20 C 167/2020- 227

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 10 131 927,50 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 34 308,30 Kč a částku 750 000 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 188 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 9 150 000 Kč a částku 9 619,20 Kč se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 48,2 %, ve výši 723 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 4 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 243 114 Kč, která představovala v částce 10 150 000 Kč přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně a v částce 93 114 Kč představovala majetkovou škodu v podobě nákladů na obhajobu, vše podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a zločinu ohrožení utajované informace. Žalobkyně uvedla, že utrpěla újmu na pověsti soudkyně, byla dehonestována sdělovacími prostředky, byla postavena mimo službu a byla jí krácena mzda. Dále došlo k poškození dobrého jména žalobkyně, žalobkyně je soudkyní v provinčním městě, kde se každá zná a kde každý její jméno s danou kauzou spojuje. I po vydání zprošťujícího rozsudku lze na internetu najít články o trestním stíhání žalobkyně a existuje tak reálná hrozby, že žalobkyně bude muset čelit atakům ze strany účastníků civilního řízení, které bude rozhodovat. Žalobkyně po dobu trestního stíhání užívala léky na uklidnění a na stres, do zahájení trestného stíhání neměla žádné zdravotní problémy. Žalobkyně v důsledku trestního stíhání přišla o sociální kontakty, stranila se lidí, styděla se vycházet ze svého bytu a nákupy jí tak zajišťoval bývalý manžel a zejména syn, kteří jí vypomáhali také finančně. Trestní stíhání trvalo nepřiměřeně dlouho od 6. 9. 2016 do 9. 6. 2020 a bylo 2x zahájeno, hovory žalobkyně byly odposlouchávány. Nejprve bylo trestní stíhání zahájeno dne [datum], toto usnesení bylo zrušeno státním zástupcem dne [datum] (dále jen„ první trestní stíhání“) a následně bylo zahájeno opět trestní stíhání dne [datum], které skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku dne [datum] (dále jen„ druhé trestní stíhání“). V souvislosti s prvním trestním stíháním žalobkyně vynaložila na obhajném částku 34 308,30 Kč (na úkonech právního zastoupení 10x 2 300 Kč + náhrady hotových výdajů 10x 300 Kč + za kopii spisu 252 Kč + cestovní náhrady ze dne [datum] ve výši 1 502 Kč + náhrady za promeškaný čas 600 Kč + 21 % DPH) a na přiměřeném zadostiučinění požaduje částku 750 000 Kč (10 000 Kč x 75 dnů). V souvislosti s druhým trestním stíháním žalobkyně vynaložila na obhajném částku 58 805,70 Kč (na úkonech právního zastoupení 27x 1 500 Kč + náhrady hotových výdajů 27x 300 Kč + 21 % DPH) a na přiměřeném zadostiučinění požaduje částku 9 400 000 Kč (10 000 Kč x 940 dnů). Žalobkyně nároky u žalované předběžně uplatnila dne 12. 8. 2020.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum]. V souvislosti se 2 nároky z prvního trestního stíhání žalovaná vznesla námitku promlčení. K nárokům z druhého trestního stíhání žalovaná uvedla, že nárok na obhajné odškodnila částkou 49 186,50 Kč s tím, že sporné zůstalo pouze odškodnění úkonů ze dne [datum] záznam o prostudování spisu, ze dne [datum] odůvodnění stížnosti, ze dne [datum] odůvodnění odvolání a ze dne [datum] účast u veřejného zasedání. Nárok na přiměřené odškodnění žalovaná odškodnila omluvou a částkou 62 000 Kč, kterou považuje za dostatečnou. Žalobkyni hrozil trest odnětí svobody s trestní sazbou od 1 do 5 let, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, bylo vyslýcháno větší množství svědků a prováděno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy. Žalobkyně byla osobou bezúhonnou, proto jí dle názoru žalované hrozil pouze podmíněný trest odnětí svobody, který jí rovněž navrhoval státní zástupce v závěrečné řeči. Žalovaná dále namítla, že neodpovídá za způsob prezentace případu v médiích, když medializace je prostým důsledkem zásady veřejnosti. Zásahy do rodinné sféry a do psychiky žalovaná neshledala, neboť právě v souvislosti s rodinnými vazbami žalobkyně a její dcery došlo k zahájení trestního stíhání. Žalobkyně v rámci svých výpovědí uvedla, že s [anonymizováno 17 slov] aj. Žalobkyně uvedla, že s dcerou lítala po psychiatrech a snažila se jí z toho dostat, problémy žalobkyně tak žalovaná shledává v příčinné souvislosti se vztahem matky a dcery a nikoliv s trestním stíháním. Žalovaná dále namítla nevěrohodnost lékařských zpráv vystaveným [anonymizováno] [příjmení] z důvodu blízkého vztahu s žalobkyní, kdy tento lékař vydával rovněž potvrzení za účelem pomoci dceři žalobkyně. K pracovní sféře žalovaná uvedla, že žalobkyně je soudkyní [název soudu], přičemž o dobu trestního stíhání byla postavena mimo službu a pobírala 50 % platu, který jí byl následně po skončení trestního stíhání doplacen. Při stanovení výše finančního odškodnění žalovaná vycházela z rozhodnutí ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [anonymizováno] [spisová značka] dále žalovaná uvedla, že žaloba byla podána předčasně před uplynutím 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. V podání ze dne 17. 5. 2022 žalobkyně nesouhlasila s tím, že se ve věci jednání o 2 odlišná trestní stíhání, neboť první usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno a věc byla vrácena policejnímu orgánu k prošetření a novému rozhodnutí, proto s usnesením o zrušení nelze spojovat počátek běhu promlčecí lhůty, který je vázán na skutečnou vědomost o vzniku škody. Tento okamžik je v rámci nezákonného trestního stíhání spojen až s doručením rozhodnutí o zproštění obžaloby. Žalobkyně nemohla předvídat výsledek dalšího rozhodování policejního orgánu, subjektivní promlčecí lhůta tak začala plynout až dne 9. 6. 2020. Zároveň žalobkyně namítla, že uplatnění námitky promlčení ze strany státu je v rozporu s dobrými mravy s přihlédnutím ke zproštění žalobkyně a skutečnosti, že tato uplynutí lhůty nezavinila. K náhradě nákladů obhajného žalobkyně doplnila, že v posuzovaném řízení bylo vydáno dne 15. 2. 2021 usnesení o přiznání odměny ve výši 78 957,34 Kč právní zástupkyni žalobkyně, které bylo následně odvolacím soudem zrušeno z důvodu, že právní zástupkyně nebyla obhájcem ex offo. Výpočet však koresponduje s výpočtem žalobkyně, jelikož [název soudu] jako soud nadřízený zdejšímu soudu již rozhodl o oprávněnosti těchto nákladů, nelze je považovat za nepodložené. Dále žalobkyně doplnila, že žalobkyně jako soudkyně je povinna vykonávat svou funkci svědomitě a zdržet se čehokoliv, co by mohlo narušit důvěru v soudcovskou funkci, a jelikož proti ní bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby, byla narušena důvěra veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování, což vedlo k dočasnému zproštění funkce. Rozhodnutí o dočasném zproštění je citelným zásahem do soudcovské funkce, ale dle rozhodnutí [stát. instituce] koresponduje s mírou závažnosti a společenské nebezpečnosti jednání, pro které byla žalobkyně stíhána. Nelze tak přisvědčit žalované o malé závažnosti trestného činu právě s ohledem na dopad do výkonu povolání žalobkyně. Poukazem na medializaci případu žalobkyně pouze dokazuje intenzitu zásahu, netvrdí, že žalovaná je odpovědna za mediální obsah. Co se týká zdravotních dopadů, žalobkyně zopakovala, že reaktivní stresová porucha je reakcí na dlouhodobé stresující trestní stíhání a nikoliv vztah s dcerou. Vyjádření žalované napadající lékařská potvrzení [anonymizováno] [příjmení] považuje žalobkyně za spekulativní, [anonymizováno] [příjmení] je rodinným lékařem a žalované nepřísluší posuzovat jeho odbornost. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20 a případ bývalého policejního prezidenta [jméno] [příjmení].

4. V reakci na jednání konané dne [datum] žalobkyně k zásahům do její sféry doplnila, že byla v [obec] s ohledem na velikost města známou osobou, před zahájením prvního trestního stíhání požívala společenského postavení, které odpovídalo výkonu její funkce, a těšila se pověsti morálně bezúhonného člověka. V pracovním kolektivu žalobkyně platila za pečlivého a odpovědného profesionála. Žalobkyně se vždy chovala způsobem, který jí ukládal zákonem o osudech a soudcích. Následně se jí kolegové začali stranit a důvěra v ní byla silně narušena, žalobkyně byla obviněna z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, který úzce souvisel právě s výkonem funkce soudce. Závažným důsledkem nezákonného trestního stíhání pak bylo rozhodnutí o pozastavení výkonu funkce. Dodnes veřejnost na žalobkyni hledí se stínem podezření, je poškozována autorita a profesní kredibilita žalobkyně ve věcech, v nichž vystupuje jako zákonná soudkyně, neboť kdokoliv si může na internetu najít informace o jejím trestním stíhání. Je pravdou, že dcera žalobkyně měla zdravotní problémy, žalobkyně však situaci brala jako matka, která musí dceři pomoci situaci překonat, tudíž se z dané situace nemohla hroutit, jinak by nebyla dceři oporou. Dcera zdravotní problémy zvládla a vše se vrátilo do běžného života. Žalobkyně trpěla také průběhem trestního stíhání, kdy byly vydány dvě rozhodnutí o zahájení, první zprošťující rozsudek byl zrušen, následně byla žalobkyně uznána vinnou a obžaloby byla zproštěna až odvolacím soudem. Žalobkyně tak trpěla nejistotou, která byla umocněna tím, že na konečném verdiktu závisela celé její kariéra soudkyně, neboť při odsouzení žalobkyně by došlo ze zákona k zániku její funkce. Žalobkyně ztrácela víru ve spravedlnost a jako další srovnatelnou judikaturu k výši odškodnění označila nález Ústavního soudu ze den 21. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 417/21.

5. Usnesením ze dne 29. 6. 2022, č.j. 20 C 167/2020-161 bylo řízení zastaveno co do zaplacení částky 111 186,50 Kč.

6. Strany při jednáních učinily nesporným existenci odpovědnostního titulu v podobě vydání 2 nezákonných rozhodnutí, uplatnění nároku u žalované dne 12. 8. 2020, částečné plnění žalované ze dne 10. 2. 2021 a průběh posuzovaného řízení.

7. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda došlo k promlčení nároků žalobkyně z prvního trestního stíhání a zda žalobkyni náleží další peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, žalobkyní tvrzené dopady do její osobnostní sféry a neodškodněné úkony obhajného.

8. Ze stanoviska žalované k uplatněným nárokům ze dne 9. 2. 2021, potvrzení ze dne 12. 8. 2020, výzvy ze dne 16. 11. 2020, z uplatnění nároku ze dne 5. 8. 2020, z dopisu ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že nárok byl u žalované uplatněn dne 12. 8. 2020 a žalovaná v posuzovaném řízení shledala existenci nezákonného rozhodnutí a nároky žalobkyně z druhého trestného stíhání odškodnila částkou 62 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu a částkou 49 186,50 Kč na obhajném. K výzvě žalované žalobkyně svou žádost doplnila o zásahy do osobnostní sféry.

9. Z faktury [číslo] přiloženého vyúčtování úkonů soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyni vyúčtovala odměnu za poskytnuté právní služby ve věci sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 93 114 Kč s tím, že specifikace úkonů je shodná s úkony, jež jsou předmětem žaloby.

10. Ze záznamu ze dne 17. 12. 2020 s razítkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně od [datum] je [anonymizováno 12 slov] s tím, že v minulosti žalobkyně obdobnými potížemi netrpěla, žádnou podobnou medikaci neužívala.

11. Ze záznamu ze dne 22. 2. 2018 a ze dne 2. 5. 2022 s razítkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně trpí stresem a má nervy, byla postavena mimo práci pro trestní stíhání, trpí [anonymizováno 8 slov] [datum] [anonymizována čtyři slova] [hmotnost] [anonymizována dvě slova]. Před tímto datem žalobkyně žádnou podobnou medikaci neužívala, registrována u lékaře je od 28. 8. 1997, dále je u lékaře registrována dcera [jméno] od [datum] a syn [jméno] od [datum].

12. Z rozhodnutí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 5 slov] [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla v souvislosti s trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne 10. 11. 2017, [číslo jednací] - [rok] [číslo], pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jako soudkyně [název soudu] dočasně zproštěna výkonu funkce, a to na dobu do pravomocného skončení trestního stíhání podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb. Předsedkyně soudu a soudcovská rada osobu žalobkyně hodnotily pozitivně a poukázaly na to, že žalobkyně působí na civilním úseku a možné dočasné zproštění výkonu soudcovské funkce považují za nepřiměřené přísné. Žalobkyně zdůraznila, že se ničeho nedopustila. S přihlédnutím ke všem okolnostem správní orgán dospěl k závěru, že důvěra veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování při výkonu soudcovské funkce je natolik narušena, že je na místě dočasné zproštění výkonu funkce.

13. Z článku ze dne [datum] s názvem [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum], [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [celé jméno žalobkyně], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova].

14. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobkyně byla stíhána na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zločinu ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, žalobkyně usnesení napadla stížností a usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], bylo napadené usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne [datum] bylo vydáno druhé usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Stížnosti žalobkyně proti druhému usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo vyhověno. Trestného činu se žalobkyně měla dopustit v usnesení uvedeným skutkem v souvislosti s výkonem své funkce soudkyně, kdy měla zneužít informaci získanou v rámci výkonu svého povolání a varovat svou dceru. Dne [datum] byla ve věci podána obžaloba k [název soudu], věc byla dále přikázána [název soudu], který dne [datum] vydal zprošťující rozsudek, tento byl dne [datum] zrušen a z důvodu věcné nepříslušnosti byla věc postoupena [název soudu], který rozsudkem ze dne [datum] uznal žalobkyni vinnou a uložil jí trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s tím, že výkonu trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. K odvolání žalobkyně rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že obžalovaná se podle § 226 písm. b) trestního řádu zprošťuje obžaloby. Dne [datum] se konalo první hlavní líčení, žalobkyně byla vyslechnuta, k věci mj. uvedla, že jí dne [datum] přišla [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [jméno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobkyně uvedený obsah napsala své dceři, měla hrozný vztek v tu chvíli, nečekalo to, dcera byla po operaci mozku. Žalobkyně s dcerou žije v jedné domácnosti, když přijela domů, řvala na dceru, vyhrožovala jí, že ji jednou vyhodí, že jí dělá jen ostudu, ale dcera věděla, že žalobkyně by to stejně nikdy neudělala. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. Žalobkyně potřebovala klid na práci, kamarády dcery neznala a do jejich domácnosti tyto návštěvy nechodily. Další hlavní líčení se konalo dne [datum] a [datum] a dne [datum] se konalo veřejné zasedání u odvolacího soudu. Dále soud z přepisu telefonní komunikace žalobkyně s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] zjistil, že žalobkyně informovala lékaře, že dceři vzali řidičák a žádala jej o napsání papíru pro úředníky o tom, že v důsledku [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], protože jí něco našli v krvi a má na magistrátu doložit všechny lékařský zprávy. Lékař uvedl, že něco dceři napíše. Pravomocně řízení skončilo dne [datum].

15. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání zasáhlo žalobkyni v tom směru, že žalobkyně trestní stíhání, dočasné zproštění výkonu funkce a poškození pověsti vnímala velmi úkorně, cítila se jako by dostala ránu do zad. Žalobkyně z počátku nevěděla, co se děje, o kauzu se zajímala média. O trestním stíhání žalobkyně se dozvědělo její okolí, žalobkyně je na malém městě, v němž žije, známa. Konkrétní negativní zkušenost s reakcí okolí žalobkyně nemá. Kolegové v práci i rodina žalobkyni podporovali, rodina žalobkyni vypomáhala také finančně. Žalobkyně je soudkyní téměř 30 let, je čestnou a poctivou soudkyní, která se ničeho nedopustila, a trestní stíhání pro ni bylo překvapivé. Žalobkyně od počátku věřila v zastavení trestního stíhání, neboť se ničeho nedopustila a nebyl proti ní žádný důkaz. Při rozvodu manželství a problémech s dcerou žalobkyni vždy držela nad vodou její práce. [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. Když to začalo podruhé, nejprve byla informována předsedkyně soudu, až následně byla přizvána žalobkyně. Ze dne na den žalobkyně přišla o svou práci a zůstala doma, dočasné zproštění výkonu funkce dopady trestního stíhání na žalobkyni významně prohloubilo. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [rok]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [příjmení] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno].

16. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], bývalého manžela žalobkyně, soud zjistil následující. Manželství žalobkyně a svědka bylo rozvedeno v roce 2000, svědek doprovázel žalobkyni na hlavní líčení, vždy na ni čekal před jednací síní. V roce 2016, kdy žalobkyni začali trestně stíhat, byla žalobkyně rozhořčená a naštvaná zejména z toho, že jí někdo sleduje [anonymizováno 5 slov] Trestní stíhání považovala za nesmysl, trestní stíhání bylo rychle odloženo. Po zahájení druhého stíhání a přeložení věci do [obec] žalobkyně začala být nervózní, pociťovala tlak okolí a novinářů, začala propadat depresím a brát antidepresiva, po prvním odsouzení se hroutila. Žalobkyně se stranila okolí a měla existenční potíže, zestárla tak o 10 let, přitom předtím byla veselá a společenská. Žalobkyně byla pečlivá a svědomitá soudkyně, měla obrovskou víru ve spravedlnost a právo, což bylo narušeno jejím trestním stíháním, protože si nedovedla představit, že by ji mohli nespravedlivě odsoudit. Dočasné zproštění výkonu funkce žalobkyni velmi zasáhlo, nevěděla, co má dělat, snažila se doma uklízet a zahnat pocit zbytečnosti. Žalobkyně byla práci oddaná, pracovala také z domova, proto jí uvedené zasáhlo nejvíce. Svědek potvrdil, že kolegové v práci žalobkyni podporovali, ohledně chování rodiny svědek nevěděl ničeho bližšího, k osobě [anonymizováno] [příjmení] svědek uvedl, že to býval také jeho lékař a přítel.

17. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejména průběhu trestního řízení, který mezi účastníky nebyl ani sporný. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobkyně, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností, duplicitní důkazy k provedenému trestnímu spisu, důkazy týkající se nároku na majetkovou škodu za úkony právních služeb, které již nejsou předmětem řízení, a důkazy vztahující se k prvnímu trestnímu stíhání, neboť v tomto rozsahu uznal za důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou.

18. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Soud se nejprve zabýval nároky žalobkyně z prvního trestního stíhání, tj. nárokem na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním v částce 750 000 Kč a nárokem na náhradu majetkové škody v částce 34 308,30 Kč vynaložené na nákladech obhajoby.

22. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 35/1991; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo]; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR ‚www.nsoud.cz), tzn., že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestním řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že ve smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

23. V posuzovaném případě se jednalo o zmíněné usnesení ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání žalobkyně podle § 160 odst. 1 trestního řádu pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zločinu ohrožení utajované informace podle § 317 odst. 1 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, kterého se měla žalobkyně dopustit v usnesení uvedeným jednáním. Zahájení trestního stíhání bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobkyně. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobkyně podílela na zahájení trestního stíhání proti její osobě, nebo že by si trestní stíhání sama zavinila. Žalobkyně netvrdila, že by orgány činné v trestním řízení postupovaly vůči ní záměrně nesprávně, nebo se jí snažily záměrně kriminalizovat. Trestní stíhání žalobkyně bylo zakončeno usnesením státního zástupce [anonymizována tři slova] [obec] na [příjmení] ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], kterým bylo napadené usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Je tak dán odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí), neboť žalobkyně byla nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhána pro jednání, ve kterém orgány činné v trestním řízení spatřovaly zmíněný trestný čin.

24. V trestním řízení je třeba rozlišovat mezi trestním řízením, resp. prověřováním, tedy fází před zahájením trestního stíhání konkrétní osoby (tedy řízením vedeném v konkrétní věci) a trestním stíháním (konkrétní osoby). Trestní řízení se ve fázi prověřování vede v konkrétní věci, ovšem nevede se proti konkrétní osobě a s výjimkou policejního orgánu tak fakticky nemá strany (když případný podezřelý je stranou trestního řízení jen v případě, že se koná zkrácené přípravné řízení, případně probíhají specifické (neodkladné a neopakovatelné) úkony přípravného řízení, viz § 12 odst. 6 tr. řádu). Řízením, které se nevedlo proti žalobkyni, jí ovšem škoda (nemajetková újma) způsobena být nemohla a dobu, kdy bylo trestní řízení ve fázi prověřování mezi prvním a druhým trestním stíháním (zahájeným dne [datum]), tak nelze brát jako 1 celek a považovat ji za 1 trestní stíhání. Každé trestní stíhání způsobuje zásadně samostatně odškodnitelnou újmu (Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Cdo 2586/2016). Sama žalobkyně v žalobě své nároky rozdělila v souvislosti s každým trestním stíháním, v rámci obrany proti vznesené námitce promlčení však tvrdila, že se jedná o 1 celek.

25. Soud se musel nejprve zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). V posuzovaném případě se žalobkyně nejpozději o nemajetkové újmě dozvěděla dne [datum], kdy bylo zrušeno první usnesení o zahájení trestního stíhání. Tímto dnem bylo první trestní stíhání žalobkyně skončeno a žalobkyně se nejpozději tento den dozvěděla o vzniku nemajetkové újmy i o tom, kdo za ni odpovídá. Od následujícího dne proto žalobci ve smyslu § 619 občanského zákoníku počala běžet zákonem stanovená šestiměsíční promlčecí lhůta, ve které mohl svůj nárok předběžně uplatnit u příslušného orgánu (§ 14 OdpŠk) a následně i u soudu. Šestiměsíční promlčecí lhůta by podle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula dne [datum] (§ 605 odst. 2 občanského zákoníku, pondělí). Promlčecí lhůta neběží ve smyslu § 35 zákona ode dne uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V této věci žalobkyně podala žádost o předběžné projednání až dne [datum] a žalobu dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná.

26. Soud se dále zabýval námitkou promlčení vznesenou ve vztahu k nároku na náhradu škody jakožto nákladů vynaložených na obhajobu žalobkyně v souvislosti s prvním trestním stíháním. Posuzované trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum] a od následujícího dne začala běžet tříletá promlčecí doba podle § 32 odst. 1 OdpŠk. Tříletá promlčecí lhůta uplynula dne [datum], žalobkyně ovšem uvedený nárok předběžně uplatnila až dne [datum] a žalobu podala dne [datum]. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná.

27. Soud proto přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovanou a žalobkyní požadované nároky z prvního trestního stíhání výrokem I. zamítl.

28. K dalším námitkám žalobkyně soud uvádí, že trvání negativního zásahu v osobnosti žalobkyně se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Určujícím okamžikem pro posouzení námitky promlčení je tak okamžik skončení každého trestního stíhání. Soud dále poukazuje na to, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3100/2009). V kontextu odškodňovacího zákona by přitom bylo na místě námitku promlčení považovat za rozporuplnou s dobrými mravy i tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku poškozeného znamenal, že poškozený v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. Nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/2016, Nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017 či Nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 233/2016). Vznesení námitky promlčení ze strany žalované nepředstavuje jednání odporující dobrým mravům ani v situaci, kdy se žalovaná v uvedené lhůtě k předběžně uplatněnému nároku nevyjádřila (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010). Žalobkyně své nároky u žalované neuplatnila včas, ačkoliv byla právně zastoupena. Jelikož žalobkyně vyčkávala na skončení druhého trestního stíhání, došlo k marnému uplynutí promlčecí lhůty. Zavinění lze v tomto případě přičítat výhradně žalobkyni. Žalobkyni nic nebránilo v podání včasného uplatnění a včasné žaloby žaloby k soudu a domoci se tak náhrady škody podle odškodňovacího zákona, aniž by její nárok musel být promlčen. V daném případě námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy není. Zánik nároku žalobkyně z prvního trestního stíhání následkem uplynutí promlčecí lhůty proto není nepřiměřeně tvrdým postihem a vznesená námitka promlčení není v rozporu s ústavně zakotvenými zásadami demokratického právního státu.

29. K tomuto soud pro úplnost odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15:„ Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u„ úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne) přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť„ orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení.“ 30. Soud se dále zabýval nároky žalobkyně v souvislosti s druhým trestním stíháním, tj. nárokem na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním v částce 9 338 000 Kč a nárokem na náhradu majetkové škody v částce 9 619,20 Kč vynaložené na nákladech obhajoby.

31. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byla žalobkyně obžaloby zproštěna, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

32. Nezákonným rozhodnutím je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne [datum], jimž bylo v posuzované věci zahájeno druhé trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Usnesení bylo ve vztahu k žalobkyni odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], který žalobkyni obžaloby zprostil podle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moc nastala dne [datum].

33. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i materiální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

34. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

35. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

36. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin úřední osoby v spáchaný v souvislosti s výkonem jejího povolání soudkyně. Tato trestná činnost obecně nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních Trestné činnosti se však žalobkyně měla dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u [název soudu]. Žalobkyni hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí 1 až 5 let nebo zákaz činnosti. S ohledem na povolání soudkyně však žalobkyni hrozil ve smyslu § 94 písm. c) zákona č. 6 /2002 Sb., o soudech a soudcích, zánik funkce soudkyně dnem právní moci rozhodnutí, kterým by byla odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo kterým by byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

37. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

38. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobkyni vedlo po dobu 2 let a 6 měsíců, účinky trestního stíhání působily na žalobkyni po dlouhou dobu a zasahovaly do její osobnostní sféry. Soud toto kritérium rovněž zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

39. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

40. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

41. Žalobkyně tvrdila, že bylo zasaženo do jejího práva na zdraví, rodinného a pracovního života. Konkrétně žalobkyně tvrdila, že ztrácela víru ve spravedlnost a byla po celou dobu trestního stíhání vystavena stresu a psychickému tlaku souvisejícímu s pocitem nejistoty z výsledku trestního stíhání z důvodu dopadů na její kariéru, kdy při odsouzení mohlo dojít k zániku její funkce soudkyně. K zásahu do pracovní sféry žalobkyně uvedla, že před zahájením trestního stíhání požívala společenského postavení, které odpovídalo výkonu její funkce, těšila se pověsti morálně bezúhonného člověka a pečlivého a odpovědného profesionála, závažným důsledkem nezákonného trestního stíhání tak bylo rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce. Žalobkyně dodnes pociťuje, že na ni veřejnost hledí se stínem podezření, je poškozena její autorita a profesní kredibilita, neboť kdokoliv si může na internetu najít informace o jejím trestním stíhání.

42. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že bezúhonná žalobkyně byla trestně stíhána za spáchání trestné činnosti, které se měla dopustit při výkonu funkce soudkyně, a byla tak osobou, která měla sama stát na straně potírání trestné činnosti, proto se u ní přepokládá vyšší míra vnímání dobré pověsti a morálních vlastností, které zaručují řádný výkon funkce soudkyně ve smyslu zákona o soudech a soudcích. Žalobkyně tyto vlastnosti představovala a její pověst byla významně narušena, trestní stíhání způsobilo narušení důvěry zejména v nestrannost a nezávislost soudnictví. Žalobkyně v justici působí desítky let, byla v zaměstnání vedením soudu a soudcovskou radou vnímána jako dobrý zaměstnanec. O jejím trestním stíhání se dozvědělo její okolí, věc byla medializována. V očích rodiny i kolegů nebyla žalobkyně dehonestována, rodina i kolegové věřili v nevinu žalobkyně a podporovali ji. Sama žalobkyně z počátku považovala první trestní stíhání za nesmysl, zahájením druhého trestního stíhání byla šokována, ale byla přesvědčena o své nevině a nedostatku důkazů, které by mohly prokázat její vinu. Žalobkyně trpěla zejména dočasným zproštěním výkonu funkce, ke kterému došlo 2 měsíce po zahájení trestního stíhání, neboť práce jí vždy naplňovala a svou funkci vykonávala oddaně. S ohledem na průběh trestního řízení žalobkyně [anonymizováno 46 slov] [role v řízení], [anonymizováno 23 slov] [role v řízení] [anonymizováno 14 slov] [role v řízení] [anonymizováno 13 slov] [role v řízení] [anonymizováno 21 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]).

43. Ačkoliv si lze představit, že se žalobkyně po dobu trestního stíhání a i po jeho skončení při návratu do zaměstnání cítila ohledně své kariéry soudkyně nejistá, je třeba zdůraznit, že po významném zásahu do pracovní sféry se žalobkyně po skončení trestního stíhání k výkonu své funkce naplno mohla vrátit, vrátila se a nedošlo v této souvislosti ani k žádné majetkové škodě, resp. žalobkyně netvrdí, že by jí nebyl plat a související náhrady za dobu dočasného zproštění výkonu funkce ze strany státu doplaceny. Na uvedené soud poukazuje z důvodu označené srovnávací judikatury, kdy pracovní dopady je nutné posuzovat odlišně u osob, které se naplno mohli vrátit a vrátili se ke svému zaměstnání, a u osob pohybujících se např. v politické sféře a podnikatelské sféře, které se ani po skončení trestního stíhání k výkonu svého povolání ve stejném rozsahu vlivem trestního stíhání vrátit nemohou (zejména pro narušení důvěry, pověsti a ztráty možného kariérního postupu).

44. Co se týká medializace posuzovaného řízení, tuto nelze považovat za excesivní a způsobenou orgány státu, ale došlo v jejím důsledku ke zvýšení povědomí okolí o trestním stíhání žalobkyně, když bylo opakovaně v různých článcích uvedeno jméno i funkce žalobkyně.

45. V řízení tak byly prokázány zásahy do dobrého jména žalobkyně, důstojnosti, vážnosti a cti a do pracovního života žalobkyně a jejího zdraví. Zohlednit je nutné zejména to, že na představitele soudní moci jsou kladeny vysoké nároky, pokud jde o jejich dobrou pověst, důvěryhodnost, nezávislost a nestrannost. Probíhající trestní stíhání tuto pověst trestně stíhaného zcela naruší.

46. Naopak nebyly prokázány žádné zásahy ve sféře rodinné, kdy soud má za to, že vztah žalobkyně s její dcerou byl problematický již před [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok]) [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Je [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno].

47. Soud ve věci neshledal žádné další zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

48. Pro dlouhodobé zásahy do osobnostní sféry žalobkyně v oblasti pracovního života a dobrého jména, cti a důstojnosti a zdraví soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční.

49. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 50. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud porovnal rozhodnutí označená účastníky, a to Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2015, č.j. 19 Co 421/2014-141; Městského soudu v Praze, č.j. 23 Co 401/2010-183, ze dne 25. 10. 2010; rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 35 Co 457/2015-118, ze dne 9. 2. 2016; nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 3271/20, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 417/21 (uvedená řízení byla dále vedena u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 218/2017, kde dále rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č.j. 54 Co 57/2022-435; a dále odpovídá věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 207/2017, která byla skončena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č.j. 91 Co 16/2022-330) a nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 2551/13 (uvedenému odpovídá řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 13/2011, které skončilo rozhodnutím Městského soudu v Praze, č.j. 20 Co 138/2020-300, ze dne 28. 5. 2020) a stanovisko [stát. instituce] ve věci [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bývalého policejního prezidenta. Soud z vlastní úřední činnosti věc porovnal s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 2020, č.j. 22 Co 83/2017-312, rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 54 Co 456/2021-247, ze dne 15. 2. 2022 (u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 70/2021).

51. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Co 421/2014 byl poškozený odškodněn částkou 140 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby cca 1 rok a 11 měsíců, hrozil mu trest odnětí svobody v délce 6 měsíců až 3 léta, o trestním stíhání informovala média, poškozený byl vysokým příslušníkem Policie ČR, měl se činu dopustit v souvislosti s výkonem povolání a byl postaven mimo službu. Poškozený byl osobou známou v malém městě, postupně se tvořil negativní názor okolí na jeho osobu stran morální a profesní stránky. Byly shledány dopady do profesní, soukromé a rodinné sféry. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění, postavením mimo výkon funkce a částečně také nároky, jež jsou kladeny na příslušníky tohoto zaměstnání. Případ žalobkyně je odlišný délkou trvání (cca o 1 rok delší), dopady do psychiky, hloubkou zásahu do pověsti a hrozícím následkem v podobě zániku funkce ze zákona. Porovnáním s tímto případem (zejména z důvodu délky a specifik povolání) dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka zhruba dvojnásobná, čemuž částka 250 000 Kč vyhovuje.

52. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Co 401/2010 byl poškozený odškodněn částkou 22 500 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin maření úkolu veřejného činitele cca 9 měsíců, poškozený byl městským strážníkem a trestného činu se měl dopustit v souvislosti s výkonem povolání. Příp. odsouzení mohlo mít dopad do pracovní sféry poškozeného a stigmatizovala poškozeného. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění a částečně také nároky, jež jsou kladeny na příslušníky tohoto zaměstnání. Případ žalobkyně je více závažný a je odlišný délkou trvání (cca 3x delší), dopady do psychiky a hloubkou zásahu do pověsti z důvodu specifik povolání. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka zhruba desetinásobná, čemuž částka 250 000 Kč vyhovuje.

53. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 457/2015 byl poškozený odškodněn částkou 60 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin maření úkolu veřejného činitele cca 1 rok a 10 měsíců, poškozený byl vedoucím odboru městského úřadu projednávajícího přestupky a trestného činu se měl dopustit v souvislosti s výkonem povolání. K narušení pověsti žalobce došlo již před zahájením trestného stíhání, žalobce žil na menší obci. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce 6 měsíců až 3 roky. Příp. odsouzení mohlo mít dopad do pracovní sféry poškozeného a stigmatizovala poškozeného. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění a částečně také nároky, jež jsou kladeny na příslušníky tohoto zaměstnání. Případ žalobkyně je více závažný a je odlišný délkou trvání (cca o 1 rok delší), dopady do psychiky a hloubkou zásahu do pověsti z důvodu specifik povolání. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka zhruba čtyřnásobná, čemuž částka 250 000 Kč vyhovuje.

54. Ve věci nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3271/20, řešené u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 218/2017, byl poškozený odškodněn částkou 400 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku cca 4 roky a 9 měsíců, poškozený byl vystaven možné náhradě škody ve výši 77 miliónů Kč, byly u něho shledány dopady do psychiky a do rodinného života, kdy odkládal založení rodiny, případ byl ve velké míře medializován. Poškozený působil jako ředitel odboru Úřadu vlády, trestní stíhání mělo významný dopad na jeho pověst, čest a důstojnost a do pracovní sféry, kdy následně jej ani jako uznávaného odborníka nikdo nechtěl zaměstnat. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění, medializací a zásahy do psychiky, zásahy však soud shledává menší zejména z důvodu kratšího trvání (cca poloviční délka), absence rodinných zásahů a menších pracovních dopadů, žalobkyně se k výkonu své funkce bez dalších omezení po skončení trestního stíhání vrátila. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka zhruba poloviční, čemuž částka 250 000 Kč vyhovuje.

55. Ve věci nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 417/21, řešené u zdejšího soudu pod sp. zn. 29 C 207/2017, byl poškozený odškodněn částkou 1 102 500 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky a zneužití pravomoci úřední osoby cca 5 let a 3 měsíce v souvislosti s výkonem povolání, poškozený byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 2 – 8 let. Poškozený působil dlouhá léta v politice, úspěšně budoval svou kariéru, byl primátorem statutárního města a senátorem. Trestní stíhání bylo pro poškozeného deprimující, byl vyřazen z kandidátky ČSSD, byl permanentně atakován médii a vystaven urážkám okolí, spolustraníci mu přestali důvěřovat. Dále byl zasažen rodinný život poškozeného. Trestní stíhání poškozeného nenávratně vyřadilo z jeho další politické kariéry. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění a medializací a zásahy do psychiky, zásahy však soud shledává menší zejména z důvodu kratšího trvání (cca poloviční délka), absence rodinných zásahů a menších pracovních dopadů, žalobkyně se k výkonu své funkce bez dalších omezení po skončení trestního stíhání vrátila. V porovnávaném případě byla zhruba polovina odškodnění přiznána pouze z důvodu nemožnosti zpětného nabytí důvěry a politické kariéry. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka zhruba čtvrtinová, čemuž částka 250 000 Kč vyhovuje.

56. Ve věci nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2551/13, řešené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 13/2011, byl poškozený odškodněn částkou 292 500 Kč (zároveň bylo přiznáno odškodnění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání v částce 292 500 Kč). Poškozený byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele cca 10 let a 2 měsíce v souvislosti s výkonem povolání v malé obci. Trestní stíhání vešlo ve známost, případ byl medializován, poškozený trpěl stresem a nejistotou ohledně výsledku trestního stíhání a byl na 2 dny zadržen, došlo k nenávratnému poškození pověsti poškozeného a k dopadům do rodinné sféry. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění, zásahy soud shledává menší zejména z důvodu výrazně kratšího trvání (cca třetinová délka). Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka nižší, čemuž částka 250 000 Kč zohledňující specifika povolání žalobkyně vyhovuje.

57. Ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 54 Co 456/2021 (u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 70/2021) byl poškozený odškodněn částkou 679 000 Kč. Jednalo se o trestní stíhání poškozeného, které bylo vedeno 8 let a 1 měsíc pro zneužití informací a postavení v obchodním styku a tamnímu poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený byl zásadně zasažen ve sféře rodinného života, neboť odložil s manželkou početí druhého potomka, a došlo k narušení jeho vztahů s dalšími členy rodiny, rovněž tamnímu poškozenému bylo kladeno k vině, že díky němu přišel otec o firmu, kterou založil ještě se svým dědou, a byl dotčen i profesní život tamního poškozeného, který po určitou dobu nemohl vykonávat činnost soudního znalce. Rovněž byl shledán zásah v podobě neumožnění kariérního postupu a v ekonomických problémech v souvislosti se snížením mzdy. Poškozený byl zasažen i na dobrém jménu a cti ve svém zaměstnání i v okolí a došlo rovněž k zásadní medializaci celého případu. U tamního poškozeného rovněž byly shledány zásahy vyvolané tím, že subjektivně tento vnímal trestní stíhání jako nestandardně vedené, až excesivní. Soud u tamního poškozeného dospěl k závěru, že došlo k významným dopadům do osobnostní složky života poškozeného, primárně do sféry profesní a do cti a důstojnosti. V porovnání s případem žalobkyně lze dospět k tomu, že zásahy u poškozeného byly intenzivnější než u žalobkyně. Porovnatelné jsou zásahy, pokud jde o dobré jméno a čest ve vztahu k výkonu povolání. Oproti tomu poškozený trpěl pro trestní stíhání nemožností nadále plnohodnotně vykonávat činnost soudního znalce, délka trestního stíhání žalobkyně byla cca třetinová a nebyly u ní shledány rodinné zásahy. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka nižší, čemuž částka 250 000 Kč zohledňující specifika povolání žalobkyně vyhovuje.

58. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 83/2017 byl poškozený odškodněn částkou 200 000 Kč. Poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu a zneužití pravomoci veřejného činitele cca 6 let a 5 měsíců v souvislosti s výkonem povolání, poškozený byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v délce až 10 let, byl soudním exekutorem a zejména byl narušen jeho profesní život, došlo ke snížení jeho výkonnosti a žádanosti, informace o trestním stíhání vešla ve známost, kauza byla medializována. Poškozený trpěl psychickými problémy, uzavřel se. Případ žalobkyně je srovnatelný povahou obvinění a medializací a zásahy do psychiky, odlišný je cca poloviční délkou trvání a specifiky povolání. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobkyni je částka lehce vyšší, čemuž částka 250 000 Kč zohledňující specifika povolání žalobkyně vyhovuje.

59. Žalobkyně dále označila k porovnání odškodnění, kterého se dostalo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo vůči němu vedeno jakožto vůči nejvyššímu představiteli [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [stát. instituce]. [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] (předmětná kauza nebyla předmětem soudního přezkumu) soud však mohl pouze zjistit, že tamní poškozený působil v pozici prezidenta Policie ČR a že jeho kauza byla rozsáhle medializována. Soud dále zjistil, že tamnímu poškozenému se dostalo na odškodnění částky 600 000 Kč. Případ [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není s případem žalobkyně porovnatelný, zejména proto, že ze stanoviska [stát. instituce] nelze vůbec seznat, jaké zásahy v osobnostní sféře tohoto poškozeného byly trestním stíhání vyvolány a odškodněny, přičemž se jedná o kritérium pro porovnání nejzásadnější. Pouze lze poukázat na výjimečnost pracovní pozice poškozeného s tím spojený společenský statut a vliv. Pokud jde o závěry žalobkyně, že porovnání je možné učinit čistě na základě toho, že oba jsou veřejnými funkcionáři, pak soud odkazuje na závěry přijaté Nejvyšším soudem, např. v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3858/2013, z nichž se podává, že samotný fakt, že poškozený je osobou veřejně činnou nezakládá nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu ani větší, ani menší, než je tomu u osoby jiné (nikoli veřejně známe) a že je vždy třeba přihlížet právě ke konkrétním zásahům do osobnostní sféry daného poškozeného. To však právě pro absenci hodnocení těchto zásahů do osobnostní sféry tamního poškozeného ve srovnání s žalobkyní učinit nelze. Soud tedy v tomto směru relevantní porovnání učinit nemohl.

60. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 250 000 Kč. Žalovaná žalobkyni poskytla pouze částku 62 000 Kč, proto jí soud uložil zaplatit žalobkyni rozdíl v částce 188 000 Kč (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání jako nedůvodný zamítl (výrok III.).

61. Soud se dále zabýval nárokem na náhradu majetkové škody za zbývající neodškodněné úkony právních služeb. Konkrétně sporné zůstalo odškodnění úkonů ze dne [datum] záznam o prostudování spisu, ze dne [datum] odůvodnění stížnosti, ze dne [datum] odůvodnění odvolání a ze dne [datum] účast u veřejného zasedání. K jednotlivým sporným úkonům právní služby soud uvádí: -) [datum] záznam o prostudování spisu – soud z trestního spisu ověřil, že tento úkon byl realizován (č.l. 111); lze souhlasit s žalovanou, že žalobkyně požadovala proplacení tohoto úkonu duplicitně s tím, že 1x již byla žalobkyni náhrada ve správné výši přiznána a vyplacena (v souladu s § 10 odst. 3 AT 1 500 Kč + paušální náhrada hotových výdajů + DPH), proto soud další náhradu nepřiznal -) [datum] odůvodnění stížnosti - soud z trestního spisu ověřil, že tento úkon byl realizován (č.l. 50); lze souhlasit s žalovanou, že se jedná se s ohledem na obsah tohoto podání nikoli o úkon ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), když tímto jsou úkony směřující jednak přímo k meritu věci, ale zároveň úkony, které lze hodnotit jakožto nikoli jednoduché (což není tento případ); tedy úkon je nutno posoudit jako návrh dle § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 AT, žalobkyni náleží náhrada ve výši odměny za úkon právní služby, která již byla žalovanou vyplacena, proto soud další náhradu nepřiznal -) [datum] odůvodnění odvolání - soud z trestního spisu ověřil, že tento úkon byl realizován (č.l. 1052); žalobkyně požadovala trojnásobné navýšení odměny, soud v tomto případě shodně s žalovanou dle obsahu neshledal 3x vyšší složitost a důvod pro zvýšení odměny za odvolání (žalobkyně ani žádné důvody netvrdila), když dle § 11 odst. 1 písm. k) AT se jedná o úkon, za který náleží odměna ve výši jednoho úkonu, která již byla žalovanou vyplacena, proto soud další náhradu nepřiznal -) [datum] účast u veřejného zasedání - soud z trestního spisu ověřil, že tento úkon byl realizován v době 13:05 hod. až 14:50 hod. (č.l. 1065); lze souhlasit s žalovanou, že tento úkon nebyl delší 2 hodin, žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 1 odměny (a nikoliv 2) dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, proto soud další náhradu nepřiznal.

62. Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal, že by žalobkyni náležela jakákoli další náhrada majetkové škody. Soud tak uzavírá, že žalovaná při vyhodnocení všech žalobkyni poskytnutých úkonů právní služby postupovala zcela správně, proto soud žalobu ohledně částky 9 619,20 Kč zamítl (výrok III.).

63. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen nepatrný neúspěch, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V posuzovaném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 4 nároků. Ohledně nároků z druhého trestního stíhání na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu byla žalobkyně plně úspěšná (žalobkyni bylo přiznáno další odškodnění soudem) a ohledně nároku na náhradu nákladů právního zastoupení byla žalobkyně neúspěšná v rozsahu 58 805,70 Kč (v částce 9 619,20 Kč byla žaloba zamítnuta, v částce 49 186,50 Kč byla žaloba podána předčasně před uplynutím 6 měsíční lhůty k projednání nároku u žalované). Ohledně obou nároků z prvního trestního stíhání byla žalobkyně neúspěšná. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobkyně procesně zavinila vedení řízení co do tarifní hodnoty 143 114 Kč (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody 58 805,70 + 34 308,30 a tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč odpovídající nepřiznanému odškodnění nemajetkové újmy z prvního trestního stíhání), a tedy ze 74,1 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 50 000 Kč (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odpovídající přiznanému odškodnění nemajetkové újmy z druhého trestního stíhání), a tedy z 25,9 %. Po odečtení poměru úspěchu a neúspěchu je žalobkyně povinna nahradit žalované náklady řízení v rozsahu 48,2 % Náklady jsou představovány ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 1 500 Kč za 5 úkonů, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne [datum]; příprava účasti na prvním jednání, účast na jednání dne [datum], [datum], [datum]), 48,2 % činí 723 Kč.

64. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

65. Žalobkyně se svou žalobou po žalované domáhá zaplacení shora specifikovaných 4 nároků z titulu nezákonného rozhodnutí. Soudní poplatek je proto podle položky 8a sazebníku soudních poplatků v sazbě 2 000 Kč za každý z uplatněných nároků a poplatková povinnost vzniká podáním žaloby podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních polatcích. Jelikož se žalobkyně domáhá uhrazení 4 samostatných nároků, činí soudní poplatek 8 000 Kč. K tomu lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020 pod sp. zn. 30 Cdo 2626/2019, podle kterého se v případě objektivní kumulace nároků vycházejících ze zákona č. 82/1998 Sb. soudní poplatky stanovené za jednotlivé uplatněné nároky shodnou pevnou sazbou, sčítají. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu a soudní poplatek zaplatila pouze za 2 nároky, soud jí uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 4 000 Kč na účet zdejšího soudu se splatností do tří dnů od právní moci usnesení podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok V.).