46 C 114/2021-147

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100 000 Kč, od 8. 6. 2021 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 150 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 250 000 Kč, od 27. 5. 2021 do 7. 6. 2021 a z částky 150 000 Kč od 8. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 22 570 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení obviněného stranou trestního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 1/2016 Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením ze dne 5. 3. 2015 pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, 4 trestního zákoníku a zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Obžaloba byla podána dne 25. 1. 2016 a žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2020 zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 6. 2020. Žalobci byla uvedeným nezákonným trestním stíháním způsobena nemajetková újma, neboť bylo zasaženo do jeho osobního, rodinného, pracovního a společenského života. U žalobce došlo ke snížení životního optimismu, sebedůvěry a ztráty pocitu dobré pověsti. Toto bylo umocněno jak průběhem trestního řízení, soudními jednáními, tak tím, že věc vešla ve veřejnou známost. S délkou řízení narůstal v žalobci pocit marnosti a beznaděje, i přes pocit neviny obava, že soud rozhodne v žalobcův neprospěch. Došlo ke zvýšení pocitu úzkosti, pesimismu, vnitřního duševního strádání, strachu o budoucnost, smutku, nedůvěře k sobě i ostatním, negativních pocitů ve společnosti, a konečně též k uzavření do sebe. Trestní stíhání zasáhlo též rodinný život žalobce. Žalobce je rodinný typ, s manželkou je 35 let, rodina byla vždy prioritou. Rodinné vazby byly pevné, ale emotivní. Manželka musela snášet změny v chování žalobce, výbuchy vzteku a následně stavy úzkosti, snažila se být oporou a utěšit žalobce, že vše dobře dopadne, čemuž žalobce oponoval, vznikaly hádky a stíhání se též podepsalo i na zdravotním stavu manželky. Taktéž došlo k hádkám se synem vyvolaných stresem a napětím žalobce. Žalobce se též zaobíral finančním zajištěním manželky v případě jeho odsouzení, snížení životní úrovně. Žalobce se též obával ztráty dobrého jména, neboť žije na malém městě a toto by se dotklo nejen jeho samotného, ale celé jeho rodiny. Žalobce též rezignoval na hledání perspektivního zaměstnání, živil se jako řidič kamionu, což mu vyhovovalo, neboť byl sám a spoléhal se jen sám na sebe. Trestním stíháním utrpěl i společenský život žalobce, který býval velmi společenský. Žalobce v důsledku trestního stíhání nebyl s to nikam chodit, užívat si a bavit se, když jej pronásledovaly myšlenky a obavy z výsledku trestního stíhání. Dosud žalobce nedůvěřuje sobě ani ostatním, je méně společenský a není schopen mimo rodinu navazovat kontakty. Žalobce trpí chronickou kolitidou tlustého střeva a chronickým výhřezem ploténky s kořenovou iritací, přičemž na obě nemoci má negativní vliv zvýšený stres, vyčerpání, nespavost a deprese. Tyto se u žalobce projevovaly ve zvýšené míře s blížícím se termínem jednání na policii či u soudu. V souvislosti s ulcerózní kolitidou se dostavila zvýšená únava nechutenství, nespavost, ztráta hmotnosti, celková slabost, vyčerpání ze zvýšené aktivity tlustého střeva. Žalobce se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí obrátil na žalovanou dne 8. 12. 2020. Žalovaná však dospěla k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, neboť samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva - tedy poskytnutí morální satisfakce za způsobenou újmu - se v daném případě jeví jako dostatečné zadostiučinění.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná má za to, že s ohledem na výsledek trestního stíhání žalobce, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání označit z pohledu zákona za nezákonné rozhodnutí a odpovědnostní titul je tudíž dán. Peněžité zadostiučinění je možné poskytnout pouze tehdy, je-li zcela nesporné, že tento zásah je možné hodnotit jako skutečně závažný. Pokud žalobce tvrdí, že dotčeným trestním stíháním mu byla způsobena újma v oblasti osobních, rodinných, pracovních a společenských vztahů, tyto zásahy odpovídajícím způsobem ani netvrdí, ani neprokazuje. Nadto z přiložených lékařských zpráv plyne, že žalobcův nepříznivý zdravotní stav předchází zahájení trestního stíhání a z lékařských zpráv se nepodává, že by došlo k jeho zhoršení v souvislosti s trestním stíháním. Žalovaná vydala dne [datum] své stanovisko, v němž konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a za jeho vydání se omluvila. Žalovaná v dané věci tuto formu zadostiučinění považuje za dostatečnou, když pro poskytnutí relutárního odškodnění nejsou splněny podmínky.

3. Na základě provedeného dokazování soudu dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání ze dne 7. 12. 2020 nazvaného Žádost o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. způsobené nezákonným rozhodnutím soud zjistil, že žalobce se na žalovanou obrátil mimo jiné s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč, která vznikla v důsledku trestního stíhání, neoprávněným zásahem do žalobcových osobních, rodinných, pracovních a společenských vztahů. Žalobce v žádosti uvedl, že důsledky trestního stíhání přetrvávají dosud. Trestní stíhání pro něj představovalo značný stres, úzkost a deprese z probíhajících jednání a prostředí soudu. Prožíval mučivé pocity, měl strach o svou rodinu a o její budoucnost a obával se ztráty zaměstnání. Nervozita dopadala také na ostatní členy rodiny, zejména na žalobcovu manželku. Trestní stíhání se negativně promítlo též do jeho zdravotního stavu, neboť se potýká s chronickou kolitidou tlustého střeva a chronickým výhřezem ploténky. Vždy před soudním jednáním se jeho stav zhoršil. Žalobce vedle toho trpí potíži s bederní páteří, a pociťoval značnou bolest. V obou případech byl nucen zvýšit příjem léků a brát léky proti bolesti a léky na spaní, musel podstoupit obstřiky páteře a docházet na infuze. Zvýšené zdravotní obtíže přetrvávají dosud, podobně jako pocit nejistoty, zda pro něj skutečně celá věc již skončila. Žalobce byl ohrožen horní hranicí trestní sazby 10 let, a v případě uznání viny by musel počítat s trestem minimálně na spodní hranici v trvání 5 let. Následky způsobené trestním stíháním, zejména zásahy do rodinného života a do jeho zdraví, považuje za velmi výrazné.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 26. 5. 2021 plyne, že žalobce u žalované podáním ze dne 7. 12. 2012 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč za vydané nezákonné rozhodnutí v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 1/2016 Ministerstvo spravedlnosti ve stanovisku konstatovalo, že v řízení vedeném u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] došlo vůči žalobci k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 3. 2015, a za vydané nezákonné rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila. Po zhodnocení všech okolností však dospěla k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, neboť samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva, tedy poskytnutí morální satisfakce za způsobenou újmu, se v daném případě jeví jako dostatečné zadostiučinění.

6. Z důvodu, že nebylo možno zapůjčit spis [název soudu] sp. zn. [spisová značka], vyžádal si soud od předmětného soudu alespoň kopie usnesení o zahájení trestního stíhání, obžalobu a rozsudek, kterým byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby a dále přehled konaných jednání s uvedením přítomnosti žalobce, z nichž následně učinil následující zjištění.

7. Z usnesení Policie České republiky KŘP [anonymizováno] kraje [číslo jednací] ze dne 5. 3. 2015 je patrné, že proti žalobci a dalším dvěma osobám bylo zahájeno trestní stíhání pro zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku.

8. Z obžaloby ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. je [číslo jednací] adresované Krajskému soudu v Ústí nad Labem plyne, že žalobce byl obviněn, že jako společník a člen orgánu dvou podnikatelů se stejným předmětem činnosti v úmyslu opatřit jinému prospěch, uzavřel smlouvu na úkor jednoho z podnikatelů a uvedeným činem získal pro jiného prospěch velkého rozsahu, jednak částečně zmařil uspokojení věřitele jiné osoby tím, že k majetku dlužníka uplatnil existující pohledávku ve vyšší hodnotě, než jaké má, a činem způsobil škodu velkého rozsahu, čímž spáchal jednak zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku a jednak zločin poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku. Z obžaloby je dále patrno, že byla podána též proti dalším dvěma spoluobviněným, přičemž poškozeným měla být způsobena škoda v celkové výši 103 120 000 Kč.

9. Z rozsudku [název soudu] ze dne 12. 6. 2020 č. j. [číslo jednací] je zřejmé, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

10. Z přípisu [název soudu] ze dne 28. 12. 2021 je patrné, že ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se konala jednání dne 5. 6. 2018, kterého se žalobce osobně účastnil a dal souhlas s konáním hlavního líčení ve dnech 25. - 27. 9. 2018 bez své přítomnosti jen za účasti obhájce. Hlavní líčení ve dnech 25. - 27. 9. 2018 se tedy konala bez přítomnosti žalobce. Při hlavním líčení ve dnech 22. - 23. 1. 2019 byl žalobce přítomen osobně, stejně tak dne 14. 3. 2019, 9. 5. 2019, 23. 10. 2019, 18. 2. 2020, 2. 6. 2020 a taktéž se osobně účastnil vyhlášení rozsudku dne 12. 6. 2020.

11. Z posudku o invaliditě ze dne [datum] vyplývá, že žalobce trpí chronickým [anonymizováno] [příjmení] při [anonymizováno] [spisová značka] s [anonymizována dvě slova], chronickou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a medikací při přeléčené [anonymizována dvě slova] v dispenzární péči 1x ročně a bolestivým syndromem [anonymizována dvě slova]. Den vzniku invalidity je datován k [datum], přičemž žalobce je schopen po vzniku invalidity prvního stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že byla kontrolována invalidita u čtyřiapadesátiletého středoškolsky vzdělaného muže, který pracoval jako ředitel, přípravář staveb, nyní jako řidič kamionu. Bylo vycházeno a navazováno na dokumentaci OSSZ od roku 2011 s přechodným přiznáním druhého stupně invalidity od [datum] do [datum], snížení na první stupeň pro diagnózu [anonymizována dvě slova], vedle trvající iritace [spisová značka] [anonymizováno], při nevhodné práci řidiče v plném pracovním úvazku udává i obtíže trvalé [anonymizována dvě slova] - občasné [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova]. Doloženo [anonymizováno] nálezem Dr. [obec] z [datum] s trvalou medikací, s nutností pravidelné životosprávy. U posouzeného jde o souběh postižení, v prvořadě iritační [anonymizováno] při [příjmení], spolu s vleklými potížemi při [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] snižují i životní kvalitu.

12. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] je patrné, že žalobce byl v období od 16. 3. 2020 do 15. 5. 2020 v pracovní neschopnosti.

13. Z lékařské zprávy [anonymizováno] ordinace a MUDr. [obec] ze dne [datum] plyne, že se žalobce [anonymizováno 5 slov], chuť k jídlu má, [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] bez [anonymizována tři slova], dietu drží středně, léky bere [anonymizováno] 3x1, [anonymizováno] 2x1. Poslední [anonymizováno] v roce 2007. Závěr diskontinuální [anonymizováno 5 slov] s [anonymizováno] JT. Z lékařské zprávy od [anonymizováno] ambulance ze dne [datum] je patrné, že žalobce podstoupil [anonymizována tři slova], respektive [anonymizována čtyři slova] následujících dnech.

14. Z lékařské zprávy [anonymizováno] ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] je patrné, že žalobce podstoupil [anonymizováno] se závěrem, [anonymizována čtyři slova] po [anonymizována tři slova]. Doporučena [anonymizováno] a dosavadní medikace.

15. Dle zprávy [anonymizována dvě slova] MUDr. [obec] ze dne [datum] je patrné, že žalobce se dostavil na vyšetření, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], léky bere [anonymizováno] 3x1, [anonymizováno] 2x1. Dle závěru odkaz na [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Doporučena [anonymizováno] a medikace dosavadní s tím, že zkusí [anonymizováno] 1-3x1, který mu byl současně předepsán.

16. Z lékařské zprávy [anonymizováno] ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] je patrné, že se žalobce dostavil na vyšetření. Poslední [anonymizováno] proběhla v říjnu 2016, subjektivně se cítí [anonymizováno 29 slov]. Léky bere [anonymizováno] 400 3x1, [anonymizováno] 2x1, [anonymizováno] nebere, [příjmení] [anonymizováno] s efektem. Dle závěru se jedná o [anonymizována dvě slova] v remisi.

17. Ze zprávy gastroenterologické ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] vyplývá, že v únoru 2018 byl proveden screening v mezích, subjektivně se cítí [role v řízení] [anonymizováno 33 slov], léky bere. Dle závěru viz minule, stacionární stav. Dle receptu [anonymizováno] 400 mg 3x denně, [anonymizováno] tablety 3x denně [anonymizováno] 10 mg tablety, polovinu až 1 na noc.

18. Ze zprávy [anonymizováno] ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] je patrné, že se jednalo o [anonymizováno] vyšetření po půl roce pro [anonymizována dvě slova] v remisi, [anonymizováno] v remisi, [příjmení] [anonymizováno], subjektivně se cítí [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] a v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] po námaze, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], léky bere [anonymizováno] 400 3x1, [anonymizováno] 2x1. Závěr stacionární stav.

19. Ze zprávy [anonymizováno] ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce byl dispenzarizován pro [anonymizována dvě slova] v remise, [anonymizováno] v remisi. Subjektivně se cítí [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], léky bere [anonymizováno] 400 3x1, [anonymizováno] 2x1, dle závěru stacionární stav.

20. Ze zprávy [anonymizováno] ordinace MUDr. [obec] ze dne [datum] je zřejmé, že žalobce se dostavil na vyšetření pro recidivující obtíže trvající asi měsíc. [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] cca [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nyní [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] má, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], bere [anonymizováno] 400 mg 3x1, [anonymizováno] 2x1, [anonymizováno]. Závěr viz minulé, stacionární stav po přechodném zlepšení. K dotazu soudu na žalobce, co znamená [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], žalobce uvedl, že, co se týká [anonymizováno], je na sebe pedant, a pokud je ve zprávě uvedeno, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], tak pouze neuhlídal lékaře, ale pravda, to není.

21. Z lékařské zprávy MUDr. [právnická osoba] [anonymizováno] ordinace ze dne [datum] je patrné, že žalobce byl v ordinaci dispenzarizován pro [anonymizována tři slova] remise a relaps na chronické dávce [anonymizováno] Poslední klinické vyšetření v dubnu 2020, včetně laboratorního vyšetření z [anonymizováno] hlediska posudkově dlouhodobě nezměněn, bez fyzického a psychického přetěžování, neprochladnout, pravidelná životospráva a režim, dostatečné sociální zázemí, prognóza zejména [anonymizováno] onemocnění nejistá. Zdravotní stav se zhoršením v závislosti na zátěží fyzické a stresu patrný dlouhodobě. Kontrola dle objednání.

22. Ze zprávy [anonymizováno] ambulance doktora [příjmení] je patrné, že žalobce byl vyšetřen dne [datum] pro asi 2 týdny trvající bolest v [anonymizováno] s [anonymizováno] do [anonymizována tři slova] a byl proveden [anonymizována tři slova] a doporučen [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno].

23. Z lékařských zpráv ortopedické ambulance plyne, že žalobce podstoupil dne [datum] vyšetření pro subjektivní bolesti [anonymizována dvě slova] s doporučením [anonymizováno], zavedením medikace a kontrolou za měsíc. Dále je ze zprávy zřejmé, že žalobce podstoupil vyšetření dne [datum] pro [anonymizováno] bolesti v [anonymizováno], byl doporučen [anonymizováno 5 slov] a užívat [anonymizována tři slova] gel.

24. Žalobce dále podstoupil vyšetření dne [datum] pro [anonymizováno] v [anonymizováno] s [anonymizováno] do [anonymizována tři slova] a byl doporučen [anonymizováno 8 slov] gel. Žalobce podstoupil další vyšetření dne [datum] pro stálé bolesti v [anonymizována dvě slova], kdy byl doporučen [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a užívání [anonymizováno]. Ze zprávy o vyšetření ze dne [datum] byl opět proveden [anonymizováno]. Ze zprávy [anonymizováno] ambulance dále vyplývá, že žalobce podstoupil vyšetření [datum] s bolestmi v [anonymizováno] bez iradiace a byly poskytnuty [anonymizováno] v následujících [anonymizováno] dnech.

25. Ze zprávy a [anonymizováno] nemocnice [obec] [anonymizováno] oddělení vyplývá, že žalobce byl dne [datum] vyšetřen pro [anonymizováno] s [anonymizováno], subjektivní bolesti [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] bez iradiace, byly provedeny [anonymizováno].

26. Článek ze dne [datum] ze serveru [webová adresa] nazvaný Svou firmu poslali do insolvence, partnery tak měli obrat o 100 000 000, je uvedeno, že k soudu míří případ velkého podvodu, který se týká tří manažerů stavebních firem z [obec], kteří měli při výstavě bytového komplexu obchodní partnery obrat o 104 000 000 Kč. Obžalovaným hrozí za zneužití informace a postavení v obchodním styku za poškození věřitele v krajním případě až 10 let za mřížemi. Vyrobili smluvní pokutu, kvůli ní nezaplatili dodavatelům za služby a materiál a upadli do insolvence s tím, že nemají majetek, aby mohli věřitele uspokojit. Popsal jádro kauzy kriminalista [příjmení] [příjmení]. Mělo se jednat o bytový komplex v [obec] za 351 000 000 Kč, který měla stavět [právnická osoba] [obec], která ovšem zakázku přenechala své„ dceři“ 1. Betonstav na základě smlouvy uzavřené na jaře 2009. Později podle kriminalistů asi v lednu 2011 uzavřeli [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] za BETONSTAV [obec] a [jméno] [příjmení] za 1. Betonstav dodatek ke smlouvě, kterým bylo změněno původní ujednání o smluvní pokutě, která byla navýšena z částky 10 000 Kč za každý den prodlení ve vztahu k smluvně určenému termínu dokončení a předání díla na částku 250 000 Kč za den prodlení. Na základě tohoto dodatku a dne [datum] vystavil BETONSTAV [obec] své dceřiné společnosti 1. Betonstav fakturu na 104 000 000 Kč za údajných 416 dní prodlení. To podle obžaloby [příjmení] jako jednatel 1. Betonstav akceptoval a [datum] podal na firmu 1. Betonstav insolvenční návrh s tím, že pokuta je nedobytná. Podle kriminalistů byla však stavba dokončena již [datum]. Společnost BETONSTAV [obec] byla oprávněna účtovat firmě 1. Betonstav pokutu pouze za 88 dní prodlení ve výši 10 000 Kč za den tj. 880 000 Kč. Důvod umělého vyrobení stomilionové pokuty byl jednoduchý BETONSTAV [obec], který dostal za dílo zaplaceno, neposlal peníze své dceřiné společnosti 1. Betonstav, neboť ta mu dlužila obří sumu za pokutu a kvůli tomu 1. Betonstav nemohl vyplatit další firmy, které se na stavbě karlovarského komplexu podílely. Subdodavatelé byli poškozeni o částku 103 120 000 Kč, píše se v obžalobě. [ulice] suma vznikla odečtením skutečné pokuty za prodlení od umělé navýšené. Kde peníze skončily, není jasné. Dále je zde uvedeno, že trestní stíhání bylo zahájeno v březnu 2015 a letos v lednu byla podána obžaloba k ústeckému krajskému soudu.

27. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že žil normální rodinný život, nebyl žádným protřelým kriminálníkem. V deníku Mladá fronta se o něm psalo jako o podvodníkovi, který dostane 10 let a začal si uvědomovat, co mu hrozí, co s ním bude, co bude s jeho rodinou. Od roku 2014 do roku 2016 podstupoval opakované nepříjemné výslechy na policii, kde na něj nahlíželi jako na podvodníka a od roku 2016 do roku 2020 probíhalo řízení před soudem. Během šesti let trestního řízení byl celkem 11x předvolán k výslechům či jednáním. Cca rok před zahájením trestního stíhání pracoval jako rozpočtář u stavební firmy, v roce 2014 začal jezdit kamionem. Tuto práci přivítal, neboť byl v klidu, nemusel se nikomu zpovídat, pracovat v kolektivu a odpovídat na všetečné otázky. Články v novinách o žalobci viděl celý nárok, okolí žalobce a jeho rodiny se začali vyptávat, zda je žalobce zloděj, došlo i ke konfrontaci v supermarketu, kde na žalobce pokřikoval cizí člověk, že je zloděj. Poté žalobce utlumil svůj společenský život, čemuž dopomohla i jeho práce řidiče kamionu. Žalobce trpí [anonymizována dvě slova], kvůli náporu na psychiku byl nucen brát víc podporujících léků a jeho stav se zhoršil. Žalobce a jeho rodina byli velmi společenští, měli rádi kolektiv. Před zahájením trestního stíhání měli partu, často se setkávali, chodili na oslavy, žalobce navštěvoval autoklub. Poté, co vyšel v novinách článek, že je žalobce stíhán, své společenské kontakty omezil, přestal chodit na plesy apod., každý druhý na něj koukal jako na zloděje, s kamarády se témata točila kolem trestního stíhání. Současně mu společenskou aktivitu znesnadňoval též zhoršený zdravotní stav. Manželka se jej snažila utěšit, že vše dobře dopadne, ale žalobce si nedal říct, napadal jí, jak to může vědět a mezi manželi docházelo k hádkám. Dceru do svých problémů nechtěl zatahovat, se synem však trestní stíhání řešil. Syn se jej podobně jako manželka snažil podržet, ale i zde docházelo k hádkám a rozcházeli se bez pozdravu. Snaha rodiny o podporu žalobce končila hádkami a žalobce, ačkoliv má svou rodinu rád, nebyl schopen podporu přijímat, nicméně členové rodiny věřili, že se žalobce ničeho nedopustil. Žalobce se obával případného výkonu trestu v minimálním rozsahu 5 let, neuměl si to představit, měl obavu, co by v takovém případě bylo s manželkou a dětmi. Žalobce nevlastní žádné nemovitosti, pouze družstevní podíl na bytě a vedle nepodmíněného trestu mu hrozila i vysoká náhrada škody. Žalobce se obával i toho, co s rodinou bude v případě uložení povinnosti nahradit škodu. Žalobce na sobě pociťuje změnu, zatímco dříve býval veselý, dnes je spíše uzavřený do sebe a netrpělivý. Je velmi opatrný na to, co podepisuje a komu svěřuje své doklady, neboť trestní stíhání bylo vedeno v důsledku jednoho dokumentu, který podepsal. Na začátku letošního roku opustil práce řidiče kamionu, je blíže své rodině, dělá práci garážmistra, ale stále se vyhýbá práci v kolektivu, chce být jen sám za sebe a dát se dohromady po zdravotní stránce, což je běh na dlouhou trať. Dosud občas trpí nespavostí. Již cca 10 let trpí [anonymizována dvě slova] a od roku 2016 má problémy s [anonymizováno], přičemž tyto choroby negativně ovlivňuje dlouhodobý stres, kterým vedle pocitů nervozity a beznaděje žalobce v době trestního stíhání trpěl. Co se týká medikace, tuto upravoval v závislosti na aktuálním stavu po dohodě (např. i telefonické) s lékařem, případně užíval podpůrné preparáty. Před trestním stíháním vážnější problémy v souvislosti s [anonymizována dvě slova] neměl, na nemocenské v důsledku této choroby nebyl, v letech 2014 až 2018 byly jeho obtíže standardní, od roku 2018 do roku 2020 byly obtíže vyšší. V březnu 2020 žalobce očekával verdikt soudu, došlo k zdravotním obtížím takového rázu, že skončil na 2 měsíce v pracovní neschopnosti. Po vydání rozhodnutí trvalo několik měsíců, než se žalobcův zdravotní stav srovnal. Pokud se jedná o medializaci případu žalobce, odškodnění za vydání článku žalobce po Mladé frontě nežádala ani ho to nenapadlo. K dotazu na konkrétní osoby, které k němu přistupovali negativně na základě zveřejněného článku, žalobce nebyl s to uvést konkrétní osoby. Žalobci byl přiznán druhý stupeň invalidity v roce 2012, následně pak od roku 2016 došlo ke změně na první stupeň v důsledku změny povolání rozpočtáře, v rámci kterého částečně pracoval v terénu, na řidiče kamionu.

28. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, vyplynulo, že trestní stíhání se podepsalo na celé rodině. V úvodu, když žalobce začal chodit k výslechům, je ochromil strach, nevěděli, co čekat. Rodina žalobci důvěřovala, věděla, že se žalobce ničeho špatného nedopustil, měla za to, že vše musí dobře dopadnout a když pak byl žalobce obviněn, bylo to pro rodinné příslušníky nepochopitelné. Žalobce trestní stíhání psychicky nenesl dobře, stáhl se do sebe, přestal věřit a na dotazy co se děje, negoval negativně, manželé se odcizovali, nesvěřovali se jako dřív, žalobce byl vznětlivý, náladový. Po skončení trestního stíhání žalobce zůstal nedůvěřivý, není jako dřív, ale lepší se to. Pod vlivem trestního stíhání žalobce změnil práci a začal jezdit s kamionem, protože nechtěl být v kolektivu, trávil dlouhou dobu na cestách, což mu vyhovovalo, protože jej oslovovali známí poté, co vyšel článek v novinách a žalobci to nebylo příjemné. V souvislosti se stresem z trestního stíhání se žalobci zhoršovaly jeho zdravotní obtíže spojené s onemocněním [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova].

29. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], syn žalobce vypověděl, že žalobce v souvislosti s trestním stíháním byl velice nervózní, nedůvěřivý k lidem a plný obav. Dříve byl vyrovnaný, vztah mezi žalobcem a synem byl kladný. Rodina se žalobce snažila uchlácholit, že vše dopadne dobře, žalobce však tohle nebyl s to brát v potaz, dokud nebude mít pravomocný verdikt a byl čím dál uzavřenější. Mezi žalobcem a synem začalo docházet ke sporům, částečně se odcizili, neboť žalobce nebyl v komunikaci aktivní, nezajímal se, setkání bývala méně častá, neboť končila slovními potyčkami, když žalobce viděl všechno černě a jeho syn se chtěl bavit o normálních věcech a ne o tom, jak bude všechno zlé. Před zahájením trestního stíhání chodil s žalobcem na oběd, posedět, na oslavy, bavili se o životě, následně se žalobcův zájem o syna snižoval, začal řešit jenom, co bude, když bude odsouzen, co bude s jeho manželkou a toto pořád dokola. K tomu se přidalo zhoršení jeho zdravotního stavu vlivem neustálého stresu, bylo těžké jej dostat ven, jak pro jeho zdravotní stav, tak pro jeho nedůvěru. Žalobce se čím dál víc uzavíral do sebe, stranil se společnosti, stranil se i synovi. Začal pracovat jako řidič kamionu, neboť nechtěl dělat s lidmi, protože v ně ztratil důvěru, vyhovovalo mu být sám se sebou, být vlastním šéfem a nemuset se nikde moc vybavovat.

30. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Listinné důkazy nebyly stranami rozporovány. Co se týče účastnické výpovědi žalobce a svědeckých výpovědí manželky a syna žalobce, soud je považuje za koherentní, prosté rozporů. Sdělení všech účastníků se v podstatě doplňovala, každý vlastními slovy vypověděl shodně jak ohledně změny zaměstnání žalobce, jeho pocitů z trestního stíhání a reakcí, zdravotního stavu, psychického rozpoložení i projevů chování žalobce navenek. Soud tak neměl důvod výpovědím nevěřit, ačkoliv se jednalo o žalobce a blízké rodinné příslušníky, kteří mají nepochybně zájem na pozitivním výsledku řízení. Soud neměl důvod nevěřit, že mezi žalobcem a jeho manželkou a synem došlo k ochlazení vztahů vlivem negativních a opakovaných úvah žalobce nad výsledkem řízení. Ostatně v tomto se výpovědi všech shodovali. Co se týká nejistoty způsobené trestním stíhání a psychické nepohodlí či nervozitu z trestního stíhání, není důvod nevěřit, že by je žalobce, ostatně jako každá jiná osoba v jeho postavení, skutečně nepociťoval a nezaobíral se jimi. Taktéž soud uvěřil, že se trestní stíhání a jeho možný výsledek stal hlavním tématem žalobcových myšlenek a přestal se zajímat do život, radosti a strasti svých blízkých. Trpí-li žalobce chronickým [anonymizováno] onemocněním a onemocněním [anonymizováno], je poměrně běžné, že stres, kterému byl žalobce ve zvýšené míře vystaven, se zejména na onemocnění [anonymizováno] negativně odrazil tím spíše, trvalo-li řízení přes 5 let a v případě odsouzení by byl žalobci patrně uložen trest nepodmíněný, podobně jako nelze pominout obavy z případného finančního propadu rodiny v případně uložení povinnosti k náhradě škody v řádech desítek milionů. Pokud jde o změnu povolání, soud neměl důvod nevěřit, že žalobce zvolil právě zaměstnání řidiče kamionu, aby nemusel být vystaven ať už reálným či domnělým odsudkům okolí a mohl být sám a mimo kolektiv. Ostatně tomu svědčí i shodné výpovědi vyslechnutých osob, z nichž vyplynulo, že se žalobce uzavřel do sebe a začal se stranit společnosti, přestal mít zájem o běžný život svých blízkých a dokola přemítal o budoucnosti v případě jeho odsouzení, stal se nervózním, netrpělivým a nespolečenským.

31. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, pro zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku a poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku 5 let a 3 měsíce. O trestním stíhání žalobce vyšel článek v celostátním periodiku s uvedením jména žalobce. Žalobce změnil práci, aby nemusel být v kolektivu, psychicky špatně nesl trestní řízení, uzavřel se do sebe, byl nedůvěřivý, změnou jeho chování byly narušeny vztahy s blízkými rodinnými příslušníky, zhoršil se jeho zdravotní stav pramenící z jeho chronického onemocnění. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě poskytla z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím pouze morální nikoliv relutární.

32. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

34. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

35. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku a poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn.

36. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] 2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 37. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

38. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum], kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání až do [datum], kdy byl vydán zprošťující rozsudek. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 5 let a 3 měsíce.

39. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku a poškození věřitele dle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního, za což mu hrozil trest 5 až 10 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový resp. hospodářský, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

40. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva, jíž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky než 100 000 Kč, která byla žalobci soudem přiznána. V řízení byly prokázány dopady do dobrého jména, vážnosti, cti, rodinného a společenského života žalobce, frustrace z nepříznivého výsledku řízení pro žalobce, kterému reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu případně povinnosti k náhradě škody v řádech desítek milionů, přičemž stresu z výsledku řízení byl vystaven po dobu přesahující 5 let. Zásahy do pracovní sféry žalobce nebyly sice trvalé či nevratné, ovšem žalobce zvolil povolání, v němž byl daleko od lidí a mohl být„ sám za sebe“, nicméně výběr jeho zaměstnání vedl k dlouhému odloučení od rodiny, které vedle už tak neblahého psychického rozpoložení žalobce narušilo rodinné vztahy a odcizilo jej od blízké rodiny. Žalobce navíc omezil společenský život, odmítal kamkoliv chodit, utnul své koníčky, byl netrpělivý, nervózní a měl za to, že je na něj nahlíženo jako na zloděje. Taktéž došlo k výkyvům v souvislosti s chronickým onemocněním [anonymizováno], kterému dlouhodobý stres nesvědčí. K zásahům do dobrého jména, vážnosti a cti došlo v souvislosti s medializací kauzy, zde však pouze v souvislosti s podáním obžaloby. Jméno žalobce zaznělo explicitně jako jednoho z obviněných, přičemž informaci poskytl sám policejní orgán.

41. Lze tedy shrnout, že trestní stíhání zasáhlo do rodinných vztahů žalobce, dotklo se výběru povolání, společenského života žalobce a jeho širších sociálních vztahů, žalobce pociťoval stres a nervozitu a odrazilo se i v jeho zdravotním stavu (k zásahům viz také odstavec 26).

42. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech sp. zn. 31 C 135/2016, ve znění odvolacího rozhodnutí, sp. zn. 16 C 118/2013 ve znění odvolacího rozhodnutí, sp. zn. 15 C 51/2019, ve znění odvolacího rozhodnutí, dále rozsudek Městského soudu v Praze čj. 20 Co 365/2013-127 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 26 C 112/2018.

43. V prvém případě byl poškozený stíhán cca 5 let pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 al. 1 trestního zákoníku (před překvalifikací byl stíhán pro zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákoníku a podvod dle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem až 2 roky, resp. 8-16 let za zbavení osobní svobody. Poškozený byl vzat též do vazby, které byla odškodněna separátně, v rodině poškozeného docházelo k hádkám, poškozený odložil svatbu, trpěl frustrací, stresem a nejistotou, špatně spal, bral antidepresiva. Došlo k zásahům do osobnostních práv, tj. zejména do práva na ochranu soukromého a rodinného života, na zachování dobré pověsti a osobní cti. Kauza byla též medializována. Poškozenému bylo poskytnuto zadostiučinění v celkové výši 250 000 Kč. Společným rysem tohoto řízení s řízením žalobce je stíhání pro kvalifikovanou skutkovou podstatu hospodářského trestného činu, ve srovnávaném případě však hrozil poškozenému výrazně vyšší trest, trestní stíhání bylo zhruba stejně dlouhé. Žalobce na rozdíl od poškozeného však nebyl stíhán vazebně. Oba trpěli psychickým nepohodlím, došlo k zásahům do rodinného života a k medializaci kauzy.

44. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 5 let a 5 měsíců pro trestný čin zvýhodňování věřitele dle § 256a odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 6 měsíců až 3 roky nebo peněžitým trestem. Poškozený trpěl nespavostí, neurózou, užíval antidepresiva a nelze vyloučit vliv této psychické zátěže na rozvoj onkologického onemocnění. Délka a průběh řízení se negativně projevily na psychickém stavu žalobce (byl odškodněn za průtahy v řízení, rozhodoval 2x okresní soud a 2x krajský soud), v rozhodnutí bylo také přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce se jednání dopustil, ačkoliv nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. V tomto případě byl poškozený stíhán za méně závažnou hospodářskou trestnou činnost, byl ohrožen nižší trestní sazbou, délka řízení byla téměř totožná. Společnými znaky s případem žalobce je jednak vliv na psychiku a zdravotní stav, nicméně v případě žalobce nedocházelo k tzv. soudnímu ping pongu a opakovanému rozhodování soudů I. a II. instance.

45. Ve třetím případě řízení trvalo více než 8 let, poškozený byla stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem 5 - 10 let. Poškozený se nemohl soustředit na výkon práce a došlo k omezení kontaktů s obchodními partnery, byl nucen omezit podnikatelské aktivity, trestní stíhání zásadním způsobem zasáhlo do jeho rodinné sféry postupným ochladnutím zájmů o rodinné příslušníky, obával se likvidačních důsledků pro celou rodinu v případě, že by byl shledán povinným takovouto škodu nahradit. Poškozený byl v průběhu stíhání hospitalizován na pneumologické klinice, mel další zdravotní komplikace, ztratil chuť provozovat své koníčky, odvrátili se od něj kamarádi. Došlo u něj také k odsouzení a uložení povinnosti k náhradě škody téměř 20 milionů. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč a dále byla odškodněna délka řízení a žalované bylo uloženo zaslat žalobci úřední omluvný dopis opatřený podpisem ministra spravedlnosti. Shodnými rysy s případem žalobce podobná trestná činnost se stejnou výší hrozící sankce, zásahy do rodinného života a obavy o likvidační důsledky pro celou rodinu v případě, že by byl shledán povinným nahradit škodu, shodným rysem je též vliv trestního stíhání na zdraví. Rozdílem je délka trestního stíhání, která byla v případě žalobce výrazně kratší, u žalobce taktéž nedošlo před zproštěním obžaloby k odsouzení ani uložení náhrady škody.

46. Ve čtvrtém případě byla poškozená trestně stíhána pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 4 trestního zákoníku, byla ohrožena sazbou až 12 let, trestní stíhání trvalo 7 let. Poškozená trpěla stresem, který se promítl do jejího rodinného života, měl vliv na jejího nezletilého syna, ztratila zaměstnání a profesní možnosti v bankovní sféře, přičemž stresu z nezákonného trestního stíhání byla vystavena po nepřiměřeně dlouhou dobu, stíhání bylo medializováno, její jméno v souvislosti s ním zveřejněno. Poškozené bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 210 000 Kč. Ve srovnávané věci byla poškozená ohrožena vyšší trestem, stíhání trvalo déle, došlo k výrazným zásahům do pracovní a rodinné sféry. Shodným prvkem je pak medializace případu.

47. V posledním případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku a byl ohrožen trestní sazbou až 10 let, trestní stíhání trvalo 10 let. Poškozený byl vystaven stresové situaci, neboť se musel podrobit velkému množství výslechů a hlavních líčení, stíhání se projevilo, jak na psychické, tak fyzické stránce, v průběhu řízení došlo k propuknutí nemoci, prodělal embolii, začal u něj arytmie, změna nálad, pro kterou se vyhýbal lidem, uzavřel se do sebe, vyhýbal se dříve provozovaným aktivitám, přestal se stýkat s lidmi, nechodil na večírky, nikoho k sobě nezval. Došlo k zásahům do pracovního života, kdy poškozený pracoval na vyšších místech a měl nabídky na další zajímavá pracovní místa, která v důsledku stíhání nevyužil. Poškozenému byla přiznána částka 350 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jak zásahy do rodinného a společenského života, nicméně nelze přehlédnout, že trestní stíhání poškozeného bylo dvakrát delší, došlo k zásahům do jeho pracovní sféry a život ohrožujícím zdravotním problémům.

48. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že adekvátní částkou představující zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání je 100 000 Kč. Tuto považuje soud za odpovídající prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění ve srovnatelných případech.

49. Soud vedle částky 100 000 Kč žalobci výrokem I. přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky 100 000 Kč, a to od [datum] neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 7. 12. 2020, žalované ve lhůtě do 7. 6. 2021 nárok neuspokojila, od 8. 6. 2021 se tak dostala do prodlení. Ve zbytku žalobu výrokem II. soud zamítl.

50. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika, účast při jednání dne 29. 4. 2022 a 15. 6. 2022) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky), dále 5x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 3 570 Kč Celkem je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 22 570 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).