10 C 135/2021-127

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupená [anonymizováno 7 slov], [IČO] sídlem [adresa] o žalobě o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, (§ 13 zákona č. 82/1998 Sb.) o 562 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 53 122,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 509 377,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 46 667,43 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 19. 4. 2021 domáhal zaplacení částky ve výši 562 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 Nc 3980/2005 je vedena exekuce, v níž je žalobce povinným a oprávněným je [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], číslo společnosti [číslo], se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Exekuci vede soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], exekutorského úřadu [část obce]. Žalobce, respektive jeho matka [jméno] [příjmení] jako jeho opatrovnice, navrhla podáním z 4. 4. 2008 doručeným soudu 7. 4. 2008, částečné zastavení exekuce co do již uhrazené částky 337 956,81 Kč a nákladů nalézacího řízení 19 656 Kč. Dne byl 1. 10. 2018 soudní exekutorce doručen další návrh na zastavení exekuce podaný žalobcem, který soud posoudil jako doplnění původního návrhu. Teprve usnesením z 17. 4. 2020 soud exekuci zcela zastavil. K odvolání oprávněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením z 31. 8. 2020, a toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno 19. 10. 2020. Žalobce dále uvedl, že v uvedeném exekučním řízení byla značně překročena rozumná délka řízení, neboť řízení o návrhu na zastavení exekuce probíhalo více než 12,5 roku. Žalobce proto požadoval za období od 8.4.2008 do 7.4.2010 částku 15 000 Kč, za dobu od 8.4.2010 do 7.4.2020 částku celkem 150 000 Kč a od 8.4.2020 do 19.10.2002 částku 7 500 Kč, tedy celkem 172 500 Kč. Žalobce dále požadoval náhradu nemateriální újmy ve výši 30 000 Kč za každý započatý rok řízení, tedy celkem 390 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že po celou dobu, kdy soud nerozhodl, byl v nejistotě o výsledku řízení, neboť byl o řízení informován svojí matkou, které udělil plnou moc k řešení pohledávky. Poslední zprávu měl ve smyslu, že soud by měl zaslat rozhodnutí počátkem roku 2009. Situace byla pro žalobce značně traumatizující, protože po jeho návratu ze zahraniční mu bylo doručeno vyčíslení pohledávky na cca 4 000 000 Kč, a to přesto, že po celou dobu pobytu mimo Českou republiku zasílal peněžní prostředky na úhradu dluhu podle dohody s původním věřitelem z 8. 8. 1996. Ve věci byla rovněž nařízena dražba nemovitosti, ke které má žalobce dlouhodobý citový vztah. Žalobce měl i osobní a zdravotní problémy. Věc měla negativní vliv na jeho rodinný život a neblaze působila na jeho psychiku, i psychiku jeho matky. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, která pouze konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalobce však toto odškodnění nepovažoval za dostačující.

2. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, a poukázala na to, že žalobce požaduje zadostiučinění ve formě dvou nároků. Jednak se jedná o částku z titulu nesprávného úředního postupu a jednak o částku z titulu odpovědnostního, který však žalobce blíže neodůvodnil. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok, a proto konstatovala, že v řízení vedeném u zdejšího soudu o návrhu na zastavení exekuce došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Tím došlo k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná zjistila, že v předmětném exekučním řízení zahájeném 18. 4. 2005 byla žalobci ustanovena jako opatrovník jeho matka, která za něj vyřizovala veškeré záležitosti. Matka žalobce podala u soudu dne 7. 4. 2008 návrh na částečné zastavení exekuce. Žalobce se o tomto řízení dozvěděl až v březnu 2018 po jeho návratu ze zahraničí. Teprve od této doby mohla žalobci začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Průtahy, které v řízení do té doby nastaly, nemohly žalobci způsobit žádnou nemajetkovou újmu. Protože žalovaná zjistila prodlevu ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu od července 2019 do března 2020, považovala zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce za dostatečné. Po aktivním vstupu žalobce do řízení bylo o návrhu na částečné zastavení exekuce rozhodnuto po dvou letech a sedmi měsících. V mezidobí při tom bylo rozhodováno o návrhu žalobce na odklad výkonu rozhodnutí a o jeho žádosti o ustanovení právního zástupce. Skutkově byla věc poměrně složitá a nepřehledná, soud si musel vyžádat řadu podkladů od opatrovnice, žalobce a původního věřitele. K nepřehlednosti přispěly i rozpory v údajích poskytnutých původním věřitelem. Rozhodováno bylo na dvou stupních. Ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení, žalovaná odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 206 [číslo] a namítla, že žalobci náleží úrok z prodlení až od 3. 6. 2021.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení pod sp. zn. 11 Nc 3980/2005, v němž byla nařízena exekuce. Žalobce byl v řízení povinným a oprávněnou byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], číslo společnosti [číslo], sídlem [adresa], [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země]. Žalobce v řízení původně zastupovala jeho matka [jméno] [příjmení] jako opatrovník, která podala dne 7. 4. 2008 návrh na částečné zastavení exekuce. Opatrovnice žalobce pak podáním z 1. 3. 2018 odvolala své opatrovnictví. Následně bylo zjištěno, že žalobce má adresu v České republice, a z tohoto důvodu soudní exekutorka netrvala na ustanovení opatrovníka žalobci. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce podal u soudní exekutorky návrh na zastavení exekuce 1. 10. 2018 Okresní soud v Berouně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce usnesením z 17. 4. 2020 O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval Krajský soud v Praze, který vydal rozhodnutí 31. 8. 2020. Mezi účastníky nebylo také sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 562 500 Kč dopisem z 2. 12. 2020, který byl téhož dne žalované doručen. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Z podstatného obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 11 Nc 3980/2005 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], číslo společnosti [číslo], sídlem [adresa], [země] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] [země] jako oprávněná podala u zdejšího soudu dne 18. 4. 2005 návrh na nařízení exekuce. Exekučním titulem byl platební rozkaz vydaný Krajským obchodním soudem v [obec] dne 29. 4. 1996, č.j. 69 Ro 1350/95-12, ve prospěch [právnická osoba] (dále také jako„ banka“) proti žalobci jako povinnému ve výši 491 345 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení ve výši 19 656 Kč. Komerční banka postoupila svoji pohledávku za žalobcem smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2003 [právnická osoba] s.r.o. s tím, že ke dni 30. 9. 2002 tato pohledávka představovala pouze jistinu 288 651,84 Kč. Příslušenství bylo ve smlouvě vyčísleno ve výši 0,00 Kč a dále nebylo nijak blíže konkretizováno. [právnická osoba] pak postoupila na oprávněnou pohledávku vyplývající z výše uvedeného platebního rozkazu ve výši 491 345 Kč s příslušenstvím Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.9.2003 Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 18. 5. 2005 nařídil exekuci vůči žalobci jako povinnému pro pohledávku ve výši 491 345 Kč s úrokem z prodlení e výši 25 % od 22. 2. 1995 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 19 656 Kč. Usnesení nabylo právní moci až 22. 3. 2011. S ohledem na to, že soudu nebyl znám pobyt žalobce, sdělila matka žalobce [jméno] [příjmení] dne 28.5.2007, že souhlasí s ustanovením opatrovníkem, a že má od žalobce plnu moc k veškerému úřednímu jednání a podepisování. Usnesením zdejšího soudu z 27. 9. 2007 proto byla [jméno] [příjmení] ustanovena opatrovníkem žalobci. V rámci dožádaného výslechu u Okresního soudu ve [obec] dne 12. 3. 2008 [jméno] [příjmení] sdělila, že se žalobce zdržuje více jak 10 let v zahraničí a občas se jí ozve. Dále uvedla, že žalobce již není povinen hradit částku dle platebního rozkazu s ohledem na uznání dluhu z 8. 8. 1996 vůči [právnická osoba], podle něhož k tomuto dni činil dluh 480 141,84 Kč a žalobce se zavázal splácet 3 000 Kč měsíčně. Matka žalobce současně toto uznání soudu předložila. Dále poukázala na potvrzení banky, podle něhož bylo k 15.1.2008 na dluh zaplaceno 337 956,81 Kč. [jméno] [příjmení] rovněž předložila doklad o tom, že 3.12.1998 uhradila za žalobce náklady řízení 19 656 Kč (viz spis vedený u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. Cd 40 2008). [jméno] [příjmení] pak podáním doručeným soudu dne 7.4.2008 navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 337 956,81 Kč a nákladů řízení s odkazem na svůj výslech dne 12. 3. 2008. Oprávněná podáním doručeným soudu 14. 4. 2008 sdělila, že mělo být na dluh zaplaceno 236 500 Kč, a že požádala banku o vysvětlení. Oprávněná pak podáním doručeným soudu 16.4.2008 rovněž navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 281 500 Kč jako úroků ve výši 25 % ročně z částky 491 345 Kč od 22.2.1995 do 9.6.1997. Matka žalobce v podání doručeném soudu 29.1.2009 namítla, že žalobci nebylo oznámeno postoupení pohledávky, a že řádně splácel dluh podle dohody bance. S ohledem na to, že na dluh již bylo uhrazeno 416 499 Kč, namítala neplatnost smluv o postoupení a nesplatnost úroku. Dále uvedla, že se nikoliv jako opatrovník, ale jako matka cítí morálně povinna dluh zaplatit. Podle potvrzení banky bylo ke dni 17.12.2008 zaplaceno na dluh celkem 384 157,37 Kč. Při ústním jednání konaném u zdejšího soudu dne 11. 2. 2009 matka žalobce sdělila, že stále platí bance 3 000 Kč měsíčně. Souhlasila s tím, že (opětovně) doloží dohodu s bankou z 8. 8. 1996. Podáním z 11.5.2009 matka žalobce navrhla zastavení exekuce co do částky 425 500 Kč. Přípisem z 30.6.2009 pak sdělila, že s bankou neúspěšně telefonicky řešila nesrovnalosti. Oznámili jí, že jí bylo 18.3.2009 sděleno, že dluh byl v roce 2003 prodán, a banka jí proto navrhuje vrátit 186 000 Kč, s čímž nesouhlasila, neboť celý dluh již téměř zaplatila (viz rovněž přípis banky na č.l. 56 a přípis z 4.5.2009). Ze sdělení banky z 12.3.2009 vyplývá, že za žalobce hradila splátky jeho matka. Soud dle pokynu z 10.7.2009 vyzval banku, aby sdělila, na základě čeho přijímala platby od matky žalobce; tento pokyn byl vypraven 31.7.2009. Banka přípisem z 18.8.2009 potvrdila, že pohledávku za žalobcem postoupila, a přesto eviduje platby od matky žalobce ve výši 141 000 Kč. Matka žalobce podáním doručeným soudu 15.12.2009 opětovně vznesla námitky ohledně postoupení pohledávky, a nařízení výkonu rozhodnutí. Současně navrhla zastavení exekuce v celém rozsahu. V podání doručeném soudu 12.7.2010 sdělila, že si nevyzvedla z banky částku 186 000 Kč, protože ji uhradila na dluh a nesouhlasila s jejím vrácením. Ve věci psala podání za pomoci advokáta, přičemž banka na její žádosti nereagovala. Dále uvedla, že žalobce dluh poctivě splácel a ona jej chtěla doplatit podle splátkového kalendáře. Proto vše prodala a zbyl jí jen důchod 10 703 Kč. Dále sdělila, že její zdravotní stav jí nedovoluje se věcí dále zabývat. Věc byla přidělena 1.7.2010 novému soudci. Soud poté řešil, zda matka žalobce odvolala svůj souhlas být opatrovníkem. Přípisem doručeným soudu 11.3.2011 matka žalobce sdělila, že i nadále bude opatrovníkem žalobce. Dne 7.6.2011 pak žádala telefonicky o prodloužení lhůty k vyjádření s ohledem na její dovolenou. Podáním doručeným soudu 4.7.2011 matka žalobce namítla, že žalobci nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky, protože byl v té době již dlouhodobě v cizině. Matka žalobce opětovně předložila soudu uznání dluhu z 8.8.1996. Dne 15.3.2012 byla věc přidělena nové soudkyni. Přípisem z 15.1.2014 soud vyzval oprávněnou, aby předložila smlouvu o postoupení pohledávek, a vysvětlila rozpory v postoupení. Současně učinil dotaz na banku, zda eviduje platby od matky žalobce, a požádal o jejich vyčíslení ke dni převodu včetně příslušenství. Banka přípisem z 5.2.2014 sdělila, že postoupena byla pouze jistina úvěru ve výši 288 641,84 Kč, a že po postoupení pohledávky matka žalobce hradila bez právního titulu pravidelně měsíčně 3 000 Kč, a uhradila celkem 186 000 Kč. Z této částky banka zaslala [právnická osoba] s.r.o. v listopadu 2008 částku 45 000 Kč, a zbytek (141 000 Kč) byl převeden do mimořádných výnosů banky. Věc poté převzala nová soudkyně. Přípisem doručeným soudu 30.5.2017 a 16.10.2017 vznesla soudní exekutorka dotaz, zda může pokračovat v exekuci prodejem nemovitých věcí žalobce. Věc byla 1. 2. 2018 přidělena nové soudkyni. S ohledem na dotaz soudu, sdělila matka žalobce telefonicky dne 9.2.2018, že i nadále bude opatrovníkem. Dne 20.2.2018 pak telefonicky sdělila, že již nebude opatrovníkem žalobce, protože žalobce s ní nekomunikuje a nic o něm neví. Podáním doručeným soudu 1. 3. 2018 matka žalobce odvolala své opatrovnictví s odkazem na svůj zdravotní stav (viz rovněž její přípis soudní exekutorce z 2.5.2018). Soudní exekutorka sdělila 28. 5. 2018 soudu, že žalobce má adresu v České republice, a proto netrvá na ustanovení opatrovníka. Žalobce podáním ze dne 30. 5. 2018 a doručeným soudu 1. 6. 2018 požádal o ustanovení právního zástupce s ohledem na jeho zdravotní stav, kdy trpí poškozením sítnice, nemá finanční prostředky a je bez práce (viz rovněž potvrzení Úřadu práce, podle něhož byl žalobce evidován od 16.5.2018). listinu označil spisovou značkou zn. 11 Nc 3980/2005. Soud následně řešil žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků, jak vyplývá z pokynu z 7.7.2018. Žalobci byly na žádost jeho právního zástupce z 11.7.2018 zaslány dne 17.7.2018 listiny, které byly přiloženy k návrhu na zahájení exekuce. Soudní exekutorka přípisem z 19.10.2018 předložila soudu návrh žalobce na zastavení exekuce, který u ní podal 1.10.2018. Věc pak byla opět předána dne 2.1.2019 nové soudkyni. Soud poté dne 25.1.2019 vyzval žalobce ke sdělení, zda trvá na ustanovení zástupce. K žádosti soudu oprávněná poskytla oznámení o postoupení pohledávky od původního věřitele (Komerční banky). Soud pak usnesením ze dne 15.2.2019 zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Žalobce podáním doručeným soudu 10.5.2019 doplnil svůj návrh na zastavení exekuce. Současně namítl, že oprávněná nemá nárok na zaplacení úroků a předložil přehled měsíčních splátek. Ústní jednání nařízené na 15.5.2019 bylo odročeno z důvodu nemoci soudkyně. Podáním doručeným soudu 15.5.2019 soudní exekutorka předložila soudu návrh žalobce na odklad exekuce spolu s vyčíslením dluhu, který podle soudní exekutorky činil 4 102 719,39 Kč. Z usnesení soudní exekutorky z 9.5.2019 je zřejmé, že 30.4.2019 nařídila dražební jednání na dražbu nemovitostí žalobce, proti kterému podal žalobce odvolání dne 6.5.2019 Soudní exekutorka proto dražbu odložila na neurčito. Soud dle pokynu ze dne 22.5.2019 požádal banku o sdělení, kolik bylo uhrazeno na dluh žalobce do postoupení pohledávky na [právnická osoba], kolik po tomto postoupení a jaká částka byla z této částky zaslána uvedené společnosti, a zda byl dluh úročen. Podáním doručeným soudu dne 29.5.2019 banka sdělila, že doklady byly s ohledem na destiletou skartační lhůtu skartovány, případně předány [právnická osoba], s.r.o. a odkázala na své vyjádření z 3.2.2014. Dále uvedla, že náklady řízení byly uhrazeny v prosinci 1998. Soud usnesením ze dne 29.5.2019 odložil předmětnou exekuci do pravomocného skončení řízení o návrzích povinného a oprávněné na zastavení exekuce. Usnesení nabylo právní moci 19.6.2019. Při ústním jednání konaném dne 24.7.2019 žalobce dodatečně schválil plnění poskytnutá jeho matkou bance. Žalobce uvedl, že byl v USA od roku 1998 do 12.4.2018 a s matkou komunikoval pouze příležitostně. Při svém výslechu žalobce uvedl, že se vrátil do České republiky, protože jeho matka utrpěla mozkovou mrtvici. Tehdy u ní našel dopis z listopadu nebo prosince 2017, a teprve z této listiny se dozvěděl o vedené exekuci a dovodil, že celá situace vznikla kvůli problému s Komerční bankou. Žalobce pak začal zjišťovat, o co se jedná. Zdejší soud dle pokynu soudkyně z 30.3.2020 vyzval soudní exekutorku k vyčíslení nákladů exekuce a usnesením ze dne 17.4.2020 zastavil exekuci v celém rozsahu. Oprávněná se proti tomuto usnesení odvolala podáním doručeným soudu 12.5.2020. Spis byl dne 14.5.2020 předložen odvolacímu soudu. Jednání nařízené původně na 24.6.2020 bylo na žádost žalobce odročeno na 22.7.2020. Žalobce podáním doručeným soudu 27.7.2020 předložil soudu doklady o dalších třech platbách, a proto bylo nařízeno další jednání na 19.8.2020 Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.8.2020 změnil rozhodnutí zdejšího soudu tak, že exekuci zastavil co do částky 436 703,16 Kč a 25 % úroků a nákladů řízení. Současně zamítl návrh žalobce na zastavení exekuce co do částky 54 641,84 Kč, neboť nedoložil, že by tuto částku uhradil. Toto rozhodnutí spolu s usnesením zdejšího soudu ze dne 31.8.2020 nabylo právní moci 20.10.2020. Právní moc byla na rozhodnutí vyznačena 26.10.2020.

5. Ze záznamů z Nového lunárního kalendáře za rok 2011, vyplývá, že matka žalobce si zaznamenala, že jí dne 24. 2. přišel dopis od žalobce s čestným prohlášením pro VZP pojišťovnu, dne 4. 3. telefonovala soudci do [obec], že bude dále opatrovnicí, a v tomto smyslu dne 10. 3. odeslala soudu odpověď (viz pozn.„ pokrač.“). Dne 17. 3. telefonicky hovořila se žalobcem, že jí pošle počítač přes„ [jméno]“. Dne 1. 5. matka žalobce telefonicky hovořila se žalobcem, nicméně není zřejmé, co řešili. Dne 17. 5. opět telefonovala se žalobcem, který se zlobil, že [jméno] nevyzvedl balík od žalobce. Dne 28. 6. matka žalobce telefonovala na Okresní soud v Berouně ohledně napsání vyjádření, které dne 29. 6. napsala a 1. 7. odeslala zdejšímu soudu.

6. Z výpisu z účtu matky žalobce a potvrzení vyplývá, že žalobce zaslal na její účet dne 11.2.2000 částku 1 493,10 USD, dne 29.6.2000 částku 3 593,17 USD, dne 13.12.2000 částku 3 493,17 USD, dne 30.10.2001 částku 1 993,17 USD a dne 13.12.2002 částku 3 000 USD. Z výpisu nevyplývá, že by matka žalobce těmito penězi hradila předmětný dluh žalobce.

7. Z jednotlivých letenek spolu s potvrzením o pojištění vyplývá, že matka žalobce cestovala do USA v roce 1999, 2003 a naposledy v roce 2004. 8. [jméno] [příjmení] ve svém písemném prohlášení ze dne 30. 7. 2021 a 5. 8. 2021 uvedla, že se žalobcem byla pořád v kontaktu, často jí volal a dlouze si povídali. Vždy se ptal na splácení úvěru, resp. na půjčku řešenou u Okresního soudu v Berouně. Žalobce jí posílal dolary na účet, které proměnila na české koruny a zaplatila úvěr v Komerční bance. Najednou jí přišla pozvánka od soudu z [obec], a při jednání pak vysvětlovala, že žalobce splácí dluh Komerční bance. Soudkyně od ní vyžadovala doklady, a pak se dlouho nic nedělo. Poté byla opět pozvána na jednání do [obec]. Celou dobu byla v kontaktu se žalobcem pouze telefonicky. Mladý soudce jí pak řekl, že vše potřebné zařídí, a že má čekat na další pozvání. [jméno] [příjmení] pak žalobci řekla, že bude čekat, žalobce ale po ní žádal, aby nečekala a na soud zavolala.

9. Z protokolu sepsaného Okresním soudem ve [obec] na místě samém dne 14. 10. 2021 ve věci dožádaného výslechu matky žalobce a přípisu tohoto soudu vyplývá, že matka žalobce nebyla s ohledem na její zdravotní stav schopna odpovědět na položené otázky ohledně toho, zda a případně kdy se žalobce dozvěděl o návrhu na zastavení exekuce.

10. Z výzvy k zaplacení náhrady škody ze dne 2. 12. 2020 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k neprodlenému zaplacení částky ve výši 562 500 Kč a vyčíslil svůj nárok shodně jako v žalobě.

11. Ze stanoviska žalované ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 Nc 3980/2005 došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Podle žalované je konstatování nesprávného úředního postupu v tomto případě odpovídající formou odškodnění, a proto odmítla nahradit žalobci škodu v penězích.

12. Z internetové stránky [webová adresa] soud zjistil, že inflace činila 1,9% v roce 2011, 3,3 % v roce 2012, 1,4 % v roce 2013, 0,4 % v roce 2014, 0,3 % v roce 2015, 0,7 % v roce 2016, 2,5 % v roce 2017, 2,1 % v roce 2018, 2,8 % v roce 2019, 3,2 % v roce 2020 a 3,8 % v roce 2021.

13. Z výpovědi žalobce vyplývá, že dlouhodobě pobýval v USA. Odcestoval tam, aby vydělal peníze a splatil dluh. Žalobce uvedl, že jej nikdo nenutil vypovídat tak, jak vypovídal u soudu dne 24. 7. 2019. Námitky proti protokolaci nevznesl. Žalobce k obsahu daného protokolu uvedl, že to bylo špatně pochopeno, protože svoji výpověď myslel tak, že o celé záležitosti věděl po celou dobu, kdy byl v zahraničí. Matka jej informovala vždy, když jí zavolal. Dával jí instrukce, co má činit, a předpokládal, že tak činí. Ptal se jí, jak proběhlo jednání, a říkal jí, aby na druhé jednání vzala doklady o zaplacení, které schovávala. Také říkal, že je nesmysl, aby platil nějaké firmě, když vše splácí Komerční bance. Jeho matka na jeho pokyn vezla k soudu dohodu s Komerční bankou. Matka mu poté říkala, že proběhlo jednání, na které se protistrana nedostavila, a že soud přijal doklady, a bude vyrozuměna o dalším postupu. To se mu však nezdálo, a proto ji nutil, aby volala na soud, kdy bude další jednání. Žalobce zasílal matce finanční prostředky na úhradu dluhu, a to i přes souseda. Matka za ním byla v USA na návštěvě. Žalobce spoléhal na to, že když vše platí, je dluh vyřešen. Pozn. – peníze ale posílal jen do roku 2002 Nicméně posléze zjistil, že dluh zaplacen není, a narostl do obrovské částky, a to se pak řešilo. Je pravdou, že jeho matka prodala nějakou nemovitost a možná z těchto prostředků něco vyplatila, žalobce ale o tom nic blíže nevěděl. Žalobce nemohl věc řešit osobně, protože nemohl odcestovat z USA kvůli práci, která trvala až do roku 2016. Žalobce se vrátil domů, neboť jeho matka prodělala 13. 3. 2018 mozkovou mrtvici. Žalobce se domníval, že to bylo v důsledek zprávy, že soudní jednání není ukončeno. Situace byla pro žalobce ponižující, a takto ji vnímala i jeho matka. Někdy v listopadu nebo prosinci 2017 došel matce dopis, ohledně něhož mu naznačovala, že jí něco přišlo, ale nechtěla nic konkrétního říkat, a chtěla vše vyřídit sama. Nechtěla do toho žalobce zasvěcovat, protože jí to bylo trapné. Poté, co se žalobce vrátil 12. 4. 2018 ze zahraničí, zjistil, že přišel dopis ohledně nařízení exekuce na rodinnou chatu se zahradou, kterou vybudovali, a že dluží 4 000 000 Kč. Tato skutečnost žalobce šokovala. Když mu pak byl následně doručen dne 18. 4. 2018 dopis ohledně prodeje nemovitosti, myslel si, že dostane infarkt. Pokud jeho matka v roce 2018 uváděla, že s ním není v kontaktu, bylo to možná proto, že pro ni bylo vše šokující a myslela si, že to zvládne sama vyřešit. Žalobce s matkou předpokládali, že proběhne nějaké další jednání, ale nečekali, že částka bude činit přes 4 000 000 Kč. Žalobce se v současné době o matku stará a její stav vyžaduje 24ti hodinovou péči, protože má 4. stupeň závislosti. Žalobce má invalidní důchod 4 200 Kč, a z tohoto důvodu i žádal o ustanovení advokáta.

14. Žalobce ve svém písemném prohlášení uvedl, že mu jeho matka nechtěla sdělit obsah dopisu z roku 2017. Důvodem byl šok, který rovněž zažil, když se s jeho obsahem seznámil. Tento šok plynul ze zjištění, že jeho veškerá snaha vyřešit nedorozumění týkající se údajného neplacení splátek byla marná. Protože se pravidelně platil úvěr, společně s matkou předpokládali, že návrh na zastavení exekuce bude kladně vyřízen. Z tohoto důvodu bylo šokující sdělení soudu, že pohledávka oprávněné činí 4 mil. Kč, bylo to neuvěřitelné a jako zlý sen. Tato informace jeho matku zdeptala, hluboce zasáhla a ve finále zlomila, což se projevilo zhoršením jejího zdravotního stavu. Matka proto utrpěla během dvou měsíců mozkovou mrtvici z trvalými následky a 4. stupněm závislosti na péči.

15. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že je kamarádem žalobce ze školy a jsou velice blízcí přátelé. Žalobci bylo ukřivděno, protože zakoupil veterinární ordinaci v [obec], kterou mu pak ale z důvodu restituce vzali. Protože měl kvůli tomu půjčku v bance, musel ji zaplatit. Snažil se najít si práci. Aby mohl bance splácet, odjel někdy v roce 1998 do USA jako pomocná síla na stavbu. Tehdy chodil s nějakou dívkou a plánovali svatbu. Protože ale odjel do Ameriky, ze svatby sešlo. Pak se dozvěděl, že Komerční banka jeho dluh prodala v restituci, ale nedali mu to vědět. Jeho matka za ním jezdila, a když se s ní svědek potkal, bavili se, jak se žalobce má. Svědek byl s matkou žalobce v telefonickém kontaktu a nepravidelně se potkávali. Bavili se o tom, jak se žalobci daří a dále probírali zdraví. Svědek byl rovněž v nepravidelném telefonickém kontaktu se žalobcem. Svědek se jej ptal, jak to vypadá s placením jeho dluhu. Žalobce mu říkal, že posílá matce peníze, nebo že jí dal hotovost, když u něj byla. Jinak se o dluhu nebavili. Matka žalobce pak svědkovi potvrdila, že dostala peníze na splácení dluhu, který splácí. Dluh platila do nějakého roku, ale potom přestala, protože byla v [obec] nebo v [obec] na soudě kvůli neplacení dluhu. Říkala svědkovi, že údajně Komerční banka dluh někomu prodala, takže se divili, že to pořád platí. Bylo jí řečeno, že bude další jednání, ale pořád čekala, že jí někdo něco pošle. Jednou se o věci bavil se žalobcem, který říkal, že neví, kam posílají peníze, že je posílali bance, ale ta dluh jejich prodala někomu jinému. Proto říkal matce, aby přestala platit. Blíže se o tom s matkou žalobce svědek nebavil. Svědek věděl, že byla nějaká exekuce, ale nevěděl, zda byla proti paní [příjmení]. Dále uvedl, že to pak podala anglická společnost na ni, ale svědek nevěděl, na koho vlastně byl dluh. Minulý rok mu žalobce říkal, že má exekuci a pak dluh zaplatil. Svědek mu na to půjčil peníze, jednalo se o 50 000 nebo 60 000 Kč. Před tím se svědek bavil se žalobcem o exekuci v době, když byl soud a dluh měl činit 4 000 000 Kč. V roce 2017 dostala matka žalobce cévní mozkovou příhodu. Přiznala se potom, že tajila, že dluh žalobce vyskočil na 4 000 000 Kč. Proto se na začátku roku 2018 zhoršil její zdravotní stav. Na základě toho se potom žalobce vrátil domů. Zdravotní stav matky žalobce je v současné době vážný a není schopna se o sebe postarat. Žalobce ji krmí, musí s ní chodit na záchod, sprchovat ji a vařit jí. Když byl svědek u ní na návštěvě, chvíli jej poznávala, chvíli ne. Pokud jde o exekuci, žalobce byl naštvaný, do jaké situace se dostal.

16. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce čerpal úvěr u [právnická osoba] v souvislosti s pořízením nemovitosti. Tato nemovitost však byla vrácena v restituci, a žalobce proto přestal úvěr hradit. Z tohoto titulu vydal Krajský obchodní soud v [obec] dne 29. 4. 1996 platební rozkaz, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit [právnická osoba] částku 491 345 Kč s úroky z prodlení a náklady řízení ve výši 19 656 Kč. Žalobce svůj dluh vůči [právnická osoba] písemně uznal dne 8. 8. 1996, kdy k tomuto dni činila výše jeho dluhu 480 141,84 Kč. Žalobce se současně zavázal dluh splácet po 3 000 Kč měsíčně a banka mu odpustila úroky. Matka žalobce pak za žalobce uhradila dne 3.12.1998 náklady řízení dle platebního rozkazu ve výši 19 656 Kč. Protože žalobce chtěl vydělat finanční prostředky na úhradu dluhu, odjel v roce 1998 do USA. V té době měl před svatbou, ale s ohledem na jeho odjezd ze svatby sešlo. Ve splácení dluhu [právnická osoba] pak pokračovala matka žalobce [jméno] [příjmení]. Žalobce zasílal matce finanční prostředky v dolarové měně, naposledy dne 13.12.2002. Matka navštívila žalobce v USA třikrát, a to v letech 1999, 2003 a 2004 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2003 [právnická osoba] postoupila část své pohledávky, a to ve výši jistiny 288 651,84 Kč na [právnická osoba], s.r.o.. Tato společnost postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.9.2003 pohledávku podle výše uvedeného platebního rozkazu ve výši celkem 491 345 Kč, a to i s úrokem z prodlení a náklady řízení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Žalobce se v dané době již zdržoval v zahraničí, a proto mu nebylo ani jedno oznámení postoupení pohledávky doručeno. Okresní soud v Berouně nařídil exekuci vůči žalobci usnesením ze dne 18. 5. 2005 pro celou pohledávku ve výši 491 345 Kč s příslušenstvím ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako oprávněné. S ohledem na to, že soudu nebyl znám pobyt žalobce, byla mu usnesením zdejšího soudu z 27. 9. 2007 ustanovena opatrovníkem jeho matka. [jméno] [příjmení] podáním doručeným soudu dne 7. 4. 2008 navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 337 956,81 Kč a nákladů řízení, a to s ohledem na její splácení předmětného dluhu [právnická osoba] Oprávněná společnost z téhož důvodu navrhla podáním doručeným soudu 16.4.2008 částečné zastavení exekuce co do částky 281 500 Kč jako úroků ve výši 25 % ročně z částky 491 345 Kč od 22.2.1995 do 9.6.1997. V průběhu roku 2017 se soudní exekutorka rozhodla realizovat exekuci prodejem nemovitostí žalobce. Koncem roku 2017 byl matce žalobce doručen dopis, že dluh žalobce činí 4 mil. Kč. Matka žalobce odvolala svůj souhlas být nadále opatrovníkem žalobce a v březnu 2018 ji postihla mozková mrtvice. Žalobce se z tohoto důvodu vrátil 12. 4. 2018 do České republiky. Někdy po návratu se dozvěděl o probíhajícím řízení a o tom, že je vůči němu uplatňována pohledávka ve výši 4 mil. Kč. Žalobce podal dne 1. 10. 2018 návrh na zastavení celé exekuce. Soudní exekutorka vydala dne 30. 4. 2019 dražební vyhlášku na dražbu nemovitostí žalobce, proti kterému podal žalobce odvolání dne 6. 5. 2019. Z tohoto důvodu byla dražba odročena na neurčito. Žalobce doplnil svůj návrh na zastavení exekuce a navrhl odložení exekuce. Soud proto usnesením z 29. 5. 2019 předmětnou exekuci odložil a usnesením z 17.4.2020 zastavil exekuci v celém rozsahu. K odvolání oprávněné odvolací soud usnesením z 31. 8. 2020 toto rozhodnutí změnil a exekuci zastavil pouze částečně, přičemž žalobci zbývalo k zaplacení 54 641,84 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 20.10.2020. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované. Žalovaná konstatovala nesprávný úřední postup zdejšího soudu spočívající v nepřiměřené délce řízení, a porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, nicméně finanční kompenzaci žalobci odmítla.

18. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 odst. 1, písm. a) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle § 5, písm. b) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

21. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. Podle § 26 zákona pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

23. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Podle § 158 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.s.ř.“) ve znění účinném v době zahájení exekučního řízení (tj. k datu 18. 4. 2005) platí, že jestliže stejnopis rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.

25. Podle § 204 odst. 1 o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.

26. Podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) a h) o.s.ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku; a dále jestliže je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

27. Podle § 269 odst. 1 o.s.ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) rozhoduje zpravidla po předchozím jednání.

28. V projednávané věci se žalobce domáhal na žalované nahrazení škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v průtazích v řízení o návrhu na (částečné) zastavení exekuce.

29. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované podáním ze dne 2. 12. 2021 a do doby vyhlášení rozsudku jeho nárok nebyl žalovanou uspokojen. Podmínka stanovená § 15 odst. 2 zákona, tak byla splněna.

30. Matka žalobce, která mu byla ustanovena jako jeho opatrovník, navrhla podáním doručeným soudu 7. 4. 2008 částečné zastavení exekuce. Tento návrh posléze doplnila podáním doručeným soudu 15. 12. 2009 a navrhla zastavení exekuce v celém rozsahu. K tomuto návrhu se připojil sám žalobce podáním doručeným soudní exekutorce dne 1. 10. 2018 O návrhu na zastavení exekuce bylo pravomocně rozhodnuto až po dvanácti letech a šesti měsících, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci 20. 10. 2020. Důvodem byly průtahy na straně Okresního soudu v Berouně, které byly způsobeny jednak rozdílnými údaji, sdělovanými k věci původním věřitelem žalobce, a dále výměnou soudců, kteří měli daný spis na starosti. V době, kdy opatrovnice žalobce podala návrh na částečné zastavení exekuce, neplatila žádná lhůta, do kdy by měl soud o návrhu na zastavení exekuce rozhodnout, a tato lhůta nebyla do zákona zakotvena ani následně. Soud měl proto povinnost rozhodnout o návrhu v přiměřené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona.

31. Z komentáře ASPI, JUDr. Františka Ištvánka k ust. § 13 zákona, vyplývá, že„ Přiměřenost délky soudního řízení (i jiných řízení vedených orgány státu či územních samosprávných celků, v nichž je rozhodováno o významném soukromoprávním nároku) je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny), tak i právními předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy součástí právního řádu České republiky a mají při aplikaci přednost před zákonem (jedná se zvláště o čl. 6 odst. 1 větu první Úmluvy). … Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona, je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit.“ Soud se proto zabýval tím, zda byly úkony soudu činěny a rozhodnutí vydáno v přiměřené lhůtě.

32. Jestliže opatrovnice žalobce podala u soudu dne 7.4.2008 návrh na částečné zastavení exekuce co do částky 337 956,81 Kč a nákladů řízení 19 656 Kč, a k tomuto návrhu se připojila oprávněná, která podáním doručeným soudu 16.4.2008 navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 281 500 Kč jako úroků z prodlení, bylo možné předpokládat, že s ohledem na důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1, písm. g) a h) o.s.ř. bude ve věci nařízeno jednání ve smyslu § 269 odst. 2 o.s.ř. Toto jednání se mohlo konat s ohledem na obvyklou obsazenost jednacích síní a vytížení příslušného soudce za cca 2 měsíce poté, co návrh došel soudu, tedy do 7.6.2008, resp. do 16.6.2008. S ohledem na pochybnosti ohledně výše zaplacených splátek žalobcem a matkou žalobce na dluh a ohledně toho, zda je úvěr úročen, jakož i ohledně skutečnosti, zda postoupení pohledávky bylo žalobci řádně oznámeno, měl soud současně s nařízením jednání učinit dotaz na [právnická osoba] jako původního věřitele, kterému bylo i po postoupení pohledávky placeno, kolik bylo celkově na dluh zaplaceno, a kdy byly uhrazeny jednotlivé splátky. Takto to i ostatně učinil soud dle pokynu z 22. 5. 2019, na který banka reagovala přípisem doručeným soudu 29.5.2019. Banka v tomto přípise sděluje, že dokumenty již byly skartovány, nicméně pokud by soud vyzval banku dříve, doklady by byly soudu k dispozici před termínem jednání, neboť banka odpověděla na výzvu soudu během jednoho týdne. Současně měl soud ještě před konáním jednání vyzvat opatrovnici žalobce, aby doložila jednotlivé platby, tak jak je následně předložil sám žalobce poté, co vstoupil do řízení. Soud pak měl již od počátku zahájení exekučního řízení k dispozici Smlouvu o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], s.r.o., ze které vyplývá, že předmětem postoupení byla pouze pohledávka za žalobcem ve výši jistiny 288 641,84 Kč, tedy bez jakýchkoliv úroků a nákladů řízení. Proto by bylo možné při ústním jednání o návrhu na částečné zastavení exekuce bez dalšího rozhodnout. S ohledem na 30 denní lhůtu pro odeslání písemného vyhotovení rozhodnutí ve smyslu § 158 odst. 4 o.s.ř., mělo být toto rozhodnutí doručeno účastníkům nejpozději do 16. 7. 2008. Účastníci by pak měli 15 denní lhůtu podle ust. § 204 odst. 1 o.s.ř. pro podání odvolání, tedy by jej mohli podat nejpozději do 31. 7. 2008. Následně by bylo odvolání zasláno protistraně k případnému vyjádření, a po 15 dnech by spis mohl být předložen do 31. 8. 2008 k rozhodnutí odvolacímu soudu Odvolací soud by obdobně jako soud prvního stupně nařídil jednání opět do cca dvou měsíců, tj. do 31. 10. 2008, a do 30 dnů by pak vyhotovil rozhodnutí, které by bylo nejpozději do 30. 11. 2008 doručeno účastníkům. Nejpozději do tohoto termínu by tedy bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu opatrovnice žalobce.

33. Jestliže se žalobce vrátil do vlasti v dubnu 2018, a následně zjistil, že probíhá řízení o (částečném) zastavení exekuce, mělo být v té době již téměř deset let rozhodnuto o tomto návrhu. Soud má za to, že žalobce se dozvěděl o probíhajícím řízení až někdy v průběhu května 2018. Soud tuto skutečnost dovozuje z toho, že teprve podáním ze dne 30. 5. 2018 požádal o ustanovení právního zástupce, přičemž v tomto podání uvedl spisovou značku své exekuční věci. To že žalobce až podáním doručeným soudu 11. 7. 2018 požádal prostřednictvím svého právního zástupce o listiny, které byly přiloženy k návrhu na zahájení exekuce a podáním doručeným soudní exekutorce 1.10.2018 navrhl zastavení celé exekuce, lze přičítat tomu, že určitou dobu trvalo, než žalobce získal podklady k návrhu na zastavení exekuce. Tomuto závěru odpovídá i výpověď žalobce učiněná ve věci, že se někdy po návratu do vlasti dozvěděl o dopise od soudní exekutorky, který byl doručen jeho matce, a o tom, že je vedena exekuce a řízení o jejím (částečném) zastavení. Soud má tuto skutečnost dále za prokázanou obsahem jednotlivých sdělení [jméno] [příjmení] v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 Nc 3980/2005. Matka žalobce při svém výslechu u Okresního soudu v Znojmě dne 12. 3. 2008 uvedla, že se jí žalobce občas ozve, a v podání doručeném soudu 29.1.2009 uvedla, že se nikoliv jako opatrovník, ale jako matka cítí morálně povinna dluh zaplatit. Z uvedeného nevyplývá, že by splácela dluh na pokyn žalobce či s ním řešila zastavení exekuce. Přípisem z 30.6.2009 pak sdělila, že celý dluh již téměř zaplatila a z přípisu doučeného soudu 12. 7. 2010 vyplývá, že jí podání pomáhal psát advokát. O žalobci, a o tom, že by s ním své kroky konzultovala, se v podání vůbec nezmiňuje. Z podání rovněž vyplývá, že matka žalobce dluh žalobce splácí dobrovolně, neboť„ žalobce dluh poctivě splácel a ona jej chtěla doplatit“. Dále uvedla, že vše prodala a zbyl jí jen důchod 10 703 Kč. V případě, že by se žalobcem řešila zastavení exekuce, uvedla by tuto skutečnost nebo by zmínila, že má k dispozici finanční prostředky od žalobce na úhradu dluhu. Z výpisů z účtu [jméno] [příjmení] je zřejmé, že jí žalobce zaslal finanční prostředky z USA naposledy na konci roku 2002, tedy ještě před tím, než došlo k postoupení pohledávky z [právnická osoba] na [právnická osoba], s.r.o. Ve Spojených státech amerických byla [jméno] [příjmení] naposledy v roce 2004, přičemž oprávněná [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podala návrh na nařízení exekuce až 18. 4. 2005. Matka žalobce se teprve následně dozvěděla, že došlo k postoupení pohledávky [právnická osoba] a až po třech letech poté podala návrh na částečné zastavení exekuce. Pokud jde o předložený lunární kalendář za rok 2011, pak z něj nevyplývá, že by matka žalobce řešila se žalobcem exekuci, a její zastavení. Přestože si podrobně zaznamenávala, co řešila, jako je dopis VZP pojišťovnu, předání počítače, rozladěnost žalobce, že počítač jí nebyl obratem doručen, z kalendáře nevyplývá, že by se žalobcem řešila jeho dluh. Stejně tak po telefonátu se žalobcem bezprostředně nenásledují její kroky a podání vůči soudu, proto nelze uvěřit tvrzení žalobce, že matce udílel pokyny ve vztahu k exekuci. [jméno] [příjmení] hovořila se žalobcem podle kalendáře 17. 5. 2011, ale dopis soudu psala až na konci června 2011. Telefonicky se pak obrátila na soud 7. 6. 2011, nicméně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření s odkazem na její dovolenou a nikoliv proto, že musí věc zkonzultovat se žalobcem. [jméno] [příjmení] pak 20. 2. 2018 sdělila, že o žalobci nic neví a on s ní nekomunikuje. Skutečnost, že se žalobce dozvěděl o návrhu na zastavení exekuce až v květnu 2018 odpovídá samotná výpověď žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 Nc 3980/2005, v němž dne 24.7.2019 uvedl, že až do 12.4.2018 se zdržoval v USA a s matkou komunikoval pouze příležitostně. Do České republiky se nevrátil kvůli řešení své exekuce, ale protože jeho matka utrpěla mozkovou mrtvici. Současně vypověděl, že až po návratu se z dopisu doručeného jeho matce dozvěděl o vedené exekuci. Teprve tehdy dovodil, že se věc týká jeho dluhu u [právnická osoba], a teprve pak začal zjišťovat, o co se jedná. Žalobce v daném řízení nevznášel námitky proti protokolaci jeho výpovědi. Soud proto neuvěřil jeho následné výpovědi v předmětném řízení, že o celé záležitosti věděl po celou dobu, kdy byl v zahraničí, neboť nekoresponduje s ostatními důkazy a netvoří s nimi jednotný celek. Soud má za to, že se žalobce zřejmé domníval, že jeho matka splácí jeho dluh dle jeho uznání dluhu z 8.8.1996. V tomto směru uvedl, že spoléhal na to, že když vše platí, je dluh vyřešen. I při své výpovědi v předmětné věci uvedl, že teprve posléze zjistil, že dluh zaplacen není, a narostl do obrovské částky, což se pak řešilo. Pokud by žalobce byl o všem informován, je s podivem, že nevěděl ničeho bližšího o tom, zda jeho matka prodala nemovitost, ze které měla uhradit část dluhu (viz jeho výpověď a bod 13. odůvodnění rozsudku). Stejně tak tvrzení žalobce neodpovídá to, že by [jméno] [příjmení] na jeho pokyn cokoliv činila a vezla doklady k soudu. Pokud žalobce uvedl, že jeho matka na jeho pokyn vezla k soudu dohodu s Komerční bankou, pak tuto předložila již 12. 3. 2008, nicméně návrh na zastavení exekuce podala až měsíc poté, tedy ani z tohoto nelze dovodit, že by žalobce o návrhu na zastavení exekuce věděl před svým návratem do České republiky. Svědek [příjmení] [příjmení] pak vypověděl, že se jednou o věci bavil se žalobcem, který nevěděl, kam posílají peníze, protože banka prodala dluh někomu jinému. Přestože je blízkým přítelem žalobce, exekuci s ním řešil až poté, co se žalobce vrátil z USA, kdy měl dluh činit 4 000 000 Kč. Tehdy svědek půjčil žalobci finanční prostředky na doplacení dluhu. Z výpovědi tohoto svědka rovněž vyplývá, že matka žalobce před žalobcem skutečnosti ohledně exekuce tajila. [jméno] [příjmení] v prohlášení z 30. 7. 2021 a 5. 8. 2021 sice uvedla, že se žalobcem byla„ pořád“ vkontaktu, to však neodpovídá jejím sdělením uvedeným výše v řízení pod sp.zn. 11 Nc 3980/2005. Pokud si„ dlouze povídali“, není zřejmé o čem, a že řešili exekuci žalobce. Pokud uvedla, že jí žalobce posílal dolary na účet, z nichž zaplatila úvěr v Komerční bance, pak tak mohla učinit naposledy na konci roku 2002, jak výše uvedeno. Pokud uvedla, že po jednání soudu řekla žalobci, že„ bude čekat“, pak jednak není zřejmé, zda řekla žalobci o návrhu na zastavení exekuce, a jednak pak v řízení nebylo prokázáno, že skutečně na soud volala, jak ji měl žalobce žádat. Soud má proto za to, že matka žalobce nechtěla žalobce zatěžovat jeho dluhem, a vše se snažila řešit sama. To rovněž potvrdil žalobce ve své výpovědi, když uvedl, že mu matka naznačovala, že jí něco přišlo, ale nic bližšího o tom však žalobci neřekla.

34. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že žalobce věděl o návrhu na zastavení exekuce v průběhu května 2018. S ohledem na to, že o návrhu mělo být rozhodnuto do 30. 11. 2008, jak výše uvedeno a řízení pravomocně skončilo až 20.10.2020, dospěl soud k závěru, že celá doba dvou let a pěti měsíců než bylo soudem rozhodnuto (tj. od 31.5.2018 do 20.10.2020) je průtahem v řízení, za kterou žalobci náleží náhrada nemajetkové újmy ve smyslu § 31a zákona.

35. Soud při posuzování otázky výše nemajetkové újmy vycházel mimo jiné z právních názorů vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s odpovědnostním vztahem vzniknuvším v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko Cpjn 206/2010“). Žalobci byla způsobena nemajetková újma tím, že nepřiměřeně dlouhou dobu trvalo vydání rozhodnutí o návrhu na (částečné) zastavení exekuce. Rozhodování ve věci přes dvanáct let, z nichž o věci žalobce věděl dva roky a pět měsíců, je nesprávným úředním postupem soudu ve smyslu ustanovení § 13 zákona. Žalobci tím vznikla nemajetková újma, u které nepřipadá v úvahu zadostiučinění jen ve formě konstatování porušení práva či omluvy, nýbrž je namístě s ohledem na celkovou délku řízení, i to že ve věci byla nařízena dražba nemovitosti žalobce, přistoupit k poskytnutí zadostiučinění ve formě finanční ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona.

36. Podle Stanoviska Cpjn 206/2010 je„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč). Při stanovení základní částky tak bude hrát roli zejména celková doba řízení. Navíc, bylo-li řízení celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat) bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů. … Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).“ 37. Vzhledem k tomu, že soudu trvalo vydání rozhodnutí o (částečném) zastavení exekuce přes dvanáct let, což je doba mnohonásobně překračující dobu, kdy mělo být rozhodnuto, je třeba vycházet z nejvyšší hranice základní sazby, tedy z částky 20 000 Kč. Se zohledněním inflace, jejíž výše v jednotlivých letech je uvedena pod bodem 12. odůvodnění tohoto rozsudku, tato částka činí 25 000 Kč. Soud ohledně navýšení základní částky o inflaci odkazuje na judikaturu Městského soudu v Praze, a to např. na rozsudek z 26.8.2021, č.j. 22 Co 161/2021-89. S ohledem na výše uvedené je tedy v posuzovaném případě vycházet při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění z částky 25 000 Kč za rok průtahů, tedy 2 083 Kč za jeden měsíc průtahů. Za první dva roky je pak s ohledem na závěry obsažené ve Stanovisku Cpjn 206/2010 třeba celkovou částku 50 000 Kč snížit o polovinu. Z tohoto důvodu žalobci náleží za první dva roky, tj. od 31.5.2018 do 31.5.2020 částka 25 000 Kč, a za zbývajících pět měsíců, tj. za 1.6.2020 až 20.10.2020 částka 10 415 Kč (tj. 5 x2 083 Kč). Základní částka, která by náležela žalobci za průtahy v řízení tak činí 35 415 Kč.

38. Soud však při své úvaze ohledně nároku žalobce současně přihlédl k tomu, že žalobce pobýval od roku 1998 v zahraničí, a za žalobce řešila dluh jeho matka, které posílal peníze pouze do roku 2002. Exekuci a její zastavení pak sám začal řešit až po svém návratu v roce 2018. V případě, že by žalobce poukazoval své matce finanční prostředky za účelem splacení dluhu, nesplácela by [jméno] [příjmení] pouze částku 3 000 Kč měsíčně, ale mohla ji uhradit v několika větší úhradách nedlouho poté, co žalobce odjel do zahraničí. Soud z tohoto důvodu snížil základní částku o 10 %. Soud dále přihlédl ke skutkové složitosti věci, kdy bylo třeba zjistit, zda je dluh úročen, zda došlo řádnému k oznámení o postoupení pohledávky a dále spočítat jednotlivé platby na dluh žalobce. Vyjádření banky ohledně částečných plateb pak nebylo vždy jasné. Soud z tohoto důvodu ponížil základní částku o dalších 10 %. Soud však rovněž přihlédl ke skutečnosti, že soudní exekutorka z důvodu nepřiměřeně dlouhé doby, než soud ve věci rozhodl, vyčíslila (nesprávně) pohledávku oprávněné na částku přes 4 mil. Kč. Žalobce z tohoto důvodu utrpěl šok a musel se aktivně bránit dalším krokům soudní exekutorky, která nařídila exekuci prodejem nemovitých věcí žalobce. Soudní exekutorka se již od května 2017 dotazovala, zda může pokračovat v exekuci tímto způsobem, a za další dva roky vydala dne 30. 4. 2019 dražební vyhlášku. Žalobce pak z tohoto důvodu musel podat proti usnesení o nařízení elektronického dražebního jednání odvolání a návrh na odklad exekuce. Soudní exekutorka poté jeho návrhu vyhověla. V případě že by o návrhu na částečné zastavení exekuce bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, tato situace by vůbec nenastala. Soud proto zvýšil základní částku o 35 %. Soud dále navýšil základní částku o dalších 35 %, a to proto, že z provedených důkazů je zřejmé, že matka žalobce rovněž utrpěla šok poté, co zjistila, že soudní exekutorka vyčíslila dluh žalobce na částku přes 4 mil. Kč. Protože chtěla situaci vyřešit sama, nesdělila ji žalobci, nicméně tím došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu a posléze utrpěla mozkovou příhodu. Tato skutečnost vyplývá jednak z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], a jednak z výpovědi žalobce. Matka žalobce má nyní 4. stupeň závislosti, a je tedy na žalobci plně závislá, a ten jí poskytuje 24ti hodinovou péči.

39. Naproti tomu soud nepřihlédl k tomu, že žalobce před tím, než odjel do USA za prací, měl před svatbou, ze které se sešlo. Soud má za to, že svatba se nekonala z důvodu pobytu žalobce v zahraniční, která však nesouvisela s délkou rozhodování soudu o návrhu na zastavení exekuce, ale s tím, že se žalobce snažil zajistit si peníze na splacení samotného dluhu u [právnická osoba] Ze stejného důvodu soud nezohlednil zdravotní problémy žalobce, které nemají příčinu v délce trvání řízení o zastavení exekuce. V řízení nebylo prokázáno, že by se zdravotní stav žalobce zhoršil až po návratu do České republiky, tedy poté, co se dozvěděl o probíhajícím řízení o návrhu na zastavení exekuce.

40. Celkem proto soud navýšil základní částku 35 415 Kč o 50 % (tj. - 10 %, - 10 %, + 35 %, + 35 %), tedy o částku 17 707,50 Kč. Za celé období nesprávného úředního postupu tak žalobci vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši celkem 53 122,50 Kč (35 415 Kč + 17 707,50 Kč). Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku) a ve zbývajícím rozsahu nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy zamítl (výrok II. rozsudku).

41. Soud přiznal žalobci rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., protože žalovaná je v prodlení se splněním peněžitého závazku. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení nemajetkové újmy výzvou ze dne 2. 12. 2020. Žalovaná stanoviskem ze dne 8. 4. 2021 odmítla poskytnout žalobci odškodnění ve formě peněz, a pouze konstatovala nesprávný úřední postup soudu. Soud má za to, že žalovaná v okamžiku, kdy sdělila žalobci, že mu neposkytne peněžité plnění, dostala se následujícího dne do prodlení, a proto jí vznikla povinnost od 9.4.2021 zaplatit žalobci i úrok z prodlení v zákonné výši. Pokud jde o závěry obsažené ve Stanovisku Cpjn 206/2010, že„ Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“, pak má soud za to, že to platí pro případ, kdy by žalovaná na výzvu k poskytnutí náhrady v penězích vůbec nereagovala, tedy se nevyjádřila. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno 42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť jeho neúspěch závisel na úvaze soudu a přísluší mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a dále za náklady právního zastoupení, jež představují mimosmluvní odměnu za 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč z hodnoty sporu 50 000 Kč (dle ust. § 9 odst. 4, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), a to za 1 x převzetí a přípravu zastoupení, 1 x výzvu k plnění, 1 x sepis žaloby, 2 x účast na ústním jednání 28.7.2021, které přesáhlo dvě hodiny, 1 x vyjádření z 19.8.2021, 1 x účast při dožádaném výslechu a 1 x účast na jednání dne 21.1.2022; dále představují náhradu hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 4 AT, a dále náhradu cestovních výdajů vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu osobním automobilem Renault Megan spotřeba dle TP: 7 l /100 km (3. údaj o spotřebě dle TP), palivo benzin automobilový 95 oktanů, a to dne 28.7.2021 z [obec] do [obec] a zpět ve výši celkem 2 995,31 Kč (cena 27,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, počet km 472 podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.), dále za cestu advokáta osobním automobilem k dožádanému výslechu dne 14.10.2021 z [obec] do [obec] a zpět ve výši celkem 875,74 Kč (cena 27,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, počet km 138 podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a za cestu k jednání soudu dne 21.1.2022 z [obec] do [obec] a zpět ve výši celkem 3 444,18 Kč (cena 37,10 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,70 Kč km, počet km 472 podle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 24 půlhodin po 100 Kč dle AT, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% ve výši 7 752,21 Kč Celkem tedy soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 46 667,43 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.