72 Co 219/2024 - 409

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci žalobce: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika – [orgán veřejné moci], sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/2] o zaplacení částky 3 301 995 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. ledna 2024, č. j. 20 C 77/2020-362, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. března 2024, č. j. 20 C 77/2020-379, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalované proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a IV. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 346 114 Kč za dobu od 13. 6. 2020 do 18. 1. 2021 a částku 1 160 321 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), v rozsahu částky 2 141 674 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 73 739,06 Kč, a to rovněž do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobcovy zástupkyně (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že [podezřelý výraz] stíháním, které skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], jímž byl obžaloby zproštěný, mu byla způsobena majetková újma spočívající v ušlém zisku ze zaměstnání ve výši 857 521 Kč a z nájemného ve výši 800 000 Kč, škoda spočívající v nákladech za [podezřelý výraz] konzultace ve výši 2 800 Kč a v nákladech na obhajobu ve výši 251 680 Kč a konečně nemajetková újma, kterou žádá odškodnit za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení částkou 131 674 Kč, za nesprávný úřední postup spočívající v zařazení jeho soukromé korespondence do [podezřelý výraz] spisu částkou 10 000 Kč, za poškození zdraví částkou 1 000 000 Kč, za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání částkou 400 000 Kč a za ztížení společenského uplatnění částkou 100 000 Kč.

3. Usnesením prvostupňového soudu ze dne 13. 4. 2021, č. j. 20 C 77/2020-82, bylo zastavené řízení co do částky 346 114 Kč, protože žalovaná žalobci nahradila náklady obhajoby ve výši 246 114 Kč a dále mu poskytla zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené nezákonností [podezřelý výraz] stíhání ve výši 100 000 Kč. Usnesením ze dne 28. 1. 2022, č. j. 20 C 77/2020-145, soud prvního stupně zastavil řízení ještě co do částky 5 566 Kč představující zbývající část žalobou požadované náhrady škody za náklady obhajoby, protože žalobce vzal i v tomto rozsahu žalobu zpět.

4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobcovo [podezřelý výraz] stíhání započalo usnesením [správní orgán 2] ze dne 8. 1. 2013, č. j. [spisová značka], pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] podvodu spáchaného ve spolupachatelství s dalšími sedmi spoluobviněnými. Dále soud prvního stupně popsal průběh hodnoceného [podezřelý výraz] stíhání, které skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. [spisová značka], kterým byl žalobce obžaloby zproštěný. V souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním byl žalobce dne 10. 1. 2013 převedený z pozice [Anonymizováno] referátu výstavby [právnická osoba] v [adresa] na pozici řadového referenta a do své původní pozice byl znovu jmenovaný dne 19. 9. 2019. Dům se zahradou nacházející se v obci [adresa], který žalobce s manželkou pronajímali za 20 000 Kč měsíčně, v červnu 2016 prodali. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce od [podezřelý výraz] stíhání trpí [Anonymizováno] problémy, které podle znaleckého posudku vyhotoveného znaleckým ústavem z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz], Ústřední vojenskou nemocnicí, dne 22. 8. 2022, pod č. [číslo], vyústily v poruchu přizpůsobení (jedná se o onemocnění neurotického charakteru), která žalobci znesnadňuje obvyklý způsob života. Aktuálně je tato porucha částečně kompenzovaná, nicméně k jejímu úplnému odeznění nedošlo. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve svém znaleckém posudku vyhotoveném dne 8. 9. 2023, pod č. č. [číslo], ohodnotila ztížení společenského uplatnění žalobce 2 250 body s tím, že podle vyhlášky č. č. 440/2001 Sb. činí hodnota jednoho bodu 120 Kč. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že média o celé záležitosti veřejnost několikrát informovala (časopis [název] dne 8. 4. 2013, [právnická osoba] dne 23. 4. 2013, a dále články [název] dne 7. 11. 2016 a 14. 1. 2017). Dne 12. 2. 2019 žalobce požádal žalovanou o odškodnění nemajetkové i majetkové újmy způsobené mu hodnoceným řízením, na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 6. 1. 2021, jímž uznala nárok žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu ve výši 246 114 Kč a za znalecký posudek ve výši 58 050 Kč a dále se žalobci nezákonnost hodnoceného řízení omluvila a nadto mu poskytla zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1 i § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve spojení s § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 (dále jen „o. z.“) a předně dovodil, že [podezřelý výraz] stíhání žalobce, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, je třeba považovat jako nezákonně vedené, a nadto i přes náročnost dané věci za nepřiměřeně dlouhé. Za důvodný proto soud prvního stupně shledal požadavek žalobce na náhradu zisku ve výši 857 521 Kč, který žalobci ušel v době od ledna [Anonymizováno] do září 2019, kdy byl přeřazený na nižší pracovní pozici, což s sebou přineslo snížení jeho příjmu v uvedené výši. Oproti tomu požadavek žalobce na náhradu zisku ve výši 800 000 Kč, o který měl přijít tím, že v roce 2016 s manželkou prodali dům ve [adresa], který do té doby pronajímali za 20 000 Kč měsíčně, soud prvního stupně shledal jako nedůvodný. Samotné [podezřelý výraz] stíhání žalobce totiž nebylo důvodem odlivu příjmu z pronájmu domu, protože tím bylo rozhodnutí žalobce a jeho manželky dům prodat. A nadto příjem z pronájmu domu jim nahradil příjem z jeho kupní ceny. Při úvaze o odškodnění žalobce za nezákonně vedené [podezřelý výraz] stíhání soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci po dobu šesti let a osmi měsíců hrozil [podezřelý výraz] v rozpětí od pěti do deseti let a k tomu peněžitý trest, v důsledku čehož měl žalobce psychické problémy (které vyústily v poruchu přizpůsobivosti), zažíval nepohodu v osobní sféře života a nadto došlo k zastavení jeho kariérního růstu. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění za zmíněnou újmu soud prvního stupně porovnal projednávanou věc s případy řešenými týmž soudem, v nichž šlo o odškodnění poškozených týmž [podezřelý výraz] řízením (tj. žalobcových spoluobžalovaných). Zjistil přitom, že v řízení vedeném Obvodním osudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] poškozený obdržel odškodnění ve výši 100 000 Kč za nezákonně vedené [podezřelý výraz] stíhání po stejnou dobu jako žalobce, nicméně pro [podezřelý výraz] čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, za což mu hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od dvou do deseti let, v důsledku čehož trpěl psychickými problémy a přišel o pracovní zakázky. Ve věci vedené týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka] obdržela poškozená odškodnění ve výši 150 000 Kč za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání trvající rovněž šest let a osm měsíců, kdy jí hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od dvou do deseti let, v důsledku čehož ukončila své zaměstnání ve státní sféře (na [Anonymizováno], [Anonymizováno]). V řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] obdržel poškozený odškodnění ve výši 240 000 Kč za nezákonné [podezřelý výraz] stíhání trvající (rovněž) šest let a osm měsíců, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v rozpětí od dvou do osmi let, byl zadržený a eskortovaný a nadto se po dobu jednoho měsíce ocitl zcela bez prostředků. Oproti tomu za nepřiléhavé ke srovnání soud prvního stupně shledal případy nabízené žalobcem, které byly také vedené u téhož soudu, a to pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], protože šlo o [podezřelý výraz] stíhání trvající kratší dobu, než tomu bylo u žalobce (šlo o dobu pěti let a tří měsíců, dvou let a dvou měsíců a čtyř let a devíti měsíců), poškozeným sice hrozil nižší trest (odnětí svobody v rozpětí od dvou do osmi let), ale rozsah postižení jejich života byl mnohem razantnější, než u žalobce (poškozený [Anonymizováno], jehož kauza byla široce medializovaná, přišel o možnost kandidovat ve volbách a jeho politická kariéra tím byla zcela ukončená, další poškozený se v důsledku trestního stíhání psychicky zhroutil a tudíž se nemohl postarat o svou nemocnou devadesátiletou matku a poslední z poškozených ztratil možnost pracovat jako [Anonymizováno] a k podstatnému narušení došlo také v jeho osobních a rodinných vztazích). Soud prvního po zhodnocení všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že adekvátním zadostiučiněním nemajetkové újmy žalobce, kterou utrpěl v souvislosti s jeho nezákonným [podezřelý výraz] stíháním, je částka 240 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobce již z uvedeného titulu částkou 100 000 Kč odškodnila, soud prvního stupně jí uložil zaplatit žalobci ještě částku 140 000 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Dále soud prvního stupně zamítl také požadavek žalobce na poskytnutí zadostiučinění, které mu mělo být způsobené nesprávným úředním postupem [správní orgán] spočívajícím v tom, že umožnil svědku [jméno FO], aby se při výslechu konaném dne 26. 11. 2013 seznámil s obsahem [podezřelý výraz] spisu, kde se nacházela soukromá korespondence žalobce s manželkou a [tituly před jménem] [FO2]. Soud prvního stupně totiž vzal za prokázané, že při výslechu zmíněného svědka uvedeného dne se [podezřelý výraz] spis ve výslechové místnosti vůbec nenacházel (svědek se ostatně vyjadřoval pouze k listinám, které do spisu sám poskytl). Soud prvního stupně proto žalobu co do částky 10 000 Kč zamítl. Oproti tomu požadavek žalobce na náhradu škody za náklady na psychoterapii ve výši 2 800 Kč (po 700 Kč za každou ze čtyř prokázaných návštěv psychoterapeutky) soud prvního stupně shledal opodstatněný, a proto mu vyhověl. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 100 000 Kč. Vyšel přitom především ze zmíněných znaleckých posudků, z nichž vyplynulo, že porucha přizpůsobivosti, kterou žalobce trpí, je důsledkem [podezřelý výraz] stíhání, a omezuje žalobce v jeho běžném způsobu života. 2 250 bodům, jimiž znalkyně ztížení společenského uplatnění žalobce v jeho životě ohodnotila (včetně navýšení o 50 % z důvodů těžkých následků, protože žalobce zmíněná porucha začala omezovat v produktivním věku) by měl žalobce nárok na náhradu ve výši 270 000 Kč. Požadoval-li však žalobce z uvedeného titulu pouze částku 100 000 Kč, soud prvního stupně tomuto žalobnímu požadavku vyhověl v žalobcem požadované částce 100 000 Kč. Nárok žalobce na náhradu škody za [podezřelý výraz] útrapy, které nemohly být odškodněné na základě předchozí právní úpravy, soud prvního stupně shledal jako neopodstatněný. Obč. zák. totiž odškodnění bolesti i ztížení společenského uplatnění umožňovala, a to spolu s vyhláškou č. 440/2001 Sb. Již z uvedeného důvodu nedošlo k naplnění podmínek daných § 3079 o. z. Dalším důvodem je skutečnost, že mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, které jsou také podmínkou aplikace zmíněného ustanovení, nebyly v hodnocené věci shledané. A konečně toto ustanovení není v dané věci použitelné ani proto, že na žalobcem popsané útrapy dopadá speciální zákonná úprava týkající se náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, což jsou nároky, které žalobce v projednávané věci uplatnil a jímž bylo částečně vyhověno. Požadavku žalobce na odškodnění jeho duševních útrap ve výši 1 000 000 Kč soud prvního stupně proto nevyhověl. Dále soud prvního stupně dovodil, že v hodnoceném [podezřelý výraz] řízení došlo i přes jeho složitost k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Byť se jednalo o řízení, jehož délka neodpovídala náročnosti dané věci a soud se na této délce částečně podílel, nejednalo se však o délku extrémní, přičemž význam hodnocené věci byl pro žalobce standardní (skutečnost, že šlo o [podezřelý výraz] věc totiž byla zohledněna v odškodnění nezákonnosti [podezřelý výraz] stíhání). Soud prvního stupně proto přiznal žalobci finanční zadostiučinění za první dva roky hodnoceného řízení ve výši 15 000 Kč a následně za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění poté soud prvního stupně snížil o 10 % pro skutkovou složitost věci (s odkazem na množství listinných důkazů, výslechy desítek svědků a složité znalecké zkoumání, jichž bylo v hodnoceném řízení třeba), o dalších 5 % pro právní složitost a o dalších 15 % pro procesní složitost (s ohledem na obtíže při komunikaci s více spoluobviněnými i větším množství svědků). Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění soud prvního stupně již neshledal. Podíl soudu spočívající v občasné malé koncentrovanosti jeho postupu totiž soud prvního stupně zohlednil v závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. A co se týká zvýšeného významu hodnoceného řízení pro žalobce, tak ten byl zohledněný ve výši zadostiučinění poskytnutého žalobci za nezákonnost [podezřelý výraz] stíhání, což znamená, že soud prvního stupně základní částku odškodnění ani z tohoto důvodu již nezvyšoval. Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení utrpěl, proto soud prvního stupně shledal částku 60 000 Kč, kterou uložil žalované žalobci zaplatit, a ve zbývající části žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Oba účastníci řízení podali proti tomuto rozsudku včasná odvolání.

7. Žalobce, který podal odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm nejprve shrnul průběh [podezřelý výraz] stíhání, poté se soustředil na odůvodnění nápadného rozsudku a dále namítl, že odškodnění, které mu bylo přiznáno, nepovažuje za dostatečné. V souvislosti s tím předně zdůraznil, že před zahájením [podezřelý výraz] stíhání vedl bezúhonný život, kromě zaměstnání také podnikal a nadto měl příjem z pronájmu nemovitosti. Je proto přesvědčený, že všechny jím uplatněné nároky, a to jak na náhradu majetkové škody představující ušlý zisk z nájemného, tak na náhradu nemajetkové újmy v prvostupňovém řízení prokázal. Dům ve [adresa] prodal pro finanční tíseň způsobenou poklesem jeho příjmů a současně zvýšením jeho výdajů na obhajobu. Odměna, kterou žalobce za obhajobu tehdy platil, přitom nebyla nestandardní a zcela odpovídala poskytnutým službám. Lze tedy shrnout, že nebýt [podezřelý výraz] stíhání, žalobce by dům neprodal a měl by tudíž i nadále příjem z jeho pronájmu. Příčinná souvislosti mezi [podezřelý výraz] stíháním a prodejem domu byla podle žalobce zachovaná, protože působením prvotní příčiny, tj. žalobcovým [podezřelý výraz] stíháním došlo ke zvýšení jeho výdajů za obhajobu v [podezřelý výraz] řízení a současně k poklesu jeho příjmů v důsledku odvolání z funkce [Anonymizováno], přičemž obojí bylo v prvostupňovém řízení prokázané. Uvedené je přitom v souladu se soudní judikaturou, která považuje za příčinu újmy okolnost, bez které by následek nevznikl, a to i tehdy, nejde-li o příčinu jedinou, nicméně o příčinu podstatnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti by pak došlo, jestliže by nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost daná tehdy, jestliže by bez této příčiny škoda nebyla nastala. Dále soud prvního stupně postupoval nesprávně, když žalobcově nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným [podezřelý výraz] stíháním vyhověl pouze co do částky 140 000 Kč. Soud prvního stupně měl totiž při odškodnění z tohoto titulu zohlednit širokou medializaci, která měla podstatný vliv na rozsah žalobcovy újmy. Také žalobcem požadované odškodnění ve výši 1 000 000 Kč za fyzické a [podezřelý výraz] útrapy způsobené mu [podezřelý výraz] stíháním, je opodstatněné a lékařskými zprávami doložené. Pokud soud prvního stupně neshledal splnění podmínek daných § 3079 odst. 2 o. z., měl nárok žalobce odškodnit podle staré právní úpravy a nikoli jej zamítnout s tím, že stará právní úprava nemajetkovou újmu na zdraví neznala (znala pouze újmu majetkovou, tj. škodu). Žalobce setrval také na svém přesvědčení, že mu náleží odškodnění i za útrapy spojené s tím, že svědek [jméno FO] se mohl seznámit s jeho osobní korespondencí. Zdůraznil dále, že jinému poškozenému, který se také účastnil hodnoceného [podezřelý výraz] řízení, bylo v kompenzačním řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] přiznané odškodnění o 25 000 Kč vyšší, než žalobci v této věci. Závěrem se žalobce soustředil na popis inflace, která měla být podle jeho názoru v projednávané věci rovněž zohledněná. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v jeho zamítavém výroku o věci samé změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popřípadě, aby rozsudek v odvoláním napadeném výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná, která své odvolání podané proti rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé vzala zpět, však setrvala na svém přesvědčení, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když jí uložil zaplatit poměrnou část nákladů státu vynaložených za znalečné.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná vzala své odvolání podané proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně před jeho projednáním zpět, odvolací soud řízení o něm (v této části) zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

10. Poté odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované není důvodné.

1. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud po jejich doplnění, rovněž vychází. Soud prvního stupně provedl v této věci dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění a věc i přiléhavě právně posoudil. S ohledem na to, že odvolací soud se s logickým a pečlivým odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

11. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze dodává, že i z jeho pohledu postupoval soud prvního stupně správně, když žalobce neodškodnil za tvrzený ušlý zisk ve výši 800 000 Kč. I podle odvolacího soudu totiž absence zisku z pronájmu domu ve [adresa] není v přímé příčinné souvislosti s nezákonně vedeným [podezřelý výraz] řízením, protože rozhodnutí o tom, že dlouhodobý, nicméně pozvolný zisk z pronájmu domu, žalobce i jeho manželka nahradí ziskem rychlejším a výraznějším, tj. prodejem domu, bylo výhradně na jejich svobodné vůli, jakým způsobem životní situaci, v níž se ocitli, budou řešit.

12. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že žalobci náleží finanční zadostiučinění za nezákonně vedené [podezřelý výraz] stíhání, což ostatně nezpochybňovala ani žalovaná, která žalobci na odškodnění zmíněné nemajetkové újmy zaplatila 100 000 Kč. S postupem soudu prvního stupně, který jej vedl k určení konkrétní výše zadostiučinění, odvolací soud rovněž souhlasí, protože splňuje zásadu přiměřenosti a předvídatelnosti odškodnění nezákonně vedeného [podezřelý výraz] stíhání (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1747/2014). Při rozhodnutí o výši finanční satisfakce soud prvního stupně totiž porovnával skutečnosti dané věci, tj. že žalobci hrozil po dobu šesti let a osmi měsíců trest odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let (tedy v sazbě vyšší než průměrné, i když s ohledem na jeho dosavadní [podezřelý výraz] bezúhonnost bylo možné předpokládat uložení trestu odnětí svobody při dolní hranici zmíněné [podezřelý výraz] sazby), když nadto mu hrozil i trest peněžitý, resp. náhrada škody. Odvolací soud plně sdílí (a pro stručnost na ně odkazuje) úvahy soudu prvního stupně, jimiž pečlivě zvažoval faktory svědčící obecně vyššímu a naopak nižšímu odškodnění v dané věci. Pakliže na tomto základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží s ohledem na rozsah postižení jeho života odškodnění ve výši 240 000 Kč, což je doposud nejvyšší částka, které se osobám poškozeným týmž [podezřelý výraz] řízením dostalo, jedná se o rozhodnutí mající oporu v obsahu spisu, které je současně spravedlivou satisfakcí potíží, jímž byl žalobce nezákonně vedeným [podezřelý výraz] řízením vystavený.

13. Také rozhodnutí soudu prvního stupně o odškodnění žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného [podezřelý výraz] řízení je podle odvolacího soudu správné. Při stanovení základní částky odškodnění totiž soud prvního stupně správně přihlédl především k délce hodnoceného řízení, kterou sice shledal jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, a ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015). Náročnosti i významu hodnocené věci a také podílu soudu na celkové délce řízení je tak opodstatněné odškodnění žalobce ve výši 15 000 Kč za první dva roky hodnoceného řízení a dále ve výši 15 0000 Kč za každý další rok jeho trvání. Skutkové složitosti dané věci, tj. rozsahu dokazování, které bylo potřebné k objasnění skutků, které byly více spoluobviněným, resp. spoluobžalovaným, kladeny za vinu (šlo o velké množství listinných důkazů, výslechy desítek svědků a složité znalecké zkoumání) i procesní náročnosti dané nutností poměrně rozsáhlé komunikace soudu s obviněnými, resp. obžalovanými, svědky i různými institucemi a orgány, je odpovídající snížení základní částky odškodnění celkem o 30 %, protože šlo o okolnosti, které se sice na celkové délce řízení podílely, nicméně k tíži žalované je přičítat nelze. Dalším důvodem snížení základní částky odškodnění, a to o 5 %, soud prvního stupně správně shledal v právní složitosti věci, kterou právě z uvedeného důvodu projednával na prvním stupně Městský soud v Praze. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění soud prvního stupně již neshledal. Vyšší význam hodnocené věci pro žalobce totiž soud prvního stupně již zohlednil ve výši odškodnění poskytnutém žalobci za újmu způsobenou mu nezákonností hodnoceného [podezřelý výraz] stíhání a podíl soudu na celkové délce řízení zohlednil v závěru, že i přes zmíněnou náročnost hodnoceného řízení, je třeba délku tohoto řízení považovat za nepřiměřenou. Odškodnění poskytnuté žalobci ve výši 60 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného [podezřelý výraz] řízení je tudíž i podle odvolacího soudu dostatečnou satisfakcí nejistoty, kterou žalobce trpěl čekáním na výsledek tohoto řízení po dobu přesahující šest let.

14. I ohledně požadavku žalobce na valorizaci odškodnění, který žalobce odůvodnil poukazem na podstatnou změnu životní úrovně společnosti, inflaci i požadavek přiměřenosti zadostiučinění, se soud prvního stupně ve svém rozhodnutí od ustálené soudní judikatury neodchýlil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, rozsudek ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a také ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Kromě toho z části VI Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, vyplývá, že základní částka odškodnění uvedená v rozpětí od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, věc Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 72). Od těchto závěrů se pak dovolací soud neodchýlil ani ve svých nedávných rozhodnutích, v nichž (mimo jiné) zopakoval svůj názor, že znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měn na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3678/2021, ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 556/2023 a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 754/2024). A konečně i Ústavní soud ve svých dosavadních rozhodnutích uvádí, že odškodnění přiznávaná za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši od částky 15 000 Kč do částky 20 000 Kč považuje za přiměřená a odpovídající životní úrovni (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21).

15. Odvolací soud dále souhlasí s argumenty soudu prvního stupně, kterými odůvodnil svůj závěr, že skutkový stav v projednávané věci nelze považovat za důvody hodné mimořádného zřetele ve smyslu § 3079 odst. 2 o. z. Uvedené ustanovení se totiž týká náhrady nemajetkové újmy, nikoliv škody. Podle § 444 odst. 1 obč. zák., který je přiléhavý pro aplikaci i v projednávané věci, jsou totiž bolest a ztížení společenského uplatnění koncipovány jako škoda na zdraví. Ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. přitom umožňuje přiznat poškozenému náhradu takové nemajetkové újmy, kterou nebylo možné odškodnit podle předchozí právní úpravy jako např. náhradu za ztrátu osoby blízké nebo nároky oběti trestné činnosti. Uvedené přechodné ustanovení však nesměřuje k automatickému opuštění systému určení výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. v dosud neskončených věcech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4162/2017).

16. K dalším odvolacím argumentům žalobce odvolací soud dodává, že předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového hodnocení v lékařském posudku ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je existence takových výjimečných skutečností, kdy možnost poškozeného uplatnit se v životě jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn. 203/2010). Podle soudní judikatury pro výši odškodnění není podstatný jakýkoliv násobek, jímž je základní odškodnění zvýšené, ale přiměřenost celkové částky odškodnění, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot a k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1200/2013). S ohledem na uvedené má odvolací soud za to, že soudem prvního stupně přiznaná výše odškodnění odpovídá ojedinělosti daného případu i požadavku žalobce na odškodnění ztížení jeho společenského uplatnění ve výši 100 000 Kč. Správný je proto rovněž závěr soudu prvního stupně, že soud nemůže přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhá (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). A konečně se odvolací soud ztotožňuje i s argumenty soudu prvního stupně, na jejichž základě zamítl požadavek žalobce na odškodnění újmy ve výši 10 000 Kč, která mu měla být způsobená tím, že policejní orgán umožnil svědku [jméno FO] seznámit se s osobní korespondencí žalobce, protože z obsahu spisu vyplývá, že k takové skutečnosti zcela zjevně nedošlo.

17. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho v zamítavém výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Vzhledem k tomu, že odvolací soud souhlasí i závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná je povinna podílet se na náhradě nákladů státu vynaložených za znalečné, protože v tomto rozsahu osvobozená není, rozsudek soudu prvního stupně proto i v jeho nákladových výrocích jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Při rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože podíl procesního úspěchu i neúspěchu obou účastníků řízení byl v odvolacím řízení v zásadě shodný.

Poučení