10 C 150/2024 - 132

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], IČ: [IČO žalobkyně A], sídlem [Adresa žalobkyně A], insolvenční správkyně [Jméno žalobkyně B] v likvidaci, IČO [IČO žalobkyně B], sídlem [Adresa žalobkyně B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 1 590 184,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 120 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně proti žalované se zamítá co do částky 1 575 064,57 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právní zástupkyně [Jméno advokátky] na náhradně nákladů řízení 45 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 30.9.2024 se [Jméno žalobkyně B] v likvidaci (dále jen [Anonymizováno], domáhalo po žalované zaplacení částky 1 590 184,57 z titulu úvěrové smlouvy č. [hodnota]-21225 uzavřené mezi stranami dne 4.1.2008, na jejímž základě [Anonymizováno] poskytlo žalované úvěr ve výši 600 000 Kč. Z důvodu prodlení žalované se splácením poskytnutého úvěru (od září 2014 do února 2022) došlo ze strany [datum] jako oprávněným a žalovanou jako povinnou. V exekučním řízení vedeným pod sp.zn. 212 EX 554/23 bylo Exekutorským úřadem [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] vymožena celá dlužná jistina a dlužné úroky z úvěru. Předmětem uplatněného nároku je: - částka 807 911,33 Kč jako smluvní úrok z prodlení ve výši 35% ročně z nezaplacených splátek poskytnutého úvěru do dne zesplatnění poskytnutého úvěru, tedy do dne 31. března 2022, - částka 726.833,24 Kč jako smluvní úrok z prodlení ze zesplatněné částky poskytnutého úvěru ode dne 1. dubna 2022 od dne vymožení dlužné částky v rámci výše uvedeného exekučního řízení, tedy do dne 28. února 2024 - částka 55.440,- Kč představující neuhrazené poplatky za vedení účtu od dubna 2015 do ledna 2028, kdy měsíční poplatek činil 360 Kč.

2. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku a navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k vyčíslení ztráty výhody splátek došlo opožděně a nárok samotný je promlčen. Dále uvedla, že nárok je v rozporu s dobrými mravy, neboť smluvní úrok z prodlení ve výši 35% ročně lze považovat za lichevní.

3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.10. 2024, č. j. KSBR 45 [insolvenční spisová značka]-A-35, byl zjištěn úpadek [Anonymizováno] a na jeho majetek prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena [Jméno žalobkyně A]. 4. [Jméno žalobkyně A] podáním ze dne 22.11.2024 navrhla pokračovat v řízení.

5. Pokud jde o žádost [Anonymizováno] o osvobození od soudních poplatků, ta se stala vstupem [tituly před jménem] [jméno FO] do řízení na místo [Anonymizováno] obsoletní, a proto o ní soud ani nerozhodoval.

6. Žalobkyně při jednání doplnila, že bylo plně v dispozici poskytovatele úvěru, zda a kdy úvěr zesplatní. Pokud jde o poplatky za vedení účtu, tak ty byly součástí úvěrové splátky a proto je žalobkyně oprávněna požadovat i veškeré budoucí poplatky. Na žalovanou nelze v daném vztahu pohlížet jako na spotřebitele. V písemných podáních žalobkyně doplnila, že úvěrový účet je v rámci bankovního úvěru veden až do dne konečného splacení úvěru, a to včetně sankcí. S ohledem na ujednání stran o prodloužení promlčecí doby práv věřitele na deset let považuje uplatněnou námitku promlčení za nedůvodnou.

7. Žalovaná při jednání namítla, že ke ztrátě výhody splátek došlo již v listopadu 2013, kdy se ocitla v prodlení s úhradou splátky za listopad 2013, byť faktické oznámení o tom obdržela až v roce 2022. Navíc je na ni nutno pohlížet v daném vztahu jako na spotřebitele, tedy jako na slabší stranu, která by se měla chránit. Skutkový stav:

8. Z výpisu z obchodního rejstříku na čl. 39 až 44 soud zjistil, že předmětem činnosti [Jméno žalobkyně B], bylo mimo jiné poskytování úvěru členům.

9. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota]-21225 ze dne 4.8.2008 uzavřené mezi [Jméno žalobkyně B], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, soud zjistil, že věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 600 000 Kč při úrokové sazbě 12,5% ročně s tím, že úvěr bude splacen do 31.1.2028 v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl z části ve výši 400 000 Kč určen na koupi spoluvlastnického podílu na nemovitosti, ve zbytku na rekonstrukci nemovitosti a vyplacení půjčky. Odkládací podmínkou čerpání úvěru bylo zřízení zástavního práva k domu č.p. 115 a pozemkům p.č. [hodnota] a 57, to vše v k.ú. [adresa] s tím, že strany dále uzavřou dohodu ve formě notářského zápisu o závazku osoby povinné splnit pohledávku vůči osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. V čl. V odst. 1 smlouvy se dlužník zavázala splácet úvěr dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu ke smlouvě a je její nedílnou součástí. Podle čl. V odst. 2 smlouvy splátka úvěru zahrnuje splátku jistiny úvěru, úroky z úvěru a poplatek za vedení účtu. Podle čl. V odst. 8 smlouvy v případě prodlení dlužníka s úhradou kteréhokoliv splátky úvěru, stávají se veškeré splátky úvěru splatné (ztráta výhody splátek), a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany dlužníka uhrazena, pokud věřitel neurčí jinak. Podle čl. V odst. 9 smlouvy v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vůči věřiteli, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi zaplacení úroků z prodlení ve výši uvedené v Sazebníku, není-li její výše stanovena v Základních podmínkách, a to do doby úplného uhrazení peněžitého závazku věřiteli. V čl. VIII. odst. 1 dlužník prohlásil, že se před podpisem smlouvy řádně seznámil s VÚP, VOP a Sazebníkem, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Podle čl. VIII. odst. 6 dlužník, jako strana, vůči níž se práva věřitele z úvěrové smlouvy promlčují, tímto výslovným písemným prohlášením ve smyslu ust. § 401 obchodního zákoníku prodlužuje délku promlčecí doby práv věřitele vyplývající z úvěrové smlouvy na dobu 10 let od doby, kdy počala nebo počne běžet poprvé.

10. Dle přílohy č. [hodnota] úvěrové smlouvy obsahující splátkový kalendář činily úvěrové splátky s výjimkou té poslední 7 150 Kč měsíčně, přičemž první splátka byla splatná dne 31.1.2008 a poslední 241. splátka byla splatná dne 31.1.2028. Splátky v sobě zahrnovaly poplatek ve výši 360 Kč (prokázáno přílohou č. [hodnota] úvěrové smlouvy).

11. Dohodou ve formě notářského zápisu ze dne 11.1.2008 se žalovaná jako dlužník zavázala [Anonymizováno] jako věřiteli splnit svůj závazek ze smlouvy o úvěru, a pro případ, že jej nesplní včas a řádně, svolila k přímé vykonatelnosti. Jako právní důvod závazku byla uvedena úvěrová smlouva č. [hodnota]-21225 ze dne 4.1.2008 a jako předmět plnění úhrada částky 600 000 Kč a úroku ve výši 12,5% ročně ode dne čerpání jistiny úvěru do zaplacení. V zápise bylo dále uvedeno, že strany se dohodly na tom, že v případě prodlení povinného s kteroukoliv splátkou ve stanovené výši a ve stanoveném termínu se stává splatný celý dluh k prodlení osoby povinné s úhradou splátek (prokázáno Notářským zápisem sp.zn. N 8/2008, Nz 7/2008 ze dne 11.1.2008).

12. Z čl. VII. odst. 2 písm. b)Všeobecných úvěrových podmínek platných ze dne 22.10.2007 (dále jen VÚP) soud zjistil, že věřitel v případě porušení smlouvy klientem je oprávněn prohlásit za okamžitě splatné splátky úvěru včetně všech ostatních finančních závazků klienta vůči věřiteli.

13. Podle sazebníku [Anonymizováno] platného od 1.1.2008 činil úrok z prodlení 35% ročně, přičemž stejná výše byla uvedena též v sazebníku platném od 1.7.2013 (prokázáno výše uvedenými sazebníky).

14. Z přehledu na čl. 27 až 28 spisu ve spojení s mailem [jméno FO] ze dne 12.11.2014 na čl. 75 soud zjistil, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou pravidelných splátek nejpozději v případě splátky splatné dne 30.11.2013. I další splátky uhradila s prodlením, o čemž svědčí jednak vyměřené poplatky z prodlení a zápočet části plateb na sankce, jednak skutečnost, že proti žalované byla z tohoto důvodu vedena exekuce. Podle přehledu po datu 30.9.2014 poskytovatel úvěru neeviduje od žalované žádnou platbu, přičemž k datu 4.11.2014 [Anonymizováno] evidoval dluh ve výši 43 918,91 Kč. k vyplacení úvěru ve výši 600 000 Kč došlo dne 11.1.2008.

15. Dopisem ze dne 24.7.2014 [Anonymizováno] informoval žalovanou o novém bankovním spojení určeném k úhradě závazků s tím, že vstoupil do likvidace, neboť mu byla odejmuta licence působit jako družstevní záložna (prokázáno tímto dopisem). Další bankovní spojení bylo žalované oznámeno likvidátorem [Anonymizováno] dopisem ze dne 3.2.2022.

16. Dopisem ze dne 31.3.2022 likvidátor [Anonymizováno] oznámil žalované ztrátu výhody splátek z důvodu prodlení s úhradou splátky za měsíce září 2014 až březen 2022 s tím, že úvěr je zesplatněn ke dni 31.3.2022 (prokázáno předmětným dopisem, přičemž žalovaná učinila nesporným, že jej obdržela). Dlužnou částku vyčíslil na částku 1 948 563,90 Kč. Dopisem ze dne 22.4.2022 likvidátor [Anonymizováno] upozornil žalovanou na možnost exekučního vymáhání dluhu v případě, že dluh nebude uhrazen do 15.5.2022.

17. Vyrozuměním soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11.1.2024 o zahájení exekuce č.j. 212 EX 554/23-9 a oznámením téhož soudního exekutora č.j. 212 EX 554/23-23 ze dne 29.2.2024 o skončení exekuce má soud za prokázané, že [Anonymizováno] se domohla v rámci exekuce vedené proti žalované úhrady pohledávky ve výši 1 085 212,57 Kč, jakož i náklad exekuce a nákladů oprávněného, kdy exekučním titulem byl shora uvedený notářský zápis. [adresa] 000 000 Kč byla uhrazena dne 27.2.2024 z účtu s názvem [jméno FO] s poznámkou „[Jméno žalované]“ (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí platby ze dne 27.2.2024).

18. Z dalších provedených důkazů (soupis již uhrazených úroků na č.l. 29, přehledná tabulka nároků uplatněných v exekuci na čl. 30, [právnická osoba] podmínek [Anonymizováno] ze dne 1.3.2010) soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

19. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že [Anonymizováno] jako poskytovatel úvěru na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 4.1.2008 vyplatil žalované v lednu 2008 částku ve výši 600 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 241 měsíčních splátkách. Poplatek ve výši 360 Kč za vedení účtu byl součástí každé jednotlivé úvěrové splátky. Žalovaná se dále úvěrovou smlouvou zavázala hradit smluvní úrok z prodlení ve výši 35% ročně v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné pohledávky věřitele. Smlouvou bylo ujednáno prodloužení délky promlčecí doby práv věřitele na deset let od doby, kdy promlčecí doby počala běžet nebo počne běžet poprvé. Strany si dále ujednaly, že k zesplatnění všech splátek úvěru dochází již samotným prodlením k úhradou splátky, aniž by k tomu byl zapotřebí jakýkoliv jednostranný úkon věřitele. Počínaje splátkou splatnou v září 2014 žalovaná přestala úvěr definitivně hradit a dlužnou jistinu včetně úroků z úvěru uhradila až koncem února 2024 poté, co proti ní bylo zahájeno exekuční řízení. Ještě předtím se však žalovaná ocitla přinejmenším dne 1.12.2013 v prodlení s úhradou splátky za listopad 2013. Z provedeného dokazování nijak nevyplývá, že by [Anonymizováno] od úvěrové smlouvy pro prodlení žalované s úhradou splátek odstoupila, a žalobkyně toto ani netvrdí. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

20. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavřené smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době jejího uzavření, tj. podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření úvěrové smlouvy (dále jen obch. zák.) a zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném k datu uzavření úvěrové smlouvy (dále jen obč. zák.).

21. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

23. Smlouva o úvěru upravená v ust. § 497 obch. zák. a násl. je podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. tzv. absolutním obchodem, který se řídí bez ohledu na povahu účastníků ustanoveními části třetí obchodního zákoníku. Protože žalovaná jako dlužník není podnikatelem, je smlouva o úvěru přes svou povahu výlučného obchodního závazku smlouvou spotřebitelskou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010, uveřejněný pod č. 135/2012 Sb. rozh. obč.).

24. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

25. Podle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Podle odst. 3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

26. Podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

27. Podle ust. § 56 odst. 3 obč. zák. nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

28. Ze shora uvedeného vyplývá, že na předmětnou úvěrovou smlouvu dopadají vedle ust. obch. zák. též shora uvedená ustanovení občanského zákoníku určená k ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany.

29. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud z důvodu hospodárnosti řízení přednostně zabýval touto námitkou, přičemž se soud musel primárně vypořádat s tím, zda mezi stranami došlo k platnému prodloužení promlčecí doby na deset let.

30. Podle § 401 obch. zák. strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby.

31. Pokud jde o ujednání o prodloužení promlčecí doby ve smyslu § 401 obchodního zákoníku obsažené v čl. VIII odst. 6 úvěrové smlouvy, je nutné je posoudit z hlediska toho, zda se neodchyluje od zákona v neprospěch spotřebitele, zda se spotřebitel nevzdává práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak nezhoršuje své smluvní postavení (§ 55 odst. 1 obč. zák.), a zda takové ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry neznamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 56 odst. 1 obč. zák.).

32. Ze smlouvy vyplývá, že strany úvěrové smlouvy si sjednaly prodloužení promlčecí doby pouze u práv věřitele, tj. pouze v jeho prospěch. Naopak nebylo učiněno žádné skutkové zjištění, které by v posuzovaném případě odůvodnilo závěr, že ve výsledku se smluvní postavení žalované jako spotřebitele nezhoršilo. Jediný důsledek, který pro žalovanou z takového ujednání vyplýval, bylo oddálení možnosti obrany námitkou promlčení; konkrétní výhody jí nepřinášelo žádné. Bezpochyby tak znamenalo pouze zhoršení jejího postavení. Soud tak má za to, že je-li v předmětné úvěrové spotřebitelské smlouvě ujednáno prodloužení promlčecí doby toliko ve prospěch věřitele, je takové ujednání absolutně neplatné podle § 55 odst. 1, 2 obč. zák., přičemž porušení pravidel obsažených v ustanovení § 55 a § 56 obč. zák. bylo i v době účinnosti shora uvedeného znění spojeno s absolutní neplatností nastávající ze zákona (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41, kdy ústavní soud zdůraznil, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv zakotvenou v ustanovení § 55 odst. 2 obč. zák, ve znění účinném do 31. 7. 2010, chápe jako nesouladnou jak s komunitárním právem Evropské Unie, tak i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle. Aby bylo těchto ústavních předpokladů dosaženo, je nezbytné porušení zákonných pravidel, obsažených v ustanovení § 55 a § 56 občanského zákoníku k vyvážení uvedené faktické nerovnosti, spojit s absolutní neplatností nastávající ze zákona, ke které soud přihlíží ex offo, aniž by se spotřebitel musel neplatnosti smlouvy dovolat).

33. Pokud jde o samotné promlčení, vychází soud z úpravy obsažené v obch. zák., neboť ustanovení občanského zákoníku o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 obch. zák.

34. Dle úpravy obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem, přičemž promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou (§ 387 odst. 1 a 2). Obecná promlčecí doba činí čtyři roky (§ 397) a u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1).

35. Podle ust. § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

36. S ohledem na skutečnost, že k prodlení žalované došlo prokazatelně již v případě splátky splatné k poslednímu listopadu 2013, došlo tak na základě čl. V. odst. 8 úvěrové smlouvy k zesplatnění úvěru dnem následujícím, tj. ke dni 1.12.2013, aniž by k tomu byl zapotřebí jakéhokoliv jednostranného úkonu poskytovatele úvěru. Počínaje dnem následujícím, kdy mohl poskytovatel úvěru poprvé uplatnit svá práva u soudu, počala běžet čtyřletá promlčecí lhůta, která uplynula dnem 1.12.2017. Výklad čl. V. odst. 8 úvěrové smlouvy způsobem, jakým činí žalobkyně, tj. že bylo v dispozici věřitele, zda a kdy úvěr zesplatní, nemá ve smlouvě oporu. Na základě neurčitého a blíže nerozvedeného dovětku „neurčí-li věřitel jinak“ nelze dovozovat oprávnění věřitele jednostranným úkonem zvrátit již nastalé zesplatnění. Pokud by soud připustil výklad, že poskytovatel úvěru byl oprávněn kdykoliv v budoucnu zvrátit již nastalé účinky zesplatnění úvěru jednostranným úkonem (v daném případě po cca osmi letech dopisem ze dne 31.3.2022 oznamujícím ztrátu výhody splátek), vznikla by tímto významná nerovnováha v právech a povinnostech stran. Poskytovatel úvěru by tak v podstatě mohl libovolně manipulovat např. s počátkem běhu promlčecí doby v neprospěch dlužníka. Na závěr soud podotýká, že pokud jde o podmínky zesplatnění, vyšel soud výhradně z ujednání obsaženého ve smlouvě samotné a nikoliv z ujednání obsaženého v VÚP, neboť ujednání obsažené v individuálně sjednané smlouvě má přednost před ujednáním obsaženým ve formulářových smluvních podmínkách.

37. Dle ustálené judikatury povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení § 393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2007 sp. zn. 21 Cdo 681/2006 a závěry v něm učiněné „Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním úvěru nebo jiného dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení § 393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutí se právo promlčí „jako celek“.) Pokud by se úroky z prodlení nepromlčovaly jako celek, mělo by to podle Nejvyššího soudu za následek vznik nepromlčitelných úroků z prodlení ke splnění jistiny pohledávky, která by již byla promlčena. Takový následek by byl podle Nejvyššího soudu absurdní. Stejné stanovisko zastává Nejvyšší soud dále například v rozhodnutí sp. zn. 4064/2013 ze dne 26. května 2014 nebo 33 Cdo 572/2013 ze dne 30. dubna 2013.

38. S ohledem na skutečnost, že čtyřletá promlčecí doba počala běžel 1.12.213 a žaloba byla podána až dne 30.9.2024 je zřejmé, že nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 1 534 744,50 Kč je zcela promlčen. Soud proto žalobu v tomto rozsahu s ohledem na vznesenou námitku promlčení zamítl jako nedůvodnou. V souvislosti s tímto nárokem považuje soud za vhodné podotknout, že ust. § 517 odst. 2 obč. zák. vylučovalo, aby úrok z prodlení byl ujednán jinak, než stanoví právní předpis, které toto ustanovení provádí, neboť podle ust. §262 odst. 4 obch. zák. platí, že strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku. I kdyby tedy nárok nebyl promlčen, soud by jej mohl přiznat jen do výše dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák.

39. Pokud jde o nárok spočívající v dlužných poplatcích, smlouvou byl sjednán poplatek ve výši 360 Kč/měsíčně za vedení úvěrového účtu, přičemž žalobkyně se domáhala tohoto poplatku za období od dubna 2015 do ledna 2028. Každý jednotlivý poplatek byl splatný společně s úvěrovou splátkou k poslednímu dni v daném měsíci. Žalované i ve vztahu k tomuto nároku namítla promlčení. S ohledem na čtyřletou promlčecí dobu jsou tak promlčeny veškeré poplatky, u kterých nastala splatnost přede dnem 29.9.2000, tj. čtyři roky před podáním žaloby. Jedná se celkem o 65 poplatků v celkové výši 23 400 Kč.

40. Dle žaloby byla dlužná jistina vymožena dne 28.2.2024 a dnem následujícím tak nebyl důvod vést nadále úvěrový účet a požadovat poplatky za jeho vedení. Poplatek je totiž dle názoru soudu odměnou za nějakou faktickou činnost, a nikoliv paušální platbou bez vztahu k jakékoliv činnosti vykonávané ve prospěch plátce poplatku, jejímž smyslem je pouhé navyšování profitu poskytovatele úvěru. Soud tak shledal nárok na veškeré poplatky za vedení účtu po shora uvedeném datu za nedůvodný bez ohledu na to, že v čl. V. odst. 8 úvěrové smlouvy bylo ujednáno, že zesplatněním se stávají splatné veškeré splátky úvěru, přičemž tyto zahrnovaly i poplatky za vedení účtu. Jedná se celkem o 47 poplatků v celkové výši 16 920 Kč.

41. Za důvodný soud shledal pouze nárok na zaplacení nepromlčených poplatků za vedení účtu za období od září 2020 do února 2024, tj. za období 42 měsíců. Soud tak uložil žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 15 120 Kč ( 360 Kč x 42 měsíců) a ve zbytku žalobu pokud jde o dlužné poplatky zamítl jako nedůvodnou.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení úspěšná až na nepatrnou část předmětu řízení (méně než 1%), plnou náhradu nákladů řízení ve výši 45 150 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 590 184,57 Kč sestávající z částky 14 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 7.12.2024 a účast u jednání dne 19.3.2025), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ( za úkony spočívající v převzetí zastoupení, písemném vyjádření ve věci ze dne 7.12.2024, tj. úkony poskytnuté do 31.12.2024) a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za účast u jednání dne 19.3.2025, tj. úkon poskytnutý po 1.1.2025).

43. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

44. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení