25 C 176/2022 - 230

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 2 225 917 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 20 000 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 135 368,30 Kč od 17. 11. 2022 do 9. 1. 2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 070 458,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 432 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přiznání náhrady škody v celkové výši 2 225 917 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalovaná částka sestávala z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou obou v předmětném trestním řízení ve výši 212 067 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky ve výši 13 850 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalobce ve výši 2 000 000 Kč. U částky 2 000 000 Kč pak žalobce na ústním jednání 13. 7. 2023 žalobu upřesnil, že část ve výši 1 900 000 Kč požaduje coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním řízení a částku 100 000 Kč z titulu nepřiměřené délky trestního řízení.

2. Ve vztahu k zásahům osobnostní sféry žalobce pak žalobce na základě výzvu soudu v danou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na ústním jednání dne 13. 7. 2023 uvedl, že zásahům do osobnostní sféry žalobce došlo jak v rovině osobní, tak v rovině pracovní. Ve vztahu k rovině pracovní žalobce uvedl, že došlo k dehonestaci žalobce coby lékaře, a to jak formou příspěvků na sociálních sítích, tak i zasílání dopisů do žalobcova zaměstnání s nepravdivými a dehonestačními informacemi žalobce. Trestní stíhání mělo vliv na lékařskou praxi žalobce, kdy toto se podepsalo na snížení jeho výkonnost v jeho ambulance, když byl velmi často nesoustředěný, případně nucen v pracovní době řešit situace spojené s vyšetřováním, dále pociťoval silné pocity studu před svými kolegy. Ve vztahu k [adresa] pak uvedl, kdy byl nucen v roce 2021 ukončit katetrizační činnosti z důvodu vyčerpání spojeného s daným nezákonným trestním stíháním a nucen omezit ambulantní praxi, což podstatným způsobem ovlivnilo jeho podnikání. Dále žalobce uvedl, že zákonné trestní stíhání zasáhlo i do jeho rodinného života a jeho duševního a fyzického zdraví. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním byl v permanentním stresu, že by mohlo dojít k odsouzení za násilný trestný čin. Dále se u něj projevili i zažívací problémy a ortopedické problémy s rukou. Žalobce byl během řízení impulzivnější, podrážděnější a špatně se soustředil, nebyl schopen pokračovat v plnohodnotném rodinném životě a plnit povinnosti manžela a otce.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok, který je předmětem žaloby, žalobce u žalované uplatnil dne 16. 5. 2022. Žalovaná tento posoudila a dne 9. 1. 2023 žalobci sdělila své stanovisko, ve kterém konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto žalobci poskytla omluvu. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu vyhověla co do částky 71 518,30 Kč, plně žalobci nahradila náklady vynaložené na znalecké posudky ve výši 13 850 Kč, vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání a poskytl mu finanční satisfakci nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč.

4. Dále žalovaná ve svém vyjádření vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku žalobcem na nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení. Žalovaná uvedla, a že v této části žaloby nebyla splněna obligatorní podmínka mimosoudního projednání u příslušného úřadu s tím, že i kdyby tento nárok žalobce u žalované uplatnil podáním žaloby, byl by tento promlčen, neboť předmětné trestní řízení pravomocně skončeno 14. 3. 2022. Z tohoto důvodu pak od 15. 3. 2022 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 14. 9. 2022. Žaloba byla podána až 21. 11. 2022, tedy až po uplynutí promlčecí doby.

5. Dále žalovaná uvedla, že ve vztahu k nároku na náhradu škody spočívajícím v náhradě nákladů obhajoby není možné vycházet z výše smluvní odměny sjednané mezi žalobcem a jeho obhájcem, tyto náklady je možné nahradit pouze do výše určené vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, podle kterého v daném případě je jeden úkon právní služby možné odškodnit částkou 1 500 Kč a nikoli částkou 1 750 Kč, jak v žalobě požaduje žalobce. Dále ve svém vyjádřením uvedla seznam úkonů, které neshledala co do druhu a délky účelně vynaloženými na obhajobu ve smyslu advokátního tarifu. Ve zbylém rozsahu navrhla zamítnutí žaloby.

6. Ve vztahu na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním pak žalovaná uvedla, že s ohledem na žalobcem tvrzené zásahy do osobní sféry a s přihlédnutím k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, dospěla k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním je v daném případě částka 50 000 Kč, kterou žalobci poskytla. Ve zbylém rozsahu navrhla zamítnutí žaloby.

7. V návaznosti na částečné zpětvzetí žalobce z důvodu částečného plnění žalované soud usnesením č. j. 25 C 176/2022-159 řízení zastavil co do částky 135 368,30 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že součet požadovaných odměn za jednotlivé úkony obhajoby, které žalobce označil soudu ve svém podání z 10. 11. 2023 nepokrývají celkovou žalovanou částku 140 548,70 Kč, vyzval žalobce na ústním jednání dne 25. 6. 2024 postupem podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění žalobních tvrzení týkajících se z jakých konkrétních úkonů právní služby či z jakých dalších nákladů obhajoby se skládá žalovaná částka náhrady škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby, která je předmětem tohoto řízení. Dále soud žalobce vyzval, aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Soud žalobce poučil, že nesplněním této výzvy může mít za následek neunesení břemene tvrzení, případně důkazního břemene a neúspěch v této části věci. Žalobce na ústním jednání 25. 6. 2024 soudu sdělil, že svá tvrzení doplňovat soudu nebude.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Z písemných podání účastníků dospěl k závěru o nespornosti následujících skutkových tvrzeních, vůči kterým již soud dále neprováděl dokazování: - Žalobce byl na základě usnesení vydaného Policií ČR – KŘP [Anonymizováno] kraje, územní odbor [adresa], oddělení obecné kriminálky ze dne 24. 9. 2019 č. j. [adresa] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zák., obžaloba byla podána 6. 3. 2020 u Okresního soudu v [adresa], usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 14. 3. 2022 č. j. [Anonymizováno] byla věc dle ustanovení § 122 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání přestupku Obecnímu úřadu [adresa], řízení tedy bylo pravomocně skončeno 14. 3. 2022 a dne 21. 6. 2022 pak Komise pro projednání přestupků města [adresa] odložila přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 151/2016 Sb. - Žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 16. 5. 2022 nárok na náhradu škody ve výši 2 225 917 Kč sestávající z nároků na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] ve výši 212 067 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky ve výši 13 850 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalobce ve výši 2 000 000 Kč. - Žalovaná stanoviskem ze dne 9. 1. 2023 zaslanému žalobci uznala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a je tedy dán základ vzniku odpovědnosti za škodu, poskytla žalobci omluvu a finanční zadostiučinění ve výši 50 000 Kč. Co se týče nároku na náhradu škody představující náklady obhajoby, zde vyhověla co do částky 71 518,30 Kč, nárok na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky odškodnila v plné výši 13 850 Kč. Ve zbylé části uplatněný nárok neshledala důvodným, žalobci sdělila důvody, které uvádí ve svém vyjádření k žalobě. - Žalovaná poskytla žalobci 9. 1. 2023 plnění ve výši 135 368,30 Kč.

11. Z účastnického výslechu žalobcem, jeho manželky [jméno FO] a výslechu svědkyně [jméno FO] má soud za prokázány zásahy do osobní sféry žalobce, a to v oblasti profesního života, rodinného života a sféry zdraví v rozsahu, jak tyto žalobce tvrdil v žalobě i doplnění ze dne ze dne 11. 8. 2023. Z těchto důkazů má dále soud za prokázané, že poškození dobré pověsti jak v profesní tak soukromé sféře žalobce bylo spoluzpůsobeno i činností pana [Anonymizováno] či dalšího anonymního pisatele (u něhož se žalobce domnívá, že za ním se skrývá opět pan [jméno FO]), kteří žalobce dehonestovali na sociálních sítích či u jeho zaměstnavatelů. Tento závěr má pak soud za prokázaný i listinných důkazů obsahujícího anonymní zprávy zasílané zaměstnavatelům žalobce a výňatky se zpráv p. [jméno FO] na sociálních sítí.

12. Z lékařských zpráv [adresa], [Anonymizováno] ze dne 23. 11. 2022 a [Anonymizováno] z 16. 10. 2021 a [podezřelý výraz] [adresa], [Anonymizováno] ze dne 1. 10. 2021, má soud za prokázána tvrzení žalobce týkající zdravotních problému v roce 2021 a 2022 spočívajících v refluxních a zažívacích obtížích a v ortopedických potížích týkajících se tzv. „zamrzlého ramene“.

13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

23. Z nesporných tvrzení a z provedeného dokazováním má soud za prokázané, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání, a je tak dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb. Dále bylo nesporné, že žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu, a to předběžné uplatnění nároku u žalované.

24. Soud dále zkoumal, zda byly dány i další z předpokladů vzniku odpovědnosti státu, tedy vznik škody či nemajetkové újmy na straně žalobce a příčinná souvislost mezi vydání nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy. Pokud jsou splněny tyto tři předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, pak se stát této odpovědnosti nemůže zprostit.

25. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním je možné obecně konstatovat, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na které je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. Nález ÚS ČR ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, jeho cti a dobré pověsti a to tím spíš, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 590/08).

26. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním žalobce došlo k zásahu do osobní sféry žalobce. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, kdy mu hrozila trestní sazby až 3 roky a trestní stíhání trvalo 2,5 roku, žalobce trpěl zásahy do profesního života, rodinného života i do sféry zdraví. Nezákonné trestní stíhání pak zasáhlo i do jeho dobré pověsti, a to jak v místě bydliště, tak i v profesní sféře.

27. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s následujícími rozhodnutími zdejšího soudu: - Řízení pod sp. zn. 15 C 177/2017, jednalo se o trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trest. zákoníku, trestní sazba hrozila poškozenému ve výši až 3 let, vazebně stíhán nebyl, délka trestního řízení byla 1 rok a 3 měsíce. Co se týče prokázání zásahů do osobnostní sféry, ty byly v rovině profesního života, rodinného života i do sféry zdraví s tím, že žalobce byl stíhán za ublížení na zdraví při výkonu zaměstnání, kdy byl i pravomocně odsouzen a rozsudek byl následně zrušen Nejvyšším soudem. V dané věci bylo poskytnuto finanční zadostiučinění ve ve výši 30 000 Kč. - Řízení pod sp. zn. 10 C 121/2018 u zdejšího soudu, jednalo se o trestný čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trest. zákoníku, trestní sazba tam hrozila až 6 let, poškozený vazebně nebyl stíhán, délka trestního řízení byla 3 roky a 10 měsíců, byly tam prokázané zásahy do profesního života, když žalobkyně byla nucena přestat se svojí podnikatelskou činností, konkrétně provozováním restauračního zařízení, dále došlo k prokázání rodinných zásahů, narušení soužití s jejím partnerem a jejími syny, žalobkyně v důsledku trestního stíhání trpěla psychickými problémy, došlo dále k poškození dobrého jména žalobkyně v místě bydliště, poskytnuta byla finanční kompenzace ve výši 50 000 Kč.

28. Soud dále posoudil i judikaturu, kterou jako srovnatelnou označil žalobce a to následujícím způsobem: - Žalobce označil sp. zn. 17 C 57/2014 u zdejšího soudu, jednalo se o trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tehdy platného trestního zákona spáchaný v souvislosti s činností lékaře, trestní sazba až 5 let, zákaz činnosti, vazebně stíhán nebyl, trestní řízení trvalo 4 roky a 3 měsíce, byly zde prokázané zásahy do soukromého rodinného života, kdy rodina trpěla zejména z důvodu obav o budoucnost s ohledem na hrozící trest zákazu činnosti, který byl navíc i nepravomocně žalobci uložen. Zásahy do profesní sféry byly pak zejména v rovině poškození dobré pověsti v lékařských kruzích, neboť žalobce činnosti lékaře vykonával i v průběhu trestního stíhání, zásahy do zdravotní sféry byly zejména v rovině stresu, poskytnutá finanční kompenzace zde byla 142 600 Kč. Tento případě soud nehodnotil jako srovnatelný, neboť se jednalo o stíhání pro čin spáchaný v souvislosti s činností lékaře, hrozila vyšší trestní sazba a trest zákazu činnosti. - Dalším případem, který označil žalobce, byla sp. zn. 26 C 37/2015 vedená u zdejšího soudu, zde se tedy nejednalo o trestný čin proti životu a zdraví, ale trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trest. zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s výkonem své profese lékař, trestní sazba zde byla výrazně vyšší, a to 8 let, délka trestního řízení 3 roky, prokázané zásahy zde byly do profesní sféry, kdy žalobce byl nucen změnit formu výkonu činnosti, musel profesním organizacím, jejichž byl členem, informovat o trestním stíhání, nemohl školit začínající lékaře, jeho pověst utrpěla v místě bydliště, navíc mu byl zabaven zbrojní průkaz a nemohl se věnovat své zálibě, myslivosti, dále trpěl stresem. Zde byla poskytnuta finanční kompenzace ve výši 400 000 Kč. I tento případ soud nehodnotil jako srovnatelný pro výrazně vyšší trestní sazbu a výrazně vyšší zásahy do profesní sféry poškozeného. - Dále soud neprovedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu 29 C 207/2017, neboť tento se, a to již plyne z tvrzení žalobce uvedených v podání z 11. 8. 2023, neshodoval v podstatný znacích s posuzovaným případem, kdy se jednalo o zcela odlišný trestný čin, a to trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a zneužití pravomocí úřední osoby, řízení trvalo výrazně delší dobu, a to 5 let a 3 měsíce, poškozený byl politik a jeho zásahy směřovaly k vyřazení z kandidátky jeho politické strany, případ byl velmi medializován. - Obdobně soud dospěl k závěru, že srovnatelným není ani rozhodnutí Městského soudu v Praze 19 Co 421/2014, neboť dle tvrzení žalobce se jednalo o odlišný přečin, navíc spáchaný policistou v souvislosti s výkonem jeho profese, a to na malé obci, kde byl díky tomu velmi známou osobou. - Konečně soud nemá za to, že by srovnatelný mohl být ani případ rozhodnutí zdejšího soudu 20 C 167/2020, který se týkal typově zcela odlišného trestního stíhání, a to soudkyně pro přečin zneužití, pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace.

29. Po provedeném srovnání podstatných znaků projednávané věci se srovnatelnou judikaturou, se kterou soud účastníky seznámil na ústním jednání dne 12. 3. 2024, a po posouzení žalobcem prokázaných zásahů do osobní sféry a jejich intenzity, soud dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, je částka 70 000 Kč. Ačkoli míra zásahu do osobních sfér (zejména do sféry pracovní) byl ve srovnání se soudem prezentovanými srovnatelnými rozhodnutím vyšší, neboť žalobce byl v důsledku nezákonného trestního řízení nucen omezit výkon vysoce odborných činností v rámci své lékařské praxe a toto omezení jej i s ohledem na výslechy svědků na dlouho dobu či možná trvale z těchto činností do budoucna vyřadilo, soud dospěl k závěru, že částku přiměřeného zadostiučinění není možné zásadně zvýšit, neboť trestního stíhání nebylo jedinou příčinou poškození dobrého jména žalobce v profesní oblasti. Z tvrzení žalobce i provedeného dokazování je zřejmé, že na poškození dobrého jméně žalobce v pracovní i soukromé sféře se spolupodílel i pan [jméno FO] svými dehonestujícím příspěvky na sociálních sítích a dále pisatel anonymních dopisů zaměstnavatelům žalobce. Za důsledky těchto kroků soukromých osob nemůže odpovídat žalovaná v režim zákona č. 82/1998 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci v průběhu řízení poskytla částku 50 000 Kč, vyhověl žalobě co do částky 20 000 Kč a vy zbylé části nárok zamítl 30. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobného nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení soud přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou a nárok v této části zamítl. Vzhledem k tomu, že předmětné trestní řízení pravomocně skončeno 14. 3. 2022, počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta 15. 2. 2022 a její běh skončil dne 14. 9. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobce bez předběžného uplatnění tohoto nároku žalobu u žalované podal až 21. 11. 2022, došlo k marnému uplynutí promlčecí doby.

31. Ohledně nároku na náhradu škody představující náhradu nákladů právního zastoupení soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce ani po výzvě dané dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. soudu nedoplil svá žalobní tvrzení týkajících se z jakých konkrétních úkonů právní služby či z jakých dalších nákladů obhajoby se skládá žalovaná částka náhrady škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby, která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí a zastavení řízení, tj. částku 140 548,70 Kč, neboť úkony, které žalobce označil ve svém podání ze dne 10. 11. 2023 dle kalkulace soudu představovali částku výrazně menší (33 577,50 tis. Kč včetně DPH), a navíc žalobce výslovně na ústním jednání dne 25. 6. 2024 na základě výzvu soudu sdělil, že svá tvrzení doplňovat nebude, nezbylo soudu než tento nárok zamítnout z důvodu neunesení břemena tvrzení na straně žalobce. Navíc i ve vztahu k úkonům, které žalobce označil ve svém podání ze dne 10. 11. 2023, se soud ztotožnil k obrannými tvrzeními žalované, že za tyto úkony žalobci náhrada nákladů nepřísluší, a to z následujících důvodů u jednotlivých úkonů uvedených žalobcem: 14. 10. 2019 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání a doplnění stížnosti – žalovaná již za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dobrovolně odškodnila a doplnění se neodškodňuje, 30. 12. 2019 – důkazní návrh a návrh na zastavení zřízení – soud má za to, že důkazní návrh není úkon za návrh na zastavení řízení náleží odměna ve výši jedné poloviny úkonu a žalovaná již v této výši žalobce odškodnila 31. 10. 2019 – podnět k prověření možného úniku informací – nejedná se úkon právní služby, 5. 5. 2020 – sdělení obžalované a důkazní návrh – soud má za to, že se jedná o procesní úkon, za který náleží odměna ve výši 1/2 úkonu žalovaná již v této výši žalobce odškodnila, 13. 5. 2020 – návrh na předběžné projednání obžaloby – soud má za to, že se jedná o procesní úkon, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny úkonu žalovaná již v této výši žalobce odškodnila, 14. 3. 2022 – závěrečná řeč – nelze přiznat jako samostatný úkon, neboť součástí úkonu účast u hlavního líčení, 5. 12. 2019 – podnět k výkonu dohledu – soud má za to, že se jedná o procesní úkon, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny úkonu a žalovaná již v této výši žalobce odškodnila, 4. 5. 2020 – trestní oznámení – úkon není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, kdy nebyl činěn pro zrušení či jeho změnu, 23. 9. 2020 – záznam o nahlížení do trestního spisu – nejedná se o úkon právní služby, 18. 5. 2021 – záznam o nahlížení do trestního spisu – nejedná se úkon právní služby, 10. 9. 2021 – záznam o nahlížení do trestního spisu – nejedná se úkon právní služby, 26. 11. 2020 – žádost adresovaná ÚOOS v rámci opatřování důkazů – úkon není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, nebyl činěn pro zrušení či jeho změnu.

32. Soud dále přiznal ve výroku I. žalobci zákonné úroky z prodlení z částky dobrovolně poskytnuté žalovanou na období od marného uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty k vyřízení předběžně uplatněného nároku do jejího faktického uhrazení.

33. Ve zbylé části tak soud výrokem II. žalobu zamítl.

34. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 a § 146 odst.2 o.s.ř.. Žalovaná byla v převážné míře úspěšná ve výši 58 % a neúspěšná ve výši 42 %, poměr tedy úspěchu činí 16 %. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky ve výši 16 %, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 9 úkonů, a to 4x příprava na jednání, 4x účast na jednání ve věci, 1x písemné podání. Celkem tedy 2 700 Kč, z čehož 72 % představuje 432 Kč.

Poučení