22 C 121/2020-502

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající [anonymizováno 8 slov] [adresa] o 400 833 Kč s příslušenstvím a 99 167 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 240 000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, od 24. 7. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 160 833 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 60 000 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky, od 24. 7. 2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplati žalobci částku ve výši 39 167 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky do 24. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši uvedené v 66 227 Kč k rukám zástupce žalobce, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce domáhal zadostiučinění ve výši 400 833 Kč s příslušenstvím za nezákonné trestní stíhání vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a zadostiučinění ve výši 99 167 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Žalobce byl usnesením ze dne 8. 1. 2013 stíhán pro legalizaci výnosů z trestné činnosti ve formě spolupachatelství a pravomocně zproštěn byl dne 9. 9. 2019. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou až v délce 8 let, státní zástupce navrhoval trest čtyři roky s ostrahou a peněžitý trest minimálně 2,5 milionu Kč s přiznáním nahradit škodu poškozeným ve výši 102,5 milionů Kč. Tyto částky by byly pro žalobce majetkově likvidační. Trestním stíháním bylo zasaženo do cti a soukromého života žalobce, který čelil rozsáhlé medializaci. Žalobce byl bezúhonný. Žalobce byl odvolán z funkce prokuristy v zaměstnání, odkud byl v poutech eskortován policií, přitom mu byly odebrány otisky a vzorky DNA a omezen na svobodě po dobu cca 9 hodin. Žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil radost ze života, pociťoval únavu, vyhoření, poruchy spánku, což pomalu odeznívá. Žalobce upozornil na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 4293/18 s apelem na obecné soudy, aby zvážily dostatečnost přiznávaných zadostiučinění. Žalobce vyšel z částky 5 010,40 Kč za měsíc trestního stíhání. K nepřiměřenosti délky trestního stíhání žalobce uvedl, že trestní stíhání nebylo složité, žalobce negativně nepřispěl k délce trestního stíhání, vytkl průtah státního zástupce a upozornil na typově zvýšený význam trestního řízení pro žalobce. Žalovaná žalobci ničeho neplnila ani po předběžném uplatnění nároku dne 23. 1. 2020, proto žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 7. 2020 do zaplacení.

2. K výzvě soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., která byla žalobci dána písemně dne 4. 8. 2021 a u soudního jednání dne 2. 2. 2020 byla žalobci zopakována, byl žalobce upozorněn, že rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, proto mu bylo u jednání uloženo doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy k jejich prokázání, jak bylo nezákonným trestním stíháním konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou. Současně byl žalobce vyzván k doplnění judikatury srovnatelné s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Žalobce byl upozorněn na následky nesplnění výzvy, jímž se vystavoval neúspěchu ve sporu. Žalobce doplnil, že zásahy do osobního i profesního života byly velmi závažné. Žalobce se hrozil citelného trestního postihu a nejistoty s tím spojené po dobu 6 let a 8 měsíců a zdůraznil lichost svého obvinění a s tím spojený zásah do pověsti a osobního života, který byl prohlouben i rozsáhlou medializací. Žalobci byl zajištěn majetek od 10. 1. 2013 do 8. 2. 2013, což zasáhlo jeho hospodaření a žalobce byl nucen vyjednávat o prodeji svého vozidla. Dne 30. 1. 2013 byl odvolán z funkce prokuristy a ke dni 31. 10. 2013 byl ukončen jeho zaměstnanecký poměr, kdy lze pochopit snahu koncernu nemít na významné pozici osobu trestně stíhanou ze závažného zločinu v rozsáhlé mediální kauze. Ze stejných důvodů opustil i funkci jednatele [právnická osoba] Žalobce opustil i [anonymizována čtyři slova] [obec] v [obec]. Žalobce se o další zaměstnání neucházel, neboť tuto informaci nechtěl potencionálními zaměstnavateli zamlčet a ucházet se o zaměstnání v oboru práva po dobu obvinění považoval za beznadějné, žalobce proto žil z úspor a občasných dohod o provedení práce. Žalobce svůj případ srovnal s případy Městského soudu v Praze, ve kterých částka za měsíc stíhání překračuje žalobcem požadovaných zhruba 5 000 Kč.

3. Žalovaná se bránila, že žalobci po předběžném uplatnění dne 23. 1. 2020 přiznala náhradu škody v podobě obhajoby s požadovaným úrokem z prodlení. Pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalobce k výzvě žalované dostatečně neupřesnil odpovědnostní titul, a proto nemohla nárok projednat. Žalovaná namítla promlčení nároku, neboť žalobce nárok určitě neuplatnil, a proto se mu lhůta nestavěla. Žalovaná upozornila, že žalobce musí újmu z nezákonného trestního stíhání dostatečně tvrdit a prokázat. Žalovaná měla za to, že nedošlo k průtahům a nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce.

4. Řízení bylo částečně zastaveno po zpětvzetí usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 3. 2021, č. j. 22 C 121/2020 – 234 co do škody 197 048,50 Kč s příslušenstvím pro plnění ze strany žalované a pro částku 1 391,50 Kč s příslušenstvím pro nedůvodnost.

5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 5. 2021, č. j. 22 C 121/2020 – 247, byla žalobci pravomocně přiznána částka 3 146 Kč s příslušenstvím na dalších nákladech obhajoby za nezákonné trestní stíhání. Pokud jde o zadostiučinění, soud prvního stupně měl za to, že předběžné uplatnění nároků u žalované bylo neurčité, když žalobce nerozlišil odpovědnostní tituly s jednoznačným určením žalovaných částek. To zabraňovalo žalované nárok předběžně projednat. Pro neurčitost jednání soud dovodil zdánlivost předběžného uplatnění nároků, se kterým se nemohl pojit účinek stavění promlčecí doby, a proto měl námitku promlčení žalované za důvodnou. K odvolání žalobce byl první rozsudek co do požadavku na zadostiučinění zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, č. j. 55 Co 214/2021 – 268, kdy odvolací soud přisvědčil žalobci, že předběžné uplatnění má neformální povahu, žalobce vymezil oba odpovědnostní titulu alespoň jejich důvodem a žalovaná plnila své zákonné povinnosti opožděně. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci žalobce svůj nárok předběžně uplatnil a došlo tak ke stavění promlčecí lhůty. Zadostiučinění na nemajetkovou újmu se žalobci nepromlčelo.

6. Soud rozhodoval ve věci po druhé o zadostiučinění ve výši 400 833 Kč s příslušenstvím za nezákonnost trestního stíhání a o zadostiučinění ve výši 99 167 Kč s příslušenstvím za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

7. Nesporným účastníci při jednání dne 2. 2. 2022 učinili, že bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 8.1.2013, po kterém bylo tedy pokračováno v trestním stíhání žalobce pro legalizaci výnosů z trestné činnosti ve formě spolupachatelství s trestní sazbou 2 – 8 let po dobu 6 let a 8 měsíců, než byl žalobce pravomocně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že trestním stíháním žalobce utrpěl újmu v osobním životě, jakou by utrpěla každá nezákonně stíhaná osoba. Došlo k rozsáhlé medializaci případu bezúhonného žalobce, který byl v poutech eskortován policií, při tom mu byly odebrány otisky a vzorky DNA a byl omezen na svobodě po dobu zhruba 9 hodin. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že trestní stíhání žalobce bylo v médiích medializováno víckrát.

8. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání, zda je nárok odškodnění nemajetkové újmy žalobce uplatněn včas, zda bylo trestním stíháním vážně zasaženo do osobního a profesního života žalobce, zda žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu, zda se žalobce trestním stíháním zaobíral, měl strach o budoucnost i s ohledem na požadovanou náhradu škody, zda má být přihlíženo k rozsáhlé medializaci případu, zda lze klást k tíži žalované, že byl žalobce odvolán z funkce prokuristy, byl s ním ukončen pracovní poměr, byl odvolán z funkce jednatele a opustil [anonymizována čtyři slova] [obec] v [obec]. [příjmení] bylo i o tom, zda trestní stíhání komplikovalo žalobci nalezení dalšího zaměstnání, zda žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil radost ze života, pociťoval únavu, vyhoření a trpěl poruchami spánku, zda žalobce trpěl zajištěním prostředků. Pokud jde nepřiměřenou délku trestního stíhání, bylo sporné, zda bylo trestní stíhání složité, zda žalobce přispěl k jeho délce, zda se státní zástupce dopustil v trestním stíhání průtahu, a zda má být zohledněn typově zvýšený význam trestního stíhání.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení

9. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti ze sporných skutečností za prokázaná následující dílčí skutková zjištění.

10. Soud měl k dispozici trestní spis Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], ze kterého zjistil, že žalobce byl viněn usnesením ze dne 8. 1. 2013, že měl zastřít původ peněz získaných za převod nemovitostí [právnická osoba] a. s . ve prospěch [anonymizována dvě slova] provedených bankovními převody. Zproštěn byl podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že by prostředky v bankovních převodech byly výnosy z trestné činnosti. Zároveň nebylo prokázáno, že by posudky byly úmyslně vypracovány jako nepravdivé nebo hrubě zkreslené u jednání dalších obžalovaných. Usnesení o zahájení trestního stíhání si žalobce převzal téhož dne. Dne 18. 6. 2013 bylo vydáno opravné usnesení. Dne 16. 1. 2013 žalobce podal stížnost proti obvinění. Stížnost si podali i další obvinění, kterou postupně odůvodňovali v průběhu února 2012. Věc se týkala celkem 8 obviněných, kteří byli v období od 14. 1. 2013 do 8. 3. 2013 vyslýcháni. Dne 16. 1. 2013 se s nárokem připojili poškozené [právnická osoba] Sdělení Ministerstva školství došlo dne 5. 2. 2013. Dne 31. 5. 2013 došlo usnesení Vrchního státního zastupitelství, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí stížností, a v části se u obviněných [příjmení] a [jméno] rozhodnutí Policie ČR zrušuje, a policejnímu orgánu se ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením z 22. 1. 2014 byla námitka podjatosti vůči pplk. Mgr. [jméno] [příjmení], policejní vyšetřovatelce, shledána nedůvodná. Dne 8. 1. 2013 byli zadrženi podezřelí [anonymizována dvě slova], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Žalobce byl zadržen v 7:00 hod. a propuštěn v 16:12 hod. U obviněných byly na základě příkazů provedeny domovní prohlídky s výzvou k vydání věcí týkající se případu (korespondence, účetní doklady či objednávky). U žalobce se tak stalo v nájemním bytě na adrese [adresa]. Dne 7. 1. 2013 byla provedena prohlídka u [právnická osoba] stavební [právnická osoba] Dále pak byla provedena domovní prohlídka v UK, konkrétní kanceláře [číslo] kterou užíval obviněný [příjmení]. Dne 9. 5. 2013 bylo rozhodnuto o vrácení věci UK v [obec]. Dne 10. 1. 2013 vydáno usnesení o zajištění věci včetně žalobce. K stížnosti obviněných byly dne 1. 2. 2013 spojeny ke společnému projednání. Dne 8. 2. 2013 bylo zrušeno zajištění a rozhodnuto o novém zajištění pouze ve vztahu obviněných [jméno] a Kabáta. Dne 11. 3. 2013 došlo k vyjmutí jednoho pozemku ze zajištění. Dne 19. 3. 2013 došlo k omezení zajištění. Dne 30. 5. 2013 došlo ke zrušení zajištění. Dne 13. 6. 2013 bylo usnesení opravováno. Dne 4. 6. 2013 byly zajištěny peněžní prostředky obviněného [příjmení]. Dne 13. 6. 2013 bylo usnesení opravováno. Dne 28. 6. 2013 byly Vrchnímu soudu v Praze předloženy stížnosti obviněného [příjmení] proti zajištění. Dne 9. 7. 2013 se konalo neveřejné zasedání, kde bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o spojení ke společnému projednání a o zamítnutí stížností obviněného [příjmení]. Usnesením ze dne 9. 5. 2013 bylo OČTR rozhodnuto o vrácení věcí ve smyslu § 80 odst. 1 tř. Úřední záznam z 9. 5. 2013 a o pořízení kopií některých listinných dokumentů. Dne 2. 6. 2013 byly pořizovány překlady pro realizaci právní pomoci. Dne 11. 10. 2013 bylo žádáno o právní pomoc do Chorvatska. Dne 15. 10. 2013 byly vyřízeny podněty obviněných. Dne 31. 10. 2013 byla vyřízena součinnost od Ministerstva školství. Následovaly výslechy svědků (dne 24. 2. 2014 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 3. 3. 2014 výslech svědka [jméno] [příjmení], dne 24. 2. 2014 výslech svědka [příjmení], dne 23. 7. 2012 výslech svědka [jméno] [příjmení], dne 21. 5. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 7. 5. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 25. 4. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno] dne 12. 11. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 20. 8. 2013 výslech svědkyně [příjmení], dne 29. 5. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 29. 4. 2013 výslech svědka [příjmení], dne 20. 11. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno], dne 9. 4. 2014 pokračování ve výslechu Ing. [jméno], dne 21. 8. 2013 výslech svědka [příjmení], dne 6. 11. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 13. 8. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 20. 6. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 19. 6. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 9. 4. 2014 pokračováno ve výslechu svědka [příjmení] [příjmení], dne 7. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 22. 5. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [jméno], dne 8. 4. 2014 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 8. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 26. 9. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno], dne 4. 9. 2013 výslech svědka [jméno] [příjmení], dne 13. 8. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], dne 8. 4. 2014 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 23. 5. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 21. 5. 2013 výslech svědka [příjmení] [jméno], dne 2. 10. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 14. 8 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 10. 4. 2014 pokračování ve výslechu svědka [příjmení] [příjmení], dne 3. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 8. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 5. 6. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 22. 5. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 28. 5. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 29. 4. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 26. 11. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 28. 1. 2014 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 20. 1. 2014 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení], dne 15. 8. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení], dne 4. 9. 2013 výslech svědka [příjmení], dne 12. 11. 2013 výslech svědka [příjmení]. Ing. [příjmení], dne 7. 10. 2013 výslech svědka [příjmení] [příjmení] a dne 28. 5. 2013 výslech svědkyně [příjmení] [příjmení]. Dne 13. 2. 2013 byl přibrán Kriminalistický ústav v [obec] k podání znaleckého posudku. Doplnění opatření z 3. 4. 2013. Dodatečné předání zajištěných dat dne 20. 3. 2013 Kriminalistickému ústavu v [obec]. Dne 30. 4. 2013 a 17. 5. 2013 byly vyžadovány informace podléhající bankovnímu tajemství. V červnu až srpnu 2013 byly vyřízeny. Současně byly vyřizovány i další žádosti o součinnosti (žádost z 25. 7. 2013 [právnická osoba], žádost z 25. 7. 2013 [právnická osoba], odpověď na žádost [právnická osoba], doručená 16. 8. 2013, žádost z 25. 7. 2013 [ulice] stavby [právnická osoba], odpověď z [ulice] stavby [právnická osoba] doručená 15. 8. 2013, žádost z 25. 7. 2013 [právnická osoba], odpovědi [právnická osoba] došlá 9. 8. 2013, žádost z 25. 7. 2013 [právnická osoba], odpověď z [anonymizováno] došlá 15. 8. 2013, žádost o součinnost Ministerstva školství 26. 7. 2012. Odpověď Ministerstva školství došlá 10. 8. 2012). Znalecký posudek byl předložen orgánu činným v trestním řízení 20. 9. 2013. Žádost o kompletní kopie listin založených ve sbírce listin Městskému soudu v Praze z 18. 6. 2013. Dne 20. 9. 2013 byla zpracována analytická zpráva. Žádost z 9. 10. 2013 Ministerstvu financí ČR o podání zprávy. Dne 3. 12. 2013 následovala další žádost Ministerstvu financí o podání zprávy vyřízená dne 23. 12. 2013. Dne 11. 10. 2011 a 8. 1. 2014 bylo vyžádáno dožádání [anonymizována dvě slova] [obec]. Dne 4. 2. 2014 došlo podání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Stejně tak 24. 1. 2014. Dne 28. 11. 2013 žádala obviněná [příjmení] o informace, což bylo dne 3. 12. 2013 zamítnuto. Dne 22. 1. 2014 byl doručen podnět k doplnění dokazování. Dne 29. 1. 2014 byli obžalovaní vyrozuměni o doplnění dokazování na základě podnětu, stejně tak na základě podnětu byli o doplnění dokazování vyrozuměni dne 25. 2. 2014. Dne 20. 2. 2014 byl doručen další podnět k doplnění dokazování. Dne 29. 1. 2014 byla zaslána žádost podle § 8 odst. 1 tr. řádu Ministerstvu financí ČR. Odpověď Ministerstva financí došla 6. 2. 2014. Další žádost Ministerstvu financí podle § 8 odst. 1 tř. ze dne 25. 2. 2014. Odpověď došla 13. 3. 2014. Žádost podle § 8 odst. 1 tr. řádu zaslána na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 29. 1. 2014. Odpověď došla dne 20. 2. 2014. Žádost z 20. 2. 2014 podle § 8 odst. 1 tr. řádu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Odpověď došla 21. 2. 2014. Další sdělení z Ministerstva školství došlo 5. 3. 2014. Dne 11. 4. 2014 byl OČTR zasláno st. zástupcem podání obžalovaného [příjmení] [jméno] a vyrozumění st. zástupce z 11. 4. 2014. Dne 28. 4. 2014 došla další žádost o obžalovaného [příjmení] o doplnění dokazování. Vyrozumění z 9. 5. 2014 o zamítnutí podnětu k doplnění dokazování. Dne 7. 4. 2014 rozesláno upozornění na možnost prostudování tr. spisu a podání návrhu na doplnění vyšetřování. Záznamy o prostudování spisu v červenci a srpnu 2014. Dne 29.8. 2014 doručen návrh obžalovaného [příjmení] na zastavení tr. stíhání případně doplnění dokazování. Vyjádření OČTR k podaným podnětům na doplnění vyšetřování a k podnětu na tr. stíhání z 15. 9. 2014. Dne 29. 8. 2014 došel návrh na doplnění dokazování, návrh na zastavení tř. obviněného [příjmení]. Vyjádření OČTR k podnětům na doplnění vyšetřování a návrhu na zastavení tr. stíhání z 15. 9. 2014. Dne 29. 9. 2014 doplnění návrhu na doplnění dokazování a na zastavení řízení. Žádost o přezkum postupu policejního orgánu ve věci obviněného [příjmení]. Vyjádření OČTR na doplnění dokazovaní a zastavení tr. stíhání z 1. 10. 2014. Dne 5. 9. 2014 došlo podání obžalované [příjmení]. Vyjádření OČTR k tomuto podání z 16. 9. 2014. Dne 12. 9. 2014 doručen návrh na zastavení tr. stíhání obžalovaného [příjmení] [příjmení]. Dne 8. 9. 2014 doručen návrh na zastavení tr. stíhání a návrh na doplnění vyšetřování Ing. [jméno]. Vyjádření OČTR k podaným podnětům na doplnění dokazování a k podnětům na zastavení tr. stíhání z 15. 9. 2014. Dne 19. 9. 2014 bylo Vrchnímu st. zastupitelství v Praze byly předloženy návrhy na obviněných na zastavení tr. stíhání podle § 172 tř. Dne 1. 10. 2014 bylo předloženo doplnění návrhu na doplnění dokazování. Usnesením z 30. 9. 2014 byla podle § 159a odst. 1 tř. odložena věc pro podezření ze spáchání zločinu podvodu. Předložení spisu s návrhem na podání obžaloby podle § 166 odst. 3 tř. dne 27. 10. 2014 Vrchnímu st. zastupitelství v [obec]. Dne 23. 10. 2014 následovalo vyrozumění o ukončení vyšetřování a podání návrhu na podání obžaloby. Dne 27. 10. 2014 došlo odůvodnění návrhu na zastavení tr. stíhání Ing. [anonymizováno]. Dne 10. 12. 2014 došla žádost o uvolnění finančních prostředků obviněného [příjmení] [příjmení]. Usnesením z 17. 12. 2014 byl zamítnut – byla zamítnuta žádost Ing. [anonymizováno] o omezení zajištění. Dne 22. 12. 2014 byla podána stížnost Ing. [anonymizováno] do tohoto usnesení. Dne 12. 1. 2015 bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze, že se stížnost obžalovaného [příjmení] zamítá. Dne 4. 6. 2015 doručeno doplnění návrhu na zastavení tr. stíhání. Usnesením z 26. 4. 2016 bylo st. zastupitelstvím rozhodnuto o vyloučení skutku uvedeným pod bodem I. usnesení o zahájení tr. stíhání týkající se [anonymizována dvě slova]. Usnesením z 31. 5. 2016 bylo zastaveno tr. stíhání u obviněného [příjmení] a [jméno] pro část skutku. Dne 15. 7. 2016 byli obvinění [příjmení], [anonymizováno], [jméno] a [příjmení] upozorněni na změnu právní kvalifikace. Dne 22. 7. 2016 byla doručena obžaloba Městskému soudu v Praze 22. 7. 2016. Dne 28. 7. 2016 byl doručen návrh obviněné [příjmení] [jméno] na předběžné projednání obžaloby. Obžalovaní v srpnu a září 2016 nahlíželi do spisu a rovněž žádali předběžné projednání obžaloby. Dne 29. 9. 2016 se konalo neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto o předběžném projednání obžaloby, věc byla dle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrácena státnímu zástupci k došetření. Dne 10. 10. 2016 doručen podnět k předběžnému projednání obžaloby zástupcem žalobce. Usnesení o vrácení věci k došetření Vrchnímu st. zastupitelství bylo rozesláno na základě referátu soudu z 27. 10. 2016. Dne 3. 11. 2016 si podal st. zástupce stížnost do usnesení soudu. Dne 11. 11. 2016 došlo odůvodnění stížnosti. Dne 16. 11. 2016 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 6. 12.2016 se konalo neveřejné zasedání, kde bylo rozhodnuto o zrušení napadaného usnesení a Městskému soudu v Praze bylo uloženo, aby ve věci jednal a rozhodl. Dne 12. 12. 2016 se ke stížnosti vyjádřil zástupce žalobce. Dne 26. 1. 2017 bylo nařízeno hl. líčení v termínu 7.3. až 10.3.2017. Dne 13. 2. 2017 došla žádost zástupce Ing. [příjmení] o odročení jednání, téhož dne došla žádost zástupce Ing. [příjmení] o odročení nařízeného jednání. Přípisem z 15. 2. 2017 bylo zástupcům obviněných sděleno, že jednání odročováno nebude. Dne 1. 3. 2017 opětovná žádost zástupce Ing. [příjmení] o odročení jednání. Na základě referátu soudu z 3. 3. 2017 bylo jednání odročeno na neurčito. Následovala výzva z 8. 3. 2017 na [právnická osoba] k poskytnutí informací a dokumentů. Na základě referátu z 8. 3. 2017 bylo nařízeno hl. líčení na termíny 25. 4. až 28. 4., 23. 5. až 25. 5. a 13. 6. až 15.

6. Dne 30. 3. 2017 došlo podání Českých drah k výzvě soudu. Dne 3. 4. 2017 bylo vydáno opatření ke zpracování dodatku znaleckého posudku z oboru ekonomika. Přípisem z 3. 4. 2017 byl Katastrální úřad pro hl. m. Prahu vyzván k sdělení informací a dokumentů. Dne 6. 4. 2017 byly Ing. [příjmení] podány námitky proti znalci. Dne 13. 4. 2017 byl rozeslán přípis soudu o sdělení dalšího postupu ve věci. Dne 13. 4. 2017 obžalovaný [příjmení] žádal o odročení jednání. Dne 20. 4. 2017 doručen přípis Českých drah. Podání soudu přípisem soudu ze 4. 5. 2017 bylo sděleno zástupci obviněného [příjmení] [příjmení], že soud neshledal námitky stran osoby znalce důvodnými. Opětovná žádost soudu z 16. 5. 2017 k [právnická osoba] k poskytnutí informací a dokumentů. Dne 23. 5. 2017 se konalo hl. líčení odročeno do 13. 6. do 15. 6. 2017. Dne 21. 5. 2017 došlo vyjádření Ing. obviněného [příjmení] [příjmení]. Dne 7. 6. 2017 došla odpověď Českých drah k výzvě soudu, doplnění požadovaných informací. Dne 13. 6. 2017 až 15. 6. 2017 se konalo hlavní líčení. Dne 16. 6. 2017 zaslána další žádost [právnická osoba] k doplnění informací a dokumentů. Dne 22. 6.2017 došla odpověď Českých drah. Dne 30. 6. 2017 žádost k doplnění informací o poskytnutí dokumentů Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu. Na základě referátu ze dne 4. 7. 2017 bylo nařízeno hl. líčení v termínech 8. 8. a 10. 8. a 24. 8. až 25. 8. 2017. Dne 31. 7. 2017 je předložen dodatek znaleckého posudku. Dne 8. 8. 2017 a 10. 8. 2017 konalo hlavní líčení. Přípisem soudu z 21. 8. 2017 bylo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy požádáno o poskytnutí informací a dokumentů, stejně tak Univerzita [ulice]. Přípisem z 23. 8. 2017 byl Katastrální úřad pro hl. m. Prahu vyzván k doplnění informací o poskytnutí dokumentů. Dne 24. 8. 2017 a 25. 8. 2017 se konalo hlavní líčení. Dne 5. 9. 2017 bylo doručeno sdělení UK v [obec]. Další hlavní líčení nařízena na 13. 9. a 14. 9. 2017. Dne 12. 9. 2017 přípisem požádán Úřad Městské části [obec a číslo] k poskytnutí informací a dokumentů, založen další znalecký posudek předložený obžalovaným [příjmení] [příjmení]. Hl. líčení se dne 13. 9. 2017 a 14. 9. 2017 konalo. [příjmení] byla příloha k dodatku znaleckého posudku. Hl. líčení se konalo též ve dnech 3. 10. 2017 a 4. 10. 2017. Dne 6. 10. 2017 bylo doručeno vyjádření znalce k reviznímu posudku. Dne 14. 11. až 16. 11. 2017 nařízeno a konáno další hlavní líčení. Dne 27. 10. 2017 byly doručeny námitky k osobě znalce obžalovaným [příjmení] [příjmení]. Dne 19. 10. 2017 doručena žádost dozorového st. zástupce. Dne 27. 10. 2017 byly doručeny další podklady z Vrchního st. zastupitelství. Další sdělení Vrchního st. zastupitelství došlo 10. 11. 2017. Usnesením soudu z 30. 11. 2017 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Opatření o přibrání znaleckého ústavu rozeslán na základě referátu soudu z 30. 11. 2017. Na základě referátu soudu z 11. 12. 2017 byl připraven spis znalci. Opatřením z 6. 3. 2018 bylo rozhodnuto k námitkám st. zástupce obžalovaných o doplnění zadání znaleckého posudku. Dne 7. 12. 2017 byla doručena žádost znaleckého ústavu o zaslání spisu. Dne 11. 12. 2017 byly doručeny námitky obžalovaného [příjmení] [příjmení]. Dne 15. 12. 2017 byla doručena žádost o opravu protokolu z hl. líčení. Na základě referátu soudu ze 7. 3. 2018 bylo zrušeno nařízené hl. líčení na dny 27. až 28. 3. a bylo odročeno na 22. až 23. 5. a 20. až 21. 6.2018. Dne 12. 3. 2018 byl zaslán dodatek znaleckého posudku ve věci obžalovaného [příjmení]. Z úředního záznamu ze 14. 3. 2018 se podává, že bylo povoleno prodloužení termínu k vypracování znaleckého posudku do poloviny dubna 2018. Dne 5. 4. 2018 byl vrácen spis od znalce. Vyjádření znalce [příjmení] došlo 18. 4. 2018. Znalecký posudek ústavu rozeslán na základě referátu z 20. 4. 2018. Referátem z 27. 4. 2018 voláni k hl. líčení 22. 5. a 23. 5. 2018 znalci. Přípisem z 27. 4. 2018 [anonymizováno] [ulice] vyzvána k poskytnutí informací a dokumentů. Přípisem z 27. 4. 2018 vyzvána [právnická osoba] a.s. dříve [právnická osoba] k poskytnutí informací a dokumentů. Opatřením z 2. 5. 2018 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 3. 5. 2018 doručena odpověď k výzvě soudu [právnická osoba] a.s. Dne 10. 5. 2018 doručena odpověď [anonymizována dvě slova] k přípisu soudu. Dne 10. 5. 2018 byla soudu doručena námitka obžalovaného [příjmení] [příjmení] k dodatku znaleckého posudku. Dne 14. 5. 2018 došly námitky k znaleckému posudku a návrh na doplnění dokazování obviněnými [příjmení] [příjmení]. Dne 21. 5. 2018 byl předložen revizní znalecký posudek. Dne 22. 5. 2018 a 23. 5. 2018 bylo konáno hl. líčení. Dne 23. 5. 2018 [anonymizováno] [ulice] předložila požadované dokumenty. Hlavní líčení odročeno na termín 20. až 21.

6. Opatřením z 31. 5. 2018 bylo rozhodnuto o odměně znalce. Dne 4. 6. 2018 byl soudu doručen dodatek [číslo] k reviznímu znaleckému posudku. Opatřením ze 7. 6. 2018 bylo rozhodnuto o odměně znalce a dodatek byl rozeslán účastníkům. Dne 2. 7. 2018 byly rozeslány přípisy s tím, že část audiozáznamu z hl. líčení konaného dne 22. 5. 2018 chybí. Na základě referátu soudu ze 4. 7. 2018 byly rozeslány protokoly k hl. líčení, k hl. líčení voláni svědci, následně byla tato sdělení zaslána soudu, Dne 31. 7. 2018 až 2. 8. 2017 konáno hl. líčení. Dne 2. 8. 2018 pokračováno v hl. líčení v 10,15 hodin, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu, kterým bylo všech osm obžalovaných zproštěno obžaloby. Následoval žádost předsedkyně senátu ze dne 17. 8. 2018 o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, lhůta prodloužena do 30. 12. 2018. Dne 8. 1. 2019 došlo sdělení st. zástupce, že odvolání, jež bylo dáno do protokolu o vyhlášení rozsudku, bude doplněno ve lhůtě do 10. 2. 2019. Dne 8. 2. 2019 došlo doplnění odvolání st. zástupce. Na základě referátu z 11. 2. 2019 bylo odůvodnění rozesláno odvolání. Vrchnímu soudu v Praze byl předložen spis dne 16. 2. 2019. Referátem ze 17. 5. 2019 bylo nařízeno veřejné zasedání na 22. a 23. 7. 2019. Dne 21. 5. 2019 byla doručena žádost o změnu termínu veřejného zasedání. Přípisem z 29. 5. 2019 sděleno, že jednání, že veřejné zasedání odročováno nebude. Dne 15. 7. 2019 došlo též vyjádření obžalovaného [jméno] k odvolání st. zástupce. Dne 17. 7. 2019 došlo vyjádření obžalovaného [příjmení] [příjmení]. Přípisem z 22. 7. 2019 je žádána [anonymizováno] [ulice] ke sdělení doplňujících skutečností respektive informacím. Sdělení [anonymizována dvě slova] došlo soudu 29. 7. 2019. Dne 22. 7. 2019 se konalo veřejné zasedání. Dne 5. 9. 2019 došlo vyjádření st. zástupce k písemnostem předloženým [příjmení] [příjmení]. Dne 9. 9. 2019 se konalo další veřejné zasedání, zahájeno v 9,29 hodin, skončeno v 11,15 hodin. Na veřejném zasedání bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo odvolání st. zástupce zamítnuto. Řízení tak ve vztahu k žalobci skončilo dne 9. 9. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek.

11. Soud měl k dispozici výpověď žalobce, z kterého zjistil, že žalobci přišlo obvinění neuvěřitelné. Žalobce od počátku policii poskytoval součinnost, když se na její žádost dostavil do svého bydliště za účelem domovní prohlídky, přesto byl omezen na osobní svobodě. Dobrovolně vydal e-mailovou korespondenci, kterou měl na pracovišti, kam byl eskortován policisty, z nichž část byla v civilu a část uniformovaná. V práci to vzbudilo pozdvižení a šok. Ptal se jej na to i jednatel společnosti a přímý nadřízený žalobce. Posléze byl žalobce opětovně převezen na služebnu, byly mu sejmuty otisky, DNA, byl nafocen a posléze propuštěn. Poté se žalobce dozvěděl, že má obstavený majetek, což pro něj byla další rána, protože potřeboval vyřešit nastavení trvalých příkazů na pojistku a penzijní připojištění, o což požádal bývalou přítelkyni [jméno] [příjmení] (viz též výpis z účtu, kdy zatrženy jsou platby ze dne 17. 1. 2013) V době zahájení trestního stíhání už spolu už nebyli partnery, ale rozešli se v dobrém. Zajištění trvalo krátce zhruba měsíc, ale v mezidobí se snažil obstarat prostředky prodejem motorového vozidla, kdy za tímto účelem oslovil známého, ale nakonec to nebylo zapotřebí, neboť zajištění bylo k jeho stížnosti zrušeno. Žalobce se obával uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, výslechy na policii byly stresující. Žalobce v důsledku trestního stíhání prodal pocitům beznaděje a zmaru, když nebyly reflektovány jeho námitky obhajoby. Nejhorší byla nejistota, co se bude dít. Žalobce též pocit narušení soukromí, který se projevoval pocitem, že je sledován. V nejistotě byl i s ohledem na požadovanou náhradu škody v řádu stamilionů korun českých. To vše se projevilo i na zhoršeném spaní, kdy žalobce trpěl i nutkavými myšlenkami na trestní stíhání. Reakce přátel na trestní stíhání byla vstřícná, z obvinění měli spíše legraci, neboť si to u žalobce nedokázali představit. Informace o trestním stíhání se po známých roznesla a doptávali se, protože věc byla i medializována, takže se jej i známí na trestní stíhání doptávali, někteří byli i lehce rezervovaní, což však platilo i pro žalobce, který byl ze situace nesvůj. Sám žádné informace do médií nepředával. Žalobce byl odvolán z funkce prokuristy v zaměstnání a též jednatele [právnická osoba] Ze zaměstnání byl propuštěn pro nadbytečnost po reorganizačních změnách k 31. 10. 2013. V zaměstnání mu nedaly najevo, že byl propuštěn z důvodu trestního stíhání. Paralelní zaměstnanecké poměry na [anonymizováno] [obec], na [anonymizováno 9 slov], tak tam skončil z důvodu vlastního rozhodnutí, kdy po uplynutí určité doby již nepožádal o uzavření nové smlouvy pro akademický rok 2012 2013, kdy mu přišlo absurdní, aby přednášel, když byl sám trestně stíhán. Na univerzitě nebyl konfrontován s trestním stíháním. Žalobce byl posléze evidován na úřadu práce, avšak i kvůli věku nebyl perspektivním uchazečem o zaměstnání. Po ukončení podpory se nechal vyřadit, aby nemusel absolvovat pohovory o zaměstnání, kde si nedával šance na úspěch. Žalobce se proto stal osobou bez zdanitelných příjmů. Žalobci by přišlo neseriózní, pokud by se měl ucházet o zaměstnání s tím, že mu hrozí odsouzení s trestní sazbou 8 let. Žalobce měl pouze dohody o provedení činnosti či prací na ekonomické poradenství, jednalo se řádově o přivýdělku do 10 000 Kč měsíčně, což byl výrazný pokles příjmů. Žalobce žil zejména z úspor. Po nepravomocném osvobození se žalobce osmělil a začátkem roku 2019 si začal aktivně hledat zaměstnání (viz též odpovědi na inzeráty) až se mu podařilo najít stávající zaměstnání od 1. 4. 2020 jako právní analytik [příjmení] komory České republiky. Nezákonné trestní stíhání bylo jedinou zkušeností bezúhonného žalobce s trestním procesem.

12. Výpověď žalobce soud hodnotí jako vysoce přesvědčivou a hodnověrnou. Žalobce odpovídal velmi spontánně na dotazy stran i soudu. Z chování a líčení událostí bylo znát, že žalobce byl trestním stíháním vážně zasažen. Zásahy v osobním prožívání, které žalobce ve své výpovědi popsal, jsou typické ukázky důsledků nezákonného trestního stíhání (nežádoucí zájem okolí o trestní stíhání, nutkavé myšlenky na trestní stíhání, potíže se spánkem i nejistota ohledně výsledku trestního stíhání, nervozita a uzavřenost). Již zde je vhodné zmínit citlivost obvinění pro žalobce, který pracoval a pracuje v oboru práva. Propuštění žalobce ze zaměstnání či odvolání z funkce jednatele nelze dávat do souvislosti s trestním stíháním, neboť žalované nelze klást k tíži předsudečné jednání třetích osob, na rozdíl od poškození morální integrity, jež je pohnutkou pro takové jednání. Soud nezaznamenal žádných zkreslení ve výpovědi žalobce. Výpověď působila logickým a uspořádaným dojmem a dá se z ní vycházet při zjištění skutkového děje.

13. Soud měl k dispozici výpovědi svědků.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je kamarádem a spoluhráčem žalobce v [anonymizováno]. Žalobce svědka oslovil s žádostí o půjčku, když měl zabavené prostředky kvůli trestnímu stíhání, případně zda by neodkoupil vozidlo. Nakonec to nebylo potřeba, protože mu prostředky odblokovali. Svědek byl překvapen, že je žalobce trestně stíhán a na žalobci při schůzkách pozoroval rozhození a obavu, zda není třeba sledován. Žalobce byl z trestního stíhání také znatelně posmutnělý. Svědek vnímal, že případ žalobce byl i medializován, žalobci to újmu prohloubilo. Žalobce si v době trestního stíhání marně hledal práci na odpovídající úrovni (lukrativní zaměstnání). V současné době má žalobce novou rodinu a prožívá šťastnější období.

15. Výpověď svědka působila hodnověrně. Její vypovídající hodnotu snižuje skutečnost, že se s žalobcem setkávali nárazově zhruba jednou za čtvrt roku, i přesto však svědek na žalobci zaznamenal úzkosti vyvolané trestním stíháním, které korespondují s výpovědí žalobce, ačkoliv oba dva stejnou situaci popisovali vlastním a originálním způsobem. Výpověď svědka oproti žalobci byla stručnější a méně bohatá na detaily, i přesto se z ní dá vycházet při zjištění skutkového děje.

16. Z výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jsou dlouholetí kamarádi a spoluhráči hokeje. Svědkovi bylo známo, že je žalobce trestně stíhán, po dobu trestního stíhání se setkávali. V počátku jej žalobce oslovil s žádostí o půjčku, což bylo zvláštní, takže se žalobce doptal na důvody. Svědek zaznamenal, že trestní kauza na žalobce doléhá. Žalobce byl zádumčivý, ve společnosti se nebavil a nesmál, spíše se stranil kolektivu. Občas to bávalo i lepší, ale s blížícími se úkony trestního stíhání se to zhoršovalo, takže byl žalobce nervóznější. Svědek nechtěl žalobci přitěžovat, takže se jej na to příliš nevyptával. Svědek nezaznamenal, že by se někdo žalobce na trestní kauzu vyptával. Sám žalobce se o tom nešířil, ale i jeho další známí si všimli, že s ním není něco v pořádku.

17. Výpověď svědka působila též hodnověrně. Její vypovídající hodnotu snižuje skutečnost, že žalobce se na kauzu svědek nechtěl doptávat, aby žalobci nepřitěžoval. Oproti předchozímu svědkovi byl s žalobcem v častějším kontaktu a ve shodě s dalšími provedenými důkazy zaznamenal uzavřenost žalobce. Podstatné je pro zjištění soudu, že i okolí žalobce, které nebylo plně seznámeno s důvody chování žalobce, zaznamenalo změny chování žalobce, které tak muselo být výrazné. I z této výpovědi svědka se dá vycházet při zjištění skutkového děje.

18. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jedná o bývalou přítelkyni žalobce, kterého před trestním stíháním znala jako veselého a optimisticky laděného, avšak po obvinění byl žalobce hodně vystresovaný, uzavřený a hlídal si okolí, obával se sledování. Svědkyni přišel zlomený, nešťastný. Žalobce se na svědkyni obrátil v době, kdy měl zabavené prostředky s žádostí o provedení pár plateb. Svědkyně byla šokována, že je žalobce obviněn a měla o něj starost, neboť na něj trestní stíhání doléhalo psychicky a špatně i spal. Občas se scházeli a stavy žalobce se zhoršovaly, když docházelo k úkonům trestního stíhání, např. soudním jednáním. Po celou dobu byl žalobce z trestního stíhání nesvůj. Žalobce v posledních letech nepracoval, až v posledních letech si našel zaměstnání, kde setrval doposud. Informace o trestním stíhání žalobce probíhala v médiích (rádiu i novinách) a bylo zmíněno výslovně i jméno žalobce, takže se okolí svědkyně i na toto doptávalo, neboť věděli, že se znali. Z jejich rekce seznala, že si žalobce v postavení pachatele trestného činu nedokázali představit.

19. Výpověď svědkyně působila převážně věrohodně. Svědkyně vypovídala pohotově ve shodě s dalšími provedenými důkazy. Oproti jiným svědkům soud zaznamenal u svědkyně tendence se žalobce více zastávat a výpověď působila více emotivně Na některé události (zdravotní obtíže) si svědkyně již nepamatovala. Obojí objektivitu výpovědi lehce snižuje. Svědkyně i přesto věrohodně popsala změny chování žalobce obdobně jako další svědci a žalobce, popsala ostražitost žalobce po sdělení obvinění a důsledky psychického nátlaku nezákonného trestního stíhání. Soud vyzdvihuje, že stejně jako svědek [jméno] [příjmení] svědkyně popsala výkyvy k horšímu v prožívání žalobce před úkony trestního stíhání, což je ostatně logické, neboť v takových případech byl žalobce konfrontován se skutečností, že je trestně stíhán intenzivněji. Z výpovědi svědkyně se dá v zásadě vycházet při zjištění skutkového děje.

20. Soud měl k dispozici listinné důkazy.

21. Z článku„ [anonymizována dvě slova] [obec]“ soud zjistil, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno, pozornost byla směřována zejména na [jméno] [příjmení]. Žalobce je v článku zmíněn jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

22. Z článku soud vyzdvihuje, že žalobce byl přímo jmenován, zároveň však nelze žalované klást k tíži způsob medializace deníku [anonymizováno]. Pokud jde o vyjádření žalované, je zde citována mluvčí policejního prezidia, která pouze potvrdila, že na [anonymizováno 6 slov]. Další informace byly odmítnuty.

23. Z novinových článků svědčící o medializaci soud zjistil, že v rámci informování o trestním stíhání žalobce se OČTŘ nedopustily excesů v podobě nevhodných vyjádření, tuto medializaci inicioval či porušoval ustanovení trestního řádu pro sdělování informací veřejnosti. V rámci předaných informací byla vyzdvihována výše škody, [anonymizováno] mněla být trestnou činností způsobena. Žalobce byl výslovně zmíněn v článku [webová adresa] dne [datum]. [anonymizováno] [datum] byl na [webová adresa] referováno o [anonymizováno 6 slov], který zmiňuje i zpráva [příjmení], kde je jako příklad dán [anonymizována čtyři slova] ulici [adresa] týkající se trestního stíhání žalobce (viz Výroční zpráva [příjmení] za rok 2013).

24. Z protokolu o vydání věci ze dne 8. 1. 2013 soud zjistil, že téhož dne žalobce vydal dobrovolně písemnou a e-mailovou korespondenci z počítače v sídle společnosti [právnická osoba], což je ve shodě s výpovědí žalobce.

25. Z notářského zápisu o odvolání žalobce jako prokuristy [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] a připojených příloh soud zjistil, že žalobce byl dne 30. 1. 2013 odvolán z funkce prokuristy společnosti [právnická osoba] rozhodnutím jediného společníka [příjmení] [příjmení] & [právnická osoba]

26. Z Obchodního rejstříku [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalobci byla vymazána prokura této společnosti k 11. 2. 2013.

27. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce byl ke dni 18. 10. 2013 vymazán z obchodního rejstříku jako jednatel této společnosti.

28. Z výpisu [obec] zprávy sociálního zabezpečení soud zjistil, že byl žalobce v období od 3. 2. 2014 do 30. 12. 2014 veden jako uchazeč o zaměstnání d další zaměstnání si žalobce nalezl od 1. 4. 2020.

29. Z informace z VZP soud zjistil, že žalobce byl v období od 1. 11. 2013 do 31. 1. 2014, 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 do 31. 3. 2020 osoba bez zdanitelných příjmů.

30. Z potvrzení o zdanitelných příjmech soud zjistil, že od 1. 1. 2013 do 31. 10. 2013 měl žalobce příjem 4 477 272 Kč od [právnická osoba], za rok 2013 měl žalobce příjem 117 000 Kč od [právnická osoba], za rok 2013 měl žalobce příjem 65 510 Kč od [anonymizována dvě slova] v [obec]. S ohledem na výši příjmů lze zaměstnání žalobce v oblasti práva označit jako lukrativní (viz též potvrzení o průměrném výdělku, dle kterého měl žalobce též v období od 1. 4. 2002 do 31. 10. 2013 průměrný čistý výdělek 136 101 Kč).

31. Z rozhodnutí o podpoře v nezaměstnanosti soud zjistil, že od 3. 2. 2014 žalobce pobíral podporu v nezaměstnanosti.

32. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalobce měl zajištěný účet, kdy platby ze dne 24. 1. 2013 a 24. 1. 2013 nebyly realizovány s poznámkou nedostatečný zůstatek – rezervace, ačkoliv konečný zůstatek na účtu by jinak platby umožňoval.

33. Z Osvědčení o DPH zástupce žalobce soud zjistil, že je plátcem této daně.

34. Z poplatku za poskytnutí informace ve spojení s přípisem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021 soud shodně zjistil, že žalobce uhradil za vyžádání anonymizovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze částku 372 Kč.

35. Ze seznamu spisových značek odškodňování dle informací žalované soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí, neboť se jedná pouze o rozsáhlý souhrn spisových značek s peněžními částkami bez bližších informací, které by mohly vést k závěru, zda se jedná o případy vhodné ke srovnání s projednávanou věcí.

36. Za hlavní důkazy lze označit výpověď svědků, které podporují výpověď žalobce, pokud jde o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Trestní spis pak byl podstatný zejména pro nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Ostatní listinné důkazy měly doplňkovou povahu, přičemž v podrobnostech doplňovaly zjištění ze svědeckých výpovědí.

37. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k předběžnému uplatnění nároků u žalované, neboť je vázán závazným právním názorem odvolacího soudu dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že žalobce předběžně nároky u žalované v projednávané věci uplatnil. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že předběžné uplatnění nároku ze dne 23. 1. 2020 bylo doručeno žalované téhož dne (předběžné uplatnění nároků ze dne 23. 1. 2020, akceptační dopis žalované ze dne 30. 1. 2020, vytýkací dopis žalované ze dne 2. 2. 2021, doplnění uplatnění nároku ze dne 17. 3. 2021, stanovisko žalované ze dne 26. 2. 2020 a doplnění předběžného uplatnění). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k dalším nesporným skutečnostem (výpis z evidence rejstříku trestů žalobce a úhrada žalované). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které se vztahovaly k nároku na náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu (potvrzení o uskutečněných poradách, seznam úkonů právních služeb faktury a úhrady nákladů obhajoby). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které by byly duplicitní ke skutkovým zjištěním z trestního spisu (stížnost žalobce jako obviněného ze dne 10. 1. 2013, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] to 7/ 2013 ohledně obviněných [příjmení] [jméno] [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyrozumění o výsleších). Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které nebyly pro rozhodnutí podstatné (stanovisko žalované ze dne 31. 3. 2021, stanovisko žalované k poškozenému [příjmení] [příjmení] ze dne 14. 12. 2020)

38. Soud neprovedl dožádání na [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova], neboť se nejedná o podstatnou okolnost pro rozhodnutí ve věci samé a mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, že se kauza žalobce objevila víckrát v médiích, jak ostatně uvedli i svědci.

39. Soud měl k dispozici informace známé z úřední činnosti, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 projednává věci dalších poškozených, kteří čelili projednávanému nezákonnému stíhání. K datu vydání rozsudku bylo Ing. [jméno] [jméno] nepravomocně přiznáno 150 000 Kč ([spisová značka]), věc Ing. [jméno] [příjmení] byla nevyřízena ([spisová značka]), Ing. [jméno] [příjmení] bylo přiznáno 100 000 Kč od žalované, další zadostiučinění zamítnuto ([spisová značka]), Ing. [jméno] [příjmení] pravomocně přiznáno 100 000 Kč (věc [spisová značka] ve spojení s Městským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka]), Ing. [jméno] [příjmení] pravomocně přiznána částka 150 000 Kč (věc [spisová značka] ve spojení s Městským soudem v Praze sp. zn. [spisová značka]).

40. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější s ohledem na zásahy do osobního života žalobce a profesní pověsti žalobce. Újma žalobce byla umocňována medializací případu, výší škody, kterou měl žalobce podle obvinění způsobit a skutečností, že žalobce před zahájením trestního stíhání působil na lukrativní pozici v oblasti práva.

41. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Žalobce ostatně po poučení soudem další konkrétní okolnosti nemajetkové újmy netvrdil ani neprokazoval. Účastníci při jednání též sdělili, že neevidují další navržené a neprovedené důkazy a na dalších důkazních návrzích netrvali (s výjimkou dožádání České televize, které soud vyhodnotil jako nepotřebné). Účastníci též uvedli, že navrhli veškeré jim známé důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Soud tak možnosti dokazování vyčerpal.

IV. Závěr o skutkovém stavu

42. Lze shrnout, že nezákonným usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2013, po kterém bylo tedy pokračováno v trestním stíhání žalobce u Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] pro legalizaci výnosů z trestné činnosti ve formě spolupachatelství s trestní sazbou 2 – 8 let po dobu 6 let a 8 měsíců, než byl žalobce pravomocně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, bylo vážně zasaženo do osobního i profesního života žalobce. Morální zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání žalobce je nedostatečné a žalobci náleží zadostiučinění v peněžité podobě nejen za nezákonnost trestního stíhání, ale také za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy byl uplatněn včas. Trestním stíháním bylo vážně zasaženo do osobního, a zejména profesního života žalobce. Trestním stíháním bylo samozřejmě poškozeno též dobrého jméno, čest, důstojnost a pověst bezúhonného žalobce. Žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu, a obavy žalobce v tomto směru byly reálné. Žalobce měl kromě toho strach o budoucnost i s ohledem na požadovanou náhradu škody. Medializace případu prohlubovala újmu žalobce, žalovaná ji sice nevyvolala, ale mohla ji předpokládat s ohledem na závažnost obvinění. Žalovaná se na druhou stranu nedopustila při informování veřejnosti o případu žalobce žádných excesů. Žalované nelze klást k tíži odvolání z funkce prokuristy innogy [právnická osoba], ukončení pracovního poměru a odvolání žalobce z funkce jednatele [právnická osoba], stejně tak nelze klást k tíži žalované opuštění [anonymizována čtyři slova] [obec] v [obec] žalobcem. Žalované však lze klást k tíži zahájení a vedení trestního stíhání vrhlo na žalobce jako obviněného negativní světlo, což poškodilo pověst žalobce na významně dlouhou dobu a zasahovalo tak do jeho osobního a profesního života, který rovněž komplikovalo v nalezení dalšího zaměstnání. Soud vyzdvihuje zásah do profesní pověsti žalobce, který byl před zahájením trestního stíhání činný v oblasti práva s lukrativním výdělkem. Žalobce v důsledku trestního stíhání ztratil radost ze života, pociťoval únavu, vyhoření a trpěl poruchami spánku. Žalobce se stal více uzavřený, posmutnělý a trpěl představami, že je sledován. Žalobce kromě toho omezovalo zajištění prostředků zhruba po dobu 1 měsíce, takže oslovil známé s žádostí o volné peněžní prostředky. Zapomenout nelze ani zajištění osoby žalobce v úvodu trestního stíhání po dobu mnoha hodin, kdy byl eskortován policií do svého zaměstnání. Žalované nelze klást k tíži způsob, jakým média referovala o případu ani předsudečné jednání třetích osob. Trestní stíhání žalobce bylo složité, žalobce nepřispěl svým chováním k jeho délce a státní zástupce se dopustil průtahu při projednání věci žalobce. Typově zvýšený význam trestního stíhání je zohledněn v odškodnění nezákonnosti trestního stíhání. Ve srovnání s obdobnými případy se vzhledem ke všem okolnostem případu jeví adekvátní částka 240 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání s přihlédnutím k tomu, že za nepřiměřenou dobu trestního stíhání lze považovat za adekvátní částku 60 000 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s výplatou zadostiučinění v celkové výši 300 000 Kč od 24. 7. 2020. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť odporují shora uvedenému, popřípadě nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatná. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění shora.

V. Právní hodnocení

43. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

44. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

45. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

46. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

47. Při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti ([spisová značka]).

48. Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (NS 30 Cdo 1747/2014).

49. Škoda na zdraví ve formě diagnostikovaného poškození zdraví je samostatným uplatnitelným nárokem se samostatným skutkovým základem a neodškodňuje se v režimu nemajetkové újmy podle § 31a OdpŠk. Není ani přiléhavé, při aplikaci kritéria zohlednění následků způsobené nesprávným úředním postupem v osobnostní sféře poškozeného, zohledňovat tuto újmu (srov. NS 30 Cdo 4280/2011, NS 30 Cdo 2888/2019).

50. V pravomoci soudu v občanském soudním řízení není přezkoumávat správnost (vlastního) postupu orgánů činných v trestním řízení v mezích takového řízení, neboť se jedná o realizaci institutů trestního práva procesního“ (NS 30 Cdo 1526/2004, NS 30 Cdo 57/2005).

51. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobkyni, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdila a prokazovala i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobkyně, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobkyně a že v důsledku toho vznikla žalobkyni nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. [spisová značka]).

52. Obecně však lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (srov. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (srov. II. ÚS 590/08).

53. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

54. Není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (srov. NS 30 Cdo 4280/2011).

55. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly, že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného závadného jednání, ale přesto se řídily protichůdným předsudkem (viz NS 30 Cdo 4879/2015).

56. Výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, nelze odvíjet od základní částky odškodnění za jeden rok trvání řízení, ve kterém bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě (NS 30 Cdo 2256/2011). Jinými slovy řečeno, není možné výši odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, odvozovat od určité výchozí částky za měsíc či rok trestního stíhání. Jediným jednotícím prvkem je zde požadavek, aby soudem přiznané zadostiučinění odpovídalo právě výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují (srov. Městský soud v Praze č. j. 39 Co 78/2020- 260).

57. V obecné rovině je třeba přisvědčit námitce žalované o tom, že medializace sama o sobě je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a práva veřejnosti na informace, avšak pokud byl případ žalobce zveřejněn v hromadných sdělovacích prostředcích, na internetu i rádiu, neznamená to, že takovéto jednání lze jakkoliv z hlediska dopadu do osobnostní sféry žalobce pominout. Medializace případu žalobce zasáhla do jeho osobnostní sféry podstatně více, než pokud by případ žalobce publikován nebyl (srov. Městský soud v Praze č. j. 62 Co 345/2020- 314).

58. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

59. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

60. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení (srov. NS Cpjn 206/2010).

61. Při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (NS 28 Cdo 1143/2010).

62. Význam řízení pro žalobce je zohledňován v rámci zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Domáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků (srov. NS 30 Cdo 2800/2009).

63. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí.

64. Soud věc soud právně posoudil i podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když se žalobce domáhá i zadostiučinění za nemajetkovou způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání.

65. Pokud jde o nezákonnost trestního stíhání, soud uvádí následující.

66. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl proto v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., jak je uvedeno shora. Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem, tak jako tomu bylo v případě žalobce.

67. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění nedostatečné, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání trvalo delší dobu, čemuž odpovídá i samostatný odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky. Žalobce se trestní stíhání hluboce dotýkalo. Žalobce byl ohrožen již citelnější trestní sazbou, která nevylučovala i uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zejména s ohledem na rozsah škody, kterou měla tvrzená trestná činnost způsobit. Soud akcentuje, že žalobce působil profesně v oblasti práva, která je úzce spjata s důvěrou okolí. Žalobci svědčí též příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze již poskytnuté morální zadostiučinění považovat za dostatečné.

68. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem dostatečně nereflektuje, že medializace případu nelze klást bez dalšího k tíži žalované, která je samozřejmě povinna vyšetřit, zda došlo ke spáchání trestného činu, a že žalované rovněž nelze klást k tíži ono předsudečné jednání třetích osob (blíže k tomu [spisová značka]). Sám žalobce při své výpovědi uvedl, že pokud by byl ze zaměstnání propuštěn z důvodu trestního stíhání, jednalo by se o důvod nelegitimní, proti kterému by se bránil. Pokud jde o odvolání z funkce jednatele či prokuristy, v důvodech tohoto jednání nejsou třetí osoby nijak omezeny a prosazují v tomto svou svobodnou vůli. Také je vhodné připomenout, že výše zadostiučinění musí sice vystihovat závažnost zásahu do morální integrity žalobce, tu však s ohledem na nemajetkovou povahu nelze nikdy zcela vyvážit penězi. Zásah do pověsti žalobce (zejména profesní) lze pak označit za zcela zásadní a vážnější byly i projevy v osobním životě žalobce, kdy v důsledku vytrpěného stresu došlo k poměrně razantní změně chování, kdy se ve zkratce z veselého optimisty stal člověk uzavřený, nervózní a zádumčivý. Trestní stíhání nemělo drastické následky (např. rozvrat blízkých citových vazeb). Okolí žalobce podporovalo a věřilo v jeho nevinu, což újmu žalobce mírnilo.

69. Soud při jednání provedl srovnání s případy z praxe Městského soudu v Praze, které navrhl žalobce, které doplnil o případy dvou poškozených ze stejného trestního stíhání. Již zde je vhodné vyzdvihnout, že není bližších případů než odškodnění spoluobviněných, kteří byli posazeni na stejnou lavici obžalovaných jako žalobce a objektivně je tak jejich pozice do značné míry podobná.

70. Jedná se o rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 21 Co 63/2021- 299 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 28 C 85/2020 s odškodněním 100 000 Kč, kdy byl poškozený stíhán pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a hrozil mu trest odnětí svobody od dvou do deseti let ve shodném nezákonném trestním řízení, které trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozený trpěl stresem, byl nervózní, nekoncentrovaný, nemohl se soustředit, špatně spal a měl obavy z odsouzení. V manželském životě byla s manželkou horší komunikace, avšak situaci zhoršilo i to, že manželce zemřela maminka. V té době poškozený pracoval a nadále pracuje u znaleckého ústavu, přičemž v souvislosti se svým trestním stíháním se nemohl podílet na zpracování některých znaleckých zakázek. V těchto zakázkách jej tedy zastoupil někdo jiný (jiný pracovník). Objednatelům poškozený sděloval, že je proti němu vedeno trestní stíhání, v této souvislosti však přišel jen o velmi malé množství zakázek. Jinak nezaznamenal žádné negativní reakce ze strany kolegů či objednatelů zakázek, ani sousedé či jeho přátelé se z důvodu jeho trestního stíhání vůči němu negativně nevymezovali, vztahy mezi nimi narušeny nebyly. Nejhůře z trestního stíhání pociťoval domovní prohlídku, protože do jeho domu vtrhlo dvanáct policistů, přičemž čtyři měli samopaly. V domě mu policisté nasadili pouta. Poté byl poškozený zadržen a odvezen na služebnu policie a byl propuštěn. Věc byla medializována. Výše uvedené soudy hodnotily tak, že nedošlo k zásadnímu morálnímu narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době jeho trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života. Medializace případu byla shledána jako prostý důsledkem zásady veřejnosti, takže zveřejnění obecných poměrů projednávané věci nelze přičítat k tíži státu. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, zadržením s eskortou, některými projevy stresu z trestního stíhání (nervozita, špatný spánek, obavy z odsouzení), oporou přátel, samozřejmě medializací shodného případu. Případ poškozeného je více závažný trestní sazbou a narušením rodinného života. Případ žalobce je obecně více závažný, neboť profesní zásahy žalobce v oblasti práva byly mnohem intenzivnější než u poškozeného a jako více intenzivní soud hodnotí i projevy v osobnostní sféře, které u žalobce přešly v již výraznější změnu prožívání. Žalobce též v okolí zaznamenal rezervovanější postoj. Dle soudu má být zohledněny i obtíže se zajištěním majetku žalobce a komplikace v nalezení dalšího zaměstnání, kdy žalobci nemůže být kladeno za vinu, že vůči eventuálním zaměstnavatelům nechtěl informaci o trestním stíhání tajit, což jej samozřejmě znevýhodňovalo oproti uchazečům jiným. Konečně soud ve shodě s dalšími rozhodnutími vyšších soudů přeci jen medializaci případu zohlednil oproti srovnávanému případu, neboť ji nelze bez dalšího jen pominout (viz další srovnávaný případ). S ohledem na vyšší závažnost případu žalobce má soud za to, že zadostiučinění v projednávané věci může být i se zohledněním nepřiměřené délky trestního stíhání maximálně trojnásobkem zadostiučinění poškozeného, neboť jakékoliv vyšší zadostiučinění by popíralo objektivní povahu nemajetkové újmy a vedlo by k zjevné nespravedlnosti, kdy poškození stejným trestním stíháním s poměrně dosti jednotícími prvky by dostaly razantně různá odškodnění. Těmto požadavkům vyhovuje částka 240 000 Kč přiměřeného zadostiučinění pro žalobce.

71. V případě poškozené odškodněné v řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 27/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 289/2021 částkou 150 000 Kč soud uvádí, že shodné nezákonné trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozená byla ohrožena trestem odnětí svobody v trvání od 2 do 10 let. Poškozená byla bezúhonná. I zde bylo shledáno, že byla ohrožena citelnou sazbou s možností uložení nepodmíněného trestu. Byly shledány také obtíže, nepohodlí, stres a další nežádoucí účinky spojené s nezákonným trestním stíháním. Věc byla masivně medializována, k čemuž odvolací soud přihlédl, neboť měl za to, že i takové zpravodajství je státu v určité míře třeba přičíst, neboť odpovídá tomu, z jak závažných skutků se stát rozhodl poškozeného stíhat. Poškozená se setkala s negativními reakcemi a nežádoucímu zájmem na pracovišti, což bylo umocněno tím, že pracovala ve státní sféře na Ministerstvu vnitra, Policejním prezidiu ČR, kde je předpokladem výkonu takového zaměstnání čistý morální kredit, tedy bezúhonnost, čestnost, spolehlivost. V tomto zaměstnání skončila na vlastní žádost, pohnutky, které ji k tomu vedly, byly posouzeny v rámci zásahů do lidské cit a důstojnosti. Případ žalobce je srovnatelný povahou obvinění, délkou trestního stíhání, negativními projevy v osobnostní sféře (obtíže, nepohodlí, stres), případ žalobce je shodný medializací případu, kdy soud má rovněž za to, že v omezené míře lze zohlednit, když se jedná o faktor prohlubující újmu obou poškozených. Oba poškození se reálně hrozili uložením trestu odnětí svobody. Srovnávaný případ je závažnější trestní sazbou a výrazně negativním náhledem okolí na obvinění poškozené dané působením poškozené na Ministerstvu vnitra, Policejním prezidiu ČR. Jedná se o citlivé profesní zařazení podobně jako u žalobce, který se však s razantním odsouzením nesetkal. Oba případy jsou srovnatelné rovněž v pohnutkách při ukončení zaměstnání (v případě žalobce shodné sebeomezení v akademické sféře). Případ žalobce soud hodnotí jako závažnější, opětovně je třeba dle soudu přihlédnout u žalobce i k zajištění prostředků i osoby žalobce, komplikacemi v hledání zaměstnání a závažnému profesnímu zásahu u žalobce. Osobnostní zásahy u žalobce soud shledává rovněž více intenzivní než ve srovnávaném případu. Vzhledem k tomu, že osobnostní zásahy jsou hlavním kritériem při vyhodnocení výše přiměřeného zadostiučinění soud má za to, že částka zadostiučinění pro žalobce by i při zohlednění nepřiměřené délky trestního stíhání neměla převyšovat dvojnásobek srovnávaného případu, který je více závažný než předchozí případ 28 C 85/2020. Opětovně zde platí, že i když má soud újmu žalobce za intenzivnější jedná se o trestní stíhání s ještě více jednotícími prvky než předchozí případ a není žádoucí ani spravedlivé, aby se žalobci dostalo razantně vyššího odškodnění, které by bylo v hrubém nepoměru vůči spoluobviněným. Výše uvedeným kritériím vyhovuje částka 240 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání, která je ještě porovnatelná s oběma případy spoluobviněných žalobce, kdy při zohlednění nepřiměřené délky (60 000 Kč) se jedná o částku dvojnásobnou srovnávaného případu.

72. Pokud jde o případy, které ke srovnání nabídl žalobce, jedná se o případy Městského soudu v Praze 13 Co 46/2021, 20 Co 48/2021, 17 Co 370/2020, 23 Co 390/2020, 70 Co 340/2019, 70 Co 27/2019, 70 Co 195/2017, 91 Co 120/2019, a případy Krajského soudu v Brně 17 Co 138/2016 a 44 Co 222/2018. Žalobce příznivost srovnání dovozoval zejména z paušální částky za měsíc trestního stíhání. Takový způsob výpočtu je však v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (NS 30 Cdo 2256/2011) i rozhodnutími odvolacího soudu Městský soud v Praze (např. [číslo jednací]). Částka přiznávaná žalobci pak řadu srovnávaných případů výrazně přesahuje a dle názoru soudu se nejedná o tak podobné případy jako odškodnění spoluobviněných žalobce, kteří čelili shodnému trestnímu stíhání. Soud proto v rámci stručnosti shrnuje při srovnání pouze to nejpodstatnější.

73. V případě 13 Co 46/2021 s odškodněním 320 000 Kč byl bezúhonný poškozený ohrožen stejnou sazbou jako žalobce, avšak pouze po dobu tří let a dvou měsíců s obviněním pro zločin porušení správy cizího majetku. Poškozený se obával výsledků trestního stíhání a dopadů na rodinu s nezletilými dětmi. V důsledku hádek eskalovaných pro trestního stíhání poškozeného opustila manželka i s dětmi na dva roky. Rodina poškozeného byla veřejně známá. Trestní stíhání bylo medializováno a okolí poškozeného s trestním stíháním opakovaně konfrontováno, v důsledku trestního stíhání zkrachovala společnost poškozeného. Případ žalobce je obecně méně závažný, neboť v důsledku trestního stíhání jej na poměrně značnou dobu neopustily osoby blízké ani nezkrachovalo podnikání žalobce. Oba případy jsou si podobné medializací, konfrontací okolí i majetkovou povahou trestné činnosti. Případ žalobce je více závažný délkou trvání negativního zásahu a osobnostními zásahy i hrozbou vysoké náhrady škody, avšak tyto nemohou vyvážit vážný rozpad blízkých citových vazeb i celého podnikání. Odškodnění žalobce za samotné trestní stíhání by se měl pohybovat horní polovině srovnávaného případu, čemuž částka 240 000 Kč zcela vyhovuje. Při zohlednění nepřiměřené délky trestního stíhání jsou si oba případy podobné, i když případ žalobce je stál méně závažný, čemuž odpovídá i součet obou nemajetkových újem žalobce (300 000 Kč).

74. V případě 17 Co 370/2020 s odškodněním 70 000 Kč byl poškozený stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby jako strážník policie po dobu 14 měsíců se stresem, obavou o zaměstnání a negativními projevy s rodinou, vztahy a kolegy. Případ žalobce je obecně více závažný, ať již trestní sazbou, délkou trestního stíhání i zásahem do profesní pověsti. Na druhou stranu trestná činnost policistů je vnímána společností zvláště úkorně a žalobce se nesetkal s výraznými negativními projevy v okruhu blízkých osob. S ohledem na zvláště závažné dopady do osobnostní sféry žalobce s delší dobou trestního stíhání doprovázené dalšími specifiky, které srovnávaný případ nemá (zajištění, vysoká náhrada škody, komplikace při hledání zaměstnání), odškodnění za nezákonnost trestního stíhání žalobce by mohlo přesahovat srovnávané odškodnění více než třikrát nikoli však výrazně více, čemuž částka 240 000 Kč vyhovuje.

75. V případě 70 Co 27/2019 s odškodněním 500 000 Kč byl poškozená odškodněna za trestní stíhání po dobu 68 měsíců. Poškozená se léčila s neurózou a hypertenzí, trestní stíhání se promítlo do rodinného života a osobních a příbuzenských vztahů. Zásadní byly důsledky v jejím profesním životě, neboť působila jako advokátka a správkyně konkursní podstaty. Ze seznamu správců však byla vyškrtnuta a advokátní praxe musela zanechat dokonce dvakrát, když odvolací soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu a byla opakovaně odsouzena. Případ žalobce je obecně méně závažný než srovnávaný případ, kdy do osobních příbuzenských vztahů žalobce se trestní stíhání nepromítlo, u žalobce jsou sice profesní následky, avšak ty jsou ve srovnávaném případu mimořádné, kdy poškozená nucena dvakrát zanechat advokátní praxe. Zadostiučinění pro žalobce, které se pohybuje zhruba v polovině srovnávaného případu (částka 240 000 Kč), je zadostiučinění dostateční i ve srovnání s tímto extrémním případem, kdy poškozená byla nucena strpět cejch pravomocně odsouzené osoby v důsledku„ tvrdohlavosti“ krajského soudu.

76. V případě 70 Co 195/2017 s odškodněním 380 000 Kč byl poškozený členem Obvodního zastupitelstva, po trestním stíhání na pozici rezignoval, došlo k výrazným zásahům do osobní, rodinné a pracovní sféry poškozeného, uzavřel do sebe a stáhl se z veřejného života v politice, změnilo se jeho chování, a trestní stíhání velice těžce nesl. Věc byla medializována. Poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 3 – 10 let se zohledněním délky trestního stíhání 3 roky a 2 měsíce. Žalobce nebyl politicky činný a veřejně známý. Na tento život žalobce nerezignoval, u žalobce nedošlo k výrazným zásahům do rodinné a osobnostní sféry a byl ohrožen nižším trestní sazbou. Případ žalobce je však srovnatelný tím, že i u něj šly vypozorovat změny chování, a i jeho útrapy lze už označit za těžší a oba případy byly medializovány. Za nezákonnost trestního stíhání by se případ žalobce měl pohybovat v horní polovině srovnávaného případu, což platí i při zohlednění trvání negativního zásahu, i když v takovém případě by oba případy neměly být v hrubém nepoměru, čemuž částka 240 000 Kč za samotnou nezákonnost vyhovuje.

77. V případ 91 Co 120/2019 s odškodněním 378 000 Kč byl poškozený stíhán po dobu 63 měsíců s více závažnými osobními dopady pro zločin sjednávání výhody veřejné zakázky se zneužitím postavení úřední osoby se shodnou trestní sazbou jako žalobce, která působí zpravidla vyšší společenské odsouzení. Poškozený byl veřejně známou osobou, zcela se stáhl z veřejnosti se zásahem do podnikatelského života a ukončení rozvíjející se politické kariéry. Případ žalobce je srovnatelný trestní sazbou a profesními zásahy. Případ žalobce je obecně méně závažný, ať již pro povahu obvinění či osobnostní zásahy, které nemůže vyvážit ani delší doba trestního stíhání. S ohledem na podobnost obou případů má sodu za to, že by se zadostiučinění mělo i u tohoto případu pohybovat v horní hranici srovnávaného případu, avšak danému případu se nevyrovná politickou angažovaností poškozeného, u které je jakýkoli otřes důvěry veřejnosti zvlášť závažný. Výše uvedenému částka 240 000 Kč za nezákonnost trestního stíhání vyhovuje.

78. V případě 17 Co 138/2016 Krajského soudu v Brně s odškodněním 150 000 Kč byla poškozená odškodněna za nezákonné trestní stíhání veřejného činitele z nedbalosti s trestní sazbou tří let se znaky šikanózního postupu OČTŘ po dobu 10 měsíců s medializací kauzy. Poškozená byla ves shodě s žalobcem nervózní, ve stresu a pod tlakem, špatně spala, stranila se okolí. U žalobce se neprojevily úbytky váhy, zlozvyky, žaludeční potíže. Na rozdíl od žalobce se setkala s odsudky okolí, ve shodě s žalobcem ji blízké osoby ale podporovaly. Případ žalobce je obecně závažnější zejména délkou trestního stíhání, povahou obvinění s více než dvojnásobnou sazbou a citelným profesním zásahem. Žalobce se též potýkal s eskortou a zajištěním majetku. Případ žalobce je méně závažný tím, že soud neshledal žádný šikanózní postup OČTŘ. Obě kauzy byly medializovány. S ohledem na vyšší závažnost případu žalobce ve všech kritériích s převažujícími osobnostními zásahy u žalobce se částka 300 000 Kč jako dvojnásobek součtu obou újem žalobce jeví jako přiměřená.

79. V případě 44 Co 222/2018 Krajského soudu v Brně s odškodněním 140 000 Kč poškozenému hrozila trestní sazba až 10 let s uložením vysoké náhrady škody, poškozený psychicky strádal, což vyústilo ve vyhledání odborné pomoci, trestní stíhání vyvolalo manželskou krizi, stagnaci v pracovní oblasti, a mírné ochromení veřejného a politického života, to vše po dobu 20 měsíců. Případ žalobce je obecně závažnější zejména trváním negativním zásahu. Zásahy do osobnostní sféry žalobce nebyly natolik intenzivní, aby byl nucen vyhledat odbornou pomoc, žalobce nebyl veřejně činný, nebyly vážně narušeny blízké vazby. Na druhou stranu žalobce byl výrazněji poškozen v profesní oblasti v citlivé oblasti práva, žalobce měl též zajištěn majetek, hrozila mu vysoká škoda, trestní stíhání zkomplikovalo hledání zaměstnání a trestní stíhání žalobce bylo medializováno. Souhrn těchto faktorů po již značnou dobu přesahuje významem srovnávaný případ, přičemž zadostiučinění žalobce by zhruba nemělo dosahovat více než dvojnásobku se zohledněním nepřiměřené délky trestního stíhání.

80. V případě 70 Co 340/2019 s odškodněním 460 000 Kč byl poškozený odškodněn za trestní stíhání po dobu 46 měsíců s méně závažnými dopady do osobnostní a rodinné sféry než u žalobce a poškozený byl osoba veřejně známá. Případy podobné profesním zásahem a medializací. S ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl osobou veřejně známou a zásahy v osobnostní rovině vč. zásahu do rodinného života byly u žalobce méně závažné, má soud za to, že případ žalobce by se za samotnou nezákonnost trestního stíhání měl pohybovat zhruba v polovině srovnávaného případu. Při zohlednění nepřiměřené doby trestního stíhání u žalobce (celkem 300 000 Kč) lze uvažovat i zadostiučinění v horní polovině nikoli však výrazně, čemuž částka 240 000 Kč vyhovuje. Případ se jinak pro srovnání příliš nehodí pro strohost úvah odvolacího soudu.

81. V případě 20 Co 48/2021 s odškodněním 30 000 Kč byl poškozený oproti žalobci stíhán jen krátce po dobu několika měsíců pro podvod, kterému reálně hrozil pouze podmíněný trest. Oba poškození byli vystaveni odběrům DNA, otiskům. Případ žalobce je nesrovnatelně více závažný povahou obvinění, délkou i osobnostními zásahy než případ poškozeného, čemuž částka odpovídající zhruba desetinásobku při spojení obou újem žalobce odpovídá.

82. Případ 23 Co 390/2020 s odškodněním 100 000 Kč se ke srovnání nehodí, neboť poškozenou byla právnická společnost, u které je s ohledem na její právní formu povaha zásahu zcela jiná než u fyzické osoby.

83. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu ve srovnání s podobnými případy shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 240 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění pro žalobce za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci (omluvu), proto soud žalobci přiznal částku 240 000 Kč.

84. Žalovaná se octila v prodlení s peněžitým plněním, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 240 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 7. 2020 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku.

85. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

86. Zbývající zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

87. Pokud jde o nepřiměřenou délku trestního stíhání, soud uvádí následující.

88. V konkrétní věci trestní řízení trvalo vůči žalobci zhruba 6 let a 8 měsíců. V řízení se vyskytl nekoncentrovaný postup, kdy o stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání, nebylo rozhodnuto bezodkladně (16. 1. 2013 – 31. 5. 2013) a od podání návrhu na potrestání do podání obžaloby nebyly činěny úkony ve věci samé ve vztahu k žalobci (27. 10. 2014 - 22. 7. 2016). Ačkoliv se nejednalo o období bezdůvodné nečinnosti, kdy v prvém případě byli vyslýcháni spoluobvinění, a v druhém případě bylo rozhodováno o uvolnění finančních prostředků dalších spoluobviněných, jedná se ve vztahu k žalobci už o prodlevy výraznější, a proto nelze tolika leté trestní stíhání považovat za přiměřeně dlouhé ani při zohlednění jeho složitosti.

89. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka 15 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu trestního stíhání lze označit za již delší nikoli však extrémně a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nemá za to, že trestní stíhání šlo skončit násobně kratší délce. Výše uvedené nekoncentrované kroky orgánů činných v trestním řízení soud zohlednil, avšak jinak bylo řízení prosto průtahů (srov. NS 28 Cdo 1143/2010).

90. Řízení bylo složité zejména po procesní stránce (minus 15 %), kdy se jednalo o trestní kauzu s více obviněnými projednávající více skutků na dvou stupních, kdy bylo též rozhodováno o zajištění majetku, změně kvalifikace, částečném zastavení. Řízení bylo složité i po právní stránce, jak se podává z výše uvedeného přehledu a rozsudků ve věci samé, což je dáno i krajskou příslušností soudu prvního stupně (minus 5 %). V řízení bylo provedeno velké množství listinných důkazů, výslechy svědků včetně znaleckého zkoumání kriminalistickým ústavem (minus 10 %) Za složitost řízení soud snížil zadostiučinění o 30 %.

91. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

92. Postup orgánů veřejné moci se dostatečně odrazil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013).

93. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že mělo standardní význam právě proto, že se žalobce domáhá zadostiučinění i za nezákonnost trestního stíhání (NS 30 Cdo 2800/2009). Soud proto zadostiučinění pro význam neupravoval.

94. Základní orientační částku 85 000 Kč soud dle výše uvedených kritérií snížil o 30 % za složitost, což odpovídá po zaokrouhlení na celé tisíce částce 60 000 Kč.

95. Žalovaná se octila v prodlení s peněžitým plněním, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 60 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 24. 7. 2020 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku.

96. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

97. Soud zbývající zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku rozsudku IV. rozsudku.

98. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VI. Náklady řízení

99. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části. Nemajetková újma se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce žalobou uplatnil dva takové nároky nemajetkové újmy (2 x 50 000 Kč) a dále uplatnil žalobou nárok 205 095 Kč, o kterém bylo dne 18. 3. 2021 řízení částečně zastaveno co do 198 440 Kč a ve zbývajícím rozsahu rozsudkem ze dne 5. 5. 2021 Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč, hotovými výdaji ve výši 372 Kč a náklady právního zastoupení.

100. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 305 095 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení § 9 odst. 4 písm. a) AT: převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby, to vše po 9 540 Kč za úkon. Za předběžné uplatnění žaloby či předžalobní upomínku náhrada nákladů nepřísluší (§ 31 odst. 4 OdpŠk, shodně Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 280 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Advokát následně učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 100 000 Kč: odvolání, doplnění žaloby ze dne 29. 9. 2021 a účast na jednání u soudu (2x), to vše po 5 100 Kč za úkon. Doložení již označených rozsudků do spisu ze dne 11. 1. 2022 není úkonem ve věci samé, neboť se týká pouze dokazování. Pojem "věc sama" je právní teorií a soudní praxí vykládán jako věc, která je oním předmětem, pro nějž se řízení vede. V tzv. řízení sporném, je tudíž za věc samu pokládán jen nárok uplatněný žalobou, o kterém má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Sdělením ze dne 11. 1. 2022 žalobce ničeho k věci nesdělil. Součástí nákladů je i paušální náhrada 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje.

101. Celkem náhrada nákladů žalobce činí 66 227 Kč (4 000 + 372 + 1,21 x (3 x 9 540 Kč + 4 x 5 100 + 7 x 300)).

102. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu, žalovaná o tuto lhůtu požádala a žalobce nijak nepoškozuje