20 C 77/2020 - 362

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 3 301 995 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346 114 Kč za dobu od 13. 6. 2020 do 18. 1. 2021 a částku 1 160 321 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 6. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2 141 674 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v rozsahu 20,8 %, ve výši 73 739,06 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení [datum], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství. Následně byla podána obžaloba a rozsudkem [datum] byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestním činem. Usnesením [datum], bylo odvolání státního zástupce zamítnuto a zprošťující rozsudek tak nabyl právní moci. Žalobci v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vznikla škoda v podobě ušlého zisku ve výši 857 521 Kč, neboť do vydání nezákonného rozhodnutí žalobce pracoval na pozici [právnická osoba] v důsledku nezákonného rozhodnutí byl ke dni 10. 1. 2013 přeřazen na pozici řadového [Anonymizováno]. Zpět do pozice [Anonymizováno] byl žalobce opětovně [Anonymizováno] dne 19. 9. 2019, tedy po skončení trestního stíhání. Žalobci byl po jeho převedení na pozici [Anonymizováno] odebrán příplatek ke mzdě za vedení odboru ve výši 6 500 Kč měsíčně, za období od 10. 1. 2013 do 30. 9. 2019 mu tak celkem ušlo 524 521 Kč. Zároveň byly žalobci přiznávány nižší pracovní odměny, žalobce v rozhodném období obdržel na odměnách celkově částku 1 010 000 Kč, v totožném období však nově jmenovaný [Anonymizováno] obdržel odměny v celkové výši 1 343 000 Kč.[Anonymizováno]S ohledem na to žalobci dále ušla částka 333 000 Kč, celkem tak na nároku na náhradu ušlého zisku žalobce požaduje částku 857 521 Kč. Žalobce dále požaduje přiznat náhradu za ušlé nájemné ve výši 800 000 Kč s ohledem na to, že byl v souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání nucen vynakládat značné částky na právní služby, proto přistoupil k prodeji [adresa] neboť neměl dostatek finančních prostředků na chod domácnosti a zajištění výdajů spojených s chodem rodiny a studiem dcery na vysoké škole. Žalobce dům do té doby pronajímal, z čehož mu plynu výnos ve výši 20 000 Kč měsíčně. Ušlé nájemné proto požaduje za období od června 2016 do září 2019. Dále žalobce požaduje nahradit náklady vynaložené na psychologické konzultace ve výši 2 800 Kč, neboť byl nucen navštívit psychologa s ohledem na vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Nezákonné trestní stíhání žalobce bylo rovněž nepřiměřeně dlouhé, z tohoto důvodu žalobce požaduje přiznat odškodnění nemajetkové újmy v částce 131 674 Kč, neboť trestní stíhání trvalo téměř sedm let, žalobce se na jeho délce žádným způsobem nepodílel, průtahy v řízení byly způsobeny jednáním státního zástupce a soudu. Řízení mělo pro žalobce zvýšený význam s ohledem na to, že se jednalo o trestní řízení a žalobci hrozil trest odnětí svobody v délce až 10 let. Žalobce rovněž poukázal na to, že během prováděné domovní prohlídky dne 8. 1. 2013, kdy bylo zahájeno trestní stíhání, jej postihl kolaps se ztrátou vědomí, následně byl za doprovodu policie odvezen rychlou záchrannou službou do nemocnice v [Anonymizováno]. Po sdělení obvinění byl žalobce nucen vyhledat lékařskou pomoc z oblasti psychiatrie a se vzniklými duševními chorobami se léčí dodnes. Léčba antidepresivy nepostačovala, žalobce proto docházel na psychoterapie a byla mu diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha a střední depresivní fáze. Žalobce byl dále v důsledku nezákonného trestního stíhání nucen zrušit veškerou svoji podnikatelskou činnost z důvodu psychických potíží a zhoršeného zdravotního stavu. Žalobce proto žádá o přiznání náhrady nemajetkové újmy podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za újmu způsobenou na zdraví ve výši 1 000 000 Kč. Jedná se o jinou škodu na zdraví, která se dříve neodškodňovala před účinností nového občanského zákoníku. Nezákonné trestní stíhání mělo dopad do profesní sféry žalobce, kdy odvoláním z pozice vedoucího odboru výstavby mu byla znemožněna účast v porotách architektonických soutěží a v komisích hodnotících rekonstrukce a byl tak zastaven jeho profesní rozvoj. Dále žalobce požaduje náhradu za ztížené společenské uplatnění ve výši 100 000 Kč, na náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce požaduje částku 400 000 Kč, která zohledňuje již poskytnuté částečné plnění žalované v částce 100 000 Kč. K vzniklé újmě žalobce uvedl, že jeho nezákonné trestní stíhání bylo široce medializováno, včetně zveřejnění jména žalobce v celostátních médiích, žalobce byl stigmatizován na veřejnosti i v rámci zaměstnavatele [právnická osoba], kdy tiskovým mluvčím univerzity byly rozesílány e-mailové zprávy informující o trestním stíhání žalobce. Posledním nárokem žalobce je jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, který žalobce spatřuje v zařazení jeho soukromé e-mailové komunikace s manželkou a profesorem [Anonymizováno] do spisu. Policejní orgán minimálně v jednom případě umožnil nahlédnout do spisu nesprávné osobě, a to svědkovi [tituly před jménem] [Anonymizováno] dne 26. 11. 2013, který měl možnost se se soukromou korespondencí žalobce seznámit. Tímto způsobem žalobci vznikla nemajetková újma, kterou oceňuje částkou 10 000 Kč. Předmětem řízení je rovněž nárok na zaplacení zákonného příslušenství z dobrovolně plněných částek ze strany žalované, kdy žalovaná plnila částečně na nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku 100 000 Kč a dále na obhajném částku v celkové výši 246 114 Kč (pozn.- původně bylo předmětem řízení obhajné ve výši 251 680 Kč; usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 13. 4. 2021 a ze dne 28. 1. 2022).

2. Žalovaná ve vyjádření žalobě učinila nesporným průběh trestního řízení a existenci nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 8. 1. 2013, které bylo odklizeno rozsudkem ze dne 2. 8. 2018 s právní mocí ke dni 9. 9. 2019. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce žalobci přiznala částku 246 114 Kč na nároku na náhradu nákladů obhajoby a dále částku 100 000 Kč na nároku na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Ve zbytku nárokům žalobce nevyhověla. Co se týká nároku na náhradu ušlého zisku, zde žalovaná sporovala vznik škody a její případnou výši, neboť odměny nejsou nárokovou částkou mzdy a nelze tak určit, zda by jich žalobce dosáhl. Zároveň nebylo prokázáno odebrání příplatku ke mzdě za vedení odboru. K nároku na náhradu ušlého nájemného žalovaná uvedla, že zde absentuje příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzeným vznikem škody, neboť nelze jednoznačně tvrdit, že k prodeji nemovitosti došlo výlučně v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, zároveň nelze přehlédnout, že je sporný i vznik škody, když prodejem nemovitosti nemohlo dojít ke zmenšení majetku žalobce. K nároku na náhradu újmy na zdraví ve výši 1 000 000 Kč a k nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal vznik újmy na zdraví ani výši tvrzené újmy. Totožnou argumentaci žalovaná uvádí i u nároku na náhradu na náklady psychoterapie. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, zde žalovaná uvedla, že celkovou délku řízení hodnotí jako přiměřenou, trestní řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, věc byla právně i skutkově složitá, vyžadovala provedení vyššího počtu důkazních prostředků, bylo vypracováno několik znaleckých posudků. Žalobce se na délce řízení nepodílel, význam řízení pro jeho osobu byl shledán jako zvýšený. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí žalovaná uvedla, že poskytnuté konstatování porušení práva, vydanou omluvu a přiznané zadostiučinění ve výši 100 000 Kč považuje za dostatečné odškodnění nemajetkové újmy žalobce, a to s ohledem na to, že konkrétní zásahy do osobní sféry žalobce byly ze strany žalobce nedostatečně tvrzeny. K nároku na náhrady v nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající ve zveřejnění a založení korespondence žalobce do spisu žalovaná uvádí, že v uvedeném nelze spatřovat nesprávný úřední postup a není tak dán odpovědnostní titul. Dokumenty byly zařazeny do spisu z důvodu, aby došlo k naplnění účelu trestního řízení a nebyly veřejně šířeny.

3. Při jednání konaném dne 25. 10. 2021 byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván, aby přesně specifikoval, čím je tvořena částka 1 000 000 Kč představující újmu na zdraví, zda se jedná o bolestné nebo ztížení společenského uplatnění, nebo zda se jedná o jinou újmu. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 8. 11. 2021,[Anonymizováno]v němž doplnil, že u jeho osoby byly v důsledku nezákonného trestního stíhání vyvolány psychické poruchy, obtíže se stupňovaly při každém úkonu trestního řízení, a nepřiměřená délka trestního stíhání duševní útrapy žalobce zintenzivňovala. V částce 1 000 000 Kč se jedná o nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti stanovené právními předpisy ve smyslu § 3079 občanského zákoníku, neboť žalobce ve věci shledává mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují přiznat mu náhradu nemajetkové újmy i podle tohoto zákona. Těmito důvody je rozpor s dobrými mravy a bezohlednost urážející obyčejné lidské cítění. Jelikož v zákoně č. 40/1964 Sb., starém občanském zákoníku, právní úprava náhrady za další nemajetkovou újmu absentovala, navrhuje žalobce její přiznání dle nového občanského zákoníku, jedná se tak o speciální nárok vyplývající ze žalobcem utrpěné újmy na jeho psychickém zdraví.

4. Při jednání konaném dne 8. 2. 2023 byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. upozorněn, že dosud neplní povinnost tvrzení a důkazní povinnost ve vztahu ke konkretizaci zásahu trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Žalobce doplnil, že vše začalo, když zkolaboval při domovní prohlídce, v důsledku čehož trpěl pocitem studu a nevhodnosti, pocitem bezmoci z toho, že veřejnost v místě bydliště se ovšem dozvěděla. Zároveň se o všem dozvěděli i kolegové žalobce v práci. Žalobce musel celou situaci vysvětlovat, byl převeden na jinou práci, ale zůstal v totožném pracovním kolektivu, kde se necítil již dobře, vše bylo umocněno medializací kauzy. Žalobce dále trpěl pocity zmaru, omezil rodinný život, kdy do doby zahájení trestního stíhání byl aktivním sportovcem, aktivně trávil i rodinné dovolené. Situace se změnila po zahájení trestního stíhání, kdy došlo rovněž k utlumení podnikatelské činnosti, žalobce trpěl nejistotou ohledně budoucího zaměstnání, obával se toho, že nebude schopen zajistit svou rodinu. Trestním stíháním byla poškozena dobrá pověst žalobce, v důsledku psychických problémů vyvolaných nezákonným trestním stíháním se žalobce nebyl schopen soustředit na práci, užívané medikamenty jej utlumovaly, psychické obtíže žalobce se projevovaly i ve fyzickém zdraví, a to únavou, nespavostí, nevolností a pocity bušení srdce.

5. V podání ze dne 9. 3. 2023 žalobce doplnil argumentaci k nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč podle § 2956, § 2957 a § 3079 občanského zákoníku, kdy žalobce za okolnost zvláštního zřetele hodnou řadí skutečnost, že jeho újma byla zapříčiněna jednáním státu, kterému se nemohl žádným způsobem vyhnout. Vše bylo umocněno medializací kauzy a postojem žalované v řízení, žalobce je proto přesvědčen, že jeho nemajetková újma má být posuzována podle nového občanského zákoníku, a nikoliv podle zákoníku č. 40/1964 Sb. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Nepříznivé následky psychického charakteru u žalobce byly sice vyvolány již postupem policie v roce 2013 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., jeho následky jsou však trvalé a projevují se za účinnosti nového občanského zákoníku. Adekvátního odškodnění lze dle názoru žalobce dosáhnout pouze při použití nové právní úpravy. K zásahům do osobnostní sféry žalobce doplnil, že z nastalé situace pociťoval zoufalství, selhání vůči rodině, kterou musel ponechat samotnou, dále byl na veřejnosti vnímán jako kriminálník, přestože do té doby byl bezúhonným člověkem. Celý [Anonymizováno] [právnická osoba] věděl, že žalobce byl zadržen, žalobce musel snášet pohrdavé pohledy kolegů i to, že byl převeden na jinou práci. Byly zpochybňovány dosavadní pracovní úspěchy a výkony žalobce. Žalobce se dále styděl za to, že sám neumí zvládnout stres a své pocity vyvolané trestním stíháním a musel vyhledat odbornou pomoc. Žalobce omezil účast na společenských akcích, uzavíral se do sebe, začal se stranit lidí a chovat včely. Žalobce si do té doby velice zakládal na své dobré pověsti, kterou pečlivě budoval. Žalobce ztratil zájem o manželské soužití, nebyl oporou manželce ani dceři. Žalobce nebyl ani schopen řešit běžné záležitosti v chodu domácnosti. Žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání zrušil veškerou svou podnikatelskou činnost z důvodu psychických potíží a zhoršeného zdravotního stavu a nedostatku času, který trávil svou obhajobou. Podnikání bylo pro žalobce vedlejším zdrojem příjmů. Závěrem žalobce požádal rovněž o zohlednění meziroční inflace od doby podání žaloby v rámci přiznaného odškodnění.

6. Z uplatnění nároku ze dne 12. 2. 2019, stanoviska žalované ze dne 6. 1. 2021 a shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil a ta po předběžném projednání nároku dospěla k závěru o existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, z tohoto důvodu žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 246 114 Kč a částku 100 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání. Dále byla žalobci přiznána rovněž náhrada nákladů vynaložená za znalecký posudek v částce 58 080 Kč, ve zbytku žalovaná nároky žalobce odmítla. K úhradě žalobci došlo dne 18. 1. 2021.

7. Ze [jméno FO]. [jméno FO] [právnická osoba] [právnická osoba]

8. Z článku „[právnická osoba][Anonymizováno]

9. Z reportáže „[právnická osoba].

10. Z článku ze dne [datum] a [datum] s názvem „[právnická osoba].

11. Z e-mailů a seznamu dopisů rozesílaných v rámci [právnická osoba] v období od ledna 2017 do srpna 2018 soud zjistil, že mezi zaměstnanci [právnická osoba] byly rozesílány [podezřelý výraz]

12. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu části rodinného domu ze dne 1. 9. 2010, který byl uzavřen dne 9. 7. 2013, a předávacího protokolu ze dne 9. 7. 2013 soud zjistil, že žalobce spolu se svojí manželkou jako pronajímatelé pronajali [tituly před jménem] [datum] [adresa].

13. Z kupní smlouvy ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi žalobcem a jeho manželkou na straně prodávající a manželi [adresa].

14. Ze sdělení rektora [právnická osoba] [jméno FO].

15. Ze sdělení rektora [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl jmenován vedoucím odboru výstavby rektorátu od [datum].

16. Ze zpráv o výsledcích soutěží na rekonstrukci a dostavbu budov [jméno FO] [právnická osoba].

17. Z potvrzení o snížení odměn a odebrání příplatku za vedení ze dne 7. 10. 2019, vystaveného [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce je na univerzitě zaměstnán od 1. 10. 1990, od 1. 5. 1995 vykonával funkci vedoucího odboru rozvoje, později odboru výstavby až do [datum]. V souvislosti se zahájením trestního stíhání byl žalobce převeden na jinou práci, na pozici řadového referenta odboru výstavby až do doby pravomocného rozhodnutí soudu v dané trestní věci. Dnem převedení mu byl také odebrán příplatek ke mzdě za vedení odboru ve výši 6 500 Kč měsíčně, za období od 10. 1. 2013 do 30. 9. 2019 by vedoucí odboru měl nárok na příplatek za vedení ve výši 524 521 Kč. Zároveň byly žalobci přiznávány nižší odměny za odvedenou práci, kdy žalobce za uvedené období obdržel odměny ve výši 1 010 000 Kč a naproti tomu nově jmenovaný vedoucí odboru obdržel za stejné období odměny ve výši 1 343 000 Kč.

18. Z popisu práce ze dne 10. 1. 2013 soud zjistil, že po dobu trvání přeložení na jinou práci dle rozhodnutí rektora ze dne 9. 1. 2013 bylo pracovním zařazením žalobce odborně technický pracovník.

19. Ze mzdového výměru ze dne 31. 5. 2008 k osobě žalobce soud zjistil, měsíční mzda žalobce činila 23 000 Kč, osobní příplatek 17 000 Kč a příplatek za vedení 6 500 Kč. Z výplatních lístků za období října až prosince 2012 soud zjistil, že žalobce obdržel odměny ve výši 50 000 Kč a pobíral příplatek za vedení. Ze mzdového výměru ze dne 10. 1. 2013 soud zjistil, že od 10. 1. 2013 činí mzda žalobce 23 000 Kč a osobní příplatek 17 000 Kč, žádný jiný příplatek žalobci na náleží. Z výplatního lístku za období ledna 2013 soud zjistil, že žalobci byl vyplacen příplatek za vedení za 56 hodin v částce 1 979 Kč. Z výplatního lístku za období února 2013 soud zjistil, že žalobci nebyl vyplacen žádný příplatek za vedení. Ze mzdového výměru ze dne 27. 12. 2018 soud zjistil, že došlo k zvýšení mzdy žalobce na částku 32 500 Kč a na osobní příplatek ve výši 22 530 Kč. Z výplatního lístku za období ledna 2019 soud zjistil, že [Anonymizováno] v této výši byla žalobci vyplácena. Ze mzdového výměru ze dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že měsíční mzda žalobce od 1. 10. 2019 činila částku 42 000 Kč, osobní příplatek částku 15 500 Kč a příplatek za vedení částku [částka]. Z výplatního lístku za období října 2019 soud zjistil, že příplatek zavedení v částce 6 500 Kč byl žalobci vyplacen.

20. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 1990 a popisu práce soud zjistil, že žalobce je zaměstnán u [právnická osoba] od [datum]. Nejprve byla jeho pozicí asistent. Z popisu práce vedoucího odboru rozvoje soud zjistil, že náplní práce žalobce bylo řídit a kontrolovat práci odboru na úseku příprav investiční výstavby, metodická pomoc fakultám, pasportizace objektu [právnická osoba], a dalších.

21. Z rozhodnutí [adresa], [datum] [Anonymizováno].

22. Ze zprávy o [jméno FO].

23. Z [datum].

24. K [jméno FO].

25. Ze [jméno FO].

26. Z výslechu znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soud zjistil, že tato setrvává na svých závěrech, které uvedla v podaném znaleckém posudku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Znalkyně při ocenění odškodnění žalobce vycházela ze spisového materiálu a založených lékařských zpráv. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění znalkyně stanovila ve třetím nejvyšším stupni závažnosti, ocenila jej položkou 1 500 bodů z důvodu, že se jedná o [podezřelý výraz] s [Anonymizováno], které žalobce podstatně omezují nebo významně mění jeho uplatnění v životě, a to z důvodu, že žalobce byl poškozen v plném produktivním věku, při vrcholu svého života. Rovněž bylo zohledněno to, že se jedná u žalobce o psychiatrickou diagnózu, která se neustále prograduje. Psychiatři došli k závěru, že prognóza onemocnění žalobce je nejistá, neustále dochází k výkyvům. V březnu 2023 rovněž došlo k progresu onemocnění s nutností navýšení léčiv. U žalobce bohužel nedošlo k obvyklé spontánní úpravě stavu a zřejmě k ní ani nedojde. Znalkyně v rámci zvýšení odškodnění zohlednila rovněž to, že žalobce je vyřazen z pracovní činnosti a z běžného života. Co se týká stanovení bolestného, tak s ohledem na to, že žalobce zkolaboval při domovní prohlídce, kdy byl odveden z místa policií a krátkodobě ztratil vědomí, byla použita analogická položka, bezprostřední traumatický šok, který ke kolapsu vedl a toto bylo dále navýšeno s ohledem na to, že kolaps vedl k rozvoji psychiatrického onemocnění a byla diagnostikovaná psychiatrická diagnóza poruchy přizpůsobení. Dále došlo k navýšení o 50 % z důvodu náročného způsobu léčby, kdy žalobce více než [podezřelý výraz], užíval [Anonymizováno] a stále nebylo možné nastavit a stabilizovat hladinu tak, aby se jeho zdravotní stav lepšil. U bolestného není zohledňován věk žalobce. Znalkyně závěrem uvedla, že ačkoliv zadáním znaleckého posudku bylo pouze stanovení odškodnění za ztížení společenského uplatnění, přistoupila rovněž k ocenění bolestného, neboť jinak by její posudek nebyl úplný a ona považovala za důležité, aby soud věděl, že žalobci náleží i bolestné.

27. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce své trestní stíhání vnímá velmi úkorně, dodnes v něm vyvolává psychické problémy a stres, když je nucen si konkrétní situace znovu oživovat a vybavovat. Vše pro žalobce začalo dne 8. 1. 2013, kdy do jeho domu vtrhla policie, a on zkolaboval při domovní prohlídce. Následně byl odvezen na vyšetření do nemocnice pouze v pyžamu a v poutech, všichni na chodbě nemocnice jej viděli. Po vyšetření jej policisté odvezli zpět domů, kde probíhala domovní prohlídka. U domovní prohlídky žalobce v [Anonymizováno] byla přítomna zletilá dcera a manželka, pro které to vše znamenalo šok. Poté byl odvezen do [Anonymizováno], musel podstoupit odběr DNA a focení. Vše pro žalobce bylo velmi ponižující. Druhý den se žalobce vrátil do práce, byl velmi zdrcen, trpěl bolestmi na hrudi, bolestmi hlavy a byl odvolán z funkce a přeřazen na jinou práci se snížením platu. O trestním stíhání se dozvěděli jeho kolegové v zaměstnání, neboť v jeho kanceláři rovněž probíhala policejní prohlídka. Vše u kolegů vzbudilo nedůvěru vůči žalobci, což mu dávali jasně najevo. Situace byla umocněna rozsáhlou medializací kauzy. Zásah policie u žalobce doma u něho vyvolal kolaps a následné psychické problémy, kdy žalobce začal navštěvovat psychiatra a byla mu nasazena léčba. Vždy, když se žalobce musel účastnit nějakých úkonů u policejních orgánů, tak se jeho stav zhoršoval a byla mu zvyšována medikace. Co se týká pracovních dopadů trestního stíhání do sféry žalobce, tak tento pracoval na [Anonymizováno] [Anonymizováno] více než 33 let, měl pověst odborníka a spolehlivé osoby, věnoval se rozsáhlým [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Trestní stíhání žalobce zasáhlo v jeho nejlepších letech, kdy měl před sebou další profesní růst, který se zcela zastavil. Po celou dobu trestního stíhání žalobce nechápal, z čeho je obviňován, negativně na žalobce působila rovněž délka trestního stíhání, které se vleklo sedm let. Žalobce věnoval veškerý svůj čas obhajobě, na nic jiného neměl sílu, přestal být oporou své manželky. Do té doby vše zařizoval sám a staral se o rodinu, poté musela manželka všechny záležitosti převzít sama, což vedlo k neshodám v rodině a k hádkám. Manželka rovněž trpěla psychickými problémy z důvodu vystavení dlouhodobého stresu. Do dnešního dne má žalobce velké problémy s pamětí. Po skončení trestního stíhání byl žalobce jmenován zpátky do funkce vedoucího, vykonává tedy znovu zodpovědnou práci, ale nemá již jinou sílu na jiné aktivity. Žalobce v průběhu trestního stíhání zrušil své podnikání, které bylo jeho vedlejším příjmem, protože na to neměl psychickou, ani fyzickou sílu. Rodina žalobce byla zasažena rovněž finančně, neboť žalobce vynakládal velké finanční prostředky na svou obhajobu. Žalobce trpěl i tím, že ochuzuje svou rodinu a nemůže jí již nabídnout to, na co byla zvyklá. Dříve rodina jezdila pravidelně na zahraniční dovolené, toto již žalobce rodině nemohl dopřát z finančních důvodů a rovněž z psychických důvodů, neboť se na cesty necítil. U žalobce došlo ke změně prožívání důležitých okamžiků rodiny. Dodnes se tomuto vyhýbá a straní se, raději se začal věnovat chovu včel a ovcí, a uzavřel se do sebe. V průběhu trestního stíhání žalobce rovněž musel prodat rodinný dům, který rodině přinášel z pronájmu finanční prostředky. V souvislosti s trestním stíháním došlo rovněž k narušení vztahu s přáteli v [Anonymizováno], kteří se s žalobcem přestali stýkat z důvodu, že byl obviněn. Informace o trestním stíhání se šířily rovněž na [právnická osoba], kdy tiskový mluvčí rozesílal o žalobci e-maily a informoval o průběhu trestní kauzy. Žalobce se dodnes nemůže plně soustředit na různé činnosti, například řízení. S manželkou mají do dnešního dne oddělené ložnice, neboť od počátku trestního stíhání žalobce trpí nespavostí, výkřiky ze spaní a zlými sny, budí se vyčerpaný a unavený. Do doby zahájení trestního stíhání žalobce nenavštěvoval psychologa, ani nebral v této souvislosti žádné medikamenty. Po skončení trestního stíhání žalobci krátkodobě spadl kámen ze srdce a ulevilo se mu. Poté se však vrátili zpět psychické problémy. Žalobce dodnes ze strany svých bývalých přátel z univerzity či z Říčan cítí nedůvěru. Co se týká podnikatelské činnosti žalobce, tato byla ukončena v roce 2015. Žalobce se věnoval projektové činnosti, investorsko-inženýrské činnosti a hostinské činnosti, kterou vykonávala jeho manželka v jejich domě, který byl následně prodán a kde měli zřízenou cukrárnu. Tyto podnikatelské činnosti žalobce po celou dobu provozoval vedle svého hlavního zaměstnání na univerzitě. Co se týká vztahu s dcerou, tento byl rovněž trestním stíháním a poznamenán, žalobce jí musel velmi složitě vysvětlovat celou situaci. Dcera se zhoršila ve škole, v té době studovala vysokou školu a situace jí velmi trápila. Žalobce se snažil ji nezatěžovat a veškeré informace ji nesděloval. Žalobce sám se aktivně podílel na své obhajobě, připravoval podklady a vyhledával dokumenty. Co se týká profesního růstu na univerzitě, univerzita umožňuje zaměstnancům celoživotní vzdělávání a profesní růst. Tohoto se z důvodu trestního stíhání žalobce nemohl dále účastnit, neabsolvoval ani stáže v zahraničí s ohledem na obavy, kterými trpí dodnes. Z možných psychických problémů žalobce neabsolvuje zahraniční stáže ani dnes, poté, co se vrátil do funkce vedoucího. Žalobce se v průběhu trestního stíhání přestal účastnit společenských akcí a navazovat další kontakty, trpěl medializací kauzy a tím, že mu hrozil trest odnětí svobody v délce 10 let a vysoká pokuta a náhrada škody, což by pro rodinu bylo zcela likvidační.

28. Z výslechu svědkyně [jméno FO], manželky žalobce, soud zjistil, že tato žije s žalobcem více než 35 let. Trestní stíhání rodina žalobce vnímala jako velký šok, dodnes se na to snaží zapomenout. Žalobce spolu se svou manželkou se považují za slušný pár, to, co se jim stalo, znají pouze z filmu. Vše začalo domovní prohlídkou, kdy do jejich bytu vtrhli v kuklách policisté, žalobce ani jeho manželka netušili, co se děje. Vedle v pokoji jim spalo nemocné dítě. Žalobce zkolaboval a byl odvezen záchrannou službou do nemocnice na malém městě, což nemohlo zůstat bez povšimnutí okolí. Následně byl přivezen zpět do bytu, kde probíhala domovní prohlídka a poté byl převezen policisty do cely do [Anonymizováno], do kde si jej večer manželka mohla vyzvednout. Žalobce byl obviněn ze zmanipulování zakázek pro [právnická osoba], hrozil mu několikaletý trest odnětí svobody a vysoký peněžitý trest v řádu milionu korun, což by pro rodinu bylo likvidační. Žalobce velmi úkorně prožíval své trestní stíhání, má velmi vysoký morální kredit, nyní s ním bylo jednáno jako zločincem. Pod vlivem trestního stíhání žalobce přestal podnikat, protože již na podnikání nestačil, byl schopen se soustředit pouze na jednu věc, a to svou obhajobu. Pod vlivem dlouhodobého stresu rovněž došlo k onemocnění manželky. Žalobce z důvodu trestního stíhání začal chodit na terapie a užívat léky, žil od jednoho výslechu k druhému, od jednoho stání u soudu k druhému a rodina pouze doufala, že vše brzy skončí. Do té doby byl žalobce veselý, společenský, empatický člověk, který pomáhal přátelům a měl rád společnost. V průběhu trestního stíhání se zcela změnil, uzavíral se do sebe, vyhýbal se společnosti, nenáviděl jakýkoliv hluk, nevydržel na místech s větší kumulací lidí, přestal provozovat své koníčky jako jízdu na kolech a na lyžích a začal chovat včely. Rovněž došlo k tomu, že manželé oddělili své ložnice, neboť manžel trpěl pláčem a výkřiky ze spaní, měl černé můry. Žalobce s manželkou se snažili nezatěžovat své rodiče a dceru informacemi ohledně průběhu trestního stíhání, neboť tito o ně měli strach. Informace o trestním stíhání žalobce se rozšířila mezi přáteli i pracovními kolegy, někteří z přátel, například pan [jméno FO], s rodinou žalobce přerušil kontakt, neboť trestní stíhání bylo medializováno a nechtěl být s nimi spojován. Žalobce velmi těžce nesl odvolání z funkce vedoucího odboru. Žalobce spolu s rodinou prodal dům, aby měl na všechny možné výdaje, neboť již neměl energii na provozování podnikání, což bylo jeho vedlejším příjmem a musel hradit vysoké výdaje za advokáty. Zároveň měli dceru na studiích. Došlo tak rovněž k tomu, že manželka přestala provozovat cukrárnu v daném domě a hledala si nové zaměstnání. Mezi manželi docházelo k neshodám z důvodu dlouhodobého stresu a změny chování žalobce, kdy manželka například chtěla, aby žalobce s ní mluvil, chodil s ní ven a toto prostě z jeho strany nebylo možné. Několik kolegů v zaměstnání s žalobcem zůstalo, dodnes si ho váží jako odborníka. Ostatní mu trestní stíhání dávali tzv. sežrat, dívali se na něho skrz prsty. Po skončení trestního stíhání byl žalobce znovu jmenován na pozici vedoucího, ale do dnešního dne má velký problém v pondělí odejít do práce, v průběhu neděle již začne trpět stresem z toho, že musí znovu mezi lidi. Po práci se domů žalobce vrací stále vyčerpaný a věnuje se včelám. Rodina se velmi těšila na to, až bude vynesen zprošťující rozsudek, když k tomuto došlo, rodině se ulevilo, ale zároveň čekala nějakou satisfakci za prožitá léta hrůzy a tato kompenzace nepřišla. U žalobce se projevovaly depresivní nálady a nespavost, byly mu zvyšovány léky. Rodina žalobce je dodnes v Říčanech brána za rodinu s negativním puncem.

29. Z výslechu svědka [jméno FO], [Anonymizováno] [právnická osoba], soud zjistil, že tento zná žalobce pouze z pracovního prostředí, kdy s ním spolupracoval a komunikoval ohledně investic fakulty. Svědek v rámci trestního stíhání žalobce vystupoval rovněž v pozici svědka, s kauzou je obeznámen, bylo mu známo, že žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání podvodu. Svědek ve své funkci skončil v únoru 2014. Žalobce zná z doby před zahájením trestního stíhání a z počátku trestního stíhání. Svědek považuje žalobce za jednoho z nejschopnějších lidí, měl výbornou pověst a byl brán za profesionála. Po zahájení trestního stíhání pověst žalobce v pracovním prostředí utrpěla, žalobce byl zpochybňován, proběhla medializace kauzy, celá situace byla rovněž probírána i v neformální komunikaci mezi akademiky na univerzitě. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání sesazen z pozice vedoucího. Svědek pozoroval u žalobce změnu chování, který do té doby byl energickým člověkem při řešení věcí a trestní stíhání pro něj bylo psychickým nárazem, dostal se do pracovního útlumu a po roce 2014 svědek zůstal na univerzitě jako vyučující. Informace ohledně skončení trestního stíhání žalobce se rovněž po univerzitě rozšířila. Mezi vedoucími pozicemi na univerzitě byl denně šířen přehled toho, co se o univerzitě v médiích napsalo. Rovněž se tak šířila i informace o trestním stíháním. Kauza na univerzitě žila vlastním životem. Někteří zaměstnanci mají o jednání žalobce stále pochybnosti.

30. Z výslechu svědkyně [jméno FO], kolegyně, soud zjistil, že tato se z nás žalobcem z pracovního prostředí na [právnická osoba]. Svědkyně působí na univerzitě od roku 2004. Dodnes je obeznámena s trestním stíháním žalobce i s tím, že mu hrozil vysoký trest odnětí svobody a vysoký peněžitý trest. Svědkyně popsala, že žalobce před zahájením trestního stíhání pracoval na pozici vedoucího odboru výstavby. Po zásahu policie byl odvolán z manažerské funkce vedoucího. Na jeho místo nastoupila jako zástup kolegyně, která dlouhodobě o jeho místo usilovala a žalobce nadále působil jako běžný zaměstnanec odboru výstavby. Pro kolegy v práci bylo trestní stíhání žalobce naprostým šokem, žalobce byl považován za bezúhonného člověka a velkého odborníka, byl velmi ochotný a nápomocný. Zásah policie probíhal rovněž v kanceláři žalobce. Informace se šířily po budovách univerzity. Všichni se chodili ptát, co se děje. Žalobce byl v té době v produktivním věku a profesně rostl. Trestní stíhání jeho život zničilo. Z důvodu trestního stíhání se žalobce nemohl účastnit žádných zahraničních stáží, ani výběrového řízení, nemohl působit v žádné komisi. Byla to pro něj velice těžká situace, trpěl velkým stresem a zcela změnil své chování, byl výbušný, stěžoval si na bolesti hlavy, styděl se před lidmi, nechtěl nikam chodit. Dříve žalobce organizoval různé pracovní oslavy, chodil s kolegy do restaurací a podobně. Všechny tyto situace skončily, neboť i kolegové se jej začaly stranit. Uvedené profesní příležitosti jsou vyhrazeny k pozici vedoucího. Dále žalobce začal trpět výpadky paměti, jeho stav se postupně zhoršoval. Odvolání z funkce vedoucího mělo rovněž dopad na finanční stránku žalobce, kdy došlo ke snížení jeho odměn. Žalobce byl pod velkým tlakem, byl agresivní a vznětlivý. Trestní stíhání žalobce se neustále propíralo v tisku, v televizi i tiskový odbor univerzity rozesílal zprávy ČTK, v nichž se mluvilo o žalobci a o jeho trestním stíháním. O skončení trestního stíhání však tiskový odbor univerzity neinformoval. Na pozici vedoucího namísto žalobce nastoupila kolegyně, která o tuto pozici dlouhodobě usilovala, což rovněž mělo vliv na situaci žalobce, neboť ona mu dávala nejtěžší úkoly, a on tyto úkoly musel za ni zvládat a trpěl velikým stresem. Svědkyně ze své pozice má přehled o všech úkolech svých kolegů, neboť zpracovává jejich materiály. Pověřená vedoucí poté, co se žalobce vrátil na své místo vedoucího, odešla a byl jí zřízen nový odbor.

31. Z výslechu svědkyně [jméno FO], přítelkyně žalobce, soud zjistil, že tato věděla, že žalobce je trestně stíhán a hrozí mu vysoký trest odnětí svobody a vysoký peněžitý trest. Trestní stíhání trvalo zhruba 10 let. Svědkyně se s rodinou žalobce vídala před jeho trestním stíháním, chodila k nim na návštěvu. V průběhu trestního stíhání, když chodila na návštěvu k rodině žalobce, tak tento se většinou vytratil, nebo se vůbec neukázal, začal se stranit. Nechtěl o celé situaci mluvit, byla mu nepříjemná. Trestní stíhání žalobce mělo rovněž negativní vliv na psychiku jeho manželky. Žalobce po dobu trestního stíhání nebyl schopen komunikovat ani s blízkými přáteli, byl velmi nervózní, vyzařuje z něho strach a stydlivost. Došlo rovněž v průběhu trestního stíhání k narušení manželství žalobce s jeho manželkou, neboť v rodině panovala zvláštní atmosféra, nebylo možné předvídat, jakým způsobem bude žalobce reagovat. Žalobce začal rovněž navštěvovat lékaře a řešit své zdravotní problémy. Rodina žalobce byla v [Anonymizováno] známá, jeho manželka byla brána za přátelský typ, stýkala se se spoustou lidí. Poté, co se trestní stíhání žalobce objevilo v médiích, ji někteří přestali zdravit. Žalobce byl v souvislosti s trestním stíháním sesazen ze své vedoucí pozice, kterou po dlouhou dobu budoval.

32. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek byl sousedem a známým žalobce ve [Anonymizováno] do doby, než žalobce s rodinou prodal dům s cukrárnou a z oblasti se odstěhoval. Svědek byl dobrým kamarádem žalobce, často navštěvovali jejich cukrárnu, společně grilovali. Svědek neví podrobnosti ohledně trestního stíhání žalobce, je mu však známo, že k němu domů vlítla zásahová jednotka a odvedla žalobce a žalobce se dostal do velkých problémů. Toto se na vesnici neutajilo a bylo to nepříjemné pro celou jeho rodinu. Do doby zahájení trestního stíhání se žalobce se svědkem vídali každý den. Následně mezi nimi zavládla vypjatá atmosféra, žalobce se za trestní stíhání styděl, uzavřel se do sebe, přestal vyhledávat společnost, sousedé se na něho dívali skrz prsty, o všem se po vesnici mluvilo. Nebylo to nic příjemného pro žalobce ani pro svědka a jeho rodinu. Postupem času se žalobce se svědkem stýkali méně a méně, až toto ustalo. Trestní stíhání žalobce zasáhlo, došlo ke změně jeho chování. Do té doby byl velmi veselý, účastnil se akcí, některé i pořádal. Byl extrémně slušný člověk. Trestní stíhání žalobce zasáhlo zejména psychicky, nikdo z jeho okolí nevěděl, jak má na trestní stíhání žalobce reagovat. Žalobce byl na vesnici dehonestován poté, co žalobce s rodinou dům prodal a odstěhoval se, situace na vesnici utichla.

33. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Posuzované trestní řízení žalobce trvalo od 8. 1. 2013, kdy bylo žalobci předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro podvod spáchaný ve formě spolupachatelství, do 9. 9. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek podle § 226 písm. b) trestního řádu, tj. celých 6 let a 8 měsíců. Žalobci hrozila trestní sazba 5-10 let a peněžitý trest, bylo vážně zasaženo do osobního i profesního života žalobce. Trestním stíháním bylo poškozeno též dobrého jméno, čest, důstojnost a pověst bezúhonného žalobce. Žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu, a obavy žalobce v tomto směru byly reálné. Žalobce měl kromě toho strach o finanční budoucnost i s ohledem na požadovanou náhradu škody. Medializace případu prohlubovala újmu žalobce, žalovaná ji sice nevyvolala, ale mohla ji předpokládat s ohledem na závažnost obvinění. Žalovaná se na druhou stranu nedopustila při informování veřejnosti o případu žalobce žádných excesů. Žalované lze klást k tíži zahájení a vedení trestního stíhání, což vrhlo na žalobce jako obviněného negativní světlo, poškodilo pověst žalobce na významně dlouhou dobu a zasahovalo tak do jeho osobního a profesního života, kdy došlo zejména k odvolání z [Anonymizováno], který byl [Anonymizováno] působil od roku 1990. V důsledku uvedeného došlo rovněž k finančním dopadům na chod rodiny, žalobce byl dne [datum] přeřazen po dobu trestního stíhání na pozici referenta s nižším platem, přišel o měsíční příplatek za vedení ve výši [částka] a část odměn. Odměny žalobce za 4. čtvrtletí roku 2012 činily 50 000 Kč a žalobce v tomto období pobíral příplatek za vedení, za 56 hodin ve vedoucí pozici v lednu 2013 byl žalobci vyplacen příplatek za vedení ve výši [částka]. Žalobce za dobu trestního stíhání obdržel odměny ve výši 1 010 000 Kč a nově jmenovaná kolegyně na pozici vedoucí odboru obdržela za stejné období odměny ve výši 1 343 000 Kč. Do pozice vedoucího byl žalobce opět jmenován po skončení trestního stíhání v říjnu 2019. Soud vyzdvihuje zásah do profesní pověsti žalobce, který byl před zahájením trestního stíhání činný na [Anonymizováno]. Žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil radost ze života, pociťoval únavu, byl neklidný a nesoustředěný, trpěl poruchami spánku, výpadky paměti, úzkostmi a psychickými problémy, došlo k narušení jeho výkonnosti v zaměstnání a v důsledku dlouhotrvající masivní stresové zátěže došlo ke změně chování žalobce, kdy v důsledku stresu způsobeného trestním stíháním u něho dochází ke střídání nálad, podrážděnosti a výbušnosti. Žalobce se začal stranit lidí a změnil způsob trávení volného času. Dříve jej trávil aktivně na společenských akcích a dovolených s rodinou, nyní je raději sám a začal se věnovat včelařství a chovu ovcí. Došlo k narušení kontaktu s přítelem [jméno FO] a jeho rodinou ve [Anonymizováno], o trestním stíhání žalobce se v okolí vědělo. U žalobce v důsledku trestního stíhání došlo až ke vzniku poruchy přizpůsobení, téměř po celou dobu trestního stíhání byl žalobce léčen s psychickými problémy. Léčba pokračuje až do současnosti. Zdravotní prognóza žalobce je nejistá, i po skončení trestního stíhání onemocnění progreduje. Znalkyně ocenila bolestné ve výši 400 bodů a dále dospěla k závěru, že žalobce má nárok rovněž na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 2 250 bodů s tím, že hodnota jednoho bodu činí 120 Kč podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobce docházel na psychologické konzultace k [tituly před jménem] [jméno FO] v období od listopadu 2015 do ledna 2016, za které uhradil částku 4x 700 Kč. V soužití s manželkou docházelo k neshodám, manželka byla rovněž pod velkým tlakem, manželé mají oddělené ložnice. Žalobce z důvodu nedostatku energie přerušil vedlejší podnikatelské aktivity, z nichž měl vedlejší příjem, a věnoval se pouze své obhajobě. Rodina se přestěhovala, aby unikla dehonestaci v okolí bydliště. Zapomenout nelze ani zajištění osoby žalobce v úvodu trestního stíhání po dobu mnoha hodin za účasti manželky a dcery žalobce, kdy žalobce zkolaboval, byl ošetřen v nemocnici a následně byl eskortován policií. Vedle domovní prohlídky byla provedena rovněž prohlídka kanceláře žalobce na UK. Žalované nelze klást k tíži způsob, jakým média referovala o případu, kdy došlo i ke zveřejnění jména žalobce, ani předsudečné jednání třetích osob v [Anonymizováno] a okolí žalobce a ani výběr drahého právního zástupce žalobce. Žalobce spolu s manželkou pronajímali od roku 2010 část rodinného domu ve [Anonymizováno], v září roku 2013 začali pronajímat celý dům za měsíční nájemné [částka], který v průběhu trestního stíhání v červnu 2016 prodali. [Anonymizováno] dne 26. 11. 2013 nebyl předán trestní spis k nahlížení, nemohl tak vidět založenou emailovou korespondenci žalobce, která byla policejním orgánem shromážděna v rámci vyšetřování. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároků žalobce žalobci přiznala na nákladech obhajoby částku 246 114 Kč a částku 100 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání (pozn.- předmětem řízení je pouze zákonné příslušenství z přiznaného plnění). Dále byla žalobci přiznána rovněž náhrada nákladů vynaložená za znalecký posudek v částce 58 080 Kč (pozn. – není předmětem řízení). V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění shora.

34. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností, nehodnotil důkazy duplicitní k provedenému trestnímu spisu.

35. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále rovněž jen „OdpŠk), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

37. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

40. Podle § 3079 o. z. odst. 1 právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů; dle odst. 2 nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

41. Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. se při škodě na zdraví jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění; podle odst. 2 pak Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. Ministerstvo zdravotnictví tyto podmínky upravilo vyhláškou č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

42. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

43. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

44. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně.

45. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobci [datum] bylo vydáno ve vztahu k žalobci nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku rozsudku ze dne [datum], kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestním činem, nutno považovat právě shora uvedené [datum], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání trestného činu podvodu, když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným rozsudkem.

46. Výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde existuje odpovědnostní titul.

47. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující ušlý výdělek žalobce, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 857 521 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za důvodnou.

48. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným (NS sp. zn. 30 Cdo 2385/2014, 25 Cdo 4313/2008, 25 Cdo 3586/2006, 25 Cdo 2857/2005). Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

49. U nároku na ušlý výdělek musí poškozený nejprve tvrdit a prokázat, že mu požadovaný výdělek v příčinné souvislosti s trestním stíháním skutečně ušel, resp. že u něho nedošlo k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh událostí očekávat, následně musí prokázat skutečnou výši. Žádnou fikci ani domněnku existence ušlého výdělku zákon č. 82/1998 Sb. nestanoví.

50. Pracovní poměr žalobce se řídí zákoníkem práce. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí (4. čtvrtletí roku 2012), není-li stanoveno jinak (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Žalobce odpracoval více něž 21 dnů za předchozí kalendářní období.

51. Z provedeného dokazování má soud zejména z výpovědí svědků, výplatních lístků, sdělení UK a dokumentů týkajících se pracovního poměru za zjištěné, že nebýt škodní události (trestního stíhání žalobce), tak by se majetkový stav žalobce zvýšil. Žalobce je od roku 1990 zaměstnán na [Anonymizováno], postupně se vypracoval a byl považován za odborníka s vynikajícími výsledky. Před zahájením trestního stíhání žalobce zastával pozici vedoucího odboru výstavby a jediným důvodem, pro který byl dva dny po zahájení trestního stíhání a provedení prohlídky v jeho kanceláři na [Anonymizováno] dne 10. 1. 2013 odvolán ze své funkce a zařazen na pozici referenta odboru, bylo jeho trestní stíhání. Toto převedení mělo trvat a skutečně trvalo do doby pravomocného skončení trestního řízení, zpět do funkce vedoucího byl žalobce jmenován deset dnů po pravomocném skončení trestního stíhání dne 19. 9. 2019 (s nástupem ke dni 1. 10. 2019). Jinými slovy, nebýt trestního stíhání žalobce by dále působil na pozici vedoucího odboru, za což by mu v období od 10. 1. 2013 do 30. 9. 2019 náležel měsíční příplatek za vedení ve výši 6 500 Kč. Žalobci tak ušla částka 524 521 Kč (4 521 Kč za zbylé dny v měsíci lednu 2013 + 520 000 Kč za měsíce únor 2013 - září 2019).

52. Dále žalobci ušla i část odměn, která je spojena s výkonem funkce vedoucího. V tomto směru bylo prokázáno výplatními lístky a sdělením UK, že žalobce za 4. čtvrtletí 2012 obdržel na odměnách částku 50 000 Kč, za dobu trestního stíhání obdržel částku 1 010 000 Kč a že výše odměn kolegyně, která jej na vedoucí pozici po celou dobu žalobcova trestního stíhání zastupovala, činila za dobu trestního stíhání žalobce částku 1 343 000 Kč. Při stanovení ušlé odměny je nutno vedle průměrné výše pohyblivé složky odměn žalobce před zahájením trestního stíhání přihlédnout i k výši odměn kolegů na stejné pozici (NS sp. zn. 30 Cdo 1156/2020).

53. Průměrná výše odměn žalobce za čtvrtletí předcházející trestnímu stíhání činila 16 667 Kč měsíčně (50 000/3), po dobu trestního stíhání činila průměrná výše odměn žalobce nižší částku, a to 12 625 Kč měsíčně (trestní stíhání trvalo 80 měsíců – 1 010 000/80). Oproti tomu kolegyně žalobce, která zastávala pozici vedoucí odboru na místo žalobce a odvedla stejnou práci, jakou by odvedl žalobce nebýt odvolání z důvodu trestního stíhání, pobírala odměny v průměrné výši 16 788 Kč (1 343 000/80). Průměrná výše odměn, kterou pobíral žalobce před zahájením trestního stíhání, je s odměnou zastupující kolegyně plně srovnatelná. Žalobce byl ve svém zaměstnání dlouhodobě pozitivně hodnocen, pravidelně dosahoval nenárokových složek platu a lze tak důvodně předpokládat, že by i v období trestního stíhání, kdyby i nadále vykonával pozici vedoucího odboru, pobíral odměny, když jeho zaměstnavatel měl k dispozici tyto finanční prostředky a plně je využil na odměny kolegyně, kterou byla pracovní pozice vedoucího odboru obsazena. Soud proto dospěl k závěru, že žalobci ušla částka 333 000 Kč (1 343 000 – 1 010 000) na odměnách.

54. Lze tak shrnout, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce došlo ke vzniku ušlého výdělku v celkové výši 857 521 Kč. Jelikož žalovaná na tomto nároku žalobci neplnila ničeho, soud žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalobci spolu se zákonným příslušenstvím ode dne 13. 6. 2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do zaplacení.

55. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody představující ušlé nájemné žalobce, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 800 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za nedůvodnou.

56. Z provedeného dokazování zejména z nájemní smlouvy a smlouvy o prodeji a výslechů žalobce a svědků má soud za zjištěné, že žalobce spolu se svou manželkou vlastnili dům ve [Anonymizováno], který částečně pronajímali od roku 2010. V září roku 2013 začali pronajímat celý dům za měsíční nájemné 20 000 Kč. Dům v průběhu trestního stíhání v červnu 2016 prodali. Žalobce spolu s rodinou čelil v okolí dehonestaci z důvodu svého trestního stíhání, došlo k poklesu příjmů rodiny z důvodu odvolání žalobce z funkce vedoucího odboru výstavby UK pro jeho trestní stíhání, z důvodu ukončení provozování cukrárny manželky a z důvodu, že žalobce neměl pro trestní stíhání energii na provozování podnikání, z čehož mu do té doby plynul vedlejší příjem. Žalobce byl v trestní věci zastoupen obhájcem, kterému musel hradit odměnu za zastupování, a dle žalobních tvrzení musel dům prodat, aby měl na úhradu vysoké odměny obhájce a chodu rodiny.

57. Důvodem ztráty příjmu z pronájmu domu však nebylo samotné trestní stíhání žalobce, ale jeho vlastní rozhodnutí a rozhodnutí jeho manželky přistoupit k prodeji domu a opustit [adresa]. Namísto příjmu z nájmu byl žalobci a jeho manželce uhrazen příjem z prodeje domu. Jinými slovy bylo volbou žalobce dům prodat, stejně tak mohl žalobce řešit pokles příjmů jiným způsobem – např. pokračovat v pronájmu domu a vzít si půjčku, upravit podmínky úhrady odměny právního zastoupení, zvolit si jiného (levnějšího) právního zástupce, požádat o bezplatnou obhajobu (v případě osvědčení nedostatku finančních prostředků na obhajobu je obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu či za sníženou odměnu dle trestního řádu). Přestože soud rozumí tomu, že žalobce subjektivně vše, co činil v době probíhajícího trestního stíhání, považoval za důsledek trestního stíhání, stát za uvedené jednání žalobce, které bylo v jeho diskreci a rozhodnout se mohl mnoha způsoby i z důvodů nijak nesouvisejících s trestním stíháním, neodpovídá. Zároveň soud poukazuje na přiznané odškodnění za vynaložené obhajné, za ušlý výdělek, za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním a vzniklou škodu na zdraví, v rámci těchto nároků byl mj. zohledněn pokles příjmů, dopady do profesní sféry žalobce a úhrada nákladů právního zastoupení.

58. Lze tak shrnout, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce nedošlo ke vzniku ušlého nájemného, proto soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. zamítl.

59. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nezákonným trestním stíháním, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 400 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou. Mezi účastníky řízení byla sporná pouze forma odškodnění, tedy zda žalobci náleží další finanční zadostiučinění nad poskytnutou částku 100 000 Kč žalovanou či nikoliv.

60. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

61. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

62. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

63. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

64. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za zločin podvodu, kterého se měl dopustit v souvislosti se zaměstnáním na [Anonymizováno]. Za tento trestný čin žalobci hrozila trestní sazba v trvání 5 až 10 let. Žalobce byl osobou bezúhonnou, s ohledem na právní kvalifikaci skutku a rozsah tvrzené způsobené škody však lze uvažovat o uložení spíše trestu nepodmíněného odnětí svobody. Žalobce nebyl trestně stíhán pro závažnější trestný čin jako by tomu bylo např. u trestných činů sexuálních nebo proti životu a zdraví. Žalobce se trestní stíhání hluboce dotýkalo. Žalobci svědčí i příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 6 let a 8 měsíců, což je délku nepřiměřená, za kterou však žalobci je přiznáno samostatné odškodnění. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze již poskytnuté zadostiučinění považovat za dostatečné.

65. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce, výslechu svědků a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

66. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem dostatečně nereflektuje, že medializaci případu nelze klást bez dalšího k tíži žalované, která je samozřejmě povinna vyšetřit, zda došlo ke spáchání trestného činu, a že žalované rovněž nelze klást k tíži ono předsudečné jednání třetích osob (blíže k tomu NS 30 Cdo 4879/2015), kdy došlo ze strany tiskového odboru UK k šíření informací v rámci UK o trestním stíhání.

67. Také je vhodné připomenout, že výše zadostiučinění musí sice vystihovat závažnost zásahu do morální integrity žalobce, tu však s ohledem na nemajetkovou povahu nelze nikdy zcela vyvážit penězi.

68. Zásah do pověsti žalobce (zejména profesní) lze pak označit za zcela zásadní a vážnější byly i projevy v osobním životě žalobce, kdy v důsledku vytrpěného stresu došlo k poměrně razantní změně chování. Z aktivního a společenského žalobce se stal člověk uzavřený, stranící se lidí, nervózní a podrážděný. Žalobce byl unavený z nedostatku spánku a měl problémy se soustředit na své úkoly a být oporou rodině. Průběh trestního stíhání, zejména provedenou domovní prohlídku před zraky své manželky a dcery, v rámci které žalobce zkolaboval, zadržení a prohlídku kanceláře na UK[Anonymizováno] které byli přítomní pracovní kolegové žalobce, žalobce vnímal velmi úkorně. Silné byly i obavy o zajištění finančního chodu rodiny, došlo např. k omezení rodinných dovolených. Pokud jde o profesní dopady, je nutné poukázat na zastavení profesního růstu, kdy došlo z důvodu trestního stíhání k odvolání žalobce z pozice vedoucího odboru výstavby, s čímž došlo ke znemožnění účasti v porotách architektonických soutěží a v komisích hodnotících rekonstrukce. Žalobce byl dehonestován v zaměstnání i ve svém okolí, necítil se nikde dobře, rodina se proto přestěhovala. V soužití s manželkou docházelo k neshodám, manželka byla rovněž pod velkým tlakem, musela se sama starat o chod domácnosti, neboť žalobce měl energii pouze na vedení své obhajoby, přerušil i své vedlejší podnikatelské aktivity, a manželé oddělili své ložnice. Rodina žalobce podporovala a věřila v jeho nevinu.

69. Prokázané zásahy v podobě poškození zdraví žalobce v důsledku trestního stíhání v souladu s konstantní judikaturou představují nárok se samostatným skutkovým základem, který se neodškodňuje v režimu náhrady nemajetkové újmy dle § 31a OdpŠk. Žalobce v řízení takový samostatný nárok na náhradu škody na zdraví uplatnil a soud jej posoudí samostatně.

70. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

71. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 72. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí, které navrhl žalobce a žalovaná, a tyto doplnil o další dva případy poškozených ze stejného trestního stíhání. Již zde je vhodné vyzdvihnout, že není bližších případů než odškodnění spoluobviněných, kteří byli posazeni na stejnou lavici obžalovaných jako žalobce a objektivně je tak jejich pozice do značné míry podobná.

73. Jedná se věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 85/2020 s odškodněním 100 000 Kč, kdy byl poškozený stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a hrozil mu trest odnětí svobody od dvou do deseti let ve shodném nezákonném trestním řízení, které trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozený trpěl stresem, byl nervózní, nekoncentrovaný, nemohl se soustředit, špatně spal a měl obavy z odsouzení. V manželském životě byla s manželkou horší komunikace, avšak situaci zhoršilo i to, že manželce zemřela maminka. V té době poškozený pracoval a nadále pracuje u znaleckého ústavu, přičemž v souvislosti se svým trestním stíháním se nemohl podílet na zpracování některých znaleckých zakázek. V těchto zakázkách jej tedy zastoupil někdo jiný (jiný pracovník). Objednatelům poškozený sděloval, že je proti němu vedeno trestní stíhání, v této souvislosti však přišel jen o velmi malé množství zakázek. Jinak nezaznamenal žádné negativní reakce ze strany kolegů či objednatelů zakázek, ani sousedé či jeho přátelé se z důvodu jeho trestního stíhání vůči němu negativně nevymezovali, vztahy mezi nimi narušeny nebyly. Nejhůře z trestního stíhání pociťoval domovní prohlídku, protože do jeho domu vtrhlo dvanáct policistů, přičemž čtyři měli samopaly. V domě mu policisté nasadili pouta. Poté byl poškozený zadržen a odvezen na služebnu policie a byl propuštěn. Věc byla medializována. Výše uvedené soudy hodnotily tak, že nedošlo k zásadnímu morálnímu narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době jeho trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. Medializace případu byla shledána jako prostý důsledkem zásady veřejnosti, takže zveřejnění obecných poměrů projednávané věci nelze přičítat k tíži státu. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, zadržením s eskortou, některými projevy stresu z trestního stíhání (nervozita, špatný spánek, obavy z odsouzení) a narušením rodinného života, samozřejmě medializací shodného případu. Případ žalobce je obecně více závažný, neboť mu hrozila trestní sazba v délce 5 – 10 let, profesní zásahy žalobce byly mnohem intenzivnější než u poškozeného a jako více intenzivní soud hodnotí i projevy v osobnostní sféře, které u žalobce přešly ve výraznější změnu prožívání a chování. Žalobce též v okolí i v zaměstnání zaznamenal rezervovanější postoj. Konečně soud ve shodě s dalšími rozhodnutími vyšších soudů přeci jen medializaci případu se zveřejněním jména žalobce zohlednil oproti srovnávanému případu, neboť ji nelze bez dalšího jen pominout (viz další srovnávaný případ). S ohledem na vyšší závažnost případu žalobce má soud za to, že zadostiučinění v projednávané věci může být i se zohledněním nepřiměřené délky trestního stíhání maximálně trojnásobkem zadostiučinění poškozeného, neboť jakékoliv vyšší zadostiučinění by popíralo objektivní povahu nemajetkové újmy a vedlo by k zjevné nespravedlnosti, kdy poškození stejným trestním stíháním s poměrně dosti jednotícími prvky by dostaly razantně různá odškodnění. Těmto požadavkům vyhovuje částka 240 000 Kč přiměřeného zadostiučinění pro žalobce.

74. V případě poškozené odškodněné v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 27/2020 částkou [částka] [Anonymizováno] uvádí, že shodné nezákonné trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozená byla ohrožena trestem odnětí svobody v trvání od 2 do 10 let. Poškozená byla bezúhonná. I zde bylo shledáno, že byla ohrožena citelnou sazbou s možností uložení nepodmíněného trestu. Byly shledány také obtíže, nepohodlí, stres a další nežádoucí účinky spojené s nezákonným trestním stíháním. Věc byla masivně medializována, k čemuž odvolací soud přihlédl, neboť měl za to, že i takové zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného stíhat. Poškozená se setkala s negativními reakcemi a nežádoucímu zájmem na pracovišti, což bylo umocněno tím, že pracovala ve státní sféře na Ministerstvu vnitra, Policejním prezidiu ČR, kde je předpokladem výkonu takového zaměstnání čistý morální kredit, tedy bezúhonnost, čestnost, spolehlivost. V tomto zaměstnání skončila na vlastní žádost, pohnutky, které ji k tomu vedly, byly posouzeny v rámci zásahů do lidské cti a důstojnosti. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, negativními projevy v osobnostní sféře (obtíže, nepohodlí, stres). Případ žalobce je shodný medializací případu, kdy soud má rovněž za to, že v omezené míře lze zohlednit, když se jedná o faktor prohlubující újmu obou poškozených. Oba poškození se reálně hrozili uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Případ žalobce je závažnější trestní sazbou a méně závažnější výrazně negativním náhledem okolí na obvinění poškozené dané působením poškozené na Ministerstvu vnitra, Policejním prezidiu ČR. Jedná se o citlivé profesní zařazení poškozené. Případ žalobce je závažnější profesním dopadem v podobě odvolání z funkce vedoucího odboru a zastavením profesního růstu, zadržením s eskortou, rodinnými zásahy a intenzivnějšími osobnostními zásahy v podobě změny chování. Případ žalobce tak soud obecně hodnotí jako závažnější. Vzhledem k tomu, že osobnostní zásahy jsou hlavním kritériem při vyhodnocení výše přiměřeného zadostiučinění má soud za to, že částka zadostiučinění pro žalobce by i při zohlednění nepřiměřené délky trestního stíhání neměla převyšovat dvojnásobek srovnávaného případu, který je více závažný než předchozí případ 28 C 85/2020. Opětovně zde platí, že i když má soud újmu žalobce za intenzivnější jedná se o trestní stíhání s jednotícími prvky a není žádoucí ani spravedlivé, aby se žalobci dostalo razantně vyššího odškodnění, které by bylo v hrubém nepoměru vůči spoluobviněným. Výše uvedeným kritériím vyhovuje částka 240 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání, která je ještě porovnatelná s oběma případy spoluobviněných žalobce, kdy při zohlednění nepřiměřené délky (60 000 Kč) se jedná o částku dvojnásobnou srovnávaného případu.

75. V případě poškozeného odškodněného v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 121/2020 částkou 240 000 Kč soud uvádí, že shodné nezákonné trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let, byl stíhán pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Poškozený byl bezúhonný. I zde bylo shledáno, že byl ohrožen citelnou sazbou s možností uložení nepodmíněného trestu. Byly prokázány vážné zásahy do osobního a profesního života, kdy poškozený byl činný v oblasti práva s lukrativním výdělkem, a poškození dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti. U poškozeného došlo k razantní změně chování, kdy z veselého optimisty se stal člověk uzavřený, bez chuti do života, posmutnělý, unavený. Poškozený rovněž trpěl poruchami spánku a byl 1 měsíc omezen zajištěním finančních prostředků, což řešil půjčkami od přátel, a byl zadržen a eskortován. Věc byla masivně medializována, k čemuž soud přihlédl, neboť měl za to, že i takové zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného stíhat. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, negativními projevy v osobnostní sféře (obtíže, nepohodlí, stres, změna chování) i profesními dopady, zadržením s eskortou. Případ žalobce je shodný medializací případu, kdy soud má rovněž za to, že v omezené míře lze zohlednit, když se jedná o faktor prohlubující újmu obou poškozených. Oba poškození se reálně hrozili uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Případ žalobce je lehce závažnější trestní sazbou a rodinnými dopady, méně závažný absencí zajištění finančních prostředků. Soud je přesvědčen, že oba případy jsou shodně závažné a toto rozhodnutí je nejvhodnější ke srovnání. Opětovně zde platí, že se jedná se o trestní stíhání s jednotícími prvky a není žádoucí ani spravedlivé, aby se žalobci dostalo razantně vyššího odškodnění, které by bylo v hrubém nepoměru vůči spoluobviněným. Výše uvedeným kritériím vyhovuje částka 240 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání.

76. Pokud jde o případy, které ke srovnání navrhl žalobce, jedná se o případy vedené u zdejšího soudu po sp. zn. 29 C 207/2017, 15 C 199/2021 a 25 C 218/2017. Dle názoru soudu se nejedná o tak podobné případy jako jsou případy odškodnění spoluobviněných žalobce, kteří čelili shodnému trestnímu stíhání. Soud proto v rámci stručnosti shrnuje při srovnání pouze to nejpodstatnější.

77. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017 trvalo trestní stíhání 5 let a 3 měsíce, poškozený byl stíhán pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby a hrozil mu trest odnětí svobody v délce 2-8 let. Povaha trestního stíhání způsobila značné společenské odsouzení poškozeného, který se měl činu dopustit jako primátor města v rámci výkonu své pravomoci. Trestní stíhání zasáhlo veškeré sféry života poškozeného, byly prokázány dopady do osobní, profesní, rodinné i společenské sféry, poškození cti a pověsti v celorepublikovém měřítku. Věc byla značně medializovaná. Z důvodu nevratného zásahu do politické kariéry senátora a do politické kariéry na regionální úrovni, kdy do té doby politicky úspěšnému poškozenému z důvodu trestního stíhání nebylo umožněno znovu kandidovat ve volbách, bylo přiznáno odškodnění ve výši 1 102 500 Kč. Tento případ se dle názoru soudu ke srovnání nehodí pro specifické postavení poškozeného v politické sféře ovlivňující zásadním způsobem intenzitu a prokázané dopady do sféry poškozeného, kdy došlo k ukončení jeho úspěšné celostátní i regionální politické kariéry. Zásahy do sféry žalobce jsou v porovnání s tímto případem výrazně nižší intenzity.

78. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 199/2021 trvalo trestní stíhání 2 roky a 2 měsíce, poškozený byl stíhán pro zvlášť závažný zločin podvodu a hrozil mu trest odnětí svobody v délce 5-10 let a příp. náhrada škody v řádech několika set miliónů korun. Po celou dobu trestního stíhání byla zajištěna nemovitost poškozeného. Trestní stíhání mělo vliv na psychiku poškozeného a způsobilo obavy ekonomického charakteru umocněné tím, zda bude poškozený schopen se i nadále starat o svou matku, které bylo 90 let. Poškozený omezil pracovní aktivity, neměl dostatek energie na odborná témata, začal se vyhýbat lidem. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 170 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a hrozbou trestu, částečně změnou chování a obavami o finanční budoucnost, nikoliv délkou trestního stíhání, zadržením žalobce a prokázanými profesními dopady, které soud shledal u žalobce závažnější. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění vyšší.

79. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 218/2017 trvalo trestní stíhání 4 roky a 9 měsíců, poškozený byl stíhán pro pletichy při veřejné soutěži, zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku a hrozil mu trest odnětí svobody v délce až 10 let a příp. náhrada škody v řádech několika desítek miliónů korun. Věc byla masivně medializovaná. Byly prokázány profesní dopady, kdy z původně uznávaného státního úředníka na pozici ředitele odboru Úřadu vlády se skvělou pracovní pověstí a perspektivou kariérního vývoje po odchodu z funkce na pozici advokátního koncipienta renomované kanceláře, se poškozený stal zaměstnancem pro řadu zaměstnavatelů neakceptovatelným a nebyl ani způsobilý uspět jako samostatný advokát. V důsledku trestního stíhání poškozený nemohl řešit otázku zakládání rodiny a rodinného bydlení, byl v nejistotě ohledně finančního zajištění. Poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 400 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a hrozbou trestu a obavami o finanční budoucnost, nikoliv délkou trestního stíhání a zadržením žalobce, což je u případu žalobce závažnější. Dopady do profesní a rodinné sféry u poškozeného soud shledal závažnější než u žalobce, neboť poškozený nemohl navázat na výkon své profese a dopady do budování kariéry jsou tak závažnější. Rovněž zásah do rodinného života v podobě odkládání založení rodiny soud hodnotí za závažnější. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění cca o třetinu nižší.

80. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 240 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění v částce 100 000 Kč, proto jí soud uložil zaplatit žalobci rozdíl v částce 140 000 Kč spolu se zákonným příslušenstvím od 13. 6. 2020 do zaplacení, kdy se žalovaná dostala do prodlení, a ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I., II.).

81. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nesprávným úředním postupem policejního orgánu, který žalobce spatřoval v tom, že orgány umožnily [Anonymizováno] dne 26. 11. 2013 nahlédnout do trestního spisu, kde se nacházela policejním orgánem zajištěná soukromá korespondence žalobce s manželkou a [tituly před jménem] [právnická osoba] který byl žalobou uplatněn v celkové výši 10 000 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za nedůvodnou.

82. Z provedeného dokazování trestním spisem bylo zjištěno, že v rámci prověřování trestné činnosti policejní orgány shromažďovaly důkazy, a to včetně emailové komunikace schránky žalobce a stolního počítače. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, je úkolem orgánů opatřovat v přípravném řízení důkazy k tomu, aby bylo řádně vyšetřeno, zda došlo ke spáchání trestné činnosti či nikoliv. Veškeré získané důkazy musí být obsahem trestního spisu.

83. Dne 26. 11. 2013 byl ve věci vyslechnut za přítomnosti zástupců policejního orgánů a obhájců [Anonymizováno], svědkovi však nebyl v rámci tohoto úkonu předložen k nahlédnutí trestní spis, tento se ve výslechové místnosti vůbec nenacházel. Svědkovi byly předloženy pouze listiny, které sám vydal orgánům při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 8. 1. 2013 v sídle společnosti [právnická osoba]

84. Jelikož opatřené důkazy byly do spisu zařazeny správně a k tvrzenému nahlédnutí svědka do spisu vůbec nedošlo, nemohla žalobci v této souvislosti vzniknout žádná újma. Soud proto ve věci neshledal nesprávný úřední postup ani vzniklou újmu a nárok žalobce výrokem II. zamítl.

85. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody za způsobené poškození zdraví v důsledku trestního stíhání, který byl žalobou vymezen v částce 2 800 Kč za vynaložené náklady na psychoterapie, v částce 100 000 Kč za ztížení společenského uplatnění a v částce 1 000 000 Kč za jinou škodu na zdraví (újmu na zdraví, která se před účinností o.z. neodškodňovala), soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

86. Jak uvedeno výše soud zjistil, že žalobce trpí poruchou přizpůsobení klasifikovanou podle mezinárodní klasifikace označením F 43.2, tedy soud má za prokázaný vznik škody na zdraví u žalobce. Soud se proto dále zabýval otázkou příčinné souvislosti.

87. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, soud vyšel ze znaleckých závěrů posudku [Anonymizováno] výpovědi znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud z tohoto znaleckého závěru učinil zjištění, že dominantní příčinou vzniku tohoto onemocnění neurotického charakteru u žalobce je právě jeho trestní stíhání, kdy byl žalobce vystaven dlouhotrvající masivní stresové zátěži, kterou nebyl schopen přiměřeně zvládnout. Ze závěrů tohoto znalce se totiž jednoznačně podává, že nebýt tohoto trestního stíhání, pak by ke vzniku poruchy u žalobce nedošlo. Před zahájením trestního stíhání nebyly u žalobce shledány žádné duševní obtíže, provedená domovní prohlídka to pouze iniciovala a nebyla příčinou vzniku poruchy žalobce a ani nebyly znalcem zjištěny žádné jiné příčiny vzniku poruchy. Trestní stíhání tak bylo jednoznačně faktorem, který byl způsobilý onemocnění vyvolat, a sám jej také vyvolal. Další faktory probíhajícího trestního stíhání pak měly vliv na další rozvoj a proměny tohoto onemocnění.

88. Soud tedy v souladu se závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13 a I. ÚS 2283/17 uzavřel, že podstatnou příčinou vzniku poruchy přizpůsobení u žalobce bylo nezákonné trestní stíhání. Z provedeného dokazování pak má soud za zjištěné, že tato příčina byla určena s velmi vysokou mírou pravděpodobnosti dle jednoznačných závěrů znalce, že nebýt trestního stíhání, tak onemocnění žalobce nevznikne. Soud tak uzavírá, že má za prokázané, že onemocnění žalobce vzniklo v důsledku trestního stíhání.

89. Soud se proto dále zabýval výší nároku na náhradu újmy a majetkové škody žalobce.

90. Dle § 3079 odst. 1 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že odpovědnostním titulem pro odškodnění žalobce je shora uvedené usnesení policejního orgánu ze dne 8. 1. 2013, na jehož základě bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na toto přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z. postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. K důvodům, proč soud neaplikovat odst. 2 ust. § 3079 o.z. soud odkazuje níže.

91. Pokud jde o úpravu § 3079 o.z., pak dle této se může uplatnit o.z. za mimořádných důvodů zvláštního zřetele hodných, kdy s přímým odkazem na § 2 odst. 3 o.z. by setrvání na dosavadní úpravě (zákon č. 40/1964 Sb.) znamenalo rozpor s dobrými mravy, což by vedlo např. ke krutosti či bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění ve vztahu k dopadu na poškozeného. Jde přitom o náhradu nemajetkové újmy, nikoliv škody. Dle komentářové literatury pak toto dopadá např. na úmyslně způsobenou škodu (z touhy ničit), kdy je proto na místě uložení takovému škůdci k náhradě i újmu nemajetkovou. Toto ustanovení tak umožňuje přiznat podle pravidel o.z., resp. takto právně kvalifikovat a posoudit, náhradu takové nemajetkové újmy, která mohla být přiznána již dříve, byť neměla vedle ochrany osobnosti své výslovné zákonné podřazení (např. náhrada za ztrátu osoby blízké, nároky obětí trestné činnosti). Toto přechodné ustanovení nesměřuje k automatickému opuštění systému určení výše náhrady podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Nároky nemajetkového charakteru při poškození zdraví, jde-li o bolest a ztížení společenského uplatnění, nejsou nové (§ 2958 o.z.), odlišná jsou jen pravidla pro určení výše náhrady (NS sp. zn. 25 Cdo 4162/2017).

92. Žalobce byl k doplnění skutkových tvrzení stran nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví vyzván soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. na jednání konaném dne 25. 10. 2021. Žalobce svá tvrzení doplnil podáním ze dne 8. 11. 2021 a důvody aplikace o.z. podrobně rozvedl v podání ze dne 9. 3. 2023.

93. Pro posuzovanou věc je zásadní, že i úprava předchozí upravovala systém určení výše náhrady za bolest či ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. 440/2001 Sb., tedy pak čistě pro povahu tohoto nároku není důvod tento posuzovat dle o.z. (§ 2958), a to právě proto, že nejde o situaci, kdy by předchozí úprava odškodnění poskytnout neumožňovala (nebo jen jinou cestou např. ochrany osobnosti), tedy nejde o § 3079 předvídanou situaci, kdy by bylo třeba takovou tvrdost pro mimořádné okolnosti odstraňovat aplikací o.z.

94. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že posouzení věci podle o.z. by bylo v souzeném případě možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., avšak žádné takové důvody v řízení prokázány nebyly. Žalobce tyto spatřoval v tom, že trestní stíhání bylo nedůvodné, že se jednalo o škodní jednání státu, kterému se nemohl žádným způsobem vyhnout a které bylo medializováno, a dále v postoji žalované, která jeho újmu bagatelizovala a ani po pravomocném zproštění obžaloby jej na jeho nárocích neodškodnila. V těchto důvodech žalobce spatřuje rozpor s dobrými mravy a bezohlednost urážející obyčejné lidské cítění. Tyto skutečnosti však nejsou mimořádnými důvody odůvodňujícími aplikaci o.z. Pochybení orgánů činných v trestním řízení jsou standardním, běžným průvodním jevem každého odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí, proto je toto rušeno či shledáno nezákonným; jiné, např. excesivní jednání apod. tvrzeno (ani prokázáno) nebylo. Medializace případu je projevem veřejnosti trestního řízení a není přičitatelná státu. Postoj žalované k nároku žalobce v tomto řízení je procesně standardním, nelze žalované přičítat k tíži, že se nárokům brání ani za situace, kdy je zřejmé, že trestní stíhání bylo nezákonné, způsob procesní obrany žalované v tomto řízení přitom není nevhodný či urážející, je jen vyjádřením nesouhlasu s uplatněnými nároky, což není výjimečnou okolností, jde o procesní stanovisko.

95. K tomuto soud doplňuje, že žalobce dalšími svými tvrzeními o vzniklé újmě na zdraví k § 3079 o.z. míří na podstatu samotné škody na zdraví, která - jakkoli je politováníhodná - je podstatou nároku na bolestné a odškodnění za ztížení společenského uplatnění, neboť právě tyto žalobcem zmiňované okolnosti (následky) nárok tvoří a jsou v rámci něj zohledňovány. Soud tak uzavírá, že žalobcem tvrzené okolnosti nedosahují požadované intenzity § 3079 odst. 2 o.z.

96. Jak bylo uvedeno výše, soud uzavřel, že v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce došlo u žalobce k poškození zdraví, když u něho vznikla porucha přizpůsobení. Pokud jde o vyčíslení odškodnění za tuto škodu na zdraví, pak soud primárně vyšel ze závěru znaleckého zkoumání učiněného [tituly před jménem] [jméno FO].

97. Pokud jde o odškodnění na bolestném, pak soud ze závěrů znalkyně zjistil, že odpovídající výši odškodnění dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. je částka 48 000 Kč (400 bodů, každý po 120 Kč). Tuto částku soud shledává za adekvátní a dále ji nemodifikoval. Žalobce však žalobou žádný nárok na bolestné neuplatnil, soud vázán žalobou, proto žalobci na tomto nároku ničeho nepřiznal.

98. Soud v této souvislosti připomíná, že nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a příp. další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají (NS 25 Cdo 2245/2017). Žalobce proto musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit; neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (např. NS sp. zn. 25 Cdo 1371/2010 a 25 Cdo 1310/2003, či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018, sp. zn. 35 Co 396/2018).

99. Pokud jde o odškodnění za trvalé následky, tj. ztížení společenského uplatnění, pak soud vyšel rovněž ze závěrů znalkyně, která uzavřela, že dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. náleží žalobci odškodnění za ztížení společenského uplatnění vyvolaného poruchou přizpůsobení ve výši[Anonymizováno]270 000 Kč (2 250 bodů, každý po 120 Kč). Znalkyně ve svých závěrech použila třetí (nejvyšší) stupeň závažnosti (1 500 bodů) z důvodu vzniku vážného onemocnění, který navýšila o 50 % z důvodu zohlednění velmi těžkých následků (§ 6 vyhlášky), a to pro omezení a významnou změnu uplatnění žalobce v životě, kdy došlo k vyřazení z pracovního a z běžného života žalobce určitým způsobem, dále z důvodu, že ke vzniku onemocnění žalobce došlo v produktivním věku, z důvodu nejisté prognózy vývoje onemocnění, kdy u žalobce nedošlo k obvyklé spontánní úpravě stavu po odeznění stresu, ale onemocnění progreduje.

100. Soud dle závěrů této znalkyně dále přistoupil k posouzení, zda tato vyhláška umožňuje svou tabulkovou částí v plném rozsahu plně zohlednit trvalé následky, které u žalobce byly vyvolány, zejména pokud jde o to, že byl postižen vážnou formou poruchy přizpůsobení s velmi těžkými následky v produktivním věku, nebo zda je případ žalobce zvlášť výjimečným případem hodným mimořádného zřetele odůvodňující zvýšení odškodnění ve smyslu § 7 vyhlášky.

101. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2850/2006 dospěl pod body I. a II. k následujícím závěrům: „I. Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. II. Ve vztahu mezi zvýšením ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. a ustanovením § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky platí, že zatímco zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky vyjadřuje, že oproti bodovému ohodnocení škody podle přílohy č. 2 a 4 vyhlášky je třeba s ohledem na zvlášť těžké následky škody na zdraví bodové ohodnocení škody zvýšit, tak zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 této vyhlášky je možné, jen jedná-li se o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.“ 102. Jelikož ze závěrů znalkyně (zejména z jejího výslechu) bylo zjištěno, že znalkyně v rámci ohodnocení odškodnění již zohlednila shora popsané zvlášť těžké následky škody na zdraví žalobce, což jsou okolnosti, které lze plně vyjádřit ve zvýšení odškodnění podle § 6 vyhlášky a které nepředstavují důvody pro zvýšení odškodnění podle § 7 vyhlášky, a žalobce není zcela vyřazen z pracovního a běžného sociálního života a obvyklých každodenních úkonů, soud neshledal důvodným dále mimořádně navýšit odškodnění ve smyslu § 7 vyhlášky, k čemuž je přistupováno v případě existence specifických okolností případu, které obvykle u poškozených nenastávají (např. přiznání invalidního důchodu III. stupně či nutnost umístění do zdravotnického zařízení z důvodu vzniklého poškození zdraví; faktické vyřazení z pracovního, sociálního i zcela běžného života). Důvody mimořádného zvýšení podle § 7 vyhlášky skutečně představují zcela výjimečné okolnosti a mimořádnost situace.

103. Soud proto znalkyní stanovenou částku shledává za adekvátní a dále ji nemodifikoval. Žalobce však žalobou uplatnil nárok na ztížení společenského uplatnění pouze v částce 100 000 Kč, soud vázán žalobou, proto žalobci na tomto nároku plně vyhověl a přiznal částku 100 000 Kč.

104. Ohledně požadavku žalobce na náhradu další újmy na zdraví ve výši 1 000 000 Kč jako újmy, která se dle právní úpravy účinné před o.z. neodškodňovala, soud uvádí, že tento požadavek neshledal důvodným a výrokem II. jej zamítl. Žalobce k výzvě soudu učiněné při jednání dne 25. 10. 2021 výslovně uvedl, že se nejedná o nárok na náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, ale o nárok na náhradu další újmy ve smyslu o.z. K důvodům, pro které soud nepostupoval podle právní úpravy obsažené v o.z., soud plně odkazuje na shora uvedené, předchozí právní úprava umožňovala odškodnění i při zohlednění specifických okolností, které obvykle nenastávají, a žalobce svými tvrzeními směřuje na podstatu a povahu samotné škody na zdraví. Mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele k aplikaci o.z. shledány nebyly.

105. I v případě, kdy by soud postupoval podle právní úpravy obsažené v o.z. (§ 2958), jak žalobce žádá, pak další nemajetková újma na zdraví představuje zbytkovou kategorii, v rámci které lze zohlednit např. dočasná omezení. Tato újma nespočívá ve způsobené přechodné bolesti, ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého charakteru, a právě takovou újmu žalobce žádá odškodnit, když žádá odškodnit shora popsanou utrpěnou újmu na jeho psychickém zdraví.

106. I v případě, kdy by soud posoudil tento nárok žalobce jako nárok na náhradu nemajetkové újmy, nebylo by možné aplikovat ustanovení o.z. na náhradu nemajetkové újmy, jak žalobce žádá (§ 2956, 2957), neboť OdpŠk obsahuje speciální úpravu týkající se náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a v tomto směru již byl nárok žalobce posouzen shora, kdy bylo žalobci odškodnění přiznáno (ohledně zhodnocení jednotlivých faktorů při hodnocení nemajetkové újmy, její formy a výše soud odkazuje na shora uvedené posouzení, kdy většina tvrzených dopadů do osobnostní sféry žalobce představovala újmu ve smyslu § 31a OdpŠk; jak soud již rovněž uvedl výše – zohledněným faktorem nemohla být tvrzená škoda na zdraví, která je samostatně uplatnitelným nárokem a jako taková byla posouzena odděleně). Žalobce směšuje různé nároky a vzniklé dopady (újmy) v rámci svých tvrzení a v závěrečném návrhu, resp. je různě pojmenovává, soud se při posouzení nároků řídil tím, jak byly uplatněny, a nikoliv případnou změnou označení nároku v závěrečné návrhu (např. u nároku na ztížení společenského uplatnění).

107. Ohledně požadavku žalobce na náhradu nákladů vynaložených na psychoterapii soud uvádí, že tento požadavek shledal důvodným.

108. Pokud jde o splnění předpokladu existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného trestního stíhání a vzniku škody na zdraví žalobce v jeho příčinné souvislosti, soud odkazuje na shora uvedené. V řízení bylo dále prokázáno potvrzením [tituly před jménem] [jméno FO] a lékařskými zprávami, že žalobce měl psychické problémy související s jeho trestním stíháním a navštěvoval psychologické poradenství na přelomu roku 2015 a 2016, kdy proběhla celkem čtyři setkání v celkové ceně [částka]. Žalobci tak vznikla škoda na nákladech vynaložených na léčbu, které by nebyl nucen vynaložit, nebýt trestního stíhání a vzniku onemocnění, když do doby zahájení trestního stíhání žalobce žádnými psychickými problémy netrpěl, proto soud tomuto nároku žalobce plně vyhověl a přiznal mu výrokem I. částku 2 800 Kč.

109. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení, který byl žalobou uplatněn v celkové výši 131 674 Kč, soud uvádí, že v tomto rozsahu shledal žalobu za částečně důvodnou.

110. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

111. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V konkrétní věci trestní řízení trvalo vůči žalobci zhruba 6 let a 8 měsíců. V řízení se vyskytl nekoncentrovaný postup, kdy o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo rozhodnuto bezodkladně (únor 2013 – 31. 5. 2013) a od podání návrhu na potrestání do podání obžaloby nebyly činěny úkony ve věci samé ve vztahu k žalobci (27. 10. 2014 - 22. 7. 2016). Ačkoliv se nejednalo o období bezdůvodné nečinnosti, kdy v prvém případě byli vyslýcháni spoluobvinění, a v druhém případě bylo rozhodováno o uvolnění finančních prostředků dalších spoluobviněných, jedná se ve vztahu k žalobci už o prodlevy výraznější, a proto nelze tolika leté trestní stíhání považovat za přiměřeně dlouhé ani při zohlednění jeho složitosti.

112. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu trestního stíhání lze označit za již delší nikoli však extrémně, a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce. Výše uvedené nekoncentrované kroky orgánů činných v trestním řízení soud zohlednil, avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

113. Řízení bylo složité zejména po procesní stránce (minus 15 %), kdy se jednalo o trestní kauzu s více obviněnými projednávající více skutků na dvou stupních, kdy bylo též rozhodováno o zajištění majetku, změně kvalifikace, částečném zastavení. Řízení bylo složité i po právní stránce, jak se podává z výše uvedeného přehledu a rozsudků ve věci samé, což je dáno i krajskou příslušností soudu prvního stupně (minus 5 %). V řízení bylo provedeno velké množství listinných důkazů, výslechy svědků včetně znaleckého zkoumání kriminalistickým ústavem (minus 10 %) Za složitost řízení soud snížil zadostiučinění celkem o 30 %.

114. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

115. Postup orgánů veřejné moci byl vyjma shora uvedené nečinnosti plynulý a koncentrovaný a dostatečně se odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení (usnesení NS ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013).

116. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam právě proto, že se žalobce domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (NS 30 Cdo 2800/2009). Soud proto zadostiučinění pro význam neupravoval.

117. Základní částku 85 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, což odpovídá po zaokrouhlení na celé tisíce částce 60 000 Kč. Jelikož žalovaná na tomto nároku žalobci neplnila ničeho, soud žalobě vyhověl v uvedeném rozsahu a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku žalobci spolu se zákonným příslušenstvím ode dne 13. 6. 2020, kdy se žalovaná dostala do prodlení, do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl.

118. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci výrokem I. úrok z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to od [datum], kdy se žalovaná dostala do prodlení, do zaplacení a dále z dobrovolně plněné částky 346 114 Kč od 13. 6. 2020 do 18. 1. 2021, kdy žalovaná plnila; ve zbytku (zamítnutá jistina) soud žalobní požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení výrokem II. zamítl.

119. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Žalobce původně požadoval po žalované zaplacení několika nároků. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, způsobené poškozením zdraví (bolestné + ZSÚ) a nepřiměřené délky (tarifní hodnota 4x 50 000) byl žalobce plně úspěšný, žalovaná nárok odškodnila poté, co co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, příp. žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Ohledně nároků na náhradu majetkové škody byl žalobce úspěšný v rozsahu částky 246 114 Kč na nákladech právního zastoupení, v rozsahu částky 2 800 Kč na nákladech vynaložených na léčbu a v rozsahu částky 857 521 Kč na ušlém výdělku, žalovaná nároky odškodnila poté, co co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, příp. žalobci bylo odškodnění přiznáno soudem. Ve zbývajícím rozsahu, tj. na nárocích na náhradu majetkové škody v částce 5 566 Kč (náklady právního zastoupení, o které vzal žalobce žalobu zpět bez plnění žalované) a v částce 800 000 Kč (ušlé nájemné) a na nároku na náhradu nemajetkové újmy (nahlédnutí do korespondence; tarifní hodnota 50 000) byl žalobce neúspěšný a zavinil tak vedení řízení v tomto rozsahu. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku (nároků) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na peněžité plnění (objektivní kumulace) je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce měl procesní úspěch co do tarifní hodnoty 1 306 435, a tedy ze 60,4 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 855 566, a tedy z 39,6 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 20,8 % (odečtení zavinění žalované od zavinění žalobce).

120. Náhrada nákladů řízení je představována náklady za soudní poplatek ve výši 18 000 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT za 3 úkony právní služby, každý po 16 980 Kč (z tarifní hodnoty 2 162 001; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby 19. 1. 2021), za 4 úkony právní služby, každý po 15 980 Kč (z tarifní hodnoty 1 915 887; účast na jednání soudu dne 25. 10. 2021 a dne 15. 12. 2021; vyjádření k výzvě soudu ze dne 8. 11. 2021 vč. částečného zpětvzetí a ze dne 30. 12. 2021), za 9 úkonů právní služby, každý po 15 980 Kč (z tarifní hodnoty 1 910 321; vyjádření ze dne 23. 1. 2023, 9. 3. 2023, 27. 4. 2023 a 10. 10. 2023; účast na jednání soudu dne 8. 2. 2023, 3. 5. 2023 (v délce 2 úkonů), 15. 11. 2023 a 17. 1. 2024), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4 800 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 16 úkonů právní služby, každý po 300 Kč, a 21% DPH ve výši 55 330,80 Kč. Dále žalobce uhradil na zálohách náklady státu, které jsou představovány znalečným v celkové výši 52 827,23 Kč (usnesení soudu č.j. 20 C 77/2020-176, č.j. 20 C 77/2020-222, č.j. 20 C 77/2020-320 a č.j. 20 C 77/2020-348), částku 25 000 Kč – z toho byla spotřebována částka 24 602 Kč a částka 398 Kč byla žalobci vrácena. Podíl žalobce na nákladech státu tak dle zásady úspěchu a neúspěchu činí 20 919,58 Kč (39,6 %), žalobce již tuto částku uhradil (povinnost k náhradě nákladů státu mu proto uložena nebyla) a v rozdílu, kdy hradil nad výši svého podílu, mu vznikly náklady v částce 3 682,46 Kč. Celkem činí náklady částku 70 056,60 Kč (20,8 % z 336 810,80 Kč) a 3 682,46 Kč, jejich zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.

121. Odměnu za úkony doložení důkazů ze dne [datum], sdělení změn adres či označení vhodného znalce soud nepřiznal, neboť tyto úkony neshledal účelnými ve smyslu AT.

122. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení