25 Co 270/2022- 98

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 127/2021-66, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II.), co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum] a co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení potvrzuje; co do částky [částka] s příslušenstvím se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a v požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum] (výrok II.). Výrokem III. žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Cm 32/2004, kde vystupoval v pozici jednoho ze žalovaných a byla po něm nárokována úhrada částky [částka] s příslušenstvím. Žalobce tvrdil zvýšený význam odškodňovaného řízení s ohledem na výši žalované částky, která by pro žalobce byla likvidační.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, má za to, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, protože nedocházelo k prodlevám mezi úkony soudu, řízení bylo vedeno plynule a koncentrovaně a délka naříkaného řízení je odůvodněna zejména jeho přerušením, kdy vložené řízení bylo zatíženo vysokým stupněm skutkové, právní i procesní složitosti.

4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum].

5. Prvostupňový soud následně v bodě 4 odůvodnění detailně rozebral průběh odškodňovaného řízení o zaplacení směnečné pohledávky [částka] (sp. zn. 53 Cm 32/2004, pozn. odvolacího soudu: původní sp. zn.: Sm 1346/2002), zahájeného podáním žaloby dne [datum], o kterém se však zdejší žalobce (tam v pozici 3. žalovaného) dozvěděl až dne [datum], žalobce byla společnost z USA, rovněž všichni žalovaní byli zahraniční právnické osoby, doručování zdejšímu žalobci bylo spojeno s nutností překladu listin a doručování prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Policie soudu v 4/ 2005 informovala, že společnost žalobce mohla být rozpuštěna, ale žalobce dne [datum] svoji existenci doložil. Všichni žalovaní podali včasné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu týkající se zejména platnosti prokuraindosamentu (shodné jako byly uplatněny v řízení vedeném u stejného soudu pod sp. zn. 53 Cm 80/2003), proto tamní žalobce a 3. žalovaný (zdejší žalobce dne [datum]) navrhli přerušení řízení, tamní 1. a 2. žalovaní s přerušením souhlasili, soud řízení přerušil usnesením ze dne [datum] do skončení uvedeného řízení, poslední rozhodnutí bylo vydáno v daném řízení Nejvyšším soudem dne [datum]. V mezidobí zanikli žalobce a žalovaní 1. i 2. Žalovaný [číslo] (tedy zdejší žalobce) ukončil své zastoupení advokátem. O pokračování v řízení, zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení (s poukazem na neexistenci žalobce) bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum] s právní mocí dne [datum].

6. V bodě 5 odůvodnění pak shrnul průběh řízení vedeného pod sp. zn. 53 Cm 80/2003 a to v době od [datum] (kdy došlo k přerušení odškodňovaného řízení) až do jeho skončení dne [datum] (kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2313/2018). Ve sledovaném období došlo k tomu, že městský soud předložil (pozn. odvolacího soudu: dne [datum]) vrchnímu soudu k rozhodnutí odvolání žalobce proti rozsudku č. j. 53 Cm 80/2003-125 ze dne 24. 6. 2004, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne. [datum] zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z [datum] s odůvodněním, že soud prvé instance neuvedl, na základě jakého zjištění dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný prokázal tvrzený obsah směnečné dohody a že žalovaný prokázal tvrzený zánik kauzálního závazku. Následuje pak provedení rozsáhlého dokazování týkající se majetkových přesunů v rámci Harvardského průmyslového holdingu na další subjekty, soud opakovaně dotazuje [právnická osoba] v likvidaci ke sdělení skutečností korporátního charakteru podstatných pro rozhodnutí a předložení listin podstatných pro rozhodnutí, soud na základě podnětů opakovaně řeší existenci žalobce a žalobce opakovaně dokládá svou existenci, [právnická osoba] v likvidaci opakovaně žádá o nahlížení do spisu a je mu vyhovováno, oba účastníci navrhují střídavě přerušení řízení, probíhají soudní jednání a účastníci žádají o odročení za účelem doplnění dalších důkazů, spis je zapůjčen též Vrchnímu soudu v Praze pro potřeby rozhodnutí v jiné související věci. Druhé žádosti žalovaného o přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. 33 Cm 49/2008 soud vyhověl usnesením ze dne [datum], k odvolání žalobce vrchní soud dne [datum] rozhodl, že se řízení nepřerušuje; následně oba účastníci střídavě žádají odročit jednání, žalovaný znovu žádá o přerušení řízení, čemuž soud nevyhověl a dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č.l. 723 (právní moc dne [datum]), proto kterému žalovaný podal dne [datum] odvolání. Následuje pak zevrubný popis všech úkonů soudů (výzva k odstranění vad odvolání dne [datum], výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání dne [datum], výzva k doložení majetkových poměrů pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků dne [datum], zjištění, že žalovaný byl vymazán z registr společností dne [datum], dotazování zástupce žalovaného ohledně právního nástupce žalovaného dne [datum], předložení spisu odvolacímu soudu dne [datum], vrácení spisu bez věcného vyřízení [datum], pátrání po právním nástupci žalovaného prostřednictvím ministerstva včetně odpovědi ze dne [datum], opakované předložení spisu vrchnímu soudu dne [datum], opětovné vrácení spisu bez věcného vyřízení1. 8. 2012 s pokynem rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků, zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků ze dne [datum], třetí předložení spisu odvolacímu soudu dne [datum], třetí vrácení spisu bez věcného vyřízení dne [datum] s pokynem zkoumat možnost vedení řízení se společností vymazanou z obchodního registru dle korporátního práva Britských panenských ostrovů, zrušení usnesení ze dne [datum] usnesením ze dne [datum], což žalovaný napadl odvoláním a vrchní soud usnesením ze dne [datum] usnesení ze dne [datum] potvrdil, opakovaná výzva k doložení poměrů ze dne [datum], v dovolání proti usnesení vrchního soudu ze dne [datum] žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, soud v reakci na tuto žádost vyzval k doložení poměrů dne [datum], usnesením ze dne [datum] návrh na osvobození od soudních poplatků za odvolací i dovolací řízení zamítnut, odvolání je předloženo vrchnímu soudu dne [datum], když v mezidobí soud pátrá prostřednictvím ministerstva v otázce vzájemnosti, dne [datum] vrchní soud napadené usnesení z [datum] [anonymizováno] [rok] částečně potvrdil a částečně řízení zastavil, dovolání je předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí [datum], Nejvyšší soud dvěma usneseními ze dne [datum] odmítl dovolání proti usnesení vrchního soudu z [datum] a odmítl dovolání proti usnesení z [datum], dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku z [datum], jeho zástupce žádal o prodloužení lhůty a následně znovu [datum] o osvobození od soudních poplatků, městský soud řízení o opakované žádosti zastavil dne [datum], k odvolání žalovaného byl spis [datum] předložen vrchnímu soudu, který dne [datum] uvedené usnesení zrušil s pokynem nepřihlížet k opakované žádosti, usnesením ze dne [datum] městský soud řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne [datum] zastavil, k odvolání žalovaného je věc dne [datum] předložena vrchnímu soudu, který [datum] napadené usnesení potvrdil, v dovolání žalovaný opět žádal o osvobození od soudních poplatků, spis byl [datum] předložen Nejvyššímu soudu a ten dovolací řízení zastavil usnesením ze dne [datum] (s právní mocí dne [datum]) s odůvodněním, že dovolatel ztratil v průběhu dovolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

7. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1, § 2, § 5 § 13 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 26, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / a připomněl, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je kumulativní splnění tří podmínek: 1. existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2. vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

8. Nejprve se soud zaměřil na otázku, zda soud vydal rozhodnutí v odškodňovaném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti; přihlíží přitom ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Z konstantní judikatury dovolacího soudu pak rovněž vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Zdůraznil, že při úvaze o určení doby trvání řízení je zásadně je tedy třeba do celkové doby řízení započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Jestliže délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce přerušeného řízení.

9. Obvodní soud tak určil tak, že odškodňované řízení ve vztahu k žalobci trvalo po dobu 16 let a 9 měsíců, neboť až ode dne [datum] začal řízení vnímat a řízení trvalo do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum].

10. Po vyhodnocení kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk uzavřel, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu. V samotném odškodňovaném řízení byly veškeré úkony do přerušení řízení činěny kontinuálně ve snaze posunout věc k věcnému vyřešení sporu a délka řízení odpovídala složitosti řízení zatížené mezinárodním prvkem (tj. soud řešil subjektivitu zahraničních osob a doručování do zahraničí). V odškodňovaném řízení soud v reakci na vývoj ve vloženém řízení v 6/ 2018 vyzval k doložení subjektivity všech osob, což pak vedlo k zastavení řízení dne [datum], když žalobce svou subjektivitu nedoložil. Ohledně vloženého řízení konstatoval, že se jednalo o řízení po všech stránkách nadstandardně složité, avšak postup soudů nelze považovat za plynulý, spis opakovaně předkládán odvolacímu soudu a 3x bez věcného rozhodnutí vracen (navíc v rámci činnosti vrchního soud pak zaznamenal i průtah od [datum] do [datum]) a v souhrnu pak vlivem procesního chování žalovaného a nekoncentrovaného postupu soudů dochází k vyřešení odvolání zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku až po 7 letech a 3 měsících; právě pro dominantní vliv postupu soudů na výsledek řízení shledal obvodní soud vložené (a tím i odškodňované) řízení nepřiměřeně dlouhé. Dále prvostupňový soud konstatoval, že chování poškozeného ani význam řízení pro poškozeného se na délce řízení nijak nepodílely (a to ani u vloženého řízení, kterého se poškozený žalobce vůbec neúčastnil).

11. Žalobci v důsledku porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila a soud je neshledal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

12. Ohledně postupu při určení výše finanční satisfakce obvodní soud poukázal na relevantní judikaturu (bod 19. odůvodnění) a vysvětlil, že při stanovení základní částky ročního odškodnění vyšel ze základního rozmezí [částka] [anonymizováno] – [částka] za jeden rok řízení (viz Cpjn 206/2010, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4540/2009). Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soudní řízení trvající mezi 16 – 18 lety tak bude odškodňováno základní částkou [částka] za první dva roky řízení a z částky [částka] za každý další rok řízení (tj. z částky [částka] za každý další měsíc řízení). Použití vyšší částky základního ročního odškodnění by bylo na místě pouze tehdy, pokud by to odůvodnilo výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal. Obvodní soud tak vypočetl základní částku za 16 let a 9 měsíců na [částka].

13. Základní částku pak soud upravil dle demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk a to takto:

14. Podle soudu prvního stupně se složitost věci se na celkové délce řízení zásadně podílela, vlivem tohoto kritéria základní částku odškodnění snížil, a to o 20 % pro skutkovou složitost řízení (předmětem řízení bylo po skutkové stránce vyřešení toho, zda prokuraindosament na směnce, která je předmětem řízení, který je vystaven na rubu předmětné směnky, byl podepsán osobami, které řádně jednaly za [právnická osoba] jak tvrdil žalobce, či nikoliv, jak se bránili žalovaní; soud musel zabývat rozsáhlými korporátními dokumenty [právnická osoba] v likvidaci, posuzovat otázku oprávnění jednajících osob bez zmocnění likvidátora, v době, kdy byla zakázána předběžnými opatřeními soudu jakákoli dispozice se směnkami, za tímto účelem tak byly do spisu založeny desítky listin čítající celkem stovky stran, ke skutkové složitosti přispělo i to, že soud musel tyto informace získávat od třetího subjektu a musel se opakovaně zabývat po korporátní stránce tím, zda všichni účastníci řízení mají stále procesní subjektivitu, tedy bylo nutno dokládat výpisy z rejstříku různých států dokládající existenci těchto subjektů). Soud dále snížil základní částku odškodnění pro nadstandardní procesní složitost řízení o 30 % z důvodu procesní složitosti řízení vloženého (opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků za podaná odvolání a dovolání žalovaného subjektu ve vloženém řízení, pro nutnost řešení této otázky za procesně i hmotněprávně komplikované situace, kdy subjekt žalovaného registrovaný na Britských panenských ostrovech zanikl, bylo nutno procesně složitě řešit, zda je možno se relevantně zabývat jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků v momentě, kdy je tento zcela nekontaktní, právní zástupce nemá žádné podklady, avšak dle korporátního práva Britských panenských ostrovů je možné nadále i proti subjektu, který byl vymazán, vést řízení, pokud toto bylo zahájeno před výmazem této společnosti, což byl tento případ a vyřešení této otázky fakticky trvalo několik let; soud se musel opakovaně zabývat samotnou existencí všech účastníků řízení, v samotném odškodňovaném řízení pak ze čtyř subjektů nakonec u tří nebyla na závěr řízení prokázána jejich subjektivita, obdobně tomu bylo v řízení vloženém; bylo nutno řešit otázky korporátního práva zahraničních společností, soud musel opakovaně žádat Ministerstvo spravedlnosti o právní pomoc při získávání této zahraniční právní úpravy; bylo nutno rovněž překládat takto získané podklady; soud musel opakovaně vyžádat relevantní podklady od třetího subjektu ve vloženém řízení a vyčkat na jeho reakce, případně tyto urgovat; řízení bylo rovněž procesně zatíženo tím, že zde bylo podezření na páchání trestné činnosti, soud musel spolupracovat s policií a rovněž opakovaně řešit žádosti třetích subjektů o možnost nahlédnout do spisu z důvodu právního zájmu na výsledku tohoto řízení). O dalších 10 % soud základní částku snížil proto, že řízení bylo i právně složitější vzhledem k nutnosti opakovaného hodnocení složitých korporátních otázek ohledně oprávnění jednat za [právnická osoba] a otázek korporátního práva podle cizího právního řádu. O zvýšený počet soudních instancí, které se na rozhodnutí podílely, soud základní částku ponížil o 10 %, když v řízení vloženém ve věci samé rozhodoval soud prvé instance 3x, soud odvolací rovněž 3x a následně i soud dovolací (3 x v procesních otázkách). Dovolací řízení přitom (pokud jde o procesní otázky, které řízení vložené nejvíce zatížily) skončilo odmítnutím podaných dovolání, případně zastavením dovolacího řízení – přičemž nebylo shledáno, že by se na počtu soudních instancí podílela pochybení soudu nižších instancí.

15. Obvodní soud v odškodňovaném řízení neshledal jednání poškozeného, kterým by se tento na délce řízení negativně či pozitivně podílel, a pokud jde o řízení vložené, pak žalobce nebyl ani jeho účastníkem; toto kritérium je tak tj. bez vlivu na modifikaci základní částky.

16. K postupu orgánů veřejné moci obvodní soud uzavřel, že se na celkové délce řízení negativně promítl průtah popsaný výše. Tuto skutečnost však považoval za dostatečně zohledněnou již tím, že soud ve věci právě pro toto kritérium shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení navzdory nadstandardní složitosti řízení, přičemž současně je toto kritérium vyčerpáno stanovením peněžité formy zadostiučinění, toto kritérium je tak tj. bez vlivu na modifikaci základní částky.

17. Ohledně významu řízení pro účastníka konstatoval, že tento typ řízení není řazen mezi ta řízení, kterým ESLP přisuzuje zvýšený význam pro účastníka, proto význam předmětu řízení soud shledal typově jako běžný, tj. bez vlivu na modifikaci základní částky. Pro samotnou výši částky, která byla předmětem odškodňovaného řízení, nelze rovněž dospět k subjektivně zvýšenému významu řízení pro žalobce, neboť z podání žalobce se podává, že fakticky žádný majetek neměl. Čistě jen to, že byl žalován o extrémní částku, nemohlo u něj objektivně zvyšovat obavy z výsledku řízení, neboť by pro něj bylo likvidačním i uložení povinnosti k úhradě částky výrazně nižší.

18. Ohledně úroku z prodlení prvoinstanční soud poukázal po právní stránce na § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk., a uzavřel na to, že dne [datum] tak žalovaná ještě v prodlení nebyla.

19. Obvodní soud proto rozhodl, že žalobci náleží 30 % ze základní částky [částka], tj. [částka] a žalobě v tomto rozsahu včetně úroku z prodlení počínaje dne [datum] vyhověl (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, a žalobci přiznal náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek [částka] a za 3 úkony právní služby advokáta, zvýšené o DPH. Soud nepřiznal žalobci odměnu za úkony související s doložením způsobilosti žalobce být účastníkem řízení, neboť k tomuto soud žalobce vyzýval pouze proto, že žalobce toto sám doložil neaktuálnímu doklady za situace, kdy soud neměl možnost toto relevantně ověřit jinak.

21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

22. Proti zamítavému výroku a výroku o nákladech řízení tohoto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání s poukazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a namítá, že obvodní soud chybně vnímá nesprávný postup soudů ve zcela marginálním rozsahu. Přestože na výzvu soudu z [datum rozhodnutí] ve věci sp. zn. 53 Cm 32/2004 nebylo odpovídajícím způsobem reagováno, tak soud řízení zastavil až za dva roky, což žalobce rovněž považuje za průtah. Navíc je zarážející, že pochybnosti soud měl až v roce [rok], když informace o možném zániku žalobce obdržel již v roce 2005. Pokud jde o vedlejší řízení, tak obvodní soud ignoroval průtah vzniklý nedůvodným přerušením řízení od [datum] do rozhodnutí odvolací soudu, že se řízení nepřerušuje dne [datum]. Zcela zjevně nepřiměřená je pak doba 8 let trvání odvolacího řízení zakončená zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku (resp. 10 let při zohlednění dovolacího řízení, kdy i při posledním rozhodování Nejvyššího soudu došlo ke 2 letému průtahu). Podle žalobce nebylo řízení po vyhlášení rozsudku ze dne [datum] nijak skutkově složité, soudy se jen nedokázaly vypořádat s obstrukčním postupem tamního žalovaného. Délku řízení negativně ovlivnilo i opakované vracení spisu vrchním soudem bez věcného vyřízení odvolání (např. postoupení spisu odvolacímu soudu trvalo 11 měsíců, odvolací soud vrátil spis po 8 měsících, znovu byl pak spis odvolacímu soudu předložen za dalších 11 měsíců), rozsudek vlastně nebyl meritorně přezkoumáván. Žalobci se jako správná základní částka jeví [částka] a nesouhlasí se snížením o 70 % z důvodu složitosti, protože snížení je v podstatě nahodilé a není přesvědčivě vysvětleno, proč by mělo být odpovídající právě takové snížení. Odůvodnění nedokládá údajnou skutkovou složitost, protože otázka toho, zda osoba jedná oprávněně či nikoliv, pokud jedná bez zmocnění likvidátora likvidované společnosti a v době, kdy má předběžným opatřením soudu zakázáno disponovat se směnkou, nemůže být vnímána jako složitá. Pokud obvodní soud argumentuje„ složitým zjišťováním tehdejšího korporátního skutkového stavu“ spol. [právnická osoba] v likvidaci, tak pouze jinými slovy opakuje svůj předchozí argument. Založení desítek stran listin do spisu také nic nevypovídá o skutkové složitosti řízení, protože i do skutkově jednoduchého řízení jsou účastníci oprávněni založit neomezené množství listin. To, že bylo třeba získat informace od třetí osoby, nemůže odůvodnit skutkovou složitost řízení, když každý soud má potřebné zákonné zmocnění žádat vydání věci (§ 129 odst. 2, příp. § 130 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže obvodní soud v závěru argumentuje tím, že v řízení bylo třeba posuzovat, zda všichni účastníci řízení mají procesní subjektivitu, tak ani tento argument nic nevypovídá o skutkové složitosti řízení, neboť procesní subjektivita se skutkovou složitostí nijak nesouvisí. Procesní složitost řízení obvodní soud odůvodňuje 6 argumenty – 1) opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků, 2) zabýváním se samotnou existencí účastníků řízení, 3) podáváním žádostí o právní pomoc skrze Ministerstvo spravedlnosti, 4) nutností překládat podklady, 5) vyžádáním podkladů od třetí osoby, 6) opakované žádosti o nahlédnutí do spisu. Jestliže obvodní soud považuje žádost o osvobození od soudních poplatků za procesní složitost, tak v takovém případě je většina soudních řízení procesně komplikovaná, neboť žádost o osvobození od soudních poplatků není nijak výjimečný instrument. Argument ohledně nutnosti zkoumat existenci účastníků řízení je používán duplicitně, stejně jako argumentace ohledně nutnosti vyžádat podklady od třetí osoby a hodnocení otázek ohledně oprávnění jednat za [právnická osoba] v likvidaci. Potřeba překládat cizojazyčné listiny by mohla průběh posuzovaných řízení zdržovat, nicméně nedokládá procesní složitost věci. Dokladem procesní složitosti nejsou ani žádosti o nahlédnutí do spisu, soud tento postup nijak nezdržuje. I v jednoduchých řízeních mohou být podávány obstrukční návrhy, které způsobí, že ve věci bude rozhodovat vícero soudních instancí, navíc tímto způsobem obvodní soud klade k tíži žalobce, že jiný účastník řízení v jiném soudním řízení postupoval obstrukčně, podával nesmyslné návrhy a navazující nedůvodná odvolání či dovolání. Tímto způsobem není možné krátit zadostiučinění žalobce. Poškozený svým jednáním nijak nepřispěl k průtahům v řízení, což by mělo případné snížení zadostiučinění vyrovnat, ne-li převýšit. Soud neprováděl dokazování k majetkové situaci žalobce a nepřípustně fabuluje o jeho majetkových poměrech. Žalobce trvá na tom, že význam řízení pro něho byl značný právě kvůli výši žalované částky a to natolik, že by to mělo převýšit význam složitosti řízení. K výroku odvolacího řízení pak napadá, že mu nebyla přiznána odměna za dva úkony a náhrada za žádost dle § 14 OdpŠk.

23. Žalovaná se z jednání odvolacího soudu omluvila a navrhla potvrzení rozhodnutí jako věcně správného.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a zjistil, že odvolání je částečně důvodné.

25. Není-li dále uvedeno jinak, tak se v podrobnostech na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku pro stručnost odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry znovu opisovat a účastníci je ani nečiní sporné, neboť odvolatel vychází ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem (napadá jen absenci dokazování ohledně jeho majetkových poměrů) a vytýká soudu toliko nesprávné právní posouzení věci.

26. K výtce ohledně neprovedení dokazování o majetkových poměrech žalobce lze připomenout, že obvodní soud při jednání provedl důkaz dohodou o užívání bankovního účtu, podle které je žalobce dceřinou společností [právnická osoba] – v likvidaci a na základě takto provedeného dokazování zjistil, že žalobce nemá žádný majetek s výjimkou pohledávek, o nichž vede soudní řízení, společnosti není známo, že by disponovala jakýmkoliv bankovním účtem a proto se společnosti dohodli, že žalobce může používat bankovní účet své mateřské společnosti. Svou dobrovolnou neúčastí na jednání odvolacího soudu se pak žalobce připravil o možnost procesního poučení ze strany odvolacího soudu ohledně povinnosti tvrdit a prokázat zvýšený význam řízení pro poškozeného.

27. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

28. Soud prvého stupně použil přiléhavou právní normu (OdpŠk) v odpovídajícím znění. Odvolací soud pak poukazuje na to, že není ani zpochybňován právní závěr soudu prvního stupně, že odškodňované řízení bylo s ohledem na kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 OdpŠk nepřiměřeně dlouhé a odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje, včetně o závěru o nedostatečnosti jiné formy satisfakce než peněžního zadostiučinění. Pro přehlednost odůvodnění rozhodnutí tak odvolací soud odkazuje na soudem prvního stupně uvedené předpoklady odpovědnosti státu dle OdpŠk a veškerou jím citovanou judikaturu, když však částečně dopívá k jiným právním závěrům.

29. Rovněž ohledně způsobu zohlednění přerušení řízení a zohledňování přiměřenosti délky vloženého řízení odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, když uvedené právní závěry jsou zcela souladné s ustálenou judikaturou a nejsou odvolatelem ani napadány.

30. Pokud jde o počítanou délku řízení, tak soud správně poznamenal, že řízení bylo zahájeno [datum] a skončeno dne [datum], pro úvahy o přiměřenosti délky trvání řízení je pak relevantní to, že žalobce se o řízení dozvěděl až dne [datum]. Při výpočtu základní částky však obvodní soud nezohlednil, že řízení již jeden rok trvalo, a proto neměl ponižovat základní částku za celé dva roky, ale jen o jeden rok (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1078/2013 ze dne 4. 9. 2013). Smyslem krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení totiž spočívá v tom, že dva roky řízení lze považovat za dobu, po kterou soudní řízení obvykle může trvat, a tudíž by nebylo správné přičítat za každý tento rok v počáteční fázi řízení částku 15 000 až [částka]. Uvedené krácení však není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné, takže pokud poškozený např. vstoupí do řízení až po uplynutí dvou let, nebyl by dán důvod pro krácení částky z důvodu zohlednění počáteční doby řízení, vůbec.

31. Pokud se pak jedná o aplikaci základní částky [částka] [anonymizováno] Kč/ročně, tak v tomto směru odvolací soud odkazuje na zcela pregnantní (až polopatické) odůvodnění soudu prvního stupně, když nesouhlas odvolatele je založen pouze na tvrzení, že jemu se jeví přiměřená částka [částka]. Tuto argumentaci nelze logicky nijak objektivně vyvrátit, lze jen dodat, že pro rozhodnutí soudu není relevantní to, co se subjektivně jeví účastníkovi, ale skutkový stav a jeho náležité právní posouzení. Navíc, byť odvolací soud shledává délku odškodňovaného řízení jako nepřiměřenou, tak nikoliv jako extrémní. Nad rámec uvedeného pak lze dodat, že i v případě extrémní délky řízení lze vyjít ze základní částky [částka], pokud se na celkové délce řízení podílely okolnosti (uvedené v § 31a odst. 3 písm. b/ a c/ OdpŠk). Odvolací soud tak zcela ve shodě shledal částku [částka] jako zcela odpovídající zjištěnému skutkovému stavu a souladnou s ustálenou judikaturou.

32. Správný výpočet základní částky za řízení zahájené [datum], o kterém se poškozený dozvěděl [datum], a skončené [datum] tak činí: 1 x [částka] + 15 x [částka] + 9 x [částka], tj. [částka]. 33. [příjmení], k níž soud dospěje součinem základní částky a celkové doby řízení počítané v letech a měsících, se následně upravuje v důsledku působení jednotlivých kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Podle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 % za každé jednotlivé kritérium, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným zadostiučiněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (srov. Stanovisko, část VI, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Pokud pak jde o shora uvedená kritéria mající vliv na výši zadostiučinění, tak odvolací soud vliv jednotlivých kritérií na celkovou délku řízení promítá do svého výpočtu takto:

34. Prvním ze zákonných kritérií (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) je složitost řízení. Odvolací soud tak shrnuje, že složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny a jednak ve složitosti řízení jako takové (tj. procesní nebo hmotněprávní) – srov. [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 675/2013 a další. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, jenž je citovaný ve Stanovisku). Obvodní soud tato„ dvojí složitost“ rozložil na 4 části, což ve výsledku na žalobce působí, že prvky tvořící kritérium složitosti věci byly přehnaně zveličovány, neboť stejná skutečnost objevila v několika kapitolách jako odůvodnění pro opakované snížení zadostiučinění. Odvolací soud se pak přidržel standardního dělení na výše uvedené dvě kapitoly. Při hodnocení složitosti řízení lze zohlednit zejména složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti), a složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Ve vztahu k posouzení v kolika stupních soudní řízení probíhalo lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2147/2011). Samo odškodňované řízení bylo složité proto, že žalobcem byla společnost z USA, první žalovaný z Baham a ostatní žalovaní z Kypru, tento cizí prvek se negativně projevil na délce řízení v tom, že soud musel nechávat překládat listiny a doručovat je poškozenému na Kypr, přičemž takový postup je vždy časově náročnější oproti situaci, kdy jsou doručovány písemnosti jen na území České republiky bez nutnosti soudního překladu. Mezinárodní prvek pak prodloužil řízení též proto, že soud opakovaně řešil, zda účastníci stále existují (v roce [rok] byla přes informace od policie ještě existence žalobce prokázána), znovu pak po pravomocném skončení vedlejšího řízení byl nucen pátrat po tom, zda účastníci existují (a to včetně poškozeného, který ukončil právní zastoupení), což má za následek opět prodloužení řízení oproti případům, kdy mezinárodní prvek přítomen není. Žalobce pak poněkud bagatelizuje hmotněprávní složitost věci s tím, že otázka toho, zda osoba jedná oprávněně či nikoliv, pokud jedná bez zmocnění likvidátora likvidované společnosti a v době, kdy má předběžným opatřením soudu zakázáno disponovat se směnkou, nemůže být vnímána jako složitá. O to šokující pak je pravomocný rozsudek vydaný ve vedlejším řízení, který uvedené jednání shledal platným, což je podtrhuje závěr soudu o hmotněprávní složitosti celé kauzy, která byla po hmotněprávní stránce související s Harvardským průmyslovým holdingem v likvidaci a poznamenána rovněž tím, že předmětem řízení byl prokuraindosament, otázka propadné zástavy, jednání zahraničních právnických osob, jejichž status se řídí jejich domovským (tedy z pohledu českého soudu cizím) právem. Navíc žalobce pomíjí, že předmětem dokazování byly i kauzální námitky ohledně zániku dluhu. Právě hmotněprávní složitost vedlejšího řízení (opačný právní názor odvolacího soudu) byla důvodem ke kasaci prvního rozsudku a následně pak proběhlo rozsáhlé dokazování. Pokud žalobce namítá, že složitost nemůže být odvozována od rozsahu provedeného dokazování, protože účastníci mohou zakládat nekonečné množství listin, tak v podstatě potvrzuje, že existuje rozdíl mezi jednotlivými řízeními, kde není prováděno rozsáhlé dokazování a kde takto rozsáhlé dokazování probíhá. Z tohoto pohledu pak i nadměrný aktivizmus účastníků ve smyslu navrhování rozsáhlého dokazování lze považovat za procesní složitost řízení. Právě nutno rozsáhlého dokazování je příznakem hmotněprávní složitosti případu, neboť provádění složitého dokazování s neobvykle rozsáhlým dokazováním, je vždy časově náročnější oproti řízením se standardním rozsahem dokazování. Pokud žalobce namítá, že soud má právo vyžadovat od třetích osob důkazy potřebná pro rozhodnutí, tak nutno zdůraznit, že ukládání této povinnosti třetím osobám (a navíc opakovaně) je opět činnost nadstandardní a proto časově náročnější oproti kauzám, kde taková nutnost nenastane a soud rozhoduje jen na základě splnění procesních povinností ze strany účastníků. Složitost řízení pak ovlivnila též skutečnost, že ve vedlejším řízení žalovaný využíval všechny dostupné opravné prostředky, což sice nelze klást k tíži poškozeného, ale je to objektivní okolnost, která činí řízení procesně složitým a proto i lze za přiměřenou dobu řízení považovat delší úsek, než v případě prostých takových obstrukcí. Stejně tak opakované žádosti různých subjektů a vyžádaná spolupráce policie činí spis postupně nepřehledný a práce s ním je časově náročnější. Dále předmětem přezkumu v procesních rozhodnutích byla otázka procesní způsobilosti zahraničních právnických osob podle domovského práva, která je posuzována odlišně od jejich hmotněprávní subjektivity a zcela jinak, než jak to činí české právo, jednalo se tak otázku složitou, byť měla charakter pouze procesního práva. Odvolací soud tak považuje za zcela adekvátní snížení základní částky o 40 % pro skutkovou, hmotněprávní i procesněprávní složitost odškodňovaného řízení a řízení vedlejšího. Ohledně víceinstančnosti řízení odvolací soud odkazuje na podrobný souhrn provedený soudem prvního stupně a v této souvislosti považuje za adekvátní zhodnocení tohoto kritéria snížení odškodnění o 30 %. Poškozeného jistě nelze činit odpovědným za procesní chování jiného účastníka, avšak to, že řízení probíhající ve více instancích trvá delší dobu, je obecně objektivní stav, který nelze přičítat ani soudu (neboť tento průběh řízení nebyl způsoben pochybením rozhodujících orgánů, ale projevem aktivizmu účastníka) a proto je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Rozhodování soudů více instancí totiž řízení prodlužuje o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 679/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 738/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3679/13, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4273/2014).

35. Druhým z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) je jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že žalobce se účastnil jen samotného odškodňovaného řízení, a proto lze toto kritérium posuzovat jen v rámci samotného odškodňovaného řízení a nikoliv řízení vedlejšího. Procesní chování žalobce pak k délce řízení nepřispělo ani negativně ani pozitivně, podal včasné námitky proti směnečnému rozkazu, plnil procesní povinnosti dle pokynů soudu, poté navrhl přerušení řízení, ukončil právní zastoupení a dál již zůstal zcela pasivní. Pokud žalobce dovozuje, že tím, že se svým jednáním na prodloužení řízení nepodílel, má být jeho odškodnění, tak je jeho požadavek zcela v rozporu se smyslu uvedeného ustanovení a judikaturou ESLP i Nejvyššího soudu. Neutrální vliv jednání žalobce na délku odškodňovaného řízení pak znamená též neutralitu tohoto kritéria při výpočtu relutární satisfakce, jak správně uvedl již obvodní soud.

36. Třetím z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je postup orgánů veřejné moci během řízení. Ten je v případě soudů v občanskoprávním řízení definován maximou stanovenou v § 6 o. s. ř., podle kterého soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Z toho plyne, že by postup soudu v řízení měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci. K jednotlivým námitkám odvolatele lze uvést, že není oprávněná výtka, že soud v odškodňovaném řízení nereagoval na podnět policie z roku 2005, neboť podle skutkových zjištění soudu soud naopak reagoval a žalobce [datum] svou existenci doložil. Určitou prodlevu (21 měsíců) však lze seznat po pravomocném skočení vedlejšího řízení, a to od konce září 2018, kdy uplynula lhůta poskytnutá k prokázání existence účastníků až do [datum], kdy soud přistoupil ke kvalifikované výzvě včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti a až na základě nečinnosti žalobce po obdržení kvalifikované výzvy přistoupil k vydání konečného rozhodnutí. [ulice] řízení, jak správně zmínil obvodní soud, bylo možno považovat za plynulé a koncentrované, prosto zásadnějších průtahů až do července 2010, když ani odvolací soud dobu sedmi měsíců od předložení spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku do vydání kasačního rozhodnutí dne [datum] nevnímá jednak jako závažnou pro celkovou dobu řízení, a jednak odpovídající hmotněprávní složitosti odvolacího řízení, neboť probíhal meritorním přezkum rozsudku o právně i skutkově složité věci zakončený kasačním rozhodnutím. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že vrchní soud nepřistoupil ke zrušení rozsudku soudu prvého stupně z důvodů zásadních procesních pochybení či nerespektování judikatury, ale pro jiný právní názor ohledně kauzálních námitek o zániku dluhu zajištěného zástavním právem, resp. námitek o vztahu žalovaného k prokuraindosantovi. K zásadnějším průtahům tak skutečně došlo až souvislosti s odvolacím řízením proti rozsudku z [datum] v době předkládání spisu odvolacímu soudu: od [datum] do [datum] (8 měsíců), v období od předložení spisu Nejvyššímu soudu dne [datum] do rozhodnutí ze dne [datum] (23 měsíců) a od předložení spisu Nejvyššímu soudu dne [datum] do rozhodnutí dne [datum] 22,5 měsíce (ke kterému sice došlo až po pravomocném skončení vloženého řízení, avšak před rozhodnutím soudu v odškodňovaném řízení o pokračování v řízení, tedy stále v době přerušení řízení, kdy byl navíc soud liknavý i samotném odškodňovaném řízení). Dále pak v období od [datum] do [datum] došlo nesystematickým postupům soudů, kdy prvostupňový soud se opakovaně snažil spis předložit k rozhodnutí o odvolání a vrchní soud mu dával pokyny ke splnění povinností soudu prvního stupně (a to právě v souvislosti se zánikem hmotněprávní subjektivity zahraniční právnické osoby, které však zůstala zachována procesní způsobilost). Stejně tak po výzvě ze dne [datum] k zaplacení soudního poplatku za odvolání rozhodl soud, byť nebyl nečinný (avšak jeho rozhodnutí o zastavení opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků odvolací soud zrušil s pokynem nepřihlížet k této žádosti), tak přesto o zastavení řízení rozhodl až [datum] (14 měsíců). Dobu 4 let a 5,5 měsíce trvajících průtahů (když průtah zahrnující stejné časové období, ale samostatně vyhodnocený jak v odškodňovaném tak ve vedlejším řízení, samozřejmě prodloužil celkovou dobu řízení jen jednou, neboť tento stav probíhal současně) a 2,5 roku chaotického postupu se pak způsobily prodloužení řízení o téměř 7 let a významně tak přispěly k celkové délce řízení. Argumentoval-li obvodní soud ve vztahu ke zjištěnému nekoncentrovanému postupu soudů včetně průtahů, že při jejich promítnutí do celkové výše přiznaného zadostiučinění je třeba zohlednit to, že právě toto představovalo rozhodující skutečnost, jež způsobila, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a proto není důvod základní zadostiučinění z tohoto důvodu dále navyšovat, odchýlil se tím od ustálené judikatury (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1290/2014, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2596/2021, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Judikatura odmítla závěr, podle kterého by při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo možné nezhodnotit zjištěné průtahy v řízení s odůvodněním, že další navýšení základního odškodnění pro tuto nečinnost by představovalo„ duplicitní odškodnění“, neboť je to právě a jen tato nečinnost, která činí řízení odškodnitelným. Ve smyslu Stanoviska Cpjn 206/2001 nejde o duplicitní hodnocení kritérií demonstrativně uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, ale o posouzení stejného kritéria ve vztahu ke dvěma různým závěrům. Nelze tak bez dalšího odmítnout hodnocení zjištěné skutečnosti s odkazem na závěry týkající se posuzování přiměřenosti celkové délky řízení, aniž by soud vysvětlil, proč zjištěná skutečnost týkající se postupu soudu neměla zásadní vliv na zvýšení nemajetkové újmy“. Samozřejmě ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem, jehož se v posuzovaném řízení dopustil, musí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění. Z ustálené judikatury tak plyne, že důvod pro navýšení základního odškodnění nemajetkové újmy zakládají pouze taková procesní pochybení orgánu veřejné moci, která lze hodnotit jako závažná, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 679/2017, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2182/2020, nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3411/2011). Protože celkové průtahy a nesoustředěný postup soudů ve fázi podání odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne [datum] ve vedlejším řízení měly zároveň velmi podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení, tak právě proto svým rozsahem představují takové závažné pochybení, které je nutno zohlednit i při modifikaci satisfakce. Pokud soud tedy uzavřel, že se na celkové délce posuzovaného řízení jako nejvýznamnější a převažující příčina negativně podílel postup soudů a to natolik, že převýšil i kritérium složitosti řízení, tak se tento závěr měl projevit ve výpočtu satisfakce a to navíc odpovídajícím způsobem, a to dle váhy tohoto kritéria na celkové délce řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 35/2012, nebo sp. zn. 30 Cdo 145/2022). Odvolací soud pak účinky tohoto kritéria na délku řízení vyhodnotil jako důvod pro zvýšení základní částky o 50 %.

37. Čtvrtým z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) je význam předmětu řízení pro poškozeného, což je kategorie nejdůležitější pro úvahu o formě satisfakce. V posuzované věci se poškozený vedlejšího řízení vůbec neúčastnil, a proto lze uvedené hledisko posuzovat jen v rámci samotného odškodňovaného řízení, kde jednalo o běžný podnikatelský spor, tj. bez vlivu na modifikaci satisfakce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Pokud žalobce tvrdil zvýšený význam, tak byl povinen toto své tvrzení prokázat. Žalobce se pak omezil jen na tvrzení, že výše žalované částky je důvodem extrémního zvýšení významu řízení pro účastníka, ale neuvedl nic o tom, jak byla nepřiměřenou délkou řízení ovlivněna jeho situace; stát zde totiž neodpovídá za to, zda má žalovaný pro sebe likvidační dluhy či nikoliv, ale jen za újmu vzniklou tím, že o jeho povinnosti zaplatit nebylo včas rozhodnuto. S tvrzením žalobce, že zvýšená újma je daná pouhou výší žalované částky, tak rozhodně souhlasit nelze, protože význam řízení pro účastníka je svým způsobem subjektivní kategorií a podstatné je, co je pro účastníka„ v sázce“, o jaké povinnosti v řízení jde a do jaké míry jsou tyto povinnosti součástí života poškozeného. V tomto případě po přerušení řízení žalobce ukončil své právní zastoupení, o vývoj v řízení se vůbec nezajímal, právě tento jeho projev nejlépe vypovídá o skutečném reálném významu řízení pro žalobce. Soud správně uzavřel, že aby bylo možno uvažovat o zvýšeném význam řízení pro poškozeného pouze s ohledem na výši žalované částky, tak by musel být poškozený ve skutečném ohrožení, že bude muset předmětnou částku reálně zaplatit (tedy že takovým majetkem disponuje). Pokud je však účastník nemajetný, nelze jakkoliv odvozovat zvýšení významu řízení od extrémní výše žalované částky. Žalobce ani jeho zástupce se k odvolacímu řízení nedostavili, připravili se tak o možnost poučení ze strany soudu a jsou tak povinni nést negativní následky s tím spojené v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního o zvýšeném významu předmětu řízení. Pro žalobce se navíc nemůže jednat o nijak překvapivý postup, neboť soud prvního stupně právě nemajetností žalobce argumentoval (vycházel dokonce z listiny předložené žalobcem) a žalobce netvrdil ani neprokazoval svou majetnost, jen soudu vyčítal, že tuto skutečnost zjistil neprocesním způsobem. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že toto kritérium nemá vliv ani na úvahu o přiměřenosti délky řízení a ani na modifikaci relutární satisfakce.

38. K námitce týkající se toho, že určení procentuální modifikace není přesně odůvodněno, a proto jsou uvedené modifikace nepřezkoumatelné, odvolací soud dodává, že právo na přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu nemá exaktní podstatu a že nemůže být nikdy dokonale bezezbytku ve smyslu úplné restituce naplněno, proto nelze očekávat ani zcela exaktní výpočet této výše; soud je schopen pouze přiblížit způsob určení, ale nelze zcela skutečně explicitně vysvětlit žádnou z použitých veličin, jedná se totiž o příklad soudcovského dotváření práva při aplikaci normy s relativně neurčitou hypotézou, když též sama nemajetková újma sama je subjektivní kategorií obtížně definovatelná, objektivně komplikovaně vyjádřitelná.

39. Matematicky se tak základní částka [částka] snižuje o 70 % a zvyšuje o 50 % (tj. [částka]), z čehož již [částka] bylo žalobci přiznáno a oprávněný nárok žalobce tak činí [částka].

40. Podle ustálené judikatury (viz bod 10 Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] č. Cpjn 206/2010) poškozený má právo na úrok z prodlení zásadně ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalované byla doručena výzva k plnění ve smyslu § 14 OdpŠk dne [datum], což odvolatel nijak skutkově nezpochybňuje a ani žádné konkrétní námitky ohledně zamítnutí úroku z prodlení za den [datum], kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení, nevznáší. Odvolacímu soudu tak nezbývá, na zcela správné a detailní odůvodnění soudu prvního stupně odkázat.

41. Odvolací soud proto zamítavý výrok napadené rozhodnutí potvrdil v rozsahu úroku prodlení z částky [částka] za den [datum] a co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (§ 219 o. s. ř.). Co do částky [částka] s příslušenstvím pak odvolací soud napadené rozhodnutí změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o s. ř. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V již zmíněném rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 Nejvyšší soud vyložil, že na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, (ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 958/2014, shodně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 374/2014 a další). Z uvedeného vyplývá, že tarifní hodnota sporu činí [částka] a odměna za 1 úkon právní služby tak podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění činí [částka] (jak správně uvedl soud prvního stupně).

43. V relevantním období zástupce poskytl žalobci 3 úkony právní služby: v řízení před soudem prvního stupně ve smyslu § 11 odst. 1 AT (převzetí věci, sepis žaloby a účast na jednání soudu) a 1 úkon právní služby v řízení před soudem odvolací (odvolání ve věci samé). Žalobci tak vzniklo právo na náhradu nákladů spočívající v odměně advokáta 4 x [částka], náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v platném znění 4 x [částka] a náhradu 21% DPH podle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka], celkem tedy [částka] Náklady žalobce dále tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu [částka].

44. Za uplatnění nároku u žalované dle § 14 OdpŠk náhrada nákladů nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk), námitka protiústavnosti daného ustanovení byla opakovaně odmítnuta Nejvyšším i Ústavním soudem (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3120/11, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1191/2011) a odvolatel ani s žádnou argumentací, kterou by měl být ustálený výklad jasné a srozumitelné normy prolomen.

45. Stejně tak odvolací soud nepovažuje za účelný úkon právní služby podání námitek proti výzvě o zaplacení soudního poplatku, neboť bylo zjištěno, že třetí osoba zaplatila bez výzvy soudu soudní poplatek, aniž vysvětlila, že platí poplatek za žalobce. Tyto informace pak vyplývají právě až z námitek zástupce, na základě kterých pak mohl být soudní poplatek s tímto spisem spárován.

46. Žádný další úkon právní služby pak podle obsahu spisu poskytnut nebyl. Listiny prokazující existenci žalobce včetně jednatelského oprávnění, osoby, která udělila za žalobce plnou moc advokátce, měly být předloženy současně se žalobou, takže jejich samostatné předložení lze považovat za neúčelný úkon právní služby a navíc se nejedná ani o samostatně účtovatelný úkon právní služby ve smyslu § 11 AT.

47. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že rovněž odvolací soud má za to, že o 12 dnů delší než zákonná lhůta není pro žalobce nadměrně zatěžující a neúměrně ho neznevýhodňuje, přičemž úrok z prodlení je mu přiznán až do úplného zaplacení dluhu, když navíc proti této delší lhůtě žalobce ani nebrojí.

Poučení