10 C 146/2018 - 1609

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci žalobců: a) [Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] b) [Anonymizováno], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 3. [Jméno žalované C], IČO [anonymizováno] sídlem [Adresa žalované C] 4. [Jméno žalované D], IČO [anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta D] zastoupený advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] 5. [Jméno žalované F]., IČO [IČO advokáta F] sídlem [Adresa žalované F] 6. [Jméno žalované G]., IČO [anonymizováno] sídlem [Adresa žalované G] 7. [Jméno žalované H]., IČO [anonymizováno] sídlem [Adresa žalované H] 8. [Jméno žalované I], IČO [anonymizováno] sídlem [Adresa žalované I] zastoupený advokátem [Jméno advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] o vyklizení a o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhají vyklizení a předání nemovitostí specifikovaných v žalobě ze dne 20. 12. 2018 ve spojení s podáním ze dne 17. 6. 2020 a usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. března 2019, č. j. 10 C 146/2018-253, proti žalované 1. zapsaných v katastrálním území [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalované 2. zapsaných v katastrálních územích [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalované 3. zapsaných v katastrálních územích [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalovanému 4. zapsaných v katastrálním území [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalovanému 5. zapsaných v katastrálních územích [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalovanému 6. zapsaných v katastrálním území [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalovanému 7. zapsaných v katastrálních územích [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč proti žalované 8. zapsaných v katastrálním území [adresa] a zaplacení žalobcům částky 100 000 Kč se zamítá.

II. Žaloba in eventum o zaplacení žalobcům náhrady za nemovitosti proti žalované 1. ve výši 100 000 Kč proti žalované 2. ve výši 100 000 Kč proti žalované 3. ve výši 100 000 Kč proti žalovanému 4. ve výši 100 000 Kč proti žalovanému 5. ve výši 100 000 Kč proti žalovanému 6. ve výši 100 000 Kč proti žalovanému 7. ve výši 100 000 Kč proti žalované 8. ve výši 100 000 Kč se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá určení, že je vlastníkem nemovitostí specifikovaných v žalobě ze dne 20. 12. 2018 ve spojení s podáním ze dne 17. 6. 2020 a usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. března 2019, č. j. 10 C 146/2018-253, proti žalované 1. zapsaných v katastrálním území [adresa] proti žalované 2. zapsaných v katastrálních územích [adresa] proti žalované 3. zapsaných v katastrálních územích [adresa] proti žalovanému 4. zapsaných v katastrálním území [adresa] proti žalovanému 5. zapsaných v katastrálních územích [adresa] proti žalovanému 6. zapsaných v katastrálním území [adresa] proti žalovanému 7. zapsaných v katastrálních územích [adresa] proti žalované 8. zapsaných v katastrálním území [adresa] se zamítá.

IV. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 1. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 300 Kč.

V. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 2. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta J], advokáta se sídlem v [adresa], ve výši 88 618,75 Kč.

VI. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 3. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 11 777 Kč.

VII. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 4. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta E], advokáta se sídlem v [adresa], ve výši 90 167 Kč.

VIII. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 5. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 40 943 Kč.

IX. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 6. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 895 Kč.

X. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému 7. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 3 000 Kč.

XI. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované 8. náklady řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno advokáta J], advokáta se sídlem v [adresa], ve výši 83 871,25 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají, po každém ze žalovaných, vyklizení nemovitých věcí, určení vlastnického práva, zaplacení částky 100 000 Kč, in eventum zaplacení náhrady škody 100 000 Kč. Žalobce a) je [Anonymizováno] založenou podle [Anonymizováno] práva, [Anonymizováno], univerzální dědic veškerého majetku po zůstaviteli [jméno FO]., [Anonymizováno], [Anonymizováno], žalobce b) je [Anonymizováno], [Anonymizováno], proti [Anonymizováno]. Žalobce a) vlastnické právo k nemovitostem nabyl děděním, dle zemských desek a pozemkových knih, byl v uvedené evidenci nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí [anonymizováno], nar. [datum], ten zemřel dne [datum], v roce 1930 bylo vlastnické právo k nemovitostem převedeno na zůstavitele, převod byl proveden na základě tří odevzdacích listin, vlastnické právo k nemovitostem přešlo stejně jako veškerý jiný majetek zůstavitele na žalobce a) jako univerzálního dědice zůstavitele v dědickém řízení vedeném u [adresa] pod sp. [Anonymizováno]. Ke dni podání žaloby užívají nemovitosti žalovaní, kteří jsou zároveň zapsání jako vlastníci v katastru nemovitostí, ti nemají právní titul nabytí vlastnictví k nemovitostem. Ohledně některých pozemků žalovaní vedou řízení o jeho žalobě proti žalobci a) podané u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 20 C 70/2014 tvrdí, že k nim v roce 1945 nabyl vlastnictví konfiskačními výměry v konfiskačních řízení vedených proti zůstaviteli v roce 1945. Toto tvrzení však dle názoru žalobce a) nemá oporu v právu. Zůstavitel jako [Anonymizováno] požíval [Anonymizováno]. Tyto [Anonymizováno] zahrnují též [Anonymizováno] a [Anonymizováno] chránící mj. zůstavitele a jeho majetek. [Anonymizováno] v mezinárodním právu se vyvinula z doktríny vnitrostátního práva, v rámci které byl [Anonymizováno] nedotknutelný a nepodléhal ničí pravomoci. Proto byla též [Anonymizováno] podle mezinárodního práva v období rozhodném pro předmětnou věc imunitou absolutní. Chránila tak [Anonymizováno] a jeho majetek proti jakémukoliv zásahu, opatření či omezení její svobody, bezpečnosti a majetku. Tato absolutní [Anonymizováno] tvořila neoddělitelnou součást základních zásad mezinárodního práva, zejména zásady suverenity, zásady svrchované rovnosti států, zásady zachování důstojnosti států, zásady reciprocity a zásady vzájemné spolupráce a úcty.

2. Žalobci a) je známo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 21/05 a nález sp. zn. II. ÚS 14/04 ze dne 25. 1. 2006, které znemožňuje domáhat se podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Stanovisko zcela znemožňuje domáhat se ochrany vlastnického práva k majetku zabranému státem před rokem 1991, přičemž otázka, zda došlo k zániku vlastnického práva či nikoliv, je zcela nerozhodná. Stanovisko brání vlastníkům, jejichž majetek fyzicky ovládl žalovaný před rokem 1991, uplatnit svá vlastnická práva u soudu mající plnou pravomoc věc projednat a posoudit. Restituční zákon ovšem nic takového nestanoví. Žalobci a) však svědčí vlastnické právo k nemovitostem na základě posloupnosti nabývacích titulů nejméně od 20. let minulého století až do současnosti. V roce 1945 nemovitosti žalovaný fyzicky ovládl bez právního titulu. Vlastnické právo žalobce a), resp. zůstavitele, v souladu s právní úpravou nezaniklo. Žalobci dále poukazují na všeobecný zákaz diskriminace dle čl. 2 odst. 1 písm. a) a c) Úmluvy OSN, zákaz diskriminace v oblasti občanských práv dle čl. 5 písm. a), b), d) alinea 5 a 6 Úmluvy OSN, a dále povinnost nahradit škodu a jinou újmu způsobenou uvedeným porušením ve smyslu čl. 6 Úmluvy OSN, rozpor se základními zásadami mezinárodního práva obsaženými v Chartě OSN, Deklaraci zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy.

3. Žalobci označení žalovaní se žalobou nesouhlasí.

4. Žalobci jako žalované označili [Anonymizováno] - žalovaní 1. - 3., jelikož jde o žalobní (byť rozdílné, ale objektivně kumulované) nároky se samostatným skutkovým základem, je přípustné, aby na straně žalované vystupovalo několik organizačních složek - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 968/2014. Žalovaní po podání žaloby poukázali zejména na usnesení ze dne 20. 2. 2020, kterým Ústavní soud ČR rozhodl o podané ústavní stížnosti žalobců proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2017, č. j. 22 Cdo 4705/2016-442, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2016, č. j. 30 Co 86/2016-340 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 20 C 70/2014-231 (řízení shora označeno i žalobci), jehož závěry jsou stěžejní i pro posouzení tohoto sporu, žalovaní dovozují na straně žalobců nedostatek aktivní věcné legitimace, jakož i nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, nesouhlasí s aplikováním principu imunity [Anonymizováno], o všech otázkách již opakovaně soudy rozhodly, žalobci nenavrhují ani nepředkládají žádné nové důkazy ani nová tvrzení, která by předchozí rozhodnutí mohla zvrátit. Podanou žalobou nelze nahradit ani rozhodnutí vlády v otázce odškodnění žalobců, když v žádném případě nedošlo k porušení práva na ochranu vlastnictví a majetku, porušení zákazu diskriminace, ani porušení práva na spravedlivý proces, žalobci neunáší povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní ve vztahu k náležité specifikaci dotčených požadovaných plodů a jejich užitků, resp. peněžité náhrady za nemovitosti. [Anonymizováno] nabyl vlastnictví k předmětným nemovitým věcem principem zákonného nabytí vlastnického práva formou konfiskací, dekrety prezidenta republiky. Nemovité věci byly zkonfiskovány [jméno FO]., [Anonymizováno], zemřelému dne [datum], a to podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Tento dekret je akt formou právního předpisu s mocí zákona a jeho právní účinky přetrvávají dodnes. [Anonymizováno] předmětné nemovité věci od roku 1945 také drží a užívá je v dobré víře a nepochybně i vydržel. Ke konfiskaci majetku [jméno FO]., [Anonymizováno], došlo před 25. 2. 1948, taktéž deklaratorní správní rozhodnutí o konfiskaci byla vydána před 25. 2. 1948. V dané věci tak na posouzení věci dopadá nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05. V tomto případě došlo k odnětí vlastnického práva [jméno FO]., [Anonymizováno], k předmětným nemovitým věcem, jak fakticky, tak i příslušnými konfiskačními akty před 25. 2. 1948. Ústavní soud konstatoval ve svém usnesení z 20. 2. 2020, že je to nepodstatné, že [jméno FO]., [Anonymizováno] požíval na našem území výsady a imunity podle mezinárodního práva, což zahrnuje i tzv. exekuční a jurisdikční imunitu [Anonymizováno] chránící mj. [jméno FO]., [Anonymizováno] i jeho majetek, tak takový výklad je chybný. Vlastnictví majetku zkonfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. přešlo na stát dnem účinnosti tohoto dekretu (tj. dnem 23. června 1945) a tento de nastaly účinky dekretu; rozhodnutí příslušných správních orgánů podle ust. § 3 odst. 2, resp. podle ust. § 1 odst. 3 dekretu měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu. K nabytí vlastnictví podle dekretu č. 12/1945 Sb. tedy docházelo ex lege, nadto bez ohledu na intabulaci a na výslovné uvedení konkrétních pozemků, dostatečná je „kategorizování“ vlastníka (usnesení Ústavního soudu ze dne 10. listopadu 1994, sp. zn. IV ÚS 89/94). Pokud jde o argumentaci žalobců odvolávající se na mezinárodněprávní závazky ČR vyplývající z mezinárodních smluv, pak tyto pro Československo vstoupily v platnost až po 23. 6. 1945. Postup ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. nebyl v rozporu s mezinárodním právem, [Anonymizováno] ve vztahu k majetku, mimo jiné i nemovitým věcem, podléhal platným právním předpisům Československé republiky, a bylo vůči němu postupováno shodně jako k ostatním subjektům splňujícím podmínky pro konfiskaci majetku ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. Bylo zcela na vůli a v pravomoci státu rozhodnout, v jakém rozsahu a jakým způsobem zhojí křivdy, k nimž došlo před jeho přistoupením k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Jsou to právě restituční zákony, které jako speciální zákony k obecné úpravě majetkových práv vymezily okruh křivd, osob a období, které budou zhojeny. Stát projevil vůli k nápravě některých křivd, ke kterým došlo v letech 1948-1989, tedy v době zákonem č. 480/1991 Sb. označené jako „doba nesvobody“, tj. za trvání totalitního systému uplatňovaného komunistickou stranou, ale neprojevil vůli k odčinění křivd jiných. Počátek doby nesvobody vyjadřuje datum 25. 2. 1948, kdy došlo k převzetí státní moci komunistickým režimem, od kterého započaly společenské změny zakládající nedemokratický systém. Případné křivdy, které vznikly před tímto datem, s výjimkou některých, jejichž řešení upravoval speciální zákon, nelze zhojit, neboť stát takovou vůli neprojevil a není na Ústavním soudu ČR, natož na soudu projednávajícím předmětnou žalobu, aby v rozporu s vůli státu projevenou zákonem, připustil domáhat se podle obecných předpisů zpochybnění skutečností, jimiž došlo k zániku vlastnického práva, pokud takovou obranu, resp. zpochybnění neumožňují restituční předpisy. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR jsou přitom závazná pro každého.

5. Okresní soud ve Vyškově je s ohledem na předmět sporu (věcná práva k nemovitostem) soudem věcně příslušným, i přes cizí prvek daný sídlem žalobkyně a) a skutečností, že žalobce b) je [Anonymizováno]. Výlučná příslušnost je dána tím, že se předmětné nemovitostí nachází na území České republiky a rozhodným právem je tak právní řád České republiky, dle článku 24 odst. 1 oddílu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, § 69 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Soud se ztotožnil se závěry žalovaných a rozsudkem ze dne 19. června 2020, č. j. 10 C 146/2018-884, a žalobu zamítl.

6. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. ledna 2021, č. j. 16 Co 314/2020-1035, zrušil rozsudek soud I. stupně, odvolací soud shrnul námitky žalobců - za prvé: soud I. stupně se odmítl podrobně, či zcela zabývat všemi aspekty tohoto případu, jelikož se domníval, že nemá pravomoc přezkoumávat správní akty a vlastnické nároky k majetku, který stát uzmul (i bez právního důvodu) před datem 25. 2. 1948, když své rozhodnutí postavil na stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05. Použití tohoto stanoviska na tento případ je zcela nepřiléhavé, chybné a diskriminační. Soud I. stupně dále nezohlednil, že není vázán správními akty, které nikdy neexistovaly, protože jsou nicotné; za druhé: soud I. stupně odmítl na základě jím tvrzené pravomoci provést několik desítek důkazů, navržených žalobci k prokázání jejich vlastnického práva; za třetí: soud I. stupně nehodnotil všechny jím provedené důkazy, a to bez uvedení jakéhokoliv odůvodnění. V této části je rozsudek nepřezkoumatelný; za čtvrté: rozsudek soud I. stupně v části, zamítající eventuální nárok na zaplacení náhrady, postrádá jakékoliv odůvodnění. Není jasné, jaké důvody vedly k zamítnutí tohoto nároku a v této části je rozsudek soudu I. stupně nepřezkoumatelný; za páté: soud I. stupně se vůbec nezabýval námitkou žalobců o neexistenci Okresního národního výboru v Olomouci; za šesté: soud I. stupně, a to poprvé v historii soudních, či jiných řízení, týkajících se majetku, jež je předmětem tohoto sporu, rozhodl, že majetek je ve vlastnictví [Anonymizováno]. Učinil tak i přes skutečnost, že neexistuje žádný nabývací titul [Anonymizováno] k tomuto majetku. Tento majetek nemohl být zkonfiskován žádným státním orgánem tehdejšího Československa, jelikož [Anonymizováno] [jméno FO] z [Anonymizováno] byl [Anonymizováno], a byl tak chráněn imunitou [Anonymizováno] i státní imunitou ve smyslu mezinárodního práva, dle kterých je jakýkoliv zásah cizího státu do majetkových práv [Anonymizováno] vyloučen; za sedmé: soud I. stupně zamítl návrh žalobců na náhradu za zabraný majetek. Přitom nijak neodůvodnil, proč nerespektoval jednu z obecných zásad mezinárodního práva, a to zákaz odejmutí majetku cizinců bez náhrady; za osmé: soud I. stupně zamítl návrh žalobců na náhradu škody způsobenou protiprávním užíváním majetku státem. V tomto směru neposkytl žádné další odůvodnění a není tedy jasné, jak k tomuto závěru dospěl. Odvolací soud zejména zdůraznil, že výrok I. rozsudku soudu I. stupně (rozhodnutí ve věci samé) nesplňuje zákonné náležitosti vyplývající z ustanovení § 155 odst. 1 věta prvá o. s. ř., neboť je neurčitý a nesrozumitelný. Posouzení důvodnosti žalobního petitu ve sporu soud vyjadřuje ve výroku rozsudku a jen tato část rozhodnutí je závazná (srov. ustanovení § 159a o. s. ř.). Z toho plyne, že formulace výroku vydaného soudního rozhodnutí musí být určitá a srozumitelná, tj. obsah vydaného rozhodnutí musí být z meritorního výroku zřejmý a seznatelný. Tak tomu však v přezkoumávané věci není. Z již ustálené soudní judikatury k výkladu ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. lze připomenout směrnici Nejvyššího soud ČSSR ze dne 23. 11 1968, publikovanou pod R V/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle které nezbytnou náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí musí být určitost stanovení jimi ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Výrok rozsudku nemá být formulován s odkazem na obsah žalobního návrhu slovy „návrhu se vyhovuje“ nebo „návrh se zamítá“.

7. Soud I. stupně i při vědomí této judikatury přistoupil k formulaci výroku odvolacím soudem neakceptovatelné formě, když předsedovi senátu bylo avizováno, že rozsah předpokládaného výroku nebude možné dostupnými technickými prostředky zpracovat v elektronické formě, tento důvod však odpadl po vyloučení věcí k samostatnému řízení z důvodu pandemické situace v ČR, a tudíž bylo této výtce i tímto způsobem vyhověno.

8. Soud I. stupně, vázán i závěrem odvolacího soudu, že z obsahu soudního spisu navíc vyplývá, že si soud I. stupně vůbec neujasnil o jakých konkrétních nárocích, po upřesnění žalobního petitu žalobcem a) a žalobcem b), včetně tzv. eventuálního petitu, ve věci rozhoduje a ve vztahu ke kterému z žalovaných 1. až 8. (viz č. l. 656 až 792 spisu) v porovnání s původním žalobním petitem (viz č. l. 18 až 120 spisu) a ve spojení s usnesením soudu I. stupně ze dne 25. 3. 2019, č. j. 10 C 146/2018-253, zvolil formu částečných rozsudků ve vztahu ke každému ze žalovaných. Soud I. stupně rovněž doplnil dokazování dle rozsahu navrhovaném žalobci.

9. I druhý rozsudek soud I. stupně zrušil Krajský soud v Brně, usnesením ze dne 31. srpna 2022, č. j. 16 Co 260/2021-1357. Zrušení rozsudku soudu I. stupně odůvodnil odvolací soud důvody procesních vad.

10. První procesní vadu shledal odvolací soud ve vyloučení věcí k samostatnému řízení. „Usnesení o vyloučení věci soud I. stupně odůvodnil pandemickou situací v České republice neumožňující nařídit jednání a předvolat všechny účastníky v přiměřené době od rozhodnutí odvolacího soudu, s přihlédnutím k tomu, že jde o věc starší časové řady. Vyloučení věci k samostatnému řízení dle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. je podmíněno buď tím, že se v návrhu na zahájení řízení uvedené věci ke spojení nehodí, nebo tím, že důvody, pro které byly věci soudem spojeny, odpadnou. Pokud okresním soudem uváděný důvod k vyloučení věcí do samostatných řízení uvedený v předchozím odstavci tohoto odůvodnění do jisté míry v době vydání usnesení o vyloučení existoval, tak v době konání jednání tomu tak již nebylo a bylo na místě k návrhu žalobců věci opětovně spojit do jednoho řízení a posléze o celé věci rozhodnout. S ohledem na povahu věci nebyl takový postup ani v souladu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie řízení.“ 11. Odvolací soud zavázal soud I. stupně opětovně spojit všechna řízení do jednoho řízení. Soud tento závazný pokyn splnil usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. 10 C 146/2018-1506.

12. Druhé vytknuté pochybení spočívá v uvedení formy částečného rozsudku toliko v záhlaví rozhodnutí soudu. „Soud I. stupně o věci rozhodl právě formou částečného rozsudku, což výslovně vyjádřil pouze v záhlaví napadeného rozhodnutí. Ve výroku prvostupňový soud neuvedl, o jaké další části předmětu řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, přičemž toto nelze dovodit ani z jeho odůvodnění. Soud I. stupně dále neuvedl žádné argumenty, jimiž by účelnost vydání částečného rozsudku, která je pro tuto formu rozhodnutí zcela nezbytným předpokladem, odůvodnil. Jedná se o procesní vadu, která činí napadené rozhodnutí nesrozumitelným a tedy nepřezkoumatelným.“ 13. Soud I. stupně rozhodl částečnými rozsudky a ve zbytku měl v úmyslu rozhodnout po opětovném spojení, po vrácení věci odvolacím soudem tak, aby bylo možné „závěrečným“ rozsudkem rozhodnout o zbývající části žaloby a ve vztahu všem účastníkům a tak, aby bylo možné rozsudek korektně vyhotovit v písemné i elektronické podobě. Tento důvod však odvolací soud nepřipustil: „problém s převoditelností rozsudku ve věci samé do elektronické podoby s ohledem na rozsah předpokládaného výroku (díky velkému množství nemovitých věcí, o něž v řízení jde), na který soud I. stupně poukazoval, nemůže bez dalšího předurčovat formu rozhodnutí ve věci samé, a lze ho vyřešit např. tím, že výčet nemovitých věcí bude obsažen v příloze rozsudku, která bude jeho nedílnou součástí.“ 14. Vyjádřením formy částečného rozsudku soud I. stupně vyjádřil, že nejde o konečný rozsudek, a že předpokládá jeho následné vyhlášení. Ani s tím se však odvolací soud neztotožnil: „…eventuální nárok logicky a neodmyslitelně spjatý s nárokem primárním, je dle názoru odvolacího soudu nezbytné, aby v případě zamítnutí primárního nároku žalobců bylo o nároku eventuálním rozhodnuto současně (tj. v jednom rozhodnutí) … vyvstává pochybnost, zda prvostupňový soud…vypořádání eventuálního nároku neopomněl. Tato procesní vada zakládá nesrozumitelnost a tím nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.“ Po spojení věcí soud I. stupně vyhlásil konečný rozsudek a rozhodl i o eventuálním nároku.

15. I když je soud I. stupně vázán i tímto závěrem, dovoluje si soud I. stupně podotknout, že ani vytvoření části výroku formou přílohy není řešením technického problému rozsahu dat, a že rozsahu navrhovaného rozsahu výroku (soudu I. stupně i soudu odvolacímu je známo, že žalobci vedou, příp. vedli, spory u více soudů, rozsah u Okresního soudu ve Vyškově je však svým objemem dat pro elektronickou verzi rozsudku zcela atypický) by měl za následek několik příloh seznamu nemovitostí a tím by podle soudu I. stupně byl rozsudek značně znepřehledněn. Protože soud I. stupně je vázán závěry obou zrušujících usnesení odvolacího soudu, zejména, že výrok s použitím na listiny ve spise „žaloba ze dne 20. 12. 2018 na vyklizení nemovitostí, jakož i na zaplacení peněžité náhrady za nemovitosti, s jejich plody a užitky a určení vlastnického práva ve znění usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. 3. 2019, č. j. 10 C 146/2018-253, a podání žalobců ze dne 17. 6. 2020“ není dostatečně určitý, soud I. přistoupil k jiné formě výroku rozsudku, tak aby bylo možné rozhodnutí vyhotovit v listinné i použitelné (a to zejména bez snížené čitelnosti) v elektronické formě. Obdobný problém ostatně řešil i Krajský soud v Brně (jako soud I. stupně) ve věci vedené pod sp. zn. 39 T 8/2009, kde námitku nevyhlášení rozsudku v plném znění, s odkazem na obsah podané obžaloby, poté co tento postup posoudil Vrchní soud v Olomouci jako nikoliv podstatnou vadu a k otázce úplnosti vyhlášení výroku rozsudku se Ústavní soud v usnesení ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. II. ÚS 3726/14 ztotožnil s předchozí argumentací odvolacího soudu, že případná vada v tomto směru není zásadního charakteru; pokud v rámci vyhlašování rozhodnutí obecný soud použije určitou zkratku formou odkazu na obsah obžaloby či třebas jiný dokument ve spise, avšak je stále dostatečně srozumitelné, co měl při vyhlašování na mysli, nelze to hodnotit jako vadu, která by nezbytně vyžadovala zrušení vyhlašovaného rozhodnutí. (K otázce závažnosti pochybení se vyjádřil Ústavního soudu již i dříve – srov. sp. zn. I. ÚS 429/06.) Soud I. stupně se proto domnívá, že nyní vyhlášený, a ve shodě s tím vyhotovený rozsudek (v elektronické formě čitelný), je v mezích závěrů Ústavního soudu a zároveň není v rozporu se závaznými pokyny odvolacího soudu v předmětné věci ze dne 5. ledna 2021.

16. Odvolací soud dále zavázal soud I. stupně vypořádat se s námitkou žalobců, že dosud nebylo rozhodnuto o jejich změně žaloby a že není zřejmé, o která „verzi“ žaloby soud I. stupně rozhodoval. Soud považoval za vhodné tomuto pokynu vyhovět již v rámci přípravy jednání a svůj názor vyjádřil v usnesení ze dne 12. ledna 2023, č.j. 10 C 146/2018-1525.

17. Další výtka odvolacího soudu směřovala k rozsahu provedeného dokazování „…není povinností soudu vyhovět veškerým důkazním návrhům (ani není nutno reagovat podrobným a vyčerpávajícím způsobem na všechny návrhy účastníků řízení), avšak pokud jim soud nevyhoví, musí dostatečným způsobem vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pokud je provedl, proč je nepřevzal za základ svých skutkových zjištění. V odůvodnění rozsudku je třeba uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů tento závěr vyplývá, jak tyto důkazy hodnotil. Je povinností soudu se dále vypořádat s tím, proč v rozsudku nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a uvést, o které důkazy jde.“ Žalobci navrhli poměrně velký rozsah důkazů, a to ve třech podáních, přičemž vhodně a velmi přehledně tyto důkazy očíslovali – dne 20. 12. 2018 č. 89, dne 19. 6. 2020 č. 90-126 a dne 30. 4. 2021 č. 127-134. Pochybnosti odvolacího soudu (ztotožnil-li se z námitkami žalobců, aniž by sám specifikoval, které u kterých důkazů soud I. stupně pochybil) směřovaly do dvou z těchto důkazů – potvrzení [Anonymizováno] – důkaz č. 85 (k tomuto bod 30. zrušeného rozsudku soudu I. stupně) a potvrzení [právnická osoba] ve [právnická osoba] – žalobci dříve označený důkaz č. 82 jako „Dopis [právnická osoba] adresovaný správci velkostatku [právnická osoba]“. K této výtce soud I. stupně doplňuje, že při jednání, po druhém zrušení odvolacím soudem, právní zástupce uvedl, že „…spíš jeho nějak špatné pochopení té situace a ten důkaz tady provedený samozřejmě byl…důkaz tady proveden byl také, takže my nenavrhujeme žádný jiný další důkaz, který by tady nebyl proveden, byť tím nahlédnutím nebo čtením“. Při posledním jednání soud I. stupně dokazování nedoplnil.

18. Odvolací soud dále sice uzavřel, že „Soud I. stupně sice věc v rámci písemného odůvodnění pečlivě posoudil po právní stránce, nicméně pasáže věnující se dokazování, skutkovým zjištěním, jakož i závěru o skutkovém stavu jsou značně nepřehledné a i z tohoto pohledu činí napadené rozhodnutí nesrozumitelným.“ 19. Nedostatek přehlednosti proto soud I. stupně dále odstranil využitím přehledného, žalobcem uvedeného, číslování důkazů:

1. Plné moci udělené Žalobci dne 28. 11. 2014 a 4. 12. 2014 [Jméno advokáta A]

2. Ústava [Anonymizováno] s úředním překladem relevantních článků [3] [hodnota]

4. Úřední potvrzení [Anonymizováno] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [jméno FO] ze dne 29. 1. 2015

5. Úřední potvrzení [adresa] ze dne 12. 7. 2010, sp. zn. A 5/90_ON 10

6. Korespondence mezi Žalobcem a [Anonymizováno]

7. Předžalobní výzvy zaslané Žalobcem dne 6. 12. 2018

8. Korespondence mezi [Anonymizováno]

9. Návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na Zůstavitele zaslaný dne 31. 5. 2016 [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti [adresa]; Zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu, č.j. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016

10. Oznámení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ze dne 28. 2. 2017; Návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na Zůstavitele zaslaný dne 21. 3. 2017 [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa]; Zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č.j. [Anonymizováno] ze dne 8. 6. 2017, Opakovaná žádost o zápis změny vlastnictví a zápis příslušnosti hospodařit s [Anonymizováno] zaslaný [Anonymizováno] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa] dne 15. 9. 2017; Opakované zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017

11. Žaloba dle páté části o.s.ř. zaslaná dne 1. 12. 2017 [právnická osoba] proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ohledně návrhu na vklad vlastnického práva [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017

12. Úmrtní list [jméno FO] závět [jméno FO], Kodicil [jméno FO]

13. Odevzdací listina č. [Anonymizováno] Krajského soudu civilního v Brně ze dne 13. 5. 1930

14. Odevzdací listina č. [Anonymizováno] Krajského soudu civilního v Brně ze dne 16. 10. 1930

15. Odevzdací listina č. [právnická osoba] vydána Krajským soudem civilním v Praze dne 7. června 1930 [16] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa] [17] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa] [18] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [19] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [20] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [21] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [22] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [23] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa] [24] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] [25] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro obec [adresa] [26] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa]

27. Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]

28. Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno]

29. Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno]

30. Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]

31. Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [32] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [33] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [34] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [35] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [36] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [37] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [38] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [39] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [40] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [41] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [42] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [43] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [44] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [45] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [46] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [47] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [48] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [49] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [50] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [51] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [52] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [53] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [54] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [55] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [56] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [57] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [58] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [59] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [60] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [61] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [62] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [63] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [64] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [65] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [66] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [67] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [68] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [69] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [70] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [71] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [72] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [73] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] [74] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]

75. Stanovisko rozšířeného senátu NSS k zákazu extenzivního výkladu § 2 odst. 1 dekretu č. 12/1945. Archiv NSS, sign. 2 - 4/48, kt. 1969

76. Záznam porady Ministerstva zemědělství ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12; Záznam porady Ministerstva vnitra ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12; Oběžník Ministerstva vnitra ČSR č. 5 ze dne 25. 8. 1945

77. Dokumenty z archivu Ministerstva zahraničních věcí ohledně konfiskace majetku příslušníků neutrálních států, zejména pak vyjádření právní komise C III k č. [hodnota] 2.(č. [hodnota]) a další

78. Věstník ministerstva zahraničních věcí. Praha: Orbis, 1922-1938. Svazek 3, str. 136-137

79. Písemný závazek Ministra zahraničních věcí ČSFR, Jiřího Dienstbiera z 7. 11. 1990

80. Společné prohlášení ministrů zahraničí [Anonymizováno] ke vzájemným vztahům obou států ze dne [datum]

81. Prohlášení [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum]

82. Dopis [právnická osoba] adresovaný správci velkostatku ve [právnická osoba]

83. Potvrzení [Anonymizováno] ambasády v Praze o [Anonymizováno] Zůstavitele ze dne [datum]

84. Sčítací arch - kopie (originál nechť soud vyžádá u Národního archivu v Praze)

85. Prezenční listina k návštěvě členů [Anonymizováno] na panství [právnická osoba] z roku 1909 - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na Sčítacím archu

86. Zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909 – 1917 pro [Anonymizováno] - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na Sčítacím archu

87. Dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922 - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na Sčítacím archu

88. Výslech [adresa] ohledně národní bezpečnosti Zůstavitele a otce Zůstavitele ze dne [datum]

89. Zpráva [adresa] o chování Zůstavitele vůči okupačním úřadům po dobu druhé světové války

90. Rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016

91. Rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa], č.j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017

92. Dopis Žalobce B [Anonymizováno] s úředním překladem

93. Dopis předsedy [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2019 Žalobci B s úředním překladem

94. Rozsudek československého Nejvyššího soudu sp. zn. R II 28/1928

95. Deváté vydání publikace Oppenheim’s International Law (Jennings, Watts), s. 416 - 417.

96. Čl. 24 a 25 Zprávy a komentář k němu

97. Interní úřední dokumenty ministerstva zahraničních věcí [Anonymizováno]

98. Prohlášení ministra zahraničních věcí [Anonymizováno], učiněné jménem vlády [Anonymizováno] vládě [Anonymizováno] z roku 1990

99. Návrhy na výmaz vlastníků [Anonymizováno] majetku z katastru nemovitostí, Dopis [právnická osoba], návrh [Anonymizováno] Katastrální úřad [adresa]

100. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 35 C 19/2017-154 ze dne 4. 10. 2019

101. Čl. 35 a 36 Zprávy

102. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Bratislavě sp. zn. 138/46 ze dne 21. listopadu 1951

103. Úřední potvrzení Justičního úřadu [Anonymizováno] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [jméno FO] ze dne 8. 7. 2019

104. Právní posudky o úředních zákonech proti [Anonymizováno] majetku od [tituly před jménem] – 3 posudky

105. Oprava záznamu ohledně diplomatických vztahů mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [Anonymizováno], č. [hodnota]

106. Záznamy z porad [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12, č. j. [Anonymizováno]

107. Spisy NSS – zejména části týkající se porady členů senátu, části stanoviska člena senátu [tituly za jménem], tj. [Anonymizováno], Návrh, bez data (1947?), No k.č.j. NSS 138/46 244/46, 245/46 a 246/46 – originál v Národním archivu kt. 530, dále také [Anonymizováno], Návrh, 1947, No. 562/47 a 358/47, originál v Národním archivu kt. 572 a [Anonymizováno], Návrh, 1946, No. NSS 325/45, originál v Národním archivu, NSS kt. 523

108. Směrnice ministra vnitra č. [hodnota], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]

109. Bubeník J., Křesťan J. – Zjišťování národnosti jako problém statistický a politický, zkušenosti ze sčítání lidu za první republiky

110. Domovský list [jméno FO]., potvrzující jeho [Anonymizováno] občanství

111. Dokument s autentickým podpisem [Anonymizováno]

112. Autentická korespondence Zůstavitele sada pohlednic k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na Sčítacím archu

113. Autentická korespondence otce Zůstavitele [Anonymizováno] - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na Sčítacím archu

114. Prezenční listina k návštěvě členů [Anonymizováno] na panství [právnická osoba] z roku 1909 (již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích)

115. Zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909 – 1917 pro [Anonymizováno] (již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích)

116. Dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922(již bylo dříve předloženo, nyní se předkládá v lepších kopiích)

117. Dopis [Anonymizováno] ze dne [datum] (dokument z archivu [Anonymizováno], sign. [Anonymizováno], karton [Anonymizováno]).

118. Projev Ministra zemědělství [Anonymizováno] „Odčiňujeme Bílou horu“ která je součásti spisu k věci konfiskace majetku Zůstavitele u NSS v Bratislavě

119. Záznamy [Anonymizováno] o [adresa], Záznamy [Anonymizováno] o [Anonymizováno] – o neexistenci [adresa]

120. Zpráva a doporučení k urychlení národní správy na majetek [Anonymizováno], Archiv [Anonymizováno], Právní oddělení [Anonymizováno], kt. [Anonymizováno], včetně vložky č. [hodnota] ze dne [datum]

121. Potvrzení Archivu [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] [Anonymizováno] označený jako důvěrný

122. Diplomatické nóty mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno],

123. Právní rozbor Dr. [Anonymizováno]: Zavedení národní správy a konfiskace zemědělského majetku [jméno FO]. [Anonymizováno] z roku 1945

124. Vyjádření právní komise C III k č. [hodnota].(č. [hodnota])

125. Mazanec, M. Zánik bývalého Nejvyššího správního soudu ve světle dokumentů státního ústředního archivu. In: Pocta Doc. JUDr. Vladimíru Mikule k 65. narozeninám. Praha: ASPI Publishing, 2002. s. 177

126. Nedvědický, K. – Právní řád po roce 1989 a tzv. historická paměť.

127. Kádrové posudky zaměstnanců Nejvyššího správního soudu 1948, 1948, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign. 84

128. Zpráva kádrového tajemníka Formánka o stavu Správního soudu v Bratislavě, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign 92

129. Juřík - Život v právu i v bezpráví – důkaz k osudu [jméno FO] [130] [jméno FO] – [Anonymizováno] – relevantní pasáže k osudu [jméno FO]

131. Doplnění odvolání [Anonymizováno] vůči Textu ze dne 31. prosince 1946

132. Záznamy [Anonymizováno] o Okresním národním výboru [adresa] Záznamy [Anonymizováno] o Ústředním národním výboru v [Anonymizováno] – o neexistenci ONV [adresa]

133. Vyjádření ONV [adresa] k odvolání [Anonymizováno] k ZNV v Brně – oprava názvu ONV

134. K [tituly za jménem] – zápis porady konané na Ministerstvu zemědělství, návrh jmenování [tituly za jménem]

20. Soud před vyhlášením prvního (zrušeného) rozsudku ze dne 19. června 2020 provedl dokazování úmrtním listem [12], odevzdacími listinami [13-15], sčítacími archy [84], výměrem Zemského národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 1947, č. j. [Anonymizováno], nálezem Správního soudu dne 21. 1. 1951, č. j. [Anonymizováno] vyhláškou Okresního národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 31. 7. 1945, č. j. [Anonymizováno]., rozhodnutím Zemského národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 16. 1. 1946, č. j. [Anonymizováno], rozhodnutím Okresního národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 1946, č. j. [Anonymizováno]., výměrem Okresní národní výboru [adresa] dne 7. 2. 1947, č. j. [Anonymizováno], doplněním odvolání ze dne 31. 12. 1945. Z těchto důkazů soud učinil své závěry o skutkovém stavu věci.

21. Po zrušení rozsudku dokazování doplnil listinami dle návrhu žalobců o následující důkazy: kádrové posudky zaměstnanců Nejvyššího správního soudu 1948, 1948, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign. [Anonymizováno] [127]; zpráva kádrového tajemníka [Anonymizováno] o stavu Správního soudu v Bratislavě, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign [Anonymizováno] [128], Juřík - Život v právu i v bezpráví – důkaz k osudu [jméno FO] [129], [jméno FO] – [Anonymizováno] – relevantní pasáže k osudu [tituly za jménem] [jméno FO] [130]; záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Okresním národním výboru [adresa] [132]; záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Ústředním národním výboru v [Anonymizováno] – o neexistenci ONV [adresa] [132]; vyjádření ONV [adresa] [Anonymizováno] k odvolání [Anonymizováno] k ZNV v [Anonymizováno] – oprava názvu ONV [133], k [tituly za jménem] – zápis porady konané na [Anonymizováno], návrh jmenování [tituly za jménem] [134] a doplnění odvolání [Anonymizováno] vůči textu ze dne 31. prosince 1946 [131]; korespondence mezi žalobcem a [Anonymizováno] [6], předžalobní výzvy zaslané žalobcem dne 6. 12. 2018 [7]; korespondence mezi [Anonymizováno] [8]; návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne 31. 5. 2016 [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti [adresa] [9]; zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu, č. j. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016 [9], oznámení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ze dne 28. 2. 2017; návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne 21. 3. 2017 [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa] [10]; zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 8. 6. 2017 [10]; opakovaná žádost o zápis změny vlastnictví a zápis příslušnosti hospodařit s [Anonymizováno] zaslaný [Anonymizováno] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa] dne 15. 9. 2017 [10]; opakované zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [10], žaloba dle páté části o. s. ř. zaslaná dne 1. 12. 2017 [právnická osoba] proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ohledně návrhu na vklad vlastnického práva [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [11]; stanovisko rozšířeného senátu NSS k zákazu extenzivního výkladu § 2 odst. 1 dekretu č. 12/1945. Archiv NSS, sign. 2 - 4/48, kt. 1969 [75]; záznam porady [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12 [76]; záznam porady [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12 [76]; oběžník [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 25. 8. 1945 [76]; dokumenty z archivu [Anonymizováno] ohledně konfiskace majetku příslušníků neutrálních států, zejména pak vyjádření právní komise [Anonymizováno] k č. [hodnota]. (č. [hodnota]) [77]; věstník ministerstva zahraničních věcí. Praha: Orbis, 1922-1938. Svazek 3, str. 136-137 [78]; dopis [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno], [Anonymizováno] ze dne 7. 11. 1990 tlumočícího vládě [Anonymizováno] stanovisko vlády [Anonymizováno] o připravenosti vést náhradová jednání [79]; společné prohlášení [Anonymizováno] ke vzájemným vztahům obou států ze dne 13. 1. 2009 [80]; prohlášení [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 1972 [81].

22. A soud v předmětné věci vyhověl i návrhu žalobců na doplnění důkazů: rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016 [90]; rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [91]; dopis žalobce b) [Anonymizováno] s úředním překladem [92]; dopis předsedy [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2019 žalobci b) [93]; rozsudek československého Nejvyššího soudu sp. zn. R II 28/1928 [94], deváté vydání publikace Oppenheim’s International Law (Jennings, Watts), s. 416-417 [95]; čl. 24 a 25 zprávy a komentář k němu [96], Interní úřední dokumenty [Anonymizováno] [97], Prohlášení [Anonymizováno] učiněné jménem [Anonymizováno] vládě [Anonymizováno] z roku 1990 [98]; návrhy na výmaz vlastníků [Anonymizováno] majetku z katastru nemovitostí; dopis [právnická osoba], návrh [Anonymizováno] Katastrální úřad [adresa] [99]; rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 35 C 19/2017-154 ze dne 4. 10. 2019 [100]; čl. 35 a 36 zprávy [101]; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Bratislavě sp. zn. 138/46 ze dne 21. listopadu 1951 [102]; úřední potvrzení Justičního úřadu [Anonymizováno] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [jméno FO] ze dne 8. 7. 2019 [103]; právní posudky o úředních zákonech proti [Anonymizováno] majetku od [tituly před jménem] – 3 posudky [104]; oprava záznamu ohledně diplomatických vztahů mezi [Anonymizováno], [Anonymizováno], č. [hodnota] [105]; záznamy z porad [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12, č. j. [Anonymizováno] [106]; spisy NSS – zejména části týkající se porady členů senátu, části stanoviska člena senátu [tituly za jménem], tj. [Anonymizováno] [107]; návrh, bez data (1947?); no k. č. j. NSS 138/46 244/46, 245/46 a 246/46 – originál v Národním archivu kt. [Anonymizováno], dále také [Anonymizováno] [107]; návrh, 1947, No. 562/47 a 358/47, originál v Národním archivu kt. 572 a [Anonymizováno], Návrh, 1946, No. NSS 325/45, originál v Národním archivu, NSS kt. 523 [107]; směrnice [Anonymizováno] č. [hodnota], č. j. [Anonymizováno] ze dne 25. 8. 1945 [108], Bubeník J., Křesťan J. – Zjišťování národnosti jako problém statistický a politický, zkušenosti ze sčítání lidu za první republiky [109]; domovský list [jméno FO]., potvrzující jeho [Anonymizováno] občanství [110]; dokument s autentickým podpisem [Anonymizováno] [111]; autentická korespondence zůstavitele sada pohlednic k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [112]; autentická korespondence otce zůstavitele [Anonymizováno] - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [113]; prezenční listina k návštěvě členů [Anonymizováno] na panství [právnická osoba] z roku 1909 [114]; zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909 – 1917 pro [Anonymizováno] [115]; dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922 [116]; dopis [Anonymizováno] ze dne 14. 11. 1919 (dokument z archivu [Anonymizováno], sign. [Anonymizováno], karton 260) [117]; projev Ministra zemědělství [Anonymizováno] „Odčiňujeme Bílou horu“ která je součásti spisu k věci konfiskace majetku zůstavitele u NSS v Bratislavě [118]; záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Okresním národním výboru [adresa] – [Anonymizováno] [119]; záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Ústředním národním výboru v [Anonymizováno] – o neexistenci ONV [adresa] [120]; zpráva a doporučení k urychlení národní správy na majetek [Anonymizováno]; archiv Ministerstva [Anonymizováno], právní oddělení [Anonymizováno], kt. [Anonymizováno], včetně vložky č. [hodnota] ze dne 17. 3. 1947 [121]; potvrzení Archivu ministerstva [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 6. 1945 Ministerstvu [Anonymizováno] jako důvěrný [122]; diplomatické nóty mezi [Anonymizováno]; právní rozbor [tituly za jménem] [123]: Zavedení národní správy a konfiskace zemědělského majetku [jméno FO]. [Anonymizováno] z roku 1945 [123]; vyjádření právní komise [Anonymizováno] k č. [hodnota] 2. (č. [hodnota] [124].

23. Pokud soud I. stupně dovodil své skutkové závěry pouze z některých důkazů, tím nijak soud I. stupně nezpochybňuje historickou hodnotu předložených důkazů ostatních, ty totiž objasňují situaci v minulosti a její složitost. Nejen dobu z pohledu žalobců (týkající se zejména chování jejich právního předchůdce před válkou, v jejím průběhu i po ní, jeho národnosti), nýbrž i dobu samotnou, v níž došlo k vydání dekretu č. 12/1945 Sb. A to i v závěrečné řeči právního zástupce žalovaných výslovně citovaných - sčítací arch týkající se osoby [jméno FO]. a členů jeho domácnosti, dopis Národního výboru ve [právnická osoba], potvrzení [Anonymizováno], dopis z archivu [Anonymizováno] a spis někdejšího Správního soudu, v něm poznámky tehdejšího senátního rady [Anonymizováno].

24. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaní jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci v žalobě označených pozemků, žalobci nejsou držiteli těchto pozemků (žalobci sami tvrdí, že žalovaní užívají nemovitosti od jejich fyzického ovládnutí v roce 1945), to ve shodě s provedenými důkazy: úmrtní list [jméno FO] závět [jméno FO], [jméno FO] [12], odevzdací listina č. [Anonymizováno] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum] [13], odevzdací listina č. [Anonymizováno] Krajského soudu civilního v Brně ze dne [datum] [14], odevzdací listina č. [právnická osoba] vydána Krajským soudem civilním v Praze dne [datum] [15], výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa], výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek, [adresa], výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa]; výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro statek [adresa] výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro obec [adresa]; výpis z Moravské zemské desky č. [hodnota] pro velkostatek [adresa] Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno] Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] Výpis z vložky pozemkové knihy č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území Hostěrádky, list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno]. list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa]. list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [Anonymizováno]. list vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] [16-74].

25. Z vydaných rozhodnutí - výměru Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], nálezu Správního soudu dne [datum], č. j. [Anonymizováno], vyhlášky Okresního národního výboru v Olomouci ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]., Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí Okresního národního výboru v Olomouci ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]., výměru Okresní národní výboru [adresa] – venkov dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud zjistil, že vyhláškou ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. byl [jméno FO] označen za osobu německé národnosti podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., s poučením o právu uplatnit výjimku z konfiskace zemědělského majetku, pokud se aktivně účastnil boje za zachování celistvosti a osvobození republiky. Zemský národní výbor v Brně dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zamítl stížnost [jméno FO] proti vyhláškám Okresního národního výboru v Olomouci ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]., a uložil Okresnímu národnímu výboru v Olomouci, aby rozhodl o jeho návrhu na připuštění výjimky z konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Zemský národní výbor v Brně dovodil, že nemovitosti nejsou vyňaty z pravomoci čsl. orgánů z důvodu extrateritoriality, protože jsou v soukromém vlastnictví [jméno FO]. Okresní národní výbor v Olomouci ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]., zamítl návrh [jméno FO] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Výměrem Zemský národní výbor v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zrušil rozhodnutí Okresního národního výboru v Olomouci ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]., protože obsahovalo nezákonné poučení o přípustnosti opravného prostředku. Výměrem Okresní národní výboru [adresa] dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zamítl návrh [jméno FO] na připuštění výjimky z konfiskace zemědělského majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a nálezem Správní soud dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zamítl stížnosti [jméno FO] proti rozhodnutí Zemského národního výboru v Brně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

26. Při tomto rozsahu - dle soudu I. stupně dostatečného - skutkových zjištěních, soud již neučinil žádná skutková zjištěné z důkazů: kádrové posudky zaměstnanců Nejvyššího správního soudu 1948, 1948, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign. 84 [127], zpráva kádrového tajemníka [Anonymizováno] o stavu Správního soudu v Bratislavě, Archiv Ústavu dějin KSČ v Praze Fond 29, Sign 92 [128], Juřík - Život v právu i v bezpráví – důkaz k osudu [jméno FO] [129], [jméno FO] – [Anonymizováno] – relevantní pasáže k osudu [tituly za jménem] [jméno FO] [130], záznamy Okresního archivu v Olomouci o Okresním národním výboru [adresa] – venkov [132], záznamy Okresního archivu v Olomouci o Ústředním národním výboru v Olomouci – o neexistenci ONV [adresa] [132], vyjádření ONV [adresa] venkov k odvolání [Anonymizováno] k ZNV v Brně – oprava názvu ONV [133], k [tituly za jménem] – zápis porady konané na [Anonymizováno], návrh jmenování [tituly za jménem] [6], korespondence mezi žalobcem a [Anonymizováno] [7], předžalobní výzvy zaslané žalobcem dne 6. 12. 2018, korespondence mezi vládami [Anonymizováno] [8], návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne [datum] [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti [adresa], zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu, č. j. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016 [9], oznámení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ze dne 28. 2. 2017 [10], návrh na vklad vlastnického práva [Anonymizováno] do katastru nemovitostí k nemovitostem vedeným v katastru nemovitostí na zůstavitele zaslaný dne 21. 3. 2017 [právnická osoba] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa] [10]; zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 8. 6. 2017 [10], opakovaná žádost o zápis změny vlastnictví a zápis příslušnosti hospodařit s majetkem [Anonymizováno] zaslaný [Anonymizováno] Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálnímu pracovišti v [adresa] dne 15. 9. 2017 [10], opakované zamítavé rozhodnutí k tomuto návrhu Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [10], žaloba dle páté části o. s. ř. zaslaná dne 1. 12. 2017 [právnická osoba] proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ohledně návrhu na vklad vlastnického práva [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [10], stanovisko rozšířeného senátu NSS k zákazu extenzivního výkladu § 2 odst. 1 dekretu č. 12/1945, archiv NSS, sign. 2 - 4/48, kt. 1969 [75], záznam porady [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12 [76], záznam porady [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12; Oběžník [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne [datum] [76], dokumenty z archivu [Anonymizováno] ohledně konfiskace majetku příslušníků neutrálních států, zejména pak vyjádření právní komise [Anonymizováno] k č. [hodnota].(č. [hodnota]) a další [77], Věstník ministerstva zahraničních věcí. Praha: Orbis, 1922-1938. Svazek 3, str. 136-137 [78], dopis Ministra [Anonymizováno], [jméno FO] [Anonymizováno], předsedovi vlády a [Anonymizováno] ze dne [datum] tlumočícího vládě [Anonymizováno] stanovisko vlády ČSFR o připravenosti vést náhradová jednání [79], společné prohlášení ministrů zahraničí [Anonymizováno] ke vzájemným vztahům obou států ze dne [datum] [80], prohlášení [Anonymizováno] ze dne [datum] [81], Ústava [Anonymizováno] s úředním překladem relevantních článků [2], zákon č. [hodnota] s úředním překladem [3], úřední potvrzení [Anonymizováno] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [jméno FO] ze dne [datum] [4], úřední potvrzení [adresa] ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno] [5].

27. Soud neprovedl důkazy označené žalobci a žalovanými v případě právních předpisů (tuzemskými i [Anonymizováno]), soudu Ústavního, Nejvyššího, soudů odvolacích, soudů I. stupně, s těmito se ostatně všichni účastníci, i soud, seznámili, rozhodnutími Ústavního soudu je ostatně soud v zákonných mezích vázán, k rozhodnutím Nejvyššího soudu přihlédl, příp. i na ně procesní soud odkázal. Pokud jde o rozhodnutí soudů I. stupně a soudů odvolacích totožného obsahu jako v projednávané věci žalobců, soud v předmětné věci se s těmito rozhodnutími seznámil, ač není jimi vázán, posoudil věc vycházeje ze stejného právního názoru, neshledal důvod se od právní argumentace - která je v souladu s rozhodovací praxí Ústavního i Nejvyššího soudu - jiných soudů se jakkoliv odchýlit.

28. Soud neučinil žádná skutková zjištění ani ze žaloby dle páté části o.s.ř. zaslaná dne 1. 12. 2017 [11] [právnická osoba] proti zamítavému rozhodnutí Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrálního pracoviště v [adresa] ohledně návrhu na vklad vlastnického práva [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017.

29. Podle § 1 odst. 1, § 2, § 4 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost. Osobám německé a maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, se zemědělský majetek podle odstavce 1 nekonfiskuje. O tom, lze-li připustiti výjimku podle odstavce 2, rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor. Pochybné případy předloží okresní národní výbor zemskému národnímu výboru, který je se svým dobrozdáním postoupí ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministrem vnitra. Za osoby národnosti německé nebo maďarské jest považovati osoby, které při kterémkoliv sčítání lidu od roku 1929 se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Výjimky z ustanovení odstavce 1 budou určeny zvláštním dekretem. Zemědělským majetkem (§ 1, odst. 1) jest rozuměti zemědělskou a lesní půdu, k ní patřící budovy a zařízení, závody zemědělského průmyslu, sloužící vlastnímu zemědělskému a lesnímu hospodářství, jakož i movité příslušenství (živý a mrtvý inventář) a všechna práva, která jsou spojena s držbou zkonfiskovaného majetku anebo jeho části.

30. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

31. Podle § 1000, § 1039, § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen. Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají. Nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu, která vzešla z jeho držby.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně a) má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.). Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Domáhá-li se žalobce prostřednictvím žaloby určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), svědčí - až na výjimku - žalobci na takovémto určení naléhavý právní zájem, neboť žalobce se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009).

33. O tom, že skutečné vlastnické poměry nemusí odpovídat stavu katastru (evidence) nemovitostí judikatura nikdy nepochybovala. To, že stát je odpovědný za vedení evidence nemovitostí ve veřejných knihách, ještě neznamená, že i [Anonymizováno] může ztratit své (skutečné) vlastnické právo ve prospěch knihovního vlastníka.

34. Žaloba na určení právního vztahu (v předmětné věci vlastnického) má přednost před žalobou na vyklizení, umožňuje-li zjednat pevný základ pro odpovídající zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1201/98).

35. Pokud by soud pouze obecně nahlížel na žalobu žalobců, kterou se vskutku domáhají určení vlastnictví v žalobě specifikovaných nemovitostí, kdy v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba (žalovaný), pak by žalobkyni a) naléhavý právní zájem svědčil, neboť žalobce a) se domáhá vydání deklaratorního (nikoliv konstitutivního) rozhodnutí s cílem dosažení souladu mezi jím tvrzeným právním stavem (tzv. právní realitou) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009).

36. Žalobce a), který se domáhá určení vlastnického práva k nemovitým věcem, ohledně nichž jsou v katastru nemovitostí jako vlastníci zapsáni žalovaní, přesto naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá - i přes možnost provést změnu v zápisech vlastnických práv k nemovitým věcem na základě rozhodnutí o určovací žalobě.

37. Tam, kde právní vztahy k věci byly dotčeny před několika desítkami let, nikoliv dnes, a nestaly se nejistými nyní, nýbrž právě prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva a zpochybňováním aktů, na základě kterých právo právního předchůdce žalobců zaniklo, je uváděno v nejistotu právo současného vlastníka věci. Určovací žaloba zde nemůže být nástrojem, jímž mají být nahrazeny právní prostředky ochrany ve své době nevyužité nebo neúspěšné a zpochybněna zákonnost před více než sedmdesáti lety uskutečněných veřejnoprávních postupů; ve skutečnosti tedy nemíří k nastolení právní jistoty na straně žalobkyně a), nýbrž k jejímu narušení na straně nynějšího vlastníka věci - nejde tudíž i obecné odepření práva domáhat se ochrany vlastnictví před soudy (shodně Ústavní soud ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05). Podle soud I. stupně nejde o překonaný názor, Ústavní soud kontinuálně a dlouhodobě na toto stanovisko odkazuje (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 2056/18, sp. zn. III. ÚS 4121/18, sp. zn. III. ÚS 2306/20), k tomuto se kladně vyjádřil i Nejvyšší soud (např. usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016) - tj. i po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, namítají-li žalobci, že ustanovení § 1040 tohoto zákona nabylo účinnosti deset let po přijetí stanoviska sp. zn. Pl. ÚS 21/05.

38. Určovací žalobou nelze ani obcházet smysl a účel restitučních předpisů a nelze se podle obecných předpisů domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948., jen zvláštní restituční předpis může stanovit způsob zmírnění nebo nápravy takové majetkové újmy. Na počátku devadesátých let jasně vyjádřil vůlí zákonodárce účel zmírnění limitací, omezením křivd hranicí 25. 2. 1948 - tuto vůli formuloval zákonodárce v restitučních předpisech a nikoliv Ústavní soud ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS 21/05. A je mylný závěr žalobců, že toto stanovisko „změnilo samotnou podstatu restitučních předpisů“ a odňalo právo žalobcům domáhat se ochrany v občanském soudním řízení, s tím že se soud zcela ztotožňuje se závěrem žalobců, k dodržení zásady právního státu) právní jistoty, předvídatelnosti a dalších základních práv a svobod -musí být změna práva provedena řádným legislativním procesem prostřednictvím zákonodárce a nikoliv soudem, přičemž zákonodárce řádným legislativním procesem – který ostatně žalobci nijak nezpochybňují) meze restitucí vymezil a Ústavní soud i s přihlédnutím k zásadě právní jistoty vydal žalobci zpochybňované stanovisko.

39. V projednávané věci je důvodem pro přechod vlastnického práva právního předchůdce žalobců na československý stát právě dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. (nejde tudíž – jak nesprávně žalobci dovozují - o akt správního orgánu) - jehož existenci žalobci ostatně nezpochybňují, stejně jako jeho místo v právním řádu České republiky - a na něj navazujících rozhodnutí správních orgánů vydaná vůči právnímu předchůdci žalobců (až poté a na základě tohoto dekretu prezidenta republiky), tj. zákonem daných podmínkách, nikoliv nepředvídaně a plynutím času. K nabytí vlastnictví podle dekretu č. 12/1945 Sb. došlo ex lege, bez ohledu na intabulaci. Dekret prezidenta republiky je tak právním titulem nabytí vlastnického práva a nelze souhlasit se závěrem žalobců, že tito jsou kontinuálně vlastníky předmětných nemovitostí (k účinnosti dekretu nebylo nutno ani souhlasu vlastníků - namítají-li dále žalobci, že k „ovládnutí“ nemovitostí došlo bez souhlasu [Anonymizováno]). Je-li titulem právě dekret presidenta republiky, je pro rozhodnutí nepodstatné, zda následné listiny existují v originále, prosté či ověřené kopii.

40. Soudobé procesní předpisy záměrně stanoví lhůtu, ve které je možné právní akt či jeho účinky právní cestou napadnout, jinak platí, že je-li tato lhůta promeškána, je rozhodnutí orgánů veřejné moci pravomocné (ve vztahu ke správním rozhodnutím platí zásada správnosti správního rozhodnutí), včetně účinků, které na jeho základě nastaly. Pokud by byla tato lhůta zpochybněna, stejně jako účinky aktu samého, nebylo by žádné jistoty ani limitu, ať už věcného, ale zejména časového, který by bránil dřívějším vlastníkům věci nebo jejich potomkům, domáhat se majetku, kterého pozbyli kdykoliv v minulosti - například na základě kroků první pozemkové reformy (zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového) nebo např. i obnoveného zřízení zemského (1627), s poukazem na jejich vady, neplatnost nebo neúčinnost, potažmo neexistenci takového titulu. Z důvodu právní jistoty je žádoucí, aby pravomocná rozhodnutí soudu či správního orgánu, na jejichž základě určitá osoba nabývá nebo pozbývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, mající účinky do budoucna. Ústavní soud přiznal obecným soudům oprávnění posuzovat zákonnost výměrů o konfiskaci pouze v rámci řízení o restitučních nárocích z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, tedy pouze v rámci řízení zvláštního. Konfiskace podle dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. byla zákonným aktem, jejž nelze posuzovat z hlediska vad na něj navazujících správních (deklaratorních - takový závěr tudíž nelze posoudit jako ahistorický a/nebo mylný) rozhodnutí, pokud to není výslovně zákonem připuštěno. Ve věcech konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. docházelo ke konfiskaci přímo ze zákona bez správního řízení, byl-li vlastník věci již jako osoba, jejíž majetek konfiskaci podléhal, ze strany státních orgánů označen (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2003 sp. zn. II. ÚS 155/03). Tvrzení o vadách v konfiskačním řízení vydaného rozhodnutí samo o sobě nemůže s to účinky konfiskace zpochybnit, neboť právním titulem přechodu vlastnického práva zde není tento správní akt, nýbrž dekret samotný. Nebylo tudíž nutno vydání žádného - následného - správního aktu, který by specifikoval každou nemovitost, parcelním číslem, obcí, katastrálním územím, druhem pozemku, výměrou, … Odmítnutí ochrany tvrzenému právu nemůže být v takových případech ani v rozporu s čl. 11 Listiny. Tento článek je především reakcí na předchozí zásahy totalitní moci do vlastnictví, obdobně jako tomu bylo v případě prvního předobrazu Listiny - Deklarace práv člověka a občana z roku 1789, případně Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 i Protokolu č. 1 z roku 1952 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Je nezpochybnitelné, že žádný z uvedených dokumentů neměl na mysli poskytování ochrany dávno nevykonávanému a mnohdy zapomenutému formálnímu právu.

41. Sami žalobci ostatně uvádí, že v roce 2005 [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) přijal stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 21/05 a nález sp. zn. II. ÚS 14/04 ze dne 25. 1. 2006, ve kterém Ústavní soud uzavřel, že od roku 2005 se nelze domáhat podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy.

42. Při posouzení otázky, zda došlo k majetkové křivdě v tzv. rozhodném období, je třeba vyjít z toho, kdy bylo o splnění podmínek podle dekretů prezidenta republiky z r. 1945 rozhodováno a zda byly splněny. Nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1136/2000, nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 6. 1995, sp. zn. IV. ÚS 56/94, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, shora citované stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/05). Restituční předpisy směřovaly ke zmírnění některých majetkových křivd a období, ve kterém k nim došlo, a vymezily tak, že do něj nespadaly postupy podle dekretů prezidenta republiky v době před 25. 2. 1948. Účelem restitučního zákonodárství od samého počátku nebylo odstranění všech majetkových křivd, ke kterým v minulosti došlo. Samo stanovení rozhodného období proto nepůsobí diskriminačně, protože dopadá na všechny adresáty právních norem shodně. Výklad poměru mezi obecnou právní úpravou ochrany vlastnického práva a zvláštní právní úpravou restitucí pak nevede ani k diskriminaci podle státní příslušnosti, protože se uplatňuje bez zřetele na státní občanství. Ostatně i konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nezávisely na státní příslušnosti vlastníka konfiskovaného majetku, jak vyplývá z § 1 odst. 1 písm. a) tohoto dekretu prezidenta republiky (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016).

43. Soud proto neprovedl žalobci navržené důkazy, ohledně (ne)existence podmínek pro konfiskaci. Není totiž oprávněn přezkoumávat věcnou správnost konfiskačních vyhlášek a provedené konfiskace vůbec, takže tyto důkazy nemohly mít vliv na rozhodnutí ve věci, tvrzené skutečností, které by mohly vyvolat - pokud by byly dány - pouze závěr o věcné nesprávnosti správních rozhodnutí, resp. provedené konfiskace.

44. Nynější v katastru zapsaní vlastníci jsou po dlouhou dobu, která uplynula od pozbytí vlastnického práva osoby - na které se žalobci odvolávají - podle dekretu prezidenta republiky (stejný závěr by platil i pro akty první pozemkové reformy, či shora uvedené obnovené zřízení zemské), je nutno zdůraznit, že břemeno důkazní by zatěžovalo vlastníka konfiskovaného majetku, který se proti konfiskaci bránil v tom smyslu, že bylo na něm, aby prokázal, že u něj nejsou zákonné podmínky pro konfiskaci majetku dány, a to v okamžiku konfiskace. Prostřednictvím požadavku určení vlastnického práva se však osoba nebo její potomci (případně jiné osoby, které tvrdí svůj právní zájem) tohoto zákonného břemene zbavují a přenášejí je na druhou stranu sporu (nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. II. ÚS 14/04).

45. V projednávané věci žalobci zpochybnili správnost rozhodnutí správních orgánů a soudu vydaných v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku jejich právního předchůdce, zpochybnili samu existenci bývalého Okresního národního výboru v Olomouci, který dne [datum] rozhodl, že právní předchůdce žalobců je osobou německé národnosti ve smyslu dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., zpochybňují tak postupy podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.

46. K námitce neexistence tohoto orgánu, resp. jeho označení - „Okresní národní výbor v Olomouci“, z provedených důkazů plyne, že všechny jeho rozhodnutí byly přezkoumány nadřízeným orgánem, příp. soudem (jejichž neexistence nebyla žalobci namítána), Okresní národní výbor v Olomouci byl orgánem zcela jistě existujícím, z doplnění odvolání ze dne 31. 12. 1945 právní zástupce [jméno FO] adresoval Zemskému národnímu výboru v Brně doplnění odvolání z dne 9. 8. 1945, ozn. „do výměru Okresního národního výbor v Olomouci“ ze dne [datum] a v texu podání uvedl text „proti vyhlášce Okresního národního výbor v Olomouci, i právní zástupce tak neměl pochybnost a existenci tohoto národního výboru, jeho sídla a pokud by došlo k nepřesnému označení národního výboru, mohlo jít maximálně o nepřesnosti v jeho označení, lze si jen stěží představit, že při přezkumu Zemským národním výborem v Brně a poté i Správním soudem bylo přehlédnuta neexistence orgánu, který vydal přezkoumávané rozhodnutí. Je tedy nepochybné, že Okresní národní výbor v Olomouci existoval, vykonával správu ne vymezeném území, jeho označení bylo dáno jeho sídlem – v Olomouci, jakožto statutárního města. V označení orgánu není nutné označení spravované lokality, území, obvodu, či okresu.

47. Rozhodovací praxe soudů se ustálila v závěru, že rozhodnutí příslušných správních orgánů podle § 3 odst. 2, resp. podle § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tj. ke dni účinnosti dekretu – k přechodu vlastnického práva ke konfiskovanému majetku došlo již nabytím účinnosti dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., a to za předpokladu, že byly splněny podmínky, za kterých na konfiskovaný majetek dopadala pravidla vyslovená dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1993, sp. zn. 4 Cdo 40/92, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5581/2015). Mimo meze správního soudnictví nemůže soud přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí správního orgánu. V případě správních rozhodnutí totiž zásadně platí presumpce věcné správnosti, již soudům mimo rámec správního soudnictví nepřísluší přezkoumávat (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdo 1393/97, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2081/2009, ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017).

48. Rozhodnutí správního orgánu vydané v souvislosti s konfiskací zemědělského majetku tak nepodléhá přezkumu v projednávané věci (ani kdyby bylo vskutku věcně nesprávné, ani v rozsahu namítané povahy pozemků, pokud žalobci namítají, že některé z pozemků neměly povahu zemědělskou), nelze přezkoumat důkazy provedené správními orgány, obsahem sčítacích archů, účasti [Anonymizováno] při sčítání lidu, zabývat se námitkou „svévolnosti“ správního orgánu, určil-li národnost a etnicitu [Anonymizováno], protože soud v projednávané věci nemůže přijmout jiný závěr, než jaký vyplývá z rozhodnutí správního orgánu, jehož přezkum mu v projednávané věci nepřísluší. I kdyby tedy správní orgán rozhodnutím vydaným na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nesprávně určil národnost právního předchůdce žalobců, jak skutkově tvrdí žalobci, nebo v rozporu s objektivním právem zasáhl do [Anonymizováno] právního předchůdce žalobců, tj. do právní ochrany [Anonymizováno] před [Anonymizováno], jak argumentují rovněž žalobci, neměla by žádná z těchto okolností význam pro závěr, zda se na zemědělský majetek právního předchůdce žalobců na základě takového rozhodnutí správního orgánu vztahovala pravidla o konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. K vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že osoba, které se zemědělský majetek konfiskuje podle § 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. je národnosti německé nebo maďarské, byl příslušný okresní národní výbor. Z jeho rozhodnutí bylo přípustné odvolání k zemskému národnímu výboru, vydávání deklaratorních rozhodnutí o tom, jsou-li splněny zákonné předpoklady konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., náleží do působnosti národních výborů - okresního, resp. zemského - orgánů veřejné správy politické (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 12. 1946, sp. zn. 337/45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2148/2001, ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3555/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1946, sp. zn. R II 121/46, ze dne 5. 2. 1947, sp. zn. R II 172/46). Žalobci citovaná rozhodnutí - naopak - tomuto kontinuálnímu rozhodování předchází, pokud žalobci dovozují nutnost existence a ukončení správního řízení, nezpůsobilost dekretu samotného mít účinku konfiskace. Soud proto neprovedl důkazy: prezenční listina k návštěvě členů [Anonymizováno] na panství [právnická osoba] z roku 1909 - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [85], zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909-1917 pro [Anonymizováno] - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [86], dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922 - k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [87], výslech [adresa] ohledně národní bezpečnosti zůstavitele a otce zůstavitele ze dne [datum] [88], zpráva ONV [adresa] o chování zůstavitele vůči okupačním úřadům po dobu druhé světové války [89], dopis Národního výboru [právnická osoba] adresovaný správci velkostatku ve [právnická osoba] [82], potvrzení [Anonymizováno] ambasády v Praze o [Anonymizováno] národnosti zůstavitele ze dne [datum] [83] a neučinil žádná skutková zjištění z: rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 23. 8. 2016 [9], rozhodnutí Katastrálního úřadu [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne 3. 11. 2017 [10], dopis žalobce b) [Anonymizováno] s úředním překladem [93], dopis předsedy [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2019 žalobci b) s úředním překladem, rozsudek československého Nejvyššího soudu sp. zn. R II 28/1928 [94], deváté vydání publikace Oppenheim’s International Law (Jennings, Watts), s. 416-417 [95], čl. 24 a 25 zprávy a komentář k němu [96], interní úřední dokumenty ministerstva zahraničních věcí [Anonymizováno] [97], prohlášení [Anonymizováno], učiněné jménem vlády [Anonymizováno] [Anonymizováno] z roku 1990 [98], návrhy na výmaz vlastníků [Anonymizováno] majetku z katastru nemovitostí [99], dopis [právnická osoba], návrh [Anonymizováno] Katastrální úřad [adresa] [99], Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 35 C 19/2017-154 ze dne 4. 10. 2019 [100], čl. 35 a 36 zprávy [101], rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Bratislavě sp. zn. 138/46 ze dne 21. listopadu 1951 [102], úřední potvrzení [Anonymizováno] o obsahu zápisu v obchodním rejstříku týkajícího se [jméno FO] ze dne 8. 7. 2019 [103], právní posudky o úředních zákonech proti [Anonymizováno] od [tituly před jménem] – 3 posudky [104], oprava záznamu ohledně diplomatických vztahů mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno], Ministerstvo zemědělství, č. [hodnota] [105], záznamy z porad [Anonymizováno] ohledně provádění konfiskace dle Dekretu 12, č. j. [Anonymizováno] [106], spisy NSS – zejména části týkající se porady členů senátu, části stanoviska člena senátu [tituly za jménem], tj. [Anonymizováno], návrh, bez data (1947?), No k.č.j. NSS 138/46 244/46, 245/46 a 246/46 – originál v Národním archivu kt. 530, dále také [Anonymizováno], návrh, 1947, No. 562/47 a 358/47, originál v Národním archivu kt. 572 a [Anonymizováno], návrh, 1946, No. NSS 325/45, originál v Národním archivu, NSS kt. 523 [107], směrnice [Anonymizováno] č. [hodnota], č. j. [Anonymizováno] ze dne 25. 8. 1945 [108], Bubeník J., Křesťan J. – Zjišťování národnosti jako problém statistický a politický, zkušenosti ze sčítání lidu za první republiky [109], Domovský list [jméno FO]., potvrzující jeho [Anonymizováno] občanství [110], dokument s autentickým podpisem [Anonymizováno], autentická korespondence zůstavitele sada pohlednic k doložení rozdílností rukopisu na této korespondenci a na sčítacím archu [111], autentická korespondence otce zůstavitele [Anonymizováno] [112, 113], prezenční listina k návštěvě členů [Anonymizováno] na panství [právnická osoba] z roku 1909 [114], zprávy hospodářského ředitelství z období let 1909-1917 pro [Anonymizováno] [115], dokument o obecných personálních záležitostech – Úprava mezd pro rok 1922 [116], dopis [Anonymizováno] ze dne 14. 11. 1919 [117], projev Ministra zemědělství Ďuriše „Odčiňujeme Bílou horu“ která je součásti spisu k věci konfiskace majetku [Anonymizováno] u NSS v Bratislavě [118], záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Okresním národním výboru [adresa] [119], záznamy Okresního archivu v [Anonymizováno] o Ústředním národním výboru v [Anonymizováno] – o neexistenci ONV [adresa] [119], zpráva a doporučení k urychlení národní správy na majetek [Anonymizováno], archiv [Anonymizováno], právní oddělení [Anonymizováno], kt. [Anonymizováno], včetně vložky č. [hodnota] ze dne [datum] [120], potvrzení Archivu [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] [Anonymizováno] označený jako důvěrný [121], diplomatické nóty mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [122], právní rozbor [tituly za jménem]: [jméno FO] [123], vyjádření právní komise [Anonymizováno] k č. [hodnota]. (č. [hodnota]) [124].

49. K námitce, že soud „pouze“ vychází z rozhodnutí správního orgánu a není jím vázán („Rozdíl není pouze jazykový, ale jde o samotnou podstatu struktury a účelu § 135 o. s. ř. jako celku. Pokud by měl být jeho odstavec druhý vykládán tak, že ukládá povinnost civilním soudům být vázán správními akty, ztratilo by členění § 135 o. s. ř. do dvou odlišných odstavců jakýkoli význam, protože civilní soudy by byly bez dalšího vázány všemi správními rozhodnutími bez ohledu na to, zda se na ně odkazuje v odstavci 1 nebo 2 uvedeného paragrafu“) podle § 135 o. s. ř., podle kterého je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

50. K vázanosti výroku soudního rozhodnutí, přičemž tyto závěry platí i pro rozhodnutí správní se vyjádřil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016. Toliko výrok rozhodnutí je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje s jeho právní mocí a vykonatelností (srov. § 159a odst. 1 o. s. ř.), zatímco prostřednictvím odůvodnění se sdělují skutkové a právní závěry ve výroku vyjádřené (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2770/2007). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého rozhodnutí je však nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s jeho odůvodněním – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněné pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, pak nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou, neboť tomu brání ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, uveřejněný pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 813/2015 – ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2807/16, jako zjevně bezdůvodnou). I v případě správních rozhodnutí jen výrok správního rozhodnutí v sobě nese autoritativní úpravu práv a povinností a obsahuje vlastní řešení dané otázky; pouze výrok je pro jeho adresáty závazný a schopný nabýt právní moci a odůvodnění slouží k jeho vysvětlení (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 3 Ads 21/2004, ze dne 20. 8. 2009, sp. zn. 1 As 55/2009, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 3 Ads 96/2011, a ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 2 As 106/2011). Za rozhodnutí nelze považovat celý akt správního orgánu, ale právě jen tu jeho část, která je skutečně způsobilá účastníka na právech zkrátit, kterou se projeví „moc práva“, nabude-li rozhodnutí právní moci; touto částí, v níž správní orgán autoritativně, vrchnostenským způsobem subjektivní oprávnění účastníka zakládá, mění nebo ruší či autoritativně deklaruje, je výrok (enunciát) rozhodnutí (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. 6 A 154/94, uveřejněný v časopise Soudní judikatura správní, ročník 1999, poř. č. 400).

51. K další námitce žalobců, že civilní soudy nejsou vázány správními akty ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., potvrzuje nejen česká právní doktrína, ale i judikatura Nejvyššího soudu, poukazujíce na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4634/2010-358 ze dne 1. února 2011, se následně vyjádřil Nejvyšší soud tak, že o otázce, kterou rozhodl správní orgán ve své kompetenci, by měl soud v civilním soudním řízení rozhodnout jinak pouze tehdy, pokud by k takové otázce byl podán důkaz opaku, popřípadě se správním rozhodnutím a jeho významem pro souzenou věc se zabývat a případné odchylky od otázky správním rozhodnutím řešené racionálně zdůvodnit (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 982/2020).

52. Správní soud v Bratislavě, který konfiskační akty přezkoumával, se zabýval i uvedenou námitkou a – zjevně v souladu se starší judikaturou uvedenou výše - odkázal na § 7 vládního nařízení č. 8/1928, správního řádu, podle něhož platilo: „Není-li správními předpisy stanoveno, který úřad jest místně příslušný, řídí se místní příslušnost ve věcech týkajících se nemovitostí, jakož i práv a povinností s vlastnictvím nebo držbou jejich spojených, k nim požadovaných nebo na ně ukládaných polohou nemovitosti…. Když by podle předchozích ustanovení byla založena místní příslušnost několika úřadů, jest příslušným úřad, který nejdříve ve věci zahájil řízení; jinak určí společný vyšší věcně příslušný úřad, který úřad jest místně příslušný“. Uvedený právní výklad není zjevně nepřiměřený (nesprávný), zemský národní výbor přezkoumával prvostupňové rozhodnutí již v roce 1947 a uvedenou námitku neshledal důvodnou; rozhodnutí odpovídá citované judikatuře z doby před rokem 1947. Z těchto důvodů také pro právní posouzení věci neměla význam skutková tvrzení žalobců ani žalovaných o chování právního předchůdce žalobců v době nesvobody ani o jeho národnosti, popřípadě o tom, zda a kdy se přihlásil k německé národnosti.

53. K namítané nicotnosti správních aktů je dle ustálené judikatury nutný předpoklad existence vad takové intenzity, že již nelze hovořit o správním aktu (neexistence podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, požadavek trestného, nemožného plnění, neurčitost, nesmyslnost, vnitřní rozpornost, neexistence vůle), takovou intenzitu žalobci však netvrdí.

54. V projednávané věci sami žalobci neuplatňují právo na vydání majetku podle restitučních předpisů, v žalobě tvrdí, že na jejich právního předchůdce se nevztahovaly právní předpisy o konfiskaci majetku, v žalobě uvádí: „Zmírnění některých majetkových křivd státu dotýkajících se soukromého zemědělského a lesního majetku upravil zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který vstoupil v účinnost 24. 6. 1991. Věcná působnost zákona je vymezena akty státu v období let 1948 – 1990. Jinými slovy, jak stojí v jeho § 4 odst. 1, restituční zákon upravoval pouze majetkové křivdy, ke kterým došlo po 25. 2. 1948, nikoliv před tímto datem. Ze zákona navíc nepochybně plyne, že jeho účelem bylo umožnit osobám, vůči jejichž majetku stát zasáhl v rozhodném období způsobem v zákoně popsaným, získat tento majetek zpět, případě náhradu co nejjednodušším způsobem, tj. bez toho, aby oprávněné osoby musely svá vlastnická práva uplatňovat standardním a komplikovaným způsobem, tedy soudní cestou pořadem občanského práva. Restituční zákon tak procesně zvýhodňoval oprávněné osoby oproti osobám ostatním, které svá vlastnická práva uplatňovaly standardní cestou, tedy podle občanského práva. Interpretovat však toto zvýhodnění pro oprávněné osoby jako odejmutí práva ostatních osob uplatňovat svá vlastnická práva standardně, tj. pořadem občanského práva podle obecné právní úpravy běžně všem dostupné, nemá v restitučním zákoně žádnou oporu, a ani takto toto zvýhodnění nebylo soudy po mnoho let vykládáno.“ Žalobce není oprávněnou osobu ve smyslu restitučních předpisů ani oprávněnou osobou, tvrdí, že k žádné konfiskaci nedošlo.

55. Případné majetkové křivdy, ke kterým došlo před počátkem rozhodného období vytýčeného restitučními předpisy, tj. před 25. 2. 1948, se neodčiňují, bez zřetele k tomu, zda se jejich odčinění nebo zmírnění dotčená osoba domáhá, protože neuznává správní akty přijaté podle právních předpisů o konfiskaci majetku. Zákonodárce se rozhodl zmírnit (nikoliv napravit) majetkové křivdy v minulém období, stát negarantuje právo na obnovení vlastnického práva, zákonodárce toliko omezuje odčinění křivd nejen stanovením zákonných podmínek na straně osob oprávněných i osob povinných a z hlediska věcného, ale především časovou hranicí 25. 2. 1948, tedy datem převzetí státní moci komunistickým režimem, datem, od nějž se odvíjí právní i společenské změny směřující k nastolení nedemokratického režimu, lze při takto jasně vyjádřené vůli přiznat mu právo úsudku, že tak zásadní zásah do vlastnických vztahů nastalých před tímto datem by nebyl ani společensky žádoucí a z hlediska vyjádřených cílů restitučního zákonodárství jej není třeba. Pokud jde o případnou náhradu, tato není nezbytnou podmínkou konfiskace z roku 1945 a nelze s konfiskací spojovat náhradu (tak jak je tomu např. u vyvlastnění v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. února 2020 sp. zn. III. ÚS 2130/17 - absence náhrady není inherentním znakem konfiskace).

56. Ani z data [datum], byť již následovalo po 25. 2. 1948, nelze dovodit zneužití komunistickým režimem, šlo o rozhodnutí přezkumné. Podle soud I. stupně nelze na konfiskaci podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nahlížet pohledem dnešních demokratického státu a dnešním vnímáním lidských práv. Na celém území Československa došlo ke konfiskaci celoplošně, podle hlediska národnostního. Pohled žalobců na rozdílný přístup státu k některým osobám [Anonymizováno], zejména občanů [Anonymizováno] oproti občanů [Anonymizováno] soud I. stupně zohlednit při svém rozhodnutí zohlednit nemůže, stejně jako žalobci předestřené neodčiněné nespravedlnosti v poválečné situaci vlivem války, a následným politickým a společenským vývojem Československa. Toto období je charakteristické snahou o rozsáhlé narovnání společenských poměrů narušených válkou, obnovu narušeného hospodářství. Takové snahy mohou být mnohdy z důvodu snahy o co nejrychlejší změnu náhlé, nedůsledné i chaotické, i vzhledem k rychlým změnám už nastalým, to i vlivem přijatých změn mezinárodních, to z pohledu historického, kdy na tyto změny v minulosti nahlížíme v současnosti zkušenostmi nabytými do přítomnosti. Rozdílnost pohledu na tyto události umocňuje i žalobci citovaný disentní názor o sebeklamu o demokratičnosti třetí republiky.

57. Stát se rozhodl odčinit některé křivdy tohoto období, tyto zmírnit, stanovil jejich rozsah, tím však nelze vyloučit, že některé křivdy zůstaly nezmírněné, mimo stanovený rozsah. Soudu I. stupně, pokud vymezený spor žalobci vybočuje z tohoto rozsahu, nepřísluší, podle soud I. stupně, při jasně a dlouhodobě neměnné vymezené judikatuře, se otázkou posouzenou správními orgány, a tudíž i křivdy samotné, zabývat. Na tomto závěru soud I. stupně nemůže nic změnit ani disidentní stanovisko k nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 657/2022, ani byť by toto stanovisko vyjádřili soudci tři.

58. Žalobci dále tvrdí, že jsou kroky žalované ve zjevném rozporu s univerzálně právně závazným zákazem diskriminace na základě původu, jazyka a národnosti zakotveným mj. v čl. 14 Úmluvy ve spojení s příslušnými ustanoveními Úmluvy, čl. 2 odst. 1 Úmluvy OSN, čl. 14 a čl. 26 Paktu i v právu EU. Diskriminaci rovněž podle žalobců zakazuje vnitrostátní právo [Anonymizováno] v čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 24 Listiny a navazujících předpisech jednoduchého práva, v předmětné věci na základě národnosti. Používání a aplikace § 1 písm. a) Dekretu žalovaným ve správních a soudních řízeních proti žalobci v současné době, kdy je žalovaný vázán Úmluvou, Úmluvou OSN a Listinou, je porušením zákazu diskriminace dle čl. 14 samostatně a ve vazbě na procesní aspekt ochrany majetkových práv dle čl. 1 Protokolu 1, případně na právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a dále porušením obecného zákazu diskriminace dle čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 1 písm. a ), c), d), čl. 5, čl. 5 písm. a), čl. 5 písm. a), čl. 5 písm. d) alinea v) a vi), čl. 6 a čl. 7 Úmluvy OSN, a dále též čl. 3 odst. 1 Listiny. Zůstavitel jako [Anonymizováno] požíval na území [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Tyto [Anonymizováno] zahrnují též [Anonymizováno] a [Anonymizováno] chránící mj. zůstavitele a jeho majetek.

59. V projednávané věci jde o spor, který vyplývá z poměrů soukromého práva (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Případný spor mezi [Anonymizováno] předmětem řízení není a teprve pro jeho projednání a rozhodnutí by nebyla dána civilní soudní pravomoc. Vystupuje-li tedy [Anonymizováno] nikoli jako [Anonymizováno], nýbrž jako [Anonymizováno] ve věcech vyplývajících ze soukromoprávních vztahů charakterizovaných právní rovností účastníků, odůvodňují pravidla mezinárodního práva závěr, že tato [Anonymizováno] – nepožívá [Anonymizováno] a že je v těchto věcech dána pravomoc českých soudů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2215/2007, ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3095/2017). Žalobci se tudíž nemohu dovolávat ochrany před „jakýmikoliv zásahy“ [Anonymizováno], konfiskací nedošlo k zásahu proti území, suverenitě jiného státu. Skutečnost, že [jméno FO]. byl [Anonymizováno] a takto i uznáván, nemá soud I. stupně žádných pochyb.

60. Domáhají-li se žalobci - vedle určení vlastnického práva - i vyklizení nemovitostí, žalobci nejsou držiteli nemovitostí. I přes nedostatek naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, soud k žalobě na vyklizení k předběžné otázce o existenci vlastnického práva uzavírá, že [Anonymizováno] se stal vlastníkem nemovitostí, jejichž vyklizení se nyní žalobci domáhají, na základě závěru, že [jméno FO] spadá do působnosti dekretu č. 12/1945 Sb. a v následném konfiskačním procesu se právní předchůdce žalobců konfiskaci neúspěšně bránil. Nemůže-li se žalobce a) domáhat pro nedostatek naléhavého právního zájmu domáhat určení vlastnictví, jež pozbyl před 25. 2. 1948, nemohou se žalobci domáhat podle obecných předpisů ani vyklizení takových nemovitostí, pokud na ně nedopadají restituční předpisy odčiňující křivdu. I kdyby žalobcům (jejich právním předchůdcům) skutečně křivda byla způsobena, šlo by o křivku, kterou odčinit nelze, neboť k ní došlo před rozhodným obdobím, jehož počátek - jak již soud opakovaně uvedl - je dnem 25. 2. 1948. Navrhli-li žalobci důkazy ohledně existence podmínek konfiskace, konfiskačního procesu, pak tyto důkazy směřují (rovněž uvedeno již výše) ve věcný přezkum správních rozhodnutí, konfiskaci samotnou, dekret, přičemž v tomto rozsahu přesahuje pravomoc soudu, soud proto nemohl z důkazů. Závěry uvedené ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS 21/05 nelze zúžit toliko na řízení zahájené žalobou s petitem na určení vlastnického práva, jejich dosah je mnohem širší a závisí na projednávané věci jako celek a nikoliv na konkrétním znění navrhovaného petitu, přičemž i žaloba na vyklizení nemovitostí, kde se nutné se předběžně zabývat otázkou vlastnického práva, je právě takovou věcí. Právní úprava [Anonymizováno] je proto pro úsudek o věcném právu žalobce b) ke sporným nemovitým věcem bez významu.

61. Zákonodárce vyjádřil legitimovanou vůli k nápravě těch křivd, ke kterým došlo v letech 1948–1989, tedy v době vymezené jako doba nesvobody zákonem č. 480/1991 Sb., v době totalitního systému uplatňovaného komunistickou stranou, nikoliv křivd jiných (pokud potřeba v dalším z hlediska palčivosti řešené problematiky vyvstala (např. ohledně židovského majetku), tak již cestou zákona v jím vymezených případech průlom za danou časovou hranici učinil (zákon č. 243/1992 Sb., okrajově zákon č. 212/2000 Sb.). Pokud není takového právního předpisu, nemůže osoba, která se nejen nedomáhala ochrany u soudu (letech 1945-1948) nebo nebyla úspěšná, mít legitimní očekávání o obnovení jejího vlastnického práva, které pozbyla před 25. 2. 1948, to právě z důvodu uvádění v nejistotu současných vlastníků věcí, není tak - předpokládaným - nástrojem nastolení právní jistoty, nýbrž jejímu narušení. A je nerozhodné proti komu určovací žaloba směřuje proti fyzické osobě, státu či státní organizaci - srov. shodně např. usnesení ÚS ze dne 28. května 2019 sp. zn. IV. ÚS 294/09 (odkazující na stanovisko ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 21/05). Nelze rozlišovat mezi právem k nemovitosti, kterou [Anonymizováno] – i když se (zcela logicky) měl [Anonymizováno] na konfiskaci - převedl na jinou osobu, a která dle žalobců nemovitosti užívá v dobré víře, a nemovitostí, kterou nepřevedl, slovy žalobců, tuto „pouze fakticky užívá“. Proto je i nedůvodný závěr žalobců, pokud s poukazem na ustanovení § 1040 občanského zákoníku, že předložili relevantní důkazy prokazující jejich vlastnictví.

62. Pozbyl-li právní předchůdce žalobců vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem konfiskací podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nemohlo vlastnické právo k nim děděním přejít na žalobkyni a), ani kdyby byly předmětem projednání před pozůstalostním soudem v [Anonymizováno] (soud v předmětné věci nijak nezpochybňuje rozhodnutí tohoto soudu o nástupnictví po zůstaviteli, toto rozhodnutí je však bez účinků na předmětné řízení) a to bez zřetele na řešení otázky jeho mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci) k projednání takového majetku v pozůstalostním řízení.

63. Vzhledem k omezenému uplatnění principu materiální publicity v letech 1951 – 2014 nemohl podle platného práva knihovní vlastník z nesprávného zápisu v jeho prospěch dovozovat více, než - nanejvýše - dobrou víru, o kterou se opírala jeho držba, žalobce a) držitelem nebyl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo 389/99).

64. K další námitce žalobců, že zemské desky a pozemkové knihy prokazují, že zůstavitel byl v evidencích zapsán jako jediný a výlučný vlastník nemovitostí a vlastnické právo k nemovitostem přešlo stejně jako veškerý jiný majetek zůstavitele na žalobce jako univerzálního dědice zůstavitele v dědickém řízení vedeném u [adresa] soudu ve [Anonymizováno] pod sp. [Anonymizováno] [5], považuje soud doplnit následující:

65. Rozhodnutí o dědictví je závazné toliko pro účastníky řízení, nikoli pro třetí osoby, rozhodnutí o dědictví není nezvratným důkazem vlastnického práva - to vlastník nepozbývá, je-li rozhodnutí v rozporu se skutečnými hmotněprávními poměry.

66. I když i rozhodnutí [Anonymizováno] v řízení o dědictví je zpravidla považováno za listinu osvědčující vlastnictví, samotné zařazení určité věci (věcí) do aktiv dědictví nemusí vždy ještě znamenat, že tato věc (věci) do dědictví patří a že vlastnické právo k ní (k nim) skutečně přešlo na dědice (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 5/90 ze dne 28. 10. 1982, sp. zn. 3 Cz 32/82). Skutečný vlastník v důsledku takového dědického rozhodnutí, které není v souladu se skutečnými hmotněprávními poměry, své vlastnictví nepozbývá; takové rozhodnutí může být jen za určitých okolností titulem oprávněné držby (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4415/2007; ústavní stížnost proto tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03). Dohoda o vypořádání dědictví řeší vztahy pouze účastníky řízení o dědictví; jiné osoby, které nebyly účastníky řízení o dědictví, se mohou domáhat svého práva k věci, jež byla zařazena do aktiv dědictví po zůstaviteli v občanském soudním řízení (nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 544/06). Subjektivní meze právní moci rozhodnutí se zásadně mohou vztahovat pouze na ty osoby, které byly účastníky řízení, nikoliv na osoby třetí, které se řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, neúčastnily. Ani [Anonymizováno], pokud nebyl účastníkem dědického řízení, nemohl v jeho důsledku pozbýt vlastnictví. Osoba, jíž byla dědickým rozhodnutím přikázána určitá nemovitost, která nebyla vlastnictvím zůstavitele, nenabývá k ní platně vlastnictví. Protože v dědickém řízení byly projednány nemovitosti, které nepatřily v důsledku konfiskace zůstaviteli, nemohl se stát vlastníkem ani ten, komu bylo v dědickém řízení potvrzeno jejich nabytí. Na tom nic nemění ani fakt, že v řízení o vypořádání dědictví (ve kterém byly projednávány nemovitosti ve skutečnosti patřící [Anonymizováno]) rozhoduje státní orgán – soud. Pokud je stát účastníkem soukromoprávního řízení, vystupuje v něm jako strana, neboť v tomto postavení nevykonává veřejnou moc (nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 446/08). Soud v řízení nevystupuje jako osoba soukromého práva, není účastníkem řízení, pokud soud rozhodne v řízení, jehož účastníkem [Anonymizováno] není, o vlastnickém právu jiné osoby k věci, jejímž vlastníkem je ve skutečnosti [Anonymizováno], nemá to vliv na právo [Anonymizováno] domáhat se úspěšně proti tomuto účastníku uznání jeho vlastnického práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1537/2014).

67. Není-li žalobkyně a) vlastníkem sporných nemovitých věcí, nemohou se žalobci se vůči žalovaným s úspěchem domáhat ani jejich vyklizení, ani vydání bezdůvodného obohacení spočívajícím v ušlém zisku, byť v minimální částce 100 000 Kč po každém ze žalovaných.

68. Nesvědčí-li žalobkyni a) vlastnické právo ve výroku I. označeným nemovitým věcem, nemůže být úspěšná ani žaloba žalobkyně a) na jejich vyklizení, stejně jako žaloba žalobce b) dovozující své právo užívat a právo na výnosy, plody a užitky z vlastnického práva žalobkyně a), která však vlastníkem tohoto majetku není. Není-li žalobkyně a) - a nebyla-li ani od [datum], ani její předchůdce - vlastníkem předmětných nemovitých věcí a neměl-li k tomuto majetku požívací právo, naopak žalovaní tyto nemovitosti drží a užívají na základě vlastnického práva, nikoliv bez právního důvodu, nevzniklo žádnému ze žalobců ani právo na náhradu za ušlé užitky, plody, ani na náhradu za hospodaření. Pokud skutečně došlo ke snížení hodnoty nemovitých věcí, nezasáhla takové změna do majetkových poměrů žalobců. Právní úprava [Anonymizováno] je proto pro úsudek o věcném právu žalobce b) ke sporným nemovitým věcem bez významu. Soud I. stupně žalobu zamítl i v tomto rozsahu.

69. Nešlo-li vůči žalobcům ani o vyvlastnění, není důvodný ani eventuální nárok na peněžitou náhradu za konfiskovaný majetek. Jak již soud uvedl shora (usnesení Ústavního soudu ze dne 20. února 2020 sp. zn. III. ÚS 2130/17), náhrada není nezbytnou podmínkou konfiskace z roku 1945 a nelze s konfiskací spojovat náhradu (tak jak je tomu např. u vyvlastnění v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny), absence náhrady není inherentním znakem konfiskace. Žalobcům nepřísluší žádné právo, které by žalované porušovali a byli by proto povinni z toho porušení povinni k náhradě. Proto soud I. stupně zamítl i eventuální nárok žalobců, aniž se zabýval požadovanou výší.

70. Zamítl-li soud žalobu, procesně úspěšným žalovaným přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

71. Ty u žalované 1. spočívají v paušální náhradě 11 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu - odvolání ze dne 5. 6. 2019 - § 1 odst. 3 písm. f) vyhlášky, vyjádření ze dne 15. 4. 2020, vyjádření k odvolání ze dne 30. 10. 2020 a 18. 10. 2021 - písm. a), příprava účasti na jednání - písm. b), účast u jednání dne 19. 6. 2020, 3. 5. 2021, 16. 5. 2023 - písm. c) , tj. celkem 3 300 Kč.

72. Náklady žalované 2. spočívající v nákladech právního zastoupení - § 9 odst. 1 – vyklizení, § 9 odst. 4 písm. b) – určení vlastnického práva k nemovitostem, § 7 bod. 5 – peněžité plnění vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. tarifní hodnota celkem 160 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny celkem 7 500 Kč, úkony advokáta dle § 11 této vyhlášky - příprava a převzetí zastoupení (odst. 1 písm. a)), odvolání ze dne 12. 6. 2019, vyjádření ze dne 13. 12. 2022 (odst. 2 písm. c)), vyjádření ze dne 22. 4. 2020, 2. 6. 2020, 19. 6. 2020, 4. 5. 2021 (odst. 1 písm. d)), účast u jednání soudu dne 19. 6. 2020 přesahující dvě hodiny, 4. 5. 2021, 16. 5. 2023 (odst. 1 písm. g)). Tj. celkem 11 úkonů, z toho dva při poloviční mimosmluvní odměně a sedm (jeden z toho při poloviční odměně) společných se žalované 8, snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 této vyhlášky, celkem odměna 65 250 Kč, 11 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, 3 x 2 x 3,5 x 100 Kč dle § 14 této vyhlášky (doba z místa sídla advokáta do sídla soudu přesahuje 3 hodiny) – celkem 2 100 Kč, jízdné 2 626 Kč, z toho polovina při zastupování i žalované 8 – 1 313 Kč, ubytování (ve dnech jednání) – 1 166 Kč, 1 274,50 Kč, 1 198 Kč, z toho polovina při zastupování i žalované 8. – 1 819,25 Kč, DPH 14 836,50 Kč, celkem 88 618,75 Kč.

73. Náklady žalované 3. spočívají v paušální náhradě 4 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu - odvolání ze dne 30. 5. 2019 - § 1 odst. 3 písm. f) vyhlášky, vyjádření ze dne 21. 4. 2020, 30. 4. 2021, 13. 12. 2022, 20. 1. 2023 - písm. a), příprava účasti na jednání - písm. b) a účast u jednání dne 19. 6. 2020, 3. 5. 2021, 16. 5. 2023 - písm. c) – 9 x 300 Kč celkem 1 200 Kč, stravné dle § 176 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. – 95 Kč (19. 6. 2020), 100 Kč (3.5.2021) a 141 Kč (16. 5. 2023) – celkem 336 Kč, dále cestovné k jednání soudu vozidlem průměrné spotřeby 4,1 l/100 km – 19. 6. 2020, 4,9 l/100 km – 3. 5. 2021, 4,9 l/100 km – 23. 5. 2023 dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb., 589/2020 Sb., 467/2022 Sb., ceně nafty 31,80 Kč, 27,20 Kč, 44,10 a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,2 Kč/1 km, 4,4 Kč/1 km, 5,2 Kč/1 km, [adresa] a zpět - 470 km, tj. 2 587 Kč + 2 694 Kč + 3 460 Kč, cestovné celkem 8 741 Kč, náklady celkem 11 777 Kč.

74. Účelně vynaložené náklady žalované 4. spočívající v nákladech právního zastoupení - § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – žalovaná 4. vychází z peněžitého plnění 100 000 Kč, tj. sazba mimosmluvní odměny 5 100 Kč - za účelně vynaložené úkony dle § 11 této vyhlášky (těmito nejsou žádost o odročení ze dne 9. 6. 2020, žádost o opravu ze dne 13. 5. 2021 a žádost o prodloužení lhůty ze dne 21. 10. 2021) - příprava a převzetí zastoupení (odst. 1 písm. a)), porada s klientem přesahující jednu hodinu 22. 4. 2020 a 15. 6. 2020 (odst. 1 písm. c)), vyjádření ze dne 23. 4. 2020, 3. 11. 2020, 15. 11. 2021, 12. 12. 2022, 27. 1. 2023 (odst. 1 písm. d)), účast u jednání soudu dne 19. 6. 2020 přesahující dvě hodiny, 11. 5. 2021, 16. 5. 2023 (odst. 1 písm. g)), tj. 12 x 5 100 Kč = 61 200 Kč, 12 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, 3 x 2 x 3 x 100 Kč dle § 14 této vyhlášky (doba z místa sídla advokáta do sídla soudu do 3 hodin) – celkem 1 800 Kč, cestovné – jednání dne 16. 5. 2023 - dle doložených jízdenek – 1 514 Kč a ubytování 1 140 Kč, cestovné k jednání soudu 19. 6. 2020 vozidlem průměrné spotřeby 5,73 l/100 km dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb. ceně benzínu 32 Kč a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,2 Kč/1 km, [adresa] a zpět – 2 x 238 km, celkem 2 872 Kč, cestovné k jednání soudu 11. 5. 2021, vozidlem průměrné spotřeby 5,73 l/100 km dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ceně benzínu 27,80 Kč a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,4 Kč/1 km, [adresa] a zpět - 2 x 238 km, celkem cestovné 2 853 Kč, DPH 15 188 Kč. Náklady celkem 90 167 Kč.

75. Náklady žalovaného 5. spočívající v nákladech právního zastoupení do vydání rozsudku ze dne 19. 6. 2020 - § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - 5 x 3 100 Kč - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 8. 4. 2020, vyjádření ze dne 14. 5. 2020, účast u jednání soudu dne 19. 6. 2020 přesahující dvě hodiny, 5 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, 12 x 100 Kč dle § 14 této vyhlášky (doba z místa sídla advokáta do sídla soudu do 3 hodin), DPH 3 822 Kč, cestovné k jednání soudu vozidlem průměrné spotřeby 7,1 l/100 km dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb. ceně benzínu 36 Kč a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,2 Kč/1 km, [adresa] a zpět - 483 km, celkem cestovné 3 263 Kč, celkem 25 285 Kč, v nákladech právního zastoupení za odvolací řízení - § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - 3 x 3 100 Kč vyjádření ze dne 30. 10. 2019 a 22. 10. 2021, účast u jednání soudu dne 19. 6. 2020 (za účelně vynaložené není doložení rozhodnutí dovolacího soudu z 5. 1. 2022), DPH 1 953 Kč, cestovné k jednání soudu vozidlem průměrné spotřeby 7,1 l/100 km dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ceně benzínu 31,50 Kč a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 4,4 Kč/1 km, [adresa] a zpět - 483 km, celkem cestovné 3 205 Kč, celkem 14 458 Kč a paušální náhradě 4 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. - vyjádření ze dne 14. 12. 2022, 19. 1. 2023, příprava účasti na jednání - písm. b), účast u jednání dne 16. 5. 2023 - písm. c) - celkem 1 200 Kč, náklady celkem 40 943 Kč.

76. Náklady žalovaného 6. spočívají v paušální náhradě 11 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. - vyjádření k žalobě ze dne 20. 12. 2018, k odvolání ze dne 4. 11. 2020 a 11. 10. 2021, ze dne 14. 12. 2022 - § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, odvolání proti usnesení ze dne 27. 6. 2019 - písm. f) vyhlášky, příprava účasti na jednání - písm. b), účast u jednání dne 19. 6. 2020, 24. 6. 2021 a 16. 5. 2023 - písm. c) - celkem 3 300 Kč, cestovné k jednání soudu, vozidlem průměrné spotřeby 5,9 l/100 km dle § c písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ceně benzínu 44,10 Kč a náhrady za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) této vyhlášky 6 Kč/1 km, [adresa] a zpět – 2 x 38,1 km, celkem cestovné 595 Kč, náklady celkem 3 895 Kč.

77. Náklady žalovaného 7. spočívají v paušální náhradě 5 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. - odvolání ze dne 11. 6. 2019 - § 1 odst. 3 písm. f) vyhlášky, vyjádření ze dne 28. 4. 2020, 19. 12. 2020, k odvolání ze dne 3. 11. 2020 - písm. a) vyhlášky, příprava účasti na jednání - písm. b), účast u jednání dne 19. 6. 2020 přesahující 2 hodiny, 3. 5. 2021, 16. 5. 2023 - písm. c) – tj. 10 x 300 Kč, celkem 3 000 Kč.

78. Náklady žalované 8. spočívající v nákladech právního zastoupení - § 9 odst. 1 – vyklizení, § 9 odst. 4 písm. b) – určení vlastnického práva k nemovitostem, § 7 bod. 5 – peněžité plnění vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. tarifní hodnota celkem 160 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny celkem 7 500 Kč, úkony advokáta dle § 11 této vyhlášky - příprava a převzetí zastoupení (odst. 1 písm. a)), vyjádření ze dne 13. 12. 2022 (odst. 2 písm. c)), vyjádření ze dne 22. 4. 2020, 2. 6. 2020, 19. 6. 2020, 4. 5. 2021 (odst. 1 písm. d)), účast u jednání soudu dne 19. 6. 2020 přesahující dvě hodiny, 4. 5. 2021, 16. 5. 2023 (odst. 1 písm. g)). Tj. celkem 10 úkonů, z toho jeden při poloviční mimosmluvní odměně a sedm (jeden z toho při poloviční odměně) společných se žalovanou 2, snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 této vyhlášky, celkem odměna 61 500 Kč, 10 x režijní paušál 300 Kč dle § 13 této vyhlášky, 3 x 2 x 3,5 x 100 Kč dle § 14 této vyhlášky (doba z místa sídla advokáta do sídla soudu přesahuje 3 hodiny) – celkem 2 100 Kč, jízdné 2 626 Kč, z toho polovina při zastupování i žalované 2. – 1 313 Kč, ubytování (ve dnech jednání) – 1 166 Kč, 1 274,50 Kč, 1 198 Kč, z toho polovina při zastupování i žalované 2. – 1 819,25 Kč, DPH 13 986 Kč, paušální náhrada 1 x 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu - odvolání ze dne 28. 5. 2019 - § 1 odst. 3 písm. f) této vyhlášky, celkem 83 871,25 Kč.

Poučení