22 C 34/2024 - 229

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Bednářovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 6 540 546,04 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 148 571 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 148 571 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 391 975,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 392 875,04 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“).

2. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 5 219 923,54 Kč spočívající v nákladech obhajoby a ve škodě vzniklé znemožněním prodeje akcií a dluhopisů spol. [právnická osoba]., resp. zmařením příležitosti uzavřít kupní smlouvu o prodeji cenných papírů. Dále se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení ve výši 700 000 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce uvedl, že spolu s dalšími dvěma obviněnými byl obviněn pro spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Trestní stíhání bylo zahájeno dne [datum]. Dne [datum] byla podána obžaloba a žalobce byl následně odsouzen rozsudkem ze dne [datum], který byl rozhodnutím odvolacího orgánu zrušen. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby. Dne [datum] bylo odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku zamítnuto.

3. Ke škodě žalobce uvedl, že jej zastupovali advokáti [tituly před jménem] [jméno FO] (není plátcem DPH) a [tituly před jménem] [jméno FO] (je plátcem DPH). Na nákladech obhajoby bylo uhrazeno 288 903,54 Kč. K účelnosti využití dvou advokátů uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] je odborník na trestní právo, [tituly před jménem] [jméno FO] je odborníkem na energetické právo, přičemž v trestním řízení byla řešena otázka energetického zákona. Dále uvedl, že byla zmařena příležitost k uzavření smlouvy na prodej cenných papírů, neboť v rámci trestního řízení byl zajištěn majetek žalobce. Ze dne na den byl tak žalobce bez prostředků a nemohl živit rodinu. Měl zajištěný dům, čím došlo ke zmaření např. ručení za hypotéku, účty u banky a cenné papíry, které nemohl v tomto těžkém životním období prodat a zajistit úroveň rodiny, na kterou je rodina zvyklá. Musel si půjčit, aby zajistil výživu rodiny alespoň na základní úrovni, nehledě na to, že byla rodina zvyklá na vyšší úroveň životního standartu (zájmové kroužky, zahraniční i tuzemské dovolené, sportovní využití žalobce v rámci golfových turnajů, aj.). Žalobce byl odkázán na pomoc rodiny, zejména bratrů. Žalobce vlastnil 25 ks akcií o jmenovité hodnotě 20 000 Kč a 362 000 ks dluhopisů, v obou případech emitenta [právnická osoba]. V roce [rok] obdržel žalobce nabídku [tituly před jménem] [jméno FO] na koupi 25 ks akcií za částku 32 109 000 Kč a 362 000 ks dluhopisů za částku 16 106 000 Kč (á 44,49 Kč). V té době byla cena akcií 27 109 000 Kč a 16 105 380 Kč byla cena dluhopisů, pro žalobce tak byl zajištěn zisk. Žalobce informoval kupce o probíhajícím trestním stíhání. Dle ústní dohody s uvedeným kupcem byla nabídka platná do roku [rok], kdy žalobce předpokládal skončení trestního stíhání, resp. alespoň uvolnění zajištěného majetku. To se nestalo. Platnost nabídky byla prodloužena do června [rok], kdy kupec od nabídky odstoupil. Cena akcií je 27 887 500 Kč, cena dluhopisů je nižší než v roce [rok], tj. 15 341 800 Kč (á 42,53 Kč), avšak nabídka odkupu měla pro žalobce cenu zlata. V době, kdy z důvodu existenčních problému potřeboval akcie prodat, nemohl tak učinit. Jako škodu uvedl rozdíl ceny nabídnuté v rámci kupní smlouvy a ceny akcií nynější, tj. 4 931 020 Kč.

4. K nemajetkové újmě uvedl, že řízení bylo extrémně dlouhé a bylo zatíženo průtahy. Citelný byl i zásah do osobní cti, dobré pověsti a profesní cti. Co se týká povahy trestního stíhání bylo vedeno v souvislosti se stavbou fotovoltaické elektrárny, jejímž vlastníkem byla společnost, ve které žalobce zastával vysoké manažerské postavení. Žalobci hrozilo uložení až 10letého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Psychický stres byl značný, navíc pro člověka, který žil spořádaným životem, naplněný prací a péčí o rodinu. Odbornou pomoc žalobce nevyhledal. Žalobce byl navíc nepravomocně odsouzen, což jen umocnilo pocit nespravedlnosti a příkoří. S tím souvisela i míra společenského dosouzení, kterého se žalobci dostalo, jak ze strany kolegů, tak medií díky kauze tzv. solárních baronů. Průtahy shledal v období podání obžaloby od doby seznámení se se spisem po skončeném vyšetřování. Následně soudu trvalo rok, než bylo nařízeno hlavní líčení, dále mu trvalo tři měsíce, než vypravil zprošťující rozsudek. Soud I. stupně nařídil nové hlavní líčení po vrácení věci až za půl roku. Druhý rozsudek byl vypraven až po půl roce. Odvolací soud konal neveřejné zasedání o odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku téměř po 9 měsících. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Po skutkové ani právní stránce nebylo řízení složité. Trestní stíhání narušilo osobnost žalobce jednak morálně, jednak narušilo jeho soukromý a rodinný život. Žalobce pociťoval stres samotným trestním stíháním, i faktem, že byl zajištěn jeho majetek a byl tak odstřihnut od finančních prostředků. Zásah to mělo i do jeho profesního života, neboť trestní stíhání bylo v souvislosti s jeho výkonem povolání. Následkem byla ztráta řady obchodních partnerů, nedůvěra v jeho samotného, ale i ohledně společnosti, v jejímž stál v čele. Utrpěla jeho profesní čest, pověst a dobré jméno. Presumpce neviny neměla na uvedené vliv, stigmatizace dobré pověsti nastává již zahájením trestního stíhání. Navíc došlo k nepravomocnému odsouzení žalobce. Zdravotní stav žalobce tímto také utrpěl. Začal trpět nespavostí, těžko se soustředil. Trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno, neboť orgány činné v trestním řízení neměly sebemenší důkaz o údajné trestné činnosti žalobce. Žalobce nárok u žalované uplatnil dne [datum], úrok z prodlení tak žádá od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce dne [datum] předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Nárok žalobce projednala dne [datum], přičemž žalovaná konstatovala porušení práva žalobce a poskytla mu částku 374 727,50 Kč, přičemž tuto částku mu připsala na účet. Uvedla, že žaloba byla podána dne [datum], tj. předčasně, proto přiznaná částka byla žalobou požadovaná nedůvodně. V části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu ve správním řízení vedeného u Celního ředitelství [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], byla žádost postoupena [organizační složka státu] jako orgánu příslušnému, o čemž byl žalobce informován dne [datum]. K nákladům vynaloženým za zastupování [Jméno advokáta] uvedla, že přiznala vše až na uvedené výjimky: [datum] stížnost proti usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení zajištění (nebyl shledán jako účelným pro zrušení nezákonného rozhodnutí, neboť byl podán osobou znalého práva opožděně), [datum] a [datum] účast na hlavním líčení (byla přiznána polovina odměny neboť byl vyhlášen pouze rozsudek), [datum] odůvodnění odvolání dvojnásobek za 13 stran (odůvodnění je pokryto odměnou za jeden úkon a nebyly shledány důvody pro navýšení), [datum] a [datum] porada a vyjádření (vyjádření nebylo ve spise dohledáno, proto nebylo shledáno důvodným vč. porady před podáním vyjádření), [datum] žádost o zrušení zajištění majetku (nebyl účelným, neboť žalobce již byl pravomocně zproštěn obžaloby, zrušení zajištění tak bylo automatickým důsledkem zprošťujícího pravomocného rozhodnutí a nebylo třeba o to žádat). Žalovaná tak učinila nesporným obhajné [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 97 100 Kč. K odměně [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná uvedla, že shledala odměnu důvodnou v částce 87 059,50 Kč vč. DPH. Nepřiznala odměnu za úkony: [datum] sepsání právního rozboru věci (nelze ověřit důvodnost pro účely změny nebo zrušení nezákonného rozhodnutí), [datum] a [datum] sepsání odůvodnění odvolání (nebyly shledány důvody pro navýšení odměny na trojnásobek, odměna byla přiznána v rámci odměny za úkon sepsání a podání odvolání [datum]), [datum] porada s klientem (jedna porada za tento den byla již přiznána, přičemž obhájce je ten, kdo odpovídá za správnost údajů v přehledu), [datum] sepis vyjádření k odvolání SZ (nebyl v trestním spise dohledán), [datum] porada s klientem (nadbytečná a neúčelná, pravděpodobně před neveřejným zasedáním, ale nelze považovat za účelnou pro zrušení rozhodnutí), [datum] a [datum] sepsání námitek proti formulaci otázek na znalce a námitek proti znaleckému ústavu (přiznána polovina odměny § 11 odst. 2 písm. d) a odst. 3 advokátního tarifu), [datum] jednání s klientem (nadbytečná porada, nesouvisí s úkonem obhájce), [datum] jednání s klientem (konala se po veřejném zasedání, kde došlo k zamítnutí odvolání státního zástupce a potvrzení zprošťujícího rozsudku, byla tak neúčelná). Cestovné nebylo přiznáno z důvodu absence technického průkazu, promeškaný čas byl přiznán ve výši 4 840 Kč vč. DPH, kdy nebylo přiznáno cestovné za [datum], [datum] a [datum], neboť nebylo známo, kterým cestovním prostředkem byla cesta učiněna. Náhradu parkovného žalovaná žalobci nepřiznala, neboť bylo plně pokryto režijním paušálem. Náklady za ubytování shledala důvodnými v částce 9 784 Kč, když obhájce není oprávněn účtovat si duplicitně DPH, které je v ceně ubytování již zahrnuta. K náhradě škody ve výši 4 931 020 Kč žalovaná uvedla, že sporuje jeho důvodnost a příčinnou souvislost s nezákonným trestním stíháním. Žalobce nabídl k prodeji cenné papíry, které neměl v té době k dispozici a nemohl s nimi nakládat. Navíc cena cenných papírů je v dnešní době vyšší než byla v roce 2019. K nemajetkové újmě za trestní stíhání žalovaná uvedla, že se žalobci dostalo zadostiučinění formou omluvy a přiznání částky 100 000 Kč. Tuto částku žalovaná odůvodnila zejména délkou zajištění majetku žalobce, ohrožení vysokou trestní sazbou a hrozbou zákazu činnosti. Žalobce byl ohrožen vysokou trestní sazbou, trestní stíhání trvalo 7 let, byl vydán odsuzující rozsudek s uložením trestu odnětí svobody a zákazu činnosti a povinnost k náhradě škody 8 500 000 Kč. Žalobci byl dlouhodobě zajištěn majetek a bylo ohroženo finanční zabezpečení žalobce a jeho rodiny. K délce řízení uvedla, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou, přičemž délka řízení byla zapříčiněna zejména rušením rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím. K tvrzení žalobce o průtahu v období seznámení se spisem a podání obžaloby uvedla, že lze lhůtu počítat až od okamžiku podání návrhu na podání obžaloby, neboť státní zástupce se musí seznámit s celým spisovým materiálem. Tato doba byla od [datum] do [datum], přičemž nutné je přihlédnout ke složitosti věci (obsáhlost předmětného spisu, listinné důkazy spočívající ve stavební dokumentaci, subdodavatelské dokumentaci, znalecké posudky, aj.). K námitce ohledně nařízení prvního hlavního líčení žalovaná uvedla, že tuto nesporuje, avšak v délce 6 měsíců, nikoliv 12, kdy od [datum] – [datum] byl projednáván nárok žalobce na zrušení zajištění majetku. K námitce ohledně délky vyhotovení prvního rozsudku uvedla, že s ohledem na obsáhlost spisu lze lhůtu k vyhotovení rozsudku ve věci samé za 3 měsíce považovat jako přiměřenou. K námitce ohledně průtahů v nařízení hlavního líčení po prvním zrušujícím usnesení uvedla, že to bylo zapříčiněno nemocí COVID 19 a to nelze přičítat k tíži státu, navíc ani období od [datum] do [datum] nelze shledat nepřiměřeným. K průtahu mezi vynesením a vypravením druhého rozsudku ve věci samé v délce 6 měsíců uvedla, že toto nesporuje. K průtahu 9 měsíců od doručení odvolání do nařízení veřejného zasedání žalovaná uvedla, že jde o lhůtu přiměřenou, neboť soud vyčkával vyjádření všech spoluobviněných k podaným odvoláním. Řízení se tak nedůvodně protáhlo o 12 měsíců. Žalovaná přiznala základní částku 15 000 Kč za rok řízení, kterou snížila o 10 % z důvodu složitosti věci. Nebylo zohledněno kritérium významu řízení pro žalobce, neboť tento se domáhal samostatného nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Odpovídající zadostiučinění tak shledala částku 74 250 Kč. Žalovaná dále při jednání soudu uvedla, že zajištění cenných papírů není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, neboť cenné papíry byly zajištěny na základě rozhodnutí o zajištění, které nebylo označeno za nezákonné ani nebylo zrušeno.

6. Na vyjádření žalované reagoval žalobce dne [datum] v tom směru, že se mu dostalo od žalované plnění ve výši 97 100 Kč (obhajné [tituly před jménem] [jméno FO]), [částka] (obhajné [tituly před jménem] [jméno FO]), a plnění ve výši 174 250 Kč, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, tj. obdržel celkem částku 374 727,50 Kč a to dne [datum]. S ohledem na uvedené vzal žalobce žalobu v této částce zpět. Žalobce dále uvedl, že poskytnutá omluva je zcela nepřiměřená. Podání žalované je zmatečné, neboť žalobce žádný nárok na náhradu škody vzniklé mu u tvrzeného správního orgánu nepožadoval. Navíc měl být nárok předložen příslušnému ministerstvu dříve, než byl vůbec podán návrh na projednání nároku žalobce. Žalobce akceptuje námitky žalované ohledně nepřiznání odměny za úkon právní služby dne [datum], [datum] a [datum]. S ostatním však nesouhlasí, přičemž k úkonu ze dne [datum] uvedl, že šlo o velmi rozsáhlé odvolání (čítající 13 stran), odvolání vznikalo dlouho a bylo zásadním materiálem pro další řízení. Odměna tak byla správně navýšena na trojnásobek. Krácení odměny představuje odnětí práva na plnou náhradu vzniklé škody. K odměně za dny [datum] a [datum] uvedl, že porada se uskutečnila, jejím předmětem byla příprava na hlavní líčení, při kterém byl vyslechnut žalobce a znalec. Diskutovala se problematika znaleckého posudku, což bylo předmětem podání, avšak doklad o odeslání soudu žalobce není schopen dohledat. K odměně za úkon ze dne [datum] žalobce uvedl, že soud by měl z úřední povinnosti rozhodnout o zrušení zajištění majetku, v této věci však soud ani měsíc po skončení řízení o tomto nerozhodl, přičemž ke zrušení zajištění došlo neprodleně k žádosti právního zástupce žalobce. Dále vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka], kdy na zaplacení tohoto již netrval. K nákladům obhájce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce uvedl, že námitky žalované neakceptuje. Pokud jde o odměnu za úkon ze dne [datum] žalobce uvedl, že právní rozbor byl významný pro další obhajobu a týkal se problematiky FVE; k úkonům ze dne [datum] a [datum] uvedl, že šlo o rozsáhlé podání (38 stran), které vznikalo postupně a mělo zásadní význam pro rozhodnutí odvolacího soudu, zvýšení odměny až na trojnásobek je plně v souladu s advokátním tarifem a krácení odměny by představovalo odnětí práva žalobce na plnou náhradu vzniklé škody. Odvolání proti rozhodnutí o odnětí věci je podání ve věci samé a obsahovalo další argumentaci; k úkonu ze dne [datum] žalobce dále uvedl, že je uvedeno nesprávně datum, kdy porada se uskutečnila dne [datum]; dne [datum] bylo podání připraveno, avšak nebylo možné dohledat doklad o odeslání; k úkonu ze dne [datum] žalobce uvedl, že porada se týkala odvolacího řízení, to že odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání bylo překvapením. O tom, jak a kdy odvolací orgán rozhodne nemohl nikdo vědět a skutečnost, že odvolací soud rozhodl den poté nebylo známo, to se žalobce dozvěděl až doručením písemného rozhodnutí dne [datum]; dále žalobce uvedl k úkonům ze dne [datum] a [datum], že se jednalo o podání ve věci samé a mělo vliv na konečné rozhodnutí soudu; k úkonu ze dne [datum] uvedl, že se žalobce potřeboval se svým obhájcem sejít a probrat věc po skončení věci; dále žalobce uvedl k úkonu ze dne [datum], že stále nebylo rozhodnuto o zajištěném majetku žalobce, proto se žalobce potřeboval se svým advokátem poradit; k cestovnému a ztrátě promeškaného času uvedl, že na hlavních líčeních byli případní substituenti právního zástupce žalobce ([tituly před jménem], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), přičemž vykonali cestu dne [datum]. a [datum] vozidlem [značka vozidla] RZ [SPZ], dne [datum] a [datum] a [datum] vozidlem [značka vozidla] RZ [SPZ], cesty dne [datum] a [datum].-[datum] byly vykonány rychlíkem 2. třídy, dne [datum] automobilem, přičemž doklady nelze dohledat. Co se týká promeškaného času, je žalobce přesvědčen o správnosti vyúčtování. K parkovnému uvedl, že jde o reálné náklady vzniklé právnímu zástupci žalobce. K námitce o tom, že právní zástupce žalobce nemá nárok na DPH z ceny ubytování uvedl, že jeho zástupce je oprávněn účtovat, co zaplatil. K námitce žalované o tom, že není dána příčinná souvislost mezi škodou vzniklou zmařeným prodejem akcií a dluhopisů s trestním stíháním uvedl, že s tímto nesouhlasí. Žalobce nikdy akcie k prodeji nenabízel, nabídka k prodeji mu byla stran společníka zaslána. Nabídka přišla v době před 1. rozhodnutím ve věci a z provedeného dokazování byl žalobce optimista s tím, že trestní stíhání skončí zproštěním. Nabídka koupě byla v platnosti dva roky, nebýt tak průtahů v řízení, k prodeji by došlo. K výši škody uvedl, že jde o rozdíl mezi cenou, kterou nabídl společník a hodnotou, jakou mají akcie a dluhopisy dnes. Dále uvedl, že se domáhá zadostiučinění za způsobené nedůvodné průtahy. Tyto průtahy prodloužily trestní stíhání na dvojnásobek. Délku řízení pak poukazuje v titulu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním, jakožto jedno z hledisek při hodnocení zadostiučinění. Dále uvedl, že si neuvědomil, že do řízení, zejména období od zrušení rozsudku nalézacího soudu do nařízení nového hlavního líčení, zasáhla omezení související s COVID 19, uznal, že v tomto období nedošlo k průtahu. K tvrzení o tom, že soud vyčkával vyjádření ostatních k podanému odvolání, žalobce uvedl, že účastníci nemají povinnost se k podanému odvolání vyjádřit.

7. Žalobce dále na jednání soudu uvedl, že řízení trvalo téměř 7 let, žalobci hrozil trest odnětí svobody od 5 do 10 let, v případě odsouzení mu hrozila povinnost k náhradě škody přesahující 100 000 000 Kč. Dále konkretizoval, že se žalobce domáhá nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, v rámci čehož by měly být zohledněny i průtahy. Uvedl, že zajištění majetku bylo vydáno na základě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání.

8. K výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. učiněné při jednání žalobce upřesnil předmět žaloby ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby. Z úkonů právní služby vykonané obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] předmětem žaloby zůstaly úkony: odůvodnění odvolání ze dne [datum] ve výši 4 600 Kč, další porada s klientem ze dne [datum] ve výši 2 300 Kč, vyjádření obžalovaného ze dne [datum] ve výši 2 300 Kč a žádost o zrušení zajištění majetku ze dne [datum] ve výši 1 150 Kč, k tomu 4x režijní paušál. Dále žalobce požaduje částku 2 000 Kč, která nebyla žalovanou přiznána, aniž by žalovaná uvedla, z jakého důvodu předmětnou částku žalobci nepřiznala. Za úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] tak žalobce požadoval 13 550 Kč. Ve vztahu k nákladům vynaloženým na obhajobu obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] žalobce uvedl, že se domáhá částky 53 740 Kč za úkony právní služby specifikované v podání ze dne [datum], včetně jízdného, parkovného a náhrady za promeškaný čas. Dále se žalobce domáhá částky 2 600 Kč, o které žalovaná nerozhodla, ani neuvedla, za které úkony předmětnou částku nepřiznala. Žalobce dále požaduje DPH z částky 53 740 Kč a 2 600 Kč ve výši 11 831,40 Kč, DPH z nákladů na ubytování ve výši 2 054,64 Kč. Žalobce dále upřesnil, že nepožaduje náhradu za promeškaný čas za přestávky při hlavním líčení. Celkem tak žalobce na náhradě nákladů obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] požaduje částku 70 226,04 Kč. K prokázání jednotlivých dopadů trestního stíhání žalobce uvedl, že byl po dobu skoro sedmi let vystaven soustavnému stresu, čelil nejistotě, jak trestní stíhání dopadne, neboť byl vystaven hrozbě vysokého trestu odnětí svobody, jakož i vysokému peněžitému trestu, který by byl pro rodinu likvidační. Z důvodu trestního stíhání strádala celá rodina, neboť byl obstaven celý majetek žalobce a žalobce byl odříznut od všech finančních zdrojů pro svou rodinu. Žalobce trpěl nespavostí, nemohl se soustředit na práci, lékařskou pomoc však nevyhledal. Žalobce cítil, že přichází o přátele a obchodní partnery. Krom nejbližších téměř nikdo nevěřil v nevinu žalobce. Žalobce byl zasažen rovněž v rámci svého podnikání, jeho společnost se dostala v důsledku trestního stíhání do finančních problémů, společnosti klesaly tržby, odvraceli se od ní obchodní partneři. Žalobce dále uvedl, že případ byl medializován, což přispělo k nedůvěře v žalobce jako člena statutárního orgánu společností, v jejichž čele stojí. K příčinné souvislosti mezi vznikem škody vzniklé znemožněním prodeje akcií a dluhopisů spol. [právnická osoba]., resp. zmařením příležitosti uzavřít kupní smlouvu o prodeji cenných papírů a nezákonným trestním stíháním žalobce uvedl, že pokud by nebyl trestně stíhán, nedošlo by k zajištění jeho majetku a mohl by akceptovat nabídku [tituly před jménem] [jméno FO] na odkup 25 ks akcií společnosti [právnická osoba]. za cenu 32 109 000 Kč a 362 000 ks dluhopisů téže společnosti za cenu 16 106 000 Kč. Tím, že žalobce nemohl nabídku akceptovat, vznikla žalobci škoda ve výši 4 931 020 Kč (4 221 500 Kč za akcie, 709 520 Kč za dluhopisy), tj. rozdíl mezi hodnotou cenných papíru, které vlastní a cenou, kterou za ně mohl utržit.

9. V průběhu řízení vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 378 477,50 Kč s příslušenstvím, představující část nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 200 477,50 Kč (97 100 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], 103 377,50 Kč [tituly před jménem] [jméno FO]) a část nároku na nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 100 000 Kč a část nároku na nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve výši 74 250 Kč z důvodu částečného plnění ze strany žalované po podání žaloby. Na částce 3 750 Kč netrval. Řízení tak bylo co do částky 378 477,50 Kč zastaveno usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Následně bylo řízení částečně zastaveno co do částky 900 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobcem, představující část nároku na odměnu obhájce za tři režijní paušály za úkony právní služby ze dne [datum] a dne [datum] (účast u hlavního líčení), a ze dne [datum] (odůvodnění odvolání).

10. Mezi účastníky nebylo sporu, že se žalobce se svým nárokem předběžně obrátil na žalovanou dne [datum], přičemž žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] uzavřela, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Nebylo sporu, že žalovaná přiznala žalobci na náhradě nákladů obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] částku 97 100 Kč, na náhradě obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] 103 377,50 Kč vč. DPH. Žalovaná dále přiznala žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu za trestní stíhání ve výši 100 000 Kč a přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 74 250 Kč. Stanovisko žalované bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum].

11. Z důkazů provedených v řízení soud učinil následující skutková zjištění.

12. Soud provedl k důkazu spis Krajského soud v [adresa] vedený pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého učinil následující skutková zjištění: Usnesením Policie České republiky ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání osob [Jméno žalobce] (v tomto odstavci také jen „žalobce“), [jméno FO] a [jméno FO] (v tomto odstavci také jen „obvinění, obžalovaní, odsouzení“). Žalobce a [jméno FO] byli stíháni pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku. [jméno FO] byl stíhán pro trestný čin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku, účastenství dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobce si usnesení převzal dne [datum]. Dne [datum] podal proti usnesení stížnost, uvedl, že tuto odůvodní do [datum]. Dále byl ve věci nahlížen právní zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] a to dne [datum]. Dne [datum] požádal o prodloužení lhůty k odůvodnění stížnosti alespoň do [datum]. Dne [datum] bylo podáno odůvodnění stížnosti. Dále byly podány stížnosti stran ostatních obviněných. Usnesením státní státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] (dále také jen „SZ VS“) ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] byla stížnost mimo jiné i žalobce zamítnuta. Rozhodnutí bylo policii předloženo dne [datum]. Dále byla vypovězena plná moc obhájce (v tomto odstavci také „právního zástupce“) žalobce. Dne [datum] byla založena plná moc pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] oznámil jeden z obviněných, že byl podán návrh na zastavení trestního stíhání. Dne [datum] bylo Vrchním státním zastupitelstvím v [adresa] doručeno rozhodnutí o návrhu ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], a to rozhodnutí o návrhu na zastavení, přičemž bylo shledáno, že nebyly dány důvody k zastavení trestního stíhání, tento návrh byl tedy shledán jako nedůvodný. Dále byl dne [datum] předložen znalecký posudek. Dne [datum] od 9:00 do 9:30 proběhl výslech žalobce za přítomnosti jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále v květnu [rok] proběhl výslech svědků za přítomnosti žalobce a jeho právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO]. Policie činila součinnostní dotazy na zaslání dalších dokumentů. V listopadu [rok] byli vyslechnuti ostatní obvinění. V dubnu a květnu [rok] byli vyslechnuti svědci. Dne [datum] bylo jinému útvaru [právnická osoba] zaslán spisový materiál. Dne [datum] se vyjádřila poškozená. Dne [datum] byla policie požádána o poskytnutí opisu usnesení o zahájení trestního stíhání, čemuž bylo vyhověno v prosinci [rok]. Dále je ve spise založen úřední záznam z [datum] s předběžným výpočtem škody. Dále jsou založeny reakce na součinnostní dotazy policie z roku [rok] a z března [rok]. Dále bylo dne [datum] vydáno usnesení Policie České republiky, jednak s výzvou k vydání zde uvedené věci, tedy spisového materiálu, a dále je usnesení o vrácení tohoto spisového materiálu. Dále jsou ve věci úřední záznamy z července a srpna [rok] o vyhodnocení správního spisového materiálu ERÚ. V července [rok] byly činěny dotazy ohledně pověsti žalobce, výpis jeho trestní minulosti, stejně tak ostatních obviněných. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis, a to dne [datum]. Dne [datum] od 9:00 do 10:45 prostudoval žalobce spolu se svým právním zástupcem trestní spis. V srpnu [rok] byl předložen znalecký posudek [název státní instituce]. V srpnu [rok] byla policie informována o tom, že byl podán podnět NSZ k výkonu dohledu při výkonu působnosti Vrchního státního zastupitelství v [adresa], a to jedním z obviněným. V září [rok] byl vyzván žalobce, že je možnost s ohledem na doplněné listiny opět prostudovat trestní spis. Dále byla policie v září [rok] informována o tom, že podnět NSZ podal i další z obviněných, načež policie opět informovala ostatní účastníky, že mohou s ohledem na doplněné listiny prostudovat spis. Návrhem na podání obžaloby ze dne [datum] Policie České republiky Vrchnímu státnímu zastupitelství v [adresa] navrhla podat obžalobu proti tedy stejným obviněným. Právní zástupce žalobce navrhl zastavení trestního stíhání, Obžalobou ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] obžalobu na: žalobce, [jméno FO] a [jméno FO] pro spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zčásti dokonaný a zčásti nedokonaný, ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve věci žalobce a paní [jméno FO], ve věci [jméno FO] pro pomoc dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zčásti dokonanému a zčásti ukončenému ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obžaloba byla k soudu podána dne [datum]. Státní zástupce navrhl, zda uvedené zabrání náhradních hodnot a věcí obviněnému žalobci. K žalobci uvedl, že je ženatý, má dvě děti, pracuje jako ředitel společnosti [právnická osoba]. Dosáhl středoškolského vzdělání a dosud nebyl postihován za trestný čin, respektive relevantní přestupek. Dále jsou specifikovány věci, které byly zabrány v rámci trestního řízení. Žalobci byly rozhodnutím Policie České republiky ze dne [datum] č.j. [číslo jednací], zabrány zde uvedené nemovitosti, dále o zabrání finančních prostředků na bankovních účtech, a to v konkrétní výši 734,75 EUR, 110 730,15 Kč a 600 406 Kč a to na základě usnesení policie ze dne [datum], č.j. [číslo jednací]. Dále zajištění zaknihovaných cenných papírů, a to konkrétně 25 kusů akcií jmenovité hodnoty 300 Kč, 4 miliony kusů dluhopisu jmenovité hodnoty 1 Kč 1 Kč, dále 35 kusů akcií jmenovité hodnoty 100 000 Kč, [název], 5 kusů akcií jmenovité hodnoty 20 000 Kč emitent [právnická osoba]., přičemž tyto byly zajištěny usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum]. Další cenné papíry 545 000 dluhopisů [název] o jmenovité hodnotě 40 Kč, které byly zajištěny usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum]. Dále je založeno usnesení státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], tedy zajištění zaknihovaných cenných papírů v počtu 362 500 dluhopisů vydaných společností [právnická osoba]., o jmenovité hodnotě 40 Kč. Dále je úřední záznam Policie České republiky ze dne [datum] k ceně zajištěné nemovitosti. Dále právní zástupce žalobce žádal o předběžné projednání obžaloby, a to [datum]. Dále žádal o zrušení zajištění majetku žalobce. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání k projednání žádosti o zrušení zajištění majetku a bylo vyhlášeno usnesení č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], s tím, že tedy se zamítá žádost obviněného o zrušení zajištění majetku, a to finančních prostředků, nemovitostí a zaknihovaných celých papírů. V červnu [rok] bylo založeno usnesení Vrchního soudu v [datum] ze dne [datum], kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného [Jméno žalobce] proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci z dne [datum] zamítnuta. Dne [datum] byla podána stížnost proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum]. Věc byla dne [datum] předložena soudu odvolacímu. V mezidobí bylo rozesláno Vrchnímu státnímu zastupitelství v [adresa]. Dne [datum] se konalo na veřejné zasedání u Vrchního soudu v [adresa], v rámci kterého bylo vyhlášeno usnesení, s tím, že stížnost obžalovaného proti rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] byla jako opožděná zamítnuta. Věc byla vrácena soudu dne [datum], rozhodnutí bylo [datum] doručeno právnímu zástupci žalobce. Dále byly v květnu [rok] zaslány další listiny stran Vrchního státního zastupitelství v [adresa]. Dne [datum] byly podány stížnosti proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] a ze dne [datum], které byly tedy [datum] předloženy Vrchnímu soudu v [adresa] k rozhodnutí. U Vrchního soudu v [adresa] se dne [datum] konalo na veřejné zasedání, v rámci kterého bylo vyhlášeno usnesení ([spisová značka]), kterým byly tedy stížnost obviněného žalobce proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum] zamítnuta. Dále bylo vyhlášeno usnesení, kterým tedy byla zamítnuta stížnost obviněného žalobce proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v [adresa] ze dne [datum]. Dále se ve věci nachází úřední záznam žádosti o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení, předběžného projednání obžaloby nebo jiného úkonu směřujícího k rozhodnutí věci s ohledem na konání hlavních líčení, vazebních, veřejných zasedání a vyhotovování rozhodnutí ve zde uvedených trestních věcech. Žádost je ze dne [datum]. Žádosti bylo vyhověno do [datum]. Dne [datum] bylo opět požádáno o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení, předběžného projednání obžaloby nebo jiného úkonu směřující k rozhodnutí a z důvodu jiných trestních věcí, čemuž bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo opět požádáno o prodloužení lhůty, čemuž bylo vyhověno do [datum]. Dále jsou ve spise založeny součinnostní dotazy, na které bylo v březnu [rok] reagováno. Státní zástupce se v dubnu [rok] dotazoval, kdy bude ve věci nařízeno hlavní líčení, k čemuž soud dubnu [rok] reagoval, že to lze očekávat ve druhém čtvrtletí roku [rok]. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení, a to na [datum] - [datum], [datum] až [datum]. Dále v květnu [rok] se se svým nárokem přihlásili další poškození. V květnu [rok] byla založena plná moc pro [tituly před jménem] [jméno FO] od žalobce. Dále byly založeny plné moci nových právních zástupců ostatních obžalovaný. V květnu [rok] se přihlásili další poškození. Dne [datum] se od 9:13 do 16:05 konalo hlavní líčení. Byli přítomni oba právní zástupci žalobce, včetně žalobce, byli vyslechnuti obžalovaní, hlavní líčení bylo přerušeno od 12:20 – 13:

10. Bylo přerušeno do [datum]. To se od 9:12 do 10:35 konalo, za přítomnosti žalobce, jeho právních zástupců, bylo provedeno listinné dokazování a bylo odročeno na [datum]-[datum] a za účelem doplnění dokazování na [datum] až [datum]. V květnu [rok] byli předvoláni další svědci na hlavní líčení, někteří se omluvili. Dne [datum] požádal žalobce o to, aby se hlavní líčení nařízené na [datum] konalo v jeho nepřítomnosti. Dne [datum] se konalo jednání od 9:08 do 14:00, za přítomnosti právních zástupců žalobce, byli vyslechnuti svědci a hlavní líčení bylo přerušeno do [datum] a zároveň odročeno na [datum] a [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení od 9:00 do 15:45 za přítomnosti žalobce a jeho právních zástupců, byli vyslechnuti svědci. Hlavní líčení bylo přerušeno od 10:50. – 13:10 a bylo odročeno na [datum] a [datum] a [datum] až [datum]. Na to byli předvoláni svědci a byl vyžádán videozáznam pořízený při prověrce na místě dne [datum]. V průběhu července [rok] se někteří svědci omluvili. CD nosič byl zaslán soudu dne [datum]. Dne [datum] se od 9:10 do 11 hodin konalo hlavní líčení, za přítomnosti žalobce a jeho právních zástupců, byl vyslechnut znalec, hlavní líčení bylo odročeno na [datum] - [datum] a [datum]. Dne [datum] se od 9:19 do 14 hodin konalo hlavní líčení za přítomnosti žalobce a jeho právních zástupců, byl vyslechnut svědek, bylo provedeno další dokazování a dokazování bylo prohlášeno za skončené a bylo dáno slovo závěrečným návrhům. Od 12:35 – 13:20 bylo hlavní líčení přerušeno. Státní zástupce založil písemnou závěrečnou řeč, v níž navrhl pro žalobce uložení trestu odnětí svobody v délce trvání 7–8 let, pro výkon do věznice s ostrahou, případně do věznice se zvýšenou ostrahou a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 10 let. Dále uložení peněžitého trestu ve výši 500 sazeb při výši jedné sazby 10 000 Kč, tedy 5 milionů Kč, případně náhradní trest odnětí svobody v délce 24 měsíců. Hlavní líčení bylo odročeno na [datum] za účel vyhlášení rozhodnutí, to se konalo od 10:25 – 11:10, za přítomnosti žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] byl omluven, byl vyhlášen rozsudek, č.j. [číslo jednací], kterým byl mimo jiné žalobce uznán vinným spolu s [jméno FO] za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, bylo mu podle § 58 odst. 1 a § 209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, který byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 700 denních sazeb při výši jedné 2 000 Kč, tedy 1 400 000 Kč, přičemž byl uložen náhradní trest odnětí svobody v délce 12 měsíců, dále bylo uloženo propadnutí náhradní hodnoty, a to zde uvedených peněžních prostředků a zaknihovaných cenných papírů a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo prokuristy obchodní společnosti na dobu sedmi let. Dále bylo vyhlášeno usnesení, že rozhodnutí o ochranných opatřeních se vyhrazuje k veřejnému zasedání. Co se týká opravných prostředků, přítomni se buď nevyjádřili, nebo si ponechali lhůtu. Dále ve spise založena žádost ze dne [datum] o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku a z důvodu množství věcí projednávaných soudcem, návrhu bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum]. Dále z [datum] je opět založená žádost k prodloužení lhůty k vypracování rozsudku. Návrhu bylo vyhověno do [datum]. V únoru [rok] podalo Vrchní státní zastupitelství v [adresa] odvolání proti rozsudku, a to i ve vztahu k žalobci v jeho neprospěch. To bylo v únoru [rok] posláno stranám k vyjádření. Následuje doplnění odvolání Vrchního státního zastupitelství. V březnu [rok] podali ostatní obžalovaní odvolání. Dne [datum] podal odvolání žalobce Následně byla odvolání přeposlána ostatním účastníkům, žalobce sdělil (prostřednictvím pana [tituly před jménem] [jméno FO]) dne [datum], že, že bude odvolání doplněno ve lhůtě do [datum]. Dne [datum] sdělil, že doplní do [datum]. V mezidobí byla všechna podaná odvolání a další doplnění rozesílána ostatním účastníkům. Dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] podal odůvodnění odvolání. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] doplnění odvolání. V dubnu [rok] byla podána další odůvodnění odvolání, která byla v mezičase soudem rozesílána. Dne [datum] byla věc předložena soudu odvolacímu. Dne [datum] se konalo neveřejné zasedání u Vrchního soudu v [adresa], přičemž bylo vyhlášeno usnesení č.j. [číslo jednací], s tím, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. řádu se z podnětu odvolání obžalovaných, žalobce a státního zástupce ve vztahu k obžalované [tituly před jménem] [jméno FO] i za použití § 261 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] zrušuje v celém rozsahu a věc se vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Z odůvodnění se podává, že jak vyplývá z výše uvedeného, napadený rozsudek trpí podstatnými vadami zasahujícími do samotného základu úvah o trestní odpovědnosti jednotlivých obžalovaných. Soud prvního stupně učil nejasná, neúplná skutková zjištění, přičemž se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Pro náležité objasnění věci bude nutné provést další důkazy. Soud prvního stupně se musí vypořádat i s důkazními návrhy procesních stran. Soud tedy vrátil rozsudek soudu prvního stupně za doplněním dokazování a následně aby provedené důkazy hodnotil důsledně v souladu s požadavky tr. řádu. Podstatné důvody, pro které byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině svědčí tedy i obžalované [jméno FO]. Dále je uvedeno, že pokud soud i nadále dospěje k závěru, že lze hodnotit vinu alespoň některého z obžalovaných, je na místě uložit trest, bude nutno se i v tomto směru zabývat zejména otázkami přiměřenosti trestu, a to jak s ohledem na výši způsobené škody, tak dobu páchání trestného jednání, tak i na dobytnost případné ukládaných peněžitých trestů, a to zejména ve vztahu k souběžně ukládaným dalším majetkovým sankcím, přičemž doposud postup soudu prvého stupně, zejména ve vztahu k obžalovanému [Jméno žalobce], hledisko přiměřenosti a dobytnosti majetkových sankcí dostatečně nereflektoval, což bylo hodnoceno jako vada ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu. Dne [datum] bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypravení rozhodnutí, čemuž bylo vyhověno do [datum]. Žádost byla podána zejména s ohledem na vytížení soudců a administrativních pracovníků a jejich omezená přítomnost na pracovišti v souvislosti s mimořádnými opatřeními vyplývajícími z nouzového stavu na území České republiky. Spis byl vrácen Krajskému soudu v [adresa] na [datum]. Dále jsou ve spise založeny žádosti o zaslání protokolu na veřejném zasedání. Dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na [datum] až [datum]. Opatřením ze dne [datum] soud požádal znalce o doplnění znaleckého posudku ze dne [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení od 8:40 do 12:30 za přítomnosti žalobce a jeho právních zástupců, byl vyslechnut žalobce, ale ostatní obžalovaní, dále byl vyslechnut znalec a za účelem dalšího dokazování bylo odročeno na [datum] až [datum], přičemž bylo zrušeno hlavní líčení z [datum]. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] námitky proti formulaci otázek znalci. Dne [datum] bylo vydáno opatření, čímž soud žádal znalce o doplnění znaleckého posudku z [datum]. Znalecký posudek byl podán [datum]. V červnu [rok] byl znalecký posudek zaslán účastníkům řízení. Dne [datum] požádal právní zástupce žalobce o zaslání zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne [datum]. Tento byl doručen v průběhu srpna [rok]. Dále bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] námitky proti znaleckému posudku a proti protokolaci hlavního líčení konaného dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla opravená část protokolu o hlavním líčení ze dne [datum]. Dne [datum] se od 8:50 do 11:45 konalo hlavní líčení za účasti žalobce a jeho právních zástupců, byl vyslechnut znalec, bylo provedeno listinné dokazování, bylo dáno slovo k závěrečným řečem, státní zástupce odkázal na svoji závěrečnou řeč, která byla přednesena před vyhlášením prvního rozsudku a bylo odročeno na [datum], přičemž bylo hlavní líčení nařízené na [datum] zrušeno. Dále jsou založeny písemné závěrečné návrhy účastníků. Dne [datum] se konalo hlavní líčení od 10:18 do 11 hodin za přítomnosti žalobce a jeho právní zástupců, přičemž byl vyhlášen rozsudek č.j. [číslo jednací], čímž byl žalobce a ostatního obžalovaní dle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěni obžaloby Vrchního státního zastupitelství v [adresa]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] byla podána žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku s ohledem na množství projednávaných věcí, této žádosti bylo vyhověno do [datum]. Dále je založena žádost ze dne [datum] o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu vyhotovení rozsudku ve věcech předešlých, z důvodu přidělení předsedy senátu k Vrchnímu soudu v [adresa] od [datum]. Lhůta byla prodloužena do [datum]. Z tohoto dne opět založena stejná žádost o prodloužení lhůty, té bylo vyhověno do [datum]. Z tohoto dne založena opět žádost o prodloužení lhůty, té bylo vyhověno do [datum]. Tento den opět bylo požádáno o prodloužení lhůty, tomu bylo vyhověno do [datum]. Tento den opět žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku ze stejných důvodů a té bylo vyhověno do [datum]. Rozsudek bylo rozeslán v dubnu [rok]. Dne [datum] podalo Vrchní státní zastupitelství odvolání, které bylo v květnu [rok] odůvodněno, věc byla dne [datum] předložena soudu odvolacímu. Dne [datum] požádal [tituly před jménem] [jméno FO] o pořízení kopie zvukového záznamu z výslechu zde uvedeného svědka při hlavním líčení dne [datum]. Tato nahrávka byla vyzvednuta v srpnu [rok]. Dne [datum] se k odvolání vyjádřil žalobce, prostř. [tituly před jménem] [jméno FO], což bylo následně v srpnu přeposláno Vrchnímu státnímu zastupitelství. Dále je zde založeno vyjádření k odvolání ze dne [datum] stran [tituly před jménem] [jméno FO], v zastoupení za [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] bylo nařízeno neveřejné zasedání na [datum], kdy v průběhu ledna a února byli předvoláni všichni účastníci, včetně právních zástupců a VSZ, včetně poškozených. Dále jsou ve spise založena vyjádřeních ostatních obžalovaných k odvolání státního zastupitelství. Dne [datum] se konalo veřejné zasedání u Vrchního soudu v [adresa] od 9:00 do 10:18, za přítomnosti žalobce a substituta za [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo vyhlášeno usnesení č.j. [číslo jednací] o tom, že podle § 256 tr. řádu se odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] zamítá. Věc byla dne [datum] vrácena soudu prvního stupně. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] návrh na zrušení zajištění majetku žalobce, přičemž usnesením ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že se ruší zajištění zde uvedených peněžních prostředku a nemovitostí, ruší se příkaz spočívající ve zdržení se jakéhokoliv nakládání se všemi zde uvedenými nemovitými věcmi, ruší se zajištění zaknihovaných cenných papírů. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dále požádali ostatní účastníci o zrušení zajištění, o čemž bylo dále rozhodnuto usnesením ze dne [datum] a dále během dubna [rok]. Dne [datum] podal [tituly před jménem] [jméno FO] doplňující návrh žalobce na zrušení zajištění další části jeho majetku. V říjnu [rok] byly vydány zde zajištěné věci. Usnesením ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum], byly ve věci žalobce zrušeno zajištění zaknihovaných celých papírů, a to ke společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]

13. Z faktury č. [číslo] ze dne [datum] vč. seznamu úkonů právní služby soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] účtoval žalobci odměnu za právní služby v celkové výši 115 300 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalobce soud zjistil, že žalobce uhradil na právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] částku 115 300 Kč dne [datum].

14. Z faktury č. [číslo] ze dne [datum] vč. seznamu úkonů právní služby soud zjistil, že [právnická osoba] účtovala žalobci odměnu za poskytnuté právní služby ve věci obhajoby v trestním řízení v celkové výši 173 603,54 Kč vč. DPH. Z rozhodnutí o DPH soud dále zjistil, že [právnická osoba] je plátcem DPH. Z potvrzení o platbě (č.l. 26) má soud za prokázané, že žalobce uhradil dne [datum] [právnická osoba] částku 173 603,54 Kč.

15. Z nabídky na prodej akcií a dluhopisů ze dne [datum] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] nabídl žalobci částku 32 109 000 Kč za 25 ks akcií společnosti [právnická osoba]. a dále částku 16 106 000 Kč za 362 000 ks dluhopisů společnosti [právnická osoba]. Nabídka byla učiněna po předchozím jednání žalobce s panem [tituly před jménem] [jméno FO] o možném prodeji předmětných cenných papírů. Soud dále zjistil z odstoupení od nabídky ze dne [datum], že [tituly před jménem] [jméno FO] odstoupil od nabídky na odkoupení uvedených cenných papírů z důvodu neuzavření obchodu do konce roku [rok] a změně aktuálních podmínek na trhu.

16. Z bankovního výpisu žalované soud zjistil, že žalovaná dne [datum] odeslala na účet žalobce částku 374 727,50 Kč.

17. Z velkého technického průkazu vozidla tovární značky [značka vozidla], RZ [SPZ], bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je od [datum] advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Spotřeba paliva je dle metodiky ES 692/2008A: 6,6/4,7/5,4 l/100 km. Palivem je NM.

18. Z velkého technického průkazu vozidla tovární značky [značka vozidla], RZ [SPZ], bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je od [datum] advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Spotřeba paliva je 8,8/5,4/6,7 l/100 km. Palivem je BA.

19. Z velkého technického průkazu vozidla tovární značky [značka vozidla], RZ [SPZ], bylo zjištěno, že jeho vlastníkem je od [datum] [jméno FO]. Spotřeba paliva je dle metodiky EU 1999/100: 11,6/6,9/8,6 l/100 km. Palivem je BA 95 B.

20. Z emailu ze dne [datum] soud zjistil, že se zaměstnanec [právnická osoba] dotazoval ne cenu zpáteční jízdenky dne [datum] na trase [adresa], přičemž zaměstnancem [právnická osoba] bylo sděleno, že jízdenka v 2. vozové třídě stála 695 Kč, v 1. vozové třídě 904 Kč, cena místenky byla 35 Kč. Dne [datum] byla v tarifní nabídce cena jednosměrné jízdenky na trase [adresa] v 2. vozové třídě za 387 Kč, v 1. vozové třídě za 503 Kč, místenka stála 35 Kč.

21. Z místenky ze dne [datum] soud zjistil, že byla využita v 1. třídě vlaku na trase [adresa] – [adresa], přičemž se jedná o místenku za 35 Kč.

22. Soud dále zjistil z potvrzení o poradách s advokátem, že porada obhájce s klientem proběhla dne [datum] od 10:15 do 11:50 hod, další porada žalobce s [tituly před jménem] [jméno FO] proběhla dne [datum] a trvala od 10:00 do 12:00 hod, dále dne [datum] od 14:00 hod do 15:30 hod, dne [datum] od 13:00 hod do 14:15 hod. a dále dne [datum] od 16:00 do 17:30 hodin.

23. Z novinového článku uveřejněného na webových stránkách [název] dne [datum] s názvem „[název]“ soud zjistil, že se článek týká kauzy solární elektrárny [název města]. V článku je uvedeno, že Krajský soud v [adresa] uznal tři obžalované osoby vinnými a vedle trestů odnětí svobody, propadnutí věcí a peněžitých trestů jim uložil rovněž povinnost zaplatit náhradu škody České republice. V článku není zmíněno jméno žalobce.

24. Z novinového článku uveřejněného na webových stránkách [název] dne [datum] s názvem „[název]“ soud zjistil, že článek se týká solárních elektráren a správních žalob, v jejichž důsledku byla pěti elektrárnám odebrána licence. Výslovně je zmíněna FVE [adresa] s tím, že u ní krajský soud popsal machinace s revizními zprávami. V článku není uvedeno jméno žalobce.

25. Z nedatovaného článku s názvem „[název]“ soud zjistil, že článek informuje o trestním řízení žalobce, jméno žalobce není v článku výslovně zmíněno. V článku je uvedeno, že elektrárna [adresa] patří k elektrárnám, které byly narychlo uvedeny do provozu před koncem roku [rok], kdy výrazně klesla dotovaná výkopní cena elektřiny.

26. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] soud zjistil, že žalobce je od [datum] předsedou správní rady společnosti, přičemž od [datum] byl předseda představenstva společnosti a v období [datum] až [datum] byl žalobce statutárním ředitelem společnosti. Za společnost jedná předseda správní rady samostatně. Společnost má 100 ks kmenových akcií na jméno v zaknihované podobě v jmenovité hodnotě 100 000 Kč.

27. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] soud zjistil, že žalobce je od [datum] předsedou správní rady společnosti, přičemž od [datum] byl předseda představenstva společnosti a v období [datum] až [datum] byl žalobce statutárním ředitelem společnosti. Za společnost jedná předseda správní rady samostatně. Společnost má 100 ks kmenových akcií na jméno v zaknihované podobě v jmenovité hodnotě 20 000 Kč.

28. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. – v likvidaci, IČO [IČO] soud zjistil, že žalobce byl od [datum] předsedou správní rady společnosti, přičemž od [datum] byl místopředseda představenstva společnosti. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne [datum] z důvodu ukončení likvidace. Společnost měla 20 ks kmenových akcií na jméno v zaknihované podobě v jmenovité hodnotě 100 000 Kč.

29. Z účetních závěrek společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že ke dni [datum] činily tržby z prodeje výrobků a služeb za běžné účetní období v celých tisících Kč 18 811, za minulé období 16 615. Z účetní závěrky společnosti ke dni [datum] se podává, že tržby z prodeje výrobků a služeb za běžné účetní období činily v celých tisících Kč 7 581. Ke dni [datum] činily tržby z prodeje výrobků a služeb 1 183 000 Kč.

30. Z notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby soud zjistil, že byl sepsán o rozhodnutích mimořádné valné hromady společnosti [právnická osoba]. dne [datum]. Žalobce vlastní 8 ks kmenových akcií společnosti, emise [datum]. Valná hromada odvolala 2 členy z dozorčí rady společnosti a zvolila nové 2 členy dozorčí rady.

31. Z vyjádření odpůrce [právnická osoba]., IČO [IČO], ze dne [datum] ve věci vedené u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. [spisová značka], navrhovatele [právnická osoba]. proti odpůrci [právnická osoba]. soud zjistil, že předmětem řízení byl nárok navrhovatele na zaplacení částky 65 436 974,56 Kč představující podporu ve formě zeleného bonusu za období od [datum] do [datum] pro výrobnu navrhovatele FVE [adresa]. Odpůrce ve vyjádření tvrdí, že v rámci předcházejícího správního řízení bylo zjištěno, že navrhovatel nedokončil v roce [rok] předmětnou výrobnu, formální splnění podmínek fingoval. S ohledem na to, že provozovna nebyla uvedena do provozu v roce [rok] a původně udělená licence na výrobu elektřiny byla pravomocně zrušena pro její nezákonnost, je návrh navrhovatele dle odpůrce nedůvodný.

32. Z dopisu ze dne [datum] vč doručenky soud zjistil, že žalobce, jako předseda správní rady společnosti [právnická osoba]., prostřednictvím svého zástupce vyzval společnost [právnická osoba]. ke zdržení se nepodložených obvinění z podvodného jednání uvedených ve vyjádření společností [právnická osoba]. v řízení vedeném u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci sporu podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů. Ve výzvě je uvedeno, že klienti jsou jednáním odpůrce pobouřeni a vnímají nepodložená obvinění z trestní činnosti za citelný zásah do svých práv.

33. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne [datum] a návrhu na zahájení řízení soud zjistil, že Energetický regulační úřad zahájil proti společnosti [právnická osoba]. správní řízení na návrh společnosti [právnická osoba].

34. Z oznámení zahájení správního řízení ze dne [datum] a návrhu na zahájení řízení soud zjistil, že Energetický regulační úřad zahájil proti společnosti [právnická osoba]. správní řízení na návrh České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu ve sporu podle § 52 odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů.

35. Soud dále zjistil z usnesení Vrchního státního zastupitelství (dále jen „VSZ“) v [adresa] ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], že v rámci trestního stíhání zdejšího žalobci byly jako náhradní hodnota zajištěny zaknihované cenné papíry, a to včetně 4 000 000 ks dluhopisů jmenovité hodnoty 1 Kč, emitent [právnická osoba]., jejichž majitelem je zdejší žalobce.

36. Z usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že stížnost zdejšího žalobce proti usnesení VSZ v [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byla zamítnuta.

37. Z usnesení Vrchního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, NCOZ SKPV, exp. [adresa], ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] kterým byly zajištěny jako náhradní hodnota odpovídající z části výnosu z trestné činnosti peněžní prostředky na bankovním účtu č. [č. účtu], majitele účtu [Jméno žalobce], a to až do celkové výši 110 078 686 Kč.

38. Z usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] soud dále zjistil, že byla zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, NCOZ SKPV, exp. [adresa], ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým byly zajištěny jako náhradní hodnota odpovídající z části výnosu z trestné činnosti peněžní prostředky a také peněžní prostředky dodatečně došlé na účet, vč. jejich příslušenství na bankovních účtech žalobce, a to až do celkové výši 110 078 686 Kč.

39. Dále soud zjistil z usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], že soud zamítl stížnost žalobce proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, NCOZ SKPV, exp. [adresa], ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým byly zajištěny jako náhradní hodnota odpovídající z části výnosu z trestné činnosti nemovitosti ve vlastnictví žalobce.

40. Z usnesení Policie ČR, NCOZ SKPV, exp. [adresa], ze dne [datum] soud zjistil, že byly zajištěny jako náhradní hodnota odpovídající části výnosu z trestné činnosti peněžní prostředky na účtu [č. účtu], majitele [Jméno žalobce], a to až do výše 110 078 686 Kč.

41. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce podniká v oboru výstavby fotovoltaik od roku [rok], přičemž v důsledku trestního stíhání přišla společnost žalobce o podporu v oblasti fotovoltaiky. Žalobce vynaložil veškeré úsilí na obranu v rámci trestního stíhání na úkor vedení společností, což mělo dopad na fungování společnosti, která skončila v likvidaci ([právnická osoba]). Společnosti žalobce byly součástí fotovoltaické asociace, členové asociace věděli o trestním stíhání žalobce, věc se probírala na několika setkání v [název města], žalobce v nich měl podporu. Zaměstnanci firmy [právnická osoba] věděli o trestním stíhání, někteří byli v souvislosti s trestním stínáním žalobce vyslýcháni, někteří zaměstnanci z firmy odešli. Zaměstnanci ho rovněž informovali o novinových článcích týkajících se jeho trestního stíhání. Žalobce zůstal i po trestním stíhání pracovat v oboru, nyní jedná se zákazníky a v dnešní době s reakcemi ohledně trestního stíhání nesetkává. Skutečnost trestního stíhání žalobce byla zneužita ve sporech, které vede společnost [právnická osoba] o podporu elektřiny, kdy odpůrce argumentoval trestním[Anonymizováno]stíháním žalobce i v době nepravomocného zprošťujícího rozsudku. Žalobce získal nabídku od společníka [jméno FO] na výkup cenných papírů, k prodeji však nedošlo z důvodu zastavení cenných papírů v rámci trestního řízení. Před zahájením trestního stíhání o prodeji cenných papíru nepřemýšlel, v době zajištění veškerého majetku by mu získané finanční prostředky pomohly. Žalobci se v roce [rok] narodila dvojčata, manželka žalobce po rodičovské dovolené pracovala jako učitelka. Žalobce měl zajištěný veškerý majetek, po celou dobu trestního stíhání nemohl podnikat. Žalobce měl obavy o zajištění rodiny, v případě potřeb si půjčil finanční prostředky od známých a rodiny. V době trestního stíhání měl žalobce příjem cca 30 000 Kč hrubého, byl veden jako zaměstnanec ve firmě. Žalobce se uskromnil v osobním životě, nejezdili na dovolené, omezil koníčky, dělal pouze to nejnutnější. Před trestním stíháním měl žalobce nadprůměrný příjem, byl velmi aktivní, sportoval, jednal se spoustou lidí, žil kulturně společenským životem. Po zahájení trestního stíhání se žalobce stáhl ze společenského života, zůstalo mu pouze pár přátel, kteří se ho snažili psychicky podpořit. Žalobce se snažil držet svoji rodinu od trestního stíhání, manželce pouze sdělil, že jsou nějaké problémy, o závažnosti trestního stíhání se manželka žalobce dozvěděla až po nepravomocném odsuzujícím rozsudku, po dvou letech trestního stíhání. Se širší rodinou se v době trestního stíhání stýkal méně, trestní stíhání s nimi žalobce neprobíral. V době trestního stíhání žalobce v důsledku stresu špatně spal, měl problémy s trávením, vypadáváním vlasů a ekzémem. Lékařskou pomoc žalobce nevyhledal.

42. Z výslechu svědka [jméno FO], bratra žalobce, soud zjistil, že žalobce před rodinou skrýval své trestní stíhání, svědek se o něm dozvěděl náhodou. Na žalobci bylo vidět, že něco není v pořádku, přestal pravidelně jezdit k rodičům, vypadaly mu vlasy, zhubnul, bolel ho žaludek. Svědek věděl, že žalobce trestní stíhání tají před manželkou, své zdravotní problémy jí vysvětlil množstvím práce. Svědek žalobci vypomáhal finančně. V době trestního stíhání žalobce přestal se svědkem jezdit na dovolenou. Dovolenou žalobce s rodinou trávil doma. Svědek trestní stíhání žalobce s rodinou neřešil, nevěděl, kdo o trestním stíhání věděl. Svědek věřil v nevinu žalobce.

43. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO], společníka žalobce, soud zjistil, že svědek spolupracuje s žalobcem od roku [rok], jsou rovněž přátelé. Svědek je srozuměn s trestím stíháním žalobce, neboť je spolumajitel postižené společnosti, v trestní věci byl vyslýchán jako svědek, celou věc s žalobcem probíral. Byla postižena jejich společnost [právnická osoba], kterou v podstatě v důsledku trestního stíhání zavřeli. Zaměstnanci této společnosti věděli o trestním stíhání, někteří byli v trestním řízení vyslechnuti jako svědci. Byla to projektová firma, která zajišťovala veškerou činnost spojenou s byznysem fotovoltaických elektráren. Svědek inicioval založení této firmy v roce 2008, žalobce tam působil jako odborník v oblasti fotovoltaiky a měl na starosti kompletně výstavbu a realizaci elektráren. Svědek pozoroval vliv trestního stíhání na žalobce, byl nesoustředěný, přestal vykonávat vůdčí osobu ve společnosti, přestal se se svědkem stýkat, hrát golf a jiné společenské aktivity skončily. V současnosti spolu opět tráví volný čas, po psychické stránce je u žalobce patrná úleva a rovněž po pracovní stránce se vrátil do předchozího stavu. Svědek má s žalobcem společný projekt [právnická osoba]., jedná se o účelovou firmu, která byla založena, aby vlastnila elektrárny a vyráběla energie. Stejně tak společnost [právnická osoba]. Svědek chtěl mít většinový podíl ve společnosti [právnická osoba], proto v srpnu [rok] nabídl žalobci odkup akcií, přičemž zjistili, že cenné papíry jsou zajištěny a prodej není možný. Svědek následně své finanční prostředky využil na jiné aktivity a od nabídky na odkup cenných papírů od žalobce proto odstoupil. Motivací svědka k nabídce odkupu cenných papíru bylo rovněž trestní stíhání žalobce, svědek chtěl žalobci pomoci. Po skončení trestního stíhání žalobce neprojevil zájem na prodej svých podílů ve společnostech. Svědek věřil v nevinu žalobce. Trestní stíhání výrazně narušilo podnikání svědka a žalobce, stále probíhá několik správních řízení. Svědek dále s žalobcem podniká. V podnikatelském prostřední se vědělo o trestním stíhání žalobce a výrazně to komplikovalo kredibilitu, trestní stíhání bylo probíráno i mediálně.

44. Soud dále zjistil z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], společníka a přítele žalobce, že se znají od roku [rok], svědek věděl o trestním stíhání žalobce, žalobce s ním sdílel své problémy. Svědek a žalobce jsou společníky ve firmách [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]. Svědek věřil v nevinu žalobce po celou dobu jeho trestního stíhání. V důsledku trestního stíhání žalobce bylo omezeno nakládání s jeho podílem, větší transakce se nedaly realizovat, nebylo možné do společností dále investovat, nemohli začínat nový byznys. Trestní stíhání nedávalo dobré světlo na společnost, zakázky společnosti začaly klesat a společnost skončila v likvidaci. Svědkovi není známo, že by žalobce chtěl po skončení trestního stíhání prodat své podíly ve společnostech. Svědek čelil dotazům na trestní stíhání žalobce ze strany známých a spolupracovníků. V průběhu trestního stíhání byl žalobce velice rozrušený, svěřoval se svědkovi se svými problémy.

45. Soud neprovedl zbývající navržené důkazy, konkrétně usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne [datum], usnesení ze dne [datum], ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum], dále usnesení VSZ v [adresa] ze dne [datum], a protokol o hlavním líčení ze dne [datum], a to pro nadbytečnost, neboť tyto důkazy byly součástí přílohového spisu, který byl již proveden k důkazu. Soud rovněž z důvodu hospodárnosti neprovedl důkaz výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně Mr. [jméno FO], neboť svědci se měli vyjadřovat ke skutečnostem (parkovné, cestovné), které již byly prokázány listinnými důkazy, a nadto má soud za vysoce nehospodárné provádět výslech svědků ke skutečnost, které lze doložit listinnými důkazy, avšak žalobce tyto nedoložil s ohledem na administrativní zátěž při hledání předmětných listin. Pakliže tedy skutečnost lze prokázat listinným důkazem (např. parkovacím lístkem), nelze jej nahrazovat výslechem svědků navíc za situace, kdy dle tvrzení právního zástupce žalobce se mu hledání parkovacího lístku nevyplatí. Pokud jde o výslech k okolnosti o užití vozidla [tituly před jménem] [jméno FO] soud uvěřil tvrzení žalobce, že tato cestu vykonala předmětným vozidlem a nebylo nezbytné provádět k tomuto dokazování. Navíc žalovaná toto nesporovala. Shodně soud neprovedl pro nadbytečnost dotaz na cenu zpáteční jízdenky, neboť dotaz již učinil zástupce žalobce, přičemž předmětná emailová komunikace byla provedena k důkazu. Soud neprovedl k důkazu znalecký posudek, neboť k rozhodnutí soudu nebyl relevantní, když měl prokazovat skutečnosti směřující k výši škody způsobené změřením prodejem akcií a dluhopisů, avšak soud tento nárok zamítl s ohledem na nesplnění kumulativních podmínek (odpovědnostní titul, vznik škody, příčinná souvislost; viz dále). Dále soud neprovedl k důkazu listiny, jež měly prokazovat nesporná tvrzení účastníků (stanovisko, uplatnění nároku).

46. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech. Pravost listinných důkazů nebyla namítána, soud navíc neměl důvod o pravosti listin pochybovat a z důkazů nevycházet, ani důkazům přisuzovat nižší hodnotu. Žalovaná sporovala pouze pravost listin obsahující potvrzení o poradě obžalovaného s obhájcem, soud však o pravosti listin nemá pochybnosti. Není zákonem nikde definováno, jaké má potvrzení o poradě s klientem mít náležitosti a soudu postačuje k posouzení listiny to, zda obsahuje základní informace o poradě (místo, čas) a podpis klienta (když v případě absentujícího podpisu advokáta není na místě považovat listinu za chybnou, neboť taková náležitost má význam v případě, že by potvrzení vyžadoval klient, pokud potvrzení slouží advokátovi, podpis klienta je zcela dostačující). Z listin je patrné, kdy porady proběhly. Důkazy se doplňovaly, navazovaly na sebe a bylo možné z nich učinit závěr o skutkovém stavu, který odpovídá jednotlivým skutkovým zjištěním uvedeným výše, na které soud pro stručnost odkazuje. Rovněž výpovědi svědků se vzájemně doplňovaly a shodovaly, výpověď svědků byla autentická a shodovala se rovněž s účastnickým výslechem žalobce. Soud neměl důvod výpovědím neuvěřit.

47. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

48. Podle § 1 odst. 1 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

49. Podle § 5 zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

50. Podle § 7 odst. 1 zák. o OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

51. Podle § 8 odst. 1 zák. o OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

52. Podle § 13 odst. 1 věty první zák. o OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 2 ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

53. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

54. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

55. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odstavce 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

56. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

57. Na základě provedeného dokazování v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními soud zjišťoval, zda jsou ve vztahu k nárokům žalobce kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, příčinná souvislost a vznik nemajetkové újmy. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo vedeno trestní řízení Krajským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum], a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby.

58. Nejdříve se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání (625 750 Kč po částečném zastavení).

59. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Kritéria § 31a odst. 3 OdpŠk se použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená.

60. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011 (dále také jen „stanovisko NS“), je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

61. Délku posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce soud stanovil na 6 let a 6 měsíců ([datum], k tomuto soud uvádí, že počátek trestního stíhání je zásadně nutno odvíjet od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání, – [datum], nabytí právní moci rozsudku vůči žalobci). Takto stanovenou celkovou délku řízení je třeba (při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a s ohledem nato, že se jedná o trestní věc) považovat za nepřiměřeně dlouhou, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ostatně to nebylo mezi účastníky ani sporné. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Soud zvolil základní částku za rok řízení při spodní hranici, neboť délka řízení vůči žalobci (6 let a 6 měsíců) nebyla extrémně nepřiměřená a v řízení nedošlo ani k jiným excesům, které by zvýšení základní částky odůvodňovaly. Celkem tedy základní částka za 6 let a 6 měsíců řízení činí 82 500 Kč. Základní částku je však nutno modifikovat, a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

62. Co se týká postupu soudu, soud shledal, že na délce řízení se významně podílely procesní soudy. Soud reflektuje, že nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudu zpravidla nečinní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: C.H. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). Žalobce namítal průtah již ve fázi vyšetřování, resp. od skončení vyšetřování do podání obžaloby, neboť trvalo rok, než státní zástupce podal ve věci obžalobu. Soud však v tomto období průtah orgánů státu neshledal. Jednalo se o komplikovaný případ, bylo vyřizováno několik žádostí, policejní orgán postupoval ve věci koncentrovaně a v přiměřených lhůtách. Následně bylo na státním zástupci, aby celou obsáhlou věc nastudoval a vypracoval obžalobu. S ohledem na složitost kauzy tak soud uzavřel, že v této fázi řízení k průtahu nedošlo. Naopak soud shledal průtahy zejména v řízení před soudem prvního stupně. Za průtah v řízení soud považuje období od července [rok] do dubna [rok], kdy byly podávány žádosti o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení z důvodu množství jiných věcí. Soud má za to, že přestože posuzovaná věc byla komplikovaná, rozsáhlá a zcela jistě vyžadovala delší dobu na prostudování a přípravu hlavního líčení, předmětná doba je již nepřiměřená, tím spíše je-li odůvodněna množstvím jiných spisů. Následně soud postupoval koncentrovaně s cílem rychlého vyřízení věci, hlavní líčení byla nařizovaná v přiměřených lhůtách a k žádným průtahům nedošlo. K tíži státu je však nutné přičíst skutečnost, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] byl zrušen pro podstatné vady a nejasná a neúplná zjištění. Další postup soudu po zrušení rozsudku již soud shledal nekoncentrovaný, hlavní líčení po vrácení spisu z odvolacího soudu bylo nařízeno až po 5 měsících. K neodůvodněnému průtahu došlo při vyhotovení druhého zprošťující rozsudku, který byl vyhlášen v září [rok], avšak k písemného vyhotovení došlo až v dubnu [rok], přičemž dlouhá lhůta k vyhotovení rozsudku byla odůvodněna stáží soudce a nevypracovanými předcházejícími rozsudky. Tuto skutečnost však nelze považovat za důvodnou a rozhodně neomlouvá průtah v řízení. Co se týká postupu odvolacího soudu (při druhém rozhodování), soud jej hodnotí jako koncertovaný, v řízení před odvolacím soudem neshledal žádné průtahy. K tíži státu nelze přičítat tu skutečnost, že bylo žádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu pandemie Covid 19. Skutečnost, že byla dvakrát prodloužena lhůta k vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, neposoudil soud jako průtah v řízení, a to zejména s ohledem na rozsáhlost předmětné kauzy, nadto předmětné prodloužení lhůty nemělo významný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení. Jiné průtahy soud v řízení neshledal. Pro úplnost soud uvádí, že při posuzování, zda k průtahu v řízení došlo, nelze striktně přihlížet pouze k tomu, že úkony mají být činěny ve lhůtě cca 3 měsíce, nýbrž je namístě přihlédnout rovněž k povaze a rozsahu posuzované věci a dalším okolnostem. S ohledem na shora uvedené soud ve věci shledal průtahy v celkové délce 16 měsíců, které je nutné přičíst k tíži státu, a navíc rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost, pročež přistoupil ke zvýšení základní částky přiměřeného zadostiučinění o 10 % a to zejména s přihlédnutím k tomu, že postup soudu se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (bod 61 odůvodnění) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), dle názoru soudu však není toto dostatečné.

63. Co se týká složitosti posuzované věci, soud shledal, že řízení bylo složité, a to po procesní, skutkové i právní stránce. Jednalo se o rozsáhlou trestní kauzu, ve věci bylo více obžalovaných, což s sebou obecně nese rozsáhlejší dokazování, bylo prováděno široké dokazování listinnými důkazy, vyslýcháno značné množství svědků a byly zadávány znalecké posudky a jejich doplňky. Předmětem trestního stíhání byly dotační podvody v oblasti fotovoltaické elektrárny, jednalo se tedy o extrémně složité řízení, o čemž vypovídá rovněž rozsáhlost trestního spisu. Ve věci bylo činěno velké množství procesních rozhodnutí ohledně zajištění majetku stíhaných osob, zabrání a vydání věcí, obžalovaní rovněž využívali svých procesních práv a do procesních rozhodnutí podávali stížnosti, o kterých muselo být následně rozhodováno. O zvýšené složitosti případu rovněž vypovídá skutečnost, že sám žalobce byl v trestním řízení zastoupen dvěma advokáty, a to odborníky jak na trestní, tak i na energetické právo. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že řízení bylo extrémně složité, pročež z tohoto důvodu přistoupil k ponížení základní částky o 15 %.

64. Nejzásadnějším kritériem při hodnocení přiměřenosti délky řízení je význam předmětu řízení pro žalobce. K tomuto kritériu však soud nepřihlédl, resp. nezohlednil ho při modifikaci základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, neboť žalobce samostatně žádal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním viz níže a jednalo by se o duplicitní přičítání téže okolnosti.

65. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že se na délce řízení podílel jen minimálně. Aktivně se snažil hájit svá práva, využíval opravných prostředků, avšak ničeho nečinil nadmíru. Žádal o prodloužení lhůty k odůvodnění stížnosti a opakovaně žádal o možnost doplnit odvolání, tato jednání však neměla na celkovou délku řízení vliv. Účastníci v posuzovaném řízení opakovaně využily opravné prostředky, přičemž je zřejmé, že využívání opravných prostředků nelze klást účastníkům k tíži, když jejich užití patří k procesním právům účastníků (za předpokladu, že svého práva nezneužívají). Je však třeba zdůraznit, že každý opravný prostředek ve svém důsledku vede k prodloužení celkové délky řízení, přičemž prodloužení řízení, ke kterému dojde při vyřizování opravných prostředků, nelze klást k tíži ani státu. Soud proto s ohledem na uvedené nepřistoupil k modifikaci základní částku pro jednání žalobce.

66. S ohledem na výše uvedené žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu zjištěným nesprávným úředním postupem v celkové výši 78 375 Kč. Soud vycházel ze základní částky 82 500 Kč (15 000 Kč za rok řízení, při poloviční výši za první dva roky řízení), sníženou o 5 % (- 15 % složitost řízení, + 10 % postup soudu). Žalovaná mu na tomto nároku plnila částkou 74 250 Kč, proto soud žalobci přiznal zbývající částku ve výši 4 125 Kč a co do částky 621 625 Kč žalobu zamítl.

67. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (900 000 Kč po částečném zastavení řízení).

68. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Soud při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 pak Nejvyšší soud ČR mimo jiné konstatoval, že je […] vždy třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobce mohla cítit být osobou poškozenou. Závažnost vzniklé újmy a okolnosti, za nichž ke způsobení újmy došlo, je také třeba vzít v úvahu při stanovení formy, případně výše zadostiučinění.

69. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

70. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce určitým způsobem zasaženo. Žalobce byl stíhán pro spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce 5 až 10 let.

71. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, délky řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V posuzovaném případě soud nezohledňoval délku trestního řízení, neboť za nepřiměřenou délku trestního stíhání byl žalobce samostatně odškodněn, viz výše. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

72. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy podvodu, jsou vnímány s běžnou mírou společenského odsouzení. Žalobci po celou dobu hrozil trest odnětí svobody od 5 do 10 let, což je rovněž třeba považovat za ohrožení vysokým trestem, přičemž se žalobce mohl obávat i nepodmíněného trestu odnětí svobody. Žalobce byl nepravomocně odsouzen trestu odnětí svobody v délce 3 roky s podmíněným odkladem na 5 let. Žalobci byl rovněž nepravomocně uložen vysoký peněžitý trest.

73. Posuzované řízení trvalo 6 let a 6 měsíců.

74. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že trestní stíhání zasáhlo výrazně do profesního života žalobce, neboť trestní stíhání souviselo s podnikatelskou činností žalobce. Žalobce však po skončení trestního stíhání nadále podniká ve stejném oboru, podnikatelskou činnost neukončil. Navíc nebyla ukončena ani v průběhu trestního stíhání. Následky trestního stíhání vč. stále probíhajících správních řízení souvisí se společností žalobce, nikoli přímo s jeho osobou. Ač tedy provedeným dokazováním bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. přišla v průběhu trestního řízení o příjmy a zakázky, jedná se o ztrátu společnosti, nikoli přímo žalobce. Nelze tak uvedené brát v ohled při odškodnění žalobce za jeho újmu. Soud uzavírá, že žalobce je stále v produktivním věku a zcela jistě není vyřazen z dalších podnikatelských činností, tomu nasvědčuje i skutečnost, že s podnikáním reálně nikdy nepřestal.

75. Soud má dále za prokázané, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno, avšak v rámci medializace nedošlo k excesu, který by bylo možné přičíst k tíži státu. Ve všech k důkazu provedených článcích je hovořeno o problematice licencí fotovoltaických elektráren, v některých je zmíněna společnost žalobce, avšak v žádném článku není zmíněno jméno žalobce. Nelze tak hovořit o tom, že trestní stíhání žalobce bylo značně medializováno.

76. O trestním stíhání žalobce se vědělo v odborných kruzích, avšak zaměstnanci žalobce o trestním stíhání věděli v souvislosti s tím, že byli vyslýcháni v rámci trestního řízení. Žalobce své trestní stíhání tajil před širší rodinou i v bydlišti. Skutečnost, že se o žalobci mluvilo s despektem a lidé se ho stranili, zůstala neprokázaná. Naopak bratr žalobce i jeho společníci uvedli, že věřili v žalobcovu nevinnu. Soud tak z provedeného dokazování nemá prokázáno, že by došlo k zásahu do pověsti žalobce. Navíc veškeré tvrzené zásahy souvisely se společností žalobce, nikoli s jeho osobou.

77. Žalobce dále ani neprokázal zásah trestního stíhání do oblasti zdravotní a rodinné. Co se týká tvrzení ohledně zdravotních komplikací, žalobce uvedl, že měl v době trestního stíhání problémy se spánkem, dále s žaludkem a byl ve stresu. Žalobce však k uvedeným tvrzením nedoložil žádné lékařské zprávy či jiné důkazy, ze kterých by bylo možné dovodit, že zdravotní problémy vznikly v důsledku trestního stíhání. Je zjevné, že trestní stíhání má vliv na psychický stav stíhané osoby, avšak žalobce se omezil pouze na obecná tvrzení, která ničím nepodložil. Soud navíc nemá důvod mu nevěřit, že se mu špatně spalo a byl ve stresu, avšak jde o skutečnosti, které prožívá každá trestně stíhaná osoba. Ve vztahu k zásahu do rodinného života má soud z výslechu žalobce a jeho bratra za prokázané, že rodina o stíhání žalobce nevěděla, žalobce pouze částečně omezil styk s rodinou, omezení styku odůvodnil množstvím práce. Bratr žalobce věřil v žalobcovu nevinu. Manželka o trestním stíhání žalobce nevěděla, neboť žalobce se obával, že by to neunesla. Skutečnost, že se žalobce vyhýbal společným dovoleným a omezil jiné společenské akce, nezvyšuje zásah trestního stíhání do rodinného života žalobce, neboť takové jednání lze shledat u většiny trestně stíhaných osob. Soud proto žádný významný zásah trestního stíhání do rodinného života žalobce neshledal, jakkoliv soud situaci nezlehčuje.

78. Soud naopak shledal značný zásah do majetkové sféry žalobce. Žalobce měl v důsledku trestního stíhání zajištěný téměř veškerý majetek včetně rodinného domu. Rodina žalobce byla zvyklá na určitý standard, v době zahájení trestního stíhání měl pětiletá dvojčata, pročež je zjevná obava žalobce na zajištění rodiny po finanční stránce a rovněž zajištění bydlení. Žalobce se přestal věnovat svým koníčkům, nejezdili s rodinou na dovolenou a své výdaje omezili pouze na ty nutné. Soud má rovněž za prokázané, že si žalobce půjčoval finanční prostředky od svého bratra. Zároveň však soud zohlednil, že žalobce měl v průběhu trestního stíhání příjem ze zaměstnání ve výši cca 30 000 Kč, manželka žalobce byla rovněž zaměstnaná a měla úspory, rodina tak nezůstala zcela bez příjmu. Po trestním stíhání se žalobce opět vrátil ke svým zálibám a společenskému životu.

79. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Žalobce navrhl srovnání s případy vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2018, sp. zn. 26 C 101/2021, sp. zn. 31 C 156/2018 a sp. zn. 29 C 207/2017. Žalobce rovněž nabídl ke srovnání řízení vedené u zdejšího soudu sp. zn. 10 C 89/2021, toto řízení však není dosud pravomocně skončeno, pročež soud navrhovaný rozsudek ke srovnání neprovedl. Žalovaná navrhla srovnání s případem vedeným u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 47/2018. Soud pak k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 147/2019 a sp. zn. 22 C 141/2017.

80. Pokud jde o případy, které ke srovnání navrhl žalobce, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2018, byl poškozený stíhán za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 a trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Poškozený měl způsobit škodu ve výši 24 873 384 Kč. Trestní stíhání trvalo 4 roky a 4 měsíce, poškozený nebyl stíhán vazebně. Trestní stíhání bylo značně medializováno. Poškozený řešil svůj zdravotní stav medikamenty, nevěnoval se koníčkům. Manželka utrpěla v důsledku trestního stíhání posttraumatickou stresovou poruchu. Poškozený měl 4 děti, které byly zasaženy medializací. Poškozený byl odvolán z funkce náměstka primátora, trestní stíhání ho však nedehonestovalo v takové míře, aby nebyl znovu zvolen. Žalobce obdržel zadostiučinění ve výši 300 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 101/2021, byl poškozený rovněž stíhán pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 a trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Řízení probíhalo 7 let a 2 měsíce, a byl prokázán zásadní zásah do politického života poškozeného, který byl odvolán z funkce a do politického života se již nevrátil. Jednalo se o osobu známou a veřejně činnou. Poškozenému se dostalo přiměřené zadostiučinění ve výši 550 000 Kč. Pokud jde o řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 156/2018, poškozený byl stíhán rovněž pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 a trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Trestní[Anonymizováno]stíhání probíhalo 4 roky a 4 měsíce. Trestní stíhání bylo široce medializováno, pro poškozeného však neznamenalo konec politické kariéry. O trestním stíhání věděla široká veřejnost, hodně lidí včetně rodiny, stálo na straně poškozeného a důvěřovalo mu. Poškozený čelil verbálním útokům. Poškozenému se dostalo odškodnění ve výši 339 517 Kč. V řízení vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 207/2017 byl poškozený stíhán pro trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za který byl vystaven trestu odnětí svobody v délce 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 5 let a 3 měsíce. Poškozený byl úspěšný politik, primátor i senátor, spolupracovníci v něm ztratili důvěru a politickou funkci již neobhájil. Musel čelit urážkám a napadání. Poškozenému se dostalo přiměřené zadostiučinění ve výši 1 102 500 Kč.

81. Pokud jde o případy, které navrhla ke srovnání žalovaná, soud konstatuje, ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 47/2018, šlo o trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, za který hrozil poškozenému trest odnětí svobody v délce 5 až 10 let. Trestní stíhání trvalo 6 let a 8 měsíců. Poškozený byl nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 5 let, zákazu činnosti 4 roky a byla mu uložena povinnost k náhradě škody přesahující 8 500 000 Kč. Poškozenému se stranili lidi, bylo zasaženo jeho podnikání, podnikatelské vztahy. Trestní stíhání zasáhlo rovněž do jeho rodinné sféry, jeho synové odešly z domova, ochladly rodinné vztahy a poškozený se rozvedl. Za nezákonné trestní stíhání se poškozenému dostalo přiměřeného zadostiučiněné ve výši 200 000 Kč.

82. V případech, které vybral ke srovnání soud, ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 141/2017, se jednalo o trestný čin podvodu, za který poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 2 - 8 let. Trestní stíhání trvalo 2 roky. U poškozeného byly prokázány zásahy do rozvodového řízení a do řízení o péči o nezletilé. Poškozenému se dostalo zadostiučinění ve formě konstatování a omluvy. Ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 147/2019 byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 4, za který poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let. Trestní stíhání trvalo 1 rok 6 měsíců, V době trestního stíhání byla manželka poškozeného těhotná, došlo k poškození pověsti žalobce a ztrátě důvěry v osobu poškozeného. Poškozený byl již v minulosti odsouzen. Za nezákonné trestní stíhání žalobce obdržel zadostiučinění ve výši 45 000 Kč.

83. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. K tomuto závěru ostatně dospěla i žalovaná v rámci předběžného pojednání nároku, kdy přiznala odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Je tak třeba posoudit, zda tato výše odpovídá individuálním okolnostem případu žalobce, a to i ve srovnání s obdobnými případy, či zda má žalobce nárok na odškodnění ve vyšší částce. Soud tak porovnal způsob a formu zadostiučinění, které se poškozeným dostalo v případech navržených účastníky a které vybral soud.

84. Bylo prokázáno, že v tomto řízení byla žalobci výraznější újma způsobena zejména v majetkové sféře, žalobce měl zablokován téměř veškerý majetek, měl zajištěný rodinný dům, ve kterém žil se svou rodinou. Trestní stíhání rovněž zasáhlo do profesní sféry žalobce, trestná činnost, pro kterou byl stíhán, souvisela s výkonem jeho podnikatelské činnosti. V důsledku trestního stíhání došlo k utlumení činnosti společnosti, ve které je žalobce spoluvlastníkem, a následně k jejímu vstupu do likvidace a výmazu z obchodního rejstříku. Žalobce byl profesně spojován právě s touto společností, avšak spolupracovníci věřili v jeho nevinu a rovněž na jeho straně byli i kolegové z oboru (fotovoltaická asociace). Trestní stíhání bylo medializováno, jméno žalobce však nebylo nikde výslovně uvedeno. Obecně se o kauze žalobce vědělo, ale nikdo konkrétně žalobce s kauzou nekonfrontoval. Žalobce své trestní stíhání tajil před manželkou a dětmi, rovněž i před rodiči a širší rodinou. O trestním stíhání žalobce věděl bratr žalobce, který věřil v žalobcovu nevinu. Trestní stíhání tak nemělo zásadní vliv na rodinnou sféru žalobce. K zásahům do zdravotní sféry nedošlo, resp. žalobce nedoložil, že by trestní stíhání mělo vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu, zejména tedy žaludečních problémů. Jak bylo uvedeno výše, je zjevné, že trestní stíhání je stresující a náročné na psychiku stíhané osoby, žalobce však žádné vážné zásahy do zdravotního stavu nedoložil. Skutečnost, že se žalobce stáhl ze společenského života, byl frustrován a více ve stresu je v případě nezákonného trestného stíhání obvyklá reakce poškozeného. Žalobce byl v průběhu trestního stíhání nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem na 5 let, dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 1 400 000 Kč a trest propadnutí náhradní hodnoty, a to cenných papírů.

85. Za nejpřiléhavější případy tak soud s ohledem na shora uvedené považuje případ nabídnutý žalovanou, tedy rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 14 C 47/2018, a případ vyhledaný soudem, tedy rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 19 C 147/2019. Ve srovnávaných případech, které navrhl žalobce, převažoval významný zásah do profesní sféry, kdy se ve všech případech jednalo o více či méně známé politiky a medializované kauzy, přičemž trestní stíhání mělo zároveň vliv i na jinou sféru poškozeného (rodinnou, zdravotní). Ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 14 C 47/2018, byl tamní poškozený stíhán za totožný trestný čin a hrozil mu shodný trest jako žalobci, kdy právě hrozící trest a shodný trestný čin soud v tomto případě považuje za okolnost, která významnou měrou determinuje úvahu soudu o výši přiměřeného zadostiučinění. V porovnávaném případě však mělo trestní stíhání výraznější dopad do sféry rodinné, od poškozeného se odvrátila rodina a došlo i k rozvodu manželství, rovněž byl silnější i dopad do sociální sféry, kdy se od poškozeného odvraceli lidé a konfrontovali poškozeného s probíhajícím trestním řízením. Poškozený byl rovněž nepravomocně odsouzen k přísnějšímu trestu odnětí svobody a k peněžitému trestu ve výši 8 500 000 Kč. Naopak v posuzovaném případě lze shledat výraznější zásah do majetkové sféry žalobce, který měl zajištěný veškerý majetek, což mělo vliv na fungování celé rodiny. Posuzované a srovnávané trestní stíhání pak trvalo přibližně stejnou dobu a mělo srovnatelné dopady do podnikatelské sféry obou poškozených. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že posuzované trestní stíhání zasáhlo do sfér žalobce o něco méně než v případě poškozeného v porovnávaném řízení, pročež by mělo žalobci náležet odškodnění nižší než 200 000 Kč. Soud však rovněž přihlédl k tomu, že od vynesení rozsudku v porovnávaném řízení uplynulo 6 let, pročež soud rovněž zohlednil inflaci. Pro úplnost soud uvádí, že si je vědom ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce zvyšování základní částky zadostiučinění z důvodu inflace, tedy že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021). Tento právní závěr se však užije při posouzení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, naopak při posouzení přiměřeného zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání lze k inflaci přihlédnout.

86. Veden těmito skutečnostmi, soud uzavřel, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 202 500 Kč. S ohledem na plnění žalované na nárok žalobce ve výši 100 000 Kč, přiznal soud žalobci ještě částku 102 500 Kč a ve bývající části, tj. co do částky 797 500 Kč žalobu zamítl.

87. Soud dále posuzoval nárok žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce v podobě nákladů obhajoby (13 550 Kč náklady obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO], 70 226,04 Kč náklady obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] po částečném zastavení řízení).

88. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1813), resp. že vznik nároku na náhradu škody je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován (§ 12 OdpŠk).

89. Soud má dále z provedeného dokazování za prokázané, že žalobci vznikla škoda spočívající v nákladech na obhájce, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce, resp. nezákonným rozhodnutím. Nicméně soud musel dále hodnotit zejména účelnost provedených právních úkonů.

90. Předně soud uvádí, že je na žalobci, aby tvrdil, jaké konkrétní úkony právní služby požaduje nahradit jako škodu, v jakém rozsahu a v jaké výši. Žalobce v rámci řízení svůj nárok konkretizoval zejména podáním na č.l. 98 – 105. Soud tak vycházel z částek požadovaných v tomto podání při uvedení konkrétní částky za ten který úkon. Jinak řečeno, pokud žalobce uvedl, že je na žalované, aby tvrdila, na jaké úkony právní služby žalobci plnila, není tomu tak, břemeno tvrzení (a důkazní) zásadně v civilním sporném řízení nese žalobce. Navíc o této povinnosti byl žalobce v rámci prvního jednání poučen.

91. Soud žalobci přiznal odměnu za tyto úkony právní služby vykonané [tituly před jménem] [jméno FO]: - žádost o zrušení zajištění majetku ze dne [datum] Soud má za prokázané, že ze strany žalobce byl úkon účelně učiněn a náleží za něj odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do [datum], (dále jen „a. t.“), tj. celkem 1 150 Kč, vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t, tj. celkem 1 450 Kč. Soud má za to, že úkon byl učiněn účelně, když o zrušení zajištění majetku žalobce nebylo rozhodnuto ani měsíc po skončení řízení, nadto za situace, kdy se jednalo o tak rozsáhlé zajištění, jako v případě žalobce.

92. Soud naopak nepřiznal žalobci náhradu škody spočívající v obhajném za tyto úkony právní služby vykonané [tituly před jménem] [jméno FO]: - odůvodnění odvolání ze dne [datum] Soud neshledal důvod pro přiznání odměny za odůvodnění odvolání, když žalobce obdržel náhradu za odvolání. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že je namístě přiznat odměnu i za doplnění odvolání z důvodu složitosti věci. Složitost věci byla zohledněna již tím, že byla žalobci přiznána náhrada škody za právní úkony činěné dvěma obhájci a náhrada škody za podané odvolání byla přiznána za úkony obou obhájců. - porada s obhájcem ze dne [datum] Soud nepřiznal odměnu za tento úkon z důvodu jeho neúčelnosti. Porada nenavazovala na žádný úkon. Žalobce tvrdil, že porada navazoval na úkon ze dne [datum], avšak neprokázal, že toho dne byl nějaký úkon učiněn. - vyjádření obžalovaného ze dne [datum] Žalobce ani k výzvě soudu nedoložil, že by dne [datum] podal ve věci nějaké vyjádření, nárokovaný úkon nebyl soudem dohledán ani v přílohovém spise provedeném k důkazu. Z tohoto důvodu nelze žalobci přiznat odměnu za tento úkon. - Soud dále nepřiznal žalobci částku 2 000 Kč, kterou žalobce ani přes výzvu soudu nespecifikoval. Žalobce k dané částce uvedl pouze to, že na ni žalovaná neplnila, aniž by uvedla, co daná částka představuje. Za této situace proto nelze nároku žalobce v této výši vyhovět, neboť ani přes výzvu soudu není jasná, co daná částka představuje. Není přitom na soudu, aby pátral po tom, co žalovaná částka představuje, když ani sám žalobce není schopen její původ objasnit.

93. S ohledem na uvedené tak soud přiznal žalobci na náhradě nákladů obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] ještě částku 1 450 Kč, přičemž zbytek nároku co do částky 12 100 Kč zamítl.

94. Soud dále žalobci přiznal odměnu za tyto úkony právní služby vykonané [tituly před jménem] [jméno FO]: - porada s obhájcem ze dne [datum] Soud má za prokázané, že k poradě v tento den došlo a poradu soud shledal jako účelnou. Došlo k ní v odvolací fázi řízení, kdy s ohledem na složitost a závažnost věci lze předpokládat nutnost porady. Soud proto za uvedený úkon přiznal odměnu ve výši 2 300 Kč vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 2 600 Kč. - porada s obhájcem ze dne [datum] Shodně jako shora má soud uskutečnění porady dne [datum] za prokázané, porada navazovala na neveřejné zasedání. Soud má za to, že porada byla účelná, lze předpokládat že klient má zájem sejít se v takové situaci s obhájcem za účelem projednání dalších kroků, příp. získání informací o dalším očekávaném postupu ve věci. Proto soud přiznal žalobci za uvedený úkon přiznal odměnu ve výši 2 300 Kč vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 2 600 Kč. - porada s obhájcem ze dne [datum] Žalobce prokázal uskutečnění porady dne [datum], která navazovala na podání odvolání ze strany státního zástupce, přičemž soud má za to, že úkon byl učiněn účelně. Proto soud přiznal žalobci za uvedený úkon přiznal odměnu ve výši 2 300 Kč vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 2 600 Kč. - porada s obhájcem ze dne [datum] Přestože se jedná o poradu po pravomocném skončení věci, soud má za to, že porada byla účelná. Nadále trvalo zajištění majetku žalobce, pročež soud reflektuje, že bylo namístě probrat možné další kroky. Žalobce konání porady řádně doložil. Proto soud přiznal žalobci za uvedený úkon přiznal odměnu ve výši 2 300 Kč vč. náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč,[Anonymizováno]tj. 2 600 Kč.

95. Soud naopak nepřiznal žalobci náhradu škody spočívající v obhajném za tyto úkony právní služby vykonané [tituly před jménem] [jméno FO]: - sepsání právního rozboru ze dne [datum] Soud neshledal důvod pro přiznání odměny za sepis právního rozboru, neboť dle soudu se nejedná o úkon právní služby. - odůvodnění odvolání ze dne [datum] Shodně jako u [tituly před jménem] [jméno FO], soud ani v tomto případě neshledal důvod pro přiznání odměny za odůvodnění odvolání. Žalobce již obdržel náhradu za odvolání podané oběma jeho obhájci. - vyjádření k odvolání státního zástupce ze dne [datum] Žalobce neprokázal, že tento úkon byl učiněn, odkázal přitom na trestní spis, ve kterém však nebyl úkon dohledán. Z tohoto důvodu nelze odměnu za úkon přiznat. - sepsání doplnění odvolání ze dne [datum] Soud nepřiznal odměnu za doplnění odvolání, neboť tento úkon považuje za neúčelný, když žalobci byla přiznána náhrada za podané odvolání. - námitky proti formulaci otázek na znalce ze dne [datum] a námitky proti znaleckému posudku ze dne [datum] Soud se ztotožnil s žalovanou, že za provedené úkony náleží odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., pročež za uvedené úkony již žalobci nepřiznal požadovanou částku 2 x 1 150 Kč.

96. Dále soud posuzoval výši požadované náhrady za cestovné advokáta [tituly před jménem] [jméno FO]. - Žalobce požadoval cestovné za cestu na hlavní líčení dne [datum] ze sídla advokáta ke Krajskému soudu v [adresa] a zpět ve výši 2 354 Kč a parkovné ve výši 100 Kč a na hlavní líčení dne [datum] ve výši 2 354 Kč a parkovné 80 Kč. Obhájce vykonal tyto 2 cesty vozidlem [značka vozidla], RZ [SPZ], při vzdálenosti 416 a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění ke dni [datum], resp. [datum] při částce 4,10 Kč/1 km a průměrné ceně motorové nafty 33,60 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 4,7 l/100 km celkem na této náhradě činí (po zaokrouhlení) 2 484 Kč za jednu cestu. Žalobce za jednu cestu požadoval částku 2 354 Kč, pročež soud přiznal za obě cesty částku 4 708 Kč. Soud však nepřiznal žalobci parkovné ve výši 100 Kč a 80 Kč, neboť žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil listiny prokazující vznik této škody. Žalobce sice navrhl k důkazu výslech svědka, soud však má za to, že není účelné přistoupit k důkazu výslechem svědka za situace, kdy lze skutečnost prokázat listinnými důkazy. K tomu žalobce sdělil, že dohledávat předmětné listiny je pro něj administrativně náročně a hledat je nebude. Z tohoto důvodu nebyl vznik škody v podobě parkovného prokázán. Stejně tak soud nepřiznal parkovné ve výši 125 Kč dne [datum]. - Dále žalobce požaduje cestovné za cestu na hlavní líčení dne [datum] na trase [adresa] ve výši 896 Kč a promeškaný čas strávený na cestě ve výši 1 600 Kč za 16 půlhodin. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že cena jízdenky na uvedené trasy ke dni konání předmětného hlavního líčení činí 695 Kč + 35 Kč za místenku, pročež soud přiznal žalobci cestovné ve výši 730 Kč. Při výpočtu náhrady za promeškaný čas soud vycházel z webové stránky mapy.cz, ze které se podává délka cesty vlakem na trase 3 hodiny. Soud proto přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč za 12 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. ve znění ke dni [datum]. - Za jízdné na hlavní líčení dne [datum] žalobce požaduje 2 619 Kč a náhradu za promeškání čas ve výši 900 Kč. Obhájce vykonal tuto cestu vozidlem [značka vozidla], RZ [SPZ], při vzdálenosti 416 a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění ke dni [datum], při částce 4,10 Kč/1 km a průměrné ceně benzinu 33,10 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 8,6 l/100 km celkem na této náhradě činí (po zaokrouhlení) 2 949 Kč za jednu cestu. Soud proto za cestovné přiznal žalobci požadovanou částku 2 619 Kč. Rovněž soud zcela vyhověl nároku žalobce na náhradu za promeškaný čas ve výši 900 Kč za 9 půlhodin á 100 Kč (vzdálenost dle www.mapy.cz). - V souvislosti s hlavní líčením konaným dne [datum] požadoval žalobce náhradu za promeškaný čas již dne [datum] ve výši 600 Kč, dále za promeškaný čas dne [datum] za cestu na jednání ve výši 600 Kč a jízdné vlakem ve výši 889 Kč. Soud požadovanému nároku zcela vyhověl, neboť cenu jízdného má za prokázanou a rovněž tak promeškaný čas na cestě k hlavnímu líčení, kdy obhájce jel na hlavní líčení den předem a promeškaní čas odpovídá délce jízdy vlaku (viz výše). - Za jízdné na hlavní líčení dne [datum] žalobce požaduje 2 804 Kč, náhradu za promeškání čas ve výši 1 100 Kč a parkovné ve výši 254 Kč. Dále za cestu na hlavní líčení konané dne [datum] požaduje žalobce náhradu cestovného ve výši 2 950 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 100 Kč (původně 1 100 Kč, žalovaná však již uznala tento nárok v rozsahu 1 000 Kč) a parkovné ve výši 300 Kč. Obhájce vykonal obě tyto cesty vozidlem [značka vozidla], RZ [SPZ], při vzdálenosti 416 km a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění ke dni [datum], resp. ke dni [datum], při částce 4,4 Kč/1 km a průměrné ceně benzinu 27,80 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 6,7 l/100 km celkem na této náhradě činí (po zaokrouhlení) 2 605 Kč za jednu cestu, tj. celkem 5 210 Kč. Rovněž soud zcela vyhověl nároku žalobce na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou dne [datum] ve výši 1 100 Kč za 11 půlhodin á 100 Kč, a z cestou dne [datum] ve výši 100 Kč. Soud však nepřiznal žalobci nárok na náhradu parkovného ani za jednu cestu ze stejných důvodů, jako uvedeno shora. - V souvislosti s cestou na hlavní líčení konané dne [datum] žalobce požaduje náhradu za cestovné ve výši 4 315 Kč za cestu na trase [adresa], a dále náhradu za promeškaný čas v souvislosti s cestou ve výši 1 100 Kč. Obhájce vykonal cestu vozidlem [značka vozidla], RZ [SPZ], při vzdálenosti 251 (dle www.mapy.cz) a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobních motorových vozidel stanovené podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění ke dni [datum], při částce 5,2 Kč/1 km a průměrné ceně benzinu 41,20 Kč/litr, což při kombinované spotřebě 6,7 l/100 km celkem na této náhradě činí (po zaokrouhlení) 3 312 Kč. Délka zpáteční cesty je cca 6 hodin, pročež soud zcela vyhověl nároku žalobce na promeškaný čas ve výši 1 100 Kč.

97. Dále soud žalobci nepřiznal škodu ve výši 2 054,64 Kč představující DPH za ubytovací služby, když žalobce přes výzvu soudu neprokázal, že mu tato škoda vznikla.

98. Celkem tak soud přiznal žalobci nad rámec plnění ze strany žalované na cestovném částku 17 468 Kč, náhradu promeškaného času ve výši 5 600 Kč a odměnu za úkony právní služby ve výši 10 400 Kč, k tomu náhradu 21 % DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 7 028 Kč, tj. celkem soud přiznal žalobci náhradu škody představující náklady vynaložené na obhajobu obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 40 496 Kč. Ve zbývající části co do částky 29 730,04 Kč soud žalobu zamítl.

99. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu škody způsobené v důsledku zajištění cenných papírů (4 931 020 Kč).

100. K požadovanému nároku na náhradu škody žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu byl zajištěn majetek včetně cenných papírů, které v průběhu trvání zajištění nemohl prodat. Žalobce zároveň doložil, že obdržel nabídku na odkup konkrétních cenných papírů za celkovou částku 4 931 020 Kč. Uvedené potvrdil i svědek [jméno FO]. Žalobce má za to, že nebýt nezákonného trestního stíhání, v jehož důsledku došlo k zajištění předmětných cenných papírů, utržil by uvedenou částku. Z důvodu dlouhotrvajícího zajištění a z toho plynoucí nemožnosti prodeje cenných papírů žalobce dovozuje vznik škody v uvedené výši. Žalobce ke zpeněžení cenných papírů nepřistoupil ani po zrušení zajištění.

101. Soud má však ve shodě s žalovanou za to, že v uvedeném případě není naplněn předpoklad odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodnutí o zajištění majetku nelze automaticky považovat za nezákonné rozhodnutí pouze proto, že následně došlo ke zproštění obviněného. K této otázce se již opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud, a to např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, dle kterého: „Otázkou, zda lze za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk považovat rozhodnutí o zajištění majetku v trestním řízení, které sice nebylo výslovně zrušeno s tím, že je nezákonné, ale jehož nezákonnost, respektive objektivní neopodstatněnost má být dovozena až z toho, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, se již Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2016, též v rozsudku ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1313/20, nebo v usnesení ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2947/2022. Přitom uzavřel, že byla-li rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků zrušena nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.“ Opak by přicházel v úvahu ve chvíli, kdyby došlo k excesu ze strany státních orgánů (např. v rozsahu zajištěného majetku, očividně majetek nevyvěrá z trestné činnosti, aj.). To však nebylo ve věci žalobce shledáno a soud neshledal žádný exces se strany orgánů činných v trestním řízení. Zajištění majetku odůvodňovala vysoká škoda, která měla být trestným činem způsobena, jakož i vysoký peněžitý trest, který žalobci hrozil. Trestná činnost žalobce souvisela s podnikáním žalobce a orgány činné v trestním řízení důvodně předpokládaly, že majetek žalobce je výnosem z trestné činnosti. Je tak na mstě nárok s ohledem na absenci odpovědnostního titulu, jako jedné z kumulativních podmínek pro vyhovění nároku, zamítnout.

102. Nadto má soud za to, že nebyla splněna ani další podmínka, tedy vznik škody. Žalobci žádná škoda z důvodu znemožnění prodeje cenných papírů nevznikla, neboť hodnota majetku žalobce se v důsledku prodeje nesnížila. Žalobce má stále cenné papíry ve svém vlastnictví a není vyloučeno, že jejich cena naopak v budoucnu ještě vzroste. Soud vnímá, že žalobci byl zajištěn veškerý majetek ve vysoké celkové hodnotě a prodejem cenných papírů žalobce zamýšlel zabezpečit svou rodinu, tuto skutečnost však již soud odškodnil v rámci nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, kdy soud přihlédl zejména k vysokým majetkovým zásahům do života žalobce.

103. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že v případě nároku žalobce na náhradu škody způsobené znemožněním prodeje cenných papírů v důsledku jejich zajištění nebyly naplněny předpoklady pro odpovědnost státu, pročež soud žalobu co do částky 4 931 020 Kč zamítl.

104. Soud tak žalobci přiznal, nad rámec plnění poskytnutého ze strany žalované, přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 4 125 Kč, přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 102 500 Kč a na náhradě nákladů obhajoby částku ve výši 41 946 Kč, tj. celkem 148 571 Kč (výrok I). Žalobce má rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ze soudem přiznané částky. Žalovaná v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců žalobci finanční plnění v uvedené výši neposkytla – žalobce nárok uplatnil dne [datum], žalobci tak ze soudem přiznané částky náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně (podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to ode dne [datum], protože právě od tohoto dne se stát ve smyslu konstantní soudní judikatury (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) ocitl v prodlení, do zaplacení. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů, když je třeba brát ohled na potřebu žalované čerpat finanční prostředky ze státního rozpočtu.

105. Ve zbývající části co do částky 6 391 975,04 Kč soud žalobu zamítl (výrok II). Soud rovněž zamítl částku co do zákonného úroku z prodlení z nepřiznané částky, tj. z částky 6 391 975,04 Kč a dále příslušenství z částky 900 Kč pro kterou bylo řízení dne [datum] zastaveno pro zpětvzetí, avšak zpětvzetí se nevztahovalo na úroky z dané částky.

106. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. V řízení byly projednávány 4 nároky žalobce, a to jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu (2x), jednak nárok na odškodnění újmy majetkové (2x). Soud postupoval v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Nutno poukázat na novelu advokátního tarifu účinné do 1. 1. 2025, kdy soud stanovil (co se nároku na náhradu nemajetkové újmy týká) výši tarifní hodnoty dle § 9a odst. 2 písm. a) (za nezákonné rozhodnutí) a písm. b) (za nesprávný úřední postup). Nutno podotknout, že žalovaná na nároku žalobce plnila včas, resp. v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců, proto soud za úspěch žalobce požadoval výši plnění, které mu nad rámec přiznal soud nalézací.

107. Žalobce měl úspěch co do nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání stanovené tarifní hodnotou 102 500 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t. Co se náhrady škody týká, měl úspěch do částky 41 946 Kč a co do nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení stanovené tarifní hodnotou 4 125 Kč dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t. Ve zbytku (náhrada škody ve výši 246 957,54 Kč /obhajné/+ 4 931 020 Kč /škoda na zmaření prodeje dluhopisů a akcií/) byl žalobce neúspěšný.

108. Žalobce tak měl úspěch v částce 148 571 Kč (102 500 + 41 946 + 4 125), tj. 2,8 % a neúspěch v částce 5 177 977,54 Kč (246 957,54 + 4 931 020), tj. 97,2 %. S ohledem na uvedené tak měla ve sporu úspěch žalovaná. Úspěch žalované byl převážný, resp. neúspěch byl v nepatrné míře (97,2-2,8=94,4 %, tj. 5,6 %), proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu.

109. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř., za 10 úkonů, a to vyjádření k žalobě, 4x příprava účasti na jednání a 5x účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] (jednání trvalo od 11:00 do 13:38, tj, přesáhlo dvě hodiny a žalované náleží paušální náhrada za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a [datum], á 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem 3 000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení