28 C 48/2022 - 294

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 100 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15% úrok z prodlení od [datum] do [datum] z částky 237 731,52 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 602 284 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 31 442,74 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce prof. JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 3 082 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náklady řízení ve výši 1 659 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení) náhrady nemajetkové újmy ve výši 650 000 Kč, která mu měla být způsobena v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě a náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na svoji obhajobu ve výši 2 384 Kč z téhož důvodu. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne [datum], čj. KRPC [číslo] 2016 [číslo] bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), písm. b) trestního zákoníku. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Písku bylo řízení vedeno pod sp. zn. 7 T 15/2019, kdy soud I. stupně usnesením ze dne 13.1.2021, čj. 7 T 15/2019-404 zastavil trestní stíhání žalobce z důvodu promlčení. Jelikož žalobce trval na projednání věci ve smyslu § 11 odst. 4 trestního řádu, byla věc nadále projednávána a rozsudkem soudu I. stupně ze dne 1.12.2021, čj. 7 T 15/2019-504 byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby zproštěn. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. a na nákladech této obhajoby uhradil celkem částku 237 527,84 Kč včetně DPH. Předmětné trestní stíhání pak trvalo čtyři roky, tj. od [datum] do [datum] a žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce šesti měsíců až pěti let. V důsledku trestního stíhání byla zasažena dobrá pověst žalobce v očích veřejnosti, jednalo se o obyvatele města Písek. Žalobce byl v té době osobou politicky činnou, tedy veřejně známou a zpráva o jeho trestním stíhání se v takto malém regionu snadno rozšířila, což jej dehonestovalo. Trestní stíhání také zasáhlo do jeho politické kariéry, neboť v důsledku trestního stíhání nebyl žalobce navržen na kandidátní listinu do komunálních voleb v roce 2018 a nemohl se tak ucházet o pozici radního města Písek. Žalobce také v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání ztratil možnost profesního uplatnění v komunální politice, o což do té doby usiloval. Trestní stíhání zasáhlo do jeho pracovní oblasti, neboť v důsledku vedeného trestního stíhání bylo poškozeno jeho dobré jméno a dobrá pověst i mezi jeho kolegy a spolupracovníky, což se negativně odrazilo na jeho pracovních výsledcích a snížilo četnost jeho pracovních kontaktů. Pro žalobce rovněž bylo velmi vyčerpávající vysvětlovat svým blízkým a přátelům důvody a okolnosti trestního stíhání. Od žalobce se za dobu trestního stíhání odvrátilo určité množství jeho kolegů, ale i dosavadních podporovatelů a voličů. Pro jeho pracovní vztahy představovalo trestní stíhání zásadní destruktivní zásah, neboť žalobce byl nucen, aby se vyhnul existenčním problémům, přistoupit ke změně svého podnikání, na které díky trestnímu stíhání neměl dostatek času a pozornosti. Důsledkem trestního stíhání byla rovněž ztráta pozice předsedy [anonymizována tři slova] [rok]. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání významným regionálním politikem, proto jej citelně zasáhlo, když se vzhledem k trestnímu stíhání, regionální uskupení„ [příjmení] [anonymizováno]“ rozhodlo žalobce nenominovat na kandidátní listinu komunálních voleb v roce 2018 v [obec]. V důsledku uvedeného žalobce přišel o možnost aktivně se zapojit do rozvoje [územní celek]. Toto se negativně projevilo i ve vztazích jeho členů k žalobci, neboť mezi žalobcem a některými členy uskupení došlo v důsledku trestního stíhání žalobce k nenávratnému narušení vztahů, protože žalobci přičítali nedůvěru voličů k uskupení v předmětných volbách. Žalobce v průběhu trestního stíhání trpěl velkým stresem, což vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, trápilo jej nechutenství, byl celkově apatický, mrzutý, trpěl častou změnou nálad a podrážděností. Žalobce dále v důsledku trestního stíhání omezil své volnočasové aktivity, neboť po většinu času se věnoval přípravě své obhajoby. I nadále se však snažil věnovat občanům a rozhodl se i v době trestního stíhání zachovat oblíbené místní akce, které před započetím svého trestního stíhání pravidelně organizoval (např. [příjmení] dolomity, [příjmení] cyklování a [příjmení] věže a zahrady). Naposledy žalobce uvedl, že jeho trestní kauza byla medializována v týdeníku [příjmení] postřehy a i na internetovém serveru [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] a jeho jméno proto bylo opakovaně v souvislosti s trestním stíháním zmiňováno. V této souvislosti žalobce ještě zdůraznil, že články na internetovém serveru vycházely již před samotným trestním stíháním, tak i v době vyšetřování, které by mělo být neveřejné.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 237 527,84 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, nárok na omluvu a nárok na nemajetkovou újmu ve výši 750 000Kč, to vše z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání proti žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 T 34/2019. Žalovaná po předběžném projednání dané žádosti dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a žalobci na náhradě nákladů právního zastoupení poskytla částku 137 731,52 Kč, dále se žalobci omluvila doporučeným dopisem a přiznala žalobci peněžité zadostiučinění na nemajetkové újmě ve výši 100 000 Kč. Toto pak sdělila žalobci stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná dále nesporovala průběh trestního stíhání, jak jej žalobce vylíčil ve své žalobě tedy, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru [obec], Oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], čj. KRPC [číslo] 2016 [číslo] pro podezření ze spáchání trestného přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku s tím, že žalobce byl na základě rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 1.12.2021, čj. 7 T 15/2019-504 obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu a tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dále žalovaná ve svém vyjádření uvedla, které úkony právní služby považuje za sporné včetně zdůvodnění, přičemž na odměně advokáta shledala jako opodstatněnou částku 112 212 Kč navýšenou o DPH na částku 135 776,52 Kč, k čemuž ještě připočetla částku 1 955 Kč za cestovné advokáta hromadnou dopravou, tedy celkem částku 137 731,52 Kč. Žalovaná nepřiznala žalobci stravné v souvislosti s celkem dvanácti vykonanými cestami jeho právního zástupce za účelem výkonu právní služby (do [územní celek]), dále částku představující náklady na ubytování v souvislosti s cestou k úkonu právní služby dne [datum] a dne [datum] a za úkon právní služby v podobě účasti právního zástupce při výslechu svědků dne [datum], neboť podle žalované nenáleží náhrada za promeškaný čas (přestávka mezi výslechy), když je tato doba ještě zahrnuta pod dobu úkonu právní služby. Jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání žalovaná shledala jako opodstatněnou částku 100 000 Kč, a to především z důvodu zásahu do profesní sféry a do osobní sféry žalobce, neboť žalovaná měla za prokázané, že žalobce, což doložil čestným prohlášením Ing. [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], přišel o možnost aktivně se zapojit do kandidatury do komunálních voleb ve městě [obec], tedy u něj došlo ke znemožnění politické kariéry v souvislosti s vedeným trestním stíháním. Rovněž žalovaná měla za prokázané narušení vztahů mezi žalobcem a členy politického uskupení, jehož byl žalobce členem. Naposledy žalovaná přihlédla k medializaci případu v lokálním místním deníku, neboť žalobce byl veřejně známá osoba a jeho trestní stíhání vešlo ve všeobecnou známost, čímž utrpěla jeho dobrá pověst jako politika. K částce představující odškodnění žalovaná dospěla porovnáním případu s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2, 14 C 125/2019 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 28.4.2021, čj. 39 Co 254/2020-140, kdy v uvedeném případě bylo poškozenému přiznána na nemajetkové újmě částka 80 000 Kč. V obou případech se jednalo o trestnou činnost se stejnou trestní sazbou, trestní stíhání v komparované věci pak trvalo o dva roky déle než v případě žalobce a ve srovnávaném případě byly shledány zásahy do profesní sféry, neboť poškozený byl v té době správcem konkurzní podstaty, přičemž i jeho případ byl značně medializován a také byly prokázány dopady do rodinného života. Na druhou stranu se však ve srovnávaném případě nejednalo o osobu bezúhonnou a osobu veřejně činnou. Žalovaná proto dospěla k závěru, že žalobci náleží vyšší odškodnění než v popsaném případě.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14.3.2023, čj. 28 C 48/2022-180 bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobcem ze dne [datum] řízení zastaveno co do částky 335 143,84 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 97 412,32 Kč a dále bylo řízení zastaveno co do žalobcem nárokované omluvy. Předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 650 000 Kč s příslušenstvím (majetková újma), částka 2 384 Kč (obhajné) a příslušenství z částky 237 731,52 Kč.

4. Mezi účastníky řízení byla nesporná skutečnost, že žalobce předběžně u žalované uplatnil dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 237 527,84 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, dále nárok na nemajetkovou újmu ve výši 750 000 Kč a nárok na omluvu, to vše z důvodu nezákonně vedeného trestního stíhání proti jeho osobě v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 T 34/2019. Žalovaná po projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a z tohoto důvodu na náhradě nákladů právního zastoupení žalobci poskytla částku ve výši 137 731,52 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč. Současně byla žalobci poskytnuta omluva doručeným dopisem ze strany žalované; celé vyřízení nároku bylo žalobci sděleno písemně stanoviskem ze dne [datum]. Dále nebyl mezi účastníky řízení sporný průběh podkladového trestního řízení, tj. že proti žalobci bylo usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru [obec], oddělení hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], čj. KRPC [číslo] TČ- 2016 [číslo] zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, která byla jako nedůvodná zamítnuta usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum]. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 13.4.2018, čj. Zt 363/2017-144 bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum], čj. NSZ [číslo] 2018 bylo zrušeno usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce. Dne [datum] byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace, na přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1,2 písm. b) trestního zákoníku. Následně byla k Okresnímu soudu v Písku podána obžaloba, přičemž tento ve věci rozhodl trestním příkazem ze dne [datum], proti kterému žalobce podal odpor. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 13.1.2021, čj. 7 T 15/2019-404 bylo trestní stíhání podle § 223 odst. 1 trestního řádu za použití § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastaveno z důvodu jeho promlčení. Následně dne [datum] žalobce požádal o projednání věci. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1.12.2021, čj. 7 T 15/2019-504 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Také nebylo mezi účastníky řízení sporné, že žalobce si v souvislosti s trestním stíháním zvolil právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], který ve věci vykonal úkony právní služby, které žalovaná v rozsahu částky 137 731,52 Kč hradila. Dále nebyla mezi účastníky řízení sporná skutečnost, že právní zástupce žalobce vykonal celkem 12 cest v souvislosti s obhajobou žalobce (k soudu a policejnímu orgánu) a dále, že právní zástupce žalobce se ubytoval v souvislosti s vykonanou cestou dne [datum] k úkonu týkající se výslechu svědka před policejním orgánem a dne [datum] opět v souvislosti s úkonem v podobě výslechu svědků před policejním orgánem. Výslech dne [datum] se konal od 9.00 hod. do 11.13 hod. a od 13.08 hod. do 14.24 hod. a dne [datum] se výslech konal od 9.00 hod. do 10.30 hod. a dále od 13.00 hod. do 15.00 hod. Stran posouzení nároku na stravné v souvislosti s vykonanými cestami a nároku na ubytování v souvislosti s vykonanými cestami tedy nebyl sporný základ tohoto nároku v podobě vykonaných cest a času trvání úkonu, sporná zůstala otázka právního posouzení, zda žalobci nárok na náhradu škody za stravné a ubytování jeho advokáta náleží. Tyto mezi účastníky nesporné skutečnosti vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování protokolem o výslechu svědků před policejním orgánem ze dne [datum], ze kterého vzal za prokázané, že daného data uskutečnil policejní orgán výslech svědků za přítomnosti právního zástupce žalobce a to od 9.00 hod. do 11.13 hod. a poté od 13.08 hod. do 14.24 hod. [Obsah novinového článku] [Obsah účastnické výpovědi]

8. Účastnická výpověď žalobce korelovala se svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří potvrdili, že žalobce byl osobou veřejně známou v městě [obec], jednalo se o [anonymizována dvě slova], který se těšil dobré pověsti. V roce 2014 žalobce kandidoval za [příjmení] [anonymizováno] a stal se zastupitelem. Posléze v roce 2018 chtěl žalobce opět kandidovat za [příjmení] [anonymizováno], avšak vzhledem k trestnímu stíhání žalobce, mu ze strany spolustraníků, mj. i svědka [jméno] [příjmení], bylo naznačeno, že by nebylo vhodné, aby za uvedenou stranu kandidoval. Toto bylo žalobci oznámeno a tento již na sestavované kandidátce zapsán nebyl. Žalobce byl obecně znám v městě [obec], do doby vedeného trestního stíhání měl podporu veřejnosti. Poté, když započalo trestní stíhání, byla jeho kauza v [anonymizována dvě slova] medializována, občané o jeho trestním stíhání věděli. Mezi lidmi se také jeho trestní věc probírala. Občané města Písek věřili, že žalobce trestný čin spáchal, oba svědci nezaznamenali, že by došlo k očištění jeho osoby, tj. že by byla veřejně známa informace, že byl žalobce obžaloby zproštěn. Lidé si běžně o žalobci povídali, např. svědek [jméno] [příjmení] zaznamenal, že si nějací občané mezi sebou sdělovali:„ že si to pan žalobce zařídí, že všechny uplatí“. Jinak před trestním stíháním měl žalobce v městě [obec] jako politik velmi dobrou pověst, také byl známý i v dalších kruzích, neboť byl předsedou [anonymizována dvě slova], tedy i v oblasti sportovních aktivit. Z výpovědi svědka [příjmení], má soud dále za prokázané, že o„ problémech s [anonymizováno]“, jež byly podstatou žalobcova trestního stíhání, se dozvěděl až při sepisu kandidátky do voleb v roce 2018, předtím o tom nic nevěděl.

9. Soud dále provedl dokazování návrhem usnesení ze dne [datum], [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] /konkrétně bod c) /, volbami do zastupitelstev obcí [číslo] až [datum], záznamem z jednání valné hromady ze dne [datum] (konkrétně bod 4) a záznamem z jednání valné hromady ze dne [datum] (konkrétně bod 11). Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že nesrovnalosti ve vyúčtování projektu„ [anonymizována dvě slova]“ (tzv.„ problémy s [anonymizováno]“) byly řešeny již v roce 2015, kdy Jihočeský kraj požadoval po [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] vratku zálohy na dotaci. Žalobce při volbách do zastupitelstev v roce 2010 kandidoval za stranu [anonymizováno] a na kandidátce se umístil na prvém místě.

10. Z listinných důkazů - podnět k výkonu dohledu ze dne [datum], žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum], obžaloba ze dne [datum], podnět k výkonu dohledu ze dne [datum], dopis Okresního státního zastupitelství ze dne [datum], usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2021, čj. 14 Co 78/2021-484, podnět přezkoumání obžaloby samosoudcem ze dne [datum], příkaz Městského úřadu Vodňany ze dne [datum], odpor žalobce ze dne [datum] a usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] nevzal soud pro spor za podstatné již žádné skutečnosti, resp. z těchto listinných důkazů vzal za zjištěné, že žalobce v rámci trestního řízení opakovaně poukazoval na vady trestního řízení ať již v činnosti Policie ČR, či státního zastupitelství, avšak tyto vady v postupu orgánů činných v trestním řízení měly odraz právě ve vydaném zprošťujícím rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne [datum], kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce jako nezákonné zrušeno. Nelze z nich mít za prokázané, že by snad orgány činné v trestním řízení jednaly v úmyslu žalobce poškodit, což by navyšovalo intenzitu jeho nemajetkové újmy.

11. Na základě provedeného dokazování má soud za osvědčený následující skutkový stav: proti žalobci bylo usnesením Policie ČR ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Po podání obžaloby k Okresnímu soudu v Písku a proběhnuvších hlavních líčeních bylo proti žalobci usnesením Okresního soudu v Písku ze dne [datum] trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Vzhledem k tomu, že žalobce trval na projednání věci, bylo v trestním řízení pokračováno a žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne [datum] zproštěn obžaloby. Žalobce si v rámci trestního řízení zvolil právního zástupce prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který mimo jiné vykonal za účelem obhajoby žalobce celkem 12 cest v souvislosti s právními úkony (mj. i k úkonu konaném dne [datum] a dne [datum]). V důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání proti žalobci bylo zasaženo do jeho osobního, sociálního a pracovního života částečně i do života rodinného. Žalobce se předběžně se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním obrátil na žalovanou dne [datum], která v rámci projednání jeho nároku konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci písemně omluvila, dále žalobci uhradila vynaložené náklady na právní zastoupení ve výši 137 731,52 Kč a na nemajetkové újmě mu poskytla zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. To sdělila žalobci stanoviskem ze dne [datum].

12. Podle ust. § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31 odst. 1, 2 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 zákona jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

13. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že soudní judikaturou navazující na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.2.1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 byl pomocí extenzivního výkladu zákona konstituován v souvislosti se zahájením (vedením) trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, nejen nárok na náhradu škody (majetkové újmy), ale i odškodnění újem nemajetkové povahy vztahující se jak k tzv. nezákonnému trestnímu stíhání, tak i k omezení osobních svobod v jeho rámci. Stejně tak není mezi účastníky sporu o tom, že rozsudek zprošťující obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr.ř. je právě jedním z těchto rozhodnutí, jež ruší účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jimiž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona a pouze pro jeho účely„ nezákonnými“, čímž zakládá nejen nárok na náhradu škody, ale jakž již bylo zmíněno i odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 1, 2 a násl. zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si zahájení trestního stíhání či vazbu zavinil sám, ten kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován. Existence jakýchkoliv shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul, nebyla dána, a žalovaná ji ani ve své obraně netvrdila. Odpovědnostní titul představovaný nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním je tedy v posuzované věci nepochybně dán.

14. U existence odpovědnostního předpokladu představované vznikem nemajetkové, morální újmy, je situace složitější, neboť újma na straně poškozeného se nepresumuje (na rozdíl od nepřiměřené délky řízení, což platí i v případě vazby), ale musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 255/2009, ze dne 3.7.2012, sp. zn. 30 Cdo 428/2011). V souzené věci soud vycházel z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání spojeno s jistým individuálním„ diskomfortem“ trestně stíhaných osob, viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/2005), není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžní odškodnění. Při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. zejména rozh. sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012, či sp. zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že„ při úvaze o formě a výši odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou povaha trestní věci, celková délka trestního řízení a následky v osobní sféře poškozené osoby“.

15. Soud v úvaze nad těmito kritérii zohlednil, že žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákoníku, za který bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 5 let. Je však třeba podotknout, že u žalobce jakožto bezúhonné osoby nebylo reálné, aby byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Touto skutečností je proto intenzita nemajetkové újmy částečně snížena. Trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], tedy celkem čtyři roky. K zásahům do osobnostních sfér u žalobce v důsledku trestního stíhání, soud uvádí, že byl osvědčen zásah do pracovní oblasti života žalobce, s čímž souviselo i poškození jeho dobré pověsti ve společnosti (konkrétně v městě [obec]), neboť žalobce byl osobou v tomto městě veřejně známou. Žalobce, jakožto [anonymizována dvě slova] města Písek a následně osoba veřejně a politicky činná se zde těšil dobré pověsti. Na základě své dobré pověsti a dřívější politické angažovanosti se chtěl v roce 2018 účastnit komunálních voleb do zastupitelstva za stranu [anonymizována dvě slova], což mu v důsledku trestního stíhání bylo znemožněno, neboť členy tohoto uskupení bylo naznačeno, že si nepřejí, aby za stranu kandidoval, tudíž nebyl zapsán na kandidátní listinu. Dále bylo v řízení prokázáno, zejména výpovědí obou svědků a účastnickou výpovědí žalobce, že tento se raději stáhl z veřejného života a přestal v něm úplně působit. Rovněž ve společenských a sociálních vztazích soud zaznamenal dehonestaci žalobce od okolí, tj. od občanů města Písek, neboť se o jeho trestním stíhání vědělo a někteří občané se o žalobci vyjadřovali nepřípadným, nelichotivým a dehonestujícím způsobem. Toto potvrdila výpověď svědka [jméno] [příjmení], který zaznamenal poznámky typu:„ že žalobce bude obžaloby zproštěn, že si to zařídí“. Také v souvislosti s trestním stíháním se od žalobce odvrátili někteří kamarádi, kteří předtím s žalobcem udržovali vztahy na přátelské úrovni a poté, když došlo k zahájení trestního stíhání žalobce, se s ním přestali stýkat. Obdobně pak u sousedských vztahů, neboť někteří sousedé se vlivem trestního stíhání s žalobcem přestali bavit, ač předtím komunikace mezi nimi probíhala na standardní sousedské úrovni. Soud také zaznamenal částečný zásah do rodinného života žalobce, protože jeho teta s ním na určitou dobu přerušila kontakt, ač předtím mezi sebou měli vřelý rodinný vztah. Dále bylo v řízení prokázáno listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno na regionální úrovni, konkrétně v městě [obec]. Nicméně pravdou je, že v souvislosti s kauzou dotací bylo o této v novinách psáno již před trestním stíháním žalobce, když médii bylo popisováno o pnutí stran vyúčtování dotací mezi vedením [anonymizováno] obcí a Jihočeským krajem. Soud se však v tomto směru neztotožnil s procesní obranou žalovaného, že když se o politickém pnutí mezi vedením Svazku obcí a Jihočeským krajem vědělo již před zahájením trestního stíhání žalobce, mohlo to být vnímáno jako určitá politická zátěž pro žalobce, neboť tato skutečnost nevylučuje zásah v politickém, profesním a veřejném životě žalobce v souvislosti s jeho trestním stíháním. Jednak skutečnost, že strana [anonymizována dvě slova] již nechtěla, aby žalobce za ně v komunálních volbách v roce 2018 kandidoval, byla prokázána svědeckými výpověďmi a jednak problémy s vrácením dotace, které vyvstaly v roce 2015 mezi vedením Svazku obcí a Jihočeským krajem, je třeba vnímat jako poměrně standardní problémy (komplikace) v rámci politické kultury, nad to, pokud bylo o těchto neshodách informováno píseckými novinami, nebylo v nich zmiňováno jméno žalobce. Ostatně sám svědek [příjmení] se vyjádřil, že o problémech s dotacemi před tím, než započalo trestní stíhání žalobce, o čemž bylo médii informováno, nevěděl. Soud je proto závěru, že především medializace uvedené trestní kauzy v píseckých denících [obec] přispěla, mimo jiné, k dehonestaci žalobce a k poškození jeho dobrého jména v politické a veřejné sféře.

16. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne 14.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je zřejmé, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tímto účelem si pak soud opatří odpovídající zjištění. Žalobce by pak primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce soudu nabídl komparaci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 37/2015, kdy se poškozenému v souvislosti s rozhodnutím odvolacího soudu vydaného pod sp. zn. 91 Co 22/2016 dostalo odškodnění nemajetkové újmy za nezákonně vedené trestní stíhání ve výši 400 000 Kč, přičemž délka trestního stíhání trvala tři roky, poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250 odst. 1, 3 písm. b). tr. zák. za což hrozil poškozenému trest odnětí svobody dva roky až osm let a v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo k zásahu do pracovní oblasti poškozeného, neboť tento byl lékařem a přestal vykonávat svou lékařskou praxi. Poškozenému v této věci hrozil podstatně vyšší trest než žalobci, přičemž délka trestního stíhání tohoto poškozeného byla o něco kratší (cca o 1 rok), než u žalobce. Poškozený byl v době trestního stíhání zavedený lékař s dobrou praxí, který v důsledku vedeného trestního stíhání přišel o řadu svých pacientů z důvodu nedůvěry k jeho osobě. Také některé zdravotní organizace s ním ukončily spolupráci, neboť jako činný člen profesních organizací musel oznámit, že je trestně stíhán a rovněž nemohl školit začínající lékaře. Dále v důsledku vedeného trestního stíhání došlo k zásahům do jeho občanské cti, neboť musel snášet negativní reakci pacientů i okolí a naposledy mu byl zajištěn zbrojní průkaz, tudíž se nemohl věnovat své oblíbené myslivecké činnosti. Soud nesdílí názor žalobce o tom, že obdobným případem je právě zmíněná věc, neboť v případě tohoto poškozeného mu hrozil podstatně vyšší trest odnětí svobody než žalobci a také došlo k větším zásahům do osobnostních práv poškozeného, protože došlo k úplné ztrátě jeho profesního uplatnění, včetně dalších doplňkových činností, které se k práci lékaře vztahovaly. Dále žalobce nabídl srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 C 181/2011 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 99/2016. Zde délka předmětného trestního stíhání činila dvanáct let, poškozenému hrozil trest odnětí svobody pět až dvanáct let a v důsledku trestního stíhání byl narušen jeho soukromý, rodinný, pracovní a společenský život. Poškozený v této věci byl odškodněn částkou 1 440 000 Kč. Další případ, který žalobce navrhl ke srovnání, byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 93/2014 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 69 Co 302/2016. V tomto případě činila délka trestního stíhání pět let a šest měsíců, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání pět let až dvanácti let (po překvalifikování pět let) a v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo k zásahu do rodinného, pracovního a společenského života poškozeného. Obdobně pak v důsledku vedeného trestního stíhání došlo k medializaci trestní kauzy poškozeného. V případě tohoto poškozeného se pak jednalo o vojáka z povolání s nejvyšší důstojnickou hodností. I v těchto případech má soud za to, že podstatné znaky popsaných věcí se neshodují s případem žalobce, neboť intenzita zásahu byla razantnější než v případě žalobce, a to daná jak délkou trestního stíhání, tak hrozícím trestem a hlavně zásahy do osobních sfér života poškozených. V obou posledně jmenovaných případech navíc bylo zvoleno odškodnění za nezákonně vedené trestní stíhání formou výpočtu částky za jeden měsíc trestního stíhání, což v souladu s judikaturou Nejvyššího soud není správné, když takto nastavený mechanismus odškodnění přináleží k odškodnění nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení. Soud se proto těmito dvěma případy podrobněji nezabýval (nerozebral podrobně jednotlivé zásahy do osobních sfér života žalobce) z důvodu jejich nevhodnosti pro komparaci. U dalšího případu, který žalobce nabídl ke srovnání; věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 58/2020, kdy poškozenému rozsudkem soudu I. stupně mělo být přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání, soud uvádí, že rozsudek soudu I. stupně byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19.5.2022, čj. 36 Co 411/2021-240 změněn tak, že žaloba byla co do této částky s příslušenstvím zamítnuta, tudíž ani tento poslední případ není vhodné ke srovnání využít.

17. Soud nezvolil komparaci ani s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 207/2017 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 91 Co 16/2022, kterou rovněž navrhl ke srovnání žalobce. V tomto případě byla poškozenému přiznána částka ve výši 1 021 250 Kč, přičemž poškozený byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražby podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání dva roky až osm let. Trestní stíhání trvalo pět let a tři měsíce. Povaha trestné činnosti, pro kterou byl tento poškozený stíhán, působí značné společenské odsouzení stíhaného, zvýrazněné tím, že byl v té době primátorem města Přerova. Uvedeným trestním stíháním došlo k zásahu do jeho osobní a profesní sféry, byl ovlivněn jeho rodinný i společenský život, došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, a to jak v očích veřejnosti, tak v místě bydliště. O jeho trestním stíhání informovala nejen regionální, ale i celorepubliková média. Poškozený byl v té době jak velmi úspěšným politikem na regionální úrovni (primátor města Přerov v letech 2006 až 2016), tak na celorepublikové úrovni, protože v době trestního stíhání byl již několik let senátorem (rok 2007 až 2014). Trestní stíhání bylo spojeno s výkonem funkce primátora a poškozený byl opakovaně vystaven slovním urážkám při veřejných akcích, kterých se jako primátor a politik zúčastňoval a veřejně byl osočován jako korupčník, přestali mu věřit i ostatní spolustraníci a byl dehonestován. Poškozenému rovněž z důvodu jeho trestního stíhání nebylo umožněno kandidovat znovu na funkci senátora v rámci komunálních voleb. I v daném případě podle názoru soudu tak popsané zásahy stran výše uvedených kritérií byly výraznějšího a intenzivnějšího charakteru než v případě žalobce, dané zejména tím, že tento poškozený byl v rozhodné době jak primátorem, tak senátorem v Parlamentu České republiky. Podle názoru soudu proto ani tento případ není vhodný ke komparaci s věcí žalobce.

18. Soud proto zvolil srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 218/2018, kdy zdejší soud rozsudkem ze dne 1. 8. 2019, č. j. 19 C 218/2018 - 133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2020, č. j. 22 Co 256/2019 - 173 poskytl poškozenému odškodnění za nemajetkovou újmu v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání ve výši 100 000 Kč. Poškozený v této věci byl trestně stíhán pro trestný čin podvodu, za což mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu dvou až osmi let, délka trestního stíhání činila tři a půl roku. Vlivem trestního stíhání došlo k zásahu do dobré pověsti poškozeného, k zásahu do jeho profesního života v podobě zasažení jeho cti a dehonestace a do oblasti zdraví, neboť poškozený trpěl stresem a nejistotou. Další srovnání provedl soud s věcí také vedenou u zdejšího soudu, zde byl rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č. j. 10 C 18/2022 - 201 poškozený odškodněn částkou 50 000 Kč. V tomto případě činila délka trestního stíhání sedm let, poškozený byl stíhán pro trestný čin podle § 220 odst. 1, 2, písm. b) trestního zákoníku a pro trestný čin podle § 256 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v délce dva roky až osm let. Vlivem trestního stíhání došlo k poškození dobrého jména poškozeného, k medializaci jeho případu a jedním z ukazatelů, ke kterému soud v rámci stanovení přiměřeného odškodnění přihlížel, bylo i to, že poškozený byl osobou veřejně činnou – členem zastupitelstva. Naposledy soud zvolil ke komparaci rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. 15 C 51/2019 - 430 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 35 Co 24/2020 – 490 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, č. j. 30 Cdo 2005/2021 - 534, kterými byla poškozenému na nemajetkové újmě přiznána částka ve výši 150 000 Kč a omluva. V tomto případě byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry, za což mu hrozil trest odnětí svobody v trvání pět až deset let a délka trestního stíhání činila více jak osm let. Vlivem trestního stíhání došlo k zásahu do pracovní, rodinné a zdravotní oblasti života poškozeného a dále vlivem trestního stíhání se od poškozeného odvrátili i někteří kamarádi. Ke zmíněné komparaci soud uvádí, že v prvních dvou případech poškozeným sice hrozil vyšší trest odnětí svobody než žalobci, přičemž ve věci 19 C 218/2018 byla délka trestního stíhání v podstatě srovnatelná jako u žalobce, ve věci 10 C 18/2022 pak trestní stíhání poškozeného trvalo déle, avšak stran zásahů do osobního života má soud za to, že u žalobce vlivem trestního stíhání došlo k výraznějším a intenzivnějším zásahům dané zejména větším poškozením jeho dobré pověsti, cti a dobrého jména, navíc zesílené tím, že v době před trestním stíháním byl [anonymizováno] [územní celek] a těšil se v tomto městě dobré pověsti a také tím, že vlivem trestního stíhání se přestal již politicky angažovat. V těchto dvou případech se odškodnění za nemajetkovou újmu pohybovalo od částky 50 000 Kč do částky 100 000 Kč, tudíž podle názoru soudu by odškodnění pro žalobce, zejména pro intenzivnější dopady do osobního života mělo být vyšší. V posledním zmíněném případě byla také délka trestního stíhání a hrozící trest pro poškozeného vyšší než u žalobce, na druhou stranu však zásahy do osobních sfér poškozeného byly srovnatelné jako v případě žalobce, tedy stejně tak u tohoto poškozeného došlo k zásahu do pracovní a rodinné sféry a dále k zásahu do osobního života v podobě odvrácení se přátel. V případě žalobce však navíc došlo k veřejné dehonestaci a medializaci jeho jména na regionální úrovni a ukončení politické kariéry. Tento zásah do osobní oblasti proto kompenzuje to, že v komparovaném případě bylo trestní stíhání delší a poškozenému hrozil podstatně vyšší trest než žalobci, tj. na těchto kritériích byl poškozený delší dobu v nejistotě, jak jeho trestní stíhání dopadne a rovněž měl poškozený obavu z uložení možného vyššího trestu odnětí svobody. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci by se mělo dostat stejného odškodnění jako poškozenému ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 51/2019. Protože žalovaná mimosoudně na nemajetkové újmě hradila žalobci částku ve výši 100 000 Kč, přiznal soud žalobci na přiměřeném zadostiučinění z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání ještě částku ve výši 50 000 Kč výrokem I. rozsudku.

19. K nároku na náhradu škody soud obecně uvádí, že tento nárok v podobě vynaložených nákladů na obhajobu vyplývá z ustanovení § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona, podle kterých má poškozený nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, představující vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. Podle § 31 odst. 3 zákona náklady právního zastoupení jako součást nákladů řízení zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, jejíž výše se určí podle ustanovení advokátního tarifu upravující mimosmluvní odměnu. Ostatně skutkový stav a právní posouzení ohledně nároku na náhradu škody nebylo mezi účastníky řízení sporné, když žalovaná v rámci mimosoudního projednání žalobci na nákladech řízení v souvislosti s jeho trestním stíháním uhradila částku ve výši 137 731,52 Kč. Předmětem řízení po učiněném zpětvzetí pro plnění žalovanou a na základě volné dispozice žalobce s žalobním žádáním, zůstaly náklady na obhajobu ve výši 2 384 Kč sestávající z úkonu ze dne [datum] v podobě výslechu svědků od 9.00 hod. do 11.13 hod. a od 13.08 hod. do 14.24 hod. V tomto případě žalovaná přiznala žalobci náhradu za dva úkony právní služby a náhradu za promeškaný čas (3 x á 100 Kč). Podle názoru žalované celkové délka výslechu činila 3 hodiny, 29 minut a délka přestávky 1 hodinu a 55 minut, přičemž částečně doba přerušení byla kryta odměnou za právní úkon podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož náhrada za promeškaný čas advokátovi nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za právní služby. V tomto případě však soud přisvědčil žalobci, z důvodu, že hlavní líčení trvalo od 9.00 hod do 11.13 hod., tedy šlo dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. Další úkon právní služby pak právní zástupce žalobce učinil v čase od 13.08 hod. do 14.24 hod., ve kterém pokračovalo hlavní líčení. Přetržka v hlavním líčení byla od 11.13 hod. do 13.08 hod., tedy v rozsahu 1 hodiny a 55 minut a nelze ji podle názoru zahrnout do úkonu právní služby, neboť jde o dobu, po kterou právní zástupce úkon právní služby nečiní (tudíž nemá nárok na odměnu za právní službu). Na popsanou situaci proto pamatuje § 14 odst. 1 písm. b) cit. vyhl. v podobě náhrady za promeškaný čas. Za dobu přestávky v rámci hlavního líčení proto žalobci náleží náhrada za promeškaný čas podle citovaného zákonného ustanovení ve výši 400 Kč (tj. 4 započaté půlhodiny á 100 Kč). Na tomto úkonu proto zbývá k doplacení ještě částka ve výši 100 Kč, kterou soud žalobci přiznal také výrokem I. rozsudku.

20. Pokud jde o stravné v souvislosti s cestami k jednotlivým úkonům právní služby vykonanými právním zástupcem žalobce (celkem 12 cest) se soud ztotožňuje s argumentací žalované, že tento nárok vzniká v souvislosti s cestou zaměstnance, který je vysílán zaměstnavatelem na pracovní cestu a je opřen o § 156 odst. 1 písm. d) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Soud je závěru, že sice pojem cestovní výdaje zakotvený v § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. nelze vykládat restriktivně, rozhodně tento pojem nelze zúžit jen na pojem jízdních výdajů, které jsou jen jednou ze složek náhrad při pracovní cestě (jakými jsou dále náhrada prokázaných výdajů za ubytování, stravné a další vedlejší výdaje), proto v § 13 odst. 4 citované vyhlášky je odkazováno v souvislosti s pojmem cestovní výdaje na podpůrné použití předpisů a cestovních náhradách. Podle § 4 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/92 Sb. o cestovních náhradách, přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty stravné v tomto dni v určené výši, trvá-li pracovní cesta alespoň 5 hodin. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že zmíněný předpis upravuje poskytování náhrad jen osobám uvedeným § 1 citovaného zákona (v zaměstnaneckém či obdobném poměru), mezi nimiž osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě zvláštní oprávnění (za kterou je nutné považovat i advokáta) nepatří. V posuzovaném případě se nejednalo o pracovní cestu a argumentace žalobce, že na cestu (k úkonu) byla vyslána Mgr. [jméno] [příjmení], jakožto koncipientka a tato byla v zaměstnaneckém poměru k advokátní kanceláři, která zastupovala žalobce, je nepřípadná. Žalobce v trestní věci zastupoval advokát prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. na základě plné moci. Je pak irelevantní, koho tento advokát na daný úkon právní služby vyslal na základě substituce (zda někoho, kdo je v zaměstnaneckém poměru či někoho, kdo není), neboť stále se jedná o zastoupení na plnou moc. Otázka stravného pro podnikatele, který vykonává tuzemskou pracovní cestu, je řešena speciální úpravou ve zcela jiném právním předpisu, a to v § 24 odst. 2 písm. k) zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Podle této právní úpravy pak lze poskytnout stravné pro podnikatele při tuzemské pracovní cestě pouze tehdy, pokud jde o cestu delší než 12 hodin. Soud již na základě žalobních tvrzení, jejichž součástí byl i seznam úkonů právního zástupce žalobce dospěl k závěru, že žalobci resp. jeho právnímu zástupci v souvislosti s předmětnou pracovní cestou nevznikl nárok na stravné, neboť v jednotlivých dnech, kdy právní zástupce žalobce byl přítomen úkonům trestního řízení, netrvala jeho pracovní cesta déle než 12 hodin. Soud je proto názoru, že částka představující stravné ve výši 1 384 Kč, jakožto náhrada škody v souvislosti s účelně vynaloženými náklady na obhajobu, žalobci nepřísluší.

21. Obdobně soud smýšlí o náhradě za ubytování v souvislosti s vykonanou cestou právního zástupce žalobce dne [datum] a dne [datum] ve výši á 450 Kč. Podle názoru soudu se nejedná o účelně vynaložený náklad právního zastoupení v souvislosti se zrušením či změnou nezákonného rozhodnutí, když dne [datum] byl ukončen výslech svědka v 14.24 hod. a dne [datum] byl zahájen výslech svědka v 9.00 hodin, tedy nic nebránilo právnímu zástupci žalobce, s ohledem na vzdálenost (trasa [obec] - [obec]) odjet z [obec] zpět do [obec] a druhý den přijet k následujícímu úkonu ráno zpět. V tomto případě se nejedná o nikterak velkou vzdálenost, která by odůvodňovala přespání právního zástupce v místě konání úkonu. Stejná situace je pak i v případě vykonané cesty dne [datum], neboť i v tomto případě byl výslech svědka ukončen dne [datum] v 15 hodin a další výslech svědka byl zahájen dne [datum] v 9.00 hodin. Také tento nárok na náhradu škody ve výši 900 Kč soud neshledal jako opodstatněný.

22. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu s § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle tohoto zákonného ustanovení má žalovaná zákonnou šestiměsíční lhůtu pro projednání nároku a pro vyplacení částky, kterou v rámci mimosoudního projednání uznala jako důvodnou. Teprve až uplynutím této lhůty se žalovaná může dostat do prodlení. Jelikož žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne [datum], mohla se žalovaná dostat do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty, tedy od [datum] a od této doby tak žalobci náleží úrok z prodlení jednak z částky mimosoudně uznané žalovanou ve výši 237 731,52 Kč, která byla žalobci zaplacena dne [datum] a jednak z částky přiznané soudem ve výši 50 100 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 1, 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 987 527 Kč (obhajné 237 527,84 Kč a nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání 750 000 Kč). Předmětem řízení tak byly dva nároky - u nároku na náhradu škody byl žalobce převážně úspěšný a u nároku na náhradu nemajetkové újmy byl žalobce plně úspěšný v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Za tarifní hodnotu soud podle ust. § 12 odst. 3 ve spojení s ust. § 7, ust. § 8 a ust. § 9 odst. 4 písm. a) považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (tj. u náhrady škody 237 528 Kč + u nemajetkové újmy 50 000 Kč – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015). Žalobce byl úspěšný v rozsahu 137 832 Kč (majetková škoda) a 50 000 Kč (nemajetková újma). V částce 99 696 Kč byl žalobce naopak neúspěšný (majetková škoda). Žalobce proto byl v řízení převážně úspěšný, přičemž žalovaný by mu měl nahradit 30% jeho účelně vynaložených nákladů / ( (50 000 + 137 832) – 99 696): 287 528 x 100 - srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1435/2015 do doby částečného zpětvzetí žaloby; poté byl žalobce neúspěšný již jen v nepatrné části svého nároku (úspěch v rozsahu 50 100 Kč, neúspěch v rozsahu 2 374 Kč). Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 23 524 Kč (3 úkony právní služby po 3 708 Kč (30%) – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum] a 4 úkony právní služby po 3 100 Kč - 4x účast na jednání), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 470 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky (3 úkony právní služby po 90 Kč (30%) – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby z [datum] a 4 úkony právní služby po 300 Kč - 4x účast u jednání), zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč (30%) a daně z přidané hodnoty ve výši 5 248,74 Kč (21%), jíž je právní zástupce žalobce plátcem.

24. Výrok V. a VI. o nákladech řízení ve vztahu ke státu je odůvodněn § 148 odst. 1 zákona, podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož byl žalobce v řízení úspěšný v rozsahu 65 % a žalovaná v rozsahu 35 %, soud náklady řízení ve vztahu ke státu představující svědečné ve výši 4 741 Kč mezi účastníky řízení rozdělil poměrně podle úspěchu a neúspěchu ve věci.

Poučení