15 C 51/2019-430

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci Ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] trvale bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem doc. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím a omluvu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaslat žalobci úřední omluvný dopis opatřený podpisem ministra spravedlnosti s obsahem této omluvy v textu následujícího znění: Omluva panu [celé jméno žalobce] za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [celé jméno žalobce], narozenému [datum], neboť v trestním řízení vedeném nejprve u policejního orgánu pod sp. zn. KRPU [číslo] 2009 [číslo] a následně u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], poté u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] došlo vůči jeho osobě dne [datum] k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, přičemž toto trestní řízení bylo proti jeho osobě vedeno rovněž po nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od [datum] do zaplacení a částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] spolu se zákonným úrokem ve výši 9,75 % od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo vedeno trestní řízení zahájené dne [datum] usnesením Policie České republiky. Proti tomu žalobce podal stížnost, o které rozhodl Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem dne [datum rozhodnutí] pod usnesením č. j. [spisová značka] tak, že tuto stížnost zamítl. Následně byla podána dne [datum] obžaloba a ve věci byla nalíčena hlavní líčení. V době podání této žaloby i žádosti o odškodnění na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu odvolací soud, tj. Vrchní soud v Praze dne [datum], nařídil veřejné zasedání. O odvoláních na tomto jednání rozhodl odvolací soud rozsudkem č. j. [číslo jednací], tak že rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a rozhodl tak, že podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn. Žalobce požaduje jednat částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, a dále částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Co se týká náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, žalobce tuto sám definoval tak, že požaduje odškodnit délku řízení od [datum] do [datum], řízení nebylo nijak složité, konečné pravomocné rozhodnutí bylo vydáno po 8 letech od zahájení řízení. Řízení probíhalo výhradně na území České republiky, nebylo třeba provádět žádné úkony v cizině ani aplikovat cizí právo. Účelem trestního řízení ve věci žalobce bylo podřídit, či nepodřadit faktickou skutkovou podstatu pod zákonnou skutkovou podstatu. Procesně je třeba považovat věc žalobce za nikoliv složitou věc s ohledem na malý počet výpovědí ve věci, kdy byl v přípravném řízení pouze žalobce jako jediný obviněný vyslechnut v tomto procesním postavení a 9 osob v procesním postavení svědků, jedno znalecké zkoumání, omezený počet listinných a jiných důkazů, je třeba považovat za prováděné dokazování ve věci nikoliv rozsáhlé. Rovněž hlavní líčení nebylo rozsáhlé, jednalo se o 6 jednání v průběhu čtyř let. Nebylo nutné provádět rozsáhlé dokazování. Žalobce nepřispěl nečinností ani obstrukcemi v nepřiměřené délce trestního řízení, nezatěžoval orgány činné v trestním řízení nesouvisejícími, či nadměrně rozsáhlými podáními, k procesním úkonům se vždy dostavil, pokud nebyl hospitalizován, doručování písemností se nevyhýbal. Dále uvedl, že opakovaně bylo rozhodováno na různých stupních soudní soustavy s tím, že dne [datum] byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn; dne [datum] odvolací soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně žalobce opět nepravomocně zproštěn; dne [datum] usnesením odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně opět zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení; dne 22. 24. 2015 rozsudek soudu prvního stupně, žalobce byl uznán vinným; dne [datum] odvolací soud tento rozsudek potvrdil; dne [datum] Nejvyšší soud zrušil pravomocné rozsudky; dne [datum] odvolací soud žalobce obžaloby zprostil. Žalobce tak má za to, že zde byly průtahy v řízení, kdy rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne [datum], tento byl k doručení předán až dne [datum], kdy byl žalobci doručen dne [datum]. Stejně tak rozsudek ze dne [datum] byl doručen až dne [datum]. Průtah se dává i mezi vydáním usnesení odvolacího soudu ze dne [datum] a nařízením hlavního líčení dne [datum]. Význam pro žalobce byl značný, jednalo se o trestní řízení. Žalobce pak požaduje částku [částka] za každý započatý rok řízení, celkem za 9 let, k tomuto potom přičetl částku 20%, neboť nebylo možné žalobci ničeho vytknout, dále částku 50% z důvodu velkého významu, a to je celkem [částka]. Dále požadoval částku [částka] jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým shledával usnesení Policie České republiky o zahájení trestního stíhání s tím, že právě v době podání obžaloby žalobce uváděl, že se jedná o nezákonné rozhodnutí neboť rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] byl žalobce obžaloby pravomocně zproštěn.

2. K výzvě soudu žalobce doplnil svá žalobní tvrzení ohledně nemajetkové újmy z titulu samotného trestního stíhání, a to tak, že došlo nezákonným rozhodnutím, jímž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality 2. oddělení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jakož i navazujícího řízení k zásahu do jeho osobnostní sféry žalobce ztratil důvěru v orgány činné v trestním řízení. Za nestandardní je nutné považovat doručení o usnesení o zahájení trestního stíhání do místa bydliště. Tyto skutečnosti již od počátku řízení prohlubovaly obavy žalobce o spravedlivý průběh policejního vyšetřování. Více než 7 let trvající soudní řízení je taktéž zcela alarmující. Žalobce měl v důsledku trestního stíhání rovněž velkou obavu o svou budoucnost, budoucnost své rodiny a to právě v souvislosti s tím, jak bude ve věci dále postupováno, zda byla podána obžaloba, či zda a kdy bude rozhodnuto ve věci. Tyto obavy žalobce navíc umocňovala i skutečnost, že když posouzení jeho případné viny spočívalo na výkladu jediné právní otázky, existence zákonného znaku cizí věci u skutkové podstaty trestního činu zpronevěry a žalobce byl stíhán za jediný skutek, bylo v trestní věci prováděno rozsáhlé dokazování a řízení trvalo více než 8 let. Rozsudky soudu I. stupně byly vždy zrušeny k rozhodnutí odvolacího soudu v celkem ve třech případech, jakož i v jednom případě došlo dokonce ke zrušení již pravomocného rozsudku odvolacího soudu a nápravě nezákonného stavu ze strany Nejvyššího soudu. Toto žalobce udržovalo v permanentní nejistotě. Z hlediska skutkového i právního šlo o věc nikoliv složitou, pravomocný rozsudek odvolacího soudu čítá pouze 8 stran textu, nicméně spisový materiál obsahuje víc než 2 000 listů. Žalobce byl přesvědčen od počátku o své nevinně, opakovaně na tomto trval. Velmi negativně působí činnost orgánů činných v trestním řízení spočívající v neustálém vyhledávání domnělých důkazů v neprospěch obviněného, aniž by se soustředily na základní otázky, například zmíněné otázky naplnění formálních znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Toto se projevilo na zdravotním stavu žalobce, žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností, častými nenadálými změnami nálad, trvalým pocitem vyčerpanosti, nechutenství, celkovou apatií, jakož i silnými pocity beznaděje. Žalobce poukazuje na silnou úzkost s nejistotou ohledně jeho budoucnosti, jakož i o budoucnost jeho blízkých. Žalobce ve výše uvedených souvislostech uvádí, významnou zdravotní komplikaci mající původ v nezákonném trestním stíhání, které bylo významným stresovým faktorem pro osobu žalobce. Stresové zatížení vyvrcholilo v době, kdy ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Dne [datum] byl žalobce v důsledku výše uvedeného hospitalizován ve fakultní nemocnici na [obec] pro akutní pneumologické onemocnění Trestní stíhání způsobilo silné rodinné komplikace a toto si dával za vinu. Situace v rodině zejména zatěžovala potenciální vidina odsuzujícího rozsudku, který by za současného uložení náhrady škody velkého rozsahu znamenala likvidační důsledky pro celou rodinu. Státní zástupce opakovaně navrhoval nepodmíněný trest za současného uložení trestu propadnutí věci, části zajištěných peněžních prostředků na účtech. Žalobce byl trestním stíháním velice zaneprázdněn, byl uzavřený, neschopen běžné společenské konverzace. Zároveň se od osoby žalobce a jeho blízkých odvrátilo v průběhu trestního stíhání nezanedbatelné množství přátel, známých i kolegů. Došlo i k porušení jeho vztahu s vnoučaty, kterým se nemohl naplno věnovat, byl často bez nálady, mrzutý. [příjmení] zájem o záliby, šachy, akvaristiku a péči o kaktusy. Z hlediska pracovně ekonomického trestní stíhání narušilo každodenní rutinu žalobce, špatně se soustředil na práci, byl podráždění i vůči svým kolegům, náchylný ke špatným pracovním rozhodnutím. V důsledku trestního stíhání se odstranili pracovní partneři, byl nucen omezit své podnikatelské aktivity, bylo zasaženo dobré jméno žalobce v místě bydliště jako úspěšného podnikatele. Je nutné poukázat i na skutečnost, že došlo k pravomocnému odsouzení žalobce a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka], kdy mu byla uložena povinnost k náhradě škody ve výši [částka]. Povinnost náhrady škody byla ihned po právní moci rozsudku předmětem exekučního řízení, v době, kdy byl žalobce pravomocně odsouzen a tento stav trval až do [datum], více než 8 měsíců po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem. Stejně tak poukazuje na postup soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], který byl v rozporu se zákonem § 79e trestního řádu. Dále poukazuje i na skutečnost, že v průběhu hlavních líčení svědci nehovořili pravdu. Došlo také k dalším zdravotním komplikacím, žalobce prodělával v průběhu trestního stíhání nádorové onemocnění, utrpěl několik infarktů, jakož i operativní aplikaci bypassu. Je přitom obecně známo, že spouštěčem těchto nemocí je konstantní vysoký stres, který žalobce ostatně v průběhu deset let trvajícího trestního stíhání prodělal, přičemž toto vědomí nebezpečí vystavování stresu žalobce pouze dále intenzivně zneklidňovalo. Nelze rovněž ignorovat recidivu těchto chorob. Žalobce sám je vysokého věku a proto vůči němu působí dlouhé řízení značně necitlivým dojmem.

3. Žalovaná k věci samé učinila nesporným uplatnění nároku, co se týká požadavku na náhradu odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení, uvedla, že tuto neuznává a to s tím, že po provedeném šetření nárok uplatněný neshledala, neboť jí nebyl zapůjčen předmětný spisový materiál, nicméně neuznala částku požadovanou ze strany žalobce ani skutečnost, že by celková délka řízení byla nepřiměřená. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, odkázala na situaci v době podání vyjádření s tím, že ze strany Nejvyššího soudu byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] zrušen a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Neexistuje tak odpovědností titul nezákonného rozhodnutí.

4. Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s tím, že Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu částečně zrušil a to v požadavku na zaplacení částky [částka], která představuje požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

5. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn [spisová značka], tak, že bylo podáno Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ze dne [datum], které bylo podáno ze strany [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], následně došlo k zahájení úkonů dle ust. § 158 odst. 3 došlo dne [datum]. Ze strany Policie České republiky bylo vydáno usnesení ze dne [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobci a to z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a), s tím že toto bylo doručeno [datum] žalobci. Následovalo vydání opatření Policie České republiky ze dne [datum], kterým byl přibrán znalec. Byl podán znalecký posudek Ing. Bc. [jméno] [příjmení] [jméno], oceňování nehmotného majetku tržního oceňování. Stížnost žalobce proti zahájení trestního stíhání a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], který byla stížnost zamítnuta. V průběhu března 2010 dochází ze strany OČTŘ k předvolání obviněného ze dne [datum], vyrozumění o dalších postupech, žádost o přezkum zástupce ze dne [datum], které bylo doručeno ze strany žalobce policii dne [datum], Vyjádření k tomuto podání. Předvolání obviněného ze dne 2. 3. 201 s tím, že žalobce žádá o přeložení termínu na jiné datum. Následuje další předvolání je na [datum], dne [datum] proběhl výslech žalobce jako obviněného. Dne [datum] potom žalobce žádal o přezkum závažnosti důvodů, na jejichž základě bylo odepřeno právo nahlédnout do spisu a žalobce dává oznámení, že nemůže vypovídat [datum], neboť policií je stíhán z nezákonných důvodů a nezákonným způsobem. Následuje zpráva o odmítnutí nahlédnutí do spisu ze dne [datum] s tím, že obviněný nebyl dosud v celé věci vyslechnut a je zde obava, že svou výpověď by přizpůsobil spisu. Dne [datum] další předvolání žalobce. Podání doručené Krajskému státnímu zastupitelství ze dne [datum] ze strany žalobce týkající se odepření nahlédnutí do spisu a výslechu, k tomuto potom podává žalobce ještě žádost o přezkoumání důvodnosti odmítnutí a realizace práva nahlédnutí do spisu dne [datum] a [datum] žádost o přeložení termínu. Dne [datum] se k tomuto vyjadřuje státní zastupitelství. Dne [datum] pokračování výslechu obviněného s tím, že tvrzení je nepravdivé, nesmyslné a v podrobnostech odkazuje na stížnosti. Následují výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], č. [jméno] [celé jméno žalobce], JUDr. [jméno] [příjmení]. Obžaloba je podaná ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem ze strany státního zástupce Krajského státního zastupitelství dne [datum]. Následuje žádost o uvolnění peněžních prostředků ze dne [datum], Usnesení s tím, že stížnost byla zamítnuta, ze dne [datum], a to včetně dalších tři usnesení, všechny ze dne [datum] ohledně uvolnění prostředku jednotlivým subjektům, kterým byly zajištěny prostředky a akcie v proběhu roku 2009 a 2010. Následuje Nařízení hlavního líčení na dny 15. – [datum] ze dne [datum]. Odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí uvedených stížností, dne [datum] byl potom spis předložen Vrchnímu soudu v Praze a Vrchní soud v Praze rozhodl pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] třemi usneseními o tom, že stížnosti proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto, že se zamítá zrušení zajištění peněžních prostředků, byly zmítnuty. Spis byl následně vrácen Krajskému soudu v Ústí nad Labem a shora uvedené usnesení bylo rozesíláno jednotlivým subjektům. Dne [datum] následně proběhlo hlavní líčení s tím, že obžalovaný je hospitalizován v nemocnici a žádá odročení jednání. Jednání bylo odročeno na dny 30. – 31. 5. a [datum]. Jednání ve věci proběhlo v tomto termínu s tím, že došlo k výslechu obžalovaného, provádění dalších důkazů a výslechy svědků. Bylo odročeno na den 6. 9. - [datum], v mezidobí byly zasílány důkazy. Na hlavním líčení dne 6. – 7. 9 2011, byly prováděny výslechy svědků, byly čteny listiny a bylo uděleno závěrečné slovo a následně byl vyhlášen rozsudek jménem republiky, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Následuje podání odvolání ze dne [datum], stejně tak potom doplňuje Krajské státní zastupitelství odvolání doručené soudu [datum]. Je podáno vyjádření obžalovaného k podanému odvolání státního zástupce ze dne [datum], zaslání k vyjádření obhájce obžalovanému [datum]. Následuje rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Lasem dne [datum] s tím, že rozsudek se zrušuje, věc se vrací k novému projednání. Dále jsou dne [datum] podány námitky podjatosti senátu Vrchního soudu v Praze, podnět je předsedovi Vrchního soudu v Praze doručený dne [datum]. Ze strany žalobce je také Ministerstvu financí zasláno vyjádření ze dne [datum] jsou navrženi další svědci. Na den [datum] bylo nařízeno hlavní líčení, to ve věci proběhlo, byli vyslýcháni další svědci a byl vyhlášen rozsudek jménem republiky, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn. Státní zástupce podává odvolání, to odůvodňuje dne [datum], následně se vyjadřuje žalobce dne [datum]. Spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze, ten dne [datum] rozsudek zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Následuje další nařízení hlavního líčení na den [datum]. V mezidobí žalobce podává oznámení o podání trestního oznámení na soudce senátu Vrchního soudu v Praze, Nejvyšší státní zastupitelství sděluje, že přijalo podání dne 2. 1.2 2014. Dne [datum] ve věci proběhlo jednání a byl vyhlášen rozsudek jménem republiky, kterým byl žalobce shledán vinným, je podáno odvolání a doplnění odvolání dne [datum] ze strany žalobce. Dne [datum] je dáno vyjádření státního zástupce, dne [datum] je věc předložena vrchnímu soudu v [obec]. Následuje podnět k výkonu dohledu ze dne [datum] doručený Vrchnímu státnímu zastupitelství ze strany žalobce, námitka podjatosti, Usnesením čj. [spisová značka] je rozhodnuto tak, že soudci Vrchního soudu v Praze a to JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] nejsou vyloučeni z řízení. Žalobce podává stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudců ze dne [datum], předkládací zpráva Nejvyššímu soudu ze dne [datum]. Usnesením Nejvyššího soudu čj. [číslo jednací] bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] a rozhodnuto tak, že uvedení soudci JUDr. [příjmení], JUDr. [příjmení] jsou vyloučeni z řízení. Vrchní soud v Praze potom vyhlásil usnesení týkající se opravy protokolu, tento byl následně rozesílán Dne [datum] jsou ještě dokládány další důkazy včetně znaleckého posudku a dodatku znaleckého posudku. Následuje veřejné zasedání Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že žalobce je vinen; v mezidobí byly podány stížnosti proti usnesení o zajištění pohledávky, o kterých rozhoduje Vrchní soud v Praze dne [datum]. Následují Námitky proti znění protokolu z hlavního líčení, dne [datum] podává žalobce dovolání, spis je předložen Nejvyššímu soudu dne [datum] Nejvyšší soud vrací spis bez věcného projednání dne [datum] s tím, že zde nebyly splněny podmínky týkající se lhůt. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu, ten rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud rozhoduje dne [datum] tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a žalobce obžaloby zprostil. Následně je podáno dovolání k Nejvyššímu soudu dne [datum] a Nejvyšší soud rozhoduje usnesením čj. [číslo jednací] tak, že zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka], je zrušen a i další rozhodnutí na zrušený rozsudek navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále se Vrchnímu soudu přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že z odůvodnění se potom podává, že Vrchní soud v Praze je povinen se řídit ustanoveními § 265s trestního řádu, podle kterého je orgán činný v trestním řízení jemuž byla věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jenom v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, zákaz reformationis in peius.

6. Dále má soud za prokázané, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. Za dané situace dle ust. § 205a písm. f) o.s.ř. ve smyslu výše uvedeného průběhu odvolacího řízení je třeba přihlédnout ve smyslu výše citované judikatury, tzn., že byly naplněny podmínky zakládající odpovědnost státu z titulu nezákonného trestního stíhání žalobce.

7. Dále má soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce a dále ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Bc. [celé jméno žalobce] a Bc. [jméno] [celé jméno žalobce], že došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce v to v rodinné sféře tak, že došlo k ochabnutí vztahů s rodinnými příslušníky, když žalobce nebyl schopen se odprostit od myšlenek na trestní stíhání a své hovory o trestním stíhání se staly jedinými rozhovory o které žalobce s rodinou jevil zájem, přestal mít zájem o hraní pingpongu s vnoučaty a stejně tak rodinné oslavy se nesly v duchu úvah žalobce o trestním stíhání. Žalobce v průběhu trestního se stal zamlklým, nevrlým, nebyl schopen se soustředit. Trestní stíhání se projevilo na i zdravotním stavu žalobce, žalobce trpěl v průběhu trestního stíhání velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností, častými nenadálými změnami nálad, trvalým pocitem vyčerpanosti, nechutenství, celkovou apatií, jakož i silnými pocity beznaděje. Žalobce poukazuje na silnou úzkost s nejistotou ohledně jeho budoucnosti, jakož i o budoucnost jeho blízkých s úvahami o sebevraždě. V průběhu trestního stíhání došlo ke zdravotní komplikaci, což má soud za prokázané i lékařských zpráv zasílaných žalobcem orgánům činným trestním řízení. Stresové zatížení vyvrcholilo v době, kdy ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Dne [datum] byl žalobce v důsledku výše uvedeného hospitalizován ve fakultní nemocnici na [obec] pro akutní pneumologické onemocnění. Žalobce se v průběhu času začal věnovat v celém svém čase pouze trestnímu stíhání, byl uzavřený, neschopen běžné společenské konverzace. [příjmení] zájem o záliby, šachy, akvaristiku a péči o kaktusy. Od žalobce a jeho blízkých se odvrátilo v průběhu trestního stíhání množství přátel, známých i kolegů. Z pracovně ekonomického roviny trestní stíhání narušilo zaběhlou rutinu žalobce, ten se následně špatně se soustředil na práci. V důsledku trestního stíhání se odstranili pracovní partneři, byl nucen omezit své podnikatelské aktivity, bylo zasaženo dobré jméno žalobce v místě bydliště jako úspěšného podnikatele.

8. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Žalobce byl v trestním stíhání, které proti němu bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] u Krajského soudu v Ústí nad Labem, obžaloby pravomocně zproštěn. Z tohoto pohledu je potom usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] nutné považovat dle ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb. za odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí.

10. Soud se dále zabýval dle konstantní judikatury otázkou vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím a dále také intenzitou zásahu, která žalobci v souvislosti s takovýmto nezákonným trestním stíháním měla dle jeho tvrzení vzniknout. Soud se dále zabýval okolnostmi vzniku nemajetkové újmy v nemajetkové sféře žalobce s tím, že žalobce sám popsal jednotlivé zásahy do jednotlivých sfér jeho osobnosti, stejně tak zásahu do jeho základních lidských práv.

11. Soud přihlédl v první řadě ke skutečnosti, že žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] odškodněn z titulu nepřiměřené délky uvedeného trestního stíhání s tím, že jak Obvodní soud pro Prahu 2, tak potom i Městský soud v Praze v rámci rozhodnutí o odvolání sp. zn. [číslo jednací] dospěl k závěru, že trestní stíhání žalobce bylo nepřiměřeně dlouhé. Trestní stíhání žalobce dosáhla bezmála devíti let. Žalobce byl obžalován shora uvedenou žalobou a bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry podle ust. § 206 odst. 1 a 5 písm. a) zákona [číslo] 2009 s tím, že za tento trestný čin mu hrozil trest odnětí svobody až na 2 léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci podle odst. 1, podle odst. 5 odnětím svobody 5 – 10 let bude pachatel potrestán, způsobí-li trestným činem uvedeným v odst. 1 škodu velkého rozsahu. Žalobce byl obžalován ze spáchání škody ve výši několika milionu korun, která také byla v rámci jeho pravomocného odsouzení mu k náhradě škody fakticky uložena a to ve výši [částka] a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka]. Nelze odhlédnout ani od situace, že po více než 18 měsíců, do [datum] byl žalobce vystaven možnosti exekuování této částky, neboť se jednalo o částku, o níž bylo pravomocně rozhodnuto právě ze strany soudu. Nelze odhlédnout ani od situace, že ze strany soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] došlo k pokusu tuto částku fakticky na majetku žalobce exekuovat a to na základě přikázání pohledávek bankovních účtů žalobce, které byly obstaveny v rámci trestního stíhání. Dále soud poukazuje na skutečnost, že žalobci hrozila vysoká trestní sazba a dále také na skutečnost, že žalobce byl pravomocně odsouzen v rámci jeho trestního stíhání. Soud dospěl k závěru, že již samotná extrémně nepřiměřená délka trestního stíhání (byť samotná délka trestního stíhání jako nesprávný úřední postup, který žalobci vznikl v souvislosti s nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě, byla již v rámci tohoto řízení samostatně odškodněna) má soud za to, že je nutné přihlédnout k tomu, že celková délka řízení byla naprosto nepřiměřená všem okolnostem daného případu. Dále soud přihlédl k situaci, že rozsudky soudu prvního stupně byly opakovaně rušeny ze strany odvolacího soudu a následně i ze strany odvolacího soudu byl žalobce uznán vinným uvedenou trestnou činností a byla mu uložena povinnost k náhradě škody ve výši [částka]. Teprve Nejvyšší soud České republiky ve věci č. j. [číslo jednací] byl odsuzující pravomocný rozsudek zrušen. Teprve na základě této situace byla věc znovu projednána a žalobce byl obžaloby fakticky zproštěn. Soud tak má za to, že jak naprosto nepřiměřená délka řízení, tak i samotné faktické odsouzení žalobce, jemu za vinu ukládaný trestný čin a dále také hrozba vysokého trestu odůvodňují přiznání zadostiučinění v penězích. Co se týká právě odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, toto soud stejně jako žalovaná i žalobce, ve věci shledal. Jak bylo shora uvedeno, jedná se o zahájení trestního stíhání, neboť nedošlo k následnému vydání odsuzujícího rozsudku. Dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] a spisová značka [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, je tak rozhodnutím, které by nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

12. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud tak ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo [spisová značka] s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy.

13. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 428/05 je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat.

15. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevu je se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [obec], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Tento velkoryse vybudovaný a nákladný aparát se však v daném případě zachován adekvátně, právě k tomu k jehož ochraně byl vybudován a povolán napadeným rozhodnutím obecních soudů, chybí velkorysost, jakou stát musí přistupovat ke kontrole svých pochybení podle přísloví sytý hladovému nevěří nebo v absenci postupu podle zlatého pravidla, které říká, že každý by měl činit druhému to, co by chtěl, aby bylo činěno jemu. Soudci se musí umět alespoň elementárně vcítit do pozice souzeného člověka, zejména za situace, kdy mají napravit škody způsobené jinými soudy, tím spíše trestními …, pokud soudci uznají, že k závažnému zásahu do přirozených práv stěžovatelky opravdu došlo, avšak na odčinění nemajetkové újmy přiznají nepatrnou částku působí to až cynicky jako postup bez citů pro elementární spravedlnost. Soukromá sféra fyzické osoby (člověka), v níž je zabezpečováno svobodně realizovat svou osobnost, vytváří základ její celkové vnitřní jistoty a bezpečí. Stává se tak v současném světě značně pokročilé vědy a techniky, informovanosti apod. stále významnější hodnotou osobnosti každé fyzické osoby, která zasluhuje účinnou ochranu zabezpečovanou i univerzálnějšími prostředky občanského práva. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud,„ respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], nebo např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba] 2004). Jisté přitom je, že zásah proti právu na soukromí (rodinný život) ostatních členů rodiny je ve skutečnosti vždy až odvozeným od prvotního zásahu do práva na ochranu osobnosti (zde do práva na život), jímž byl postižen jeden z jejích členů.

16. Soud přihlédl jednak právě k samotné extrémní délce uvedeného řízení, když však za tuto délku byl již žalobce fakticky odškodněn, byla odškodněna nejistota, po kterou byl žalobce po nepřiměřenou dobu udržován ve stavu nejistoty tímto trestním stíháním, nicméně soud přihlédl i právě k hrozbě vysokého trestu, kdy mu hrozil trest odnětí svobody 5 – 10 let a dále i k situaci, že žalobce byl i pravomocně odsouzen a byl také odsouzen k trestu náhrady škody ve výši [částka], což je částka extrémně vysoká. Dále má soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce a ze svědeckých výpovědí rodinných příslušníků, že trestní stíhání žalobce zásadním způsobem zasáhlo do jeho rodinné sféry postupným ochladnutím zájmů o rodinné příslušníky a dění se v rodině. Do jeho pracovní sféry neboť se nemohl soustředit na výkon práce a došlo k omezení kontaktů s obchodními partnery, ale i do sféry volnočasové a zejména do sféry zdravotní, kdy žalobce v průběhu trestního stíhání byl hospitalizován na pneumologické klinice a měl další zdravotní komplikace. Jak soud odkazuje na shora uvedenou judikaturu, každé trestní stíhání způsobuje určitou formu stresu, u žalobce tato forma stresu byla zcela zásadní, jak má soud za prokázané zejména z účastnické výpovědi žalobce i ze svědeckých výpovědí. Trestním stíháním trpěla i jeho rodina, neboť žalobce byl udržován v permanentní nejistotě uvedeným trestním stíháním. Trápila jej skutečnost, že dlouhotrvající trestní stíhání komplikuje život blízkým a přátelům, toto si dával za vinu. I vzhledem k hypotetické vysoké náhradě škody se potom obával likvidačních důsledků pro celou rodinu v případě, že by byl shledán povinným takovouto škodu nahradit, kdy nelze odhlédnout od situace, kdy po dobu 8 měsíců opravdu zde existoval pravomocný rozsudek, který jej povinoval k náhradě takto vysoké škody. Soud se ztotožnil s tvrzeními žalobce, má je za prokázané ze shora uvedených výpovědí v tom směru, že právě tyto záležitosti se promítali niterně v jeho osobnostních sférách, i skutečnost, že byl uzavřený, neschopen běžné společenské konverzace, byl popudlivý, bez nálady, byl mrzutý. [příjmení] logicky a soudu je známo z jeho úřední činnosti, že v případě takového to stresu a takto probíhajícího a trvajícího trestního stíhání potom poškozený ztrácí zájem o pěstované zájmy a záliby. V tomto případě má soud za prokázané, že ztratil žalobce záliby o hru v šachy, akvaristiku, péči o kaktusy. Lze uvěřit i skutečnostem, že z hlediska pracovního a ekonomického došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce, kdy byl žalobce trestně stíhán pro svoje pracovní aktivity, odvrátili se od něj kamarádi, byl nucen omezit podnikatelské aktivity, neboť se jej stranili i obchodní partneři. Bylo zasaženo dobré jméno žalobce v místě bydliště jako úspěšného podnikatele. Soud tak dospěl k závěru, že trestní stíhání žalobce zasáhlo do morální, zdravotní, rodinné, pracovně ekonomické i volnočasové sféry osobnosti žalobce. Soud vyzval žalobce k předložení možných komparačních rozhodnutí soudů ČR i Evropského soudu pro lidská práva s tím, že tato předložena nebyla, nicméně soud v rámci úřední činnosti odkazuje zejména na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. [spisová značka], řízení trvalo 3 roky 10 měsíců, žalobci hrozil trest odnětí svobody až 8 let, zároveň způsobil školu 4,5 milionu Kč. Žalovaná sama přiznala v tomto případě částku odškodnění ve výši [částka]. Soud na základě shora uvedené komparační judikatury dospěl k závěru, že se částky za obdobné trestné činy s obdobnými zásahy pohybují v rozmezí cca [částka] jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo nezákonně vedeno také trestní stíhání žalobce. Soud dospěl k závěru, že je na místě odškodnit základní částkou [částka] jako náhradou nemajetkové újmy. Soud přihlédl právě ke skutečnosti, že žalobci hrozil poměrně vysoký trest až na 10 let nepodmíněně, což nicméně hrozilo i obdobným poškozeným v řízení [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka]. Zároveň má soud za prokázané, že taktéž došlo k zásadním zásahům do sféry pracovně ekonomické, sféry rodinné, do sféry morální i zdravotní sféry žalobce. Zároveň soud poukazuje na skutečnost, že nelze odhlédnout ani od situace, kdy po dobu 8 měsíců byl žalobce udržován ve stavu absolutní nejistoty a stresu v souvislosti s pravomocným odsouzením za uvedený trestní čin, a dále taktéž za uložení povinnosti nahradit škodu přesahující 19 milionu Kč. Soud má za to, že právě i toto období, kdy žalobce byl prakticky po dobu 8 měsíců shledán vinným a pravomocně odsouzen, byl i v očích společnosti veden jako osoba, která spáchala trestný čin, osoba již ne bezúhonná, a dále také, že potud po dobu 8 měsíců hrozilo žalobci, že bude povinen nahradit škodu přesahující 19 milionu Kč, je dalším z faktorů, ke kterým soud přihlédl k určování výše přiměřeného zadostiučinění. Nicméně soud poukazuje na skutečnost, že již žalobci byla pravomocně přiznána částka [částka] jako náhrada nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Byť soud jako jeden z parametrů považoval i celkovou nepřiměřenou délku trestního stíhání žalobce, nelze odhlédnout od situace, že právě nejistota, ve které byl po tuto dobu udržován, již ze strany žalované odškodněna fakticky byla. Proto tato částka nedosahuje částek v obdobných případech. Zároveň soud dospěl k závěru, že částka [částka] je částka, která je přiměřená, částka která je schopná plně reparovat vzniklou nemajetkovou újmu a není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.

17. Zároveň soud rozhodl o požadavku žalobce na zaslání omluvy, s tím že soud dospěl k závěru, že i písemná omluva je účinným prostředkem nápravy a to vzhledem ke křivdě, kterou žalobce vnitřně vnímá, právě písemná omluva je potom jasným a určitým vyjádřením státu za jeho pochybení.

18. Soud přiznal žalobci také náhradu nákladů řízení dle ust. § 141 odst. 3 osř. Žalobce byl co do základu úspěšný. Soud mu přiznal náhradu nákladů řízení a to 9 úkonů právní služby á [částka] dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. 177/96 Sb. to za převzetí zastoupení, podání žaloby, podání ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], odvolání, vyjádření k odvolání žalované [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], doplnění tvrzení ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], a ve výši 50% úkon za účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]. Soud nepřiznal úkon doplnění odvolání a vyjádření žalobce k průběh jednání ze dne [datum]. Soud přiznal 10x300 Kč režijní paušál dle vyhl. 177/96 Sb., a DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

Poučení