36 CO 411/2021 - 240

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek [anonymizováno] I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba co do částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a výrokem III. žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady [anonymizováno] ve výši [anonymizována tři slova] k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení zadostiučinění za nezákonně vedené [anonymizována dvě slova] u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši [částka] s tím, že žalovaná v rámci předběžného projednání nároku ve smyslu ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) žalobci jako zadostiučinění vyplatila částku [částka]. Svou žalobu odůvodnil tím, že mu v rámci tohoto [anonymizována dvě slova], které bylo jeho prvým [anonymizována dvě slova], vznikla nemajetková újma. Předně vytýká [anonymizována dvě slova], že vycházel pouze z důkazů hovořících v neprospěch obviněných, aniž by se seznámil s podstatou věci a především s neodborně provedeným znaleckým posudkem. Soud vydal [anonymizováno] příkaz, kterým uznal žalobce spolu s dalšími obviněnými vinným a uložil jim také trest. Až rozhodnutím [anonymizováno] bylo zcela jasně konstatováno, že jednání žalobce není a nikdy nebylo [anonymizována dvě slova], ale naopak vždy se jednalo o jednání jednoznačně ve prospěch města. Dlouhodobost [anonymizována dvě slova] zapříčinila to, že u žalobce došlo k [anonymizováno] zásahům do osobnostní sféry, a především do kariérní sféry, tedy do sféry pracovní, hrozilo, že mohl být kvůli [anonymizováno] stažen z kandidátky do [anonymizována dvě slova]. Dále došlo k velkému zásahu do lidské důstojnosti žalobce, do všech součástí jeho osobnosti, k dlouhodobému narušení soukromého života. Celá věc byla medializována, navíc [obec] jsou malé město, takže všichni občané věděli o této kauze. Zájem médií byl násoben tím, že žalobce se v mezidobí stal [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Na každém setkání s kolegy a voliči byl žalobce na tuto kauzu dotazován. Žalobce v souvislosti s tímto [anonymizována dvě slova] trpěl úzkostmi, stresem, nespavostí, poruchami pozornosti – soustředění, začal zaznamenávat omezené možnosti seberealizace do budoucna. Žalobce musel odstoupit ze 4. místa kandidátky do krajských voleb v r. [rok] z důvodu sdělení obvinění, neboť byl pro politickou stranu, jíž je zástupcem, problematickou osobou. V souvislosti s [anonymizována dvě slova] došlo k omezení kontaktu s dcerami z prvního manželství, které vycházely také z toho, co média odvysílala. V tu dobu se nemohl věnovat své dceři. Vyhýbal se i svým rodičům, kteří se ho při každé návštěvě na celou věc ptali. Docházelo i k častým hádkám s manželkou a dcerami i rodiči. Nescházel se raději ani s přáteli. [anonymizována dvě slova] také zasáhlo do jeho podnikatelské činnosti, kdy vlastní obchod s loveckými potřebami, takže měl obavu z toho, že mu bude odebrán zbrojní průkaz a zbrojní licence a poté by nemohl tuto [anonymizováno] provozovat. Do komunálních voleb v r. [rok] žalobce raději nekandidoval. Kauza se podepsala i na jeho [anonymizována dvě slova], který nyní není dobrý.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že nesporuje základ nároku na úhradu nemajetkové újmy, v rámci předběžného projednání nároku vyplatila žalobci částku [částka], a poukázala na to, že při úvaze o výši zadostiučinění přihlédla k povaze [anonymizováno] věci a k délce [anonymizována dvě slova], která byla zvýšena nutností znaleckého zkoumání, a z následků způsobených [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře žalobce.

4. Soud I. stupně zjistil skutkový stav ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze zbrojního průkazu č. [anonymizováno] a zbrojní licence, z výpisu z obchodního rejstříku, ze zápisu ze zasedání krajského představenstva ústeckého kraje konaného dne [datum], z řady mediálních výstupů, z osvědčení ze dne [datum], že žalobce je válečný veterán s titulem major, je nositel vyznamenání, z [anonymizována tři slova] vyšetření [anonymizováno] ze dne [datum], ze stanoviska Ministerstva vnitra ČR, odbor veřejné správy dozoru a kontroly, ze dne [datum], svědeckých výpovědí Mgr. [jméno] [příjmení], krajského představitele, [jméno] [příjmení], manažera hnutí [jméno], Mgr. [jméno] [příjmení], starosty [územní celek], Ing. [jméno] [příjmení], předsedy [anonymizováno] výrobců a prodejců zbraní a střeliva, [jméno] [příjmení], prodavačky ve firmě žalobce, [jméno] [příjmení], manželky žalobce, a z účastnické výpovědi žalobce.

5. Po provedeném dokazování vzal soud I. stupně za prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno [anonymizována dvě slova] zahájené usnesením ze dne [datum] a zastavené z důvodu, že skutek není [anonymizována dvě slova], dne [datum] [anonymizována dvě slova] trvalo 3 [anonymizováno] a 1 měsíc s tím, že v mezidobí bylo v případě žalobce přerušeno z důvodu, že nebyl vydán k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce byl stíhán pro [anonymizována dvě slova] porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1 tr.z., kdy mu hrozil trest odnětí svobody až na 6 měsíců nebo zákaz činnosti. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované [datum]. Žalovaná mu v rámci předběžného projednání nároku vyplatila částku [částka] a za nezákonně vedené [anonymizována dvě slova] se omluvila. [anonymizována dvě slova] zasáhlo do všech sfér života žalobce, především do pracovní sféry, narušilo jeho rodinný život, žalobce svůj volný čas trávil jiným způsobem než dříve a než by chtěl. Na čas se přerušily příbuzenské i přátelské vztahy, celá věc [anonymizována dvě slova] závažně zapůsobila na veřejný život žalobce. Žalobce v souvislosti s [anonymizována dvě slova] zažíval permanentní stres, úzkost, psychické nepohodlí, neustále se musel přetvařovat před ostatními lidmi, musel zadržovat své emoce, což zasáhlo do všech oblastí jeho života. [anonymizována dvě slova] se také neblaze dotklo jeho rodiny, nezletilé dcery, která má [anonymizována dvě slova], i s manželkou docházelo k hádkám, rodiče, kteří jsou již v pokročilém věku, se ho neustále na celou věc vyptávali a snad ani nevěřili v to, že by bylo proti němu [anonymizována dvě slova] vedeno, když by nic neprovedl. Jeho švagrová, sestra manželky, se dočasně přestala stýkat s jeho rodinou, neboť se obávala jako policistka, že by celá věc mohla ohrozit její pracovní kariéru. Celá věc byla umocněna tím, že byla medializována, žalobce byl tak pod neustálým dohledem médií. Žalobce musel odstoupit ze 4. místa kandidátky do krajských voleb v r. [rok] z důvodu sdělení obvinění. V počátku [anonymizována dvě slova] čelil žalobce stažení z kandidátky do [anonymizována dvě slova], až po odborném výkladu právničky Mgr. [příjmení] byl na kandidátce ponechán. [příjmení] si také vyslechnout výrok pana prezidenta a p. [příjmení] v televizi [anonymizováno], kteří ho již svými výroky odsoudili. O to úkorněji bral toto [anonymizována dvě slova] žalobce proto, že již dosáhl jistého postavení ve společnosti a získal také zásluhy pro stát tím, že byl ve vojenských misích v Iráku a za svou [anonymizováno] dostal četná uznání a vyznamenání. V souvislosti s [anonymizována dvě slova] byla ohrožena i jeho podnikatelská [anonymizováno], kdy je držitelem zbrojního pasu a jeho společnost má zbrojní licenci, proto se obával i o toto své podnikání. Nic na tom nemůže změnit to, jestli jeho obava byla důvodná, či nikoli, ale pouze to, že tuto obavu měl, a vzhledem k tomu, že byl obviněn z nedbalostního [anonymizováno] činu, čili nemusela být prokazována jeho vědomost a úmysl spáchat [anonymizována dvě slova], o to„ snazší“ byla možnost jeho odsouzení. Žalobce spolu s dalšími obviněnými se domníval, že vzhledem k osobě, která podala [anonymizována dvě slova], a po všem, co bude zjištěno v přípravném [anonymizováno], buď nebude vzneseno obvinění anebo poté bude [anonymizována dvě slova] zastaveno pro nedůvodnost, což se však nestalo, naopak celá věc probíhala u [anonymizováno], kde byl záhy vydán [anonymizováno] příkaz. Poté se už žalobce mohl důvodně obávat čehokoliv. To, že ho poslanecká sněmovna nevydala k [anonymizována dvě slova], je důkazem toho, že bylo postupováno podle zákonných pravidel, a nemůže toto jít k tíži žalobce. K tíži žalobce nemůže jít ani to, když bylo postupováno podle zásady presumpce neviny, např. při kandidování do [anonymizována dvě slova] nebo do krajských komunálních voleb apod.

6. Soud I. stupně poté vyšel z ust. § 1, § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 31a odst. 1, odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

7. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], kde Nejvyšší soud dovodil, že pakliže v [anonymizována dvě slova] nedošlo k odsouzení pravomocným rozhodnutím, vzniká poškozenému nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy z důvodu nezákonného [anonymizováno] dle ust. § 7 a 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Dále se soud I. stupně zabýval jednotlivými kritérii pro posouzení odškodnění, a to a) povahou [anonymizováno] věci, b) délkou [anonymizována dvě slova] a c) následky způsobenými [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Žalobce byl obviněn, obžalován, posléze i odsouzen (nepravomocně) pro [anonymizována dvě slova] porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti z důvodu své činnosti jako radního [územní celek]. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 6 měsíců nebo zákaz činnosti. Dne [datum] Okresní soud v Chomutově zprostil ostatní obviněné (obžalované) obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu ([anonymizována dvě slova] pro ně trvalo 2 [anonymizováno] a 8 měsíců), žalobce se tak již v tuto dobu mohl důvodně domnívat, že jeho [anonymizována dvě slova] skončí obdobně, ač dále trvalo až do [datum] jeho zastavením. V rámci namítaného [anonymizováno] před soudem byl vypracován revizní znalecký posudek a znalec byl vyslechnut. [anonymizováno] u [anonymizováno], kterému byla věc postoupena, trvalo ve vztahu k ostatním obviněným do vydání zprošťujícího rozsudku, 2 [anonymizováno], což je doba, kterou lze považovat za ještě přiměřenou, avšak lze si představit, že [anonymizováno] mohlo trvat kratší dobu, když šlo o [anonymizováno] věc a věc byla projednávána pouze na prvním stupni soudní soustavy. Pokud jde o následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, vyšel soud I. stupně z toho, že žalobce je o osobou veřejně známou, poslanec, který měl za sebou vojenskou kariéru, je nositelem četných vyznamenání, medailí a uznání, reprezentoval republiku v zahraničí, pracoval pro stát, do té doby zcela bezúhonný občan, který pracoval v zastupitelstvu města Postoloprt, měl i své podnikání, kterému se věnoval. [anonymizována dvě slova] zasáhlo do všech oblastí života žalobce, do rodinné pohody, zasáhlo do pracovního i profesního života, i do života, který je pouze soukromým životem žalobce, tedy do trávení volného času. V průběhu [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] a těsně po skončení [anonymizována dvě slova] mu byla diagnostikována rakovina. Jestliže diagnostikované [anonymizováno] není přímou příčinou [anonymizováno], kterému byl žalobce vystaven v rámci [anonymizována dvě slova], tak zcela jistě jeho již existující [anonymizováno] ještě zhoršil.

8. Právní zástupce žalobce poukázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 417/21 ze dne [datum] a usnesení sp. zn. III. ÚS 3079/13, zabývajících se posouzením míry nemajetkové újmy v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova]. Dále právní zástupce žalobce poukázal na [anonymizováno] Nejvyššího soudu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kde bylo známému českému herci přiznáno zadostiučinění ve výši [částka]. Soud I. stupně nemohl vycházet z tohoto [anonymizováno], neboť předmětem zadostiučinění bylo odškodnění poškozeného z důvodu ochrany osobnosti. V případě odškodňování újmy z titulu ochrany osobnosti má zadostiučinění nikoliv pouze satisfakční funkci, nýbrž zejména funkci sankční, což v případě náhrady škody proti státu není. Principem náhrady škody a nemajetkové újmy podle ustanovení zákona 82/1998 Sb. je pouze satisfakční náhrada.

9. Soud I. stupně porovnával případ žalobce s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2, která se dle jeho názoru v podstatných znacích shodují s případem žalobce, a to [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

10. Soud I. stupně při svém rozhodování zohlednil také případy ostatních spoluobviněných, zejména to, že žalobce je mezi nimi osobou výjimečnou, avšak jedná se jinak o stejné [anonymizována dvě slova] se stejnou [anonymizováno] sazbou a stejným trváním, proto nemohl vybočit z přiznaných částek ostatním poškozeným. Soud I. stupně zohlednil také to, že bylo žalovanou vyplaceno zadostiučinění za nemajetkovou újmu v nestandardní výši, i když žalobci se tato výše zdá zcela nepřiměřenou, a také to, že se žalovaná žalobci omluvila, proto soud I. stupně žalobci přiznal částku [částka], kterou považuje za zcela přiměřenou, která by měla žalobci jeho nemajetkovou újmu kompenzovat. Jestliže žalovaná již vyplatila žalobci částku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], uložil soud I. stupně žalované doplatit žalobci ještě částku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 15 zákona a ve výši určené vyhláškou č. 351/2013 Sb..

11. O náhradě nákladů [anonymizováno] soud I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.

12. Tento rozsudek napadla žalovaná odvoláním s tím, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho [anonymizováno] spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud I. stupně došel k závěru, že zadostiučinění poskytnuté v předsoudní fázi žalovanou ve výši [částka] je na poměry žalované nestandardní, věc žalobce srovnatelná s věcmi ostatních spoluobviněných v [anonymizováno] věci u [název soudu] [spisová značka], přesto dovodil výjimečné postavení žalobce a stanovil„ přiměřené zadostiučinění“ ve výši [částka]. Žalovaná předně nesouhlasí se skutkovým závěrem [anonymizováno], že [anonymizována dvě slova] byla ohrožena podnikatelská [anonymizováno] žalobce. Žalobce sice uvedl, že měl obavy o ztrátu licence k prodeji zbraní, nic ale nenasvědčovalo tomu, že by obava byla racionální a důvodná. Žalobce nikdy nebyl stíhán za úmyslný [anonymizována dvě slova], pro který by mu hrozila ztráta bezúhonnosti ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen„ zákon o zbraních“), soud, svědci a v důsledku ani žalobce nerozlišují mezi koncesí, na základě které společnost žalobce vykonává své živnostenské podnikání na poli zbraní a střeliva, a zbrojní licencí, která je podmínkou nakládání se zbraněmi a střelivem. Zatímco v otázce koncese obchodní společnost žalobce živnostensky podniká na základě žalobcova vzdělání a zkušeností, ztráta bezúhonnosti žalobce ve smyslu živnostenského zákona a tedy ve vztahu k příslušné koncesi by byla vázána na [anonymizována dvě slova] související s podnikáním žalobce, k tomu ve věci nikdy nedošlo a žalobce nebyl stíhán v souvislosti se svým podnikáním. Otázka bezúhonnosti v oblasti zákona o zbraních je pak vázána rovněž na jiný okruh trestných činů než ten, pro který byl žalobce stíhán. Ačkoliv žalobce a svědkyně uváděli, že ztráta zbrojní licence by vedla ke ztrátě podnikání žalobce, není takový závěr pravdou, neboť osobou, prostřednictvím které může mít obchodní společnost zbrojní licenci, může být i jakýkoliv jiný držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny. Zbrojní licence, na rozdíl od zbrojní koncese, není vázána na dosažené vzdělání či praxi v oboru zbraní a střeliva. Z dokazování navíc vyplynulo, že žalobce se sám aktivně při kontrole [stát. instituce] ptal na otázky ztráty bezúhonnosti vlivem jeho [anonymizována dvě slova], byl policisty ujištěn, že [anonymizována dvě slova], pro který je stíhán, ke ztrátě bezúhonnosti nevede, a z přípisu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je patrné, že vůči žalobci nebylo žádné [anonymizováno] ve věci zbrojní licence zahájeno a orgány [stát. instituce] působící v oblasti kontroly zbraní a střeliva ani neměli informaci o žalobcově [anonymizována dvě slova]. Z dokazování lze také dojít k závěru, že prodej zbraní a střeliva nebyly jedinými činnostmi, které žalobce prostřednictvím své obchodní společnosti vykonával, věnoval se rovněž otázkám hasičského dozoru (s čímž měl ostatně bohaté zkušenosti ze svého předchozího zaměstnání) a prodejem technických plynů. Žalobce navíc sám při účastnickém výslechu uvedl, že po zvolení do [anonymizována dvě slova] nemusel mít obavy o zajištění obživy rodiny.

13. Skutkové shrnutí celkově neodpovídá provedenému dokazování, neboť z dokazování je patrné, že pokud žalobce postihovaly negativní důsledky [anonymizována dvě slova], nedělo se tak po celou dobu jeho vedení a v různých časových fázích [anonymizována dvě slova] je žalobce pociťoval rozdílně. Soud nebral ve skutkových shrnutích v potaz otázku voleb do [anonymizována dvě slova] v roce [rok], dosažené preference žalobce v těchto volbách, vzájemnou podporu obžalovaných i podporu v rámci rodiny, zejména od manželky. Závěr o příčinné souvislosti [anonymizována dvě slova] žalobce a jeho onkologického [anonymizováno] nemůže z provedeného dokazovaní vůbec vyplývat (soud prvního stupně prodělanou [anonymizována dvě slova] jakožto s jednotícím prvkem při srovnávání s jiným případem), stejně tak jako nevyplynulo z dokazování, že by [anonymizována dvě slova] a s ním spojený stres zhoršily jeho [anonymizováno]. Otázku úspěchu ve volbách v roce [rok] a z ní plynoucí celkové podpory voličů [územní celek] nevzal soud při hodnocení skutkových otázek v úvahu, stejně tak nevzal v úvahu, že žalobcovo [anonymizována dvě slova] bylo po dobu výkonu jeho poslaneckého mandátu přerušeno, oproti ostatním obžalovaným v téže věci se tak například nemusel účastnit hlavních líčení u [název soudu].

14. Žalované nejsou zejména známy důvody, ze kterých soud prvního stupně přiznal zadostiučinění ve výši [částka], neboť důvody uvedené v bodě [anonymizováno] napadeného rozsudku jsou zcela nelogické a vnitřně si odporují. Soud dospěl k závěru, že žalobce byl mezi ostatními spoluobviněnými výjimečnou osobou, aniž by tento závěr jakkoliv podložil provedenými důkazy. Soud rovněž dospěl k závěru, že žalobce byl ohrožen stejnou [anonymizováno] sazbou a délku [anonymizováno] jako ostatní spoluobvinění, proto soud„ nemohl vybočit z přiznaných částek ostatním poškozeným“ a že„ skutečně bylo žalovanou vyplaceno zadostiučinění za nemajetkovou újmu v nestandardní výši,“ přesto prvoinstanční soud poskytl zadostiučinění 6x vyšší než u ostatních spoluobžalovaných a 5x vyšší než zadostiučinění, které poskytla žalovaná v předsoudní fázi, ač jej soud považuje za nestandardní. Odůvodnění napadeného rozsudku je v tomto směru nepřezkoumatelné, nevyplývá z provedeného dokazování a je i právně nesprávné, protože mezi jednotlivými spoluobviněnými ve stejné věci činí propastné rozdíly, aniž by své [anonymizováno] patřičně odůvodnil.

15. Žalovaná rovněž nesouhlasí se závěry prvostupňového [anonymizováno], které zvýšenou intenzitu nemajetkové újmy žalobce spojují s medializací jeho [anonymizováno] věci. V otázce medializace případu žalovaná odkazuje na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]:„ Jako přičitatelné k tíži státu a jako úkornější vůči osobě, jež byla později zproštěna [anonymizována dvě slova], lze hodnotit [anonymizováno] způsob jednání orgánů činných v [anonymizována dvě slova], přičemž za takové jednání lze považovat i případné veřejné vyjadřování orgánů činných v [anonymizována dvě slova], která pro média hodnotí domnělou [anonymizována dvě slova] obviněného (obžalovaného). Není-li však takových vyjádření ze strany orgánů činných v [anonymizována dvě slova], je medializace případu prostým důsledkem zásady veřejnosti [anonymizováno] řízení.“ Sám žalobce ve svém přípisu ze dne [datum] uvedl, že:„ Jádro případu tkví v mediálním lynči, nikoliv v samotném protizákonném [anonymizováno] stíhání.“ [anonymizováno] míra vyjadřování orgánů států ve věci [anonymizována dvě slova] byla žalobcem tvrzena v souvislosti s vyjádřením státní zástupkyně [příjmení] a článku, kde se měla vyjadřovat k [anonymizováno] oznámení podnikatele [příjmení], žádný konkrétní článek či jiný důkaz, ze kterého by jakákoliv [anonymizováno] míra informování ze strany orgánů činných v [anonymizována dvě slova] vyplývala, nebyl navržen, tedy ani proveden. Články navržené žalobcem o [anonymizována dvě slova] zcela prostě a bez konkrétního či dokonce excesivního hodnocení osoby žalobce informovaly. Z článků provedených během dokazování vyplývá, že žalobce měl přístup do regionálních i celostátních médií, ve kterých se obvinění veřejně bránil a dostával široký prostor pro svou obhajobu před veřejností i ke sdělení svého pohledu na práci orgánů činných v [anonymizováno] řízení. [stát. instituce] nelze připisovat odpovědnost za informování veřejnosti sdělovacími prostředky o průběhu jakéhokoliv [anonymizována dvě slova], která ostatně vyplývá ze základního principu [anonymizována dvě slova], kterým je jeho veřejnost. Media stejně jako o zahájení [anonymizována dvě slova] informovala o zproštění obžaloby, odškodňování i o výhradách žalobce k práci [stát. instituce] a státního zastupitelství. Žalobce se po zvolení [anonymizována dvě slova] [země] kontaktu s médii nebránil a naopak měl širší možnost veřejnosti sdělovat kritiku práce orgánů činných v [anonymizována dvě slova] a svůj postoj ve věci sdělovat ze svého pohledu. I přes to, že [anonymizováno] věc žalobce byla široce medializována, byl žalobce zvolen ve volbách do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [země] jak v roce [rok], tak opakovaně v roce [rok].

16. Žalovaná pak odmítá, že by věc žalobce byla srovnatelná s věcmi, které soud ke srovnání nabídl. Předně soud I. stupně vůbec neuvádí, jaké [anonymizováno] činnosti se měla nezákonná [anonymizována dvě slova] ve srovnávaných rozsudcích týkat, a ani další hlediska nejsou srovnatelná. Žalovaná naopak se soudem souhlasí, že věc žalobce nelze srovnávat ani s věcí sp. zn. [spisová značka], ve které rozhodoval i Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 417/21.

17. Žalovaná již při projednání věci před podáním žaloby srovnávala věc žalobce především s ostatními spoluobžalovanými ve věci vedené u [název soudu] [spisová značka] a došla k závěru, že nemajetková újma žalobce je vyšší než u ostatních zastupitelů [územní celek], proto ji oproti ostatním navýšila o 25 %. Rozdíl v odškodnění mezi nezákonně stíhanými zastupiteli ale nemůže být ve výsledku 600 %, k takovému závěru nelze žádným obhajitelným způsobem dojít na základě v této věci zjištěných skutkových okolností. Obvodní soud pro Prahu 2 měl především vyjít z již pravomocných rozsudků vycházejících ze stejného [anonymizována dvě slova] a případně odchylku náležitě odůvodnit. Ve všech pravomocně skončených věcech vycházejících z kauzy nezákonného [anonymizována dvě slova] zastupitelů [územní celek] shledal Obvodní soud pro Prahu 2 i Městský soud v Praze zadostiučinění ve výši [částka] jako odpovídající, a to konkrétně v případě [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

18. Žalovaná navrhla, aby Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. [číslo jednací] tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o nákladech [anonymizováno].

19. Žalobce úvodem svého vyjádření k odvolání shrnul, že navzdory pouze částečnému úspěchu ve věci považuje [anonymizována dvě slova] prvního stupně za správné, logicky a přesvědčivě odůvodněné a odpovídající současné rozhodovací praxi zejména Ústavního soudu.

20. Předně namítl, že ohledně [anonymizována dvě slova] dalších spoluobžalovaných žalovaná netvrdila a neprokazovala ničeho a že nelze provést paušální srovnání. Žalovaná zcela rezignovala na svou povinnost tvrdit a prokazovat styčné a odlišné skutečnosti v těchto jednotlivých [anonymizováno] řízeních. Odkazy žalované na jiná [anonymizováno] tak nemohou být v rámci odvolacího [anonymizováno] zohledněny, když o tuto možnost se žalovaná připravila sama svou procesní pasivitou. Zohlednění tohoto argumentu by znamenalo porušení zásady kontradiktornosti [anonymizováno]. Odškodňování nemajetkové újmy nemůže podléhat žalovanou v odvolání předložené paušalizaci. Žalovaná ve vztahu k obdobnosti či rozdílnosti odkazovaných [anonymizováno] nic neuvedla. V obecné rovině lze konstatovat, že zastupitel – důchodce žijící na samotě na farmě na okraji obce bez širšího zapojení ve společenském životě bude logicky nezákonné [anonymizována dvě slova] pociťovat jinak, než osoba vyznamenaného důstojníka - veterána bojových misí [ulice] [země], který je mimořádně společensky a politicky aktivní, nadto jehož živobytí je závislé na zachování bezúhonnosti.

21. Pokud jde o dopad na podnikání žalobce, jsou závěry žalované v rozporu s provedeným dokazováním. Zákon o zbraních vyžaduje bezúhonnost jak pro odpovědného zástupce, resp. člena statutárního orgánu (§ 33 odst. 2 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb.), tak i pro zbrojíře (§ 32 odst. 1) písm. d) ve spojení s § 18 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/2002 Sb.), přičemž bylo prokázáno, že žalobce v rodinném závodu zastával obě role a byl v nich nenahraditelný. Dále žalobce poukázal na to, že [anonymizována dvě slova] (prověřování) bylo zahájeno pro podezření ze spáchání [anonymizováno] činu dle § 220 odst. 1 TZ, tj. úmyslného [anonymizováno] činu. Pozdější obvinění následně smísilo slovní vyjádření úmyslného [anonymizováno] činu s odkazem na ustanovení upravující nedbalostní [anonymizována dvě slova]. Státní zástupkyně tuto zjevnou nesmyslnost a pochybení nenapravila, nýbrž jej v rámci [anonymizováno] o stížnosti proti zahájení [anonymizována dvě slova] aprobovala s tím, že jde o ryze formální chybu. [příjmení] policejní orgán tedy lavíroval mezi nedbalostí a úmyslem. Žalobce musel vycházet ze zákonného principu, že předmětem [anonymizováno] je skutek mu kladený za vinu, přičemž jeho právní posouzení soudem se může lišit. Tedy až do chvíle konečného vynesení rozsudku (resp. v konkrétním případě žalobce následného zpětvzetí obžaloby) musel počítat s eventualitou, že soud může dojít co do subjektivní stránky [anonymizováno] činu k závěru o úmyslu, nikoliv nedbalosti, jako to ostatně v samotném počátku učinil také policejní orgán. Tvrzení žalované o teoretické možnosti„ zajištění výkonu funkce zbrojíře jinou osobou držící zbrojní průkaz sk. D“ neobstojí při porovnání se zjištěným a důkazně podloženým skutkovým stavem, tedy že se jednalo o malý rodinný závod s relativně nízkým výnosem, v němž byl žalobce klíčovou osobou. Nešlo o velký korporát s univerzální nahraditelností klíčových osob.

22. Žalovaná dále v odvolání de facto klade žalobci k tíži, že byl následně zvolen do [anonymizována dvě slova], případně že se jej především jeho manželka v těžkých chvílích snažila podporovat. Byť byl žalobce ve volbách nakonec úspěšný, i v nich se do poslední chvíle v rámci strany řešilo, zda-li by nebylo lepší jej z kandidátky jakožto osobu trestně stíhanou stáhnout, což žalobce nesl velmi těžce. V souvislosti s tím žalobce upadal do těžce zádumčivých stavů, uzavíral se do sebe, ztratil veškerou radost ze života. Vztahy v rodině byly porušeny extrémním způsobem, a to jak s rodiči, tak i potomky z prvního manželství. Některé se podařilo napravit, jiné nikoliv.

23. Žalobce v [anonymizováno] neprokazoval příčinnou souvislost svého onkologického [anonymizováno], ostatně nebyla shledána ani v rozsudku. Ovšem v případě závažného [anonymizováno], jakému žalobce čelil, je pro úspěšný léčebný proces naprosto zásadní apel na vyhýbání se [anonymizována dvě slova].

24. Judikatura ohledně medializace odkazovaná žalovanou se neuplatní pro zásadně odlišná skutková východiska. Tato judikatura dovodila přerušení příčinné souvislosti v případech, kdy média porušují presumpci neviny, aniž by toto vycházelo z prohlášení či postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova]. Obiter dicta týkající se„ prostého důsledku zásady veřejnosti [anonymizována dvě slova]“ lze aplikovat výhradně ve skutkově obdobných případech, tedy těch, kdy je dovozeno přerušení příčinné souvislosti, resp. uplatňováno porušení zásady presumpce neviny výhradně médii. Stát je ovšem plně odpovědný za zásah nezákonného [anonymizováno] do rodinného a soukromého života poškozeného. [jméno] tohoto zásahu se pochopitelně liší v případě osoby žijící v malé obci či anonymním velkoměstě, osoby žijící„ pro sebe“ a osoby společensky aktivní, či osoby jinak neznámé a osoby, jejíž [anonymizována dvě slova] se stane veřejnou známostí. To platí o to více v případě, kdy se stíhaný stane de facto tváří procesu (což bylo prokázáno). [jméno] zásahu do soukromého a rodinného života a z toho se odvíjející nemajetková újma je pak zásadním způsobem rozdílná. Nedochází zde k přerušení příčinné souvislosti a stát v souladu s obecnou naukou a judikaturou odpovědnosti za škodu se nemůže zbavit své povinnosti ji kompenzovat.

25. Dále žalobce uvedl, že i dle Ústavního soudu neexistuje dostatek obdobných případů ke srovnání. Soud prvního stupně tedy správně založil rozsudek na porovnání subjektivních následných dopadů [anonymizována dvě slova] do života žalobce s jinými [anonymizováno] známými případy, a tedy odůvodnění je v tomto směru v souladu s recentní judikaturou Ústavního soudu.

26. Nutno pak je vzít v úvahu unikátní aspekty případu prohlubující míru nemajetkové újmy. Žalobce je osobou mimořádného charakteru, která celý svůj život zasvětila vlasti. Namísto toho, aby si v pozdějším životě – jak soukromém, tak i veřejném – mohl užívat plody této své vzorné činorodosti, v důsledku nezákonného [anonymizována dvě slova] se mu po dobu několika let zcela zhroutil rodinný, soukromý i společenský život. Nezákonnost [anonymizována dvě slova] přitom nebyla okrajová, byla do očí bijící, naprosto flagrantní a porušení základních zásad [anonymizována dvě slova] se v něm hromadily. [anonymizována dvě slova] bylo vedeno způsobem, že by se pouze o tomto případě mohly pořádat vysokoškolské přednášky na téma, jak by orgány činné v [anonymizována dvě slova] – a to včetně [anonymizováno] a jeho naprosto nepochopitelného automatického vydání [anonymizováno] příkazu – postupovat neměly.

27. Podle [anonymizováno] Nejvyššího soudu [spisová značka]„ [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti.“ Žalobce rozumí, proč soud prvního stupně nepřistoupil na srovnání např. s případem herce [příjmení], kterému byla přisouzena nemajetková újma ve výši [částka] za zveřejnění fotografie, kterak v rouše [obec] vylézá z bazénu. Žalobce tím ale nesměřoval na přímé srovnání výše odškodného, směřoval na princip souladu výše odškodnění s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Ovšem podle názoru žalobce odškodnění mnohaletého nezákonného [anonymizována dvě slova], které vedlo k porušení rodinných vazeb, k stažení z kandidátky do krajských voleb, k tíživým obavám ze ztráty živobytí, a celkově k ztrátě veškeré radosti ze života a úpadku do depresivních stavů, [částka], a na druhé straně odškodnění„ penisu na titulní straně“ částkou [částka], se prostě zcela zjevně příčí obecně sdílené představě spravedlnosti, a případné odkazy na sankční povahu odškodnění v „ bazénovém“ případu nejsou ničím jiným než sofistikovaným zdůvodněním zjevné nespravedlnosti.

28. Žalobce tedy navrhl, aby bylo odvolání žalované zamítnuto.

29. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a poté dovodil, že odvolání je důvodné.

30. Odvolací soud především nesouhlasí s názorem žalobce, že se žalovaná svojí procesní pasivitou zbavila možnosti, aby ve stadiu odvolacího [anonymizováno] byla zohledněna [anonymizováno] o odškodnění ostatních spoluobviněných v namítaném [anonymizována dvě slova]. V zájmu sjednocování judikatury je vyššími soudy kladen důraz v řízeních tohoto typu na srovnání s obdobnými případy a není ani vyloučeno, ač jejich vyhledávání zatěžuje především žalobce, že takové případy vyhledá soud sám i ve stadiu odvolacího [anonymizováno]. Odvolací soud proto vyšel z [anonymizováno] ve věci žalobců [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

31. Všichni jmenovaní byli jako zastupitelé [územní celek] stíháni pro [anonymizováno] porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, hrozil jim trest odnětí svobody až na 6 měsíců nebo zákazu činnosti. [anonymizována dvě slova] bylo zahájeno usnesením ze dne [datum], dne [datum] byla podána obžaloba u Okresního soudu v Lounech, věc byla posléze postoupena Okresnímu soudu v Chomutově. Dne [datum] soud vydal [anonymizováno] příkaz, proti kterému obžalovaní podali odpor. Ve věci se konalo hlavní líčení [datum]. V říjnu [rok] byl žalobce zvolen [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], souhlas k jeho vydání k [anonymizována dvě slova] nebyl dán. Usnesením ze dne [datum] bylo [anonymizováno] ve vztahu k žalobci přerušeno a usnesením ze dne [datum] byla jeho věc vyloučena k samostatnému projednání. Dne [datum] došlo v případě žalobce ke zpětvzetí obžaloby, a to s ohledem na vydání zprošťujícího [anonymizováno] v případě spoluobžalovaných. [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zastaveno podle § 172 odst. 1 písm./ tr. ř., právní moc nastala [datum]. Všichni shora jmenovaní žalobci požadovali náhradu ve výši [částka], žalovanou jim byla přiznána částka [částka] a vesměs i omluva. Žalobou u [anonymizováno] se domáhali náhrady ve výši [částka]. 32. [příjmení] [jméno] [příjmení], nar. 1976, byla Obvodním soudem pro Prahu 2 projednávána pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum] soud žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] [částka]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Městský soud v Praze rozsudek [anonymizováno] I. stupně potvrdil a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka]. Z [anonymizováno] vyplývá, že [anonymizována dvě slova] trvalo v jejím případě [anonymizována dvě slova] a 8 měsíců. Působila jako zastupitelka, pracovala jako [anonymizováno] sestra v [obec]. Soud I. stupně v jejím případě vzal v úvahu, že jí nehrozil nepodmíněný trest, [anonymizováno] trvalo dobu přiměřenou, žalobkyně trpěla migrenózními záchvaty a úzkostně depresivní poruchou. Vykonávala dál své povolání, negativní reakce od spoluobčanů nepozorovala, jen vyptávání. V době [anonymizována dvě slova] se jí zvýšily preferenční hlasy a byla v roce [rok] znovu zvolena do [anonymizováno]. Nestandardní postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova] (dále [anonymizováno]) neprokázala, postup těchto orgánů se projevil ve výsledku [anonymizováno] stíhání. Odvolací soud poukázal na snahu žalobkyně změnit nazírání na nezákonné [anonymizována dvě slova] osob s funkcí v samosprávě, ovšem soudy se v rámci sjednocování judikatury a legitimního očekávání řídí judikaturou vyšších soudů. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo dovolací [anonymizováno] částečně zastaveno (žaloba byla vzata zpět co do částky [částka]), jinak bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné a žalobkyni byla uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího [anonymizováno] [částka]. Dovolání Nejvyšší soud shledal na samé hraně jeho projednatelnosti a dovodil, že nastíněná otázka posouzení přiměřeného odškodnění osob veřejně činných již byla řešena v [anonymizováno] [spisová značka] tak, že ze skutečnosti, že jde o osobu veřejně činnou, nelze obecně dovodit vznik nemajetkové újmy ani ve větší, ani v menší míře, než u osoby jiné, vždy je třeba přihlížet k intenzitě újmy konkrétní osoby. [ulice] stížnost byla usnesením ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 170/22, jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

33. Věc Mgr. [jméno] [příjmení], nar. 1971, byla Obvodním soudem pro Prahu 2 projednávána pod sp. zn. [spisová značka]. Tr. [anonymizováno] trvalo v jeho případě [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] měsíců. Rozsudkem ze dne [datum] soud žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] [částka]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Městský soud v Praze rozsudek [anonymizováno] I. stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka]. Soud I. stupně akcentoval zejména skutečnost, že [anonymizována dvě slova] trvalo dobu přiměřenou. Odvolací soud v odůvodnění svého [anonymizováno] mj. uvedl, že žalobce v odvolání hlavně argumentoval postavením osoby veřejně činné a dále skutečností, že [anonymizována dvě slova] nemělo být vůbec vedeno, neboť bylo založeno na odborně vadném (případně zmanipulovaném) posudku a orgány činné v [anonymizována dvě slova] odborně pochybily, neboť chybně vyložily skutkové i právní otázky s ním související. V tomto směru se však projevuje ryze subjektivní hledisko žalobce, vycházející z úkorného vnímání jeho obvinění z [anonymizováno] činu, které se ve výsledku ukázalo být nedůvodným. Z pohledu takového výsledku však lze zpětně pochybení orgánů činných v [anonymizována dvě slova] konstatovat vždy, jestliže [anonymizováno] neskončilo pravomocným odsouzením, a právě z tohoto důvodu je poškozenému takovým [anonymizováno] řízením poskytováno zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nemůže se tedy jednat o skutečnost tuto újmu zvyšující. V náhradovém [anonymizováno] nemůže soud posuzovat správnost postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] při zahájení [anonymizována dvě slova], rozhodující pro vznik nároku na náhradu újmy je pouze jeho výsledek. Nedůvodná je i odvolací námitka žalobce týkající se toho, že soudkyně a státní zástupkyně čelily kárnému [anonymizováno]. Kárné [anonymizováno] soudce či státního zástupce nemůže být vedeno pro„ odborné selhání“, ale pouze pro zaviněné porušení povinností (typicky pro nečinnost v [anonymizováno]) nebo pro chování nebo jednání, narušující důstojnost funkce nebo ohrožující důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování (srov. § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Navíc kárný senát Nejvyššího správního soudu zprostil kárné žaloby příslušnou lounskou státní zástupkyni, jak je [anonymizováno] rovněž známo z úřední činnosti. Ze samotné okolnosti, že žalobce byl stíhán v pozici obecního zastupitele, rovněž nelze dovozovat vznik vyšší nemajetkové újmy. Ten, kdo vykonává veřejnou funkci, si naopak musí být vědom toho, že jeho [anonymizováno] je pod vyšší veřejnou kontrolou a zároveň se u takové osoby předpokládá vyšší míra odolnosti vůči stresovým faktorům, mezi něž patří i [anonymizována dvě slova]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo dovolání žalobce odmítnuto, a to se shodnou argumentací jako v případě [jméno] [příjmení].

34. Konkrétní okolnosti věci Ing. [jméno] [příjmení] projednávané Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] a odvolacím soudem pod sp. zn. [spisová značka] odvolací soud při svém rozhodování nehodnotil, když zástupce žalobce namítal, že neměl pro nesprávné údaje v odvolání žalované možnost se s rozsudkem [anonymizováno] I. stupně seznámit a požadoval za tím účelem odročení jednání. 35. [příjmení] [jméno] [příjmení], nar. [rok], důchodce, byla Obvodním soudem pro Prahu 2 projednávána pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem ze dne [datum] soud žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] [částka]. Tr. [anonymizováno] trvalo v jeho případě [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] měsíců. Rozsudkem ze dne [datum] soud žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] [částka]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Městský soud v Praze rozsudek [anonymizováno] I. stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka]. Soud I. stupně vzal v úvahu diskomfort, kterým trpěl žalobce během [anonymizována dvě slova], vyptávání spoluobčanů. [anonymizována dvě slova] nebyly prokázány, v zaměstnání bylo pouze oddáleno vyplacení odstupného [částka]. Soud dovodil, že trvání [anonymizována dvě slova] bylo přiměřené, zvážil povahu [anonymizováno] činnosti i to, že žalobce byl opětovně zvolen do [anonymizováno]. Žalobce v odvolání hlavně argumentoval postavením osoby veřejně činné na malém městě a dále skutečností, že [anonymizována dvě slova] nemělo být vůbec vedeno a bylo provázeno závažnými odbornými chybami. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Městský soud v Praze rozsudek [anonymizováno] I. stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího [anonymizováno] [částka]. Ohledně kritiky postupu [anonymizováno], jejich [anonymizováno] a vyšší odolnosti veřejných osob vůči kritice odvolací soud argumentoval stejně jako v případě pana [příjmení]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a uložil mu povinnost k náhradě nákladů dovolacího [anonymizováno] [částka], a to s argumentací jako v případě [jméno] [příjmení] Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že pokud se žalobce dovolával [anonymizováno] II. ÚS 417/21, není toto srovnání přiléhavé, protože zde byl řešen případ, kdy [anonymizována dvě slova] způsobilo likvidaci politické kariéry dané osoby a její vyřazení z další účasti na politickém životě. 36. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla zamítnuta Obvodním soudem pro Prahu 2 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně rozsudek odvoláním nenapadla, usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolací soud rozhodoval toliko o odvolání žalované proti výroku o náhradě nákladů [anonymizováno].

37. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně v rozsahu, který lze považovat za dostatečný pro [anonymizováno] věci, zjistil skutkový stav, takže takto zjištěný skutkový stav mohl být dostatečným podkladem i pro [anonymizováno] odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud se však neztotožnil se závěry, které soud I. stupně z učiněných skutkových zjištění vyvodil.

38. V tomto [anonymizováno] uplatnil žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho [anonymizována dvě slova], které skončilo zproštěním obžaloby. Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci [anonymizováno], ve kterém bylo vydáno [anonymizováno], z něhož jim vznikla škoda. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizována dvě slova]. Ostatně žalovaná se této povinnosti nebránila a odškodnění žalobci poskytla, s jeho výší však žalobce nesouhlasí.

39. Jak shora uvedeno, po provedeném dokazování se soud I. stupně správně zabýval jednotlivými kritérii pro posouzení odškodnění, a to a) povahou [anonymizováno] věci, b) délkou [anonymizována dvě slova] a c) následky způsobenými [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Vzal v úvahu, že žalobci hrozil trest odnětí svobody až na 6 měsíců nebo zákaz činnosti. Dovodil, že od chvíle, kdy soud zprostil ostatní obviněné (obžalované) obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu ([anonymizována dvě slova] pro ně trvalo 2 [anonymizováno] a 8 měsíců), žalobce se již mohl důvodně domnívat, že jeho [anonymizována dvě slova] skončí obdobně, ač dále trvalo až do [datum], kdy skončilo jeho zastavením. Trvání [anonymizována dvě slova] soud I. stupně vyhodnotil jako dobu, kterou lze považovat za ještě přiměřenou. Akcentoval, že žalobce je osobou veřejně známou, [anonymizováno], který měl za sebou vojenskou kariéru, je nositelem četných vyznamenání, medailí a uznání, reprezentoval republiku v zahraničí, pracoval pro stát, do té doby byl zcela bezúhonný občan, který pracoval v zastupitelstvu [územní celek], měl i své podnikání, kterému se věnoval a o jehož perspektivu se obával. Zhodnotil, že [anonymizována dvě slova] mělo dopad do jeho rodinné sféry a způsobu života a zmínil i [anonymizována dvě slova].

40. Odvolací soud však musí přisvědčit žalované, že odůvodnění přiznání další částky [částka] nad odškodnění přiznané žalovanou, které soud I. stupně vtělil prakticky pouze do odst. [anonymizováno] rozsudku, je vnitřně rozporné, nepřesvědčivé a v podstatě nepřezkoumatelné. Soud I. stupně zde uvedl, že při svém rozhodování zohlednil také případy ostatních spoluobviněných, zejména to, že„ žalobce je mezi nimi osobou výjimečnou, avšak jedná se jinak o stejné [anonymizována dvě slova] se stejnou [anonymizováno] sazbou a stejným trváním, proto nemohl vybočit z přiznaných částek ostatním poškozeným“. Soud I. stupně uvedl, že zohlednil také to, že bylo žalovanou žalobci vyplaceno zadostiučinění za nemajetkovou újmu v nestandardní výši, i když žalobci se tato výše zdá zcela nepřiměřenou, a také to, že se žalovaná žalobci omluvila, proto žalobci přiznal částku [částka], kterou považuje za zcela přiměřenou, která by měla žalobci jeho nemajetkovou újmu kompenzovat.

41. Ačkoliv tedy soud I. stupně uvádí, že nemohl vybočit z částek přiznaných ostatním spoluobviněným, nevysvětlil (když těmto spoluobviněným byla přiznána částka [částka]), z jakých důvodů žalobci přiznal částku více než 6x vyšší. Konstatoval přitom, že všichni byli ve stejném postavení zastupitelů města, byli ohroženi stejnou [anonymizováno] sazbou, ve všech případech šlo o osoby bezúhonné. Uvedl pouze, že žalobce byl mezi nimi osobou výjimečnou (nicméně vzápětí uzavírá, že„ nemohl vybočit“ z částek přiznaných ostatním). Konkrétní důvody tohoto zásadního rozdílu však v odůvodnění rozsudku vysvětleny nejsou.

42. Odvolací soud nicméně nepřistoupil ke zrušení rozsudku a vrácení věci [anonymizováno] I. stupně k dalšímu [anonymizováno] podle § 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř., když dovodil, že na základě skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně a po provedení komparace s rozhodnutími ve věcech dalších spoluobviněných může přistoupit ke změně [anonymizováno] podle § 220 odst. 1 o. s. ř.

43. Ze [anonymizováno] žalobce a koneckonců i ze závěrů [anonymizováno] I. stupně vyplývá především, že žalobce výši svého nároku (ve srovnání s ostatním spoluobviněnými) odvozuje zejména od svého postavení osoby veřejně činné, poslance [anonymizováno]. Z [anonymizováno] Nejvyššího soudu [spisová značka] však vyplývá, že ze skutečnosti, že jde o osobu veřejně činnou, nelze obecně dovodit vznik nemajetkové újmy ani ve větší, ani v menší míře, než u osoby jiné, vždy je třeba přihlížet k intenzitě újmy konkrétní osoby.

44. Odvolací soud v tomto směru konstatuje, že všichni obvinění byli osobami veřejně činnými, všichni byli bezúhonní a žili řádným životem (opak nebyl ani tvrzen, ani prokazován). Všichni byli ohroženi stejnou [anonymizováno] sazbou a všichni jako lidé, kteří byli s [anonymizována dvě slova] konfrontováni poprvé, cítili obavy a osobní diskomfort s tím spojený, případně měli [anonymizováno] potíže. Všichni tvrdili, že jim byl nepříjemný zájem občanů o jejich [anonymizováno]. Je proto na místě se zabývat posouzením, v čem dalším byl případ žalobce odlišný.

45. Pokud jde o dopad do jeho veřejné činnosti, projevil se vnitrostranickou diskusí a neúčastí v krajských volbách. Nicméně již v roce následujícím po zahájení [anonymizována dvě slova] byl zvolen do [anonymizována dvě slova], došlo u něho ke zvýšení volebních preferencí, takže negativní dopad na postoj veřejnosti k jeho osobě [anonymizována dvě slova] nezpůsobilo. Tuto skutečnost lze ostatně pozorovat i u dalších spoluobviněných, kteří byli znovu zvoleni na obecní úrovni, rovněž se zvýšenými preferencemi, takže zájem spoluobčanů se mohl projevit„ vyptáváním“, ale neprojevil se negativním postojem a všeobecným odsudkem obviněných zastupitelů. Dále se odvolací soud ztotožnil se závěry vyslovenými v rozhodnutích týkajících se dalších spoluobviněných citovaných shora ohledně postavení osob veřejně činných, že totiž ten, kdo vykonává veřejnou funkci, si naopak musí být vědom toho, že jeho [anonymizováno] je pod vyšší veřejnou kontrolou, a zároveň se u takové osoby předpokládá vyšší míra odolnosti vůči stresovým faktorům, mezi něž patří i [anonymizována dvě slova]. To nyní platí ve zvýšené míře u žalobce jako poslance [anonymizováno], u něhož lze předpokládat zájem veřejnosti v míře daleko vyšší a vyžadující ještě daleko vyšší míru odolnosti vůči zmíněným stresovým faktorům. Žalobce se pak mýlí, když dovozuje, že mu žalovaná zvolení do [anonymizováno]„ klade k tíži“. Žalovaná, stejně jako odvolací soud, takto pouze hodnotí kriterium, kterým jsou následky způsobené [anonymizováno] řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, jak jim to ostatně ukládá konstantní judikatura. Je jistě na místě vzhledem k vylíčeným okolnostem odlišit případ žalobce od případu poškozeného, který řešil Ústavní soud v [anonymizováno] II. ÚS 417/21, kde [anonymizována dvě slova] způsobilo likvidaci politické kariéry dané osoby a její vyřazení z další účasti na politickém životě.

46. Dále žalobce argumentoval zvýšeným zájmem medií o jeho osobu. Žalovaná správně poukázala na [anonymizováno] Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], s tím, že medializaci lze klást státu za vinu pouze v případě excesívního vyjadřování [anonymizováno] v médiích, k čemuž v tomto případě nedošlo. Žalobce s tímto vyjádřením vyslovil nesouhlas a zaujal stanovisko, že tento názor je akceptovatelný pouze v případě, kdy je dovozeno přerušení příčinné souvislosti, resp. uplatňováno porušení zásady presumpce neviny výhradně médii. Stát je ovšem plně odpovědný za zásah nezákonného [anonymizováno] do rodinného a soukromého života poškozeného. [jméno] tohoto zásahu se pochopitelně liší v případě osoby žijící v malé obci či anonymním velkoměstě, osoby žijící„ pro sebe“ a osoby společensky aktivní, či osoby jinak neznámé a osoby, jejíž [anonymizována dvě slova] se stane veřejnou známostí. To platí o to více v případě, kdy se stíhaný stane de facto tváří procesu (což bylo prokázáno). [jméno] zásahu do soukromého a rodinného života a z toho se odvíjející nemajetková újma je pak zásadním způsobem rozdílná. Nedochází zde k přerušení příčinné souvislosti a stát v souladu s obecnou naukou a judikaturou odpovědnosti za škodu se nemůže zbavit své povinnosti ji kompenzovat. S tímto názorem však odvolací soud nesouhlasí. Zásah nezákonného [anonymizováno] (násobený medializací) do rodinného a soukromého života poškozeného je samostatným hlediskem ke stanovení výše odškodnění. Jestliže judikatura váže odpovědnost státu v souvislosti s medializací pouze na [anonymizováno] výroky [anonymizováno], nelze tvrdit, že u osoby známé tato zásada neplatí, zatímco u osob„ obyčejných“ ano.

47. Žalobce dále poukazoval na mimořádně nekvalitní práci [anonymizováno] včetně státního zastupitelství a [anonymizováno], a to i značně expresivními formulacemi (viz shora - Nezákonnost [anonymizována dvě slova] přitom nebyla okrajová, byla do očí bijící, naprosto flagrantní a porušení základních zásad [anonymizována dvě slova] se v něm hromadily. [anonymizována dvě slova] bylo vedeno způsobem, že by se pouze o tomto případě mohly pořádat vysokoškolské přednášky na téma, jak by orgány činné v [anonymizována dvě slova] – a to včetně [anonymizováno] a jeho naprosto nepochopitelného automatického vydání [anonymizováno] příkazu – postupovat neměly.) Tímto názorem argumentovali i další spoluobvinění a jeho význam byl řešen v rozhodnutích v jejich věcech shora. S výkladem tam rozvedeným se pak odvolací soud rovněž ztotožňuje. Poškození totiž zcela přehlížejí, že poškozenému je poskytováno zadostiučinění za nemajetkovou újmu právě v případě [anonymizována dvě slova], které se ve výsledku ukázalo být nedůvodným. Z pohledu takového výsledku však lze zpětně pochybení orgánů činných v [anonymizována dvě slova] konstatovat vždy, jestliže [anonymizováno] neskončilo pravomocným odsouzením, a právě z tohoto důvodu se tedy nemůže jednat o skutečnost tuto újmu zvyšující. V náhradovém [anonymizováno] nemůže soud posuzovat správnost postupu orgánů činných v [anonymizována dvě slova] při zahájení [anonymizována dvě slova], rozhodující pro vznik nároku na náhradu újmy je pouze jeho výsledek.

48. Dále žalobce poukazoval na hledisko obecně vnímaného pojmu spravedlnosti. Namítal, že odškodnění poskytnuté v jeho případě žalovanou ve výši [částka], a na druhé straně odškodnění„ penisu na titulní straně“ částkou [částka], se prostě zcela zjevně příčí obecně sdílené představě spravedlnosti, a případné odkazy na sankční povahu odškodnění v „ bazénovém“ případu nejsou ničím jiným než sofistikovaným zdůvodněním zjevné nespravedlnosti. Ani s tímto názorem, který je založen na nepochopení podstaty věci, odvolací soud zásadně nesouhlasí. Nelze srovnávat postup bulvárních médií, které ve snaze dosáhnout senzace a tedy zisku bez skrupulí zveřejní jakýkoliv materiál získaný jakýmkoliv způsobem, za což je sankce plně na místě, a postup [anonymizováno] v [anonymizováno], které neskončilo odsouzením, přičemž institut odškodnění napravuje právě případná pochybení těchto orgánů, které ovšem nebyly vedeny snahou po zisku, senzaci či nějakými zájmy osobními, ale dělaly pouze svou práci. V tomto směru odvolací soud poznamenává, že intervence výkonné moci v této věci a její snaha sakcionovat státní zástupkyni a soudkyni za postup v [anonymizováno], což je úkaz v právním státě zcela ojedinělý, skončila konstatováním, že jde o nepřípustný zásah do soudcovské nezávislosti při rozhodovací činnosti v případě soudkyně (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), kárný senát Nejvyššího správního soudu pak zprostil kárné žaloby příslušnou lounskou státní zástupkyni.

49. Konečně žalobce argumentoval možným dopadem [anonymizována dvě slova] na jeho podnikání. Ani toto hledisko odvolací soud nehodnotí jako zásadní. Je zřejmé, že [anonymizováno], pro nějž byl žalobce stíhán, nepatří k těm, které by mu v případě odsouzení bránily v podnikání se zbraněmi a střelivem, přes počáteční pochybení v kvalifikaci skutku již k žádným dalším změnám, které by mohly obavy žalobce vyvolat, nedošlo.

50. Odvolací soud tak uzavřel, že oproti ostatním poškozeným žalobce dosáhl vyššího politického postu, v minulosti prodělal vojenskou kariéru, kde získal ocenění, v úvahu vzal odvolací soud počáteční možné obavy žalobce ze ztráty podnikání. Po zhodnocení těchto hledisek odvolací soud dovodil, že částka [částka], oproti [částka] poskytnutým ostatním poškozeným, je v případě žalobce odpovídající, proto napadený rozsudek podle § 220 odst. odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

51. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že není vyloučeno, že by ostatní poškození vnímali tak razantně vyšší odškodnění žalobce, ačkoliv čelili stejnému obvinění, jako nespravedlivé. Ostatně odvolací soud rozhodoval též s respektem k ust. § 13 občanského zákoníku, který upravuje zásadu, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

52. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů. Úspěšné žalované tak přiznal podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tuto náhradu ve výši [částka]. Náhrada nákladů je představována paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., která činí [částka] (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), a to k těmto úkonům: vyjádření k žalobě, příprava na jednání [datum], [datum] a [datum], účast na jednání [datum], [datum] a [datum], odvolání, příprava na odvolací jednání, účast na odvolacím jednání [datum] (10x [částka]).

Poučení