15 C 199/2021-149

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 1 864 191,10 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci částku ve výši 1 222 948,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 381 485,14 Kč jdoucím od [datum] do [datum], a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 259 757,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení a dále úrok z prodlení z částky 1 222 948, 50 Kč jdoucím od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 84 508 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 026 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy s odůvodněním, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] zahájené usnesením Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV expozitura [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] - [číslo] - [číslo] pro zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písmeno a) tr. zákoníku z části dokonaný, zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusů podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, čímž měla vzniknout škoda velkého rozsahu několika set milionů korun, které se týkalo jeho činnosti při výstavbě pozemní fotovoltaické elektrárny [obec]. Dne [datum] vůči žalobci byla podána obžaloba. Dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané proti rozsudku soudu prvního stupně a podle § 226 písmeno b) tr. řádu byl žalobce obžaloby zproštěn, neboť žalovaný skutek není trestním činem. Právní moc nabyla rozhodnutí dne [datum], žalobce požaduje částku 521 803 Kč jako náhradu škody za náhradu nákladů spojených s obhajobou. Dále částku 1 307 888,10 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu vedeného trestního stíhání. žalobce a částka 34 500 Kč spojených s vyhotovením znaleckého posudku. Žalobce požaduje částku 487 179 Kč jako náhradu nákladů řízení, které vynaložil na zastoupení JUDr. [jméno] [jméno] a JUDr. [jméno] [příjmení], a to ve výši 233 450 Kč za jednotlivé úkony právní služby, každý ve výši 2 300 Kč dle § 10 odst. 3 písmeno c) vyhlášky [číslo] a dále 77 režijních paušálů a´ 300 Kč ve výši 23 100 Kč, dále cestovné ve výši 31 888 Kč a náhradu zmeškaného času ve výši 14 400 Kč a DPH ve výši 63 594 Kč, celkem tak za náklady na obhajobu JUDr. [jméno] [jméno] ve výši 366 421 Kč Náklady na obhajobu JUDr. [jméno] [příjmení] se sestávají z částky 87 400 Kč za provedené úkony a právní služby. Dále 24 režijních paušálů a´ 300 Kč ve výši 7 200 Kč, dále náhrada zmeškaného času stráveného na cestě ve výši 5 200 Kč, DPH ve výši 20 958 Kč, celkem 120 758 Kč. Dále žalobce požaduje nahradit částku 34 624 Kč jako náklady na použití vlastního osobního automobilu v celkové výši 18 870 Kč a na náhrada nákladů vynaložených na reprografické práce ve výši 15 807 Kč. Žalobce se dále domáhá náhrady nemajetkové újmy za každý den trestního stíhání ve výši 200 Kč, celkem 195 000 Kč, kdy případné samotné konstatování porušení práva žalobce nepovažuje za dostatečné, dále požaduje náhradu škody na zdraví způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 1 112 880,10 Kč na základě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne [datum], tato se sestává z bolestného ve výši 39 172,10 Kč. Znalcem stanovených 110 bodů x [číslo] [spisová značka], dle metodiky Nejvyššího soudu České republiky a dále za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 073 716 Kč Trestní stíhání mělo negativní vliv na zdravotní stav žalobce, jeho paměť byla v souvislosti s nutností obhajoby dlouhodobě opakovaně přetěžována obrovským množstvím informací, žalobce musel ve své paměti opakovaně se vracet do doby před 10 lety, což mimo jiné žalobce změnilo vnímání uplynulého času a nenávratně poškodilo jeho paměť, včetně odborných znalostí a zkušeností. Současně žil žalobce po celou dobu trestního stíhání v neustálém stresu ohledně výsledku trestního stíhání, který umocňoval absurdnost a nespravedlnost tohoto trestního stíhání. Žalobce si uvědomoval hrozící vysoký trest odnětí svobody [číslo] let a měl obavy nejen o svoji soukromou a profesní budoucnost, ale i o to, kdo zajistí péči o jeho 93 maminku, pokud by byl skutečně nespravedlivě odsouzen a musel nastoupit výkon trestu. Ke stresu žalobce rovněž přispěla skutečnost, že po celou dobu trestního stíhání byla žalobci Krajským soudem v Brně zajištěna nemovitost, byt v osobním vlastnictví, ve kterém žalobce bydlí, a to pro případ uložení peněžitého trestu. V případě nespravedlivého odsouzení by pak žalobce o svůj byt přišel, žalobce tak mimo jiné trpěl nespavostí, pocity úzkosti, nesoustředěností. Toto u něj způsobilo zdravotní problémy diagnostikované jako posttraumatická stresová porucha, se zdravotními problémy se žalobce potýká dodnes. Dále požaduje zaplacení částky 34 500 Kč, které vynaložil na vypracování znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo]. Žalobce doplnil svá tvrzení k vyjádření žalované, kdy se vypořádával s nepřiznanou odměnou za úkony obhajoby tak, že co se týká částky 12 308 Kč uvedl, že pokud jde o neuznanou část cestovného v podobě základní náhrady za použití vozidla a neuznané stravné, žalobce poukazuje na to, že je OSVČ a trestní stíhání se týkalo podnikatelské činnosti. Z pohledu žalobce tak cesty k orgánům činným v trestním řízení představovaly fakticky pracovní cesty, není proto důvod, proč by se na žalobce neměly aplikovat předpisy o cestovních náhradách. K samotnému trestnímu stíhání poukázal na celkový průběh řízení, kdy trestní stíhání samo o sobě mělo významný vliv na enormní stres a strach žalobce. Policie České republiky celou záležitost podrobně vyšetřovala v letech 2013 [číslo] pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v [obec] a během té doby vyslechla několik desítek osob. V roce 2015 Policie České republiky celou věc odložila poprvé a dne [datum] ji odložila podruhé, protože nezjistila žádné skutečnosti, ani nenalezla žádné důkazy k tomu, ač by proti komukoliv zahájila trestní stíhání. Dne [datum] však státní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] z Vrchního státního zastupitelství v [obec] bez jakýchkoliv nových důkazů došel ke zcela opačnému závěru, než měla Policie České republiky po čtyřech letech vyšetřování pod dozorem Vrchního státního zastupitelství a ve svém pokynu Policie České republiky uvedl, že důkazy shromážděné ve věci jasně svědčí o nepravdivosti revizní zprávy atd. Soudce poukazuje na extrémní rozpor mezi výsledkem podrobného čtyřletého vyšetřování Policie České republiky, která nezjistila žádné skutečnosti, ani nenalezla žádné důkazy k tomu, aby proti komukoliv zahájila trestní stíhání oproti hodnocení státního zástupce, který bez jakýkoliv nových důkazů došel ke zcela opačnému názoru, tento ničím nepodložený a zcela absurdní názor státního zastupitelství následně spustil celou trestní kauzu, která se týkala žalobce 975 dní. Žalobce se celému trestnímu stíhání intenzivně bránil od samého jeho počátku, z uvedeného postupu orgánů činných v trestním řízení bylo zřejmé, že se vůbec nesnažily objasnit stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch žalobce, policie neprovedla ve prospěch žalobce ani jediný důkaz, který obhajoba navrhovala při provedení důkazů navrhovaných žalobcem a objektivní objasnění všech okolností mohlo být trestní stíhání žalobce zastaveno již v roce 2018.

2. Žalovaná učinila nesporným uplatnění nároku s tím, že poskytla žalobci částku na náhradě nákladů obhajoby ve výši 359 169,14 Kč na rok na náhradu osobních nákladů žalobce ve výši 22 316 Kč, na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním byla žalobci poskytnuta morální satisfakce. Bylo vysloveno konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a byla vyslovena omluva. Žalovaná popsala průběh trestního stíhání žalobce vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a dospěla k závěru, že s ohledem na výsledek trestního stíhání a judikaturu vážící se k problematice odpovědnosti státu za škodu lze konstatovat, že v předmětném trestním stíhání vedeném proti žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalovaná tudíž činí nesporným, že základ vzniku odpovědnosti za škodu nemajetkovou újmu v předmětném případě je dán, neboť je dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. Dále se vyjádřila k požadavku na náhradu nákladů obhajoby s tím, že jasným způsobem konstatovala, které konkrétní úkony sporuje. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, odkázala na ustanovení § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/98 Sb. s tím, že je žalobcem požadováno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, kdy argumentuje především délkou trestního řízení, neboť tato měla nepříznivý vliv na profesní a soukromou sféru života, dále bylo zasaženo do jeho cti a pověsti. K tomuto opětovně popsala průběh trestního stíhání žalobce, dospěla k závěru, že celková délka řízení byla 2 roky a 7 měsíců. Věc byla po právní i skutkové stránce složitější, orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu úkony plynule v přiměřených lhůtách. Ve věci rozhodoval meritorně soud prvního stupně jednou, odvolací soud jednou. Nelze však přehlédnout specifikum trestních řízení. Částečně se na délce uvedeného trestního řízení podílel i sám žalobce, kdy v důsledku jeho zhoršeného zdravotního stavu bylo nutné jeho trestní stíhání vyloučit ze společného řízení, aby část tohoto řízení netýkajícího se žalobce, mohla být pravomocně skončena. Po zhodnocení průběhu řízení dospěla žalovaná, že celková délka řízení byla přiměřená a dospěla k závěr, že požadavek na náhradu nemajetkové ve výši 195 000 Kč je neoprávněný. Co se týká náhrady osobních nákladů žalobce spočívající v cestovném, tato byla ponížena o amortizaci vozidla, neboť pokud se jedná o amortizaci s ohledem na to, kdy je upravená, jedná se výhradně na výpočet cestovních náhrad při pracovních cestách zaměstnanců, které použili k pracovní cestě své motorové vozidlo, což není případ žalobce. Žalobci na cestovném byla poskytnuta částka 6 509 Kč. Stejně tak nebylo vyhověno ohledně části nároku týkající se stravného. Co se týká požadavku na zaplacení částky 15 807 Kč za reprografické práce, tato byla poskytnuta v celé výši. K požadavku na náhradu škody na zdraví uvedla, že toto vyžaduje hlubší znalecké zkoumání. Týkající se zejména příčinné souvislosti s tím, že se neztotožňuje se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

3. Usnesením za dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud řízení co do částky 381 485,14 Kč zastavil.

4. Soud má za prokázaný průběh řízení ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], a to tak, že usnesením Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání pro závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písmeno a) trestního zákona zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, čímž měla vzniknout škoda velkého rozsahu v řádu několika set milionů korun. Proti tomuto usnesení byla podána žalobcem stížnost. Usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne [datum] byla stížnost zamítnuta. Dne [datum] byla podána obžaloba. Krajský soud v Brně dne [datum] vyloučil ze společného řízení řízení vůči žalobci. Toto bylo nadále vedeno právě pod sp. značkou [spisová značka]. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum] byl žalobce obžaloby zproštěn. Státní zástupce podal proti shora uvedenému zprošťujícímu rozsudku odvolání. Vrchní soud v Olomouci dne [datum] uvedené odvolání zamítl. Dle ustanovení § 226 písmeno b) tr. řádu byl žalobce obžaloby zproštěn v plném rozsahu, neboť žalovaný skutek nebyl trestným činem. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

5. Zásah do osobnostních práv žalobce i do zdravotní sféry má soud za prokázaný z účastnického výslechu žalobce, tak jak k němu došlo na jednání soudu dne [datum]. Z něj má soud za prokázané, že žalobce pociťoval masivní zásah způsobený trestním stíháním, neboť věděl, že mu hrozí trest odnětí svobody [číslo] let, v té době mu bylo 63 let, a kdyby byl odsouzen, bylo by toto likvidační a likvidační by byla taktéž náhrada škody, která byla kladena za vinu. [příjmení] by hradit škodu, přišel by o byt, taktéž finanční prostředky na obhajobu. Škoda byla v řádu několika set milionů korun, pakliže-li by šel do vězení jako do výkonu trestu, by ztratil vše, co vybudoval, vrátil by se z něj jako bezdomovec, měl matku, o kterou se musel starat, v době vězení by nebyl nikdo, kdo by se o ni staral, nemá sourozence. Širší příbuzní toho nejsou schopni. Trestní stíhání přišlo na konci jeho profesní a kariérní dráhy. Pokud by byl ve vězení, nemohl by se vrátit již do původní situace, v době, kdy se seznámil s obviněním nebyl schopen definovat své pocity, byl v šoku. [příjmení] lovit v paměti další události, neboť se jednalo o záležitost starou osmi let. Poprvé se setkal se soudní mašinérií, musel chodit na výslechy, byl frustrovaný z toho, že orgány činné v trestním řízení nevyslyšely návrhy na prokázání jeho neviny. Jeho paměť byla celou událostí velmi zatěžována a přetěžována, celou věc znásobila i skutečnost, že s ním byl obžalovaný technik [příjmení], kterého nikdy předtím neviděl, následně při vyloučení řízení byl pan [příjmení] obžaloby zproštěný, on sám očekával obdobný proces, což se nestalo. V srpnu 2019 byla nařízena hlavní líčení. U žalobce začal vznikat stres, když se měl hlavních líčení zúčastnit, musel obnovit informace, o kterých si myslel, že budou k hlavnímu líčení potřeba, měl strach a obavy. V mezidobí došlo k odsouzení v dalších řízeních ohledně solárních elektráren týkající se Ing. [příjmení] a dalších. Nejednalo pouze o jeho život, ale o život jeho matky. I ona si byla vědoma toho, že to může dopadnout špatně i dobře, špatný konec pro žalobce by znamenal i špatný konec pro matku, v roce 2018 jí bylo 90 let, měla problémy s chůzí. [příjmení] se o ni, pravidelně za ní dojížděl, nakupoval, staral se o domácnost. Svoji energii vydával, jak na obhajobu, tak i na starost o jeho matku a domácnost. V obdobném případě, jak je shora uvedeno, došlo k tomu, že na konci roku 2019 byl druhý obžalovaný obžaloby zproštěn, nicméně zproštěn byl i žalobce, nicméně státní zástupce se proti zprošťujícímu rozsudku odvolal. Toto v něm opět vyvolalo obavy z toho, co státní zastupitelství vymyslí. Toto vyústilo opět v jeho pracovní neschopnost, byl v pracovní neschopnosti, špatně se soustředil, měl výpadky paměti, měl vnitřní blok, vyhledal, jak praktického lékaře, tak i psychiatričku, v pracovní neschopnosti byl 6-7 týdnů. Před zahájením trestního zřízení docházel občas k psychiatričce, která mu předepsala Zoloft, ale v nejnižší dávce kvůli původnímu přílišnému pracovnímu nasazení. Následně v důsledku trestního řízení musela být medikace zvýšena. Z trestního stíhání měl žalobce pocit neurčitosti, úzkosti, stres, výpadky paměti, strach. V době před trestním stíháním rád chodil do hor, na turistiku, v zimě lyžoval, měl zájem o výstavy. V době trestního stíhání neměl přítelkyni, neměl chuť ani v době trestního stíhání navazovat bližší vztahy. Člověk byl ve stresu, neměl chuť ani zájem, toto přetrvává do současné doby. V pracovní oblasti se věnuje jednodušším záležitostem, vypadly mu z paměti některé části pracovní oblasti. Už by si netroufal na složitější akce, bojí se, že kdyby udělal chybu, mohlo by to vést k závažným následkům. Psychiatra v době před zahájením trestního stíhání navštěvoval pouze jednou začas, nejednalo se o konstantní období. Byl mu medikován Zoloft, ten byl však medikován pouze pro některá období, většinou v období vyššího pracovního zatížení. Nejednalo se o to, že by Zoloft bral podstatně po celou dobu před zahájením trestního stíhání. V době před zahájením trestního stíhání neměl problémy s pamětí a jeho mozek byl nastavený takovým způsobem, aby si v rámci pracovní činnosti pamatoval potřebné věci. V okamžiku, kdy projekt skončil, hlava s těmito informacemi již nepracovala, nicméně pakliže to bylo potřeba tyto informace se mu vracely, problémy s pamětí nastaly až po zahájení trestního stíhání, a to právě v tom směru, že informace z ní zmizely, pro paměť bylo v době trestního stíhání právě velmi zatěžující, že musel se ve svých vzpomínkách vracet nazpět. Jednalo se o vynucené vzpomínky, což jej zatěžovalo, dále také docházelo ke studiu spisu, což bylo velké množství informací, které musel načerpávat.

6. Dále soud prokazoval vznik nemajetkové újmy a intenzivní zásah do nemajetkové sféry žalobce a zejména vznik škody na zdraví spočívající v bolestném a ve ztížení společenského uplatnění znaleckým posudkem MUDr. [ulice a číslo], který byl vypracován [datum] a znaleckou doložkou 127a o. s. ř. a ze samotného výslechu tohoto znalce.

7. Co se týká požadavků na obhajné a náhradu nemajetkové újmy soud odkazuje na samotné hodnocení těchto nároků žalobce v rámci odůvodnění rozsudku níže.

8. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (dále jen zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

9. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 posledně citovaného ustanovení zákona náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

10. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím.

11. Soud má za prokázaný skutkový stav ohledně vzniku odpovědnostního titulu shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], a to tak, že usnesením Policie České republiky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV expozitura [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písmeno a trestního zákona. Žalobce byl obžaloby zproštěn rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. S ohledem na výsledek trestního stíhání a ustálenou judikaturu vážící se k problematice odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, soud dospěl k závěru, že vůči žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, jež bylo právě usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu ustanovení § 8 zákona 1 z.č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

12. Soud se zabýval jednotlivými nároky žalobce, o kterých žalobce tvrdil, že mu vznikly v souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím v důsledku samotného uvedení trestního stíhání Krajským soudem v Brně sp. zn. [spisová značka]. Co se týká požadavků na vynaložené náklady na obhajobu ze strany žalované na jednotlivé požadavky bylo již částečně hrazeno, nebylo hrazeno na některé úkony právní služby, které zůstaly i nadále předmětem požadavků žalobce.

13. Jednalo se o úkon [datum] účast při výsleších JUDr. [jméno] s tím, že soud se ztotožňuje stejně jako u úkonu ze dne [datum] s tím, že se jednalo právě o účast na výsleších, kdy dne [datum] podle protokolů o výsleších ze dne [datum] proběhly výslechy od 9 do 11 hodin, od 12 do 14:10 hodin, od 14:30 do 15:55 hodin, celkově tak výslechy trvaly 5 hodin 55 minut čistého času, více než 4 hodiny a méně než 6 hodin. Dle ustanovení § 11 odst. 1 písmeno e) za ně náleží odměna ve výši 3 úkonů právní služby, za přestávku mezi výslechy v čase [číslo] náhrada promeškaného času ve výši dvou započatých půl hodin.

14. Stejně tak dne účast dne [datum]. Dle protokolu proběhly výslechy od 9: 20 h., do 11: 30, dále od 12 do 12: 50 h. a od 14 do 16 hodin. Celková délka byla 5 hodin 30 minut čistého času, více než 4 hodiny, méně než 6 hodin. Podle ustanovení § 11 odst. 1 písmeno e) advokátního tarifu přísluší odměna ve výše tří úkonů právní služby, za přestávku do 12: 50 h. do 14 hodin náhrada promeškaného času ve výši dvou započatých půl hodin. S odkazem na ustanovení § 14 odst. 4 advokátního tarifu nebo zbývající časový úsek připadající na přestávku je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za úkon právní služby.

15. Toto byla i obrana žalované, se kterou se soud plně ztotožňuje a zároveň soud se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že se u každého výslechu považovala za samostatný úkon právní služby. Žalobce poukazoval na přestávky v délce 30 minut a kratší se do doby trvání úkonu započítávají. K vyrácení názoru žalobce soud poukazuje na rozhodnutí MS v [obec] ze dne [datum] sp. zn. 8 To [číslo], což žalovaný v trvání vyšetřovacích úkonů nevzal v úvahu. Soud poukazuje na skutečnost, že naopak u úkonu ze dne [datum] tento názor žalované za žalobce vzala žalovaná v úvahu a naopak přestávku od 14: 10 do 14: 30 hod. do celkového úkonu započítávala, neboť ta byla součástí úkonu právní služby, za který byla celkově odměna přiznána.

16. Dále bylo sporný úkon dne [datum], účast na výsleších, kdy podle protokolu ze dne 19. 6. proběhly výslechy v čase od 8 do 11: 15 h., od 12 do 14:30 h., výslechy trvaly 4: 45 hod., více než 4 hodiny, méně než 6 hodin. Soud odkazuje dle ustanovení § 11, odst. 1 písmeno e) advokátního tarifu náleží odměna ve výši 3 úkonů právní služby za přestávku mezi výslechy v čase [číslo] h. pak náhrada promeškaného času nenáleží, a to s odkazem na ustanovení § 14 odst. 4 advokátního tarifu, neboť tento časový úsek připadající na přestávku je plně kryt časem, za něž příslušela odměna za úkon právní služby, který je právě kryt obdobím od 4 nebo do 6 hodin.

17. Co se týká úkonu ze dne [datum] účast na výsleších u JUDr. [jméno], dle protokolu proběhly výslechy od 9 do 11 hodin, od 11: 15 do 13:30 hodin a od 13: 48 do 16 hodin, výslechy trvaly 7 hodin čistého času, více než 6 hodin a méně než 8 hodin. Proto za ně přísluší odměna ve výši čtyř úkonů právní služby.

18. Úkon dne [datum], návrh na doplnění vyšetřování dle názoru soudu se nejedná o úkon právní služby, který by byl možný podřadit pod tarify pod úkony dle vyhlášky 177/ 96 Sb.

19. Dne [datum] studium obžaloby. Soud dospěl závěru, že se nejedná o úkon právní služby, které by bylo možné zařadit pod účtovatelné úkony právní služby dle vyhlášky 177/96 Sb.

20. Dále úkony 18. 2. až [datum], studium spisu s přípravou na předběžné projednání obžaloby.

21. Dne [datum] návrh na předběžné projednání obžaloby a doplnění návrhu na předběžné projednání obžaloby. Ze strany žalované byl přiznán 1 úkon právní služby za každého právního zástupce, požadavku na navýšení odměny nebylo vyhověno, neboť na vyhotovení daného úkonu se podělili 2 advokáti, v důsledku čehož nelze vzhledem k časové náročnosti, aby to odůvodnilo navýšení odměny ve smyslu stanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu, kdy soud dospěl ke stejnému závěru.

22. K úkonu ze dne [datum] - sepis doplnění návrhu na předběžné projednání obžaloby JUDr. [jméno], JUDr. [příjmení], soud dospěl k závěru, že není na místě přiznat odměnu za daný úkon, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady vedoucí k zrušení nezákonného rozhodnutí, když návrh na předběžné projednání obžaloby již byl podáván i dne [datum] a samotné jeho doplnění již není účelně vyloženým nákladem, kdy soud dospěl k závěru, že je zde právě v rámci profesní vzdělanosti a profesnímu přístupu na obhájcích žalobce, aby již v samotném navrhl na předběžné projednání obžaloby, uvedli veškeré náležitosti, aby toto bylo perfektní.

23. Dne [číslo] až [datum] studium spisu JUDr. [jméno]. Advokát nahlížel do spisu dne [datum], čas je od 7:30 do 9 hodin. Toto nahlížení proběhlo poté, co již proběhlo studování spisu, po skončení ze strany žalované bylo konstatováno, že se nejedná o účelně vynaložený náklad obhajoby.

24. Dne [datum] sepis dalších důkazních návrhů JUDr. [jméno], JUDr. [příjmení]. Ze strany žalované nebyla přiznána odměna, dle názoru soudu se taktéž nejedná o úkony právní služby účtovatelné podle vyhlášky 177/96 Sb.

25. Úkon dne [datum] hlavní líčení JUDr. [jméno], JUDr. [příjmení]. Podle protokolu hlavní líčení proběhlo od 9:15 h. do 11: 36, dále od 12: 29 do 14: 10, od 14: 21 do 16:24, celkem trvalo 6 hodin a 16 minut čistého času. Méně než 8 hodin. Soud odkazuje na ustanovení § 11 odst. 1 písmeno g) advokátního tarifu. Soud má za to, že je na místě přiznat 4 úkony právní služby za přestávku mezi dvěma částmi přerušeného řízení v čase od 11: 36 do 12: 29 hod. pak náhradu promeškaného času nenáleží, a to s odkazem na ustanovení § 14 odst. 4 advokátního tarifu, neboť časový úsek připadající na přestávku hlavního líčení je plně kryt časem, za nějž příslušela odměna za právní úkon, kdy se soud s tímto závěrem žalované plně ztotožňuje.

26. Dne [datum] návrh na provedení výslechu. Soud má za to, že se nejedná o úkon právní služby stejně jako žalovaná, který by byl účtovaný podle advokátního tarifu.

27. Dne [číslo] až [datum] studium spisu, příprava na hlavní líčení. Ze strany žalované nebyla odměna přiznána, neboť se nejedná o účtovatelný úkon právní služby.

28. Dále dne [datum] se vyjádřili k listinným důkazům JUDr. [jméno], JUDr. [příjmení]. Soud dospěl k závěru se nejedná o účtovatelný úkon právní služby, který by byl účelně vynaloženým nákladem na právní zastoupení.

29. Dne [datum] studium spisu.

30. Dále [datum] sepis shrnutí důkazních návrhů a soud stejně jako žalovaná má za to, že se nejedná o účtovatelný úkon právní služby, neboť dle advokátního tarifu nejde o samostatný úkon.

31. Dne [datum] sdělení soudu ze strany JUDr. [jméno]. Soud dospěl k závěru, že se nejedná dle advokátního tarifu o účtovatelný úkon právní služby.

32. Úkon ze dne [datum] svědci se vyjádřili k listinným důkazům a návrhu na čtení k listinným důkazům. Soud stejně jako žalovaná dospěl k závěru, že se nejedná o účtovatelný úkon právní služby.

33. Dne [datum] sepis závěrečného návrhu JUDr. [jméno], JUDr. [příjmení]. Opět má soud za to, že se nejedná o účtovatelný úkon právní služby podle advokátního tarifu.

34. Dne 19. 5. studium spisu.

35. Dne [datum] sepis vyjádření k odvolání. Ze strany žalované byl přiznán 1 úkon právní služby u každého z žalobcových právních zástupců. Soud se s tímto postupem ztotožňuje. Vypracování daného vyjádření vypracovali 2 právní zástupci, nelze při takové časové náročnosti, aby bylo na místě navýšení odměny ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu.

36. Dne [datum] sepis návrhu na doplnění dokazování. Soud dospěl stejně jako žalovaná k závěru, že se nejedná o účtovatelný úkon právní služby.

37. Dále se soud ztotožnil s účtováním cestovného a náhrady promeškaného času právního zástupce žalobce na cestu ze dne [datum], cesta byla uskutečněná pouze v rámci jedné obce, kde se nachází sídlo právního zástupce žalobce a náhrada promeškaného času JUDr. [jméno], cestou byla po kontrole doby ze strany žalované ponížena celkovou částkou 13 600 Kč, kdy čas strávený na cestě [obec] - [obec] a zpět byla přiznána náhrada promeškaného času ve výši 600 Kč, neboť celková délka je 429 km, trvá 1:16 h. [ulice] [obec] - [obec] byla přiznána náhrada promeškaná času ve výši 1 200 Kč, kdy délka trasy ze sídla obhájce do sídla policie je 2:35 h.

38. Co se týká všech požadavků žalobce na proplacení úkonů studia spisu obhájcem soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 2289/21, který nálezem ze dne

22. února zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích s tím, že mohou-li obecné soudy nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu), měly by obhájcům odměnu za tento úkon přiznat, nejsou-li v řízení přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti, jež by přiznání odměny vylučovaly.

39. Soud dospěl k závěru, že co se týká samotných úkonů týkajících se studia spisů, zde je na místě přiznat náklady, takto vynaložené ze strany žalobce, jednalo se o studium spisu ve dnech 18. 2. až [datum] účtované jako 2× 2 hodiny ve výši 4 600 Kč, dále ve dnech [číslo] až [datum] 2× 2 hodiny ve výši 4 600 Kč. Dále ve dnech [číslo] až [datum] taktéž 2× 2 hodiny ve výši 4 600 Kč a dále ze dne [datum] ve výši 2 300 Kč. Stejně tak i [datum] ve výši 2 300 Kč. Celkem se jednalo o 8 úkonů právní služby a´ 2 300 Kč, k tomu 8× 300 Kč režijní paušál dle AT a odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem 47 432 Kč. Ve zbytku požadavku na náhradu vyložených nákladů na obhajobu soud neshledal nárok žalobce důvodným.

40. Co se pak týká požadavků žalobce na přiznání amortizace a stravného za jeho cesty, zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které se vypořádává s obdobnými požadavky na přiznání amortizace vozidla. Soud k tomuto stejně jako žalovaná uvádí, že se jedná o situaci použití vozidla k účelu služebních cest právě v rámci pracovněprávních vztahů. Neobstojí ani tvrzení žalobce, že trestní stíhání bylo spojeno s jeho zaměstnáním a on byl osoba samostatně výdělečně činná, v tomto směru byl žalobce trestně stíhán, dostavoval se k výslechům nebo k hlavním líčením. Nejednalo se o cesty, které by souvisely jakkoliv přímo s jeho výkonem jeho práce, jeho podnikání, ale přímo s trestním řízením. V tomto směru soud dospěl k závěru, že částka tak, jak byla přiznána ze strany žalované, byla přiznána ve správné výši.

41. Dalším požadavkem žalobce byl nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení a § 31 a) odst. 1 a 2 zákona 82/ 98 Sb. Na základě nezákonného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 zákona 82/98 Sb. žalovaná dospěla k závěru, že odpovědnostní titul v tomto směru je dán, avšak pro možnost zadostiučinění je samotné konstatování porušení práva žalobce a poskytnutí omluvy dostatečnou formou náhrady nemajetkové újmy. V tomto směru však soud dospěl k závěru po provedeném dokazování, že je na místě přistoupit k odškodnění v penězích, neboť se jednalo o masivní zásah do práv žalobce. K otázce odškodnění za nezákonné rozhodnutí soud uvádí, že dle konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] a spisová značka [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, platí, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskočilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zastavení trestního řízení, které byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. a je tak pro tyto účely rozhodnutím nezákonným. Zakládá tak nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin amnestován. Soud v žádném případě nedovodil ze strany žalované ani nebylo nijak tvrzeno, že by si žalobce trestní stíhání zavinil sám, nebo že by toto trestní stíhání skončilo udělením milosti, nebo amnestií. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které skončilo zprošťujícím rozsudkem, se posuzuje podle ustálené soudní judikatury viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí soud ve věci shledal. Žalobce byl nedůvodně a nezákonně ve smyslu zákona 82/1998 Sb. trestně stíhán. Existence shora uvedených skutečností vylučujících odpovědnostní titul žádný z účastníků ani netvrdil a soud je, jak je uvedeno shora, neshledal. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo [spisová značka] s tím, že zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje. Musí být újma založena jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Protože se jednalo o odpovědnostní titul nezákonného rozhodnutí, nikoliv z nepřiměřené délky řízení, soud provedl shora uvedené dokazování a zjišťoval tak intenzitu, kterou trestní stíhání zasáhlo do osobnostních práv žalobce a jaká forma a jaká výše odškodnění je třeba k reparaci takto vzniklé nemajetkové újmy. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Vznikem materiální újmy i dle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. US [číslo] je spojeno vždy s individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob a toto není na místě presumovat, ale prokazovat. Soud poukazuje na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [číslo jednací] s tím, že o nemajetkové újmě lze hovořit, pokud nastalá újma spočívá v narušení osobního zájmu poškozeného, který nemá hodnotu v penězích, představuje opak škody. Nemajetková újma je nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění, lze tak hovořit o škodě morální, ideální i materiální, za kterou náleží poškozenému peněžitá materiální satisfakce. Projevuje se v těžce definované sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. K tomuto občanský zákoník komentář svazek VI. § [číslo] – [číslo] [obec]: WOLTERS KLUWER 2014 a dále vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, řízení se obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dodány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou, je nutné posoudit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčená ve složkách tvořících nemajetkovou sféru žalobce jednotlivce. Neprokazuje se to, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod cítit se poškozeným viz. [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci [obec], Leges 2014 a dále nález Ústavní soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 3183/2015 odst. 48, stát svými právními normami rozčlenil svůj vztah ke stěžovatelce do více linií, do linie trestních včetně opakovaného řízení před obecními soudy o náhradě majetkové újmy řízení, o náhradě nemajetkové újmy pak rozdělil do dvou dílčích řízení při soudech v řízení ve více stupních. Svůj vztah ke stěžovatelce stát deklaroval i právními předpisy, které zakotvují pravidla trestního a civilního řízení i hmotně právní předpoklady dané trestním zákonem jakož i zák. 82/98 Sb., činí tak ve snaze maximálně objektivizovat kontrolu svého jednání a vzájemnou nezávislost, přezkum jednotlivých svých dílčích složek. Tento velkoryse vybudovaný a nákladný aparát se však v daném případě zachován adekvátně, právě k tomu k jehož ochraně byl vybudován a povolán napadeným rozhodnutím obecních soudů, chybí velkorysost, jakou stát musí přistupovat ke kontrole svých pochybení podle přísloví sytý hladovému nevěří nebo v absenci postupu podle zlatého pravidla, které říká, že každý by měl činit druhému to, co by chtěl, aby bylo činěno jemu. Soudci se musí umět alespoň elementárně vcítit do pozice souzeného člověka, zejména za situace, kdy mají napravit škody způsobené jinými soudy, tím spíše trestními …, pokud soudci uznají, že k závažnému zásahu do přirozených práv stěžovatelky opravdu došlo, avšak na odčinění nemajetkové újmy přiznají nepatrnou částku působí to až cynicky jako postup bez citů pro elementární spravedlnost. Soukromá sféra fyzické osoby (člověka), v níž je zabezpečováno svobodně realizovat svou osobnost, vytváří základ její celkové vnitřní jistoty a bezpečí. Stává se tak v současném světě značně pokročilé vědy a techniky, informovanosti apod. stále významnější hodnotou osobnosti každé fyzické osoby, která zasluhuje účinnou ochranu zabezpečovanou i univerzálnějšími prostředky občanského práva. Podle tohoto širšího pojetí újmy u osobního soukromí, které takto zastává i Ústavní soud,„ respektování soukromého života zahrnuje do určité míry i právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi“. Součástí soukromého života se proto stává rodinný život zahrnující i vztahy mezi manžely i blízkými příbuznými, neboť součástí rodinného života jsou nejen jejich sociální a morální vztahy, nýbrž také zájmy materiální povahy přispívající k rozvoji osobnosti každého z nich (obdobně srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 517/99, resp. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], nebo např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol.: Ochrana osobnosti podle občanského práva, [právnická osoba] 2004). Jisté přitom je, že zásah proti právu na soukromí (rodinný život) ostatních členů rodiny je ve skutečnosti vždy až odvozeným od prvotního zásahu do práva na ochranu osobnosti (zde do práva na život), jímž byl postižen jeden z jejích členů. Což směřuje k tvrzení žalobce ohledně případného zásahu do nemajetkové sféry matky žalobce.

42. Soud dospěl k závěru, že je na místě přihlédnout ke všem okolnostem případu, zejména k situaci, kdy žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody, zároveň 5- 10 let, a to pro zvlášť závažný zločin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písmeno a) trestního zákona. Zároveň mu hrozilo, že mu bude uložen peněžitý trest, že mu bude uloženo nahradit škodu ve výši několika set milionů korun. Zároveň v průběhu trestního řízení došlo k zajištění bytu v jeho vlastnictví, a to pro eventuální možnost budoucí náhrady škody. Toto vše i dále zasáhlo žalobce v rovině psychické pohody, což se následně projevilo i v psychickém zdraví žalobce (což je samostatným odpovědnostním titulem). Celková délka trestního stíhání žalobce byla od [datum] do [datum], celkem 975 dní, tj. 32,5 měsíce. Řízení probíhalo před dvěma stupni soudní soustavy. Došlo i k dalším zásahům do osobnostní sféry žalobce s tím, že měl obavy ekonomického charakteru, zda bude mít dostatek finančních prostředků na obhajobu, stejně tak i na náhradu eventuální škody a možnost starat se o sebe i o svoji matku. Toto zasáhlo i do profesní roviny, neboť v důsledku určitého zásahu do zdravotní sféry musel omezit pracovní aktivity v důsledku stresu vyvolaného trestním stíháním zabývat se pouze jednoduššími akcemi. Neměl dost energie, na potřebná odborná témata se nedokázal soustředit a připravit, své pracovní aktivity výrazně omezil, začal se vyhýbat společenským kontaktům, s lidmi neměl chuť navazovat bližší kontakty. Toto se projevilo i v duševní nepohodě jeho matky, o kterou se jako jediný staral. V době 2018 jí bylo 90 let, intenzivně vnímala negativní dopady trestního stíhání, což se přenášelo na žalobce.

43. Žalobce k srovnávací judikatuře poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kde byla přiznána částka za 19 měsíců a 20 dní ve výši 137 666 Kč. Dále rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy trestní řízení trvalo 38 měsíců a bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 320 000 Kč. Poškozený byl omezen k dispozici s nemovitostmi z důvodu hrozící povinnosti k náhradě škody 15 000 000 Kč. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] se podává, že řízení trvalo [číslo] dní, a to částečně vazebně. Bylo přiznáno odškodnění ve výši 225 000 Kč. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] s tím, že řízení trvalo 27 měsíců a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 170 000 Kč. Dále z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] se podává, že řízení trvalo 51 měsíců a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 350 000 Kč. Poukázal dále na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích za dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], kdy řízení trvalo 49 měsíců a bylo přiznáno 300 000 Kč. Co se týká rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 46/ 2021 dle závěrů soudu se jednalo o odlišný trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220. Řízení bylo medializováno. Co se týká rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 55 Co 296/ 2015 jednalo se o trestný čin úvěrového podvodu, přípravy úvěrového podvodu. Žalobce byl ve vazbě. K rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] soud uvádí, že se jednalo o přečin k poškozování věřitele.

44. Soud dospěl k záěvru, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [číslo jednací] je nejvhodnější k použití jako srovnávací judikatuře, tj. vhodnou k posouzení obdobnosti případu se žalobcem, v tomto směru také byl obžalován poškozený ze zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písmeno d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství. Hrozila mu i náhrada škody přes 3 000 000 Kč, hrozil mu trest odnětí svobody 2-8 let, řízení trvalo 2 a 1/4 roku. Došlo k zásahům do sféry rodinné, kdy se hádal s manželkou, došlo ke zhoršení finanční situace rodiny, pociťoval snížení důstojnosti, vážnosti. Byly narušené vztahy s bratrem. Bylo zde psychické strádání způsobené tlakem vyplývajícím z trestního stíhání a z hrozby odsouzení k nepodmíněnému trestu. Za to mu byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 170 000 Kč.

45. Soud dospěl k závěru, že se jedná o zhruba obdobný případ jako u žalobce, v situaci, kdy se jednalo o zhruba stejně dlouhou dobu trestního stíhání pro stejný trestný čin, čemuž hrozil i obdobný trest odnětí svobody, stejně tak došlo i k zásahu do rodinné sféry, a to v tom směru, že u žalobce to byla jeho matka, která úkorně pociťovala trestní stíhání žalobce. Byly zde vyvstalé obavy o budoucnost, zároveň došlo i k zásahu do psychické sféry žalobce. Soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat taktéž částku 170 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí.

46. Dle ust. § 2958 NOZ Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

47. Žalobce se dále domáhal náhrady škody na zdraví spočívající jednak v bolestném a jednak v náhradě za ztížení společenského uplatnění. K tomuto žalobce předložil znalecký posudek vypracovaný se strany MUDr. [ulice], ze kterého vyplývala oprávněnost jeho nároku, co se týká základu nároku, ten je, jak je shora uvedeno dán ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 82/98 Sb., a to z titulu nezákonného rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního stíhání a dále samotného vedení trestního stíhání. Soud se v prvé řadě zabýval příčinnou souvislostí mezi trestním stíháním a vznikem škody na zdraví. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, MUDr. [jméno] [příjmení] dospěl k závěru o příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a vznikem škody na zdraví tím, že v letech 2018 [číslo] byl žalobce vystaven neoprávněnému trestnímu stíhání. Popsal celou situaci ohledně života žalobce, který žil v trvalých obavách z dalšího vývoje celé kauzy a ve stálém stresu. [příjmení] stresu se neustále zvyšovala, nakonec vedla v listopadu roku 2019 k několikatýdenní pracovní neschopnosti s diagnózou posttraumatická stresová porucha.

48. Soud uvádí, že otázka příčinné souvislosti je otázkou právní, nikoliv skutkovou a bylo na soudu, aby dospěl na základě provedeného dokazování, zdali fakticky ke vzniku škody na zdraví došlo v důsledku příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a vznikem škody na zdraví. Soud má za prokázané, že žalobce byl trestně stíhán a zároveň má soud za prokázané, že došlo k zásahu do jeho psychické sféry, jak toto následně vyplývá i ze znaleckého posudku.

49. Soud měl k dispozici ze strany žalované založený expertní lékařský posudek vypracovaný Mgr. [jméno] [příjmení], který se vypořádává s tvrzenými chybami znaleckého posudku MUDr. Hrnčíře. (Soudu je známá z úřední činnosti určitá profesní zášť mezi MUDr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], která se pak projevuje v rozdílném přístupu k hodnocení znaleckých posudků. Soud se nejprve vypořádá ze závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], následně se bude vyjadřovat k rozboru tohoto znaleckého posudku ze strany Mgr. Koláře.) Co se týká znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení]. Tento byl vypracován na základě žádosti žalobce, nicméně s doložkou 127a o. s. ř. s tím, že následně došlo i k výslechu znalce, který byl přímo přítomen i výslechu samotného žalobce na jednání soudu dne [datum]. Znalec potvrdil, že měl dostatek podkladů pro to, aby znalecký posudek mohl fakticky vypracovat, a že závěry tohoto znaleckého posudku jsou správné. Jednou z výhrad, která zazněla ze strany Mgr. [příjmení] bylo právě to, že znalec neměl dostatek podkladů pro možnost vypracování znaleckého posudku i skutečnost, že zde nebyl plně ustálený zdravotní stav žalobce v době, kdy došlo ke znaleckému zkoumání. Právě z tohoto důvodu soud pozval znalce a tento byl přítomen i samotnému účastnickému výslechu žalobce tak, aby znalec mohl ověřit, zdali zde došlo k vývoji a posunu v poškození zdraví žalobce, ke kterému mělo dojít v důsledku trestního stíhání. Právě i na základě přítomnosti u tohoto účastnického výslechu znalec dospěl k závěru, že k žádné změně poškození zdraví žalobce nedošlo, naopak stav zdraví a žalobce je shodný jako v době jeho znaleckého zkoumání s tím, že i v rámci své účastnické výpovědi to byl žalobce, kdo vypovídal shodně a obdobně jako na sezení žalobce u MUDr. [ulice]. Dne [datum] z něj právě vyplývaly shodné podklady pro závěry znalce o vzniku škody na zdraví. Pakliže Mgr. [příjmení] konstatoval, že byly ze strany MUDr. [ulice] vyslýchány další osoby, které by se mohly k zdraví, psychické pohodě žalobce vyjádřit, jednak znalec konstatoval, že toto není běžná praxe při stanování vzniku škody na zdraví, ani soudu tato praxe není známá. Zároveň je nutné poukázat na skutečnost, že se jedná o zásah do psychické roviny zdraví nebo duševního zdraví žalobce, a to v tom směru, že je to zejména žalobce jako osoba poškozená, která je nejlépe schopná a povolaná k tomu vyjádřit se o tom, jaké konkrétní zásahy do zdravotní roviny trestní stíhání způsobilo. Soud podotýká, a toto vyplývá z výpovědi žalobce, že žalobce z bližšího příbuzenstva má pouze matku, které bylo přes 93 let v době skončení trestního stíhání. Objektivně zde není ani dána možnost výslechu dalších osob. Co se týká podkladů, byl to znalec, který měl k dispozici jednak samotný osobní pohovor, psychiatrické vyšetření dne [datum] a dále i samotnou účastnickou výpověď žalobce ze dne [datum] víceméně s ročním odstupem, kdy dospěl k závěru, že i v tomto ročním odstupu nelze shledat zlepšení zdraví žalobce, zároveň potvrdil skutečnost, že jsou shodné a totožné závěry ze znaleckého posudku, tak jak je vypracoval, pakliže ze strany Mgr. [příjmení] bylo konstatováno, že je nutné sledovat tzv. kritéria pravdy. K tomuto se vyjadřoval znalec, a to právě v tom směru, že pozoruje i při samotných vyšetřeních poškozených jejich chování, způsob vyjadřování, právě i posouzení v dalším výslechu, a to tak, aby mohl posoudit, zdali se nejedná pouze o předem nacvičené výpovědi, zdali se nejedná o hrané výpovědi, o hraná vyjádření. V tomto směru u žalobce k takovémuto závěru nedospěl. Měl dostatek podkladů i ze strany původních ošetřujících lékařů, a to MUDr. [příjmení] psychiatričky a Doc. MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], ze kterých měl informace i o předchozím zdravotním stavu žalobce, a to i v tom směru, že žalobce již psychiatra navštěvoval v době před zahájením trestního stíhání. Následně se soud zabýval i námitkami žalované i Mgr. [příjmení], zdali je možné odlišit, že hlavní příčinou poškození zdraví, tak jak je tvrzena ze strany žalobce, bylo pouze trestní stíhání žalobce, když tento již v době před zahájením trestního stíhání měl psychické problémy. K tomuto znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že měl právě k dispozici zprávy a MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] týkající se předchozího zdravotního stavu žalobce, a to v tom směru, že předtím se jednalo o poruchu adaptace o anxiózně depresivní syndrom, který byl způsobený přepracováním, který byl právě léčen Zoloftem v nejnižší možné míře a to pouze v situacích přepracování. Nejednalo se o psychické onemocnění. Naopak právě v souvislosti se samotným trestním stíháním došlo k zásahu do duševní roviny žalobce, došlo k vyvolání značného stresu, pocitů nejistoty, které se následně projevily, jak uvedl znalec dle MKS 10 diagnóza F [číslo], ve vzniku posttraumatické stresové poruchy, vzniklé inkriminovaným trestním řízením. Znalec v závěrech znaleckého posudku dospěl právě k závěru, že je nutné na tento typ onemocnění posttraumatickou stresovou poruchu vzniklou trestním řízením aplikovat dle ustanovení § [číslo] metodiky Nejvyššího soudu analogicky S 069 nitrolební poranění v počtu 100 bodů pro komplikace středně těžké vyžadující dlouhodobou léčbu. Toto navýšil o 10 %, tj. o 10 bodů celkem, dospěl k závěru, že je na místě přiznat odškodnění za 110 bodů uvedené metodiky jako bolestné, což odpovídá částce 39 172,10 Kč, kdy 1 bod je dle metodiky Nejvyššího soudu momentálně vyčíslen částkou 356, 11 Kč za 1 bod.

50. Dále dospěl k závěru, že na základě onemocnění spočívající ve vzniku posttraumatické stresové poruchy v rámci metodiky u Nejvyššího soudu zadal tyto do dostupné tabulky s tím, že zde dospěl k závěru, že je obecně správná vypočtená výše ztížení společenského uplatnění ve výši 1 073 716 Kč. Ze strany Mgr. [příjmení] bylo vyčítáno znaleckému posudku nesprávné použití koeficientu, kde je uvedeno u obtíží stanovených lékařem vždy 14,5, toto vysvětlil znalec na jednání soudu dne [datum] tak, že je možné použít koeficient od nuly do čtyř, který je výrazem pro postižení a výrazem zásahu do postižení zásahu do života poškozeného, takže se použije 0 v situaci, kdy je život nebo zásah do života bez jakýchkoliv příznaků. Jednička je použita a pakliže je zasaženo do života ve výši 25 % obvyklého stylu života, dvojka do 50 % obvyklého stylu života, trojka do 75 % obvyklého stylu života a čtyřka odpovídá zásahu do 100 % celého života žalobce. Pakliže znalec dospěl k závěru, že došlo k zasažení oblastí života v koeficientu jedna, co se týká použití těchto parametrů, tyto se objektivně dají použít situaci, kdy dochází do zásahu do fyzické stránky života, nikoliv psychické, což je obtížně stanovitelné, z tohoto důvodu pak v psychiatrii tyto koeficienty zcela, konkrétně použít nejdou, a proto se používá průměr zásahu a ten je právě ve výši 4,5 %. Soud k tomuto uvádí, že uvedené vysvětlení je logické, není důvod, proč na takovéto ohodnocení fakticky nepřistoupit. Soud se i s tímto parametrem fakticky ztotožnil. Soud se ztotožnil se znaleckým posudkem MUDr. Hrnčíře, co do základu s tím, že dospěl k závěru, že i použití koeficientů, tak jak jsou ze strany znalce dosažené, jsou tyto dosazené logicky a ze strany soudů by byly dosazené fakticky shodně, lze souhlasit se závěry znaleckého posudku, a to v tom směru, že v hlavní příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce došlo k vzniku onemocnění definovaného položkou F [číslo] jako posttraumatickou stresovou poruchu vzniklou inkriminovaným trestním řízením v letech 2018 [číslo] dle MKS 10. Tato újma je trvalého rázu. Soud se s výpočtem znalce ztotožňuje, považuje jej za odpovídající odškodnění překážky lepší budoucnosti žalobce ve vztahu k vytrpěním následků na jeho zdraví. V případě žalobce došlo ke vzniku posttraumatické stresové poruchy, vznikla tak poškozením zdraví překážka jeho lepší budoucnosti a soud tak má v souladu s ustanovením § 2958 občanského zákoníku právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění spočívá na systému, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje také dobře definovaný a zdravotní újmě přiřaditelný obsah postižení jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, a to je z těch oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní důsledky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení s možností se společensky uplatnit a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku lepší budoucnosti a jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Za tímto účelem se soud zaměřil na zjištění skutečností vztahujících se k dopadu trvalé zdravotní újmy do schopnosti a možností žalobce. V obecné rovině výše satisfakce vychází soud z metodiky Nejvyššího soudu České republiky a kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující čtyřnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházejícího roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobce, tato pak byla správně vyčíslena ve znaleckém posudku, který po zhodnocení obtíží v jednotlivých doménách dospěl k závěru, že výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je ve výši 1 073 716 Kč. Soud se dále zabýval i parametrem, který znalec výslovně uvedl jako parametr, který mu nepřísluší zapojit do uvedeného znaleckého zkoumání, a to parametr modifikačního koeficientu. Modifikační koeficient je číslo, jímž se stanovená finanční částka upravuje podle věku pacienta, kterého dosáhl v době ustálení posuzovaného zdravotního stavu. Soud dospěl k závěru, že u žalobce je tato základní finální částka za ztížení společenského uplatnění modifikačním koeficientem 0,9 a je na místě snížit takto vypočtenou částku ze strany MUDr. [jméno] [příjmení] o 10 %. Soud dospěl k závěru, že ze strany soudu je na místě tento modifikační koeficient z důvodu věku žalobce použít a vypočtenou částku tak snížit právě o 10 % s tím, že následně soud dospěl k finální částce 966 344,40 Kč.

51. Soud dospěl k závěru, že k ustálenému zdravotnímu stavu žalobce došlo evidentně již v době vypracování znaleckého posudku v roce 2021, když i z vyjádření znalce na jednání soudu dne [datum] nevyplynuly jiné závěry.

52. Co se týká expertního lékařského posudku Mgr. [příjmení], tento jednak není znaleckým posudkem, ale pouze vyjádřením ke znaleckému posudku, dále se soud neztotožňuje s tím, že by bylo možné řešit horní hranici přiznaných částek za bolestné nebo ztížení společenského uplatnění dle nařízení vlády č. 276/2015, kdy se toto týká odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V tomto případě se však jednalo o trestní stíhání, nikoliv o nemoc z povolání nebo o pracovní úraz, v tomto směru se závěry Mgr. [příjmení] nelze souhlasit. Soud dospěl k závěru, že i tento požadavek ze strany žalobce je požadavkem důvodným, a v tomto směru žalobě vyhověl.

53. Co se ještě týká samotné částky přiznané na náhradě škody na zdraví, a to zejména za ztížení společenského uplatnění soud uvádí, že byť se z obecného pohledu může jednat o částku, která by se mohla jevit jako vysoká nebo nepřiměřená, soud konstatuje, že je mu z úřední činnosti známo, že u takovýchto poškození zdraví spočívajících ve vzniku posttraumatické stresové poruchy podle diagnózy F [číslo] se nejedná o částku nikterak závratnou. Soudu jsou známy i další znalecké posudky týkající se obdobných případů s tím, že zde znalci došli na základě obdobné diagnózy v důsledku mnohé diagnózy posttraumatické stresové poruchy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání k částkám vyšším dosahujícím takřka 2 000 000 Kč.

54. Soud se ani nedomnívá, že by následně požadovaná částka na náhradě vynaložených nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 34 500 Kč byla částka, která by nebyla částkou důvodnou i sám znalec se vyjádřil k tomuto obvinění ze strany Mgr. [příjmení], a to v tom směru, že je zde delší časová náročnost k posuzování stavu pacienta, vypracování lékařské znaleckého posudku, i kdy celková částka za vypracování znaleckého posudku byla ve výši 30 000 Kč a částka 4 500 Kč představuje DPH. Tento nárok žalobce však soud zamítl, neboť se jedná o vynaložený náklad řízení, nikoli škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Soud tuto částku přiznal jako část náhrady nákladů řízení.

55. Žalobce se domáhal i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum]. Soud přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, která byla ze strany žalované uznána a vyplacena dne [datum] ve výši 8,25 % p.a.. a to však ode dne [datum]. Žalobce požadoval přiznání zákonného úroku z prodlení ode dne [datum], když však v souladu s konstantní judikaturou a ustanovením § 14 a 15 zákona 82/98 Sb. přísluší zákonný úrok z prodlení ode dne následujícím po prodlení žalované, po uběhnutí šestiměsíční zákonné lhůty, kterou zákon 82/98 Sb. žalované dává k dispozici k projednání nároku. K uplatnění nároku došlo dne [datum] a žalovaná se dostala do prodlení dne [datum], od tohoto dne také žalobci přísluší zákonný úrok z prodlení. Soud je však zároveň vázán žalobními požadavky, jak jsou zachyceny v žalobě, nemůže jít nad rámec požadavků žalobce, pakliže požaduje náhradu na úroku z prodlení ve výši 8,25 %. Soud v této výši také úrok z prodlení fakticky žalobci přiznal, byť ode dne [datum] by příslušel žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně.

56. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud postupoval dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že výše přiznaného zadostiučinění jako náhrady škody a za vzniklou nemajetkovou újmu na zdraví závisela na znaleckém posudku, kdy co do základu byl však žalobce s touto částí žaloby plně úspěšný. Soud tak dospěl k závěru, že se jedná o náklady, které je povinná zaplatit strana žalovaná jako strana ve věci neúspěšná. Znalec vyfakturoval za účast na jednání soudu částky 2× 2013 Kč, a to jednak za účast na jednání dne [datum] a jednak za účast na jednání soudu dne [datum]. Soud přiznal samostatným usnesením znalci tuto odměnu a zároveň dospěl k závěru, že se jedná o náklady státu České republiky, které je povinná žalovaná jako neúspěšná strana k této části řízení fakticky také uhradit, a to ve výši 4 026 Kč.

57. Co se pak týká samostatné náhrady nákladů řízení, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy v daném případě bylo řízení z části zastaveno pro chování žalované po podání žaloby, neboť tato částečně hradila až po uběhnutí šestiměsíční zákonné lhůty a z tohoto důvodu byla žaloba v rozsahu částky 381 485,14 Kč vzata zpět, ve zbývající části byl žalobce úspěšný pouze zčásti. V daném případě byl předmětem řízení nárok na náhradu újmy na zdraví, kdy žalobce byl úspěšný co do částek 39 172,10 Kč a 966 344,40 Kč a neúspěšný v částce 107 371,60 Kč Celkem se jednalo o částku k požadavku náhrady škody na zdraví ve výši 1 112 880,10 Kč, dále požadoval náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v celkové výši 521 803 Kč, v níž byl žalobce úspěšný u žalované v částce 381 485,14 Kč a u soudu ve výši 47 432 Kč, zatímco nebyl úspěšný v částce 92 885,86 Kč. Dalším předmětem řízení byl požadavek na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání v celkové výši 195 000 Kč. Žalobce byl úspěšný co do základu ve výši 170 000 Kč. Soud přiznal jako náklad řízení také požadavek žalobce na náhradu vynaložených nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 34 500 Kč avšak jako nárok žaloby jej zamítl. Z pohledu nákladů řízení je třeba v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 vyhlášky 177/96 Sb. považovat za tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy i škody na zdraví částku 50 000 Kč. Tarifní hodnota se tak vypočítává k požadavku na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu i dle tohoto ustanovení v případě nároku újmy na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění a bolestného. K tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Celková tarifní hodnota je dle požadavků žalobce ve výši 706 302 Kč. Hodnota za 1 úkon právní služby je 11 140 Kč, celkem v první fázi řízení ve výši 3 úkonů za převzetí zastoupení a podání žaloby a zpětvzetí žaloby. Tomu odpovídající počet režijních paušálů á 300 Kč a DPH a soudní poplatek ve výši 4000 Kč a náklady na znalecký posudek ve výši 34 500 Kč Celkem 80 027 Kč. Žalobce byl v této fázi úspěšný co, do 64% Celkem mu přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 51 217 Kč.

58. V další fázi řízení tarifní hodnota byla 324 897 Kč. Hodnota 1 úkonu právní služby je 9 620 Kč. Následuje 10 úkonů- sepis vyjádření, porada dne [datum], jednání dne [datum], sepis doplnění, porada s klientem dne [datum], [datum], účast u jednání soudu dne [datum], [datum], sepis vyjádření, dne [datum], tomu odpovídající počet 10 režijních paušálů á 300 Kč dle AT a DPH, a soudní poplatek ve výši 4000 Kč a náklady na znalecký posudek ve výši 34 500 Kč Celkem 158 532 Kč. Žalobce byl v této fázi řízení úspěšný co, do 21% Celkem mu náleží náhrada ve výši 33 291 Kč.

Poučení