29 C 207/2017-386

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní [titul]. [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: ; [titul] [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený [titul]. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti; žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství], za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa]; o 19 918 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na konstatování, že trestním stíháním žalobce vedeným od [datum] do [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník), v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku neoprávněně žalovaná zasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 021 250 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na zaplacení částky ve výši 18 897 500 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 996 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení původně částky ve výši 20 240 979,01 Kč s tím, že tato částka se skládala jednak z majetkové škody odpovídající nákladům obhajoby v částce 240 979,01 Kč a dále odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 000 Kč. Žalobce uvedl, že mu vznikla škoda v důsledku trestního stíhání jeho osoby, které bylo vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Policie České republiky, útvar odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Expozitura v [obec], oddělení [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, zahájeno trestní stíhání žalobce pro jednání právně kvalifikovaná jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, dle ustanovení § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchané ve spolupachatelství dle ustanovení § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl dvakrát rozsudkem soudu prvého stupně uznán vinným, přičemž rozsudky byly vždy zrušeny odvolacím soudem, třetím rozhodnutím byl žalobce zproštěn obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu Trestní věc byla pravomocně skončena ke dni [datum] a trestní stíhání žalobce je tedy tak možno považovat za nezákonné. [obec] částka požadovaná na odškodnění nemajetkové újmy je odůvodněna s ohledem na závažnost trestného činu, žalobci v případě prvého uvedeného trestného činu hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let, v případě druhého trestného činu v rozsahu 1 – 5 let. Po celou délku trestního řízení v rozsahu cca 5 let a 3 měsíce byl žalobce v nejistotě ohledně jeho výsledku. Trestní řízení zanechalo nesmazatelné následky v osobnostní sféře žalobce, kdy žalobce se měl vytýkaného jednání dopustit v pozici [anonymizováno] [stát. instituce], silně byla ovlivněna pověst žalobce, jakož i jeho profesní pověst. Jakákoliv veřejná vystoupení žalobce byla ovlivněna stigmatem vedeného trestního řízení, žalobce před trestním stíháním byl osobou zcela bezúhonnou. Vedení trestního řízení rovněž vyvolalo negativní ohlas v okolí žalobce, neboť se dotýkalo působení žalobce ve veřejné funkci, k žalobci bylo negativně přistupováno i z důvodu silné medializace celého případu. Rovněž mediálně věc byla spojována s korupcí, kdy korupce veřejných činitelů je vnímána velmi negativně, žalobce byl opakovaně vyzýván, aby odstoupil z veřejných funkcí. Trestní stíhání žalobce mělo rovněž vliv na jeho politickou kariéru, kdy žalobce působil jako [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno 11 slov] [rok] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. Rovněž žalobce byl také senátorem za [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [rok], kdy již nekandidoval do Senátu Parlamentu České republiky v roce [rok]. Kandidování jak v komunálních volbách, tak v senátních volbách„ zabránilo“ trestní stíhání, kdy v roce 2014 v době voleb vrcholila celá trestní kauza. Politická strana [anonymizováno], jejímž byl žalobce členem, neumožňovala kandidovat v komunálních a senátních volbách žalobci z důvodu jeho trestního stíhání. Dle žalobce výsledek v komunálních volbách v roce 2014 byl ovlivněn trestní kauzou žalobce a masivní mediální kampaní. Žalobce zůstal v roce 2014 bez zaměstnání, v době od [datum] do [datum] byl evidován na úřadu práce. Dle žalobce poškození politické kariéry žalobce je nutno posuzovat optikou doktríny loss of chance („ ztráta šance“). Doktrína ztráta šance je současně spojena s tím, že po poškozeném nelze spravedlivě požadovat, aby stoprocentně prokázal objektivní příčinnou souvislost jako jednu z podmínek existence odpovědnosti za škodu. Dle žalobce je pak nutno posoudit pravděpodobnost volení žalobce do zastupitelstva [stát. instituce] a do Senátu Parlamentu České republiky v případě, pokud by nedošlo k jeho trestnímu stíhání. Dle žalobce se lze domnívat, že pokud by k trestnímu stíhání nedošlo, tak by se zvolení žalobce do uvedených pozic blížilo jistotě. Dle žalobce při stanovení výše odškodnění je třeba zohlednit i důvody, které vedly k vynesení zprošťujícího výroku, kdy ze strany odvolacího soudu bylo přisvědčeno obhajobě a její argumenty byly shledány jako naprosto relevantní. Z těchto důvodů pouhou konstataci porušení práva žalobce nemůže představovat adekvátní satisfakci za způsobenou nemajetkovou újmu. Zároveň se žalobce domáhal konstatace neoprávněného zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti nezákonným trestním stíháním. Žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobu částečně zpět, a to z důvodu skutečnosti, že mu byla vyplacena částka na obhajobě ve výši 215 049 Kč, částka na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 81 250 Kč. Zároveň uvedl, že ponížení požadované částky za obhajné ze strany žalované respektoval, tedy na obhajném vzal zpět celou požadovanou částku ve výši 240 979,01 Kč, a nadále trval na zaplacení částky odškodnění nemajetkové újmy 20 000 000 Kč ponížené o již zaplacenou částku 81 250 Kč.

2. Řízení bylo pravomocně zastaveno v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 322 229,01 Kč ke dni [datum].

3. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává. Učinila nespornou, že se na ni žalobce se svou žádostí obrátil dne [datum]. Na základě Stanoviska žalované ze dne [datum] byla zaplacena částka na obhajném ve výši 215 049 Kč a na odškodnění nemajetkové újmy 81 250 Kč. Výši poskytnutého zadostiučinění považuje za dostatečnou, když konstatování porušení práva v rámci odškodňovacího řízení nepředstavovalo dostatečnou satisfakci za způsobenou nemajetkovou újmu. Zároveň zmínila rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky [spisová značka], kdy k tíži státu by mohly jít případné excesy orgánů činných v trestním řízení, jakož i jejich případný podíl na medializaci nebo komentáři, které by výslovně či nepřímo narušovaly principy presumpce neviny, avšak nikoliv medializace jako taková, pokud se na ni stát výše uvedeným způsobem nepodílel. Trestní stíhání neodebralo žalobci pasivní volební právo, ale bylo důvodem, pro který žadateli strana, jíž byl členem, neumožnila kandidovat ve zmíněných volbách. V kandidatuře žalobci zabránil subjekt odlišný od státu a z porušení principu presumpce neviny soukromým subjektem nelze vinit stát. V konečném důsledku nelze přijmout ani závěry o ovlivnění výsledku voleb trestním stíháním.

4. Ve věci byl Obvodním soudem pro Prahu 2 vydán rozsudek dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu na konstatování, že trestním stíháním žalobce vedeným od [datum] do [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ trestní zákoník“, v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku neoprávněně žalovaná zasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, zamítl (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci 800 750 Kč (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení 19 118 000 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok [příjmení]). Soud I. stupně dospěl ve svém rozhodnutí k názoru, že trestní stíhání mělo vliv na politickou karieru žalobce v době komunálních voleb i do Senátu Parlamentu ČR v roce 2014, když kandidování ve volbách neumožňovaly volební řády [anonymizováno] osobám trestně stíhaným, mezi které žalobce patřil. Seznal tedy příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dopadem na jeho profesní dráhu v roce 2014, která spočívala v nemožnosti jeho kandidatury za svou stranu. Příčinnou souvislost však již soud I. stupně nespatřoval mezi trestním stíháním a nezařazením žalobce na kandidátku ČSSD do komunálních voleb v roce 2018, kdy o nezařazení rozhodli ostatní spolustraníci.

5. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I), ve výroku II. změnil tak, že se žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 441 000 Kč s tím, že jinak byl napadený rozsudek ve výroku II. potvrzen (výrok II) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud II. stupně ohledně tzv. teorie ztráty šance uzavřel, že není pro svou problematičnost všeobecně přijímána a dále postupoval podle teorie adekvátní příčinné souvislosti. Vycházeje z výsledků komunálních voleb a volem do Senátu Parlamentu ČR soud II. stupně dovodil, že by žalobce měl možnost být zvolen pouze do zastupitelstva města Přerova v roce 2014, avšak do Senátu Parlamentu ČR a do zastupitelstva města Přerova v roce 2018 by již nemohl být zvolen, neboť politická strana [anonymizováno 5 slov].

6. Dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl. Dovolací soud dovolání žalobce odmítl z důvodu, že žalobce uplatňoval nezpůsobilý dovolací důvod, když se nejednalo o posouzení věci právní, nýbrž o otázku příčinné souvislosti, která je otázkou skutkovou.

7. Žalobce podal ve věci ústavní stížnost. Předmětem ústavní stížnosti byla otázka, zda lze použít doktrínu tzv. ztráty šance při otázce odškodnění žalobce za trestní stíhání, kterým došlo k poškození politické kariéry žalobce, popřípadě zda lze neprokázání příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a nemajetkovou újmou nahradit prokázáním výše uvedené doktríny. Ústavní soud rozhodl nálezem dne [datum], vydaným pod sp. zn. [ústavní nález], tak, že bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], porušeno právo žalobce zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a všechna uvedená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud vyjádřil názor, že stát nese objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, i když je pro osobu poškozenou výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná. V tomto případě bylo klíčovým, že žalobce byl po dlouhá léta veřejně činnou osobou, významným politikem, senátorem a dokonce primátorem statutárního města. Tím, že bylo zahájeno jeho trestní stíhání, byla narušena důvěra občanů v jeho osobu, která je pro svobodnou soutěž politických sil stěžejní. Obecné soudy proto pochybily v tom, když dovodily, že k ukončení politické kariery žalobce došlo nikoliv v důsledku trestního stíhání, ale v příčinné souvislosti s propadem volebních preferencí politické strany. Stát zahájením trestního stíhání zasáhl stěžovatele jako politika na místě pro něj nanejvýš citlivém tím, že zpochybnil jeho důvěryhodnost. Ta je přitom rozhodná pro další působení ve veřejné funkci či obecně v politice. Zpětné nabytí důvěry bývá, když ne nemožné, tak přinejmenším velmi obtížné. V případě stěžovatele tento sice dokončil své mandáty (jako primátor a jako senátor), ale vzápětí reagovala sama strana tím, že stěžovatele již nepostavila na kandidátku. Nebýt trestního stíhání tak by s velmi vysokou pravděpodobností politická kariéra žalobce pokračovala i nadále. Podstatnou okolností totiž nebyl propad preferencí určitého politického subjektu, ale skutečnost, že žalobce naprosto ztratil šanci se o získání mandátu vůbec ucházet, zapojit se do volebního klání a usilovat o zisk mandátu. K ukončení veřejné činnosti stěžovatele tak došlo jednoznačně v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, přičemž jeho návrat do politického života byl tak de facto znemožněn. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění obecné soudy nezohlednily konkrétní charakter veřejné činnosti žalobce ve spojení s účelem garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci. Z ústavního hlediska proto nelze vhledem ke všem okolnostem, které vyšly najevo, považovat za přiměřenou dosud přiznanou částku, proto zrušil rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud pak nepředepsal obecným soudům pro daný případ použití nějaké právní doktríny, ani teorie tzv.„ ztráty šance“.

8. Po zrušení výše uvedených rozhodnutí soud prvního stupně nedoplňoval skutková zjištění dalšími důkazy, když toho žádná ze stran sporu nežádala. Soud vzal za prokázaný stejný skutkový stav jako při svém předešlém rozhodnutí, který pro úplnost a přezkoumatelnost rozhodnutí ve zkratce uvádí:

9. Žalobce se obrátil na žalovanou se svým nárokem dne [datum], ze strany žalované bylo zaplaceno odškodnění nemajetkové újmy v částce 81 250 Kč a náklady obhajoby v částce 215 049 Kč na základě stanoviska žalované ze dne [datum] (nesporná tvrzení účastníků, prokázáno schvalovací doložkou s pokynem k úhradě s datem splatnosti [datum] s tím, že do účtárny žalované došlo k proplacení [datum]).

10. Ze strany orgánů činných v trestním řízení byla Senátu Parlamentu České republiky dána žádost o souhlas s trestním stíháním žalobce dne [datum], ze strany Senátu byl dán souhlas se stíháním žalobce na základě usnesení Senátu z desáté schůze konané dne [datum]. Usnesením Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Expozitura v [obec], Oddělení [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen jako„ usnesení o zahájení trestního stíhání“) bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ trestní řád“) zahájeno trestní stíhání žalobce pro jednání právně kvalifikované jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle ustanovení § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle ustanovení § 23 trestního zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno dne [datum] Vedle žalobce bylo trestní stíhání zahájeno vůči dalším 12 osobám. Trestní stíhání bylo zahájeno pro podezření, že žalobce a [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] [příjmení] a [titul] [příjmení] [příjmení] společně v době od března 2008 do června 2008 v [obec] v rámci provádění díla na základě smlouvy o dílo ze dne [datum], v souvislosti s veřejnou zakázkou„ Stavba - domov důchodců [obec]“ v rozporu s konkrétními ustanoveními zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jako členové rady, vyhlašovatelé veřejné soutěže a zároveň podjatí členové hodnotící komise zadavatele statutárního města Přerova, vědomě měli nechat zhotovitele díla provést veškeré dodatečné stavební práce, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách (dále jen„ vícepráce“), aniž by bylo zahájeno příslušné zadávací řízení na vícepráce s tím, že tyto vícepráce přesáhly zákonem stanovený limit ve výši 20 % z původní ceny díla a že tyto vícepráce již ve skutečnosti tato společnost provedla a rozhodli [datum] na schůzi Rady města Přerova o rozdělení těchto již provedených víceprací na dvě části a schválili zadat v jednacím řízení zbylou část prací a zadat jako veřejnou zakázku malého rozsahu, v rámci které soutěž vyhrála nabídka soutěžitele společnosti [právnická osoba], a dále pod bodem II. A., kdy žalobce a [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] společně od května 2009 do září 2009 v rámci provádění díla na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] v souvislosti s veřejnou zakázkou„ [ulice] úpravy zimního stadionu“ vědomě měli nechat zhotovitele díla provést veškeré, v rámci zakázky vzniklé vícepráce, aniž by bylo zahájeno příslušné zadávací řízení. Stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta. Dne [datum] byla k Okresnímu soudu v Přerově podána státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v [obec], pobočka v Olomouci, obžaloba ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto tak, že se trestní věc žalobce odňala Okresnímu soudu v Přerově a přikázala se Okresnímu soudu v Olomouci Trestní věc byla následně projednána před Okresním soudem v Olomouci. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen a současně stanovena zkušební doba v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Žalobci byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena zastupitelstva a rady územního samosprávného celku na dobu čtyř roků. K odvolání stran byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Druhým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán opět vinným a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen a současně stanovena zkušební doba v trvání čtyř roků a šesti měsíců a současně byl nad žalobcem vysloven dohled. Žalobci byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu člena hodnotící komise ve výběrovém řízení na dobu čtyř roků. I druhý rozsudek byl odvolacím soudem v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Třetím rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalobce postupem podle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. O podaných odvoláních jak žalobce, tak státního zastupitelství, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že všechna podaná odvolání byla zamítnuta a věc pravomocně skončena ke dni [datum] (nesporné skutečnosti, prokázáno obsahem trestního spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. [spisová značka]).

11. Trestní stíhání pro žalobce bylo deprimující, byl permanentně atakován médii a byla tím ovlivněna i jeho rodina. Žalobce celkovou situaci nenesl velmi dobře, s prodloužením doby, jak bylo v trestním stíhání opět pokračováno, lidé se začali na žalobce dívat skrz prsty, i kolegy byl vyzýván, aby odstoupil z funkce. Z důvodu nadále probíhajícího trestního stíhání žalobce dokončil svůj mandát jako [anonymizována tři slova], i když pod velkým tlakem, kdy se cítil osamocen i z hlediska svých kolegů. Stávalo se mu pak, že na ulici někdo začal na něho pokřikovat. V době, kdy pracoval jako předseda hokejového klubu [obec] při zápasech, kdy bylo zmíněno jeho jméno, například o přestávce, bylo slyšet pískání lidí a slova o bazénu. Trestní stíhání na žalobce mělo veliký vliv, když [obec] je menší město, všichni člověka znali. Žalobce byl v politice od roku [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [stát. instituce]. [anonymizováno] [stát. instituce] byl v letech 2006 – 2014. Žalobce vyhrál doplňující volby na místo senátora v roce 2007, o rok později pak kandidoval v řádných senátních volbách, kdy byl senátorem v roce 2008 – 2014. Po uplynutí jeho mandátu senátora a primátora dosáhl věku 61 let, byl veden na úřadu práce a stal se starobním důchodcem. Žalobce nikdy neukončil členství v [anonymizováno], bylo mu řečeno, že pokud nebude ukončeno trestní řízení, nemá kandidovat na další funkční období senátora či primátora, kdy by ho stejně vyšší orgány [anonymizováno] nepotvrdily. Vše bylo řečeno kuloárně. O skutečnosti, že by nebyl potvrzen na kandidátce, kdyby kandidoval, mu řekl předseda místní organizace [anonymizováno] pan [příjmení], kdy žalobce dostal vzkaz zprostředkovaně i od předsedy [anonymizováno] pana [příjmení]. Žalobce rovněž dostal vzkaz od pana [jméno] [příjmení] s tím, že předsednictvo [anonymizováno] neschválilo osobu žalobce ke kandidatuře. Kolegové mu říkali, že když půjde k soudu a očistí se, vrátí se zpět do [anonymizována dvě slova] jako očištěn a může pokračovat v politické práci. [příjmení] byl však pravdou, kdy v rámci komunálních voleb po skončení trestního stíhání nechtěli žalobce postavit na kandidátku, a to ani na poslední místo, i když ho řada lidí oslovila, aby kandidoval a vrátil se zpět do politiky. Nyní tedy kandidoval do komunálních voleb na podzim roku 2018 jako nezávislý na kandidátce [anonymizována dvě slova] [země], avšak neúspěšně (prokázáno výslechem žalobce).

12. Předseda okresního výkonného výboru v [obec] a místopředseda krajského výkonného výboru v [obec] [anonymizováno] potvrdil, že žalobce nekandidoval do zastupitelstva v statutárním městě [obec] v roce 2014 a do senátních voleb v roce 2014 z důvodu, že volební řády [anonymizováno] neumožňují, aby žalobce, pokud je trestně stíhán, byl na kandidátce [anonymizováno]. Žalobci nebylo umožněno kandidovat v komunálních volbách v roce 2018 za [anonymizováno] do zastupitelstva z důvodu jeho trestního stíhání, kdy členská základna, základní organizace v [obec], neumožnila, aby byl žalobce na kandidátku [anonymizováno] zařazen. Dle svědka mediální výsledek trestní kauzy žalobce poškodil výsledek voleb v roce 2014, a to jak do senátu, tak do zastupitelstva v [obec]. Dle svědka veřejnost trestní stíhání vnímala negativně, nemělo to dobrý dopad pro [anonymizována dvě slova]. Svědek potvrdil, že na vnitrostranických schůzích byl přítomen tomu, že ostatní spolustraníci se naváželi do žalobce, kdy zaznívala slova o korupčnících, hajzlech a darebácích. Pokud by nebylo trestní stíhání žalobce, došlo by k zařazení jeho osoby na kandidátku do senátních a komunálních voleb, když žalobce byl úspěšný senátor a primátor (prokázáno výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení] dis.).

13. Předseda krajského výkonného výboru [anonymizováno] věděl o žalobci, že byl v dané době trestně stíhán. Vždy když je proti členu [anonymizováno] vedeno trestní stíhání, řeší se to na krajském výboru a zaujímá se stanovisko. Pokud je nějaké obvinění, je doporučováno, aby ti, kterým bylo sděleno obvinění, přerušili členství v [anonymizováno]. Je úzus a není doporučeno, aby stíhané osoby vstupovaly na volební kandidátku. Kdyby přesto kandidáti chtěli vstoupit na kandidátku, vstoupilo by do toho předsednictvo či přímo vedení [anonymizováno]. Když se později ukáže, že trestní stíhání bylo liché, nikdy jim pak už není umožněno se vrátit, když členům [anonymizováno] se nevysvětlí, že to trestní stíhání nebylo zákonné, je tam jakási pachuť. Ve volbách na podzim roku 2018 pak žalobce, i když měl zájem, nebyl dán na kandidátku [anonymizováno], kdy sám svědek osobně přesvědčoval ostatní, aby žalobce byl dán na kandidátku. O tom, kdo bude dán na kandidátku, rozhoduje místní organizace [anonymizováno], při celostátních volbách pak krajská organizace [anonymizováno]. Svědek věděl, že žalobce v posledních komunálních volbách na podzim roku 2018 kandidoval za jiné sdružení, do zastupitelstva se nedostal. Svědek byl přítomen osobním výpadům proti žalobci v souvislosti s jeho trestním stíháním při předvolebních mítincích, kdy žalobce ještě vykonával funkci primátora, tímto byla tedy ovlivněna předvolební setkání, kdy se masivně psalo o případu žalobce, reakce nebyly pozitivní. Žalobce svědkovi sděloval osobní prožitky v souvislosti s trestním stíháním, kdy tvrdil, že je to tvrdé, těžké se ve městě pohybovat, když je člověk z něčeho obviněn. Svědek uvedl, že pokud by nebylo trestní stíhání žalobce, pak by jednoznačně kandidoval v senátních i komunálních volbách v roce 2014, když žalobce měl velmi dobré výsledky. Dle svědka trestní stíhání žalobce mělo vliv i na výsledek voleb v roce 2014, kdy [obec] do té doby byl baštou [anonymizováno], po volbách pak měla [anonymizováno] pouze pět mandátů. Kandidatura doktora [příjmení] na senátorské křeslo v roce 2014 nevyšla, kdy svědek měl za to, že větší šance, pokud by nebylo trestní stíhání žalobce, by měl žalobce ve smyslu obhájení senátorského křesla (prokázáno výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení]).

14. Dne [datum] proběhlo zasedání okresní kontrolní komise [anonymizováno] v [obec], kde byl jako host žalobce. Předmětem bylo projednání stížnosti [jméno] [příjmení], prošetření slovního napadení, kdy dne [datum] měl [jméno] [příjmení] jako jeden ze starších členů [anonymizováno] v [obec] sdělit, že poslední řadu let jsou v [anonymizováno] výrazní korupčníci, kdy se jedná o přítele [celé jméno žalobce] a daleko více o přítele [příjmení] (prokázáno zápisem z 5. zasedání [anonymizováno] v [obec] z [datum]).

15. Žalobce byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od [datum] do [datum] (prokázáno potvrzením Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Olomouci).

16. Byla vytvořena petice za odvolání žalobce z funkce [anonymizováno] s tím, že je důvodně podezřelý z trestného činu zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, veřejné soutěže a dražbě, ze zneužití pravomoci úřední osoby. Bylo uvedeno, že otřesy způsobené kauzou [jméno] [příjmení] mají vliv i na sociální demokraty v Olomouckém kraji, které mohou rozdrolit dosud pevnou pozici senátora a primátora [obec] [celé jméno žalobce]. V článcích bylo rovněž uvedeno, že předseda [anonymizováno] uvedl, že pokud by došetřování případu [titul] [celé jméno žalobce] vedlo k podání obžaloby, byla by řešena věc pozastavením členství v [anonymizováno], kdy pan senátor by musel zvážit opuštění veřejných funkcí. V článcích bylo uvedeno, za co je žalobce trestně stíhán. Dále informační servery informovaly o skutečnosti, že byla podána obžaloba, jsou zde uvedena jména stíhaných osob, mezi nimi i jméno žalobce, byly otištěny fotografie žalobce (prokázáno internetovými články z internetových stránek [anonymizována dvě slova] [obec], petice za odvolání [titul] [celé jméno žalobce] z funkce primátora statutárního města Přerova ze dne [datum], článkem Dvojí tvář [anonymizováno] ze dne [datum], článkem z idnes.cz ze dne [datum] s názvem [obec]: Pokud půjde senátor [celé jméno žalobce] k soudu, měl by zvážit rezignaci, článkem z deníku.cz ze dne [datum] s názvem Dotkne se kauza [příjmení] i senátora [celé jméno žalobce], článkem z [anonymizováno] [webová adresa] ze dne [datum] [anonymizováno]: Kauza primátora [celé jméno žalobce] je také měřítkem právního státu, internetovým článkem z idnes.cz z [datum] s názvem [ulice] opozice předala radnici petici za odvolání primátora [celé jméno žalobce], internetovým článkem z deníku.cz ze dne [datum] s názvem [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jeho kolegové z [obec] jdou před soud, internetovým článkem z [webová adresa] ze dne [datum] s názvem Senátor [celé jméno žalobce] byl na čtvrtý pokus obžalován, internetovým článkem z týden.cz ze dne [datum] s názvem [příjmení] primátor [celé jméno žalobce] z [anonymizováno] jde kvůli zakázkám před soud, internetovým článkem [webová adresa] ze dne [datum], kauza primátora [obec] [celé jméno žalobce] a jeho kolegů míří k soudu, internetovým článkem z Hospodářských novin ze dne [datum] s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jde k soudu za korupci po třech letech vyšetřování, internetovým článkem z [webová adresa] ze dne [datum] s názvem Trest pro exprimátora [obec] [celé jméno žalobce] - Za manipulaci zakázek dostal podmínku, přehledem zpráv České televize ze dne [datum] s názvem [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jeho spolupracovníci se zodpovídají ze zneužití pravomocí, internetovým článkem z idnes.cz ze dne [datum] s názvem [anonymizováno] politici dostali podmínky, zvýhodňovali firmu při zakázkách).

17. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 a 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá nyní zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí ve výši 19 918 750 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce. V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., uspokojen byl částečně, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

18. Lze při druhém rozhodnutí soudu opětovně uzavřít, když tento právní závěr nebyl zpochybněn ani nadřízenými soudy, ani Ústavním soudem, že na usnesení policejního orgánu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitury [obec], Oddělení [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestního stíhání žalobce, je nutné při jeho zrušení zprošťujícím rozsudkem nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Objektivní odpovědnosti za škodu (resp. nemajetkovou újmu) z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody či nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Je na žalobci, aby v řízení tvrdil a prokázal nejen existenci nezákonného rozhodnutí, ale i skutečnost, kterou lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, jež způsobilo vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s touto skutečností. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jako„ rozhodnutí R 67/2016“)).

20. Obecně je možné konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

21. Dále soud konstatuje, že pokud stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. I ÚS 4293/18).

22. Na základě provedeného dokazování soud již při svém prvním rozsudku dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním došlo k zásahu do práv žalobce na jeho osobní, profesní, rodinný i společenský život, trestním stíháním došlo k poškození jeho cti a dobré pověsti, poškození jeho osoby v očích veřejnosti nejen v místě bydliště, ale i jako osoby veřejně činné. Případ žalobce vešel v širší známost, o případu žalobce informoval tisk na celorepublikové úrovni. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného. Soud dále přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo a k individuálním specifikám každého jednotlivého případu. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za které bylo možné v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Hrozba trestu v tomto případě s ohledem na možnou trestní sazbu byla v případě žalobce relativně vysoká. Trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce, což je poměrně dlouhá doba vzhledem ke stavu jisté nejistoty, po kterou byl žalobce ohledně výsledku řízení udržován, a po kterou trvaly následky trestního stíhání v jeho osobnostní sféře. Povaha trestné činnosti, pro kterou byl žalobce stíhán, zpravidla působí značné společenské odsouzení stíhaného, zvlášť pokud měl žalobce jako primátor města Přerova vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu způsobit jinému škodu a sobě opatřit neoprávněný prospěch při zadávání veřejné zakázky, jako v posuzovaném případě. S ohledem na hrozbu možného vysokého trestu odnětí svobody, délku období nejistoty a povahu trestné činnosti je nutné dospět k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu má být poskytnuto v penězích, neboť čím vyšší trest poškozenému v trestním řízení hrozí, a čím déle trestní řízení trvá, tím vyšší je jeho újma. Ostatně ke stejnému závěru dospěla sama žalovaná, když na odškodnění nemajetkové újmy přiznala žalobci částku ve výši 81 250 Kč. Z těchto důvodů tedy soud zamítl návrh žalobce na konstataci nezákonnosti rozhodnutí a zasažení do jeho práv, když přiznání finančního odškodnění nemajetkové újmy již v sobě subsumuje konstataci nezákonnosti rozhodnutí a zasažení do práv žalobce a je ve své podstatě vyšším odškodněním než konstatování porušení práva a zásahu do práv žalobce (výrok I. rozsudku).

23. Forma a finanční výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011). Výslechem žalobce a obou svědků, jejichž výpovědi spolu korespondovaly a soudem byly hodnoceny jako věrohodné, bylo prokázáno, že v době trestního stíhání žalobce trpěl stresem, stíhání mělo vliv do všech sfér jeho života, vliv na jeho rodinný, společenský i profesní život. Před trestním stíháním byl žalobce úspěšným politikem jak na regionální úrovni, kdy byl primátorem statutárního města Přerov (v letech 2006 2014), tak na úrovni celorepublikové, kdy v době trestního stíhání byl již několik let senátorem (v letech 2007 2014). Nezákonné rozhodnutí spojené s trestním stíháním bylo spojeno s výkonem funkce primátora, kdy dle usnesení o zahájení trestního stíhání mělo dojít ke zneužití pravomoci úřední osoby. Tedy žalobci, kterému v rámci voleb voliči byla dána důvěra k výkonu politického mandátu, bylo kladeno za vinu jednání spojené se zneužitím takové funkce a potažmo i důvěry občanů. V době trestního stíhání byl žalobce vystaven slovním urážkám při veřejných akcích, jichž se jako primátor a politik zúčastňoval, byl označován za korupčníka, lidé se na něho dívali skrz prsty. S délkou trestního stíhání mu přestali věřit i ostatní spolustraníci, byl dehonestován. Žalobci z důvodu jeho trestního stíhání nebylo umožněno v době trestního stíhání kandidovat opět na funkci senátora a v rámci komunálních voleb za [anonymizováno], jejímž byl členem. Trestní stíhání mělo vliv na jeho politickou kariéru v době komunálních voleb i do Senátu Parlamentu ČR v roce 2014, když kandidování ve volbách neumožňovaly volební řády [anonymizováno] osobám trestně stíhaným, mezi které žalobce patřil. Ve věci není relevantní, zda by žalobce fakticky byl ve volbách jako kandidát v roce 2014 úspěšný, když žalobci byla trestním stíháním znemožněna kandidatura jako taková. Na rozdíl od žalované soud dospěl k závěru, že mezi trestním stíháním žalobce a dopadem stíhání do jeho dráhy politika v případné možnosti obhájit primátorské a senátorské křeslo je příčinná souvislost. Soud ve vztahu k dopadům trestního stíhání v politické kariéře žalobce i po skončení trestního stíhání (po [datum]) a příčinné souvislosti mezi těmito dopady a nezákonným rozhodnutím vázán nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2021, vydaným pod sp. zn. II ÚS 417/21, uzavřel, že trestní stíhání zasáhlo žalobce i v působení jeho osoby v dalším veřejném životě po skončení trestního stíhání, kdy fakticky vyřadilo žalobce i z jeho další možné politické kariéry. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, byla trestním stíháním zpochybněna žalobcova důvěryhodnost u občanů. Ta je přitom pro další působení ve veřejných funkcích, obzvláště v politice, stěžejní. Z toho důvodu také nebyl žalobce zařazen na kandidátku [anonymizováno] do komunálních voleb v roce 2018 (tedy dva roky po skončení trestního stíhání), když i v samotné straně převládala ohledně členů, kteří dříve byli, ačkoliv nezákonně, trestně stíháni (včetně žalobce), jakási pachuť. Nezákonným trestním stíháním tak žalobce ztratil šanci se o získání mandátu senátora a rovněž zastupitele [územní celek], potažmo primátorské funkce, vůbec ucházet, byl vyřazen ze svobodné soutěže v rámci politických subjektů s ohledem na jeho zničenou pověst jako člověka a veřejné osoby. Samotný fakt, že žalobce sám kandidoval jako nezávislý za jiný politický subjekt neúspěšně, jen poukazuje na skutečnost, že této důvěry, kterou jakožto [anonymizováno] [územní celek] měl, nejméně do roku 2018 znovu nenabyl. Žalobcova politická kariera tak nedobrovolně fakticky skončila v roce 2014 v jeho 61 letech.

24. Výše zadostiučinění přiznaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznanému v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných věcích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovně právních vztazích a podobně). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlí, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu (srov. v tomto směru rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, vydaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 6/2016 pod R 67/2016).

25. Soud při stanovení výše odškodnění vycházejíc z rozhodnutí Nejvyššího soudu a snažil se nalézt shodné rysy s jinými rozhodnutími soudu v obdobné věci, kdy sám žalobce žádných rozhodnutí, ač soudem vyzván, nepředložil, když uvedl, že jeho případ není srovnatelný s jinými případy a obdobný dosud nebyl soudy řešen.

26. Jediný alespoň trošku částečně srovnatelný případ pak soud nalezl s věcí poškozeného [titul]. [jméno] [příjmení], která byla vedena v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], kdy bylo tomuto žalobci přiznáno odčinění v celkové výši 378 000 Kč, přičemž se jednalo o spoluobviněného nynějšího žalobce. [titul]. [příjmení] působil ve funkci náměstka primátora [územní celek], i u něho taktéž došlo v důsledku trestního stíhání ke skončení politické kariéry v roce 2014, délka trestního stíhání byla stejná. Rozdíl pak u žalobce spočíval v rozsáhlejších dopadech ve vztahu k politické kariéře, kdy v porovnávaném případě poškozený nebyl senátor, nebyla řešena otázka faktického skončení politické kariéry žalobce jako úspěšného regionálního politika a senátora ve veřejném životě a jeho možného obnovení po skončení trestního stíhání. Případ poškozeného byl medializován v regionálním tisku, nikoliv na celostátní úrovni jako u žalobce.

27. S ohledem na prokázané skutečnosti při porovnání s případem, které se alespoň v některých shora uvedených kritériích shodoval s případem žalobce, dospěl soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci nezákonným rozhodnutím je částka 1 102 500 Kč, když dospěl k závěru, že případ žalobce svými zásahy zejména do politické kariéry, do jeho osobního i společenského života je v tomto směru výjimečným případem, kde došlo k mnohem rozsáhlejšímu zásahu do osobnostních práv žalobce než v případě srovnávaném, navíc došlo k zásahu nezvratnému a těžko napravitelnému ve vztahu k politické kariéře, kterou před zahájením trestního stíhání lze hodnotit jako velmi úspěšnou, vrcholnou. Soud vzal v úvahu částku 441 000 Kč (s touto výší odškodnění pracoval již soud odvolací ve svém rozhodnutí v této věci, i když rovněž bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu) představující odškodnění za dopady trestního stíhání žalobce v jeho osobnostní sféře po dobu trestního stíhání ať již v rodinném, společenském a rovněž i v politickém životě-nenominování do voleb v roce 2014 v důsledku nezákonného trestního stíhání). Tuto částku pak zdvojnásobil ve vztahu k nevratnému zásahu do další žalobcovy politické kariéry jako senátora na republikové úrovni a o polovinu navýšil ve vztahu k zásahu do politické kariéry žalobce na regionální úrovni. Jak bylo prokázáno, trestním stíháním došlo k narušení důvěryhodnosti žalobce tak zásadním způsobem, že mu fakticky bylo znemožněno zúčastnit se politické soutěže v rámci komunálních i senátorských voleb. Žalobci byla trestním stíháním vůbec upřena možnost pokusit se znovu obnovit svoji politickou dráhu a zúčastnit se volebního klání alespoň na regionální úrovni. K takovému navýšení částky přiznané na odčinění nemajetkové újmy soud přistoupil při respektování názoru Ústavního soudu. Takto navýšenou částku pak soud shledává za všechny způsobené zásahy za již zcela dostatečnou. Žalobce byl až do roku 2014, kdy mu bylo 61 let, senátorem a primátorem [územní celek], svoji kariéru jako politik rozvíjel od roku 1998, tedy dá se uzavřít, že žalobce se jako politik úspěšně stihl realizovat jak na regionální, tak na celorepublikové úrovni. V době, kdy bylo zasaženo do jeho politické kariéry, se tak žalobce nacházel již v jakési pomyslné„ druhé polovině“ běžného politicky aktivního života, jeho politická kariéra tak nebyla přerušena a fakticky téměř zničena na jeho začátku, tedy žalobce se v rámci své politické kariéry stihl alespoň po delší dobu realizovat. Částku 1 102 500 Kč považuje soud tak za zcela odpovídající všem zjištěným skutečnostem a individualitám tohoto případu.

28. Žalovaná již žalobci zaplatila 81 250 Kč, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zbývající částku 1 021 250 Kč (výrok II.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle nichž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, a jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Zároveň vzal soud v potaz, že po část řízení bylo předmětem řízení více nároků, následně po prvním rozsudku předmětem řízení byl již pouze jeden nárok. Při svém rozhodnutí soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4425/2013, jakož i nálezu Ústavního soudu ze dne 24. února 2021, sp. zn. I. ÚS 2890/20, kdy je třeba úspěch účastníka řízení posuzovat pro každou část řízení zvlášť a musí být přihlédnuto k tomu, co je předmětem řízení v každé fázi řízení. Jinými slovy jsou obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení povinny přihlédnout k tomu, zda a jak se předmět řízení původně vymezený žalobou či jinými procesními úkony v průběhu řízení změnil a podle toho posuzovat míru úspěchu účastníka v konkrétním fázi řízení.

30. V projednávané věci byl žalobce do prvního rozsudku zcela úspěšný v nároku v tarifní hodnotě 50 000 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání) (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014)). Soud zde nevycházel z požadované částky původně 20 000 000 Kč, později 19 918 750 Kč, nýbrž z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (k tomu blíže srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 uveřejněné pod R 68/2018 civ.) Naopak žalobce byl zcela neúspěšný v nároku v tarifní hodnotě 240 979,01Kč (náhrada škody spočívající v obhajném), kdy mu žalovaná poskytla plnění ve výši 215 049 Kč sice po podání žaloby, avšak ve lhůtě dle § 15 odst. 2 OdpŠk (žaloba tak v této části byla předčasná), a ve zbývající části 25 930 Kč vzal žalobce žalobu zpět, proto procesně zavinil zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Poměr úspěchu žalobce k jeho neúspěchu je 17,2 % ku 82,8 %, v řízení do vydání prvního rozsudku tak byla převážně úspěšná žalovaná co do 65,6 %. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 2 400 Kč, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů za 8 účelně vynaložených úkonů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne 7. 12. 2017, za 3 přípravy účasti na jednání a za 3 účasti na jednání před soudem dne 13. 9. 2018, 17. 1. 2019, 4. 4. 2019, účast na vyhl. rozsudku dne 11. 4. 2019 vše podle § 1 odst. 2, odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a podle § 13 odst. 3 o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalovaná měla do doby prvního rozsudku tj. do 11. 4. 2019 právo na náhradu náklad v rozsahu 65,6% z částky 2 400 Kč, tedy ve výši 1 574,40 Kč, po zaokrouhlení ve výši 1 574 Kč. Po 11. 4. 2019 předmětem řízení byl požadavek na odškodnění nemajetkové škody. Následně pak žalobce byl ve věci zcela úspěšný co do nároku na zaplacení nemajetkové újmy s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015 (pro účely náhrady nákladů řízení se jedná o tarifní hodnotu 50.000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), když druhým rozsudkem podepsaného soudu byla přiznána vyšší částka. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení za řízení po 11. 4 2019 v plné výši odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč a nákladům právního zastoupení sestávající z odměny za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, a to: podání odvolání, vyjádření žalobce k odvolání žalované, účast na jednání před odvolacím soudem dne 4. 3. 2020, dovolání, účast na jednání před soudem I. stupně dne 23. 8. 2021, vše podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, z paušální náhrady hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 AT spolu s 21 % DPH z nákladů za advokáta. Celkem se jedná o částku 34 570 Kč 31. Po odečtení částky 1 574 Kč, která přísluší žalované vůči žalobci, od částky 34 570 Kč příslušející žalobci od žalované, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 32 996 Kč (výrok IV. rozsudku).

32. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy žádné okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení