10 C 150/2024 - 284

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Anonymizováno] – [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 350 000 Kč, takto:

Výrok

I. Řízení o zaplacení částky 85 000 Kč se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 250 000 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 23 659 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 350 000 Kč vzniklé v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobkyni vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnila tím, že trestní stíhání bylo proti žalobkyni zahájeno usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-412202, pro účastenství ve formě pomoci ke zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku. Trestní stíhání žalobkyně bylo skončeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-21809, kterým byla žalobkyně pravomocně zproštěna obžaloby ve všech bodech. Trestní stíhání žalobkyně tak trvalo 6 let, 5 měsíců a 12 dnů. Žalobkyně byla obžalovaná ze závažné hospodářské trestné činnosti, kdy ji hrozil vysoký trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let, a to nepodmíněný, když o podmíněném trestu odnětí svobody nelze při této trestní sazbě za běžných okolností dle trestního zákoníku rozhodnout. Trestní stíhání zásadním způsobem zasáhlo osobností sféru žalobkyně, která je matkou dvou nezletilých dětí (ročník [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), o které po celou dobu trestního řízení sama pečovala, neboť k rozvodu s otcem nezletilých dětí došlo v roce [Anonymizováno], přičemž bývalý manžel žalobkyně, je cizím státním příslušníkem a od rozvodu trvale žije ve [Anonymizováno] a s nezletilými dětmi se vídá pouze sporadicky. Vedení trestního řízení bylo pro žalobkyni jakožto samoživitelku velmi stresující, kdy měla hluboké obavy o budoucnost nezletilých dětí, obávala se, kdo bude pečovat o děti v případě jejího odsouzení a uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který jí reálně hrozil, a s tím související obavy, zda by se děti musely odstěhovat do zahraničí za otcem, se kterým udržují spíše sporadický kontakt, přičemž vztahy mezi žalobkyní a jejím bývalým manželem, jakož i vztahy jejich dětí a jejího bývalého manžela lze spíše označit za špatné. Žalobkyně se taktéž obávala následků spojených s dobrou pověstí, jak sebe ve sféře společenské a pracovní, tak i svých dětí v okruhu vzdělávání a jejich osobního života. Nezletilé děti žalobkyně navíc o jejím trestním s ohledem na jejich věk nevěděly, žalobkyni tak neustále zužovalo napětí spojené s tím, že se o jejím trestním stíhání dozví. Žalobkyně po celou dobu probíhajícího trestního řízení své trestní stíhání před svým okolím tajila, přičemž se o něm svěřila jen svému blízkému okolí, které zúžila na svou sestru a jejího manžela (švagra žalobkyně), kamarádku a kolegu z práce. V rámci pracovní sféry žalobkyně uvedla, že usnesení o zahájení trestního stíhání jí bylo osobně doručeno příslušníky policejního orgánu během pracovní doby na pracovní konferenci, kde zastupovala svého zaměstnavatele společnost [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobkyně se při sdělení obvinění zhroutila, bývalí kolegové byli u žalobkyně po dobu vedeného trestního stíhání svědky pravidelných propadů nálad, výrazných váhových výkyvů a celkového vyčerpání. Žalobkyně, která byla kolegy do té doby vnímána jako velice společenská, veselá osoba, se začala společnosti stranit, uzavřela se do sebe a vyhýbala se firemním akcím. Žalobkyně musela z reputačních důvodů opustit prestižní pozici v nadnárodní společnosti, což mělo negativní dopad i na její finanční situaci. Pro žalobkyni rovněž bylo stresující, když se měla osobně podrobovat úkonům trestního řízení, zejména výslechům před policejním orgánem a dále před soudem. Daná věc byla i medializována různými internetovými medii – [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] či na webu [anonymizováno], a to po dobu několika let. Medializací bylo zasaženo do její dobré pověsti a osobní cti, kdy trpěla stresem souvisejícím s tím, že se vedení trestního řízení proti její osobě dostane do povědomí jejího širšího okolí a pracovní sféry, dále se bála, že medializace zasáhne i její děti, které o trestním stíhání nevěděly, a dostanou se tak do povědomí jejich přátel, spolužáků, včetně jejich rodičů a budou nést negativní následky s tímto spojené, které by mohly představovat posměšné či jinak dehonestující komentáře. Žalobkyně pak svůj nárok u žalované uplatnila žádostí ze dne [datum].

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně u ní svůj nárok uplatnila dne [datum]. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání částečně důvodným, co do částky 85 000 Kč, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne [datum], v rámci stanoviska se žalobkyni i omluvila za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná uvedla, že má tvrzené zásahy za částečně prokázané, konkrétně, že žalobkyně byla pod velkým stresem a tlakem z probíhajícího trestního stíhání, kdy trestní stíhání žalobkyně bylo i medializováno. Žalobkyně byla samoživitelkou dvou nezletilých dětí, před kterými své trestní stíhání tajila, neboť se obávala jejich reakcí na tuto skutečnost, měla velké obavy ohledně výsledku trestního stíhání, kdy by v případě nepodmíněného odsouzení, které jí hrozilo, nemohla pečovat o své nezletilé děti a tyto by se musely odstěhovat za svým otcem do [Anonymizováno], se kterým nemají dobré vztahy, žalobkyně rovněž přišla o lukrativní pracovní pozici a rovněž musela z reputačních důvodů opustit prestižní pozici v nadnárodní společnosti, což mělo dopad i na její finanční situaci.

3. Při jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně částečně žalobu zpět do částky 85 000 Kč, a to s ohledem na částečné plnění ze strany žalované.

4. Soud tak výrokem I. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedený procesní úkon žalobkyně rozhodl podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení částečně co do částky 85 000 Kč zastavil, když žalovaná ničeho nenamítala k částečnému zpětvzetí žaloby.

5. Účastníci řízení při jednání konaném dne [datum] učinili nesporným, že žalobkyně u žalované dne [datum] uplatnila nárok ve výši 350 000 Kč, přičemž žalovaná na základě stanoviska ze dne [datum] dobrovolně plnila částku ve výši 85 000 Kč.

6. Účastníci řízení při jednání konaném dne [datum] rovněž učinili nesporným průběh trestního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizováno], a to konkrétně, že usnesením ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-412202, bylo zahájeno trestní stíhání [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobkyně], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] (zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku, resp. pro účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku u [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesení bylo doručeno [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], její stížnost byla následně zamítnuta. Obžaloba byla podána k Městskému soudu v Praze dne [datum] v sedmi bodech, [tituly před jménem] [jméno FO] byla v bodech III. (skutek týkající se působení žalobkyně ve společnosti [právnická osoba].) a VII. (skutek týkající se působení žalobkyně ve společnosti [anonymizováno] a.s.) obžalována z toho, že formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku pokračující trestný čin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 trestního zákoníku. Hlavní líčení probíhala od [datum] do [datum] (celkem [hodnota] jednacích dnů). Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-21377, byla [tituly před jménem] [jméno FO] zproštěna obžaloby v celém rozsahu (body III. a VII. obžaloby). Rozsudek jí byl doručen dne [datum], jejímu obhájci dne [datum], a dne [datum] nabyl právní moci v části týkající se bodu III. obžaloby. Státní zástupkyně následně podala mj. v neprospěch žalobkyně odvolání ohledně skutku pod bodem VII. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-21809, mj. bylo odvolání státní zástupkyně v neprospěch [tituly před jménem] [jméno FO] zamítnuto. Žalobkyně vyhlášení rozsudku nebyla přítomna osobně, u soudu byl přítomen její obhájce. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobkyni doručeno dne [datum], jejímu obhájci dne [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

7. Z článku [Anonymizováno] [anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] na serveru [anonymizováno] bylo zjištěno, že v článku je zmíněno jméno žalobkyně. V článku je konkrétně uvedeno, že za spoluúčast na trestném činu a pomoc si pak vyslechly obvinění dnes už bývalá insolvenční správkyně [jméno FO] a [Jméno žalobkyně], předsedkyně představenstva společnosti [Anonymizováno].

8. Z článku [Anonymizováno] [anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] na serveru [anonymizováno] bylo zjištěno, že v článku není zmíněno jméno žalobkyně ani zobrazena její fotografie. V článku se mj. uvádí, že obžaloba se kromě [jméno FO] týkala osmi lidí. Mezi obviněnými byly například insolvenční správkyně [jméno FO] či [jméno FO], která je podle médií švagrovou bývalého obchodního ředitele [anonymizováno].

9. Z článku [právnická osoba] ze dne [datum] na serveru [anonymizováno] bylo zjištěno, že v článku není zmíněno jméno žalobkyně ani zobrazena její fotografie. V článku se mj. uvádí, že státní zástupce, který rovněž podal odvolání proti rozsudku, chce, aby se znovu projednaly body obžaloby, ve kterých Městský soud [jméno FO] a dalších osm obžalovaných zprostil, přičemž obhájci požadují, aby byli jejich klienti zproštěni viny.

10. Z článku [jméno FO] [anonymizováno] [jméno FO] ze dne [datum] na serveru [anonymizováno] bylo zjištěno, že v článku není zmíněno jméno žalobkyně ani zobrazena její fotografie. V článku se mj. uvádí, že pražský vrchní soud uložil bývalému obchodnímu řediteli [anonymizováno] [jméno FO] za zneužití informací a postavení v obchodním styku tříletý podmíněný trest s pětiletou zkušební dobou. Muž musí také zaplatit pět milionů korun a nesmí sedm let působit ve statutárních orgánech firem. Spolu s ním čelilo obžalobě dalších osm lidí. Šest z nich osvobodil již prvoinstanční soud, přibyla k nim i [jméno FO]. [jméno FO] soudy zprostily části obžaloby.

11. Z článku [Anonymizováno] [anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum] na serveru [anonymizováno] bylo zjištěno, že v článku není zmíněno jméno žalobkyně ani zobrazena její fotografie. V článku se mj. uvádí, že pražský vrchní soud se v pondělí začal zabývat kauzou údajného tunelování [anonymizováno]. Odvolací senát přezkoumává verdikt, podle kterého si má bývalý obchodní ředitel odpadové firmy [jméno FO] odpykat pět let za zneužití informací v obchodním styku a zaplatit peněžitý trest ve výši 500 000 korun. Rozhodnutí vynese soud podle předsedkyně senátu [jméno FO] v úterý dopoledne.

12. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v roce [Anonymizováno] jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a to v době kdy byla na pracovní konferenci. V té době pracovala jako marketingová manažerka, nikdo jí dopředu neupozornil na to, že jí bude doručováno usnesení o zahájení trestního stíhání. Byla velmi zaskočená a musela si rychle sehnat obhájce. Celé trestní stíhání bylo velmi dlouhé, kdy chvíli to vypadalo lépe, chvíli hůře, což samozřejmě nepřispívalo k její psychické pohodě. Trpěla výkyvy nálad, budila se v noci, trpěla váhovými výkyvy. Nicméně žádnou profesionální pomoc nevyhledala, vše se snažila vyřešit sama. Žila již v určitém stresu od roku [Anonymizováno], kdy jí vyhrožoval její, nyní již bývalý, manžel tím, že nahlásí její nekalé praktiky policii, což následně také udělal, v roce [Anonymizováno] pracovala u manžela v jeho společnosti. Toto oznámení pak přímo souviselo s trestním stíháním žalobkyně, kdy v trestním spise bylo napsáno, že její bývalý manžel předat notebook, na kterém pracovala žalobkyně v roce [Anonymizováno], policii, která daný notebook považovala za zdroj možných důkazů k jejímu stíhání. Následně v roce [Anonymizováno] nastoupila do společnosti [anonymizováno]. V roce [Anonymizováno] pak musela opustit svoji velmi dobrou pracovní pozici, kdy pracovala na pozici výkonné asistentky u šéfa [anonymizováno] pana [jméno FO], neboť z riskařského pohledu nemohla mít přístup k člověku, který je na tak vysoké pozici v rámci mezinárodní společnosti. Ve spolupráci s panem [právnická osoba] s HR ředitelkou se následně podařilo pro ni najít v rámci společnosti novou pozici. [jméno FO] této pozici se následně zvládla posunout z pozice marketingového koordinátora na marketingového manažera, což bylo v rozmezí let [Anonymizováno]. Dále uvedla, že po celou dobu trestního stíhání žila ve velkém stresu, neboť sama živila dvě malé děti, když se v roce [Anonymizováno] rozvedla. O trestním stíháním doposud svým dětem neřekla, kdy čeká až oba budou plnoletí. Celou nastalou situaci řešila se švagrem a svojí sestrou, která jí nabídla, že v případě, kdyby se nemohla starat o nezletilé děti, tak by se o její děti postarala, neboť nechtěla, aby děti byly u exmanželave Velké Británii, neboť by s nimi ztratila úplně kontakt a současně ona a její děti s ním nemají dobré vztahy. V době trestního stíhání žil ještě otec žalobkyně, ale byl nemocný, pročež se celou situaci předním snažila utajit, což se jí povedlo, a to i přes medializaci trestního stíhání. Rovněž toto tajila před svými kamarády, neboť se bála, že by to mohlo ovlivnit jejich vztahy. Své pocity pak sdílela i svým bývalým nadřízeným panem [právnická osoba] jeho manželkou paní [jméno FO], kteří jí byli v této záležitosti velmi nápomocni hlavně psychicky. Rovněž celou situaci sdílela i se svými přímými nadřízenými panem [jméno FO] a panem [jméno FO], protože občas viděli její výkyvy nálad, tak aby věděli, proč k výkyvům dochází.

13. Z výslechu svědky [adresa] bylo zjištěno, že k žalobkyni nemá bližší vztah, žalobkyně byla asistentkou jejího manžela [tituly před jménem] [jméno FO] ve společnosti [anonymizováno]. V dané společnosti žalobkyně vykonávala vlivnou funkci, kde měla přístup k celé řadě důvěrných informací. [jméno FO] této pozici žalobkyně skončila v roce [Anonymizováno] a pro jejího manžela již nepracuje, když její manžel musel s ní spolupráci ukončit z důvodu příkazu z risk managementu, a to z důvodu trestního stíhání (prověřování), neboť toto bylo reputační riziku pro společnost [anonymizováno]. Dále uvedla, že žalobkyně byla z trestního stíhání zničená, o trestním stíhání se bála říct svým rodičům a vlastním dětem. Do té doby byla žalobkyně pozitivní člověk, ale v průběhu celého trestního řízení byla žalobkyně smutná.

14. Soud k důkazu zamítl čestná prohlášení pana [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] z důvodu, že žalovaná obsah těchto prohlášení neučinila nesporným, přičemž čestná prohlášení nemůžou nahradit výslech svědka, protože výslech umožňuje soudu, popř. i účastníkům řízení, klást svědkovi otázky a získat tak doplňující informace k výpovědi, které čestné prohlášení neobsahuje. [jméno FO] danou skutečnost byla žalobkyně při jednání dne [datum] upozorněna a současně byla poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby k prokázání nemajetkové újmy navrhla jiné důkazy. Žalobkyně na danou výzvu reagovala a navrhla ke svědeckému výslechu svědkyni [adresa] [jméno FO]. Soud zamítl i výslech svědka [jméno FO], který se měl zejména vyjádřit k období roku [Anonymizováno], kdy pro něj žalobkyně pracovala, potažmo k zásahům do jejího osobního života. Výslech svědka byl zamítnut z toho důvodu, že období roku [Anonymizováno] předcházelo zahájení trestního stíhání, přičemž dopady do osobního života žalobkyně má soud za prokázané z jiných důkazních prostředků. 15. [jméno FO] základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

16. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobkyně, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

17. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“). Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Ostatně toto ani nebylo mezi účastníky řízení sporné.

22. Nezákonným rozhodnutím je tak usnesení Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-412202, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí bylo definitivně a ve všech bodech obžaloby odklizeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [anonymizováno]-21809, který nabyl téhož dne právní moci.

23. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

24. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a poskytnutí omluvy nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

26. Žalobkyně byla stíhána pro podezření ze spáchání zvlášť závažnému zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, přičemž jí hrozila trestní sazba 5 až 10 let odnětí svobody. Žalobkyně nebyla zadržena, ani vazebně stíhána. Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu nebo zdraví či se sexuálním podtextem, nicméně je zřejmé, že s ohledem na výši trestní sazby žalobkyni hrozil reálně nepodmíněný trest odnětí svobody, když za běžných okolností dle trestního zákoníku nelze jinak rozhodnout než uložit nepodmíněný trest v případě prokázání viny. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti. Trestní stíhání žalobkyně bylo částečně medializováno, nicméně je třeba dodat, že v žádném z předložených článků nebyla vyobrazena podobizna žalobkyně a toliko v jednom článku se objevilo jméno žalobkyně.

27. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

28. Předmětné trestní stíhání žalobkyně trvalo cca 6 let a 5 měsíců. Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně před soudem I. a II. stupně, kdy před soudem I. stupně proběhlo v období od [datum] do [datum] celkem [hodnota] hlavních líčení. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že řízení mohlo být plynulejší a skončit dříve, soud se však nezabýval jednotlivými kritérii ohledně samotné délky řízení, neboť žalobkyně se nedomáhala nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

29. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

30. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

31. Žalobkyně tvrdila, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] byla zasažena v tom směru, že dané trestní stíhání mělo dopad na její rodinu, kdy je samoživitelkou 2 nezletilých dětí, v té době žil ještě její otec, ale byl nemocný. Trestní stíhání se snažila před svým okolím zatajit. Trpěla nespavostí, nervozitou a váhovými výkyvy, neboť měla obavy ze samotného výsledku trestního řízení, kdy se obávala nepodmíněného trestu odnětí svobody a s tím související obavy, zda by se děti musely odstěhovat do zahraničí za otcem, se kterým udržují spíše sporadický kontakt. Věc byla i medializována a bála se, že medializace zasáhne i její děti, které o trestním stíhání nevěděly, a dostanou se tak do povědomí jejich přátel, spolužáků, včetně jejich rodičů a budou nést negativní následky s tím spojené. Trestní stíhání mělo mít i dopad do její profesní sféry, kdy v důsledku trestního stíhání musela opustit lukrativní pozici ve společnosti [Anonymizováno], čímž mělo dojít ke zhoršení finanční situace žalobkyně.

32. Soud i bez výslechu žalobkyně a svědkyně, a to pouze na základě obsahu trestního spisu, uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobkyni stresující a že žila v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, pročež hůře spala a docházelo u ní k váhovým výkyvům. Soud rovněž uvěřil tomu, že se reálně obávala uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to s ohledem na hrozící trestní sazbu u daného trestného činu.

33. Soud pak i uvěřil žalobkyni v rámci jejího účastnického výslechu a svědecké výpovědi, že se v důsledku nezákonného trestního stíhání narušil její osobní život, když se obávala, co bude s jejími nezletilými dětmi (ročník [Anonymizováno]), když je samoživitelkou, přičemž její bývalý manžel žije ve [Anonymizováno]. Rovněž soud uvěřil tomu, že žalobkyně a její děti nemají dobrý vztah s otcem nezletilých (bývalý manžel žalobkyně). Soud tak má za prokázané, že žalobkyně měla důvodnou obavu z uložení nepodmíněného trestu, pročež se bála, co bude s jejími nezletilými dětmi, tedy kdo o ně bude pečovat, rovněž se bála toho, že by se děti musely odstěhovat za svým otcem do [Anonymizováno] a v důsledku čehož by s nimi ztratila kontakt. Soud rovněž uvěřil i tomu, že se žalobkyně obávala medializace dané věci, když v daném řízení předložila k důkazu jednotlivé články, je sice pravdou, že její jméno bylo zmíněno toliko v jednom článku, nicméně důvodná obava zde byla. Soud tak uvěřil žalobkyni, že se obávala, že se její jméno dostane do povědomí širšího okolí, což mohlo zasáhnout i její děti, před kterými trestní stíhání tajila. Ostatně trestní stíhání tajila i před svými kamarády a otcem, který v té době byl nemocný. O trestním stíhání věděl toliko úzký okruh lidí, když žalobkyně se uzavřela více do sebe, přičemž o trestním stíhání se svěřila toliko své sestře a jejímu manželovi (švagr žalobkyně), nejlepší kamarádce a několika osobám v práci. Soud tak má rovněž za prokázané, že žalobkyně se v důsledku trestního stíhání stranila svému okolí, když byla uzavřená do sebe. V neposlední řadě má soud za prokázané, že usnesení o zahájení trestního stíhání jí bylo doručeno příslušníky policejního orgánu během pracovní doby na pracovní konferenci, kde zastupovala společnost [anonymizováno].

34. Soud však nemá za prokázané dopady do pracovní sféry žalobkyně, kdy ke změně pracovní pozice u žalobkyně došlo již v roce [Anonymizováno], tedy dlouho předtím, než bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně. Po zahájení trestního stíhání v roce [Anonymizováno] pak u žalobkyně nedošlo k žádné pracovní změně, pročež nedošlo ani ke tvrzenému zhoršení finanční situace žalobkyně. Státu pak nelze klást za vinu, že zaměstnavatel žalobkyně má nastavené určité mechanismy, jak má postupovat v případě, že je u některé osoby podezření na trestnou činnost. S ohledem na dané tak soud u žalobkyně nemá za prokázané dopady do pracovní sféry ohledně změny pracovní pozice, která měla souviset se snížením finančního příjmu na straně žalobkyně. K tomu soud dále uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1029/21, ke kterému soud uvádí, že Ústavní soud sám v tomto nálezu uvedl, že v jím projednávané věci shledal mimořádné okolnosti (sebevražda manželky v důsledku zvyšování psychického tlaku v průběhu úkonů trestního řízení), které projednávaná věc postrádá. Ústavní soud též dodal tímto rozhodnutím, že nedeklaruje, že jednotlivcům vzniká bez dalšího náhrada či přiměřené zadostiučinění za jakoukoliv újmu jim způsobenou postupem orgánů činných v trestním řízení nehledě na jeho fázi a výsledek, kdy orgány činné v trestním řízení jsou naopak povinny činit vše pro naplnění účelu trestního řízení v každé projednávané trestní věci z vlastní iniciativy, a nelze činit jejich postup závislý na okolnosti, v jakých (společenských, profesních či jiných) vztazích, které by mohly být narušeny trestním stíháním, se žalobce nachází.

35. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 36. Soud účastníkům řízení předestřel judikaturu označenou žalobkyní a žalovanou k nemajetkové újmě způsobené nezákonným trestním stíháním.

37. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 28 C 196/2020 ze dne 17. 8. 2022 – v daném případě byla tamní žalobkyně stíhána pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let nepodmíněně, nicméně v daném řízení žalobkyni nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Soudem I. stupně byla i uznána vinnou a byl jí uložen peněžitý trest ve výši 200 000 Kč a stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Trestní řízení trvalo 4 roky a 7 měsíců. Došlo k zásahu do rodinného života tamní žalobkyně, když partner odmítal pomoci žalobkyni s jejich nezletilou dcerou, odmítal mít s žalobkyní po dobu vedení trestního stíhání cokoliv společného, což vyústilo až v jeho odchod ze společné domácnosti. Po skončení trestního stíhání se její druh nastěhoval zpět do společné domácnosti. Měla zdravotní problémy, když pociťovala obtíže při zažívání, měla bolesti žaludku tzv. žaludeční neurózu, pročež začala užívat i léky. Žalobkyně v době trestního stíhání začala ve zvýšené míře požívat alkohol, trpěla stresem a uvažovala o sebevraždě. Věc byla medializována, nicméně žalobkyně a fotografie žalobkyně se ve zmíněné medializaci vyskytly pouze sporadicky (cca dvakrát), neboť v článcích a pořadech bylo zejména hovořeno o spoluobžalovaném žalobkyně. Jiné zásahy do osobnostních sfér života žalobkyně soud neshledal, neboť jak sama žalobkyně uvedla, nezaznamenala žádné negativní reakce ať již ze strany rodinných příslušníků, ani ze strany kolegů v práci, kamarádů či známých, či spoluobčanů, vyjma negativních reakcích ze strany některých členů družstva na společných schůzích družstva. Tamní žalobkyni bylo přiznáno odškodnění ve výši 64 000 Kč.

38. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 46 C 114/2021 ze dne 15. 6. 2022 – v daném případě byl tamní žalobce stíhán pro podezření ze zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku a poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku za co mu hrozit trest 5 až 10 let. Trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce. V důsledku trestního stíhání žalobce změnil práci, aby nemusel být v kolektivu. Psychicky špatně nesl trestní řízení, uzavřel se do sebe, byl nedůvěřivý, změnou jeho chování byly narušeny vztahy s blízkými rodinnými příslušníky, zhoršil se jeho zdravotní stav pramenící z jeho chronického onemocnění. Reálně mu hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Zásahy do pracovní sféry žalobce nebyly sice trvalé či nevratné, ovšem žalobce zvolil povolání, v němž byl daleko od lidí a mohl být „sám za sebe“, nicméně výběr jeho zaměstnání vedl k dlouhodobému odloučení od rodiny, které tak vedlo až k neblahému psychickému rozpoložení žalobce, narušilo rodinné vztahy a odcizilo jej od blízké rodiny. Žalobce navíc omezil společenský život, odmítal kamkoliv chodit, utnul své koníčky, byl netrpělivý, nervózní a měl za to, že je na něj nahlíženo jako na zloděje. Taktéž došlo k výkyvům v souvislosti s chronickým onemocněním střev, kterému dlouhodobý stres nesvědčí. K zásahům do dobrého jména, vážnosti a cti došlo i v souvislosti s medializací kauzy, zde však pouze v souvislosti s podáním obžaloby. Jméno žalobce zaznělo explicitně jako jednoho z obviněných, přičemž informaci poskytl sám policejní orgán. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč.

39. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 25 C 8/2022 ze dne 19. 12. 2022 (potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 39 Co 129/2023 ze dne [datum]) – v daném případě byla tamní žalobkyně stíhána pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, za což jí hrozil trest odnětí svobody až v délce trvání 10 let. Trestní řízení trvalo 1 rok a 10 měsíců. Tamní žalobkyně byla matkou dvou malých nezletilých dětí. Byla vystavena nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, v němž jí hrozila vysoká sazba trestu odnětí svobody. Došlo k zajištění veškerého majetku žalobkyně, čímž jí bylo znemožněno po dobu delší než 1 rok nakládat se svým majetkem a zaopatřovat dostatečně tak své potřeby, jakož i potřeby svých nezletilých dětí. Žalobkyně si musela půjčovat peníze od rodiny a známých, kdy musela i rozprodat část osobních věcí žalobkyně [právnická osoba], aby měla finanční prostředky. Soud shledal rovněž zhoršení mezilidských a rodinných vztahů žalobkyně v důsledku jejího trestního stíhání do jejího podnikání vzhledem k tomu, že v důsledku trestního stíhání došlo k poškození profesní pověsti žalobkyně a k založení nedůvěryhodnosti žalobkyně pro některé bankovní instituce. Došlo ke zhoršení vztahu s jejím partnerem a došlo k ukončení styku s bratrem jejího partnera. Trestní stíhání mělo vliv i na její psychiku. Byla ve stresu a strachu o budoucnost svých dětí, neboť jí hrozilo uložení nepodmíněného trestu. Pokud jde o zásahy do profesní sféry, soud měl za prokázané, že byla v důsledku trestního stíhání a zajištění majetku poškozena pověst žalobkyně mezi jejími obchodními partnery, došlo k jejich odlivu, a tudíž k negativnímu vlivu na její podnikání. Současně soud vzal za prokázané, že v důsledku zajištění veškerého majetku došlo ke zhoršení platební morálky žalobkyně, neboť nemohla nakládat se svými prostředky na účtech, a tudíž že se žalobkyně stala pro některé bankovní instituce nedůvěryhodnou osobou i do budoucna. Soud neshledal zásadní dopady do zdravotní sféry žalobkyně, ani to, že by řízení bylo medializováno. Tamní žalobkyni bylo přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč.

40. Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 138/2020 ze dne 14. 10. 2020 (Obvodní soud pro Prahu 2, sp. zn. 29 C 92/2017) – v daném případě byl tamní žalobce stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a pro porušování povinnosti při správně cizího majetku dle § 255 odst. 1 trestního zákoníku s hrozbou trestního postihu až 8 let. V daném řízení bylo prokázáno, že tamní žalobce nemohl s ohledem na trestní stíhání sehnat vhodné zaměstnání, nebyl přijat ve zdravotním sektoru v Nemocnici [jméno FO] a [jméno FO] [adresa]. Věděl, že od policie ČR přišel na Českou advokátní komoru přípis, aby byla pozastavena jeho koncipientská praxe. Věc byla medializována v televizi a prostřednictvím internetových článků. Žalobce byl známou osobou v Kladně, byl tajemníkem města a náměstkem Okresního ředitelství policie ČR. V důsledku trestního stíhání žalobce došlo k dočasné rozluce s manželkou, když bylo obtížné věc vysvětlit i dětem, které ho viděly v televizi. Přes psychické obtíže a ztrátu části přátel se konzultacemi v manželské poradně však podařilo manželství zachránit. Trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. Tamnímu žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši 197 800 Kč. Odškodnění bylo přepočteno dle měsíců trestního stíhání.

41. Soud při určení výše nemajetkové újmy vyšel z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 28 C 196/2020 ze dne 17. 8. 2022 a z Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 46 C 114/2021 ze dne 15. 6. 2022, neboť v daných případech se jednalo o stejné trestné činy a trestní řízení trvalo delší dobu jako u žalobkyně. Zbývající dva případy trvalo nepoměrně kratší dobu, jednalo se o jiné trestné činy a dopady u tamních žalobců byly výrazně větší.

42. Oproti rozhodnutím, ze kterým soud vyšel, soud uvádí, že trestní stíhání žalobkyně trvalo delší dobu, a to 6 let a 5 měsíců. Žalobkyně reálně hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody jako ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 46 C 114/2021. Věc žalobkyně byla rovněž medializována a jméno žalobkyně se v článcích objevilo rovněž sporadicky. Je pravdou, že žalobkyně neměla žádné chronické onemocnění a ani neuvažovala o sebevraždě, nicméně žalobkyně rovněž své trestní stíhání prožívala úkorně, trpěla nespavostí, úbytkem váhy, což se odrazilo na jejím psychickém stavu. Je nutné uvést, že žalobkyně je samoživitelkou, kdy se svým bývalým manželem dobře nevychází, ostatně ani jejich děti se svým otcem nevychází, pročež nejistota z trestního stíhání byla u žalobkyně umocněna, když měla obavu o své děti v případě, že by byla pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Žalobkyně své trestní stíhání tajila před svým okolím a nezletilými dětmi, tak aby je uchránila před případnými negativními následky daného trestního stíhání, což jistě muselo umocňovat nervozitu a stres žalobkyně, když vyjma úzkého okruhu lidí, se kterým sdílela své útrapy z trestního stíhání, na vše byla sama. Dopady do pracovní sféry pak u žalobkyně nebyly z větší části prokázány, když toliko sám má za prokázané, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno na pracovní konferenci, kde zastupovala svého zaměstnavatele, což bylo jistě pro žalobkyni nepříjemné a bylo zasaženo do její dobré pověsti. Ohledně ostatních dopadů do pracovní sféry dospěl soud k závěru, že tyto žalobkyně neprokázala. K tomu je však třeba uvést, že ani ve shora zmíněných případech, ze kterých soud vycházel tyto zvláštně nebyly zjištěny. Soud pak rovněž přihlédl k tomu, že daná rozhodnutí jsou z roku [Anonymizováno], kdy výše nemajetkové újmy má odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. S ohledem na shora uvedené, kdy soud neshledal tak závažné dopady jako ve shora zmíněných případech a při přihlédnutí k tomu, že u žalobkyně trvalo trestní stíhání delší dobu, při zohlednění obav o budoucnost nezletilých dětí v případě jejího odsouzení dospěl soud k závěru, že přiměřené odškodnění za nezákonné trestní stíhání je ve výši 100 000 Kč. S ohledem na to, že žalovaná již dobrovolně plnila částku 85 000 Kč, tak soud žalobkyni přiznal tento rozdíl, což je částka 15 000 Kč (výrok II. rozsudku).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 (kdy žalovaná dobrovolně plnila až po uplynutí 6 měsíců od uplatnění nároku žalobkyně u žalované – nárok žalobkyně u žalované uplatnila dne [datum], přičemž žalovaná částečně dobrovolně plnila až na základě stanoviska ze dne [datum]) a § 151 odst. 1 o. s. ř. Soud tak přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 659 Kč. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 50 000 Kč do [datum] dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a po [datum] ve výši 100 000 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu účinného od [datum] (dále jen „a. t.“). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč za úkony do [datum] sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 2 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t., dále z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč za úkony po [datum] sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze 2 úkonů (účast na jednání dne [datum] a dne [datum]) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 900 Kč ve výši 3 759 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

44. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

Poučení