12 C 70/2021-197

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení náhrady újmy takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 700 909,13 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 305 599,50 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 108 673,13 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021 a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 075 Kč od 16. 5. 2019 do 4. 2. 2021, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 730 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 830 000 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 16. 5. 2019 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 151 962 Kč od 13. 7. 2017 do 11. 3. 2021 a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 55 599,50 Kč od 16. 5. 2019 do 11. 3. 2021, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 798 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 4. 2. 2018 se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky 2 819 799,63 Kč s příslušenstvím coby náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce. Žalovaná částka sestávala z nároku na náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu ve výši 457 561,50 Kč, z náhrady škody ve výši 108 673,13 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na znalecké posudky a náhrady škody v podobě ušlého zisku za období po zastavení práva vykonávat znaleckou činnost ve výši 1 273 565 Kč, dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 900 000 Kč a částku 80 000 Kč odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou průtahy v trestním řízení. Žalobce ve vztahu k újmě způsobené nezákonným trestním stíháním uvedl, že se cítí být závažným způsobem poškozen na své cti, důstojnosti a soukromí, a to jak ve vztahu ke svým blízkým, známým, stávajícím klientům, obchodním partnerům, tak též ve vztahu k široké veřejnosti (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka])

2. Žalobou ze dne 16. 7. 2019 (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky 964 674,50 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka sestávala z nároku na náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na obhajobu ve výši 55 599,50 Kč, z náhrady škody ve výši 9 075 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na znalecké posudky a dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 900 000 Kč.

3. Usnesením ze dne 20. 5. 2020 bylo nadepsané řízení spojeno s řízením vedeným u zdejšího soudu o dalších nárocích žalobce pod sp. zn. [spisová značka] k řízení společnému, a to pod sp. zn. [spisová značka].

4. V podání ze dne 3. 2. 2021 žalovaná uvedla, že u ní žalobce podáním doručeným dne 12. 4. 2017 a 15. 11. 2018 uplatnil své nároky. Žalovaná dále stručně popsala průběh trestního řízení s tím, že žádosti žalobce bylo částečně vyhověno, a mj. co do částky 70 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.

5. Podáním ze dne 28. 2. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 305 599,50 Kč odpovídající obhajnému, co do částky 117 748,13 Kč odpovídající nákladům na znalecké posudky a co do částky 70 000 Kč odpovídající zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, a to v návaznosti na plnění ze strany žalované. Žalobce dále doplnil ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné stíhání, že byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odstavec 2, odstavec 4 trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody ve výši pět až deset let. Obvinění ze závažné hospodářské trestné činnosti bylo způsobilé zcela zničit pověst žalobce. Žalobce dále poukázal na způsob vedení trestního stíhání, který byl rovněž kritizován odvolacím soudem, a to včetně podjatosti [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Následky trestního stíhání v osobnostních právech se projevily u žalobce i v nejbližší rodině. Žalobce vnímal věc jako krajně nespravedlivou, nedokázal pochopit, jak přes jeho nevinu může trestní řízení pokračovat do další a další fáze (prověřování – vyšetřování – podání obžaloby – nařízení hlavního líčení – odsuzující rozsudek soudu prvního stupně). Došlo k narušení vztahů s manželkou i dalšími členy rodiny, mnohaleté trestní řízení se odrazilo na zhoršení rodinné atmosféry. O stíhání věděli nejenom kamarádi a známí či lidé z místa bydliště žalobce, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalobce nemohl kvůli trestnímu stíhání vykonávat [anonymizováno] činnost, což představovalo zásah i do osobnostních práv žalobce, který se po řadu let vzdělával v oboru, měl příslušnou praxi, stal se [role v řízení], investoval do potřebného vybavení a po cca roce byl nucen tuto činnost omezit, a pak i přerušit. I v novém zaměstnání musel trestní řízení opakovaně vysvětlovat, což znemožnilo jeho další profesní růst.

6. Dne 24. 3. 2021 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 207 561,50 Kč odpovídající obhajnému. Žalobce dále doplnil, že v důsledku trestního stíhání došlo k mediální diskreditace [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto společnosti žalobce, která měla podle policie zastřeně tunelovat zaměstnavatele žalobce - společnost [právnická osoba] zneužíváním obchodních informací (a která zajišťovala náhradní zdroj příjmů žalobce po násilném a nezákonném převzetí [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), vedla k praktické likvidaci obchodních vztahů, odchodu zaměstnanců a utlumení činnosti společnosti na nulu. Žalobce měl„ nálepku“ člověka, který na úkor svého zaměstnavatele pro svůj prospěch zneužije obchodní informace. Pro žalobce tak bylo mimořádně obtížné zajistit si prakticky jakýkoliv důstojný náhradní zdroj obživy pro sebe, manželku toho času na mateřské dovolené a dvouletou dceru. Žalobce dále musel opakovaně vysvětlovat trestního stíhání v novém zaměstnání každoročně se měnícímu managementu a novým přímým nadřízeným v nadnárodní korporaci. Žalobci tak byl znemožněn profesní růst po dobu stíhání, odrážející se i ve snížení mzdy a přeřazení na nižší pracovní pozici po nepravomocném odsuzujícím rozsudku prvoinstančního soudu (ke snížení mzdy došlo z fixní měsíční mzdy [částka] na fixní měsíční mzdu [částka]).

7. Dne 31. 3. 2021 se ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] konalo jednání, během něhož účastníci učinili nesporným, že žalovaná částečně plnila žalobci odškodnění dne 5. 2. 2021. Dále bylo vyhlášeno usnesení, kterým byly nároky žalobce na náhradu škody a odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vyloučeny do samostatného řízení, a sice konkrétně nárok na náhradu škody odpovídající obhajnému ve výši 513 161 Kč s příslušenstvím, nárok na náhradu škody odpovídající nákladům vynaloženým na znalecké posudky ve výši 117 748,13 Kč s příslušenstvím, dále náhrada škody odpovídající ušlému zisku ve výši 1 273 565 Kč s příslušenstvím a dále zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím. Řízení o těchto nárocích bylo následně vedeno pod sp. zn. [spisová značka] (tj. nadepsané řízení). Během zmíněného jednání byl vyhlášen rozsudek (sp. zn. [spisová značka]), kterým bylo žalobci přiznáno zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení ve výši 74 375 Kč s příslušenstvím.

8. Dne 30. 6. 2021 se ve věci konalo další jednání, během něhož byl nárok žalobce na náhradu ušlého zisku ve výši 1 273 565 Kč s příslušenstvím vyloučen do samostatného řízení. Soud dále konstatoval, že žalovaná vznesla námitku ve vztahu k oprávněnosti požadovaných úroků z prodlení ve vztahu k částce 151 962 Kč od 13. 7. 2017 a dále k částce 55 599,50 Kč od 16. 5. 2019, a to z toho důvodu, že bylo prokázáno, že škoda vznikla teprve na konci února 2021, přičemž již na začátku března 2021 žalovaná plnila. Dle žalované tedy žalobce nemá nárok na tyto úroky z prodlení, neboť dané prodlení v řádu cca 1 týdne nelze považovat za takové, aby žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení. Žalobce s uvedenou námitkou souhlasil, nic proti ní nenamítal a žalovanou namítané skutečnosti tak byly mezi stranami nesporné. K částečnému zastavení řízení:

9. Jak uvedeno shora (srov. body 5 a 6), žalobce vzal částečně svou žalobu zpět, a to v celkové výši 700 909,13 Kč (bez přísl.).

10. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti, nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Dle § 96 odst. 3 a odst. 4 o.s.ř. pak platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To však neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

11. Jelikož žalobce vzal částečně zpět svou žalobu v návaznosti na plnění žalovanou, soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. Skutková zjištění:

12. Ze shodných tvrzení stran stejně jako z listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne 11. 4. 2017, z 11. 9. 2018 a z 15. 11. 2018 adresovaná žalované, přípis žalované ze dne 11. 7. 2018 a stanovisko žalované ze dne 3. 2. 2021 a z 3. 9. 2019) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 12. 4. 2017 obrátil na žalovanou s žádostí o náhradu škody (obhajné) ve výši 510 680,50 Kč (když svému obhájci zaplatil částku 250 000 Kč a nadále mu dluží částku 260 680,50 Kč), dále požadoval náhradu škody za znalecké posudky ve výši 108 673,13 Kč a dále požadoval náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 900 000 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobce dne 15. 11. 2018 svou žádost rozšířil o nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši dalších 900 000 Kč, o částku 55 599,50 Kč odpovídající obhajnému a 9 075 Kč za znalecké posudky. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobce ve vztahu k nároku na odškodnění za nezákonné trestní stíhání částečně vyhověla, a to co do částky 70 000 Kč.

13. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

14. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: -) Usnesením ze dne 2.2.2012 policie zahájila trestní stíhání proti žalobci pro podezření ze spáchání zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2, 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Kromě žalobce bylo trestní stíhání zahájeno rovněž proti JUDr. [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž zdejší žalobce byl trestně stíhán pro skutek, kterého se měl dopustit tak, že jako jednatel společnosti [právnická osoba] úmyslně a nezákonně uzavřel spolu s dalším obviněným za zmíněnou společnost fiktivní zprostředkovatelskou smlouvu se [právnická osoba] a.s., kdy za [právnická osoba] tuto smlouvu uzavřel úmyslně a nezákonně [role v řízení] zdejšího žalobce jako místopředseda představenstva a generální ředitel [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž na základě zmíněné smlouvy za společnost [právnická osoba] jako údajného dodavatele služby zdejší žalobce vystavil či nechal vystavit faktury za fiktivní plnění – zprostředkování obchodních případů pro společnost [právnická osoba] jako údajného odběratele služby, a na základě těchto faktur za fiktivní zprostředkování obchodních případů pro [právnická osoba] měl způsobit zdejší žalobce [právnická osoba] a.s. značnou škodu ve výši minimálně 1 953 651,20 Kč. -) Usnesením ze dne 19.2.2014 bylo zahájeno trestní stíhání proti zdejšímu žalobci pro spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2 a 4 trestního zákoníku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že jako člen představenstva a obchodní ředitel [právnická osoba] a.s. a současně jako jednatel a společník společnosti [právnická osoba] v úmyslu opatřit sobě, respektive společnosti [právnická osoba] finanční prospěch na úkor [právnická osoba] uzavřel dne 1.2.2010 jménem [právnická osoba] [anonymizováno] zprostředkovatelskou smlouvu se společností [právnická osoba], na jejímž základě se [právnická osoba] [anonymizováno] jako údajného dodavatele služby žalobci vystavil či nechal vystavit faktury za fiktivní plnění – zprostředkování obchodních případů na společnost [právnická osoba] jako odběratele služby, přičemž se dohodl, že posledně uvedená společnost na umělém navýšení konečné ceny jednotlivých zakázek pro odběratele, kterým byla [právnická osoba], tedy ke škodě [právnická osoba], čímž měl pro sebe, respektive [právnická osoba] [anonymizováno] získat prospěch velkého rozsahu ve výši 5 472 239,54 Kč. -) Usnesením ze dne 16.4.2014 bylo zahájeno trestní stíhání proti zdejšímu žalobci pro podezření ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2 a 4 trestního zákoníku, kterým si měl žalobce pro sebe, respektive pro [právnická osoba] [anonymizováno] získat prospěch velkého rozsahu ve výši 9 015 936,74 Kč. -) Žalobce opakovaně podával stížnosti proti postupu policejního orgánu a navrhoval vyloučení komisaře [příjmení] a vyloučení dozorového státního zástupce (JUDr. [příjmení]) a navrhl delegaci věci. Stížnostem vyhověno nebylo. -) Podáním ze dne 15.3.2012 městské státní zastupitelství navrhlo, aby [název soudu] (dále jen„ OS“) vydal příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků u [právnická osoba] s.r.o., užívaných [právnická osoba]. -) Dne 20.3.2012 OS vydal příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků. -) Dne 26.11.2013 uplatnila svůj nárok poškozená společnost [právnická osoba] -) Přípisem ze dne 27.11.2013 navrhla policie městskému státnímu zastupitelství zajištění nároku poškozené [právnická osoba] na náhradu škody, a to zajištěním obchodních podílů z majetku obviněného [příjmení] [celé jméno žalobce] (otce zdejšího žalobce). -) Usnesením ze dne 4.12.2013 městské státní zastupitelství (dozorující státní zástupkyně JUDr. [příjmení]) vyhovělo návrhu a zajistila nárok poškozené [právnická osoba] dle její žádosti, a to konkrétně tím, že rozhodla, že v důsledku zajištění nemůže JUDr. [celé jméno žalobce] vykonávat práva spojená s akciemi dané společnosti, a to práva hlasovací na valných hromadách. -) Dne 10.12.2013 byly vydány věci, konkrétně akcie [právnická osoba], a to ve prospěch [právnická osoba] -) Usnesením ze dne 17.4.2014 městské státní zastupitelství omezilo zajištění nároku poškozené [právnická osoba]. -) Usnesením ze dne 16.1.2014 MS projednal v neveřejném zasedání stížnost JUDr. [celé jméno žalobce] proti usnesení státní zástupkyně ze dne 4.12.2013 tak, že ji zamítl. -) Dne 16.12.2013 podal obviněný [příjmení] [celé jméno žalobce] stížnost proti usnesení státní zástupkyně ze dne 4.12.2013 o zajištění nároku. -) Neveřejné zasedání se dle protokolu u MS konalo dne 16.1.2014, a dne 15.8.2014 bylo polici doručeno uplatnění nároku poškozené společnosti [právnická osoba] a návrh na zajištění majetku obviněného. -) V dubnu 2012 byly sepsány úřední záznamy, dle nichž byly rozpečetěny šanony, a bylo nakládáno s dalšími věcmi. -) Dále ve spisu založena celá řada úředních záznamů ohledně telefonické komunikace policie a dalších úkonů v rámci přípravného řízení. -) Přípisem ze dne 9.9.2014 městské státní zastupitelství sdělilo policii ve vztahu k žádosti [právnická osoba], že nejsou v současné době splněny podmínky pro zajištění majetku obviněného [celé jméno žalobce], tedy zdejšího žalobce. -) Dne 22.12.2014 obviněný [příjmení] [celé jméno žalobce] vznesl námitku podjatosti soudce, jemuž byla věc přidělena, a navrhl předběžné projednání obžaloby. -) Další hlavní líčení se konalo dne 18.9.2015, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní včetně zdejšího žalobce uznáni vinnými, a bylo upuštěno od potrestání ve vztahu k zdejšímu žalobci. -) Dne 13.2.2017 se konalo veřejné zasedání u Vrchního soudu v Praze, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo rozhodnuto tak, že dle § 226 písm. b) trestního řádu byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby. Dle protokolu byli při veřejném zasedání přítomen zdejší žalobce i jeho obhájce. Rozsudkem byli obžalovaní zproštění obžaloby a rozsudek byl v odsuzující části ve výrocích o náhradě škody zrušen a v daném rozsahu byla věc vrácena zpět k dalšímu řízení. VS v odůvodnění mj. uvedl, že: o) „ Soud prvního stupně, ač mu bylo známo, že obsahem těchto prostorových odposlechů je objednávka„ [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení]“, kterým šlo o kriminalizaci obžalovaného [příjmení] [celé jméno žalobce] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] a znalecké činnosti) a o mstu za kroky JUDr. [celé jméno žalobce] (kvůli ukončení smlouvy [právnická osoba] s [právnická osoba]), de facto tuto objednávku splnil“ (srov. str. 23). o) „ Již samotná absence trestního stíhání Ing. [jméno] [příjmení] vzbuzuje pochybnosti o tom, jak korektně a pečlivě byly celé prověření věci a následně vyšetřování a dozor státní zástupkyně nad ním provedeny. Selekce osob, které budou z trestné činnosti obviněny, je v rozporu se zásadou legality vyjádřenou v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. (…) ” (srov. str. 23). o) „ Nestandardní způsob, jakým došlo dne 16. 12. 2011 k převzetí [právnická osoba] a.s. a faktickému„ odstavení“ obžalovaných [příjmení] [celé jméno žalobce] ([anonymizována dvě slova]) a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] od [právnická osoba] a následné ovládnutí společnosti (…) osobou spřízněnou s osobami plánujícími kriminalizaci [anonymizováno] a zastavení výrobní činnosti [právnická osoba] [právnická osoba] (viz záznamy odposlechu), nasvědčují tomu, že za pomoci osob, které mohly mít vliv na orgány činné v trestním řízení (viz snaha odvolacího soudu opatřit potřebné důkazy prostřednictvím státního zástupce) byla vytvářena [anonymizováno], která měla„ pokračování“ jednoznačně„ odklidit z cesty“ [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (srov. str. 38). -) Dále ve spise založena obžaloba, doručená MS dne 6.11.2017, která byla podána na několik obviněných, mimo jiné Ing. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a další osoby, přičemž věc se týkala [anonymizována tři slova] [obec], společnosti [právnická osoba] i činnosti vztahů se [právnická osoba]. -) Dne 14.6.2017 se konalo další hlavní líčení, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl zdejší žalobce uznán vinným spácháním zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2 odst. 4 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku, který byl podmíněně odložen na dobu trvání 2 let. -) Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a státní zástupce podal odvolání do výkonu trestu. -) Dne 8.10.2018 se konalo veřejné zasedání u VS, během něhož byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a bylo rozhodnuto dle § 226 písm. b) trestního řádu tak, že zdejší žalobce se zprošťuje obžaloby. Dle protokolu byl při veřejném zasedání přítomen zdejší žalobce osobně i jeho obhájci. V odůvodnění rozsudku VS mj. uvedl, že: o) „ Podle zjištění soudů obsahem (uvedených) prostorových odposlechů byla mj. objednávka osob shodných s osobami, jež jsou v současnosti mezi trestně stíhanými za mj. [anonymizována dvě slova] z [anonymizováno] do [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (…), kriminalizace [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (srov. bod 47). o) „ Dne 4. 12. 2013 státní zástupkyně usnesením podle § 47 odst. 1, 2 tr. ř. zajistila nárok poškozené na náhradu škody na majetku obviněného [příjmení] [celé jméno žalobce], a to mj. 10 ks kmenových akcií (…) emitenta společnosti [právnická osoba] (…) rozhodla, že v důsledku zajištění obviněný [příjmení] [celé jméno žalobce] nemůže vykonávat u těchto cenných papírů další právo s nimi spojené, a to právo hlasovací na valných hromadách společnosti (…) Postup státní zástupkyně byl v tomto směru v souladu s trestním řádem (…) Spisový materiál ovšem neobsahuje žádné informace o tom, jakým způsobem státní zástupkyně zajistila ochranu a správu zajištěného majetku (…) Z následujícího vývoje a odůvodnění známých občanskoprávních a obchodních rozhodnutí soudů týkajících se poškozené společnosti (…) je zřejmé, že státní zástupkyně žádná opatření ke správě a ochraně zajištěného majetku nepřijala (…) Již dne 20. 12. 2013 se konala valná hromada [právnická osoba] (bez účasti 50 % akcionáře JUDr. [celé jméno žalobce] a bez účasti osobě spravující 10 zajištěných akcií společnosti), na které bylo rozhodnuto o zvýšení základního jmění společnosti o částku 12 000 000 Kč (na 14 mil. Kč) upsáním 120 ks nových kmenových akcií (…). V důsledku tohoto rozhodnutí se původní zakladatel a 50 % akcionář [právnická osoba] [celé jméno žalobce] stál cca 7,14 % vlastníkem (což se výrazně promítá do možnosti JUDr. [celé jméno žalobce] ovlivnit rozhodování valné hromady (…)“ (srov. bod 48). o) „ Odvolací soud shledal, že u JUDr. [příjmení] vzniká legitimní objektivní pochybnost o její nestrannosti, a to v důsledku jejího shora popsaného opomenutí (které samo o sobě však žádný poměr k věci neprokazuje, neboť nevylučuje„ obyčejné“ pochybení), v důsledku podezření, že byla ve vztahu k „ [anonymizována tři slova] (…) a v důsledku podezření, které o její činnosti státní zástupkyně panuje v jiných trestních věcech“ (srov. bod 50). o) „ Při souhrnu všech těchto okolností lze jen stěží vyvrátit pochybnosti obžalovaného o poměru JUDr. [příjmení] k věci, natož obhájit zdání nezávislosti a nestrannosti státní zástupkyně pro třetí osoby“ (srov. bod 51). o) „ Obdobné platí i pro kpt. Ing. [jméno] [příjmení] (…) ” (srov. bod 52). o) „ Vrchní soud dospěl k závěru, že osoby podílející se na přípravném řízení – [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], neprošly testem objektivní nestrannosti, neboť ohledně nich nelze vyloučit legitimní pochybnosti, že byly v přípravném trestním řízení schopny vést trestní řízení obžalovaného nepodjatě. Existuje objektivní obava, že poměr těchto orgánů činných v trestním řízení k projednávané věci mohl být založen na jejich přímém zájmu na výsledku řízení, nebo na jejich poměru k subjektům konkrétního trestního řízení (poškozené společnosti, resp. osobám ovládajícím poškozenou společnost), jenž se projevoval přátelsky – nápomocně (…) Za situace, kdy odvolací soud shledal, že dva stěžejní orgány přípravného řízení – [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], splňují objektivní kritéria pro závěr, že jde o orgány činné v trestním řízení, jež jsou z rozhodování věci obžalovaného vyloučeny podle § 30 odst. 1 tr. ř., musel nutně dospět k závěru, že řízení, jež předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, je zatíženo podstatnou procesní vadou ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., která je neodstranitelná v řízení před soudy“ (srov. bod 53). -) Dne 19.12.2018 podalo nejvyšší státní zastupitelství dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. -) Dne 4.12.2019 bylo dovolání nejvyššího státního zástupce zamítnuto. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil následující skutečnosti: žalobce byl v době trestního stíhání málo doma, často byl na výsleších či u advokáta, nebo pracoval, aby uživil rodinu. Odkládali další dítě kvůli trestnímu stíhání. Žalobce hodně jezdil na kole. Celé období bylo pro jejich manželství těžké. Žalobce se hodně změnil. Asi nejtěžší pro něj bylo to, [anonymizováno 12 slov]. [Anonymizovaný odstavec.]

19. Ze mzdového výměru žalobce z 22. 4. 2015 od jeho zaměstnavatele, společnosti [anonymizována tři slova], soud zjistil, že s účinností od 1. 4. 2015 činila fixní měsíční hrubá mzda žalobce [částka] a variabilní část mzdy při 100 % plnění stanovených cílů [částka] ročně. Dle mzdového výměru žalobce z 18. 12. 2015 od [anonymizována tři slova] s účinností od 1. 1. 2016 byla fixní část mzdy žalobce ve výši [částka] měsíčně, a variabilní část mzdy při 100 % plnění stanovených cílů [částka] měsíčně.

20. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k závěru o skutkovém stavu, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

21. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazní návrhy ve vztahu k nároku na náhradu škody odpovídající nákladům na obhajobu a znalecké posudky, neboť v daném rozsahu byla žaloba vzata zpět (s výjimkou příslušenství) v návaznosti na plnění ze strany žalované (tj. zápisy z porady, výpisy z účtu, faktury). Právní úprava:

22. Soud věc posoudil ve světle níže uvedených zákonných ustanovení.

23. Podle ustanovení § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

24. Podle § 3 písm. a), b), c) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

25. Dle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 7 zákona mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Podle § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Právní posouzení dané věci:

30. Soud v prvé řadě oceňuje mimořádně vysokou kvalitu argumentace v písemných i ústních vyjádřeních zástupců obou účastníků řízení.

31. Jak plyne ze shora uvedeného, žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 1 730 000 Kč. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu požadované újmy.

32. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

34. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z toho plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

35. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (tj. nezákonném trestním stíhání žalobce), neboť žalobce byl obžaloby zproštěn. Existence odpovědnostního titulu ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, přičemž žalovaná sama žalobce odškodnila, jakkoli pouze částečně.

36. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob – srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

37. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) povaha trestní věci, (ii) délka trestního řízení a (iii) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

38. V daném případě byl žalobce trestně stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odstavec 2, odstavec 4 trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody ve výši pět až deset let. Povahu věci soud hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu hospodářská trestná činnost zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví.

39. V dané souvislosti však soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že na průběhu trestního stíhání se podílel [anonymizována dvě slova]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení], kteří – dle závěrů zprošťujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze - neprošli testem objektivní nestrannosti, neboť ohledně nich nelze vyloučit legitimní pochybnosti, že byli v přípravném trestním řízení schopni vést trestní řízení obžalovaného nepodjatě; dle vrchního soudu existuje objektivní obava, že poměr těchto orgánů činných v trestním řízení k projednávané věci mohl být založen na jejich přímém zájmu na výsledku řízení, nebo na jejich poměru k subjektům konkrétního trestního řízení (poškozené společnosti, resp. osobám ovládajícím poškozenou společnost), jenž se projevoval přátelsky – nápomocně) – srov. bod 14 shora. [Anonymizovaný odstavec.]

41. Zdejší soud si v žádném případě nedělá ambice hodnotit správnost postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzovaném trestním řízení, a ani mu takové hodnocení nepřísluší. Nicméně nebylo možné pominout zcela jednoznačné závěry Vrchního soudu v Praze, který opakovaně vyjádřil pochybnost o nepodjatosti orgánů činných v trestním řízení a zároveň zastával názor o kriminalizaci zdejšího žalobce ([anonymizována dvě slova] [role v řízení]) na základě objednávky třetích osob. Jestliže za takové situace byl žalobce trestně stíhán po dobu více než 8 let a dokonce byl (byť nepravomocně odsouzen), jedná se dle soudu o exces a flagrantní pochybení státu při vedení trestního stíhání žalobce, a to navíc prostřednictvím jednoho ze tří základních pilířů demokracie, tj. justice, která má být za všech okolností nezávislá, a která má poskytovat maximálně možnou a nestrannou spravedlnost. Dle soudu je takové trestní stíhání zcela bezprecedentní.

42. Soud nemá ve světle závěrů Vrchního soudu v Praze pochyb o tom, že pocit nespravedlivého stíhání a jeho dopady byly u žalobce zesíleny právě v důsledku zmíněného postupu orgánů činných v trestním řízení, přičemž žalobce se opakovaně marně snažil, aby zmíněné osoby byly z vyšetřování vyloučeny. S ohledem na zcela specifické okolnosti posuzovaného trestního stíhání, které byly popsány shora, má soud za to, že je namístě přiznat mimořádně vysoké odškodnění, které by v případě běžného a standardně vedeného trestního stíhání nebylo opodstatněné.

43. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak ten trval od [datum] (kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání) do [datum] (kdy bylo právnímu zástupci žalobce doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu o zamítnutí dovolání státního zastupitelství). Dle soudu délka předmětného trestního stíhání (tj. cca 8 let a 1 měsíc) byla nepřiměřeně dlouhá, za což byl již žalobce zdejším soudem odškodněn (srov. bod 7 shora). Z uvedeného důvodu soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nepřihlížel a nijak nehodnotil jeho délku, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž.

44. Žalobce vylíčil dopady trestního stíhání ve své osobnostní, rodinné a pracovní sféře. Konkrétně tvrdil, že došlo k poškození jeho dobrého jména v zaměstnání a v jeho okolí, trestní věc byla [anonymizováno], žalobce musel opakovaně své trestní stíhání řešit v novém zaměstnání (poté co se mu podařilo jej najít), kvůli jeho odsouzení došlo ke snížení jeho mzdy a ztížení kariérního postupu. Žalobce coby soudní znalec, po určitou dobu nemohl vykonávat znaleckou činnosti. Došlo k narušení vztahu s manželkou a s dalšími členy rodiny, žalobce s manželkou odkládal dalšího potomka, neboť se obával o svou budoucnost, vyčítal si, [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova].

45. Ve vztahu k [anonymizováno] věci soud uvádí, že dle ustálené judikatury je medializace trestního stíhání pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení, pročež ji nelze přičítat státu k tíži, neboť zde dochází k přetržení příčinné souvislosti mezi vedením trestního stíhání a skutečností, která újmu zakládá či zvyšuje, tj. [anonymizováno] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

46. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) soud dále provedl srovnání s jinými případy odškodnění. Soudu se však nepodařilo dohledat skutkově obdobný případ, proto provedl srovnání s následujícími (ne vždy zcela skutkově podobnými) rozhodnutími.

47. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodováno o odškodnění žalobce, který byl stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1, trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 a trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, (tj. závažnější trestná činnost než v případě žalobce), za které bylo možné uložit žalobci trest odnětí svobody v trvání 2 – 8 let. Poškozený byl pravomocně odsouzen (žalobce pouze nepravomocně) a vykonal trest; obžaloby byl zproštěn na základě obnovy řízení po mnoha letech, byl rovněž prokázán zásah do dobré pověsti a věc byla [anonymizováno] (stejně jako v případě žalobce), trestní stíhání trvalo po dobu 11 měsíců (tj. cca 8x kratší doba, než v případě žalobce), a poškozený byl odškodněn ve výši 4 880 000 Kč.

48. Soud dále provedl srovnání s odškodněním, které se dostalo poškozenému ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy poškozená byla trestně stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle ustanovení § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, za což hrozil trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky nebo peněžitý trest (tj. nižší trest než u žalobce), trestní stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců (tj. o více než 2 roky kratší, než v případě žalobce), poškozená byla pravomocně uznána vinnou a odsouzena k odnětí svobody v trvání 1 roku s podmínečným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let a taktéž jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokátní praxe po dobu 3 let (žalobce byl odsouzen nepravomocně), byly prokázány dopady do zdravotní, rodinné a ekonomické sféry poškozené, které musela přestat vykonávat advokacii (žalobce též prokázal zásahy do své osobní sféry), a byla odškodněna částkou 400 000 Kč.

49. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újmu spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání, což ostatně uznala sama žalovaná, když mu poskytla peněžité zadostiučinění. Soud dospěl k závěru, že přiměřeným odškodněním žalobce je peněžité plnění ve výši 1 800 000 Kč.

50. Soud vzal do úvahy, že žalovaná již žalobce odškodnila částkou 70 000 Kč, pročež přiznal zbytek uvedené částky, tj. 1 730 000 Kč. Žalobě tedy bylo zcela vyhověno (srov. výrok IV.). K úrokům z prodlení:

51. Žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení z částky 900 000 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení a z částky 900.000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení (odškodnění za trestní stíhání); dále z částky 457 561,50 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení a z částky 55 599,50 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení (obhajné); dále z částky 108 673,13 Kč od 13. 10. 2017 do zaplacení a z částky 9 075 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení (náklady na znalecké posudky).

52. Jak uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

53. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 12. 4. 2017 a dne 15. 11. 2018 Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 12. 10. 2017 (čtvrtek) a dne 15. 5. 2019 (středa). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne 13. 10. 2017 a dne 16. 5. 2019, a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobci následující zákonné úroky z prodlení, které jsou odůvodněny ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.: -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 305 599,50 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021, kdy žalovaná plnila (srov. výrok II.).; -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 108 673,13 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021, kdy žalovaná plnila (srov. výrok III.).; -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 075 Kč od 16. 5. 2019 do 4. 2. 2021, kdy žalovaná plnila (srov. výrok III.).; -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 70 000 Kč od 13. 10. 2017 do 4. 2. 2021, kdy žalovaná plnila (srov. výrok IV.).; -) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 830 000 Kč od 13. 10.2017 do zaplacení (srov. výrok IV.).; -) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 900 000 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení (srov. výrok IV.).

54. Soud naproti tomu nepřiznal nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 151 962 Kč od 13. 7. 2017 do 11. 3. 2021 a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 55 599,50 Kč od 16. 5. 2019 do 11. 3. 2021 (srov. výrok V.), neboť se ztotožnil s námitkou žalované, že žalobci nárok na úrok z prodlení nevznikl, což sám žalobce uznal a nesporoval. K nákladům řízení:

55. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že pokud některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

56. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč (za 3 nároky) a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč.

57. V daném případě bylo provedeno 7 úkonů právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) 2x podání žaloby, (ii) částečné zpětvzetí v návaznosti na plnění žalovanou, (iii) 3x účast na jednání soudu (iv) doplnění tvrzení (tj. 21 700 Kč), a dále 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 2 100 Kč. Celková částka 23 800 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 28 798 Kč + soudní poplatek 6 000. Celková částka nákladů řízení tak činí 34 798 Kč (srov. výrok VI.). Ke lhůtě k plnění:

58. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty za středníkem o.s.ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení