. Žalovaný doplňuje své odvolání. A věc je předložena odvolacímu soudu 18. 7. 2017 Vrchní soud v Praze poté rozhoduje 4. ledna 2018 usnesením tak, že usnesením soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno odvolací řízení proti rozsudku ve věci samé se potvrzuje. Na tomto rozhodnutí je rovněž doložka právní moci 19. 1. 2018. Žalovaný podává dovolání proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ze 4. 1. 2018 a žádá osvobození od soudních poplatků za podané dovolání. Věc je předložena dovolacímu soudu 11. 6. 2018 a Nejvyšší soud rozhoduje usnesením z 29. 4. 2020 s právní mocí k 25.5.2020, takže dovolací řízení se zastavuje. Dovolací soud uvedl, že dovolatel, tj. žalovaný v průběhu dovolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Není zde žádný jeho právní nástupce, s nímž by bylo možné pokračovat, a proto je na místě dovolací řízení zastavit. Jinak by toto muselo být odmítnuto.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Soud vyšel při právním posouzení věci dále z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1437/2019. Z tohoto se podává, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je nezbytné nejprve určit počátek a konec doby, kterou lze ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk považovat za celkovou dobu řízení. Vždy je přitom třeba vycházet z celkové délky řízení, nikoli jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. Zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.

13. Naříkané řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] tak trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 12. 2003 tj. od okamžiku, kdy byl žalobci - v naříkaném řízení v postavení žalovaného 3) - doručen směnečný platební rozkaz, a kdy se tak žalobce v pozici žalovaného 3) poprvé o naříkaném řízení dozvěděl. Toto žalovaný 3) potvrzuje v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, které Městskému soudu v Praze podal 23. 12. 2003 a ve kterých výslovně uvádí, že mu směnečný platební rozkaz byl doručen dne 18. 12. 2003. Do té doby se soudu v naříkaném řízení žalovanému 3) doručit žádnou listinu nepodařilo, omylem bylo totiž doručováno jinému subjektu se stejnou obchodní firmou, který měl na území České republiky organizační složku. Délku řízení tak začal žalobce v pozici žalovaného 3) v naříkaném řízení vnímat právě od 18.12.2003 a řízení pro něj trvalo do 12. 9. 2020, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, kterým bylo řízení zastaveno. Naříkané řízení tak trvalo ve vztahu k žalobci, v naříkaném řízení postavení žalovaného 3), dobu 16 let a 9 měsíců.

14. Vyhodnocením kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona pak soud dospívá k závěru, že by v průběhu samotného naříkaného řízení, tedy bez hodnocení řízení vloženého, k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. V tomto směru je třeba zejména zohlednit, že řízení bylo přerušeno od 9.9.2005, přičemž do té doby byly úkony soudu činěny průběžně a kontinuálně ve snaze posunout věc k věcnému vyřešení sporu a délka do té doby vedeného řízení odpovídala složitosti řízení. Zejména s ohledem na nutnost řešení subjektivity zahraničních osob, které se na řízení podílely a doručování těmto osobám. Řízení pak bylo přerušeno od 9.9.2005, přičemž vložené řízení končí pravomocně k 19.1.2018, poté ve vloženém řízení již navazuje pouze řízení dovolací, a v naříkaném řízení pak soud právě v reakci na vývoj v řízením vloženém, v červnu 2018, vyzývá strany k doložení výpisu z obchodních rejstříků, či obdobných listin, které by dokládaly, že aktuálně stále mají procesní subjektivitu. Toto pak následně vede právě k zastavení řízení usnesením ze dne 20. 8. 2020, když žalobce toto nedoloží. Ani v této části naříkaného řízení soud neshledává důvody pro závěr o nesprávném úředním postupu.

15. Soud však dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v důsledku vyhodnocení průběhu řízení vloženého, tj. řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a vzhledem k tomuto závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tomto řízení vloženém, je pak třeba uzavřít, že je dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení i ve vztahu k naříkanému řízení, do jehož průběhu je třeba promítnout právě i průběh řízení vloženého. Z důvodu uvedených níže tak soud dospěl k závěru, že podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna.

16. K závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení v řízením vloženém, tj. v řízením vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], pak vede soud rovněž vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona. Předně je třeba uvést, že relevantní pro posouzení v rámci tohoto řízení je období až od 9. 9. 2005, kdy bylo řízení naříkané právě do tohoto řízení vloženého přerušeno. Dále je třeba zohlednit, že vložené řízení bylo zatíženo vysokou mírou složitosti řízení, ať už skutkovou, právní, či procesní i vysokým počtem soudních instancí, které se na rozhodování v daném řízení podílely. Toto soud rozebírá níže v rámci modifikace finančního odškodnění, které žalobci poskytl. Nicméně soud má za to, že v řízení je nutno s ohledem na vyhodnocení kritéria písmene d) ust. § 31a odst. 3 OdpŠk - postup soudu během řízení - dospět k závěru, že toto kritérium se na délce řízení promítlo dominantně a převáží i kritérium složitosti řízení, a že je právě pro kritérium postupu soudu během řízení nutno dospět k závěru o existenci odpovědnostního titulu. Soud ve vloženém řízení shledal zásadní období průtahu, zejména v období od 12. 10. 2010, kdy je věc Městským soudem v Praze poprvé předložena Vrchnímu soudu v Praze, jakožto soudu odvolacímu s odvoláním žalovaného podaného proti tamnímu rozsudku Městského soudu v Praze z 5. 11. 2009 neboť Vrchní soud v Praze totiž poté spis vrací bez věcného vyřízení 21.6.2011, s tím, že pro posouzení splnění podmínek odvolacího řízení je třeba soudem prvé instance vyžádat prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti příslušnou právní úpravu v důsledku výmazu společnosti z registru korporačních věcí na [anonymizována tři slova] s tím, že bez tohoto o podaném odvolání rozhodovat možno není. Soud prvé instance řeší věc přes Ministerstvo spravedlnosti a spolu s příslušnými překlady hmotného práva pro oblast právní úpravy společností pak předkládá věc znovu Vrchnímu soudu v Praze, a to dne 31.5.2012 Vrchní soud v Praze však věc znovu vrací Městskému soudu v Praze 2. 8. 2012 s tím, že sice bylo doloženo hmotné právo pro oblast právní úpravy společností, avšak doposud není rozhodnuto o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků za podané odvolání. V návaznosti na to pak tedy Městský soud v Praze usnesením z 6. 9. 2012 zastavuje řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků a předkládá věc znovu Vrchnímu soudu v Praze dne 2. 10. 2012. Věc je však potřetí vrácena Vrchním soudem v Praze bez věcného vyřízení s tím, že dle korporátního práva [anonymizována tři slova] nemá samotná skutečnost výmazu předmětné společnosti vliv na možnost pokračovat v řízení, které bylo zahájeno před datem výmazu, a že se tak soud prvé instance má znovu zabývat splněním podmínky vzájemnosti. Městský soud v Praze v reakci na to pak ruší své usnesení z 6. 9. 2012, kterým zastavil řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a toto následně vede k dalšímu odvolacímu a dále až dovolacímu řízení. V rámci tohoto pak žalovaný žádá rovněž o osvobození od soudních poplatků, čímž se řízení dále protahuje. Vrchní soud v Praze poté usnesením z 28. ledna 2013 potvrzuje zrušení usnesení o zastavení řízení o přiznání osvobození od soudního poplatku. Toto je však napadeno právě dovoláním společně se žádostí o osvobození od soudního poplatku. Městský soud v Praze poté následně zamítá obě žádosti o osvobození od soudního poplatku usnesením z 15. 7. 2013, což je následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2013 potvrzeno, respektive odvolací řízení je částečně zastaveno. Věc je poté předložena 17. 12. 2013 dovolacímu soudu a tento ve věci rozhoduje dvěma usneseními z 29. 11. 2015, kterými odmítá dovolání podaná do rozhodnutí ve věci osvobození od soudních poplatků. Řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ve věci samé je pak zastaveno usnesením Městského soudu v Praze z 19. 10. 2016, toto je však Vrchním soudem v Praze zrušeno usnesením ze dne 2. 5. 2017 s odůvodněním, že s ohledem na povahu (charakter) podaného návrhu je otázkou, zda lze vůbec k takovémuto návrhu přihlížet. Odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2009 pak končí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, kterým je odvolací řízení zastaveno právě pro nezaplacení soudního poplatku a nedůvodně podané žádosti o osvobození od soudního poplatku. Toto usnesení Městského soudu v Praze poté potvrzuje Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2018, a to s právní mocí k 19. 1. 2018. Řízení o podaném dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu je pak zastaveno usnesením Nejvyššího soudu z 29. 4. 2020 s právní mocí k 25. 5. 2020. Z tohoto komplikovaného průběhu řízení se tak podává, že proti rozsudku ve věci samé z 5. 11. 2009 bylo žalovaným ve vloženém řízení podáno odvolání, které bylo poprvé předloženo 12. 10. 2010, poté byla věc 3x vrácena Vrchním soudem v Praze bez věcného vyřízení, pro nedostatečné splnění povinností ve vztahu k ověření existence podmínek odvolacího řízení, a odvolací řízení pak pravomocně končí až jeho zastavením 19. 1. 2018. K vyřešení podaného odvolání ve věci samé tak dochází až po 7 letech a 3 měsících. Jakkoliv nelze přehlédnout procesní, právní i skutkovou obtížnost, která k tomuto vedla, je nutno dospět k závěru, že tento postup soudu se na celkové délce řízení jednoznačně negativně promítl, a že je pro něj nutno dospět k závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu. Tento závěr přitom nevyvrací ani vyhodnocení ostatních kritérií § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona, jak soud rozebírá detailněji níže. Řízení bylo nadstandardně složité, jak po stránce skutkové, procesní, tak právní, a to i z důvodu vyššího počtu soudních instancí, avšak shledaný průtah při řešení odvolání podaného proti rozsudku ve věci samé z 5. 11. 2009 tuto složitost převyšuje a je nutno dospět k závěru, že zejména pro tento, nikoliv koncentrovaný postup soudů, trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu. Kritérium složitosti řízení pak tedy kritérium postupu soudu nepřeváží a pro kritérium složitosti řízení soud základní částku odškodnění modifikuje jejím snížení (viz níže). Pokud jde o zbývající kritéria, pak soud v řízení neshledal jednání poškozeného, tj. žalobce, kterým by se tento na délce vloženého řízení podílel, což ani nebylo možné, neboť nebyl jeho účastníkem. Závěrečné kritérium významu předmětů řízení pak naopak hovoří pro závěr o tom, že řízení mělo být ukončeno dříve. Tedy existenci odpovědnostního titulu podporuje.

17. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

18. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), žalovaná netvrdila a ani soud je neshledal.

19. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

20. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající mezi 16 – 18 lety bude odškodňováno základní částkou 19 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 19 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 583 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

21. Za posuzované řízení v délce trvání 16 let a 9 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku ve výši 299 247 Kč 22. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Jak uvedeno výše, soud dospěl k závěru, že kritérium složitosti řízení se na celkové délce řízení rovněž zásadně podílelo, a proto je pro toto kritérium třeba základní částku odškodnění zásadně modifikovat. Soud snížil základní částku odškodnění o 20 % pro skutkovou složitost řízení. Předmětem řízení naříkaného bylo po skutkové stránce vyřešení toho, zda prokuraindosament na směnce, která je předmětem řízení, který je vystaven na rubu předmětné směnky, byl podepsán osobami, které řádně jednaly za [právnická osoba], jak tvrdil žalobce, či nikoliv, jak se bránili žalovaní. Pro posouzení této otázky pak bylo řízení přerušeno právě do řízení vloženého, kde byla řešena stejná otázka. Po skutkové stránce se tak soud tedy musel zabývat rozsáhlými korporátními dokumenty [právnická osoba], v té době již v likvidaci, a posuzovat otázku, zda osoby, které podepsaly za tento subjekt prokuraindosament, jednaly oprávněně nebo naopak neoprávněně bez zmocnění likvidátora v době, kdy jim byla zakázána předběžnými opatřeními soudu jakákoli dispozice se směnkami. Za tímto účelem tak byly do spisu založeny desítky listin, čítající celkem stovky stran, a soud musel opakovaně skutkově složitě zjišťovat tehdejší korporátní skutkový stav [anonymizována tři slova]. Ke skutkové složitosti dále přispělo i to, že soud musel tyto informace získávat od třetího, na řízení nezúčastněného subjektu - [právnická osoba], v likvidaci, a dále skutkovou složitost věci odůvodňuje i to, že soud se musel opakovaně zabývat po korporátní stránce tím, zda všichni účastníci řízení mají stále procesní subjektivitu, tedy bylo nutno dokládat výpisy z rejstříku různých států dokládající existenci těchto subjektů. Soud dále snížil základní částku odškodnění pro nadstandardní procesní složitost řízení o 30 %, a to zejména procesní složitost řízení vloženého. Zásadní měrou se na celkové délce řízení promítly žádosti o osvobození od soudních poplatků za podaná odvolání a dovolání žalovaného subjektu ve vloženém řízení. Pro nutnost řešení této otázky za procesně i hmotněprávně komplikované situace, kdy subjekt žalovaného registrovaný na [anonymizována tři slova] zanikl, bylo nutno procesně složitě řešit, zda je možno se relevantně zabývat jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků v momentě, kdy je tento zcela nekontaktní, právní zástupce nemá žádné podklady, avšak dle korporátního práva [anonymizována tři slova] je možné nadále i proti subjektu, který byl vymazán, vést řízení, pokud toto bylo zahájeno před výmazem této společnosti, což byl tento případ. Vyřešení otázky žádosti o osvobození od soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku ve věci samé ve vloženém řízení tak fakticky trvalo několik let a toto samo o sobě již ponížení základního odškodnění pro procesní složitost věci odůvodňuje. O nadstandardní procesní složitosti věci také hovoří to, že soud se musel opakovaně zabývat samotnou existencí všech účastníků řízení. Koneckonců v naříkaném řízení ze čtyř subjektů nakonec u tří nebyla, k jeho konci, prokázána procesní subjektivita. Obdobně tomu bylo v řízení vloženém, kde vystupoval stejný žalobce a rovněž žalovaný v průběhu řízení zanikl, což přineslo výše popsané procesní komplikace. V souvislosti s nutností řešit otázky korporátního práva společností, které sídlí v zahraničí, pak bylo řízení procesně komplikované i vzhledem k tomu, že soud musel opakovaně žádat Ministerstvo spravedlnosti o právní pomoc při získávání této zahraniční právní úpravy. Řízení bylo procesně zatíženo rovněž nutností tlumočit takto získané podklady. Na procesní složitosti věci se rovněž podílelo to, že soud musel opakovaně vyžádat relevantní podklady od třetího subjektu - [právnická osoba], v likvidaci -, a to ve vloženém řízení a vyčkat na jeho reakce, případně tyto urgovat. Řízení bylo rovněž procesně zatíženo tím, že zde bylo podezření na páchání trestné činnosti, tedy soud musel spolupracovat s policií a rovněž opakovaně řešit žádosti třetích subjektů o možnost nahlédnout do spisu z důvodu právního zájmu na výsledku tohoto řízení. Soud dále dospěl k závěru, že řízení bylo i právně složitějším a pro toto kritérium základní částku odškodnění ponížil o dalších 10 %. Na právní složitosti věci se podílela zejména nutnost opakovaného hodnocení složitých korporátních otázek ohledně oprávnění jednat za [právnická osoba] ve věci oprávněnosti učinit prokuraindosament na předmětné směnce. Dále se na právní složitosti promítla nutnost řešit otázky korporátního práva podle cizího právního řádu, konkrétně ve vloženém řízení ve vztahu k žalovanému podle korporátního práva [anonymizována tři slova]. Konečně soud modifikuje základní částku odškodnění i pro počet soudních instancí, a to z důvodu počtu soudních instancí, které se na rozhodnutí podílely, zejm. v řízení vloženém, kde ve věci samé rozhodoval soud prvé instance 3x, soud odvolací rovněž 3x a následně i soud dovolací. V průběhu řízení vloženého pak opakovaně rozhodoval soud prvé instance zejména o procesních otázkách, a to několikrát zejména v otázce osvobození od soudních poplatků, proti kterýmžto rozhodnutím bylo fakticky vždy podáváno odvolání a následně i dovolání. Ve věci osvobození od soudních poplatků pak rozhodoval tedy 2x i soud dovolací. Dovolací řízení přitom (pokud jde o procesní otázky, které řízení vložené nejvíce zatížily) skončilo odmítnutím podaných dovolání, případně zastavením dovolacího řízení - tedy nelze konstatovat, že by se na počtu soudních instancí podílela pochybení soudu nižších instancí a že by toto nebylo možné zohledňovat (k tíži poškozeného). Pro tuto četnost rozhodování soudu na všech instancích soudní soustavy pak tedy soud základní částku odškodnění modifikoval dalším ponížením o 10 %. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud v naříkaném řízení neshledal jednání poškozeného, kterým by se tento na délce řízení negativně či pozitivně podílel, a pokud jde o řízení vložené, pak žalobce nebyl ani jeho účastníkem. Tedy toto kritérium modifikaci základní částky odškodnění nezakládá. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud uvádí, že se na celkové délce řízení negativně promítl průtah popsaný výše. Tuto skutečnost však soud spatřuje dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci právě pro toto kritérium shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení, a to navzdory nadstandardní složitosti řízení, a rovněž je toto kritérium vyčerpáno stanovením peněžité formy zadostiučinění. Hodnocení uvedeného kritéria tedy dále nezakládá ani navýšení, ani snížení hodnoty odškodnění. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života. Význam předmětu řízení tak soud shledal typově jakožto běžný a pro samotnou výši částky, pro kterou byl žalobce - v pozici žalovaného 3) v naříkaném řízení - žalován, tj. částky přesahující 5 miliard Kč nelze rovněž dospět k subjektivně zvýšenému významu řízení pro žalobce, neboť z podání žalobce se podává, že fakticky žádný majetek neměl. Tedy čistě to, že byl žalován o takto extrémní částku, nemohlo u něj objektivně zvyšovat obavy z výsledku řízení, neboť by pro něj bylo likvidačním i uložení povinnosti k úhradě částky výrazně nižší. Nad rámec tohoto soud uvádí, že žalovaný kritériem významu řízení pro žalobce neargumentoval, proto soud nemohl přistoupit dále k hodnocení toho, zda skutečně v tomto řízení žalobce, jakožto zahraniční společnost sídlící v [anonymizována dvě slova] průběh řízení reálně vnímala, zda o řízení průběžně někdo reálně věděl, a to po celou dobu naříkaného řízení, zejm. v době běhu řízení vloženého. Soud tak pro absenci této obrany žalované proto vyšel z presumované újmy a presumovaného významu délky řízení pro žalobce.

23. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit celkově o 70 % na výsledných 89 774,10 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci neposkytl žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci přiznal nárok právě na 89 774,10 Kč a ve zbytku žalobního požadavku, co do částky 246 959,90 Kč, soud žalobu zamítl.

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal, z důvodů uvedených výše, za přiměřenou. Soud přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobcem, když tato nekoliduje s výší zákonnou. Dne 1. 6. 2021 tak žalovaný ještě v prodlení nebyl, proto soud přiznal úroky z prodlení až ode dne 2. 6. 2021 a ve zbytku soud žalobu zamítl.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

27. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

28. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena: -) soudní poplatek ve výši 2.000 Kč; -) 3x odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč bez DPH (převzetí zastoupení; žaloba; účast na soudním jednání), tj. celkem 9.300 Kč bez DPH a 11.253 Kč s DPH (dle § 6,7, 9/4a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013); -) soud nepřiznal žalobci odměnu za úkony související s doložením způsobilosti žalobce být účastníkem řízení, neboť k tomuto soud žalobce vyzýval pouze proto, že žalobce toto sám doložil neaktuálnímu doklady za situace, kdy soud neměl možnost toto relevantně ověřit jinak; -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH a 1.089 Kč s DPH.

Poučení